<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="de">
	<id>https://biodyn.wiki/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Admin</id>
	<title>BiodynWiki - Benutzerbeiträge [de]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://biodyn.wiki/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Admin"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/Spezial:Beitr%C3%A4ge/Admin"/>
	<updated>2026-09-12T09:40:30Z</updated>
	<subtitle>Benutzerbeiträge</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.43.6</generator>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Menschen_in_der_Landwirtschaft&amp;diff=28411</id>
		<title>Menschen in der Landwirtschaft</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Menschen_in_der_Landwirtschaft&amp;diff=28411"/>
		<updated>2026-09-09T16:30:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: /* Erstveröffentlichung im Januar 2026 */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier geht es um &amp;quot;Ich-Botschaften&amp;quot;. Warum bin ich in der Landwirtschaft? Was gefällt mir hier? Was ist mein Motiv?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zum Wohle der Bekanntmachung dieses landwirtschaftlichen Impulses kannst DU gerne [[MitTun bei biodyn.wiki|bei der Transkriptionsarbeit MitTun]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Erstveröffentlichung im Januar 2026 ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Jonas | Menschen in der Landwirtschaft | 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Jonas de 2026-1-11.jpg|verweis=Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|thumb|Der Azubi Jonas, Interview am 11. Januar 2026 am [[Dottenfelderhof]]. [[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|Hier gelangst du zur Transkription]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Jonas | les gens dans l&#039;agriculture | 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Jonas fr 2026-1-11.jpg|verweis=Jonas - les gens dans l&#039;agriculture, 2026|thumb|Jonas, apprenti en agriculture biodynamique, interviewé le 11 janvier 2026 à la [[Dottenfelderhof|ferme Dottenfelderhof]]. [[Jonas - les gens dans l&#039;agriculture, 2026|Clique ici pour accéder à la transcription.]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jonas - les gens dans l&#039;agriculture, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film | &lt;br /&gt;
]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Erstveröffentlichung im Dezember 2025 ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Janne | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Janne_2025-11-21.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=GOBVto-Cb88|mini|Die Azubi Janne, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 21. November 2025. Hier gelangst du zur [[Janne - Menschen in der Landwirtschaft, 2025|Transkription]]]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;„[…] Wenn du dich regenerieren möchtest, gehst du jetzt in eine Klinik für Burnout […] oder gehst du in die Natur? Und ich hatte schon ein bisschen Angst vor diesem Schritt […] Mir ging es wirklich nicht gut. […].&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Und dann bin ich nach England, nach Südengland, habe dort gewwooft […] Habe dort meinen ersten Kontakt mit der Landwirtschaft gehabt und fand es so erfüllend. Ich kann kein anderes Wort benutzen. Also es war wirklich schwere Arbeit von morgens um fünf […] […] ja abends manchmal bis 20 Uhr. Also wir haben wirklich geackert auf dem Acker.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Es war wirklich eine echt tolle Erfahrung, […] ich habe das Gefühl, mich hat dieser Aufenthalt in England komplett regeneriert als Mensch […] es lief nicht alles super, ich will das gar nicht schönreden […] Aber es hat mir als Mensch einfach gezeigt: So, oh Gott, es gibt ja noch einen ganz anderen Rhythmus. Man kann ja wirklich in einem anderen Rhythmus tätig sein.“&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[b:Janne_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im März 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Maria | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Maria_2025-11-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=JbgKrX0kf-o|mini|Die Winzerin und ehemalige [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülerin vom Dottenfelderhof]], Maria, im Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. November 2025]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;„Das erste Mal, dass ich Hornmist gerührt habe, das war ein komplett anderes Erlebnis, als nur durch die Reben zu laufen. Und diese ganzen Beobachtungen, die wir da gemacht haben, das hat sich komplett anders (an-)gefühlt und es hat sich richtig (an-)gefühlt. Und seitdem habe ich mir gedacht, ich will nur das weitermachen und ich will das besser lernen und ich will das können, weil es funktioniert und es ist anders.“&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[b:Maria_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im März 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Mathilda | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Mathilda_Dottenfelderhof_2024-11-25.jpg|verweis=Mathilda_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|thumb|Die Azubi Mathilda, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 25. November 2024]]&lt;br /&gt;
Mathilda ist Teilnehmerin des Novemberkurses 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]. Sie macht eine Ausbildung zur Gemüsegärtnerin auf dem Münzinghof. Antriebsfeder ist ihre Liebe zur Natur, zum und weil die biodynamische Landwirtschaft ihren Werten entspricht. Auch hat sie eine künstlerische Vision den Gemüsebau mit Kunst und Performances zu verbinden. Sehr schön war zum Schluss des Interview der &#039;&#039;&#039;Aspekt der körperlichen Arbeit&#039;&#039;&#039;, da sagt Mathilda: &amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Ich will anpacken, ja, also ich will anpacken, ich genieße es auch, einfach mich selber herauszufordern, einfach auch auf körperliche Art und Weise, ich genieße es einfach gerade sehr, meine eigenen körperlichen Kapazitäten zu merken, zu was bin ich eigentlich fähig, wow, ... .&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Körperliche Herausforderung und Sinn 00:07:29]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Februar 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Verena | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Verena_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Verena_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|thumb|Die Azubi Vanessa, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Was ich mir für die Zukunft wünschen würde, ist, dass viel mehr vielleicht über die Produktion, über Lebensmittel in den Schulen berichtet wird. Das ist mir schon irgendwie ein sehr tolles Anliegen, weil mein Leben vorher war eher städtisch und nicht so mit dem Fokus darauf, wo kommen die Lebensmittel überhaupt her und wie supermarktdominiert ist es eigentlich, sondern, dass man da echt ein bisschen den Fokus drauf legt und die Lebensmittel ganz anders wertschätzen kann. Und das mag ich zum Beispiel auch sehr an der Demeter-Landwirtschaft, dass wir die Nahrungsmittel haben, so wie sie eben aus dem Boden kommen und damit trotzdem super tolle Dinge anfangen können. Und das schmeckt super lecker, auch wenn der Gurke krumm ist und nicht gerade, dass da Leute einfach wieder Freude dran finden, wäre mir ein Anliegen für die Zukunft.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Vision für die Zukunft 00:06:54]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vanessa | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Vanessa_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Vanessa_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|thumb|Die Azubi Vanessa, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Dieses tiefe Vertrauen, was ich in mir habe, das hilft mir auch oft im Alltag, wenn es im Team schwierig ist oder wenn wir sagen, wie soll das funktionieren, wie kriegen wir das hin? Gerade diese Kombination bei uns aus Pädagogen und Arbeitern, das einfach in ein Team zu bringen, ist, glaube ich, nicht so einfach. Aber ich bin mir einfach sicher, dass wir das hinkriegen. Das ist so eine tiefe Gewissheit, die mir hilft, durch diese Zeiten auch durchzugehen und die anderen zu motivieren und daran zu glauben, dass es was wird. Egal was kommt, dass ich nicht allein bin. Das ist, glaube ich, was, was mir sehr hilft.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Glaube und persönliche Entwicklung 00:06:40]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Luca | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Luca_Dottenfelderhof_2025-2-19.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Luca_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|thumb|Der Azubi Luca, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. Februar 2025]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Und auch wenn ich hier die Kinder erlebe – diese Begeisterung, wenn sie zum ersten Mal eine Kuh sehen und wie groß die Ohren werden, wenn ich davon erzähle, was ich hier mache – merke ich, dass das für die Kinder total wertvoll ... die jetzt gerade hier natürlich viel aus Frankfurt kommen und dazu noch gar keinen Bezug haben. [...]&#039;&#039; &#039;&#039;Und diesen Bezug wieder herzustellen, das ist etwas, was den Kindern super super gut tut.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025#Kinderbezug und Hofatmosphäre 00:03:47]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Aaron | Menschen in der Landwirtschaft | 2022 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Aaron_Dottenfelderhof_2022-11-14.jpg|verweis=Aaron_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2022|thumb|Der Azubi Aaron, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 14. November 2022. Erstveröffentlichung im Februar 2025]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Was mir dabei wichtig ist? Dass es ... die Zukunft, Zukunftsweisend zu arbeiten und den Versuch zu machen, jede Sache so zu wertschöpfen oder wertschätzen, wertschöpfen ist an der Stelle falsch. Besonders im Umgang mit dem Mensch, mit dem Boden, mit den Tieren und den Pflanzen, dass alles sich so entwickeln kann, wie es möchte oder dass es irgendwie dahin geht, dass wir eine schöne Zukunft haben für alle. Dass wir nicht in Nöten oder in Sorgen kommen und auf einmal Angst haben müssen, dass unsere Ökosysteme zusammenbrechen.&#039;&#039; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Dass wir einfach Spaß haben, einfach mit dem, was wir tun und mit den Möglichkeiten, die wir dann haben, einfach Spaß am Leben haben, weil ohne Spaß an der Sache könnte ich morgens nicht so früh aufstehen. Besonders das ist es, die Lebensfreude zu erhalten!&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Aaron - Menschen in der Landwirtschaft, 2022|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Oktober 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Maeve | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Maeve_Dottenfelderhof_2021-2-4.jpg|verweis=Maeve - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|thumb|Maeve, der ehem. Azubi der biodynamischen Ausbildung im Rahmen eines Kurses von der Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]Hier berichtet die Texanerin Maeve am 4. Februar 2021 aus Ihrer Bewegründen Deutsch zu lernen und in Deutschland die [[Biodynamische Ausbildung]] zu machen. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;[[Maeve - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Stefan | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Stefan Dottenfelderhof 2021-1-28.jpg|verweis=Stefan - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|thumb|Der Azubi Stefan, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. Januar 2021]]&lt;br /&gt;
Hier berichtet der Auszubildende Stefan über seine Biografie und Tätigkeit im Rahmen seiner [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]]. Es geht u.a. um die Frage des eigenen Lebenslaufs und wie der von anderen Menschen bewertet wird. Zitat: &amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Hier fühlt man sich &#039;&#039;&#039;mit so einem Lebenslauf wertgeschätzt&#039;&#039;&#039;. Aber wenn ich mich jetzt irgendwo beim &#039;&#039;&#039;Großkonzern&#039;&#039;&#039; bewerben würde, dann würden wahrscheinlich lauter Fragezeichen auftauchen. Fragen über Fragen, die nicht beantwortet werden können.&#039;&#039; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Ein ganz anderer Fokus, ein ganz anderer Blick auf die Wirklichkeit. Das ist sehr spannend, auch hier am [[Dottenfelderhof]] zu beobachten und aber auch mitzuerleben, wie so ein ganz anderer Blick, eine &#039;&#039;&#039;ganz andere Wertigkeit&#039;&#039;&#039; gesetzt wird. Also Sachen, die jetzt aus so einer mainstream-materialistischen Perspektive als unwichtig oder komisch oder vielleicht &#039;&#039;&#039;sogar als Verfehlung angesehen&#039;&#039;&#039; werden könnten, &#039;&#039;&#039;hier plötzlich ganz ganz wertvoll werden&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&#039;&#039; &amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Stefan - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Therese | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Therese Menschen in der Landwirtschaft Dottenfelderhof 2021-1-31.jpg|verweis=Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|thumb|Die Auszubildende Therese im 2. Lehrjahr, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 31. Januar 2021]]&lt;br /&gt;
&amp;quot;Ich will gestalten!&amp;quot; In einem spontanen Gespräch in offener Atmosphäre in der Teeküche der Käserei vom [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (man hört nur die Beiträge von Therese) gibt die Auszubildende Therese ein paar Einblicke in ihre Gedanken. Das Interview hat im Januar 2021 stattgefunden. Da war Therese noch im 2. Lehrjahr in der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im September 2024 ===&lt;br /&gt;
==== Geert Iserbyt | Dottenfelderhof | 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Geert_Iserbyt_Dottenfelderhof_2021-7-23.jpg|verweis=Geert Iserbyt - Les gens dans l&#039;agriculture, 2021|thumb|Geert Iserbyt, [[Dottenfelderhof]] am 23. Juli 2021 [[Geert Iserbyt - Les gens dans l&#039;agriculture, 2021 |Hier klicken zum Artikel]]]]Geert Iserbyt vit en Belgique et il est formateur pour l&#039;organisation belge [https://landwijzer.be Landwijzer]. Il est notamment chargé de former et d&#039;accompagner les participants aux cours, entre autres pour leur faire découvrir la vie et le fonctionnement de différentes fermes biologiques ou biodynamiques. Dans ce contexte, Geert passe chaque année une semaine avec ses groupes à la ferme biodynamique [[Dottenfelderhof]] à Bad Vilbel, en Allemagne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Geert Iserbyt - Les gens dans l&#039;agriculture, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]] &amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung in 2023 ===&lt;br /&gt;
==== Jan Peter | Dottenfelderhof | 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Menschen in der Landwirtschaft Jan Peter.jpg|verweis=Jan Peter - Menschen in der Landwirtschaft, 2023|thumb|Jan Peter am 18. Februar 2023 am [[Dottenfelderhof]]. [[Jan Peter - Menschen in der Landwirtschaft, 2023|Hier klicken zum Artikel]]]]Hier berichtet Jan Peter von seinen Erfahrungen und Eindrücken aus dem sogenannten Februarkurs 2023 am Dottenfelderhof. Der Februarkurs ist Teil des Lehrplans der Azubis vom Ausbildungsformat &amp;quot;biodynamische-ausbildung.de&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Dottenfelderhof in Bad Vilbel verfügt über eigene Forschungs- Lehr- und Ausbildungsbereiche. Neben dem sogenannten Jahreskurs für biodynamisch ausgebildete Menschen, gibt die Landbauschule auch Azubi-Unterrichtsformate in Form von Monatskursen zwischen dem Herbst-Winter, im Januar und im Februar für Azubis aus dem 1. und 2. Lehrjahr. Jan Peter macht als Azubi die 3 jährige Demeter Ausbildung (siehe hier https://biodynamische-ausbildung.de). Und er sichtlich berührt von den vielseitigen Eindrücken und Erfahrungen, die er im im Rahmen seiner Ausbildung im schulischen und praktischen Teil erleben kann. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jan Peter - Menschen in der Landwirtschaft, 2023|| hier geht&#039;s zum Artikel |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Mia und Florian | Dottenfelderhof | 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Menschen in der Landwirtschaft_Mia und Florian.jpg|thumb|verweis=Mia und Florian - Menschen in der Landwirtschaft, 2023|Mia und Florian am 21. Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] [[Mia und Florian - Menschen in der Landwirtschaft, 2023|hier klicken zum Artikel]]]]Hier berichten Mia und Florian von ihren Erfahrungen und Eindrücken aus dem sogenannten Januarkurs 2023 am Dottenfelderhof in Bad Vilbel (bei Frankfurt am Main). Der Januarkurs ist Teil des Lehrplans der Azubis vom Ausbildungsformat &amp;quot;biodynamische-ausbildung.de&amp;quot;. Und die beiden sind aktuell im 1. Lehrjahr der Ausbildung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Dottenfelderhof verfügt über eigene Forschungs-, Lehr- und Ausbildungsbereiche. Neben dem sogenannten Jahreskurs für biodynamisch ausgebildete Menschen, gibt die Landbauschule auch Azubi-Unterrichtsformate in Form von Monatskursen zwischen dem Herbst-Winter, im Januar und im Februar für Azubis aus dem 1. und 2. Lehrjahr. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Mia und Florian - Menschen in der Landwirtschaft, 2023|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung in 2018 ===&lt;br /&gt;
==== Alberto | Dottenfelderhof | 2018 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Alberto_biologisch-dynamischer_Gärtner.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Alberto_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2018|thumb|Alberto am 21. Juni 2018 am [[Dottenfelderhof]] [[Alberto - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|hier klicken zum Artikel]]]]Der spanische Gärtner Alberto arbeitet nach [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen]] Prinzipien. Ich traf Alberto am [[Dottenfelderhof]] an, wo er in lebendiger und philosophischer Weise Einblicke in sein persönliches Erleben in der Landwirtschaft vermittelte. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die [[A:Anthroposophie|anthroposophischen]] Aspekte, die Alberto u.a. während seiner Ausbildung an der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] des Dottenfelderhof studierte, ziehen sich wie ein roter Faden durch sein Denken und Handeln. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Alberto - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|| hier geht&#039;s zum Artikel |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Flavio | Dottenfelderhof | 2018====&lt;br /&gt;
[[Datei:Flavio vom Demeter Hof.jpg|thumb|verweis=Flavio - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|Der ehemalige Auszubildende Flavio, Interview am [[Dottenfelderhof]]. [[Flavio - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|Hier klicken zum Artikel]]]]Hier erzählt Flavio was ihn in die Landwirtschaft als Azubi führte. Zitat aus der Demeter Webseite: &amp;quot;Flavio ... hat den zweiten Platz beim Berufswettbewerb der Deutschen Landjugend belegt. Am Deutschen Bauerntag wurde Traxl zusammen mit den weiteren Teilnehmern von Bundeskanzlerin Angela Merkel und Bundeslandwirtschaftsminister Christian Schmidt in Berlin ausgezeichnet.&amp;quot; Ich traf Flavio am [[Dottenfelderhof]], wo er nach Abschluss seiner sehr erfolgreichen Ausbildung (an einem anderen Demeter Hof) einen zusätzlichen Kurs der damaligen &amp;quot;Freien Ausbildung&amp;quot;, heute &amp;quot;[[biodynamische Ausbildung]]&amp;quot; am Dottenfelderhof besuchte. Ich habe Flavio als einen sehr freundlichen, interessierten und reflektierten Menschen kennen gelernt. Vor der Kamera stehend brauchte ich Flavio keine Impulse geben, ich war erstaunt mit welchem Selbstbewusstsein und Können Flavio sagte, was für ihn zu sagen war. Respekt und herzlichen Dank dafür.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Flavio - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|| hier geht&#039;s zum Artikel |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Moritz | Herbsttagung Berlin | 2018 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Biodynamischer Landwirt Moritz.jpg|thumb|verweis=Moritz - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|Moritz, am 28. Oktober 2018 auf der Herbsttagung der Freien Ausbildung in Berlin. [[Moritz - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|Hier klicken zum Artikel]]]]Moritz machte die Freie Ausbildung (Demeter). Wir lernten uns auf der sogenannten Herbsttagung 2018 der Freien Ausbildung kennen. Die Herbsttagung findet 1x jährlich statt, im Jahr 2018 in der Rudolf-Steiner-Schule in Berlin. Während seiner Zeit an der Schule konnte Moritz keine Begeisterung für den Unterricht empfinden, die Inhalte konnten sich nicht mit seinen Interessen verbinden. Überhaupt &amp;quot;ging das Leben&amp;quot; ein Stück weit an ihm vorbei. Alles änderte sich, als Moritz einen Waldorflehrer kennen lernte, und die beiden in einen guten zwischenmenschlichen Kontakt kamen. Moritz war begeistert von diesem Lehrer, alleine durch die Tatsache, dass der Lehrer sich nach Empfinden von Moritz sehr gründlich und eingehend mit seinen eigenen Schülern, und zwar individuell für jeden einzelnen, befasste. Dieses hingebungsvolle Tun des Lehrers, aber auch eingehende Gespräche über Goethe und vieles mehr (diese Passage befindet sich nicht in diesem Film), weckten in Moritz eine Freude und eine Lebenslust, die er in dieser Form noch nicht empfunden hatte. Schließlich machte Moritz Erfahrungen in der (biologischen) Landwirtschaft, und an dieser Stelle erfüllte sich erstmals in seinem Leben eine befriedigende Antwort für die innere Suche. Es sind vor allem die einfachen Dinge im Alltag der Landwirtschaft, die Begegnung mit Tieren, oder die Fähigkeiten sich mit Werkzeug selber seine Dinge reparieren zu können, die Moritz begeisterten und zum Entschluss führten, eine Ausbildung in der Landwirtschaft zu beginnen.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Moritz - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|| hier geht&#039;s zum Artikel |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;[[Datei:Interview Pico und Florian.jpg|thumb|verweis=Pico und Florian - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|Pico und Florian im Interview am Rande der Herbsttagung der damaligen &amp;quot;Freien Ausbildung&amp;quot; in Berlin ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Pico und Florian | Herbsttagung Berlin | 2018 ====&lt;br /&gt;
Möchtest du auf dem Laufenden sein, was sich bei www.biodyn.wiki tut, und über was wir so nachdenken? Hier kannst du den Newsletter abonnieren: https://blog.anthro.world/newsletter/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pico und Florian haben ein Tischgespräch am Rande der Herbsttagung 2018. Die Herbsttagung findet einmal jährlich statt, und wird von den Auszubildenden des 3. Lehrjahres der landwirtschaftlichen &amp;quot;Freien Ausbildung&amp;quot;, ein spezielles Format von Demeter, ausgerichtet. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In lockerer Atmosphäre tauschen sich Pico und Florian darüber aus, was sie persönlich zur Landwirtschaft geführt hatte. Gleich zu Anfang des Filmes findet Erwähnung, dass es viel besser ist eine &amp;quot;Ich-Botschaft&amp;quot; zu geben, als von fachlicher Praxis zu berichten, wenn man Menschen mental/ emotional erreichen möchte. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Auch interessant ist der Aspekt, dass beide Gesprächspartner die Freie Ausbildung als wertvollen Baustein in ihrer persönlichen Entwicklung bzw. im eigenen Werdegang erlebt haben, ungeachtet dessen, wie sich der berufliche Lebensweg nach Abschluss der Ausbildung weiter entwickeln wird. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Pico und Florian - Menschen in der Landwirtschaft, 2018|| hier geht&#039;s zum Artikel |]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Einzelnachweise ==&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Anthroposophie]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Arbeit in der Natur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Arbeit mit Sinn]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Beruf]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Beruf und Familie]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biodynamische Ausbildung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Eigener Hof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Engagement]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Entwicklung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Erfahrungsbericht]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Es geht nicht nur ums Geld]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Film]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:FÖJ]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Gärtner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ich-Botschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Interview]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Karriere]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Körperliche Arbeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirt]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Menschenwürdiges Umfeld]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Nette Menschen]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Öffentlichkeitsarbeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Permakultur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Selber machen]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Sozialer Organismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Solawi]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Toleranz üben]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vielfalt leben]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Video]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zufriedenheit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Innovation]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Innovative Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:selber ausprobieren]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=D%C3%BCngung_-_11._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017&amp;diff=28284</id>
		<title>Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=D%C3%BCngung_-_11._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017&amp;diff=28284"/>
		<updated>2026-08-17T09:58:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: /* Die Dreigliederung des Menschen als Ausgangspunkt 00:32:19 */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[Datei:Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=FBZtbAseJ-g|thumb|Vortrag 11/12 Düngung, 2017. [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] am 17. November 2017 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]][https://www.youtube.com/watch?v=FBZtbAseJ-g Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]][[Manfred Klett|| zurück zu Manfred Klett |]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|1]] - [[Düngung - 2. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|2]] - [[Düngung - 3. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|3]] - [[Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|4]] - [[Düngung - 5. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|5]] - [[Düngung - 6. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|6]] - [[Düngung - 7. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|7]] - [[Düngung - 8. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|8]] - [[Düngung - 9. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|9]] - [[Düngung - 10. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|10]] - [[Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|11]] - [[Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}__TOC__&lt;br /&gt;
== Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017 ==&lt;br /&gt;
+++ es handelt sich um eine automatisch generierte Transkription. Wenn du bei der Überarbeitung [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]] möchtest- melde dich gerne+++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Rückblick auf Tier und Rind, und die Frage nach dem Beitrag des Menschen 00:00:59 ===&lt;br /&gt;
Einen schönen guten Morgen, was haben wir denn jetzt dann eigentlich gemacht? Wir haben hingeschaut auf das Tier und insbesondere auf das Rind, das Rind als das Haustier schlechthin und dasjenige, was wirklich von der Naturseite her dem Landwirt am meisten hilft, einen Hof zu einem wirklich geschlossenen Organismus zu machen. Aufgrund seines ganzen Verhaltens, das ganze Futter sozusagen, was im Jahreslauf heranwächst, das dann zu konsumieren, all das Futter, was für die menschliche Ernährung nicht geeignet ist und daraus einen Dünger zuzubereiten, der wiederum verteilt wird über den ganzen Hof und dadurch der Hof zu einem wirklich in sich geschlossenen Ganzen wird, von der Naturseite her und das ist also insofern haben wir es beim Rind wirklich mit einem unversichtbaren Wesen zu tun, also eine Rinderherde möglichst, die zugemessen auf die Größe und die Art der Bewirtschaftung des Hofes unbedingt notwendig ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ja und ich möchte jetzt gar nicht weiter darauf nochmal zurückgehen, sondern möchte die Frage stellen, was nun eigentlich der Beitrag des Menschen ist. Wir haben ja diesen berühmten Strich hier gemacht und hier diese Nulldüngung und die erste die Pflanze und haben dann weiter das zweite Tier betrachtet und seinen Beitrag zum Ganzen zur Fruchtbarkeit der Entwicklung der Erde und jetzt ist die Frage nach dem Menschen. Was ist der Beitrag des Menschen im Hinblick auf die Düngung? Und wenn man sich das jetzt versucht mal zu verfolgen, was war der Beitrag der Pflanze? Da bildet sich Pflanzenmasse oben in Humus. Der Beitrag des Tieres, da wird eine Stofflichkeit zubereitet, die durch die Verinnerlichung im Tier eine höhere Stufe der Wirksamkeit entwickelt durch die Art der Stoffkomposition. Es ist eine belebte und durchseelte Substanz der tierische Düngung. Wie ist es jetzt beim Menschen? Wenn man diesen selben Prozess weiter verfolgt für Menschen über das Tier hinaus und fragt, ob dann irgendwie der Mensch dann noch etwas Vernünftiges beitragen kann, wenn man im Hinblick auf seine Ausscheidungen, auf die Fäkalien, und dann merkt man, da stimmt was nicht. Dass sie eigentlich, ich möchte mal sagen, so ein unmittelbares Gefühl hat, das ist eher schädlich als gut.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Was Geistiges kann der Mensch dazu beitragen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Jaja, eben. Aber jetzt muss man zunächst mal sehen, warum eigentlich die menschlichen Ausscheidungen nicht geeignet sind, irgendwie Vernünftiges zur Düngung beizutragen. Denn man ist ja heute durchaus der Auffassung, immer wieder aufs Neue, dass die menschlichen Ausscheidungen ja auch wunderbare Nährstoffe enthalten. Also auch den Stickstoff herrlich, also Enmasse eigentlich ziemlich viel und Kalium, ja gut, also nicht so viel, mehr Natrium. Aber auch eben, das muss man doch irgendwie verwerten können, vom Nährstoffgesichtspunkt aus. Aber der Nährstoffgesichtspunkt ist sozusagen die letzte Reduktion, ein reduktionistisches Ergebnis des menschlichen Denkens. Und wenn man das aber jetzt wieder in die Zusammenhänge denkt, wie jetzt diese Relikte des menschlichen physischen Daseins beschaffen sind, dann wird man eben erst verstehen lernen können, ahnungsweise wenigstens, dass sie wirklich das Gegenteil sind vom Dünger, von einem Dünger, ein Antidünger eigentlich, in gewissem Sinne. Und also wie gesagt, in der heutigen Wissenschaft ist man da leicht geneigt zu sagen, Nährstoff ist Nährstoff, Stoff ist Stoff, fertig, aus. Spielt auch keine Rolle. Und dann haben sie in Schweden große Programme aufgelegt, wie man die festen Fäkalien von den flüssigen trennen kann, in großen Tanks auffassen und dann quasi in den Städten solche Anlagen schafft und dann das Zeug dann auf den Bauern zur Verfügung stellt für ihre Felder. Das kommt immer wieder hoch, diese Geschichte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber ist das nicht super schädlich mit dem ganzen Kram, mit den Hormonen, die die Leute heutzutage schlucken, wenn wir das auf die Äcker schmeißen?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Stoff ist Stoff, wird abgebaut. Man hat Entschuldigungen genug.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber irgendwie muss es doch eigentlich irgendwo in den Kreislauf reinpassen, die menschlichen Ausscheidungen, ohne dass sich die unbedingt durch den Klärwert schickt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Also es ist so, dass man sagen muss, selbstverständlich, die menschlichen Fäkalien, die anfallen, sagen wir mal auf einem Hof, die können sich sozusagen gerade verdaut werden von diesem Organismus. Das verträgt er. Wenn man aber jetzt Querschlangen im großen Stil oder solche Anlagen, wie sie da in Schweden immer wieder geplant werden oder da oder dort oder früher die Rieselanlagen um Berlin rum oder hier in Darmstadt, habe ich das auch kennengelernt, wo nur sozusagen die menschlichen Fäkalien verrieselt worden sind und darauf Gemüse angebaut worden ist, da muss man mal so einen Kohlekopf gesehen haben oder gerochen haben vor allen Dingen. Also bevor der überhaupt in den Kochtopf kommt, riecht schon das ganze Feld. Also die Pflanzen nehmen den Stickstoff in einer solchen intensiven Weise auf, dass sie eigentlich schon im Wachsen verfaulen. Deswegen hat man das auch aufgegeben. Man hat wirklich die großen Hoffnungen nach dem Ersten Weltkrieg und so reingesetzt, dass man die menschlichen Fäkalien nutzt, um die menschliche Ernährung zu ermöglichen. Und das Ergebnis war, dass das einfach auf die Dauer unhaltbar war.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pflanzenkläranlagen und die Dezentralisierung 00:07:55 ===&lt;br /&gt;
Aber was wäre, wenn man die kompostiert? Also das ist eine gute Frage. Das ist wirklich eine ganz ernsthafte Frage und mit der geht man ja auch um. Man hat ja nun wirklich die Kläranlagen entwickelt und hat versucht, sie so ausgefeilt wie nur möglich zu machen, die technologischen Prozesse. Man tut dann auch vielfach Verbrennungsanlagen machen, um das Zeug wirklich zu verbrennen, völlig zu vernichten, auch wegen der schädlichen Keime und diesen Arzneisubstanzen, die heute die Hormone, die heute die Abwässer verseuchen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Also im kleinen Stil funktioniert das mit der Kompostierung der menschlichen Fäkalien ganz gut und es stinkt dann auch nicht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Also es gibt dann die eine Lösung, dass man das ganz dezentral organisiert. Und das sind die Pflanzenkläranlagen. Und die funktionieren auch. Die funktionieren wirklich. Und da kommt dann am Ende doch ein Wasser heraus, das den hygienischen Bestimmungen absolut entspricht. Also als Endprodukt sozusagen dieser Pflanzenkläranlage. Aber das bedeutet natürlich ein ganz anderes System. Also man muss sich heute denken, heute sucht man alles zu zentralisieren in den Kläranlagen, statt zu dezentralisieren. Und gerade auf dem Land, wo große Rohrleitungen von hier nach dort gebaut werden, um Pumpanlagen, um diese Fäkalien zu erfassen, gerade da wäre es notwendig, anzufangen mit der Dezentralisierung. Weil inzwischen ist man so weit, dass es einfach funktioniert. Das kann man so weit abbauen. Also Pflanzenkläranlagen heißt, dass da Pflanzen drauf wachsen, wie zum Beispiel Schilf. Also Pflanzen, die nun diesen Überschuss an Nährstoffen aufnehmen. Und die kann man dann kompostieren. Und dann kann man das erstmal über die Weiden führen. Und dann später über den Rinderdinger geht es weiter über den Ackerbau. Also man kann das integrieren, sukzessiv in Prozessen. Das ist sogar vom Staat in manchen Ländern so gemacht. Also in Mecklenburg-Vorpommern zum Beispiel gab es vor acht Jahren ein Programm, was genau da staatlich gefördert war. Die haben 50% des Baus für so ein dezentrales Kläranlage auf eigenen Pflanzen. In welchem Land? Mecklenburg-Vorpommern. Das ist ja in Deutschland. Ja, das ist eben so sehr dünn besiedelt, wo man dann so ewig Leitungen machen muss.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber ansonsten ist man noch immer so verrückt, dass man die Sachen zentralisiert, statt eben in diesem Sinne zu verfahren. Nun ja, ein anderes Beispiel ist, das hat mehr Humor vor gemeint, dass man sozusagen so große Felder, Rieselfelder macht und baut Pappeln drauf. Das hat man ja vielfach auch gemacht. Das ist ja nicht nur erfunden. Aber Pappeln sind außerordentlich schnellwüchsig. Und die verwerten natürlich diese sogenannten Nährstoffe nullkommanichts, wachsen wie verrückt. Dann gewinnt man Holz. Was macht man mit dem Holz? Dann macht man Papier draus und hat zwei Zwecke, es zu verwenden. Einmal so, einmal, dass man die Formulare macht für die Bürokratie. Also das Papier verwendet einerseits überall, wo man sowas ausfüllen muss. Das ist für die Bürokratie, das ist gerade recht. Oder man verwendet es eben, indem man es wieder recycelt, sozusagen. Also die Pflanzenkläranlage ist tatsächlich etwas, was schon eine recht stürmische Entwicklung in den 60er Jahren genommen hat. Und damals ging viel schief. Da haben wir ganze Städte versucht, zum Beispiel Lindau, Friedrichshafen. Die haben versucht, Großkläranlagen zu bauen. Das hat alles nicht so richtig funktioniert. Dann haben wir es wieder sein lassen. Bis man dann in der Technologie so weit fortgeschritten ist, dass heute zumindest die kleinen Anlagen alle mal wirklich hundertprozentig funktionieren. Und man gewinnt einen Rohstoff, eben die organische Substanz, die da wächst, die man dann kompensieren kann. Also da liegt eigentlich meines Erachtens die Lösung für die Zukunft.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Egoismus des Menschen und warum die Fäkalien kein Dünger sind 00:12:55 ===&lt;br /&gt;
Aber warum sind die Menschen in Italien so ein Problem? Das hängt einfach mit dem Menschen zusammen. Der Mensch ist so ein maßloser Egoist von Natur aus, dass er alles das, was er als Nahrung zu sich nimmt, für sich verbraucht. Da bleibt in der die Substanz, die wird so ausgelaugt, da ist wirklich nichts mehr drin. Das nimmt er für sein eigenes Wachbewusstsein, für seine eigene Seelen- und Geistentwicklung, braucht er einfach eine Nahrung, die er so auslaugt, Kraft seines Ich, so auslaugt, dass da praktisch nur noch Schlacke übrig bleibt. Das hat keinen Düngewert mehr. Das hat vielleicht noch einen Nährstoffwert, aber keinen Düngewert. Ich habe mal Selbstversuche gemacht, als ich noch am Institut für biologische Forschung in Darmstadt tätig war, bevor wir hier auf dem Dottenfelderhof angefangen haben. Da wurde uns von der Industrie oder von der Firma Freud der Auftrag gegeben, zu untersuchen, inwieweit man Klärschlamm einsetzen kann, über ein Trocknungsverfahren und dann als Dünger für die Landwirtschaft. Wir haben von vornherein eine Zurückhaltung geübt, aber die haben uns so gedrängt, diese Versuche mal zu machen. Jetzt fiel mir dann leider Gottes zu, und dann habe ich ein ganzes Spektrum von Klärschlämmen gedüngt, frisch kompressiert in allen Phasen und da Pflanzen drauf gebaut. Diese Pflanzen haben wir dann untersucht, nach allen Aspekten einer chemischen Untersuchung, als auch nach bildschaffenden Methoden, Kupferchloridkristallisation, Steigbild usw. Das Ergebnis war eben doch so, weil wir sowieso andere Düngungsversuche auch laufen hatten, waren wir eingefuchst in diese ganzen Untersuchungsmethoden, und das Ergebnis war, dass es eigentlich nichts wie eine ziemlich gesteigerte reine Stickstoffdüngung wirkt. Derangierend auf sämtliche physiologischen Prozesse der Pflanze. Das ist alles wie wenn die Pflanze innerlich physiologisch auseinanderfallen würde. Das ist auch beim Stickstoff der Fall. Dass die Stoffe sich nicht durchgestalten können, durchstrukturieren können. Also dass die feinen Aminosäuren plötzlich oben in der Frucht drin sind, wo sie nicht hingehören, oder die Nitrate. Also dass die ganzen physiologischen Prozesse der Pflanze eigentlich nicht ihrem typischen Wachstumsverlauf entsprechen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Wurden direkt die Fäkalien genommen, oder kompostierte Fäkalien? Also es wurden Fäkalien und dann kompostierte Fäkalien und alles mögliche aus dem menschlichen Ursprung getestet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Wir haben eine Kläranlage aufgesucht, wir haben uns die Substanzen aus Darmstadt verschaut, also städtische Abwässer.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber kein Kompost?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Wir haben das auch kompostiert. Aber auch da konnte man diese Nachwirkungen ganz deutlich sehen. Also die Fäkalien können es nicht sein, der Beitrag des Menschen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Tritt des Bauern düngt: die Geistesgegenwart des Landwirts 00:16:27 ===&lt;br /&gt;
Und jetzt ist die Frage, was trägt der Mensch dazu bei? Es gibt ein altes bäuerliches Sprichwort, das sagt, der Tritt des Bauern düngt. Kennen Sie das? Haben Sie es schon mal gehört? Der Tritt des Bauern düngt, wenn er über den Acker läuft. Das düngt er. Ich meine, wenn man über den Acker läuft, dann tritt man doch den Boden fest. Also man kann es nicht so verstehen, dass man sagt, wenn der Mensch über den Acker läuft, dann läuft er ja nicht nur mit seinen Füßen und Tritten auf den Boden, sondern er läuft über den Acker. Beobachten Sie mich. Machen Sie mal so einen Sonntagsspaziergang über die Ecke. Das gehört einfach dazu, sobald man das leisten kann. Einfach mal so über den Acker zu gehen. Und da hat man ja keine direkte Intention. Ich möchte jetzt nicht pflügen, ich möchte jetzt nicht ecken, ich möchte nicht jetzt sehen. Ich gehe einfach. Und dann erlebe ich sozusagen, gehend, schauend, fühlend, der Tritt eben auch auf dem Acker, ob der Boden elastisch ist oder locker. Ich empfinde sozusagen alles in ihrer Ganzheit. Und das ist das Allerwichtigste, was man sich erwerben muss, als Landwirt oder Gärtner, dass man sich in die Ganzheit hineinlebt. Nicht nur in das spezifische Detail. Das muss ich natürlich kennen, damit ich sachgemäß, handwerklich damit umgehen kann. Aber es gibt Momente im Lauf des Jahres, wo man in einer solchen inneren Verfassung ist, jetzt habe ich mal am Sonntag frei, und gehe über den Acker und laufe. Und schaue nach hier hin, schaue nach hier hin. Keine Intention, sondern nur einfach, wahrzunehmen, was da um mich herum ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und wenn Sie so etwas zum Beispiel machen, gesteigert ist das, dass Sie den ganzen Tag draußen gearbeitet haben. Physisch auch wirklich, dran. Früher haben wir die Kartoffeln von Hand aus gemacht. Dann weiß man, was man getan hat. Oder den Mist haben wir vom Wagen ausgebreitet auf den Acker. Da weiß man, was man getan hat. Erstmal den Tiefsteinmist von Hand raus auf den Wagen, dann rausgebracht und dann wieder ausgesteuert. Wenn man so einen Tag verbracht hat, und hat dann noch die Kraft herauszugeben, am Abend und nochmal über den Acker, dann hat man Einfälle. Dann ist man so in einem Seelenzustand, dass man im Ganzen lebt. Dann weiß man ganz genau, morgen früh müssen wir rühren. Wir müssen die Präparate rühren. Da ist das notwendig. Man merkt, man hat eine höhere Sicherheit in seinen Entscheidungen. Man lebt in der Geistesgegenwart. Der Geist ist gegenwärtig, ist in den Dingen drin. Aber das ist immer dann umso mehr der Fall, wenn man richtig gearbeitet hat. Man möchte sich nicht in den Willenstuhl setzen und Zeitungen lesen. Das ist gerade das Falschste, was man machen kann. Sondern sich gerade nochmal betrachten, dem zuwenden, was man eigentlich vorher so physisch gemacht hat. Nochmal über die Fälle zu gehen und nochmal zu gucken. Dann kommt man in eine Stimmung der Geistesgegenwart, die einen wirklich entscheidungsfähig macht. Dass es nicht abstrakte Entscheidungen sind, die ich da fälle, sondern dass ich aus dem Zusammenhang meine Entscheidungen fälle. Da merkt man, wo Landwirtschaft anfängt, nicht nur eine wissenschaftliche Angelegenheit zu sein, sondern eine künstlerische. Dass ich künstlerisch so drin lebe in dem Zusammenhang, dass mir die Natur selber sagt, was eigentlich das Richtige wäre für morgen zu tun. Das muss man sich selber zur Erfahrung bringen. Aber ich muss einfach sagen, dieses Wort stimmt. Der Tritt des Bauern dümmt. Man muss über die Ecke gehen. Und das war halt früher gang und gäbe natürlich, weil man hinter den Pferden hergelaufen ist. Beim Flügen oder bei allen sonstigen Ausreißen ist man immer ständig über den Acker. Man hat eigentlich immer dieses Bewusstsein gehabt. Das Ganze, indem man drinsteht und jetzt diese Arbeit macht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Ich habe einen Kollegen in Mexiko, in Menko. Er bearbeitet Fäkalien auch. Aber er macht damit Kunst. Die Klos, die Plumsklos, das sind Kunstwerke einfach. Und er ist sehr erfolgreich damit. Die Frage ist, wäre die Bearbeitung der Fäkalien, er kompostiert das, aber die Kraft, die Idee, die er hat, der ist so reich. Und der ist so kreativ. Und so ist das nicht ein Beitrag, ein geistiges Beitrag, zu dieser Fäkalie, wenn man dann von einem Plumsklo ein Kunstwerk macht, zum Beispiel. Ist das einen anderen Wert, geistiges, was da rauskommt. Zum Beispiel nicht nur Nährstoffe oder Stickstoffe, sondern auch Kunst.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das ist gewiss so. Da bin ich auch der Überzeugung, dass man etwas hinzufügen kann, zu dem, was eigentlich destruktiv in der Natur wirkt. Und wenn man das kompostiert, dann sowieso. Der Mensch kann vieles gut machen, in der Natur, was schief läuft. Wenn er sich dem wirklich in diesem Sinne, künstlerisch öffnet und hingibt, zweifellos. Ob da jetzt besondere Formen, wie man Plumsklo-Häuschen gibt, oder so. Es ist mehr eigentlich, dass man sich, positiv zu dieser Sache stellt. Und aus dieser Positivität heraus, versucht, jetzt damit vernünftig umzugehen. Denn im Grunde genommen, ist dieses Verfahren, was Sie erwähnen, ja auch eine Dezentralisierung. Es ist ja für diejenigen, die da in der Nähe sind, in der Nähe wohnen oder so. Es ist ja nicht irgendwie, dass es gleich an einen Abschlusskanal angeschlossen ist oder so. Das ist dezentral im höchsten Grade. Und insofern ist auch die Gefahr, dass da alles Mögliche schiefläuft, gebannt. Letzten Endes läuft alles auf das persönliche Verhältnis des Menschen zu den Dingen, mit denen er umgeht, hinaus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Ist es denn dann nicht auch denkbar, dass ein Mensch, der in seinem Geistigen das schafft, für die Welt zu sein, also sich praktisch der Welt hingeben möchte, dass seine Ausscheidungen eine andere Qualität haben?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Ein nicht-egoistischer Mensch hat vielleicht einen fruchtbaren Kot. Könnte sein. Könnte sein. Aber er muss ja irgendwie doch sein Leib unterhalten. Und er braucht eben all das. Also es ist eine ganz objektive Sache. Dieser Egoismus ist ein objektiver Egoismus, würde ich mal sagen. Also gut, es gibt da verschiedene Verfahren, man kann die Sache dezentralisieren, um das geht es. Und wenn die Kompostierung sich anschließt, dann ist eigentlich erst einmal das Rennen gewonnen. Aber das ist jetzt nicht das Wesentliche. Das Wesentliche ist, wie stellt sich der Mensch in den gesamten Naturzusammenhang rein? Und dazu muss er sozusagen die Natur ergehen, erwandern, erleben, sich hineinstellen, vollbewusst als Mensch. Und je mehr er sich in den Naturzusammenhang hineinstellt, auf der Grundlage seiner Arbeitserfahrung, durch die Woche hindurch, durch den Tag hindurch, da hat sich ein Fundament gebildet an Willenserfahrung. Und wenn ich das jetzt sozusagen erhebe an einem solchen Spaziergang über die Felder, dann wird mir noch bewusster, was ich eigentlich getan habe. Und das ist schon mal ein ganz wesentlicher Bereich, wo der Mensch sozusagen etwas hinzufügt, hinzuträgt, was dann auch die ganze Art seiner Arbeit irgendwo befördert.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Umgang mit den Präparaten: erst studieren, dann selber machen 00:25:42 ===&lt;br /&gt;
Aber jetzt ist eben noch ein weiteres. Das ist diese Frage, die sich stellt im Zusammenhang mit der biologischen nachhaltigen Präparate. Und da berühren wir jetzt einen Punkt, der natürlich immer menschliche Herausforderungen darstellt, denn es ist wirklich so, dass die Präparate nach wie vor ein ganz großes, großes Geheimnis sind. Also es ist noch nicht so, erkenntnismäßig durchdrungen, dass wir sagen können, das haben wir jetzt kapiert und folgendes machen wir das. Sondern da ist noch ein erheblicher Erkenntnisweg zu beschreiten, um immer mehr einzudringen in diesen Zusammenhang. Und was ich jetzt von mir aus jetzt noch heute und morgen beitragen will, ist eigentlich mehr auf das Prinzip zu schauen, was wir da handhaben. Heute besteht ja die Tendenz, also ich war viel herumgekommen in der Welt, in verschiedenen Höfen und Ländern und so weiter und habe überall gesehen, dass die Leute sich die abstrusesten Vorstellungen machen über die Präparate und daraus irgendwie Schlussfolgerungen ziehen und jeder macht das dann irgendwie ein bisschen anders, weil er meinte, das könnte man auch so machen. Das hat eine riesen Gefahr mit verbunden. Man ist immer wieder erschüttert, mit welcher Leichtfertigkeit da einfach beliebig mit den Präparaten umgegangen wird.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die einen denken, rühren ist zu anstrengend, also mache ich es mit einer Maschine. Und dann die Maschine, naja, das ist auch so ein Ding, dann mache ich es doch mit Flowforms, also mit diesen Wirbelschalen. Die ganze Australien macht das mit Wirbelschalen und in Kalifornien fangen sie auch damit an und dann irgendjemand posaunt irgendeine Technologie in die Welt und schon ist sie halt einfach so gang und gäbe. Man macht sich gar keine Gedanken mehr. Im Gegenteil, man gibt Erklärungen, dass wenn man so eine Wirbelschalenanlage hat, Wirbelschalenkaskade, wo man oben das Rührwasser reinlaufen lässt mit den Präparaten und dann machen die mit dieser wunderbaren emiskalischen Bewegung. Unten ist ein Loch und es fließt wieder raus, dann wird es wieder hochgepumpt, eine Stunde lang. Es ist absolut abstrus. Und dennoch, dann wird dann gesagt, ja, dann kann man daneben stehen und meditieren. Oder währenddessen schon mal die vorher Gerührte schnell aufs Feld rausfahren und wenn das dann eine Stunde gerührt hat, bin ich wieder da mit meinem Fass. Da kann ich als Ein-Mann-Betrieb dann 1000 Hektar bewältigen. Da entstehen wirklich ganz, ganz individualistische Lösungen, die aber bis an die Grenze dessen gehen, wo man sagen muss, hat das überhaupt noch Sinn? Sie sagten gerade daneben stehen und meditieren. So was habe ich eigentlich für mich auch schon mal als sinnvoll mir gedacht. Und zwar, ich weiß nicht, ob das als völliger Ersatz zum Kieseln taugt, aber wenn man beim Kieseln, im Kieseln nur als das spirituelle Vehikel benutzt, dann kann man ja durch das Meditieren die Spiritualität den Pflanzen direkt zukommen lassen. Oder habe ich da einen Denkfehler drin?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich würde mal fragen, so wie ich das jetzt verstanden habe, auf die Schnelle, würde ich mal sagen, vorsichtig mit solchen Überlegungen. Ich werde das jetzt mal versuchen, die Prinzipien so zu entwickeln, am Beispiel des Hornmist- und Hornkiesel-Präparat, dann kann jeder damit auf seine Art umgehen. Also da ist es ja so, und wir haben da eigentlich verheerend wenig Zeit, es ist ja so, dass man zunächst mal versuchen muss, mit all seinen Urteilen mal zurückzuhalten. Und genau zu studieren, Wort für Wort, wie das im fünften Vortrag entwickelt ist. Am Ende des vierten Hornmist- und Hornkiesel-Präparat und im fünften Vortrag des Landwirtschaftlichen Kurses an die übrigen Präparate. Wort für Wort, jedes Wort, jede Wendung auf die Goldwaage legen, nicht des Urteils enthalten. Und einfach den Zusammenhang, wie es entwickelt ist, mal zur Kenntnis zu nehmen, das mal ruhen zu lassen, wieder zur Kenntnis zu nehmen. Und so in einem solchen Verhalten oder in einem solchen Verhältnis zu diesen Inhalten des Landwirtschaftlichen Kurses erst mal eine Basis zu legen. Und dann ist das Zweite, dass man es macht. Dass man selber sozusagen die Präparate herstellt. Das ist also das Allerallerwichtigste. Das wird heute derart vernachlässigt auf den Höfen, da ist irgendjemand, der stellt die her, dann holt man sie halt von dem, bestellt sie und wendet sie an. Ich meine, selbstverständlich. Aber ich bin eigentlich in der Situation eines Michelangelo oder eines Leonardo da Vinci oder eines Dürers oder so eines Künstlers, der überhaupt erst das aus sich heraussetzen kann, wenn er sich stellt, wenn er sich dieser Aufgabe stellt. Wenn er es macht, wenn er das Bild, was er in sich trägt, was er innerlich erlebt, auch wirklich aus sich heraus setzt und macht. Und dann sieht er erst, wollte ich das eigentlich schon von Anfang an oder ist das erst entstanden, indem ich es mache?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Wir haben bei uns auf dem Hof beim Präparatetreffen machen wir regelmäßig Wahrnehmungsübungen mit der ganzen Gruppe aus der Region. Und wir hatten von Horn-Kieselpräparat von Pierre Masson und unser eigenes. Und wir hatten eine [[Pierre Masson]] Parzelle, ne Nullparzelle und ne eigene Parzelle. Und die Wahrnehmung war erstaunlich. Und das waren nicht nur Leute, die eng, eng, eng verbunden mit dem Hof sind und dort leben, sondern auch eben aus entfernteren Höfen. Und alle haben die Zugehörigkeit dieses Präparates wahrgenommen zu der Fläche. Es hatte eine ganz andere Wirksamkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Naja, also ich meine, solche Dinge sind wunderbar. Es ist auch ein soziales Geschehen, eminent soziales Geschehen, der Umgang mit den Präparaten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Dreigliederung des Menschen als Ausgangspunkt 00:32:28 ===&lt;br /&gt;
Also ich möchte jetzt versuchen, mal deutlich zu machen, wo eigentlich der Ausgangspunkt ist. Dass überhaupt die Präparate in dieser Form entstanden sind. Und das formuliert Rudolf Steiner selber. Im Landwirtschaftlichen Kurs, wo er immer sagt: &amp;quot;Es wird vom Menschen ausgegangen. Der Mensch wird zur Grundlage gemacht.&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also man kann sich überhaupt nicht hineindenken, hineinfühlen in die Präparate, wenn man das nicht beherzigt, das vom Menschen ausgegangen ist. Und was heißt das jetzt? Das heißt, dass man mal hinschaut, das entwickelt Rudolf Steiner schon im zweiten Vortrag des Landwirtschaftlichen Kurses, quasi die Basis überhaupt des ganzen Kurses, dass er den Menschen charakterisiert in seiner Dreigliederung? Und ich weiß nicht, ob das jemals schon Ihnen zu Ohren gekommen ist, die Dreigliederung des Menschen. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum&#039;&#039;&#039;: Ja, das im Januar bei Ihnen. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Ja. Und da ist es ja so, ich möchte es nur noch mal kurz anzeichnen, dass wenn man den Menschen also jetzt sehr, sehr furchtbar schematisch in dieser Weise andeutet, und man braucht ja nur auf sich selbst zu gucken. Das ist ja eine Selbsterkenntnisfrage. Das, was in der Anschauung morphologisch bei Menschen anschaubar ist, und was physiologisch in Menschen sich abspielt, dass das ganz deutlich differenzierbar ist. Obwohl es natürlich immer ineinander wirkt, aber es ist differenzierbar. Das heißt, man merkt ja ganz deutlich, dass hier oben so eine runde Kugel ist. Dieses hier auf den Halswirbeln oben drauf ist beweglich und so. Und alle wachen Sinnesorgane sind konzentriert hier im menschlichen Haupt. Der Augensinn, der Gehörssinn, der Geschmackssinn, der Geruchssinn. Gerade die wachen Sinne sind hier konzentriert und im übrigen auch die darüber hinausgehenden Sinne, das ist der Wortsinn, der Gedankensinn und schließlich der Ichsinn. Aber die gehen über diese Sphäre hinaus. Es gibt dann noch die unteren Sinne, die brauche ich jetzt nicht weiter sagen, also der Tastsinn, der Lebenssinn und der Eigenbewegungssinn. Das sind dann die Sinne, die mehr im ganz unterbewussten, in den Tiefen des Organismus ruhen. Also das ist hier konzentriert in diesem Haupt. Und dieses Haupt hat eben eine harte Schädeldecke, die weitgehend abgestorben ist, gering durchblutet, nur außenrum ist da so ein bisschen so die Kopfhaut, die ist stark durchblutet hier außenrum und aus der wachsen dann auch die Haare da oben raus und so und so und so. Aber die Haare sind auch schon wieder tot, die kann man abschneiden, ohne dass man es merkt. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und die Sinnesorgane sind übrigens auch tot, nahezu tot, nicht ganz. Aber nur weil sie ständig eigentlich mehr physisch sind als lebendig, können wir schauen, können wir mit den Augen in die Welt gucken, können wir mit den Ohren hören. Da zieht sich das Leben aus den Sinnesorganen heraus und dann sind die rein, das Auge ist ja aufgebaut fast wie ein Fotoapparat. Und auch das Gehör ist ja so, dass diese drei bzw. vier Gehörknöchelchen im Innenohr, das ist eine rein mechanische Angelegenheit mit dem Trommelfell. Also praktisch physikalisch. Und erst jenseits des Trommelfells, da fangen die physiologischen Prozesse an, im Ohr und so auch im Auge, in dem Sehnerv, der an die Nesshaut mündet und dann ins Gehirn geht. Das sind alles Prozesse im Kopf, die eigentlich, möchte ich mal sagen, mehr dem Tod näher sind als dem Leben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das charakterisiert das menschliche Haupt. Wir sind am wenigsten lebendig. Man merkt ja, das habe ich ja schon mal gesagt, wenn man jemandem die Faust aufs Auge haut, dann sieht er nichts mehr. Weil jetzt das Blut sozusagen so in das Auge strömt, um zu regenerieren. Und solange der Stoffwechsel, das Blut als Träger, der das Stoffwechsel heraufträgt ins Auge, solange das überwiegt, kann ich nichts sehen. Es muss erst wieder der Lebensvorgang zurückgenommen werden. Und dann werde ich wieder sehend. Also das charakterisiert den Kopf und auch hier drin ist dann das Gehirn. Also ich nehme an, das ist jetzt ganz ausgefüllt, das ist jetzt nicht ganz ausgefüllt, der Kopf mit dem Gehirn. Das ist ja eine Substanz, die Gehirnsubstanz, die ist dem Tod näher als dem Leben. Die muss ständig absterben, ständig absterben. Die größte Atmungsintensität, die der Mensch hat, die ist im Kopf. Im Kopf wird das CO2 erzeugt, hauptsächlich, durch Abbau, Abbau, Abbau, Abbau. Und weil aufgrund dieser Abbauprozesse, dieser Sterbeprozesse, wählen wir unser Selbstbewusst. Das Bewusstsein wird im Kopf erzeugt, nicht im Stoffwechsel, nicht irgendwo sonst, sondern das Gehirn ist das bewusst machende Organ, nicht das gedankenerzeugende Organ. Das ist ein vollkommener Irrtum. Es macht die Gedanken bewusst. Aber wenn Sie sagen, da stirbt die ganze Zeit was ab, dann bildet sich ja auch die ganze Zeit was neu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Das ist doch sehr lebendig.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das ist eine unglaubliche intensive Durchblutung des Gehirns. Das muss ständig ernährt werden, insbesondere mit Sauerstoff. Und dieser Sauerstoff ist aber derjenige, der sich dann über die Abbauprozesse mit Kohlendioxid verbindet und dann schleunigt es auch wieder über den venösen Blutkreislauf zurückgeführt werden muss in die Lunge. Die größte Atmungsaktivität des menschlichen Körpers ist im Kopf. Nicht in den Beinen. Das ist sozusagen ein Pool, wo Abbauprozesse stattfinden und dort, wo wir unser Denken zum Erleben zum Bewusstsein bringen. Das Gehirn macht bewusst auch Gefühle werden bewusst und so weiter. Das ist ein Pool. Der Kopf durchzieht natürlich den ganzen übrigen Organismus selbstverständlich mit den Nerven bis in die entferntesten Gegenden des großen Zehs. Das Nervensystem durchdringt den ganzen Organismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich möchte es nur ganz kurz andeuten, weil es wichtig ist für das Verständnis der Präparate. Nun haben wir hier das Zwerchfell. Dieses Zwerchfell grenzt den unteren Menschen von den mittleren Menschen ab und darunter unter dem Zwerchfell da haben wir lauter Vorgänge, von denen wir keine Ahnung haben. Ein Glück. Es sei denn, wir haben Bauchweh oder so. Dann haben wir mal eine Ahnung, was da ist. Aber da sind wir ganz unbewusst. Alles, was unter dem Stoffwechsel und unter dem Zwerchfell sich abspielt, in die Verdauungsorgane, in die ganzen hormonellen Prozessen, was da an Auf- und Abbau stattfindet, Nahrungsabbau und gleichzeitig wieder Aufbau an Körpersubstanz, davon haben wir eigentlich kein Bewusstsein. Was sich da aber abspielt, ist genau gegenbodig zum Kopf. Hier haben wir es mit Vorgängen des Lebens zu tun. Hier haben wir es Vorgängen mit Aufbau zu tun. Hier haben wir es mit Vorgängen zu tun, wo wir unseren Willen entwickeln. Das Wollen. Also man merkt, der Mensch ist im Grunde genommen ein zweigliedriges Wesen unter diesem Gesichtspunkt. Total polarisiert. Voll Wachbewusstsein hier oben, Unbewusstheit hier unten. Hier mehr Absterbeprozesse, hier mehr Aufbauende Prozesse. Auch über die Ernährung und so weiter. Kraftentfaltung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dazwischen ist nun dieser finden wir beim Menschen und natürlich bei den Tieren auch, aber eben hier anders. Hier ist das Herz. Hier ist die eine Lunge und hier ist die andere Lunge. Beides Organe, die rhythmisch arbeiten, also im Rhythmus der Stoffwechsel arbeiten nicht im Rhythmus und auch der Kopf nicht. Sondern die eigentlich rhythmischen Organe, der Herzschlag, das Pulsieren der Herz oder die Atmung der Lunge, das sind Rhythmusorgane. Dieses Rhythmische ist eigentlich nichts anderes wie das Vermitteln der Organs zwischen oben und unten. Das Herz, was wiederum im Blutkreis läuft, herunterströmt in die Niederungen des Stoffwechsels und aufsteigt in die Höhen des denkenden Kopfes. Das verbindet diese Pole. Es ist eigentlich eine verbindende Mitte. Und hier, also in diesem rhythmischen Rhythmus, da schreibe ich mal Rhythmus hin, mit Herz und Lunge, da entwickeln wir unser Fühlen, seelisch. Da ist der Mensch, das Fühlen ist immer der Mittler zwischen oben und unten. Und auch das Blutkreislauf, die Atmung von der Mitte aus strahlt nach oben und nach unten und verbindet diese Organe. Von daher gesehen muss man sagen, der Mensch ist ein dreigliedriges Wesen. Nach Nervensinnessystem, Kopf, nach Stoffwechselgliedmaßensystem, das ist da unterhalb des Zwerchfels bis in die Gliedmaßen. Das Erstaunliche ist ja, dass in den Röhrenknochen unserer Beine Blut gebildet wird. Das Blut stammt aus den Knochen, aus den Röhrenknochen, aus dem Knochenmark. Da wird das Blut gebildet. Hier ist die Neubildung und hier ist der Knochen ist ein Mittelbereich, der das rhythmisch verbindet. Und dieses Prinzip, das muss man, das kann man nicht auswendig lernen. Das kann man in Selbsterkenntnis, in Selbstanschauung, kann man das einfach nachvollziehen. Ich kann nur kurz erwähnen, an dem Prinzip der Dreigliederung, das Rudolf Steiner zum ersten Mal 1917 erwähnt, ausführt, darlegt, in den Menschenrätseln 1917, da führte er aus, dass er 30 Jahre lang geforscht hat, in Bezug auf diese Dreigliederung. 30 Jahre lang, ehe er überhaupt ein Wort darüber verloren hat. Das ist eigentlich ein unendlich tiefes Geheimnis, was aller übrigen Natur auch zugrunde liegt, aber was bei Menschen idealtypisch sich gliedert, weil der Mensch wirklich eine Mitte hat. Das Tier hat in dem Sinne keine Mitte, sondern gehen die beiden Pole, Stoff oder Kopf, die gehen so ein bisschen ineinander über in der Mitte. Auch bei den Säugetieren, die auch ein Herz und Lunge haben, haben diese Organe nicht diese vermittelnde Funktion wie bei Menschen, sondern erst beim Menschen erwacht die Mitte so auf, wird sie so wach, dass man sich als Mensch in Selbsterkenntnis erfassen lernt. Dass ich mein Menschsein überhaupt erfühle, dass ich sage, ich bin ein Mensch, dann merke ich ganz deutlich, dass dasjenige, was in mir noch als Erbschaft aus der frühesten Vergangenheit in mir sozusagen als tierisches Element lebt, dass ich das überwinden kann. Aber aus der Mitte heraus, nicht aus dem Kopf heraus, nicht aus dem Stoffwerk selbst, sondern immer ist das voranschreitende, zukünftige, was in die Zukunft wirken will, das kommt immer aus der Mitte des Menschen, aus der Herzfunktion.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Landwirtschaftlichkeit: der Boden als Mitte zwischen oben und unten 00:46:25 ===&lt;br /&gt;
Also wenn man dieses Bild, was ich nur angedeutet habe in aller Kürze, jetzt über Tage mal auf unseren Landschaftchen hoch, dann ist es ja so, dass hier der Erdboden ist, dann haben wir ja hier unter der Erde bestimmte Prozesse und über der Erde bestimmte Prozesse, was nichts deutlicher zeigt als die Pflanzenwelt. Die Pflanzenwelt, die Pflanze wächst ja mit der Wurzel hier runter und mit einem Spross hier rauf, also sagen wir mal, das wäre jetzt ein Geteile, dann wächst die Wurzel herunter in eine Welt, die man so andeuten will, wo auch solche Todesprozesse, wo sowieso das Mineralische ist herausgefallen aus dem Lebensprozess und ist tot, da finden Abbauprozesse statt, Verwitterungen und weiß ich was und da ja wie soll ich sagen, da spiegelt sich in gewissem Sinne der äußeren Natur dasjenige, was im menschlichen Haupt eigentlich absteht. Es ist gleichsam der Kopf dessen, was Rudolf Steiner die Landwirtschaftlichkeit nennt. Also jetzt hinausprojiziert vom Menschen auf die Natur und dasjenige, was jetzt hier über der Erde sich abspielt, ist gänzlich andere Natur. Da sind also Stoffwechselprozesse, Wind und Wetter und da regnet es und vom Himmel dann trocknet es plötzlich wieder aus, da ist also ein Sturm fort während der Wechsel- und Wandelzugange über der Erde. Und da wächst dann die Pflanze ganz anders, also die Wurzeln nach unten wechseln nach oben, der Sonne entgegen. Sodass wir hier sagen müssen, also hier haben wir es mit einem sozusagen dem Kopf dieser der Landwirtschaftlichkeit, wie wir das Ganze bezeichnen, also der auf dem Kopf stehende Mensch, der hat seinen Kopf unter der Erde und sein Stoffwechselpol über der Erde. Und hier haben wir es also mit dem Bauch dieser Landwirtschaftlichkeit zu tun.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und die Pflanze in ihrem Wachstum, in dem vertikalen Wachstum, der Wurzel, die in Richtung Erdmittelpunkt geht und der Schwurzel, der in Richtung Sonnenmittelpunkt geht, in dieser Aktie symbolisiert und nicht daran, die manifestiert in ihrem ganzen Wachstum spiegelt gewissermaßen diese diese Tatsache, dass wir es hier mit völlig gegenpoligen gegensätzlichen Geschehnissen zu tun haben, unter der Erde und über der Erde. Und jetzt haben wir hier dazwischen haben wir hier dazwischen den Boden. Und man kann das Geheimnis des Bodens eigentlich nur verstehen, wo er stand, er bezeichnet ihn ja als Zwerchfell. Das heißt, wenn er gleichsam beide Pole sich da im Boden berühren und sich gegenseitig durchdringen im Jahreslauf, im Winter anders als im Sommer, durchdringen die sich und da bildet sich diese Bodenhaut aus, die die Fähigkeit hat, dass die ganze höhere Schöpfung aus dieser Mittelzone zwischen diesem oben und unten empor spricht, das Pflanzenwachstum, die Grundlage alles Lebens auf der Erde für Tier und Mensch, kommt aus dieser hauchdünnen Schicht dieser Mittelschicht wo sich diese beiden Pole im Sommer durchdringen, vom Frühjahr über den Sommer durchdringt sich das und im Winter, Herbst, Winter, lösen sich diese Pole mehr voneinander. Und der Boden ist immer der Spiegel dieser Berührung des oben und unten. Die ganze Fruchtbarkeit des Bodens hängt eigentlich ab, wie jeweils diese beiden Pole sich durchdringen. Von oben scheint die Sonne und von unten wirken die Erdenkräfte, die physischen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Wo könnte man mit der Pflanze die Mitte zuordnen, weil ich denke gerade daran, Rhythmus kommt ja bei der Pflanze, könnte man ja zum Beispiel bei der sich wiederholenden Gliederung der Blätter sehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Ist die Pflanze dann auch dreigegliedert oder ist sie zweigegliedert? Zunächst ja. Wurzelstängelblatt muss man zusammenschauen und Blüte. Also die Wurzel ist sozusagen der Saalpol der Pflanze, der Salzpol. Das irdische. Die nimmt die Pflanzen auf und schickt die nach oben und von oben ist der ganze Kosmos beteiligt, der planetarische Umkreis und die Sonnenwirkung, die jetzt in der Pflanze ständig aufbauende Prozesse bewirken. Und das geht zusammen und bei der Pflanze ist ja das Eigenartige, dass hier hier ist der Same und hier entwickelt sich ja die Wurzel nach unten und dort nach oben und da gibt es also eigentlich so etwas bei der Pflanze wie eine Art Nullpunkt, wo man sich immer fragt, wie kann das, dass das möglich ist, dass die Pflanze aus dem Keimling zack etwas in die Tiefe schickt und genau gegenpolig den Spross nach oben. Das ist wie ein Nichts, in dem Sinne, aber sie nimmt die Mitte so ein bisschen mit und das erscheint dann in der Blattfolge der Metamorphose der Blätter, bis auch die Blätter sich dann im Stiel verlieren und dann die Blüte aufblüht. Aber das Eigenartige ist, dass man gar nichts findet, man spricht dann vom Hypokotyl, gar nicht recht was findet, wo diese Wendung, dieser Impuls nach unten und nach oben wirklich festzumachen ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Wurzel, Same, Mitte: wie die Pflanze den Menschen ernährt 00:53:11 ===&lt;br /&gt;
Und jetzt ist also diese Mitte zwischen oben und unten das ist sozusagen unser Acker, das ist unser Feld, wo wir jetzt das kultivieren und damit rechnen, dass ähnliche Prozesse wie hier im menschlichen Haub von unten nach oben wirken, ähnliche Prozesse wie im Stoffwetter von oben nach unten wirken. Und sich hier durchdringen und dadurch im Jahreslauf, weil sie sich anders durchdringen, im Winter oder gar nicht, da lösen sie sich voneinander und im Sommer umso mehr sind sie miteinander verbunden. Auch der Jahreslauf ist ein vollkommen in Gegensätzen sich vollziehender Prozess. So, und jetzt ist es ja vielleicht bekannt, dass wenn ich jetzt eine Pflanze habe wie die Möhre, dass die hier na, ich habe keine richtige Farbe, dass die hier jetzt hier fruktifiziert, unter der Erde und dann ihre Wurzeln darunter senden. Und das heißt, es ist eine Frucht, die im Kopfpol der landwirtschaftlichen Dualität fruchtet, unter der Erde. Ein ganz ungewöhnlicher Prozess, dass eine Wurzel fruchtet. Und wenn ich jetzt diese Wurzel nehme und mache sie zum Nahrungsmittel für Mensch und Tier, dann gehört es zur Pflege eines biologischen Nahrungsbetriebes, dass ich Möhren anbaue, um Kälber damit zu füttern. Warum? Oder warum gebe ich den Babys, warum gebe ich den Möhren bei? Warum denn? Weil diese ja, weil diese Wurzel hier das Nervensinnessystem des Menschen ernährt. Es schafft sozusagen die Intelligenzgrundlage, die Entwicklung des Nervensystems von frühester Jugend auf. Das muss unterbaut werden durch eine entsprechende Nahrung. Wenn man wirklich quicklebendige Kälber haben will, die später eine gutmilchende Kuh werden soll, dann muss man erstmal in dieser Jugendentwicklung eine Wurzelnahrung dem Kalb füttern. Die Futtermöhre.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und umgekehrt, wenn ich hier oben die Getreideähre habe, die dann ihre Körner da bildet, und wenn ich mit diesen Körnern jetzt den Menschen ernähre, dann ernähre ich seinen Stoffwechsel. Stärke ich den Stoffwechselpol. Das kennen wir, wissen wir, also wer mal Pferde gehabt hat und damit gearbeitet hat, der weiß, dass der Hafer sticht. Hat man so früher gesagt, der Hafer sticht, das heißt, der gibt Kraft. Ich muss den Hafer, den Pferden, füttern, wenn die den ganzen Tag fliegen sollen. Sonst sind sie schon lahm nach ein paar Stunden. Aber dass sie das durchhalten, dazu braucht es eigentlich diese Samenfrucht des Getreides. Also diese ernährt den unteren Menschen, oder die Schweine, wenn sie fett werden sollen, dann muss man eben auch. Mögen die am liebsten, wenn sie da ordentlich Körnernahrung bekommen, also Konzentrate. Das gibt Kraft, das entwickelt sozusagen von unten den Stoffwechselpol. Und alles, was jetzt rhythmisch dazwischen sich entwickelt, also jetzt eine Möhre, eine Kohlpflanze oder ein Salat oder irgendwas, wo die Blätter rhythmisch aufeinander folgen, aber dann zur Frucht zusammengezogen sind, dann ernährt die Mitte eben auch die Mitte des Menschen. Das ist die Grundlage aller Ernährung. Die äußere Natur ist sehr verwandt den Menschen. In Bezug auf die ganzen Lebensprozesse und die Fruchtbildungen und man kann sozusagen unser eigenes Menschsein fördern durch eine Ernährung, die sehr stark Rücksicht nimmt auf diese Tatsache.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber bei Kartoffeln ist es nochmal anders, oder?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Was ist da anders? Bei Kartoffeln sagt Steiner doch, dass sie dumpf machen. Das ist auch keine Wurzelnahrung. Das sind Stolonen. Das ist eine Verlängerung des Stängels im Boden unten, die dann diese Knollen erzeugen. Die Kartoffel ist natürlich scheinbar... Es ging nicht um Wurzeln, es ging mehr darum, dass sie auch in diesem Kopfbereich wächst. Jaja, aber die ist egoistisch, die Kartoffel. Die Kartoffel ist egoistisch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Wie kann man die Mitte des Bodens stärken? 00:58:43 ===&lt;br /&gt;
Jetzt kommt nämlich erst die Frage, was die Präparate betrifft. Wenn das hier so ist, dass dieses Organ das Entscheidende ist, die Mitte zwischen oben und unten, wie kann ich die Mitte stärken? Denn beim Menschen ist es so, dass er seine Mitte in sich trägt. Er hat ein schlagendes Herz. Er hat eine atmende Lunge. Er hat sein Fühlen. Er kann sich ständig ausbalancieren innerlich zwischen diesem oben und unten. Dadurch entwickelt er sein Menschsein. Wir wissen ganz genau, ich kann morgen ein anderer Mensch werden als heute. Aufgrund meiner heutigen Erfahrungen mit so und so viel Fehlleistungen kann ich jetzt morgen ein anderer Mensch werden, weil ich das erkannt habe, im Wesentlichen, dass ich das erfühlt habe in mir, dass das ein Irrtum war. Dass das falsch war. Dass ich da mir was vornehmen kann. Und das kommt nicht hier nur vom Kopf. Der Kopf macht mir das nur bewusst. Aber die Sphäre, aus der ich mich entschließe, mich weiter zu entwickeln als Mensch und nicht stehenbleibe, was das fürchterlichste ist, was der Mensch nicht leistet, dass man einfach stehenbleibt, wie man ist. Sondern dass man fortdauernd in sich den Willen verspürt, ein immer verständnisvollerer, liebevollerer, pflegender, empathischer Mensch zu werden. Dass das von der Mitte aus geht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt haben wir draußen in der Natur diese Mitte. Das ist unser Boden. Und jetzt merken wir, dass dieser Boden eigentlich nur reagiert zunächst auf das Oben und das Unten. Dass der gar keine Eigenständigkeit hat. Er hat ein bisschen Eigenständigkeit. Er trägt die Lebendigkeit von dem einen Jahr zum anderen, zum Beispiel sein Humusgehalt. Er kann sozusagen bestimmte kosmische Wirkungen bewahren im Ton. Aber das ist sehr gering. Die Mitte der Landesscheinlichkeit, also der Boden, den wir beackern, der reagiert im Wesentlichen. Wenn die Sonne scheint, dann wird er trocken. Wenn es regnet, wird er nass. Das ist also immer so eine Direktwirkung. Und jetzt ist die Frage, wie kann man diesem Boden mehr Mitte geben. Wie kann man diesen Kopfpol stärker einbeziehen in diese Mitte und den Stoffwechselpol stärker einbeziehen in die Mitte? Vielleicht durch eine Vielfalt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Da hat man eben den Wunsch, entweder ganz tolles Wurzelgemüse herzubringen oder ganz tolle Samenfrüchte oder den Salat, der aber auch immer in einer bestimmten Höhe ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Je mehr da auch noch dazwischen ist, je mehr einfach Vielfalt diesen Bereich ausfüllt, desto gestärkter stelle ich mir das vor. Das ist das eine Element. Das ist das Organische im organischen Landbau. Oder das Ökologische im ökologischen Landbau. Und jetzt ist die Frage, kann ich da eben noch auf andere Weise diese Mitte stärken.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Mit den Präparaten, durch den Einsatz der Kompostpräparaten, denke ich mal gerade, weil gerade da sind ja auch die tierischen und die pflanzlichen Komponenten so aufeinander abgestimmt, dass die immer ausgleichende Wirkungen haben auf ihr Umfeld.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Harmonisierende Wirkungen. Das ist meine ich erstmal die Grundfrage, vor der man steht. Wie kann ich diese Mitte stärken? Und diese beiden Pole sozusagen mehr sich durchdringen lassen. Als Ausgangspunkt einer der Frage, was trägt der Mensch zur Düngung bei? Und das sind die Präparate. Dann kann ich überhaupt nicht erkennen das Ausgangspunkt, die Präparate zu verstehen. Und das möchte ich jetzt mal zunächst mal am Hornmist-Präparat schildern. Nehmen Sie das einfach mal als Grundlage, als Ausgangspunkt, um überhaupt sich hineinzuleben, hineinzudenken in den Präparate Bildungsprozess und Anwendungsvorgang. Dass da eine Beziehung steht, eine reale Beziehung steht, zwischen der außermenschlichen Natur des Hofes und meiner eigenen mikrokosmischen Bildung als Mensch. Das ist makrokosmisch. Das ist mikrokosmisch, aber die korrespondieren. Und ich muss sozusagen ein Selbsterkenntnis, den Ausgangspunkt finden, um ein Verständnis für meinen eigenen Hof zu entwickeln in Bezug auf die ganzen Umkreisbedingungen, die Bedingungen der Tiefe und wie sich das jetzt hier im Boden auslebt. Und dann im Spiegel des Pflanzenwachstums. Ich muss das jetzt abwischen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich sehe in der Spiegelpraktik halbhalb gepflanzte Pflanzen auch bei meinem Kompost in der Struktur schaffenden Kraft vor mir aus. Was meinen Sie? Wenn ich einen Kompost mache, der aus extrem viel Wurzelgemüse steht, beeinflusst sich damit auch wieder mein... Also wenn ich ganz viele Möhren habe, die schlecht waren, die schlecht waren, Ich schmeiße sie alle auf den Kompost, verändere ich damit meinen Kompost im Sinne von dem, was dann daraus entsteht. Dass das nicht mehr harmonisiert, dass es nicht mehr endet, sondern dass du einen Überschuss an fauligen, schlechten Karotten, glaube ich, da drin hast, ne? Naja, also ich meine, der Kompost ist ja nichts anderes, als dass er ein Mittel ist, das ich vorbereite, um es dann aufzubringen auf den Acker und dadurch die Präparate zur Wirksamkeit bringe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Hornmist-Präparat: Mist und Horn als Gegenpole 01:05:18 ===&lt;br /&gt;
Vielleicht haben wir noch Zeit, ein paar Worte darüber zu sagen. Also jetzt wollen wir zunächst mal unseren Ausgangspunkt nehmen von unserem Hornmist-Präparat. Das Hornmist-Präparat wird ja hergestellt, wissen Sie, oder? Wir hatten von Ihnen schon mal Präparate hergestellt, Hornmist. Ja, schon einige. Also der Ausgangspunkt ist ja Kuhmist. Eben jener Kuhmist, über den wir uns ja lange unterhalten haben. Und das andere ist das Kuhhorn. Und in das Kuhhorn füllen wir jetzt den Hornmist rein, vergraben es in die Wintererde im Herbst, bleibt dann über Winter im Boden und wird dann Frühjahr rausgenommen. Das ist ein ganz lapidarer Vorgang. Lapidarer geht es fast nicht. Und trotzdem ist man natürlich erstmal schockiert, was man da eigentlich macht. Und wenn man jetzt ein bisschen eindringt in die einzelnen Schritte, dann ist eine gewisse Methodik notwendig. Und zwar eine doppelte. Die eine Methodik ist die naturwissenschaftliche. Ich muss versuchen, durch Beobachtung, durch Wahrnehmung und durch Denken, zu versuchen zu verstehen, was jetzt eigentlich der Stein ist. Aus dem Zusammenhang der Verdauung der Kuh. Das ist ein wesentlicher, auch eine naturwissenschaftliche Auseinandersetzung, die wir pflegen müssen, um tiefer zu verstehen, was ist das eigentlich, dieses Ausscheidungsprodukt der Kuh. Und dann kann man die zweite Frage stellen, was ist das Horn? Was hat das Horn eigentlich für eine Bedeutung im Zusammenhang mit der Kuh? Und ich muss sozusagen die Grundelemente, von denen ich ausgehe, die muss ich versuchen, auch auf naturwissenschaftlichem Felde, mir darüber, soweit man es kann, Klarheit zu verschaffen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann muss ich allerdings noch an einem anderen Pol ansetzen, nämlich an dem geisteswissenschaftlichen. Das heißt, der landwissenschaftliche Kurs ist nicht ein naturwissenschaftlicher Kurs, sondern ein geisteswissenschaftlicher. Aus der Geisteswissenschaft sind hier die Angaben gemacht, die da jetzt zu diesem Präparate führen. Die Präparate sind nicht eine Technologie, wo wir etwas aus der Sinneswelt heraus, so uns zur Erkenntnis bringen, dass wir daraus ein Auto bauen können. Das ist der übliche Weg der Technologie heutzutage. Während hier wir es mit einer Technologie zu tun haben, die aus der Geisteswissenschaft gewonnen ist. Genau gegen Polig. Und das gilt es, sich bewusst zu werden. Aus dem heraus auch den selben Fragenzusammenhang zu bewegen, innerlich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So, und das möchte ich jetzt mal tun. Also jetzt haben wir hier den Sommer. Dem geht es voraus, das Frühjahr. Und vom Frühjahr über den Sommer haben wir draußen in der Natur einen Prozess, den ich mal so andeuten will. Das sich entwickelnde, keimende, sich entwickelnde, sein Höhepunkt erreichende Pflanzenwachstum und das wieder abklingende gegen den Herbst. Also hier wäre Herbst. Und dieses Pflanzenwachstum, das fressen jetzt die Kühe. Die fressen praktisch den ganzen Jahreslauf auf, im Verlauf vom Frühjahr über den Sommer zum Herbst und vollziehen daran die kosmisch-qualitative Analyse. Sodass der Dünger im Frühjahr ein bisschen eine andere Konfiguration hat als im Herbst. Und wir verschaffen uns jetzt diesen tierischen Dünger, wo im Vordergrund steht das Wirken von Luft und Wärme. Verschaffen wir uns jetzt diesen Kuhmissdünger, der da anfällt, am Kuhfladen hier draußen auf der Weide. Den sammeln wir jetzt im September. So gerade ein Tag oder zwei vor Michaeli, 29. September, sammeln wir den auf der Weide. Wenn wir das nicht täten, dann würde dieser Kuhfladen, der da abgelegt worden ist, der würde jetzt wieder zurückfallen in den Naturprozess. Der würde jetzt wieder irgendwo durch Abbauprozesse an Milch und Humus umgebildet werden. Das ist der übliche Vorgang. Jetzt hat dieser, wie gesagt, eine besondere Konsistenz, weil nämlich im Verlauf des Jahres das Futter immer mehr Gerüstgestalt annimmt, immer mehr durchgeformt wird, immer stärker zum Bild wird dessen, was sein eigenes Urbild ist, geistig gesprochen. Jede Pflanze hat ein bestimmtes Urbild, eine Pflanzenart, und die tritt immer deutlicher in Erscheinung, je weiter es im Jahr fortschreitet, gegen den Herbst hin. Was die Nahrung der Tiere ist im September, ist schon eine sehr durchgeformte, durchgestaltete pflanzliche, organische Substanz. Und daraus bildet sich jetzt wie eine Frucht des Jahres, könnte man sagen, in Bezug auf die tierische Verdauung und die Nahrung, die es aufnimmt, dieser Kuhfladen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt ist der erste Schritt der Präparation, ich mache mal hier so einen Strich, der, dass ich den von der Weide frisch abgelegt, wie er da ist, aufsammle, einen Schubkarren reintue und dann auf den Hof haare. Und dann ist der nächste Schritt, dass ich den jetzt hier in Hörner hineinstopfe. In einen Kuhhorn. Völlig verrückt. Völlig verrückt, wie kann man auf so einen Gedanken kommen? Was soll das? Und jetzt muss man sich wirklich auseinandersetzen. Einerseits mit dem Mist, der hier auf die Weide fällt, der ist amorph. Der ist völlig gestaltlos. Zum Beispiel ein Stoffwechselendprodukt. Also das verlässt den Stoffwechselpol des Rindes und fällt da auf die Weide. Und ist ganz gestaltlos. Und jetzt nehme ich hier ein anderes Organ, das genau entgegengesetzt bei der Kuh auftritt, nämlich am Kopfpol wechselt es hier oben aus. Genau polar zum Stoffwechselpol. Und dieses Horn ist nun alles andere als amorph, sondern es ist das Formprinzip am allermeisten verwirklicht im Haushalt der Natur. Es gibt kein durchformteres. Die Form ist der Gegensatz von Substanz. Von Stoff. Hier habe ich es mit einem Stoff zu tun, hier habe ich es mit einem Formorgan zu tun. Der Hornhülle. Und diese Hornhülle ist die reinste Materialisierung der Form im Haushalt der Natur. Was Form ist, was Gestalt wird. Es gibt nichts, was so durchgestaltet ist wie gerade das Horn, wo man sagen muss, da ist die Idee der Form gerade eben, manifestiert sich gerade eben in der Substanz, die es gerade ja auch bilden muss, sonst würde ich es ja gar nicht sehen, das Horn. Das ist, was man nennt, eine Polarität.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Horn als Sinnesorgan: die innere Intelligenz der Kuh 01:13:56 ===&lt;br /&gt;
Machen Sie sich damit das Kuhhorn oder das Wiederkäuerhorn oder die Substanzhorn, also auch den Fingernagel? Das ist alles Horn, aber das Kuhhorn, das hat ja eine bestimmte Funktion da oben. Und auf die komme ich gleich nochmal zu sprechen. Also da packen wir das jetzt rein hier, stopfen das rein. Michaeli ist der schönste Tag im Jahr, wo man sowas machen kann. Und möglichst viele Leute einlädt, die damit machen. Viele Hände, nicht nur da selber da rumkrübeln und rumkrümeln, sondern so viele wie möglich Menschen, die nur irgendwie sich um den Hof herum in anderen Berufen bewegen, sollte man einladen und ein festes Tag machen. Michaeli, dadurch einen festlichen Charakter geben, dass man gemeinsam diese Hörner füllt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So, jetzt müssen wir uns noch ein Bild verschaffen vom Horn. Was hat es eigentlich für eine Funktion bei der Kuh? Mach ich mal ein bisschen größer. Woraus wächst das eigentlich, das Horn? Das Horn selber?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Das wächst ja auf dem Hornzapfen drauf, oder?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Auf dem Hornzapfen drauf, das Horn selber ist eine Hautbildung. Das ist eine verdichtete Haut. Das Horn ist seiner Substanz nach verdichtetes Eiweiß. Reines Eiweiß. Die Hörner können ja wieder mit dir verbrennen, dann kann das unglaublich stinken. Das merkt man, dass dann ein Stückchen Wasserstoff entsteht. Das ist verdichtetes Eiweiß und ist absolut tot. Herausgefallen aus dem Lebensprozess. Man merkt aber, es wächst jedes Jahr ein Stückchen nach. Aber was gewachsen ist, das wird nur noch so rausgeschoben. Die Hornhülle ist tot. Und das Mist ist total lebendig. Die Hornhülle ist tot. Und jetzt ist es so, dass in dieser Hornhülle, die sitzt ja außen auf, auf einem Knochenzapfen. Und dieser Knochenzapfen wächst bei der Kuh hier aus dem Stirnbein seitlich, nicht aus dem Schlefenbein, sondern aus dem Stirnbein, das zieht sich hier runter, wächst dieser Knochenzapfen heraus. Und zwar folgendermaßen. Nehme ich mal blau. Der wächst hier rein. So etwa. Also hier ist jetzt der Kopf, hier das Rinde, der Schädel. Und dieser Schädel ist ja ungeheuer durchhöhlt. Der Kopf ist ja wirklich hohl bei der Kuh. Also vom Hohlkopf spricht dann bei Menschen nicht ganz passend, aber bei der Kuh stimmt das. Die braucht ja nur auf das Stirnbein ein bisschen klopfen, dann klingt das ganz hohl. Der ganze Schädel von der Kuh ist durchlüftet. Bei jedem Atmenzug atmet der ganze Kopf durch. Und zwar so weit. Ich weiß nicht, welche Farbe ich nehmen soll. Sie atmet hinein bis in die Hörner. Da ist nämlich eine Höhlung. Also der Atmestrom geht tatsächlich, bei der Kuh, nicht beim Bullen, geht er hinein in die Hörner und wieder raus. Wir haben hier mit der Luft einen Luftstrom zu tun, der jetzt in den festen Knochen, der da ganz fest ist, mineralisch das feste Element repräsentiert, da geht dieser Luftstrom hinein und wieder raus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann haben wir um diesen Knochenzapfen herum, übrigens der Knochenzapfen ist ja nicht von vornherein da, wenn das Kalb geboren wird, ist dann noch kein Knochenzapfen. Und auch kein Horn natürlich. Wann wächst denn eigentlich dieser Knochenzapfen, bzw. wann wächst denn eigentlich das Horn? Die Anlage ist ja direkt zu spüren beim Kalb. Wenn man das genau nachtastet, die Anlage ist ja da. Aber nicht gleich. Aber nach zwei Wochen kann man ja schon die ersten kleinen Sachen machen. Sehr wohl, sehr wohl. Solange das Kalb Milch kriegt, entwickelt das nur sehr langsam, da wird diese kleinen Hubbel, die man dann so ein bisschen erfüllen kann, da kann man doch die Haut noch oben drüber wegschieben, so hin und her schieben. Und wenn das Kalb Raufutter aufnimmt, dann fängt das an mit der Hornbelegung. Und das Raufutter setzt ja überhaupt die Pansentätigkeit in Gang. Vorher nicht. Vorher geht alles in den Labmagen, gleich direkt. Aber die Vormelken sind noch gar nicht tätig. Und sobald das Raufutter aufnimmt, fängt jetzt der Pansen sich zu entwickeln, die Pansentätigkeit. Da baut sich diese Mikrobentätigkeit im Pansen auf. Und dann plötzlich wachsen da oben raus die Hörner. Daran kann man schon allein erkennen, dass die Hornentwicklung mit der Verdauungstätigkeit im Zusammenhang steht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Horn ist keine Waffe. Kann eine sein. Dass man da den Kuhen mal angreift oder der Bulle, das kann sein. So wie ich meine Hände, kann ich Klavier spielen oder kann ins Gewehr nehmen und schießen. Das kann ich alles machen. Die Waffe ist ja nur eine Verlängerung. Früher war es das Schwert oder der Dolch. Heute ist es eine Kanone, wo ich nur einen Klopf drücke und dann ballert es los. Diese Organe können natürlich als Waffe benutzt werden. Aber die eigentliche Funktion ist eine ganz andere.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Wann würde denn das Kalb, also in so einer Mutterkuhherde zum Beispiel, wann würde das Kalb anfangen, was anderes zu sich zu nehmen als Milch?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das dauert nur länger. Aber irgendwann nimmt es sich auf. In der Mutterkuhhaltung ist es auch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber die Frage ist wann. Wann würde es anfangen, was anderes zu fressen?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Aufzunehmen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Genau. Wann? Nach wie vielen Tagen, Wochen, Stunden? Keine Ahnung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das kann nach 14 Tagen sein, das kann nach 3 Wochen sein. Das hängt von uns ab, wann wir es vorlegen. Wie lange wir ihm die Gelegenheit geben, von der Muttermilch zu trinken. Dann merkt man, dass die Kälber, wenn man ihnen vorlegt, dann nehmen sie es zunächst gar nicht an. Nehmen wir jetzt mal an, eine Herde steht auf der Weide mit den Kälbern zusammen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Und das Kalb kann sich permanent aussuchen, trinke ich nur Milch von der Mutter oder fange ich jetzt an, was zu fressen?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Nein, das dauert zunächst mal nur von der Mutter. Und dann fängt es irgendwann mal an mit der Raufutteraufnahme.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Also das ist so.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Also zunächst mal ist es eine reine Milchernährung. Weil die Mägen sind ja noch gar nicht so weit entwickelt. Das kommt erst. Langsam, langsam, langsam. Also was ich jetzt andeuten will ist, hier haben wir es also mit diesem Knochen zu tun. So, mach mal ein bisschen stärker. Und hier haben wir es zu tun mit dieser Höhlung im Knochen. Und wenn Sie mal so ein Knochen angucken, dann werden Sie sehen, wenn man den absägt hier, dass man dann in diese Höhlung reingucken kann. Und dann sind da immer so Querstege noch. Also hier Stabilisierungsstege. Aber insgesamt ist es hohl. Da geht der Atmungsstrom rein und raus. Und jetzt haben wir hier um den Knochenzapfen herum, haben wir die Knochenhaut. Der sogenannte Periost. Und der ist ungeheuer stark durchblutet. Und diese Blutbahnen, die gehen durch den Knochen hier durch. Also hier gehen die so durch bis an die Oberfläche. Und ernähren jetzt diese Knochenhaut. Und diese Knochenhaut sondert jetzt das Horn hier außen ab. Aus der Knochenhaut entwickelt sich eben diese Hautbildung, die ja wirklich eine Haut sind. Und diese Haut verdickt sich und schiebt sich dann langsam, hier ist der Quell, schiebt sich dann so nach außen fort. Und dann kann man ja sehen, wie unterschiedlich das Horn wächst. Wenn es einen Kalb hat, dann wird der Schopf so stark beansprucht, dass das Horn weniger wächst. Und wenn es dann wieder geboren ist und draußen frisst die Kuh usw., dann wächst es wieder stärker. Und dann gibt es oben diese wellenartigen Ringe um die Basis des Horns in bestimmten Abständen. Und da kann man zählen, wie viele Kälber die Kuh gebracht hat. Wenn man wissen will, wie viele Kälber die Kuh hat, braucht man nur diese Ringe am Horn zählen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So, und jetzt haben wir hier nochmal, also der Knochen ist fest und das Horn ist super fest. Dicht, ungeheuer dicht, da geht noch keine radioaktive Strahlung durch. Das ist so dicht, das ist die dichteste Substanz, die die Natur überhaupt hervorbringt, das Horn. Das heißt also, das Horn hat einen bestimmten Aufbau. Und der Aufbau besteht darin, dass es Luft einzieht in die innere Höhlung, dass da ein Knochenzapfen hart herauswächst aus dem Schädel, dass es eine stark durchblutete Zone ist, das Periost, die Knochenhaut, und dann draußen jetzt wiederum fest, aber als eine Verdichtung der Haut, das Horn sich herumlegt. Das heißt, und jetzt, wenn ich so ein Horn anfasse von der Kuh, und wenn ich ein gutes Verhältnis zu den Tieren habe, dann tut sie nicht gleich so machen, das regt die nämlich auf, wenn man die an die Hörner fasst, dann merkt man, wie warm das Horn ist. Jedes Mal im Winter, wenn man kalte Hände hat, dann fasst man einfach an das Horn der Kuh, das ist wie ein Ofen. Durch die ungeheuer starke Durchblutung ist das das wärmste Organ nach außen der Kuh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Da ist es ja auch sehr spannend, da gibt es ja nochmal Unterschiede zwischen den Rassen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Also wir haben rotbunte, und beim Paar kommt halt noch das Rotvieh durch, das reingekreuzt wurde mal, und die mit Rotvieh, die haben wesentlich wärmere Hörner. Ja, so ist es. Da gibt es Rassenunterschiede, aber im Prinzip ist das so.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber die Länge spielt auch keine Rolle bei.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Diese Wärme, die wird eben durch das Blut verursacht, das hier gegen die Peripherie strömt, an der Grenze zwischen Horn und Knochen. Und haben Sie mal gesehen, wenn eine Kuh ein Horn abgebrochen hat? Wie da das Blut strömt, man kann es kaum aushalten. Man glaubt, dass die Kuh verblutet. So ein Quellen-Blutstrom kommt aus dem Horn heraus. Da fragt man sich, was soll denn das eigentlich? Das Horn, das bisschen da oben, so durchblutet, was soll denn das eigentlich? Was das Horn durchblutet, ist das mit Sauerstoff gesättigt. Arteriell und venös, das weiß ich jetzt gerade nicht. Zunächst ist es arteriell.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Dann ist es gesättigt, mit Sauerstoff.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Sauerstoff beladen. Das kommt direkt vom Herzen aus arterielles Blut. Über den großen Blutkreislauf strömt es hier rauf in das Horn. In den Kopf insgesamt, aber auch ganz besonders ins Horn. Und durchblutet es in einer unglaublichen Weise. Und da fragt man sich immer, braucht das Horn eigentlich diesen intensiv durchblutenden Periost, um da das bisschen Wachstum zu erzeugen, oder was soll das eigentlich? Nun, das Horn ist aufgrund seines Aufbaus, dass es erstens warm ist, Wärme. Dass es durchluftet ist, Luft. Dass es mit Blut durchströmt ist, Wasser, also Feuchtigkeit oder Flüssigkeit. Und aufgrund des Hartwerdens, also sowohl des Knochens als auch des Horns, ist es das feste Erdige. Feste Erdige. Alle vier Elemente klingen im Horn zusammen. Aber eben auf einer ganz physischen Basis. Und diese physische Basis ist es, die das Horn zum Sinnesorgan macht. Das Horn ist einem ganzen Wesen nach ein ausgeklügeltes Sinnesorgan. Wie das Auge, wie das Ohr. Alles physische Organe. Da sind diese vier Elemente, die wirken da zusammen, aber mehr in ihrer physischen Wirksamkeit. Und dadurch wird das ganze Horn zum Sinnesorgan.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das möchte ich doch noch, wenn ich diese Betrachtung schnell abschließend erläutern. Der Blutstrom kommt als arterieller Blutstrom von der Lunge, und wird das Herz hier hoch beladen mit den von der Verdauung kommenden Nährstoffen. Also die dann durch die Leber hindurch, durch das Herz in die Lunge jetzt gehen, und dann wieder neu beladen mit Sauerstoff. Da fließt dann das ganze Stoff, das Ergebnis der Stoffwechselverdauung, über das Blut herauf ins Horn. Und das Horn hat die Funktion, das zurückzusteuern. Das Horn lässt das nicht weiter. Das möchte da immer weiter, aber das kann nicht. Das können Sie beim Bullen erleben, was der mit den Hörnern immer so und so macht. Der möchte eigentlich immer die Hörner über sich selbst hinauskommen und ständig zurückgewiesen. Die Hufe unten, also auch das Horn mit der verdichteten Eiweißsubstanz, Hautsubstanz, sind Rückstauorgane. Mit dem Auge kann man in die Welt gucken, aber das Sinnesorgan des Horns funktioniert als Sinnesorgan so, dass die Kuh nach innen guckt. Das ist ein Sinnesorgan, was im Grunde genommen wahrnimmt die Stoffwechselvorgänge, die sich in Pflanzen beim Wiederkauen eben in dieser kosmisch-qualitativen Analyse vollziehen. Das Wiederkauen ist der Anfang dieser Analyse. Das Horn ist die Vollendung. Da schließt sich dieser ganze Prozess ab. Und da wird sozusagen der Blutstrom hier wieder zurückgestaut in den ganzen Organismus. Und dieser Rückstau bewirkt, dass die Kuh ihr Bewusstsein entwickelt. Das entwickelt sie gar nicht so sehr im Gehirn. Das Gehirn macht ihr möglich, dass sie die Beine bewegen kann, dass sie rumspringen kann, dass sie die Ohren mal so stellt oder so, durch äußere Bewegungen. Aber das eigentliche Bewusstsein der Kuh ausmacht ist nicht das Gehirn, sondern das, was vom Horn zurückstrahlt in den Bauch. Und da vollzieht sich erst wirklich in letzter Vollendung die kosmisch-qualitative Analyse.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Und dann könnte man ja denken, dass wenn die Kuh eben keine Hörner haben darf, dass die dann auch nicht so richtig in den Organismus des Hofes eintauchen. Also eher so muskulös davon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Gucken Sie sich doch mal die Kühe an, die stehen da so rum. Die heben auch nicht mehr so richtig den Kopf. Die sind gar nicht mehr wach, hell in ihrem Bewusstsein. Solche enttarnten Tiere, die sind ja auch sehr zahm, die sind ja auch sehr irgendwo, aber eben lahm. Bewusstseinsmäßig lahm. Und ich würde sagen eher tendenziell dumm. Also die Helligkeit der Kuh, wenn Sie mal eine Kuh anschauen von vorne, so richtig, dann sehen Sie die Gesichtszüge und die Hörner. Die Hörner sind wie eine Art Intelligenzglanz als Sinnesorgane, wo man merkt, da geht nichts nach draußen, da geht alles nach innen. Ja, also...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Gab es in Darmstadt auch schon mal Versuche, wo auf der stofflichen Ebene Hornlose und Gehorne für die Kühe durch den Kot angeguckt wurde? Ob das einen Unterschied macht? An der stofflichen Zusammensetzung?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Ja, also die Enttarnung macht einen großen Unterschied. Die Tiere haben keine Orientierung mehr. Vor allen Dingen, wenn Sie mal so einen Stall sehen mit, sagen wir mal 900 Tieren, wie es in Amerika die Regel ist, dann stehen die alle wie Sägeböcke da, jedes für sich. Da ist gar kein Zusammenhang mehr. Da merkt man gar nicht, dass da zwischen den Tieren noch irgendwas korrespondiert. Denn fehlt einfach dieses Sinnesorgan, was aber nicht wie das Auge nach außen wirkt, sondern nach innen und sorgt für diese innere Intelligenz. Die Kuh ist ungeheuer intelligent, aber in ihrem Verdauungspol, nicht in ihrem Kopfpol. Aber das wirkt dann über die Verdauung so, dass man plötzlich merkt, die Kuh ist lebendig, die ist wach, die hebt den Kopf zum richtigen Zeitpunkt und man denkt, sie hat wieder Unterdrücker. Also man merkt am Verhalten der Tiere ganz deutlich den Unterschied. Ganz deutlich. Ja, wir müssen aber wirklich zu Ende kommen, das ist wirklich furchtbar. Das muss man versuchen zu verstehen, dass wir es mit einem Sinnesorgan zu tun haben, im Horn und mit einem Stoffwechselprozess hier im Gegenpol. Und die bringen wir jetzt zusammen. Und da machen wir morgen weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Glossar ==&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|1]] - [[Düngung - 2. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|2]] - [[Düngung - 3. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|3]] - [[Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|4]] - [[Düngung - 5. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|5]] - [[Düngung - 6. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|6]] - [[Düngung - 7. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|7]] - [[Düngung - 8. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|8]] - [[Düngung - 9. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|9]] - [[Düngung - 10. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|10]] - [[Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|11]] - [[Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|| zurück zu Manfred Klett |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{Artikel unten}}&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ausbildungsbetrieb]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ausbildung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenentwicklung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:GA 327]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Glossar muss noch erstellt werden]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lehrer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbauschule Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Seminare]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkribiert von ]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Video]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=D%C3%BCngung_-_11._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017&amp;diff=28283</id>
		<title>Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=D%C3%BCngung_-_11._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017&amp;diff=28283"/>
		<updated>2026-08-17T09:48:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: Neuer Rohtext (Claude) Opus 4.8 Extra&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[Datei:Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=FBZtbAseJ-g|thumb|Vortrag 11/12 Düngung, 2017. [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] am 17. November 2017 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]][https://www.youtube.com/watch?v=FBZtbAseJ-g Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]][[Manfred Klett|| zurück zu Manfred Klett |]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|1]] - [[Düngung - 2. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|2]] - [[Düngung - 3. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|3]] - [[Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|4]] - [[Düngung - 5. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|5]] - [[Düngung - 6. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|6]] - [[Düngung - 7. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|7]] - [[Düngung - 8. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|8]] - [[Düngung - 9. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|9]] - [[Düngung - 10. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|10]] - [[Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|11]] - [[Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}__TOC__&lt;br /&gt;
== Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017 ==&lt;br /&gt;
+++ es handelt sich um eine automatisch generierte Transkription. Wenn du bei der Überarbeitung [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]] möchtest- melde dich gerne+++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Rückblick auf Tier und Rind, und die Frage nach dem Beitrag des Menschen 00:00:59 ===&lt;br /&gt;
Einen schönen guten Morgen, was haben wir denn jetzt dann eigentlich gemacht? Wir haben hingeschaut auf das Tier und insbesondere auf das Rind, das Rind als das Haustier schlechthin und dasjenige, was wirklich von der Naturseite her dem Landwirt am meisten hilft, einen Hof zu einem wirklich geschlossenen Organismus zu machen. Aufgrund seines ganzen Verhaltens, das ganze Futter sozusagen, was im Jahreslauf heranwächst, das dann zu konsumieren, all das Futter, was für die menschliche Ernährung nicht geeignet ist und daraus einen Dünger zuzubereiten, der wiederum verteilt wird über den ganzen Hof und dadurch der Hof zu einem wirklich in sich geschlossenen Ganzen wird, von der Naturseite her und das ist also insofern haben wir es beim Rind wirklich mit einem unversichtbaren Wesen zu tun, also eine Rinderherde möglichst, die zugemessen auf die Größe und die Art der Bewirtschaftung des Hofes unbedingt notwendig ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ja und ich möchte jetzt gar nicht weiter darauf nochmal zurückgehen, sondern möchte die Frage stellen, was nun eigentlich der Beitrag des Menschen ist. Wir haben ja diesen berühmten Strich hier gemacht und hier diese Nulldüngung und die erste die Pflanze und haben dann weiter das zweite Tier betrachtet und seinen Beitrag zum Ganzen zur Fruchtbarkeit der Entwicklung der Erde und jetzt ist die Frage nach dem Menschen. Was ist der Beitrag des Menschen im Hinblick auf die Düngung? Und wenn man sich das jetzt versucht mal zu verfolgen, was war der Beitrag der Pflanze? Da bildet sich Pflanzenmasse oben in Humus. Der Beitrag des Tieres, da wird eine Stofflichkeit zubereitet, die durch die Verinnerlichung im Tier eine höhere Stufe der Wirksamkeit entwickelt durch die Art der Stoffkomposition. Es ist eine belebte und durchseelte Substanz der tierische Düngung. Wie ist es jetzt beim Menschen? Wenn man diesen selben Prozess weiter verfolgt für Menschen über das Tier hinaus und fragt, ob dann irgendwie der Mensch dann noch etwas Vernünftiges beitragen kann, wenn man im Hinblick auf seine Ausscheidungen, auf die Fäkalien, und dann merkt man, da stimmt was nicht. Dass sie eigentlich, ich möchte mal sagen, so ein unmittelbares Gefühl hat, das ist eher schädlich als gut.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Was Geistiges kann der Mensch dazu beitragen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Jaja, eben. Aber jetzt muss man zunächst mal sehen, warum eigentlich die menschlichen Ausscheidungen nicht geeignet sind, irgendwie Vernünftiges zur Düngung beizutragen. Denn man ist ja heute durchaus der Auffassung, immer wieder aufs Neue, dass die menschlichen Ausscheidungen ja auch wunderbare Nährstoffe enthalten. Also auch den Stickstoff herrlich, also Enmasse eigentlich ziemlich viel und Kalium, ja gut, also nicht so viel, mehr Natrium. Aber auch eben, das muss man doch irgendwie verwerten können, vom Nährstoffgesichtspunkt aus. Aber der Nährstoffgesichtspunkt ist sozusagen die letzte Reduktion, ein reduktionistisches Ergebnis des menschlichen Denkens. Und wenn man das aber jetzt wieder in die Zusammenhänge denkt, wie jetzt diese Relikte des menschlichen physischen Daseins beschaffen sind, dann wird man eben erst verstehen lernen können, ahnungsweise wenigstens, dass sie wirklich das Gegenteil sind vom Dünger, von einem Dünger, ein Antidünger eigentlich, in gewissem Sinne. Und also wie gesagt, in der heutigen Wissenschaft ist man da leicht geneigt zu sagen, Nährstoff ist Nährstoff, Stoff ist Stoff, fertig, aus. Spielt auch keine Rolle. Und dann haben sie in Schweden große Programme aufgelegt, wie man die festen Fäkalien von den flüssigen trennen kann, in großen Tanks auffassen und dann quasi in den Städten solche Anlagen schafft und dann das Zeug dann auf den Bauern zur Verfügung stellt für ihre Felder. Das kommt immer wieder hoch, diese Geschichte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber ist das nicht super schädlich mit dem ganzen Kram, mit den Hormonen, die die Leute heutzutage schlucken, wenn wir das auf die Äcker schmeißen?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Stoff ist Stoff, wird abgebaut. Man hat Entschuldigungen genug.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber irgendwie muss es doch eigentlich irgendwo in den Kreislauf reinpassen, die menschlichen Ausscheidungen, ohne dass sich die unbedingt durch den Klärwert schickt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Also es ist so, dass man sagen muss, selbstverständlich, die menschlichen Fäkalien, die anfallen, sagen wir mal auf einem Hof, die können sich sozusagen gerade verdaut werden von diesem Organismus. Das verträgt er. Wenn man aber jetzt Querschlangen im großen Stil oder solche Anlagen, wie sie da in Schweden immer wieder geplant werden oder da oder dort oder früher die Rieselanlagen um Berlin rum oder hier in Darmstadt, habe ich das auch kennengelernt, wo nur sozusagen die menschlichen Fäkalien verrieselt worden sind und darauf Gemüse angebaut worden ist, da muss man mal so einen Kohlekopf gesehen haben oder gerochen haben vor allen Dingen. Also bevor der überhaupt in den Kochtopf kommt, riecht schon das ganze Feld. Also die Pflanzen nehmen den Stickstoff in einer solchen intensiven Weise auf, dass sie eigentlich schon im Wachsen verfaulen. Deswegen hat man das auch aufgegeben. Man hat wirklich die großen Hoffnungen nach dem Ersten Weltkrieg und so reingesetzt, dass man die menschlichen Fäkalien nutzt, um die menschliche Ernährung zu ermöglichen. Und das Ergebnis war, dass das einfach auf die Dauer unhaltbar war.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pflanzenkläranlagen und die Dezentralisierung 00:07:55 ===&lt;br /&gt;
Aber was wäre, wenn man die kompostiert? Also das ist eine gute Frage. Das ist wirklich eine ganz ernsthafte Frage und mit der geht man ja auch um. Man hat ja nun wirklich die Kläranlagen entwickelt und hat versucht, sie so ausgefeilt wie nur möglich zu machen, die technologischen Prozesse. Man tut dann auch vielfach Verbrennungsanlagen machen, um das Zeug wirklich zu verbrennen, völlig zu vernichten, auch wegen der schädlichen Keime und diesen Arzneisubstanzen, die heute die Hormone, die heute die Abwässer verseuchen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Also im kleinen Stil funktioniert das mit der Kompostierung der menschlichen Fäkalien ganz gut und es stinkt dann auch nicht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Also es gibt dann die eine Lösung, dass man das ganz dezentral organisiert. Und das sind die Pflanzenkläranlagen. Und die funktionieren auch. Die funktionieren wirklich. Und da kommt dann am Ende doch ein Wasser heraus, das den hygienischen Bestimmungen absolut entspricht. Also als Endprodukt sozusagen dieser Pflanzenkläranlage. Aber das bedeutet natürlich ein ganz anderes System. Also man muss sich heute denken, heute sucht man alles zu zentralisieren in den Kläranlagen, statt zu dezentralisieren. Und gerade auf dem Land, wo große Rohrleitungen von hier nach dort gebaut werden, um Pumpanlagen, um diese Fäkalien zu erfassen, gerade da wäre es notwendig, anzufangen mit der Dezentralisierung. Weil inzwischen ist man so weit, dass es einfach funktioniert. Das kann man so weit abbauen. Also Pflanzenkläranlagen heißt, dass da Pflanzen drauf wachsen, wie zum Beispiel Schilf. Also Pflanzen, die nun diesen Überschuss an Nährstoffen aufnehmen. Und die kann man dann kompostieren. Und dann kann man das erstmal über die Weiden führen. Und dann später über den Rinderdinger geht es weiter über den Ackerbau. Also man kann das integrieren, sukzessiv in Prozessen. Das ist sogar vom Staat in manchen Ländern so gemacht. Also in Mecklenburg-Vorpommern zum Beispiel gab es vor acht Jahren ein Programm, was genau da staatlich gefördert war. Die haben 50% des Baus für so ein dezentrales Kläranlage auf eigenen Pflanzen. In welchem Land? Mecklenburg-Vorpommern. Das ist ja in Deutschland. Ja, das ist eben so sehr dünn besiedelt, wo man dann so ewig Leitungen machen muss.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber ansonsten ist man noch immer so verrückt, dass man die Sachen zentralisiert, statt eben in diesem Sinne zu verfahren. Nun ja, ein anderes Beispiel ist, das hat mehr Humor vor gemeint, dass man sozusagen so große Felder, Rieselfelder macht und baut Pappeln drauf. Das hat man ja vielfach auch gemacht. Das ist ja nicht nur erfunden. Aber Pappeln sind außerordentlich schnellwüchsig. Und die verwerten natürlich diese sogenannten Nährstoffe nullkommanichts, wachsen wie verrückt. Dann gewinnt man Holz. Was macht man mit dem Holz? Dann macht man Papier draus und hat zwei Zwecke, es zu verwenden. Einmal so, einmal, dass man die Formulare macht für die Bürokratie. Also das Papier verwendet einerseits überall, wo man sowas ausfüllen muss. Das ist für die Bürokratie, das ist gerade recht. Oder man verwendet es eben, indem man es wieder recycelt, sozusagen. Also die Pflanzenkläranlage ist tatsächlich etwas, was schon eine recht stürmische Entwicklung in den 60er Jahren genommen hat. Und damals ging viel schief. Da haben wir ganze Städte versucht, zum Beispiel Lindau, Friedrichshafen. Die haben versucht, Großkläranlagen zu bauen. Das hat alles nicht so richtig funktioniert. Dann haben wir es wieder sein lassen. Bis man dann in der Technologie so weit fortgeschritten ist, dass heute zumindest die kleinen Anlagen alle mal wirklich hundertprozentig funktionieren. Und man gewinnt einen Rohstoff, eben die organische Substanz, die da wächst, die man dann kompensieren kann. Also da liegt eigentlich meines Erachtens die Lösung für die Zukunft.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Egoismus des Menschen und warum die Fäkalien kein Dünger sind 00:12:55 ===&lt;br /&gt;
Aber warum sind die Menschen in Italien so ein Problem? Das hängt einfach mit dem Menschen zusammen. Der Mensch ist so ein maßloser Egoist von Natur aus, dass er alles das, was er als Nahrung zu sich nimmt, für sich verbraucht. Da bleibt in der die Substanz, die wird so ausgelaugt, da ist wirklich nichts mehr drin. Das nimmt er für sein eigenes Wachbewusstsein, für seine eigene Seelen- und Geistentwicklung, braucht er einfach eine Nahrung, die er so auslaugt, Kraft seines Ich, so auslaugt, dass da praktisch nur noch Schlacke übrig bleibt. Das hat keinen Düngewert mehr. Das hat vielleicht noch einen Nährstoffwert, aber keinen Düngewert. Ich habe mal Selbstversuche gemacht, als ich noch am Institut für biologische Forschung in Darmstadt tätig war, bevor wir hier auf dem Dottenfelderhof angefangen haben. Da wurde uns von der Industrie oder von der Firma Freud der Auftrag gegeben, zu untersuchen, inwieweit man Klärschlamm einsetzen kann, über ein Trocknungsverfahren und dann als Dünger für die Landwirtschaft. Wir haben von vornherein eine Zurückhaltung geübt, aber die haben uns so gedrängt, diese Versuche mal zu machen. Jetzt fiel mir dann leider Gottes zu, und dann habe ich ein ganzes Spektrum von Klärschlämmen gedüngt, frisch kompressiert in allen Phasen und da Pflanzen drauf gebaut. Diese Pflanzen haben wir dann untersucht, nach allen Aspekten einer chemischen Untersuchung, als auch nach bildschaffenden Methoden, Kupferchloridkristallisation, Steigbild usw. Das Ergebnis war eben doch so, weil wir sowieso andere Düngungsversuche auch laufen hatten, waren wir eingefuchst in diese ganzen Untersuchungsmethoden, und das Ergebnis war, dass es eigentlich nichts wie eine ziemlich gesteigerte reine Stickstoffdüngung wirkt. Derangierend auf sämtliche physiologischen Prozesse der Pflanze. Das ist alles wie wenn die Pflanze innerlich physiologisch auseinanderfallen würde. Das ist auch beim Stickstoff der Fall. Dass die Stoffe sich nicht durchgestalten können, durchstrukturieren können. Also dass die feinen Aminosäuren plötzlich oben in der Frucht drin sind, wo sie nicht hingehören, oder die Nitrate. Also dass die ganzen physiologischen Prozesse der Pflanze eigentlich nicht ihrem typischen Wachstumsverlauf entsprechen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Wurden direkt die Fäkalien genommen, oder kompostierte Fäkalien? Also es wurden Fäkalien und dann kompostierte Fäkalien und alles mögliche aus dem menschlichen Ursprung getestet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Wir haben eine Kläranlage aufgesucht, wir haben uns die Substanzen aus Darmstadt verschaut, also städtische Abwässer.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber kein Kompost?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Wir haben das auch kompostiert. Aber auch da konnte man diese Nachwirkungen ganz deutlich sehen. Also die Fäkalien können es nicht sein, der Beitrag des Menschen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Tritt des Bauern düngt: die Geistesgegenwart des Landwirts 00:16:27 ===&lt;br /&gt;
Und jetzt ist die Frage, was trägt der Mensch dazu bei? Es gibt ein altes bäuerliches Sprichwort, das sagt, der Tritt des Bauern düngt. Kennen Sie das? Haben Sie es schon mal gehört? Der Tritt des Bauern düngt, wenn er über den Acker läuft. Das düngt er. Ich meine, wenn man über den Acker läuft, dann tritt man doch den Boden fest. Also man kann es nicht so verstehen, dass man sagt, wenn der Mensch über den Acker läuft, dann läuft er ja nicht nur mit seinen Füßen und Tritten auf den Boden, sondern er läuft über den Acker. Beobachten Sie mich. Machen Sie mal so einen Sonntagsspaziergang über die Ecke. Das gehört einfach dazu, sobald man das leisten kann. Einfach mal so über den Acker zu gehen. Und da hat man ja keine direkte Intention. Ich möchte jetzt nicht pflügen, ich möchte jetzt nicht ecken, ich möchte nicht jetzt sehen. Ich gehe einfach. Und dann erlebe ich sozusagen, gehend, schauend, fühlend, der Tritt eben auch auf dem Acker, ob der Boden elastisch ist oder locker. Ich empfinde sozusagen alles in ihrer Ganzheit. Und das ist das Allerwichtigste, was man sich erwerben muss, als Landwirt oder Gärtner, dass man sich in die Ganzheit hineinlebt. Nicht nur in das spezifische Detail. Das muss ich natürlich kennen, damit ich sachgemäß, handwerklich damit umgehen kann. Aber es gibt Momente im Lauf des Jahres, wo man in einer solchen inneren Verfassung ist, jetzt habe ich mal am Sonntag frei, und gehe über den Acker und laufe. Und schaue nach hier hin, schaue nach hier hin. Keine Intention, sondern nur einfach, wahrzunehmen, was da um mich herum ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und wenn Sie so etwas zum Beispiel machen, gesteigert ist das, dass Sie den ganzen Tag draußen gearbeitet haben. Physisch auch wirklich, dran. Früher haben wir die Kartoffeln von Hand aus gemacht. Dann weiß man, was man getan hat. Oder den Mist haben wir vom Wagen ausgebreitet auf den Acker. Da weiß man, was man getan hat. Erstmal den Tiefsteinmist von Hand raus auf den Wagen, dann rausgebracht und dann wieder ausgesteuert. Wenn man so einen Tag verbracht hat, und hat dann noch die Kraft herauszugeben, am Abend und nochmal über den Acker, dann hat man Einfälle. Dann ist man so in einem Seelenzustand, dass man im Ganzen lebt. Dann weiß man ganz genau, morgen früh müssen wir rühren. Wir müssen die Präparate rühren. Da ist das notwendig. Man merkt, man hat eine höhere Sicherheit in seinen Entscheidungen. Man lebt in der Geistesgegenwart. Der Geist ist gegenwärtig, ist in den Dingen drin. Aber das ist immer dann umso mehr der Fall, wenn man richtig gearbeitet hat. Man möchte sich nicht in den Willenstuhl setzen und Zeitungen lesen. Das ist gerade das Falschste, was man machen kann. Sondern sich gerade nochmal betrachten, dem zuwenden, was man eigentlich vorher so physisch gemacht hat. Nochmal über die Fälle zu gehen und nochmal zu gucken. Dann kommt man in eine Stimmung der Geistesgegenwart, die einen wirklich entscheidungsfähig macht. Dass es nicht abstrakte Entscheidungen sind, die ich da fälle, sondern dass ich aus dem Zusammenhang meine Entscheidungen fälle. Da merkt man, wo Landwirtschaft anfängt, nicht nur eine wissenschaftliche Angelegenheit zu sein, sondern eine künstlerische. Dass ich künstlerisch so drin lebe in dem Zusammenhang, dass mir die Natur selber sagt, was eigentlich das Richtige wäre für morgen zu tun. Das muss man sich selber zur Erfahrung bringen. Aber ich muss einfach sagen, dieses Wort stimmt. Der Tritt des Bauern dümmt. Man muss über die Ecke gehen. Und das war halt früher gang und gäbe natürlich, weil man hinter den Pferden hergelaufen ist. Beim Flügen oder bei allen sonstigen Ausreißen ist man immer ständig über den Acker. Man hat eigentlich immer dieses Bewusstsein gehabt. Das Ganze, indem man drinsteht und jetzt diese Arbeit macht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Ich habe einen Kollegen in Mexiko, in Menko. Er bearbeitet Fäkalien auch. Aber er macht damit Kunst. Die Klos, die Plumsklos, das sind Kunstwerke einfach. Und er ist sehr erfolgreich damit. Die Frage ist, wäre die Bearbeitung der Fäkalien, er kompostiert das, aber die Kraft, die Idee, die er hat, der ist so reich. Und der ist so kreativ. Und so ist das nicht ein Beitrag, ein geistiges Beitrag, zu dieser Fäkalie, wenn man dann von einem Plumsklo ein Kunstwerk macht, zum Beispiel. Ist das einen anderen Wert, geistiges, was da rauskommt. Zum Beispiel nicht nur Nährstoffe oder Stickstoffe, sondern auch Kunst.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das ist gewiss so. Da bin ich auch der Überzeugung, dass man etwas hinzufügen kann, zu dem, was eigentlich destruktiv in der Natur wirkt. Und wenn man das kompostiert, dann sowieso. Der Mensch kann vieles gut machen, in der Natur, was schief läuft. Wenn er sich dem wirklich in diesem Sinne, künstlerisch öffnet und hingibt, zweifellos. Ob da jetzt besondere Formen, wie man Plumsklo-Häuschen gibt, oder so. Es ist mehr eigentlich, dass man sich, positiv zu dieser Sache stellt. Und aus dieser Positivität heraus, versucht, jetzt damit vernünftig umzugehen. Denn im Grunde genommen, ist dieses Verfahren, was Sie erwähnen, ja auch eine Dezentralisierung. Es ist ja für diejenigen, die da in der Nähe sind, in der Nähe wohnen oder so. Es ist ja nicht irgendwie, dass es gleich an einen Abschlusskanal angeschlossen ist oder so. Das ist dezentral im höchsten Grade. Und insofern ist auch die Gefahr, dass da alles Mögliche schiefläuft, gebannt. Letzten Endes läuft alles auf das persönliche Verhältnis des Menschen zu den Dingen, mit denen er umgeht, hinaus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Ist es denn dann nicht auch denkbar, dass ein Mensch, der in seinem Geistigen das schafft, für die Welt zu sein, also sich praktisch der Welt hingeben möchte, dass seine Ausscheidungen eine andere Qualität haben?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Ein nicht-egoistischer Mensch hat vielleicht einen fruchtbaren Kot. Könnte sein. Könnte sein. Aber er muss ja irgendwie doch sein Leib unterhalten. Und er braucht eben all das. Also es ist eine ganz objektive Sache. Dieser Egoismus ist ein objektiver Egoismus, würde ich mal sagen. Also gut, es gibt da verschiedene Verfahren, man kann die Sache dezentralisieren, um das geht es. Und wenn die Kompostierung sich anschließt, dann ist eigentlich erst einmal das Rennen gewonnen. Aber das ist jetzt nicht das Wesentliche. Das Wesentliche ist, wie stellt sich der Mensch in den gesamten Naturzusammenhang rein? Und dazu muss er sozusagen die Natur ergehen, erwandern, erleben, sich hineinstellen, vollbewusst als Mensch. Und je mehr er sich in den Naturzusammenhang hineinstellt, auf der Grundlage seiner Arbeitserfahrung, durch die Woche hindurch, durch den Tag hindurch, da hat sich ein Fundament gebildet an Willenserfahrung. Und wenn ich das jetzt sozusagen erhebe an einem solchen Spaziergang über die Felder, dann wird mir noch bewusster, was ich eigentlich getan habe. Und das ist schon mal ein ganz wesentlicher Bereich, wo der Mensch sozusagen etwas hinzufügt, hinzuträgt, was dann auch die ganze Art seiner Arbeit irgendwo befördert.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Umgang mit den Präparaten: erst studieren, dann selber machen 00:25:42 ===&lt;br /&gt;
Aber jetzt ist eben noch ein weiteres. Das ist diese Frage, die sich stellt im Zusammenhang mit der biologischen nachhaltigen Präparate. Und da berühren wir jetzt einen Punkt, der natürlich immer menschliche Herausforderungen darstellt, denn es ist wirklich so, dass die Präparate nach wie vor ein ganz großes, großes Geheimnis sind. Also es ist noch nicht so, erkenntnismäßig durchdrungen, dass wir sagen können, das haben wir jetzt kapiert und folgendes machen wir das. Sondern da ist noch ein erheblicher Erkenntnisweg zu beschreiten, um immer mehr einzudringen in diesen Zusammenhang. Und was ich jetzt von mir aus jetzt noch heute und morgen beitragen will, ist eigentlich mehr auf das Prinzip zu schauen, was wir da handhaben. Heute besteht ja die Tendenz, also ich war viel herumgekommen in der Welt, in verschiedenen Höfen und Ländern und so weiter und habe überall gesehen, dass die Leute sich die abstrusesten Vorstellungen machen über die Präparate und daraus irgendwie Schlussfolgerungen ziehen und jeder macht das dann irgendwie ein bisschen anders, weil er meinte, das könnte man auch so machen. Das hat eine riesen Gefahr mit verbunden. Man ist immer wieder erschüttert, mit welcher Leichtfertigkeit da einfach beliebig mit den Präparaten umgegangen wird.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die einen denken, rühren ist zu anstrengend, also mache ich es mit einer Maschine. Und dann die Maschine, naja, das ist auch so ein Ding, dann mache ich es doch mit Flowforms, also mit diesen Wirbelschalen. Die ganze Australien macht das mit Wirbelschalen und in Kalifornien fangen sie auch damit an und dann irgendjemand posaunt irgendeine Technologie in die Welt und schon ist sie halt einfach so gang und gäbe. Man macht sich gar keine Gedanken mehr. Im Gegenteil, man gibt Erklärungen, dass wenn man so eine Wirbelschalenanlage hat, Wirbelschalenkaskade, wo man oben das Rührwasser reinlaufen lässt mit den Präparaten und dann machen die mit dieser wunderbaren emiskalischen Bewegung. Unten ist ein Loch und es fließt wieder raus, dann wird es wieder hochgepumpt, eine Stunde lang. Es ist absolut abstrus. Und dennoch, dann wird dann gesagt, ja, dann kann man daneben stehen und meditieren. Oder währenddessen schon mal die vorher Gerührte schnell aufs Feld rausfahren und wenn das dann eine Stunde gerührt hat, bin ich wieder da mit meinem Fass. Da kann ich als Ein-Mann-Betrieb dann 1000 Hektar bewältigen. Da entstehen wirklich ganz, ganz individualistische Lösungen, die aber bis an die Grenze dessen gehen, wo man sagen muss, hat das überhaupt noch Sinn? Sie sagten gerade daneben stehen und meditieren. So was habe ich eigentlich für mich auch schon mal als sinnvoll mir gedacht. Und zwar, ich weiß nicht, ob das als völliger Ersatz zum Kieseln taugt, aber wenn man beim Kieseln, im Kieseln nur als das spirituelle Vehikel benutzt, dann kann man ja durch das Meditieren die Spiritualität den Pflanzen direkt zukommen lassen. Oder habe ich da einen Denkfehler drin?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich würde mal fragen, so wie ich das jetzt verstanden habe, auf die Schnelle, würde ich mal sagen, vorsichtig mit solchen Überlegungen. Ich werde das jetzt mal versuchen, die Prinzipien so zu entwickeln, am Beispiel des Hornmist- und Hornkiesel-Präparat, dann kann jeder damit auf seine Art umgehen. Also da ist es ja so, und wir haben da eigentlich verheerend wenig Zeit, es ist ja so, dass man zunächst mal versuchen muss, mit all seinen Urteilen mal zurückzuhalten. Und genau zu studieren, Wort für Wort, wie das im fünften Vortrag entwickelt ist. Am Ende des vierten Hornmist- und Hornkiesel-Präparat und im fünften Vortrag des Landwirtschaftlichen Kurses an die übrigen Präparate. Wort für Wort, jedes Wort, jede Wendung auf die Goldwaage legen, nicht des Urteils enthalten. Und einfach den Zusammenhang, wie es entwickelt ist, mal zur Kenntnis zu nehmen, das mal ruhen zu lassen, wieder zur Kenntnis zu nehmen. Und so in einem solchen Verhalten oder in einem solchen Verhältnis zu diesen Inhalten des Landwirtschaftlichen Kurses erst mal eine Basis zu legen. Und dann ist das Zweite, dass man es macht. Dass man selber sozusagen die Präparate herstellt. Das ist also das Allerallerwichtigste. Das wird heute derart vernachlässigt auf den Höfen, da ist irgendjemand, der stellt die her, dann holt man sie halt von dem, bestellt sie und wendet sie an. Ich meine, selbstverständlich. Aber ich bin eigentlich in der Situation eines Michelangelo oder eines Leonardo da Vinci oder eines Dürers oder so eines Künstlers, der überhaupt erst das aus sich heraussetzen kann, wenn er sich stellt, wenn er sich dieser Aufgabe stellt. Wenn er es macht, wenn er das Bild, was er in sich trägt, was er innerlich erlebt, auch wirklich aus sich heraus setzt und macht. Und dann sieht er erst, wollte ich das eigentlich schon von Anfang an oder ist das erst entstanden, indem ich es mache?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wir haben bei uns auf dem Hof beim Präparatetreffen machen wir regelmäßig Wahrnehmungsübungen mit der ganzen Gruppe aus der Region. Und wir hatten von Kieselpräparat von Pierre Masson und unser eigenes. Und wir hatten eine Pierre Masson eine Nullparzelle und eine eigene Parzelle. Und die Wahrnehmung war erstaunlich. Und das waren nicht nur Leute, die eng, eng, eng verbunden mit dem Hof sind und dort leben, sondern auch eben aus entfernteren Höfen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Und alle haben die Zugehörigkeit dieses Präparates wahrgenommen. Zu der Fläche. Es hatte eine ganz andere Wirksamkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Naja, also ich meine, solche Dinge sind wunderbar. Es ist auch ein soziales Geschehen, eminent soziales Geschehen, der Umgang mit den Präparaten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Dreigliederung des Menschen als Ausgangspunkt 00:32:19 ===&lt;br /&gt;
Also ich möchte jetzt versuchen, mal deutlich zu machen, wo eigentlich der Ausgangspunkt ist. Dass überhaupt die Präparate in dieser Form entstanden sind. Und das formuliert Rudolf Steiner selber. Im Landwirtschaftlichen Kurs, wo er immer sagt, es wird vom Menschen ausgegangen. Der Mensch wird zur Grundlage gemacht. Also man kann sich überhaupt nicht hineindenken, hineinfühlen in die Präparate, wenn man das nicht beherzigt, das vom Menschen ausgegangen ist. Und was heißt das jetzt? Das heißt, dass man mal hinschaut, das entwickelt Rudolf Steiner schon im zweiten Vortrag des Landwirtschaftlichen Kurses, quasi die Basis überhaupt des ganzen Kurses, dass er den Menschen charakterisiert in seiner Dreigliederung. Und ich weiß nicht, ob das jemals schon Ihnen zu Ohren gekommen ist, die Dreigliederung des Menschen. Ja, das im Januar bei Ihnen. Ja. Und da ist es ja so, ich möchte es nur noch mal kurz anzeichnen, dass wenn man den Menschen also jetzt sehr, sehr furchtbar schematisch in dieser Weise andeutet, und man braucht ja nur auf sich selbst zu gucken. Das ist ja eine Selbsterkenntnisfrage. Das, was in der Anschauung morphologisch bei Menschen anschaubar ist, und was physiologisch in Menschen sich abspielt, dass das ganz deutlich differenzierbar ist. Obwohl es natürlich immer ineinander wirkt, aber es ist differenzierbar.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das heißt, man merkt ja ganz deutlich, dass hier oben so eine runde Kugel ist. Dieses hier auf den Halswirbeln oben drauf ist beweglich und so. Und alle wachen Sinnesorgane sind konzentriert hier im menschlichen Haupt. Der Augensinn, der Gehörssinn, der Geschmackssinn, der Geruchssinn. Gerade die wachen Sinne sind hier konzentriert und im übrigen auch die darüber hinausgehenden Sinne, das ist der Wortsinn, der Gedankensinn und schließlich der Ichsinn. Aber die gehen über diese Sphäre hinaus. Es gibt dann noch die unteren Sinne, die brauche ich jetzt nicht weiter sagen, also der Tastsinn, der Lebenssinn und der Eigenbewegungssinn. Das sind dann die Sinne, die mehr im ganz unterbewussten, in den Tiefen des Organismus ruhen. Also das ist hier konzentriert in diesem Haupt. Und dieses Haupt hat eben eine harte Schädeldecke, die weitgehend abgestorben ist, gering durchblutet, nur außenrum ist da so ein bisschen so die Kopfhaut, die ist stark durchblutet hier außenrum und aus der wachsen dann auch die Haare da oben raus und so und so und so. Aber die Haare sind auch schon wieder tot, die kann man abschneiden, ohne dass man es merkt. Und die Sinnesorgane sind übrigens auch tot, nahezu tot, nicht ganz. Aber nur weil sie ständig eigentlich mehr physisch sind als lebendig, können wir schauen, können wir mit den Augen in die Welt gucken, können wir mit den Ohren hören. Da zieht sich das Leben aus den Sinnesorganen heraus und dann sind die rein, das Auge ist ja aufgebaut fast wie ein Fotoapparat. Und auch das Gehör ist ja so, dass diese drei bzw. vier Gehörknöchelchen im Innenohr, das ist eine rein mechanische Angelegenheit mit dem Trommelfell. Also praktisch physikalisch. Und erst jenseits des Trommelfells, da fangen die physiologischen Prozesse an, im Ohr und so auch im Auge, in dem Sehnerv, der an die Nesshaut mündet und dann ins Gehirn geht. Das sind alles Prozesse im Kopf, die eigentlich, möchte ich mal sagen, mehr dem Tod näher sind als dem Leben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das charakterisiert das menschliche Haupt. Wir sind am wenigsten lebendig. Man merkt ja, das habe ich ja schon mal gesagt, wenn man jemandem die Faust aufs Auge haut, dann sieht er nichts mehr. Weil jetzt das Blut sozusagen so in das Auge strömt, um zu regenerieren. Und solange der Stoffwechsel, das Blut als Träger, der das Stoffwechsel heraufträgt ins Auge, solange das überwiegt, kann ich nichts sehen. Es muss erst wieder der Lebensvorgang zurückgenommen werden. Und dann werde ich wieder sehend. Also das charakterisiert den Kopf und auch hier drin ist dann das Gehirn. Also ich nehme an, das ist jetzt ganz ausgefüllt, das ist jetzt nicht ganz ausgefüllt, der Kopf mit dem Gehirn. Das ist ja eine Substanz, die Gehirnsubstanz, die ist dem Tod näher als dem Leben. Die muss ständig absterben, ständig absterben. Die größte Atmungsintensität, die der Mensch hat, die ist im Kopf. Im Kopf wird das CO2 erzeugt, hauptsächlich, durch Abbau, Abbau, Abbau, Abbau. Und weil aufgrund dieser Abbauprozesse, dieser Sterbeprozesse, wählen wir unser Selbstbewusst. Das Bewusstsein wird im Kopf erzeugt, nicht im Stoffwechsel, nicht irgendwo sonst, sondern das Gehirn ist das bewusst machende Organ, nicht das gedankenerzeugende Organ. Das ist ein vollkommener Irrtum. Es macht die Gedanken bewusst. Aber wenn Sie sagen, da stirbt die ganze Zeit was ab, dann bildet sich ja auch die ganze Zeit was neu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Das ist doch sehr lebendig.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das ist eine unglaubliche intensive Durchblutung des Gehirns. Das muss ständig ernährt werden, insbesondere mit Sauerstoff. Und dieser Sauerstoff ist aber derjenige, der sich dann über die Abbauprozesse mit Kohlendioxid verbindet und dann schleunigt es auch wieder über den venösen Blutkreislauf zurückgeführt werden muss in die Lunge. Die größte Atmungsaktivität des menschlichen Körpers ist im Kopf. Nicht in den Beinen. Das ist sozusagen ein Pool, wo Abbauprozesse stattfinden und dort, wo wir unser Denken zum Erleben zum Bewusstsein bringen. Das Gehirn macht bewusst auch Gefühle werden bewusst und so weiter. Das ist ein Pool. Der Kopf durchzieht natürlich den ganzen übrigen Organismus selbstverständlich mit den Nerven bis in die entferntesten Gegenden des großen Zehs. Das Nervensystem durchdringt den ganzen Organismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich möchte es nur ganz kurz andeuten, weil es wichtig ist für das Verständnis der Präparate. Nun haben wir hier das Zwerchfell. Dieses Zwerchfell grenzt den unteren Menschen von den mittleren Menschen ab und darunter unter dem Zwerchfell da haben wir lauter Vorgänge, von denen wir keine Ahnung haben. Ein Glück. Es sei denn, wir haben Bauchweh oder so. Dann haben wir mal eine Ahnung, was da ist. Aber da sind wir ganz unbewusst. Alles, was unter dem Stoffwechsel und unter dem Zwerchfell sich abspielt, in die Verdauungsorgane, in die ganzen hormonellen Prozessen, was da an Auf- und Abbau stattfindet, Nahrungsabbau und gleichzeitig wieder Aufbau an Körpersubstanz, davon haben wir eigentlich kein Bewusstsein. Was sich da aber abspielt, ist genau gegenbodig zum Kopf. Hier haben wir es mit Vorgängen des Lebens zu tun. Hier haben wir es Vorgängen mit Aufbau zu tun. Hier haben wir es mit Vorgängen zu tun, wo wir unseren Willen entwickeln. Das Wollen. Also man merkt, der Mensch ist im Grunde genommen ein zweigliedriges Wesen unter diesem Gesichtspunkt. Total polarisiert. Voll Wachbewusstsein hier oben, Unbewusstheit hier unten. Hier mehr Absterbeprozesse, hier mehr Aufbauende Prozesse. Auch über die Ernährung und so weiter. Kraftentfaltung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dazwischen ist nun dieser finden wir beim Menschen und natürlich bei den Tieren auch, aber eben hier anders. Hier ist das Herz. Hier ist die eine Lunge und hier ist die andere Lunge. Beides Organe, die rhythmisch arbeiten, also im Rhythmus der Stoffwechsel arbeiten nicht im Rhythmus und auch der Kopf nicht. Sondern die eigentlich rhythmischen Organe, der Herzschlag, das Pulsieren der Herz oder die Atmung der Lunge, das sind Rhythmusorgane. Dieses Rhythmische ist eigentlich nichts anderes wie das Vermitteln der Organs zwischen oben und unten. Das Herz, was wiederum im Blutkreis läuft, herunterströmt in die Niederungen des Stoffwechsels und aufsteigt in die Höhen des denkenden Kopfes. Das verbindet diese Pole. Es ist eigentlich eine verbindende Mitte. Und hier, also in diesem rhythmischen Rhythmus, da schreibe ich mal Rhythmus hin, mit Herz und Lunge, da entwickeln wir unser Fühlen, seelisch. Da ist der Mensch, das Fühlen ist immer der Mittler zwischen oben und unten. Und auch das Blutkreislauf, die Atmung von der Mitte aus strahlt nach oben und nach unten und verbindet diese Organe. Von daher gesehen muss man sagen, der Mensch ist ein dreigliedriges Wesen. Nach Nervensinnessystem, Kopf, nach Stoffwechselgliedmaßensystem, das ist da unterhalb des Zwerchfels bis in die Gliedmaßen. Das Erstaunliche ist ja, dass in den Röhrenknochen unserer Beine Blut gebildet wird. Das Blut stammt aus den Knochen, aus den Röhrenknochen, aus dem Knochenmark. Da wird das Blut gebildet. Hier ist die Neubildung und hier ist der Knochen ist ein Mittelbereich, der das rhythmisch verbindet. Und dieses Prinzip, das muss man, das kann man nicht auswendig lernen. Das kann man in Selbsterkenntnis, in Selbstanschauung, kann man das einfach nachvollziehen. Ich kann nur kurz erwähnen, an dem Prinzip der Dreigliederung, das Rudolf Steiner zum ersten Mal 1917 erwähnt, ausführt, darlegt, in den Menschenrätseln 1917, da führte er aus, dass er 30 Jahre lang geforscht hat, in Bezug auf diese Dreigliederung. 30 Jahre lang, ehe er überhaupt ein Wort darüber verloren hat. Das ist eigentlich ein unendlich tiefes Geheimnis, was aller übrigen Natur auch zugrunde liegt, aber was bei Menschen idealtypisch sich gliedert, weil der Mensch wirklich eine Mitte hat. Das Tier hat in dem Sinne keine Mitte, sondern gehen die beiden Pole, Stoff oder Kopf, die gehen so ein bisschen ineinander über in der Mitte. Auch bei den Säugetieren, die auch ein Herz und Lunge haben, haben diese Organe nicht diese vermittelnde Funktion wie bei Menschen, sondern erst beim Menschen erwacht die Mitte so auf, wird sie so wach, dass man sich als Mensch in Selbsterkenntnis erfassen lernt. Dass ich mein Menschsein überhaupt erfühle, dass ich sage, ich bin ein Mensch, dann merke ich ganz deutlich, dass dasjenige, was in mir noch als Erbschaft aus der frühesten Vergangenheit in mir sozusagen als tierisches Element lebt, dass ich das überwinden kann. Aber aus der Mitte heraus, nicht aus dem Kopf heraus, nicht aus dem Stoffwerk selbst, sondern immer ist das voranschreitende, zukünftige, was in die Zukunft wirken will, das kommt immer aus der Mitte des Menschen, aus der Herzfunktion.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Landwirtschaftlichkeit: der Boden als Mitte zwischen oben und unten 00:46:25 ===&lt;br /&gt;
Also wenn man dieses Bild, was ich nur angedeutet habe in aller Kürze, jetzt über Tage mal auf unseren Landschaftchen hoch, dann ist es ja so, dass hier der Erdboden ist, dann haben wir ja hier unter der Erde bestimmte Prozesse und über der Erde bestimmte Prozesse, was nichts deutlicher zeigt als die Pflanzenwelt. Die Pflanzenwelt, die Pflanze wächst ja mit der Wurzel hier runter und mit einem Spross hier rauf, also sagen wir mal, das wäre jetzt ein Geteile, dann wächst die Wurzel herunter in eine Welt, die man so andeuten will, wo auch solche Todesprozesse, wo sowieso das Mineralische ist herausgefallen aus dem Lebensprozess und ist tot, da finden Abbauprozesse statt, Verwitterungen und weiß ich was und da ja wie soll ich sagen, da spiegelt sich in gewissem Sinne der äußeren Natur dasjenige, was im menschlichen Haupt eigentlich absteht. Es ist gleichsam der Kopf dessen, was Rudolf Steiner die Landwirtschaftlichkeit nennt. Also jetzt hinausprojiziert vom Menschen auf die Natur und dasjenige, was jetzt hier über der Erde sich abspielt, ist gänzlich andere Natur. Da sind also Stoffwechselprozesse, Wind und Wetter und da regnet es und vom Himmel dann trocknet es plötzlich wieder aus, da ist also ein Sturm fort während der Wechsel- und Wandelzugange über der Erde. Und da wächst dann die Pflanze ganz anders, also die Wurzeln nach unten wechseln nach oben, der Sonne entgegen. Sodass wir hier sagen müssen, also hier haben wir es mit einem sozusagen dem Kopf dieser der Landwirtschaftlichkeit, wie wir das Ganze bezeichnen, also der auf dem Kopf stehende Mensch, der hat seinen Kopf unter der Erde und sein Stoffwechselpol über der Erde. Und hier haben wir es also mit dem Bauch dieser Landwirtschaftlichkeit zu tun.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und die Pflanze in ihrem Wachstum, in dem vertikalen Wachstum, der Wurzel, die in Richtung Erdmittelpunkt geht und der Schwurzel, der in Richtung Sonnenmittelpunkt geht, in dieser Aktie symbolisiert und nicht daran, die manifestiert in ihrem ganzen Wachstum spiegelt gewissermaßen diese diese Tatsache, dass wir es hier mit völlig gegenpoligen gegensätzlichen Geschehnissen zu tun haben, unter der Erde und über der Erde. Und jetzt haben wir hier dazwischen haben wir hier dazwischen den Boden. Und man kann das Geheimnis des Bodens eigentlich nur verstehen, wo er stand, er bezeichnet ihn ja als Zwerchfell. Das heißt, wenn er gleichsam beide Pole sich da im Boden berühren und sich gegenseitig durchdringen im Jahreslauf, im Winter anders als im Sommer, durchdringen die sich und da bildet sich diese Bodenhaut aus, die die Fähigkeit hat, dass die ganze höhere Schöpfung aus dieser Mittelzone zwischen diesem oben und unten empor spricht, das Pflanzenwachstum, die Grundlage alles Lebens auf der Erde für Tier und Mensch, kommt aus dieser hauchdünnen Schicht dieser Mittelschicht wo sich diese beiden Pole im Sommer durchdringen, vom Frühjahr über den Sommer durchdringt sich das und im Winter, Herbst, Winter, lösen sich diese Pole mehr voneinander. Und der Boden ist immer der Spiegel dieser Berührung des oben und unten. Die ganze Fruchtbarkeit des Bodens hängt eigentlich ab, wie jeweils diese beiden Pole sich durchdringen. Von oben scheint die Sonne und von unten wirken die Erdenkräfte, die physischen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Wo könnte man mit der Pflanze die Mitte zuordnen, weil ich denke gerade daran, Rhythmus kommt ja bei der Pflanze, könnte man ja zum Beispiel bei der sich wiederholenden Gliederung der Blätter sehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Ist die Pflanze dann auch dreigegliedert oder ist sie zweigegliedert? Zunächst ja. Wurzelstängelblatt muss man zusammenschauen und Blüte. Also die Wurzel ist sozusagen der Saalpol der Pflanze, der Salzpol. Das irdische. Die nimmt die Pflanzen auf und schickt die nach oben und von oben ist der ganze Kosmos beteiligt, der planetarische Umkreis und die Sonnenwirkung, die jetzt in der Pflanze ständig aufbauende Prozesse bewirken. Und das geht zusammen und bei der Pflanze ist ja das Eigenartige, dass hier hier ist der Same und hier entwickelt sich ja die Wurzel nach unten und dort nach oben und da gibt es also eigentlich so etwas bei der Pflanze wie eine Art Nullpunkt, wo man sich immer fragt, wie kann das, dass das möglich ist, dass die Pflanze aus dem Keimling zack etwas in die Tiefe schickt und genau gegenpolig den Spross nach oben. Das ist wie ein Nichts, in dem Sinne, aber sie nimmt die Mitte so ein bisschen mit und das erscheint dann in der Blattfolge der Metamorphose der Blätter, bis auch die Blätter sich dann im Stiel verlieren und dann die Blüte aufblüht. Aber das Eigenartige ist, dass man gar nichts findet, man spricht dann vom Hypokotyl, gar nicht recht was findet, wo diese Wendung, dieser Impuls nach unten und nach oben wirklich festzumachen ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Wurzel, Same, Mitte: wie die Pflanze den Menschen ernährt 00:53:11 ===&lt;br /&gt;
Und jetzt ist also diese Mitte zwischen oben und unten das ist sozusagen unser Acker, das ist unser Feld, wo wir jetzt das kultivieren und damit rechnen, dass ähnliche Prozesse wie hier im menschlichen Haub von unten nach oben wirken, ähnliche Prozesse wie im Stoffwetter von oben nach unten wirken. Und sich hier durchdringen und dadurch im Jahreslauf, weil sie sich anders durchdringen, im Winter oder gar nicht, da lösen sie sich voneinander und im Sommer umso mehr sind sie miteinander verbunden. Auch der Jahreslauf ist ein vollkommen in Gegensätzen sich vollziehender Prozess. So, und jetzt ist es ja vielleicht bekannt, dass wenn ich jetzt eine Pflanze habe wie die Möhre, dass die hier na, ich habe keine richtige Farbe, dass die hier jetzt hier fruktifiziert, unter der Erde und dann ihre Wurzeln darunter senden. Und das heißt, es ist eine Frucht, die im Kopfpol der landwirtschaftlichen Dualität fruchtet, unter der Erde. Ein ganz ungewöhnlicher Prozess, dass eine Wurzel fruchtet. Und wenn ich jetzt diese Wurzel nehme und mache sie zum Nahrungsmittel für Mensch und Tier, dann gehört es zur Pflege eines biologischen Nahrungsbetriebes, dass ich Möhren anbaue, um Kälber damit zu füttern. Warum? Oder warum gebe ich den Babys, warum gebe ich den Möhren bei? Warum denn? Weil diese ja, weil diese Wurzel hier das Nervensinnessystem des Menschen ernährt. Es schafft sozusagen die Intelligenzgrundlage, die Entwicklung des Nervensystems von frühester Jugend auf. Das muss unterbaut werden durch eine entsprechende Nahrung. Wenn man wirklich quicklebendige Kälber haben will, die später eine gutmilchende Kuh werden soll, dann muss man erstmal in dieser Jugendentwicklung eine Wurzelnahrung dem Kalb füttern. Die Futtermöhre.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und umgekehrt, wenn ich hier oben die Getreideähre habe, die dann ihre Körner da bildet, und wenn ich mit diesen Körnern jetzt den Menschen ernähre, dann ernähre ich seinen Stoffwechsel. Stärke ich den Stoffwechselpol. Das kennen wir, wissen wir, also wer mal Pferde gehabt hat und damit gearbeitet hat, der weiß, dass der Hafer sticht. Hat man so früher gesagt, der Hafer sticht, das heißt, der gibt Kraft. Ich muss den Hafer, den Pferden, füttern, wenn die den ganzen Tag fliegen sollen. Sonst sind sie schon lahm nach ein paar Stunden. Aber dass sie das durchhalten, dazu braucht es eigentlich diese Samenfrucht des Getreides. Also diese ernährt den unteren Menschen, oder die Schweine, wenn sie fett werden sollen, dann muss man eben auch. Mögen die am liebsten, wenn sie da ordentlich Körnernahrung bekommen, also Konzentrate. Das gibt Kraft, das entwickelt sozusagen von unten den Stoffwechselpol. Und alles, was jetzt rhythmisch dazwischen sich entwickelt, also jetzt eine Möhre, eine Kohlpflanze oder ein Salat oder irgendwas, wo die Blätter rhythmisch aufeinander folgen, aber dann zur Frucht zusammengezogen sind, dann ernährt die Mitte eben auch die Mitte des Menschen. Das ist die Grundlage aller Ernährung. Die äußere Natur ist sehr verwandt den Menschen. In Bezug auf die ganzen Lebensprozesse und die Fruchtbildungen und man kann sozusagen unser eigenes Menschsein fördern durch eine Ernährung, die sehr stark Rücksicht nimmt auf diese Tatsache.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber bei Kartoffeln ist es nochmal anders, oder?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Was ist da anders? Bei Kartoffeln sagt Steiner doch, dass sie dumpf machen. Das ist auch keine Wurzelnahrung. Das sind Stolonen. Das ist eine Verlängerung des Stängels im Boden unten, die dann diese Knollen erzeugen. Die Kartoffel ist natürlich scheinbar... Es ging nicht um Wurzeln, es ging mehr darum, dass sie auch in diesem Kopfbereich wächst. Jaja, aber die ist egoistisch, die Kartoffel. Die Kartoffel ist egoistisch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Wie kann man die Mitte des Bodens stärken? 00:58:43 ===&lt;br /&gt;
Jetzt kommt nämlich erst die Frage, was die Präparate betrifft. Wenn das hier so ist, dass dieses Organ das Entscheidende ist, die Mitte zwischen oben und unten, wie kann ich die Mitte stärken? Denn beim Menschen ist es so, dass er seine Mitte in sich trägt. Er hat ein schlagendes Herz. Er hat eine atmende Lunge. Er hat sein Fühlen. Er kann sich ständig ausbalancieren innerlich zwischen diesem oben und unten. Dadurch entwickelt er sein Menschsein. Wir wissen ganz genau, ich kann morgen ein anderer Mensch werden als heute. Aufgrund meiner heutigen Erfahrungen mit so und so viel Fehlleistungen kann ich jetzt morgen ein anderer Mensch werden, weil ich das erkannt habe, im Wesentlichen, dass ich das erfühlt habe in mir, dass das ein Irrtum war. Dass das falsch war. Dass ich da mir was vornehmen kann. Und das kommt nicht hier nur vom Kopf. Der Kopf macht mir das nur bewusst. Aber die Sphäre, aus der ich mich entschließe, mich weiter zu entwickeln als Mensch und nicht stehenbleibe, was das fürchterlichste ist, was der Mensch nicht leistet, dass man einfach stehenbleibt, wie man ist. Sondern dass man fortdauernd in sich den Willen verspürt, ein immer verständnisvollerer, liebevollerer, pflegender, empathischer Mensch zu werden. Dass das von der Mitte aus geht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt haben wir draußen in der Natur diese Mitte. Das ist unser Boden. Und jetzt merken wir, dass dieser Boden eigentlich nur reagiert zunächst auf das Oben und das Unten. Dass der gar keine Eigenständigkeit hat. Er hat ein bisschen Eigenständigkeit. Er trägt die Lebendigkeit von dem einen Jahr zum anderen, zum Beispiel sein Humusgehalt. Er kann sozusagen bestimmte kosmische Wirkungen bewahren im Ton. Aber das ist sehr gering. Die Mitte der Landesscheinlichkeit, also der Boden, den wir beackern, der reagiert im Wesentlichen. Wenn die Sonne scheint, dann wird er trocken. Wenn es regnet, wird er nass. Das ist also immer so eine Direktwirkung. Und jetzt ist die Frage, wie kann man diesem Boden mehr Mitte geben. Wie kann man diesen Kopfpol stärker einbeziehen in diese Mitte und den Stoffwechselpol stärker einbeziehen in die Mitte? Vielleicht durch eine Vielfalt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Da hat man eben den Wunsch, entweder ganz tolles Wurzelgemüse herzubringen oder ganz tolle Samenfrüchte oder den Salat, der aber auch immer in einer bestimmten Höhe ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Je mehr da auch noch dazwischen ist, je mehr einfach Vielfalt diesen Bereich ausfüllt, desto gestärkter stelle ich mir das vor. Das ist das eine Element. Das ist das Organische im organischen Landbau. Oder das Ökologische im ökologischen Landbau. Und jetzt ist die Frage, kann ich da eben noch auf andere Weise diese Mitte stärken.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Mit den Präparaten, durch den Einsatz der Kompostpräparaten, denke ich mal gerade, weil gerade da sind ja auch die tierischen und die pflanzlichen Komponenten so aufeinander abgestimmt, dass die immer ausgleichende Wirkungen haben auf ihr Umfeld.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Harmonisierende Wirkungen. Das ist meine ich erstmal die Grundfrage, vor der man steht. Wie kann ich diese Mitte stärken? Und diese beiden Pole sozusagen mehr sich durchdringen lassen. Als Ausgangspunkt einer der Frage, was trägt der Mensch zur Düngung bei? Und das sind die Präparate. Dann kann ich überhaupt nicht erkennen das Ausgangspunkt, die Präparate zu verstehen. Und das möchte ich jetzt mal zunächst mal am Hornmist-Präparat schildern. Nehmen Sie das einfach mal als Grundlage, als Ausgangspunkt, um überhaupt sich hineinzuleben, hineinzudenken in den Präparate Bildungsprozess und Anwendungsvorgang. Dass da eine Beziehung steht, eine reale Beziehung steht, zwischen der außermenschlichen Natur des Hofes und meiner eigenen mikrokosmischen Bildung als Mensch. Das ist makrokosmisch. Das ist mikrokosmisch, aber die korrespondieren. Und ich muss sozusagen ein Selbsterkenntnis, den Ausgangspunkt finden, um ein Verständnis für meinen eigenen Hof zu entwickeln in Bezug auf die ganzen Umkreisbedingungen, die Bedingungen der Tiefe und wie sich das jetzt hier im Boden auslebt. Und dann im Spiegel des Pflanzenwachstums. Ich muss das jetzt abwischen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich sehe in der Spiegelpraktik halbhalb gepflanzte Pflanzen auch bei meinem Kompost in der Struktur schaffenden Kraft vor mir aus. Was meinen Sie? Wenn ich einen Kompost mache, der aus extrem viel Wurzelgemüse steht, beeinflusst sich damit auch wieder mein... Also wenn ich ganz viele Möhren habe, die schlecht waren, die schlecht waren, Ich schmeiße sie alle auf den Kompost, verändere ich damit meinen Kompost im Sinne von dem, was dann daraus entsteht. Dass das nicht mehr harmonisiert, dass es nicht mehr endet, sondern dass du einen Überschuss an fauligen, schlechten Karotten, glaube ich, da drin hast, ne? Naja, also ich meine, der Kompost ist ja nichts anderes, als dass er ein Mittel ist, das ich vorbereite, um es dann aufzubringen auf den Acker und dadurch die Präparate zur Wirksamkeit bringe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Hornmist-Präparat: Mist und Horn als Gegenpole 01:05:18 ===&lt;br /&gt;
Vielleicht haben wir noch Zeit, ein paar Worte darüber zu sagen. Also jetzt wollen wir zunächst mal unseren Ausgangspunkt nehmen von unserem Hornmist-Präparat. Das Hornmist-Präparat wird ja hergestellt, wissen Sie, oder? Wir hatten von Ihnen schon mal Präparate hergestellt, Hornmist. Ja, schon einige. Also der Ausgangspunkt ist ja Kuhmist. Eben jener Kuhmist, über den wir uns ja lange unterhalten haben. Und das andere ist das Kuhhorn. Und in das Kuhhorn füllen wir jetzt den Hornmist rein, vergraben es in die Wintererde im Herbst, bleibt dann über Winter im Boden und wird dann Frühjahr rausgenommen. Das ist ein ganz lapidarer Vorgang. Lapidarer geht es fast nicht. Und trotzdem ist man natürlich erstmal schockiert, was man da eigentlich macht. Und wenn man jetzt ein bisschen eindringt in die einzelnen Schritte, dann ist eine gewisse Methodik notwendig. Und zwar eine doppelte. Die eine Methodik ist die naturwissenschaftliche. Ich muss versuchen, durch Beobachtung, durch Wahrnehmung und durch Denken, zu versuchen zu verstehen, was jetzt eigentlich der Stein ist. Aus dem Zusammenhang der Verdauung der Kuh. Das ist ein wesentlicher, auch eine naturwissenschaftliche Auseinandersetzung, die wir pflegen müssen, um tiefer zu verstehen, was ist das eigentlich, dieses Ausscheidungsprodukt der Kuh. Und dann kann man die zweite Frage stellen, was ist das Horn? Was hat das Horn eigentlich für eine Bedeutung im Zusammenhang mit der Kuh? Und ich muss sozusagen die Grundelemente, von denen ich ausgehe, die muss ich versuchen, auch auf naturwissenschaftlichem Felde, mir darüber, soweit man es kann, Klarheit zu verschaffen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann muss ich allerdings noch an einem anderen Pol ansetzen, nämlich an dem geisteswissenschaftlichen. Das heißt, der landwissenschaftliche Kurs ist nicht ein naturwissenschaftlicher Kurs, sondern ein geisteswissenschaftlicher. Aus der Geisteswissenschaft sind hier die Angaben gemacht, die da jetzt zu diesem Präparate führen. Die Präparate sind nicht eine Technologie, wo wir etwas aus der Sinneswelt heraus, so uns zur Erkenntnis bringen, dass wir daraus ein Auto bauen können. Das ist der übliche Weg der Technologie heutzutage. Während hier wir es mit einer Technologie zu tun haben, die aus der Geisteswissenschaft gewonnen ist. Genau gegen Polig. Und das gilt es, sich bewusst zu werden. Aus dem heraus auch den selben Fragenzusammenhang zu bewegen, innerlich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So, und das möchte ich jetzt mal tun. Also jetzt haben wir hier den Sommer. Dem geht es voraus, das Frühjahr. Und vom Frühjahr über den Sommer haben wir draußen in der Natur einen Prozess, den ich mal so andeuten will. Das sich entwickelnde, keimende, sich entwickelnde, sein Höhepunkt erreichende Pflanzenwachstum und das wieder abklingende gegen den Herbst. Also hier wäre Herbst. Und dieses Pflanzenwachstum, das fressen jetzt die Kühe. Die fressen praktisch den ganzen Jahreslauf auf, im Verlauf vom Frühjahr über den Sommer zum Herbst und vollziehen daran die kosmisch-qualitative Analyse. Sodass der Dünger im Frühjahr ein bisschen eine andere Konfiguration hat als im Herbst. Und wir verschaffen uns jetzt diesen tierischen Dünger, wo im Vordergrund steht das Wirken von Luft und Wärme. Verschaffen wir uns jetzt diesen Kuhmissdünger, der da anfällt, am Kuhfladen hier draußen auf der Weide. Den sammeln wir jetzt im September. So gerade ein Tag oder zwei vor Michaeli, 29. September, sammeln wir den auf der Weide. Wenn wir das nicht täten, dann würde dieser Kuhfladen, der da abgelegt worden ist, der würde jetzt wieder zurückfallen in den Naturprozess. Der würde jetzt wieder irgendwo durch Abbauprozesse an Milch und Humus umgebildet werden. Das ist der übliche Vorgang. Jetzt hat dieser, wie gesagt, eine besondere Konsistenz, weil nämlich im Verlauf des Jahres das Futter immer mehr Gerüstgestalt annimmt, immer mehr durchgeformt wird, immer stärker zum Bild wird dessen, was sein eigenes Urbild ist, geistig gesprochen. Jede Pflanze hat ein bestimmtes Urbild, eine Pflanzenart, und die tritt immer deutlicher in Erscheinung, je weiter es im Jahr fortschreitet, gegen den Herbst hin. Was die Nahrung der Tiere ist im September, ist schon eine sehr durchgeformte, durchgestaltete pflanzliche, organische Substanz. Und daraus bildet sich jetzt wie eine Frucht des Jahres, könnte man sagen, in Bezug auf die tierische Verdauung und die Nahrung, die es aufnimmt, dieser Kuhfladen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt ist der erste Schritt der Präparation, ich mache mal hier so einen Strich, der, dass ich den von der Weide frisch abgelegt, wie er da ist, aufsammle, einen Schubkarren reintue und dann auf den Hof haare. Und dann ist der nächste Schritt, dass ich den jetzt hier in Hörner hineinstopfe. In einen Kuhhorn. Völlig verrückt. Völlig verrückt, wie kann man auf so einen Gedanken kommen? Was soll das? Und jetzt muss man sich wirklich auseinandersetzen. Einerseits mit dem Mist, der hier auf die Weide fällt, der ist amorph. Der ist völlig gestaltlos. Zum Beispiel ein Stoffwechselendprodukt. Also das verlässt den Stoffwechselpol des Rindes und fällt da auf die Weide. Und ist ganz gestaltlos. Und jetzt nehme ich hier ein anderes Organ, das genau entgegengesetzt bei der Kuh auftritt, nämlich am Kopfpol wechselt es hier oben aus. Genau polar zum Stoffwechselpol. Und dieses Horn ist nun alles andere als amorph, sondern es ist das Formprinzip am allermeisten verwirklicht im Haushalt der Natur. Es gibt kein durchformteres. Die Form ist der Gegensatz von Substanz. Von Stoff. Hier habe ich es mit einem Stoff zu tun, hier habe ich es mit einem Formorgan zu tun. Der Hornhülle. Und diese Hornhülle ist die reinste Materialisierung der Form im Haushalt der Natur. Was Form ist, was Gestalt wird. Es gibt nichts, was so durchgestaltet ist wie gerade das Horn, wo man sagen muss, da ist die Idee der Form gerade eben, manifestiert sich gerade eben in der Substanz, die es gerade ja auch bilden muss, sonst würde ich es ja gar nicht sehen, das Horn. Das ist, was man nennt, eine Polarität.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Horn als Sinnesorgan: die innere Intelligenz der Kuh 01:13:56 ===&lt;br /&gt;
Machen Sie sich damit das Kuhhorn oder das Wiederkäuerhorn oder die Substanzhorn, also auch den Fingernagel? Das ist alles Horn, aber das Kuhhorn, das hat ja eine bestimmte Funktion da oben. Und auf die komme ich gleich nochmal zu sprechen. Also da packen wir das jetzt rein hier, stopfen das rein. Michaeli ist der schönste Tag im Jahr, wo man sowas machen kann. Und möglichst viele Leute einlädt, die damit machen. Viele Hände, nicht nur da selber da rumkrübeln und rumkrümeln, sondern so viele wie möglich Menschen, die nur irgendwie sich um den Hof herum in anderen Berufen bewegen, sollte man einladen und ein festes Tag machen. Michaeli, dadurch einen festlichen Charakter geben, dass man gemeinsam diese Hörner füllt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So, jetzt müssen wir uns noch ein Bild verschaffen vom Horn. Was hat es eigentlich für eine Funktion bei der Kuh? Mach ich mal ein bisschen größer. Woraus wächst das eigentlich, das Horn? Das Horn selber?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Das wächst ja auf dem Hornzapfen drauf, oder?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Auf dem Hornzapfen drauf, das Horn selber ist eine Hautbildung. Das ist eine verdichtete Haut. Das Horn ist seiner Substanz nach verdichtetes Eiweiß. Reines Eiweiß. Die Hörner können ja wieder mit dir verbrennen, dann kann das unglaublich stinken. Das merkt man, dass dann ein Stückchen Wasserstoff entsteht. Das ist verdichtetes Eiweiß und ist absolut tot. Herausgefallen aus dem Lebensprozess. Man merkt aber, es wächst jedes Jahr ein Stückchen nach. Aber was gewachsen ist, das wird nur noch so rausgeschoben. Die Hornhülle ist tot. Und das Mist ist total lebendig. Die Hornhülle ist tot. Und jetzt ist es so, dass in dieser Hornhülle, die sitzt ja außen auf, auf einem Knochenzapfen. Und dieser Knochenzapfen wächst bei der Kuh hier aus dem Stirnbein seitlich, nicht aus dem Schlefenbein, sondern aus dem Stirnbein, das zieht sich hier runter, wächst dieser Knochenzapfen heraus. Und zwar folgendermaßen. Nehme ich mal blau. Der wächst hier rein. So etwa. Also hier ist jetzt der Kopf, hier das Rinde, der Schädel. Und dieser Schädel ist ja ungeheuer durchhöhlt. Der Kopf ist ja wirklich hohl bei der Kuh. Also vom Hohlkopf spricht dann bei Menschen nicht ganz passend, aber bei der Kuh stimmt das. Die braucht ja nur auf das Stirnbein ein bisschen klopfen, dann klingt das ganz hohl. Der ganze Schädel von der Kuh ist durchlüftet. Bei jedem Atmenzug atmet der ganze Kopf durch. Und zwar so weit. Ich weiß nicht, welche Farbe ich nehmen soll. Sie atmet hinein bis in die Hörner. Da ist nämlich eine Höhlung. Also der Atmestrom geht tatsächlich, bei der Kuh, nicht beim Bullen, geht er hinein in die Hörner und wieder raus. Wir haben hier mit der Luft einen Luftstrom zu tun, der jetzt in den festen Knochen, der da ganz fest ist, mineralisch das feste Element repräsentiert, da geht dieser Luftstrom hinein und wieder raus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann haben wir um diesen Knochenzapfen herum, übrigens der Knochenzapfen ist ja nicht von vornherein da, wenn das Kalb geboren wird, ist dann noch kein Knochenzapfen. Und auch kein Horn natürlich. Wann wächst denn eigentlich dieser Knochenzapfen, bzw. wann wächst denn eigentlich das Horn? Die Anlage ist ja direkt zu spüren beim Kalb. Wenn man das genau nachtastet, die Anlage ist ja da. Aber nicht gleich. Aber nach zwei Wochen kann man ja schon die ersten kleinen Sachen machen. Sehr wohl, sehr wohl. Solange das Kalb Milch kriegt, entwickelt das nur sehr langsam, da wird diese kleinen Hubbel, die man dann so ein bisschen erfüllen kann, da kann man doch die Haut noch oben drüber wegschieben, so hin und her schieben. Und wenn das Kalb Raufutter aufnimmt, dann fängt das an mit der Hornbelegung. Und das Raufutter setzt ja überhaupt die Pansentätigkeit in Gang. Vorher nicht. Vorher geht alles in den Labmagen, gleich direkt. Aber die Vormelken sind noch gar nicht tätig. Und sobald das Raufutter aufnimmt, fängt jetzt der Pansen sich zu entwickeln, die Pansentätigkeit. Da baut sich diese Mikrobentätigkeit im Pansen auf. Und dann plötzlich wachsen da oben raus die Hörner. Daran kann man schon allein erkennen, dass die Hornentwicklung mit der Verdauungstätigkeit im Zusammenhang steht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Horn ist keine Waffe. Kann eine sein. Dass man da den Kuhen mal angreift oder der Bulle, das kann sein. So wie ich meine Hände, kann ich Klavier spielen oder kann ins Gewehr nehmen und schießen. Das kann ich alles machen. Die Waffe ist ja nur eine Verlängerung. Früher war es das Schwert oder der Dolch. Heute ist es eine Kanone, wo ich nur einen Klopf drücke und dann ballert es los. Diese Organe können natürlich als Waffe benutzt werden. Aber die eigentliche Funktion ist eine ganz andere.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Wann würde denn das Kalb, also in so einer Mutterkuhherde zum Beispiel, wann würde das Kalb anfangen, was anderes zu sich zu nehmen als Milch?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das dauert nur länger. Aber irgendwann nimmt es sich auf. In der Mutterkuhhaltung ist es auch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber die Frage ist wann. Wann würde es anfangen, was anderes zu fressen?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Aufzunehmen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Genau. Wann? Nach wie vielen Tagen, Wochen, Stunden? Keine Ahnung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das kann nach 14 Tagen sein, das kann nach 3 Wochen sein. Das hängt von uns ab, wann wir es vorlegen. Wie lange wir ihm die Gelegenheit geben, von der Muttermilch zu trinken. Dann merkt man, dass die Kälber, wenn man ihnen vorlegt, dann nehmen sie es zunächst gar nicht an. Nehmen wir jetzt mal an, eine Herde steht auf der Weide mit den Kälbern zusammen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Und das Kalb kann sich permanent aussuchen, trinke ich nur Milch von der Mutter oder fange ich jetzt an, was zu fressen?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Nein, das dauert zunächst mal nur von der Mutter. Und dann fängt es irgendwann mal an mit der Raufutteraufnahme.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Also das ist so.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Also zunächst mal ist es eine reine Milchernährung. Weil die Mägen sind ja noch gar nicht so weit entwickelt. Das kommt erst. Langsam, langsam, langsam. Also was ich jetzt andeuten will ist, hier haben wir es also mit diesem Knochen zu tun. So, mach mal ein bisschen stärker. Und hier haben wir es zu tun mit dieser Höhlung im Knochen. Und wenn Sie mal so ein Knochen angucken, dann werden Sie sehen, wenn man den absägt hier, dass man dann in diese Höhlung reingucken kann. Und dann sind da immer so Querstege noch. Also hier Stabilisierungsstege. Aber insgesamt ist es hohl. Da geht der Atmungsstrom rein und raus. Und jetzt haben wir hier um den Knochenzapfen herum, haben wir die Knochenhaut. Der sogenannte Periost. Und der ist ungeheuer stark durchblutet. Und diese Blutbahnen, die gehen durch den Knochen hier durch. Also hier gehen die so durch bis an die Oberfläche. Und ernähren jetzt diese Knochenhaut. Und diese Knochenhaut sondert jetzt das Horn hier außen ab. Aus der Knochenhaut entwickelt sich eben diese Hautbildung, die ja wirklich eine Haut sind. Und diese Haut verdickt sich und schiebt sich dann langsam, hier ist der Quell, schiebt sich dann so nach außen fort. Und dann kann man ja sehen, wie unterschiedlich das Horn wächst. Wenn es einen Kalb hat, dann wird der Schopf so stark beansprucht, dass das Horn weniger wächst. Und wenn es dann wieder geboren ist und draußen frisst die Kuh usw., dann wächst es wieder stärker. Und dann gibt es oben diese wellenartigen Ringe um die Basis des Horns in bestimmten Abständen. Und da kann man zählen, wie viele Kälber die Kuh gebracht hat. Wenn man wissen will, wie viele Kälber die Kuh hat, braucht man nur diese Ringe am Horn zählen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So, und jetzt haben wir hier nochmal, also der Knochen ist fest und das Horn ist super fest. Dicht, ungeheuer dicht, da geht noch keine radioaktive Strahlung durch. Das ist so dicht, das ist die dichteste Substanz, die die Natur überhaupt hervorbringt, das Horn. Das heißt also, das Horn hat einen bestimmten Aufbau. Und der Aufbau besteht darin, dass es Luft einzieht in die innere Höhlung, dass da ein Knochenzapfen hart herauswächst aus dem Schädel, dass es eine stark durchblutete Zone ist, das Periost, die Knochenhaut, und dann draußen jetzt wiederum fest, aber als eine Verdichtung der Haut, das Horn sich herumlegt. Das heißt, und jetzt, wenn ich so ein Horn anfasse von der Kuh, und wenn ich ein gutes Verhältnis zu den Tieren habe, dann tut sie nicht gleich so machen, das regt die nämlich auf, wenn man die an die Hörner fasst, dann merkt man, wie warm das Horn ist. Jedes Mal im Winter, wenn man kalte Hände hat, dann fasst man einfach an das Horn der Kuh, das ist wie ein Ofen. Durch die ungeheuer starke Durchblutung ist das das wärmste Organ nach außen der Kuh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Da ist es ja auch sehr spannend, da gibt es ja nochmal Unterschiede zwischen den Rassen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Also wir haben rotbunte, und beim Paar kommt halt noch das Rotvieh durch, das reingekreuzt wurde mal, und die mit Rotvieh, die haben wesentlich wärmere Hörner. Ja, so ist es. Da gibt es Rassenunterschiede, aber im Prinzip ist das so.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber die Länge spielt auch keine Rolle bei.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Diese Wärme, die wird eben durch das Blut verursacht, das hier gegen die Peripherie strömt, an der Grenze zwischen Horn und Knochen. Und haben Sie mal gesehen, wenn eine Kuh ein Horn abgebrochen hat? Wie da das Blut strömt, man kann es kaum aushalten. Man glaubt, dass die Kuh verblutet. So ein Quellen-Blutstrom kommt aus dem Horn heraus. Da fragt man sich, was soll denn das eigentlich? Das Horn, das bisschen da oben, so durchblutet, was soll denn das eigentlich? Was das Horn durchblutet, ist das mit Sauerstoff gesättigt. Arteriell und venös, das weiß ich jetzt gerade nicht. Zunächst ist es arteriell.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Dann ist es gesättigt, mit Sauerstoff.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Sauerstoff beladen. Das kommt direkt vom Herzen aus arterielles Blut. Über den großen Blutkreislauf strömt es hier rauf in das Horn. In den Kopf insgesamt, aber auch ganz besonders ins Horn. Und durchblutet es in einer unglaublichen Weise. Und da fragt man sich immer, braucht das Horn eigentlich diesen intensiv durchblutenden Periost, um da das bisschen Wachstum zu erzeugen, oder was soll das eigentlich? Nun, das Horn ist aufgrund seines Aufbaus, dass es erstens warm ist, Wärme. Dass es durchluftet ist, Luft. Dass es mit Blut durchströmt ist, Wasser, also Feuchtigkeit oder Flüssigkeit. Und aufgrund des Hartwerdens, also sowohl des Knochens als auch des Horns, ist es das feste Erdige. Feste Erdige. Alle vier Elemente klingen im Horn zusammen. Aber eben auf einer ganz physischen Basis. Und diese physische Basis ist es, die das Horn zum Sinnesorgan macht. Das Horn ist einem ganzen Wesen nach ein ausgeklügeltes Sinnesorgan. Wie das Auge, wie das Ohr. Alles physische Organe. Da sind diese vier Elemente, die wirken da zusammen, aber mehr in ihrer physischen Wirksamkeit. Und dadurch wird das ganze Horn zum Sinnesorgan.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das möchte ich doch noch, wenn ich diese Betrachtung schnell abschließend erläutern. Der Blutstrom kommt als arterieller Blutstrom von der Lunge, und wird das Herz hier hoch beladen mit den von der Verdauung kommenden Nährstoffen. Also die dann durch die Leber hindurch, durch das Herz in die Lunge jetzt gehen, und dann wieder neu beladen mit Sauerstoff. Da fließt dann das ganze Stoff, das Ergebnis der Stoffwechselverdauung, über das Blut herauf ins Horn. Und das Horn hat die Funktion, das zurückzusteuern. Das Horn lässt das nicht weiter. Das möchte da immer weiter, aber das kann nicht. Das können Sie beim Bullen erleben, was der mit den Hörnern immer so und so macht. Der möchte eigentlich immer die Hörner über sich selbst hinauskommen und ständig zurückgewiesen. Die Hufe unten, also auch das Horn mit der verdichteten Eiweißsubstanz, Hautsubstanz, sind Rückstauorgane. Mit dem Auge kann man in die Welt gucken, aber das Sinnesorgan des Horns funktioniert als Sinnesorgan so, dass die Kuh nach innen guckt. Das ist ein Sinnesorgan, was im Grunde genommen wahrnimmt die Stoffwechselvorgänge, die sich in Pflanzen beim Wiederkauen eben in dieser kosmisch-qualitativen Analyse vollziehen. Das Wiederkauen ist der Anfang dieser Analyse. Das Horn ist die Vollendung. Da schließt sich dieser ganze Prozess ab. Und da wird sozusagen der Blutstrom hier wieder zurückgestaut in den ganzen Organismus. Und dieser Rückstau bewirkt, dass die Kuh ihr Bewusstsein entwickelt. Das entwickelt sie gar nicht so sehr im Gehirn. Das Gehirn macht ihr möglich, dass sie die Beine bewegen kann, dass sie rumspringen kann, dass sie die Ohren mal so stellt oder so, durch äußere Bewegungen. Aber das eigentliche Bewusstsein der Kuh ausmacht ist nicht das Gehirn, sondern das, was vom Horn zurückstrahlt in den Bauch. Und da vollzieht sich erst wirklich in letzter Vollendung die kosmisch-qualitative Analyse.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Und dann könnte man ja denken, dass wenn die Kuh eben keine Hörner haben darf, dass die dann auch nicht so richtig in den Organismus des Hofes eintauchen. Also eher so muskulös davon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Gucken Sie sich doch mal die Kühe an, die stehen da so rum. Die heben auch nicht mehr so richtig den Kopf. Die sind gar nicht mehr wach, hell in ihrem Bewusstsein. Solche enttarnten Tiere, die sind ja auch sehr zahm, die sind ja auch sehr irgendwo, aber eben lahm. Bewusstseinsmäßig lahm. Und ich würde sagen eher tendenziell dumm. Also die Helligkeit der Kuh, wenn Sie mal eine Kuh anschauen von vorne, so richtig, dann sehen Sie die Gesichtszüge und die Hörner. Die Hörner sind wie eine Art Intelligenzglanz als Sinnesorgane, wo man merkt, da geht nichts nach draußen, da geht alles nach innen. Ja, also...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Gab es in Darmstadt auch schon mal Versuche, wo auf der stofflichen Ebene Hornlose und Gehorne für die Kühe durch den Kot angeguckt wurde? Ob das einen Unterschied macht? An der stofflichen Zusammensetzung?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Ja, also die Enttarnung macht einen großen Unterschied. Die Tiere haben keine Orientierung mehr. Vor allen Dingen, wenn Sie mal so einen Stall sehen mit, sagen wir mal 900 Tieren, wie es in Amerika die Regel ist, dann stehen die alle wie Sägeböcke da, jedes für sich. Da ist gar kein Zusammenhang mehr. Da merkt man gar nicht, dass da zwischen den Tieren noch irgendwas korrespondiert. Denn fehlt einfach dieses Sinnesorgan, was aber nicht wie das Auge nach außen wirkt, sondern nach innen und sorgt für diese innere Intelligenz. Die Kuh ist ungeheuer intelligent, aber in ihrem Verdauungspol, nicht in ihrem Kopfpol. Aber das wirkt dann über die Verdauung so, dass man plötzlich merkt, die Kuh ist lebendig, die ist wach, die hebt den Kopf zum richtigen Zeitpunkt und man denkt, sie hat wieder Unterdrücker. Also man merkt am Verhalten der Tiere ganz deutlich den Unterschied. Ganz deutlich. Ja, wir müssen aber wirklich zu Ende kommen, das ist wirklich furchtbar. Das muss man versuchen zu verstehen, dass wir es mit einem Sinnesorgan zu tun haben, im Horn und mit einem Stoffwechselprozess hier im Gegenpol. Und die bringen wir jetzt zusammen. Und da machen wir morgen weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Glossar ==&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|1]] - [[Düngung - 2. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|2]] - [[Düngung - 3. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|3]] - [[Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|4]] - [[Düngung - 5. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|5]] - [[Düngung - 6. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|6]] - [[Düngung - 7. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|7]] - [[Düngung - 8. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|8]] - [[Düngung - 9. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|9]] - [[Düngung - 10. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|10]] - [[Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|11]] - [[Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|| zurück zu Manfred Klett |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{Artikel unten}}&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ausbildungsbetrieb]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ausbildung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenentwicklung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:GA 327]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Glossar muss noch erstellt werden]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lehrer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbauschule Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Seminare]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkribiert von ]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Video]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=D%C3%BCngung_-_12._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017&amp;diff=28282</id>
		<title>Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=D%C3%BCngung_-_12._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017&amp;diff=28282"/>
		<updated>2026-08-17T09:26:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: Neuer Rohtext (Claude) Opus 4.8 Extra&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[Datei:Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=bp2Cv9hy_Ls|thumb|Vortrag 12/12 Düngung, 2017. [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] am 18. November 2017 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]][https://www.youtube.com/watch?v=bp2Cv9hy_Ls Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]][[Manfred Klett|| zurück zu Manfred Klett |]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|1]] - [[Düngung - 2. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|2]] - [[Düngung - 3. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|3]] - [[Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|4]] - [[Düngung - 5. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|5]] - [[Düngung - 6. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|6]] - [[Düngung - 7. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|7]] - [[Düngung - 8. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|8]] - [[Düngung - 9. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|9]] - [[Düngung - 10. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|10]] - [[Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|11]] - [[Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}__TOC__&lt;br /&gt;
== Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017 ==&lt;br /&gt;
+++ es handelt sich um eine automatisch generierte Transkription. Wenn du bei der Überarbeitung [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]] möchtest- melde dich gerne+++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Begrüßung und die Frage, was Düngung eigentlich ist 00:00:35 ===&lt;br /&gt;
Also mein Name ist Manfred Klett und ich bin hier auf dem Dottenfelderhof Mitbegründer gewesen, der damalige Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof 1968, aber bin mit dem Hof schon seit 1956 verbunden. Der war schon in dieser frühen Zeit nach dem Krieg bis 56 war der schon mal biologisch-dynamisch bewirtschaftet worden. Und dann kam so eine Interimssituation mit konventioneller Bewirtschaftung bis 68 und dann haben wir neu hier angefangen als Betriebsgemeinschaft.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und ich war hier dann 20 Jahre lang mit aufbauend die ganze Sache. Aus einer Räuberburg ist dann langsam das entstanden, was hier jetzt heute steht. Das war eine Räuberburg, kann man gar nicht anders sagen, das war völlig runtergewirtschaftet alles. Und dann hat mich aber mein Schicksal verschlagen vom Hof nach Süden, nach Dornach, ganz gute Erinnerung, wo ich auch 22 Jahre lang tätig war, dort in Vertretung der biologisch-dynamischen Arbeit weltweit und bin dann wieder zurückgekommen hier und bin jetzt wieder sieben Jahre auf dem Hof, verbringe hier sozusagen ein wenig geruhsames, geruhsame Zeit des Alterns. Also man hat immer noch genug zu tun. Für diejenigen, die das noch nicht wissen, die Düngungsfrage.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das ist ja eine ganz zentrale Frage geworden, man möchte sagen geworden und heute redet auch kaum noch jemand drüber, weil das im Grunde genommen alles geritzt ist, was Düngung heißt. Und jetzt wollte ich mal einfach zunächst mal die Frage stellen, damit wir uns ein bisschen überhaupt erst sehen, welcher Hintergrund bei Ihnen so lebt, was Sie aus Ihren bisherigen Erfahrungen in der Landwirtschaft, in der biologisch-dynamischen Landwirtschaft oder sonst wo, was Sie meinen, was man eigentlich unter Düngung zu verstehen hat. Oder was Ihr Bild ist. Dass Sie uns kurz mal austauschen, dass ich weiß, welcher Hintergrund da bei Ihnen lebt und möglicherweise welche Fragen da sind.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Also für mich ist Düngung, so wie es auch im biologisch-dynamischen gesehen wird, dass wir schließen damit den Nährstoffkreislauf in unserem Hoforganismus. Genau und eben im Kontrast dazu, wie das heute viel gehandhabt wird in der eher industrialisierten Landwirtschaft, dass man eben Düngung als das bezeichnet, wo man guckt in der Tabelle, wie viel brauchen die Pflanzen, damit sie fett dastehen. Und dann kauft man von irgendwoher den sogenannten Dünger dann dazu und packt den dann da drauf. Und für mich ist das eher so das Glied in diesem Nährstoffkreislauf auf unserem Hoforganismus, wo wir eben auch aus dem Organismus selber die Bestandteile dafür nehmen. Und wir machen eben unseren Boden da mit, geben die Fruchtbarkeit wieder rein, die auch aus ihm gekommen ist. Ja, das ist für mich Düngung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Ja?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Also kurz und knapp gesagt, ist für mich Düngung eigentlich nur für Masse bilden.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Wie bitte?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Um Masse zu bilden, um große Früchte zu bekommen. Dass man einen großen Ertrag hat, um wirtschaftlich gut dazustehen. Das verstehe ich eigentlich unter Düngung, wie sie heute betrieben wird. Für mich ist Dünger Nahrungsmittel für den Boden, für die Bodenlieferanten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Nahrungsmittel für den Boden. Und das ist aber dann immer die Frage, was ernährt oder was ist dieses Nahrungsmittel. Also wenn man das nimmt, man hat ja heute Nahrungsmittel für den Böden, die also maximale Erträge erzeugen. Da brauche ich gar nicht mehr viel denken, nicht mehr tun, sondern einfach das einkaufen und draufschmeißen. Das ist auch ein Nahrungsmittel. Also man muss dann das jetzt differenzieren, diese Frage, wie man das genau verstehen kann.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Für mich ist Düngung oder auch, wie wir das auf dem Hof verstehen und auch was sichtbar wird für uns, eigentlich die Verlebendigung des Bodens. Der Boden ist ja auch schon ein Schatz, da liegt ganz viel drin. Und den eigentlich so zu fördern, dass ganz viel aus dem Boden, aus dem Organismus, dass der so gut funktioniert, das ist so mechanisch, aber dass es dem so gut geht, dass die Pflanzen ganz viel aus ihm holen können. Und dass die miteinander im Austausch sind.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Boden und Pflanze.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Ich war gerade auf Marienhöhe zu Besuch, also ich bin dort nicht, aber da war das ganz deutlich mit dem Auge sichtbar.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Kann man denken. Das war schön, einfach toll. So, sind es noch irgendwelche Meinungen zur Sache?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Düngungsfrage als tiefes Geheimnis und der materialistische Glaube der Wissenschaft 00:06:39 ===&lt;br /&gt;
Im Grunde genommen hat man ja so den Eindruck, dass mit den Verfahren, die man heute so hat, die ganze Düngungsfrage eigentlich erledigt ist. Es wird auch gar nicht mehr drüber diskutiert, interessanterweise. Es war ja durch die Jahre seit dem Ersten Weltkrieg, war die Düngungsfrage, seit dem Ersten Weltkrieg, war die Düngungsfrage so eine zentrale Frage und eine eigentlich, möchte ich mal sagen, die Streitfrage schlechthin, auch zwischen der biologisch-dynamischen Bewegung und der konventionellen Landwirtschaft, die eigentlich die biologisch-dynamische Bewegung aufgefasst haben als einen Zentralangriff auf ihre eigene Weltanschauung. Die Existenz der biologisch-dynamischen Landwirtschaft wurde also ein Zentralangriff auf die wissenschaftlich begründete Weltanschauung, die man eben so technologisch ausgenutzt hat, eingesetzt hat in der Landwirtschaft, ein sozusagen ein Dolchstoß ins Herz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Denn damit hat man eigentlich durch die Praxis der biologisch-dynamischen Landwirtschaft, in den 30er Jahren, dann nach dem Zweiten Weltkrieg, hat man eigentlich, fühlten sich die konventionellen Landwirte so angegriffen, dass sie gesagt haben, die ziehen ja den Boden unter unseren Füßen weg. Dann müssten wir ja alles in Frage stellen, was da ist, aber was wir heute da praktizieren, ist doch so gegründet, wissenschaftlich zigmal gegründet und weiß Gott was, man sieht ja, wie die Pflanzen wachsen, also ist das alles Hokuspokus, was die biologische Landwirtschaft da zu verzapfen hat. Das ging da so Jahrzehnte hindurch, der Streit war enorm und es war wirklich gravierend und so verheerend in den 30er Jahren, insbesondere während der Zeit des Nationalsozialismus, so verheerend, dass das eigentlich uns heute irgendwo noch nachhängt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und ich möchte nicht sagen, dass die konventionellen nur daran die Schuld tragen, sondern die biologische Landwirtschaft auch, weil sie natürlich gar nicht richtig begründen können, was sie machen. Zur damaligen Zeit, noch weniger wie heute, dass man das mit derselben Ratio begründen könnte, was die konventionelle Landwirtschaft da praktiziert mit ihrer Nährstoffgeschichte. Also diese Frage ist heute gar nicht mehr so sonderlich aktuell. Aber damit ist es nicht gelöst. Sondern, jetzt fängt es eigentlich erst richtig an, dass wir unser Verständnis vertiefen müssen für diese Frage. Und da gibt es ja eine Bemerkung Rudolf Steiners, im Landwirtschaftlichen Kurs ist es abgedruckt, in dem ersten Vortrag, den er nicht in Koberwitz, sondern in Dornach gehalten hat, im Anschluss an seine Reise nach Breslau. Wo die Bemerkung steht, die Düngung ist ein so tiefes Geheimnis, dass es nur der Geistesforscher ergründen kann. Also nicht der Naturforscher. Dass es nur der Geistesforscher ergründen kann, ist ein so tiefes Geheimnis.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und wenn man dann im Weiteren den Landwirtschaftlichen Kurs zu Hand nimmt, dann wird man ja nach und nach erst bemerken, man steckt ja heute auch in einer materialistischen Weltanschauung drin. Das sind wir alle, stecken da drin. Wir können uns da gar nicht freisprechen davon. Das Schlimme ist nur, dass wir es nicht merken. Dass wir doch letzten Endes irgendwo so denken, wie allgemein gedacht wird und das wenden wir ein bisschen dann auf die Biologischen Arme der Landwirtschaft an. Also da gibt es ja natürlich alle denkbaren Übergänge, aber man muss sehr aufmerksam sein auf sein eigenes Denken, auf sein eigenes Wahrnehmen, auf sein eigenes Erkennen, um zu bemerken, wie tief ich im Grunde genommen, wie jeder Naturwissenschaftler heute, wir haben heute eigentlich ein naturwissenschaftlich gefärbtes Bewusstsein, wie jeder Naturwissenschaftler irgendwo heute tief, tief, tief, tief in einer materialistischen Weltanschauung drinsteckt. Die Wissenschaft und auch die Landwirtschaftswissenschaft ganz besonders, das trifft auch für die Medizin zu, die sind eigentlich als Wissenschaftler die gläubigsten Menschen gewesen, als je gläubige Menschen im Mittelalter gelebt haben. Man glaubt, man glaubt zu wissen oder man glaubt zu erkennen, aber im Grunde genommen glaubt man an irgendwelche fantastischen Ergebnisse, die man erzeugt hat und die Bestätigung, dass der Glaube richtig ist, ist dann die Maschine, die hinten rauskommt, die Technologie daraus entsteht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dann funktioniert ja irgendwas. Also im Grunde genommen sind wir in Bezug auf die Gedankenformen, die heute ganz wesentlich das wissenschaftliche Weltbild der Natur prägen und des Kosmos, die sind im Grunde genommen einfältig, so einfältig, in letzter Konsequenz in ihrer Intellektualität und Abstraktheit, so einfältig, wie nur je ein Glaubensinhalt war in früherer Zeit. Und da glaubt man dran. Und das ist gar kein Vorwurf, sondern das kann man nur erkennen, wenn man ein bisschen Selbsterkenntnis auf sich selbst richtet und sich prüft, woher hole ich meine Gedanken, zum Beispiel die Gedanken des Stoffkreislaufes oder Nährstoffkreislaufes, wo kommt der überhaupt her? Also alle Begriffe, die wir heute haben, müssen wir letzten Endes hinterfragen. Und insofern stehen wir gerade als Bio-dynamischer-Landwirt vor einer unglaublichen Herausforderung. Es geht nicht darum, dass man da irgendwas macht, ein bisschen anders als die anderen, sondern dass man das wirklich in Bezug auf die Begriffe hinein vor sich selbst rechtfertigen lernt. Und so ist die Düngungsfrage wirklich ein sehr, sehr tiefes Geheimnis. Und dieses Geheimnis kann ich Ihnen nicht lösen. Ich kann nicht also hergehen und sagen, so ist es, sondern ich möchte es nur aufhechern. Ich möchte mal das ganze Spektrum dessen aufhechern, was man unter Düngung verstehen kann, beziehungsweise in welche Richtungen man jeweils zu blicken hat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Düngung als Entwicklung: die Erde bilden statt nur erhalten 00:13:38 ===&lt;br /&gt;
Nun kann sich bei der Düngung ja gar nicht darum handeln, dass man nur sozusagen eine Erhaltungsdüngung macht. Also irgendwas erhält, was da ist. Ein Zustand, der da ist. Sondern dass Düngung letzten Endes heißt, dass man den Entwicklungsgedanken hineinträgt in die Erde, in den Boden, was da eine Entwicklung inauguriert. Als Mensch wissen wir ja in etwa, was Entwicklung bedeutet. Dass ich zum Beispiel als Kind ganz anders konfiguriert war in meinem Bewusstsein, als ich es heute bin. Und nochmal eine weitere Entwicklung durchlaufe, wenn ich älter werde usw. Ich lerne immer mehr Zusammenhänge verstehen, einsehen, handele danach. Also ich bin ja ständig in Wandlung begriffen als Mensch. Wenn ich mich denn richtig verstehe als Mensch. Ich bin ein ständig wandelndes, sich entwickelndes Wesen. Und wir betrachten aber die Natur als ein statisches. Und diese Statik, die liegt einfach vor, so ist es. Wir haben hier die Böden so und so und so, die klimatischen Bedingungen. Und jetzt kommt es nur darauf an, dass man die sozusagen auf diesem Niveau hält. Oder vielleicht ist es noch ein bisschen verbessert. Dass man die Humusgehalte steigert oder so. Aber das ist keine Entwicklung. Das ist nur sozusagen den naturgegebenen Standort etwas zu optimieren. Und ein anderes Ertragsniveau oder so. Also Entwicklung heißt, oder Düngung heißt im höchsten Sinne, eigentlich ein gewordenes, nicht nur ein gewordenes sein lassen, sondern es zu entwickeln. Weiterzuentwickeln, in die Zukunft zu entwickeln. Dass neue Möglichkeiten sich eröffnen. Im Hinblick auf das Pflanzenwachstum, im Hinblick auf die Qualitätsbildung in der Nahrung und so weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und nun ist es ja so, dass wir zunächst einmal beobachten, wenn wir hinausgehen in der Natur, dass jeder Standort anders ist. Dass man nicht sagen kann, der nächste Hof in der Nachbarschaft hätte schon dieselben Voraussetzungen und Bedingungen wie jetzt dieser Hof. Oder wenn wir noch weiter weggehen, merken wir, dass immer mehr sich differenziert.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Ich finde das schon bei uns, weil wir schon mal einen Hektar gehabt haben. Bei uns am Hof ist ein Hektar zu bewirtschaften. Und auf diesem Hektar waren schon sehr viele verschiedene Erden vorhanden. Da allein habe ich schon nicht richtig bestimmen können, was ist das für eine Erde. Und ich finde, man muss eigentlich immer vor Ort an einem kleinen Fleck schauen und muss eigentlich Stück für Stück gehen und nicht einfach eine Reihe über 100 Meter ziehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Das ist das eine. An jeder Ecke ist es ein bisschen anders. Und die Böden sind andere. Wir haben sehr viele Bodentypen zum Beispiel hier auf dem Hof versammelt. Und trotzdem ist der Hof für sich genommen mehr oder weniger doch über das hinaus, dieses naturgegebene Verschiedenheit hinaus, eine Ganzheit. Und das ist jedenfalls anzustreben. Aber das ist jetzt ein Sonderthema. Da kommen wir vielleicht nochmal drauf zurück. Also jedenfalls.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Natur schafft Standorte. Man nennt das ja Biotope oder auch ein Habitat, in dem heutigen Sprachgebrauch der Ökologie. Es schafft Standorte, die haben ganz typische Merkmale, wo die Natur quasi sich selber so düngt, aus ihren eigenen Bedingungen und Kräften heraus, dass jetzt eine bestimmte Assoziation, eine bestimmte Vergesellschaftung von Pflanzen und Tieren auftritt. Denken Sie mal an den brasilianischen Urwald. Der ist anders als der indonesische Urwald oder der von Kamerun oder so in Afrika. Aber es ist ein Standort, der aufgrund der gegebenen klimatologischen und sonstigen Standortsbedingungen des Bodens eben von Natur aus in eine solche Gestalt gebracht worden ist in der Vergesellschaftung von Pflanzen und Tieren, die für diesen Standort einmalig sind. Und so ist es mit der Wüste oder mit der Steppe oder mit der Prärie oder so ist es eben mit jedem Waldstandort plus minus, der noch naturbelassen ist. Ich möchte nicht die Sache vertiefen, denn der Mensch hat schon immer seine Hände im Spiel gehabt, auch im brasilianischen Urwald im Übrigen. Aber trotzdem kann man sagen, die Natur schafft sich gleichsam für den Standort eine bestimmte Assoziation von Pflanzen und Tieren, die für diesen Standort typisch sind.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und die Ökologen sind dann vielfach der Auffassung, das ist doch das Optimum. Wir müssen uns belehren lassen von dem, was die Natur selber in der Lage ist, sich selber darzustellen in einem bestimmten Biotop. Und bitte, bitte greift da nichts Großes ein. Ihr macht nur alles kaputt. Das ist ja die Grundtenur, nicht mehr so scharf wie noch vor 20, 30 Jahren, aber immerhin immer noch, dass die Ökologie sagt, der Mensch ist im Grunde genommen der große Zerstörer aller Naturzusammenhänge. Wo er eingreift, macht er alles kaputt. Und diese Auffassung möchte aussagen, dass die Natur macht es richtig und wir machen alles falsch. Und also müssen wir genau hingucken, was die Natur da so richtig macht und uns daran orientieren. Und dann können wir nicht fehlgehen. Und das ist im Grunde genommen die Grundauffassung des sogenannten ökologischen Landbaus. Oder biologischen Landbaus. Organischen Landbaus, wie man sie auch immer nennen muss. Dass man sagt, letzten Endes müssen wir die ökologischen Gesetze kennen. Was macht die Natur? Die macht es allemal gut. Und das sind ja Gesetzmäßigkeiten, die wir verhalten. Also muss ich diese Gesetze erkennen, muss daran handeln und dann kann es schiefgehen. Oder ein bisschen was geht immer schief. Weil man nämlich sich sagt, ich kann mich nie als Landwirt so verhalten in der Gestaltung meines Hofes, auch im Hinblick auf die Düngung, dass ich der Natur auch nur annähernd näherkomme. Die Natur ist sozusagen das unerreichbare Ziel und ich kann mich dem nur annähern, asymptotisch. Das baut man sich selber Schranken auf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sondern wenn man den Entwicklungsgedanken jetzt dazunimmt, dann merkt man, warum soll man bei etwas stehenbleiben, was da ist. Soll sich das nicht mehr weiterentwickeln? Gibt es nicht Möglichkeiten, das, was geworden ist, zu verwandeln in ein zukünftiges? An uns selber können wir das vielleicht wahrnehmen. Aber kann man das auch in die Natur einpflanzen? Bedeutet, ist das nicht eine Aufgabe der Menschheit, wie der Novalis ist, der Dichter hat es mal so ausgedrückt, zur Bildung der Erde sind wir berufen, als Menschen. Das ist ein wunderbarer Ausdruck. Die Menschheit ist auf einer Mission, zur Bildung der Erde sind wir berufen. Novalis. Da kann man sich mal fragen, was heißt das eigentlich? Dass man etwas weiterbildet, entwickelt, was noch nicht ist. Das ist im tiefsten Sinne die Aufgabe der biblischen Amtswirtschaft. Im tiefsten Sinne. Von wem war das Zitat nochmal? Friedrich von Hardenberg, Novalis genannt. Novalis, Zeitgenosse Goethes und Schiller. Einer der wenig gelesenen und doch der bedeutendsten Dichter, die es überhaupt gibt auf der Welt. Novalis, mit 29 Jahren gestorben. Aber was er da geschrieben hat, gerade zum Beispiel die Fragmente, es gibt Fragmente von Novalis, ein ganzes Buch von kurzen, nur wenigen Sätzen, die Notizen sind zu einer Enzyklopädie aller Naturwissenschaften. Eine Enzyklopädie, ja nicht nur Naturwissenschaften, sondern aller Wissenschaften. Und das ist eine Fundgrube von Ideen. Das besteht nur aus Ideen, diese ganzen Darstellungen von Novalis. Kann ich nur empfehlen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt, wenn wir jetzt einsteigen in diese Frage, wie man an den Düngungsbegriff so herantreten kann, dass man in ihm letzten Endes die Aufgabe sieht, die Erde zu entwickeln, die Erde zu bilden, so wie man das Kind bildet in der Schule, oder der Mensch sich selber später bildet als Mensch, dass man diesen Bildungsbegriff mal vorsichtig heranträgt an das, was man heute in der Landschaft oder in einer Landschaft der Zukunft zu tun hat. Im Hinblick auf die Düngung vor allen Dingen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vergangenheit kennen, um Zukunft zu gestalten 00:24:03 ===&lt;br /&gt;
Ja, und jetzt aber muss ich doch einem Prinzip folgen, das heute sehr vernachlässigt wird. Wir sind heute Augenblicksmenschen. Wir sind im Übrigen Selfisten, wie ich es nenne. Also wir haben immer den Eindruck, dass man eigentlich ständig so einen Stab vor sich trägt mit einem Fotoapparat dran und fotografiert sich selbst. Das ist so ein wesentliches Merkmal unserer Zeit, dass jeder Mensch im Wesentlichen an sich denkt und sich selber sehen will, um sich zu überzeugen, das bin ich. Und insofern haben wir sozusagen ein Eintagsfliegenbewusstsein heute. Das Bewusstsein wird ständig gefüttert von allen möglichen Informationen von außen, aus den Medien, aus den Zeitungen und so. Alles Bruchstücke von Halbwahrheiten oder vielleicht sogar Fake News, also Unwahrheiten, kann man sagen. Und man muss herausfiltrieren, was ist davon eigentlich Tatsache? Wir leben in einer Welt, wo man ständig maßlos aufmerksam wach sein muss. Was will mir das jetzt sagen, was ich da zur Kenntnis nehme? Ich muss mich dazu in ein Verhältnis setzen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und um aus dieser Bewusstseinslage herauszukommen, ist es notwendig, dass man historische Kenntnisse hat. Und da hapert es heute gewaltig. Weil nämlich, wenn man keine wirklichen Kenntnisse hat von dem, was die Vergangenheit eigentlich bedeutet für den Menschen, dann irrt man. Man irrt durch die Welt. Und kann keinen Zukunftsblick entwickeln, keine Zukunftssicht. Ich kann Zukunft erst denkend, fühlend, erfassen, erfahren lernen, was eigentlich werden will in der Welt, je besser ich Vergangenheit verstehe. Und das ist ein Grundprinzip, möchte ich mal sagen, alles Menschseins. Dass wir Vergangenheit kennen müssen, um in der Gegenwart vollbewusst drin zu stehen. Und wenn wir das tun, dann entsteht vor uns auch ein deutliches Bild in Bezug auf das, was in Zukunft werden soll. In welchen Prozessen wir uns da schäferisch selber hineinstellen müssen. Also das ist ein gekanntes Wort von Thomas von Aquin, eines mittelalterlichen Philosophen und Kirchenlehrer, Dr. Angelikus genannt, der gesagt hat, Zukunft ist sich verwandelnde Vergangenheit. Dem kann man mal nachspüren, was das eigentlich besagt. Zukunft ist sich verwandelnde Vergangenheit. Und ich kann ja nur etwas verwandeln, was ich kenne. Also muss ich doch ein bisschen den Schlüssel finden, wie ich mir eigentlich Vergangenheiten vergegenwärtige, so dass ich sie jetzt verwandeln kann in die Zukunft.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die urindische Kultur und der Beginn der Haustierwerdung 00:27:34 ===&lt;br /&gt;
Und nun möchte ich, so gestatten Sie mir, und da knüpfe ich ja auch nochmal an etwas an, was ich schon mal in Landwirtschaft im Einführungskurs im Januar mal gesagt habe, aber jetzt im Bezug auf die Düngung gezielt. Seit wann praktiziert die Menschheit eigentlich eine Düngung? In welche Zeiten müssen wir da zurückschauen? Und je weiter wir zurückschauen in die Vergangenheit, also weit in die vorchristlichen Hochkulturen des ganzen Orients, wenn wir da zurückschauen, dann merken wir, dass eigentlich der Düngungsbegriff noch gar nicht wirklich da war. Dass man zwar auch schon düngend gewirkt hat, aber man hatte gar nicht irgendwie ein Bewusstsein davon, sondern man hat eigentlich nur noch der Natur im Wesentlichen nachgeholfen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Also ich muss mir zum Beispiel an das denken, wie bei den Nilschwemmungen, die es gibt. Also dass der Nils einmal im Jahr das Nils-Delta-System stemmt, das ist eine Furchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Da komme ich gleich drauf zurück.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Wo das Bild eigentlich der Menschheit damals sein musste, zu sehen, was da in einem Augenblick passiert, und dort als Vorbild vielleicht auch irgendwo zu fahren.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; Da hat die Natur dafür gesorgt. Da komme ich gleich nochmal drauf zurück. Und wenn wir jetzt an die Anfänge gehen, der sogenannten nachatlantischen Hochkulturen, von denen ich ja schon immer wieder hier mal gesprochen habe, ich weiß nicht, ob sich der eine oder andere erinnert, da gibt es ja eine erste große Kulturblüte nach den Eiszeiten, nach der sogenannten biblischen Sündflut, die ja eigentlich nichts anderes ist als ein Ausdruck, dass die Eiszeiten jetzt zu Ende sind. Dass der Eispanzer hier in Nordeuropa abgeschmolzen war. Dass in dieser Folgezeit eine erste Kultur erblüht ist. In Nordindien, die urindische Kultur. Am Abhang des Himalaya in das indische Kontinent, da ist eigentlich die Urkultur der nachatlantischen Entwicklung, wo die Menschen nun halbsesshaft, halbnomadisierend waren, aber wo die Natur so wunderbar war, dass man gar nichts machen brauchte. Man hat sozusagen die Früchte von den Bäumen gepflückt. Das war die Kultur am Ganges. Der Ganges ist der Fluss, der am Fuß des Himalaya von West nach Ost fließt und in Bangladesch einen riesigen Delta dann einbindet in den dortischen Golf. Und dieser Ganges, der heilige Ganges, der heute noch heilig gilt, in den alle Flüsse aus dem Himalaya kommen, sind in den eingemündet. Der Brahmaputra ist einer von den größten dieser Flüsse. Und in diesem Bereich entwickelte sich eine unglaubliche Hochkultur. Ich kann mich da nicht jetzt länger darüber einlassen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich möchte nur darauf hinweisen, dass diese Hochkultur eine war, die, man möchte mal sagen, dem Irdischen noch ferner stand als dem eigentlichen geistlichen Ursprung, den man in sich erlebt hat. Man hat sich noch mehr als ein kosmischer Mensch empfunden, noch nicht als ein wirklich irdischer Mensch. Damals herrschte sogar noch eine ganz instinktive, ganz dunkle, aber doch eine, also im dunklen Bewusstsein eine helle Sichtigkeit. Die Menschen lebten noch mit der Natur. Die durchschauten alles. Die brauchten gar keine Wissenschaft oder irgendwas. Sondern die lebten mit den Naturwesen und waren dann hineinverwoben und das war&#039;s. Und die eigentlich hatten das Gefühl, die eigentliche Welt, zu der ich gehöre, die ist gar nicht hier auf Erden, die ist im Himmel. Der sogenannte Nirwana. Ich möchte darauf jetzt nicht näher eingehen. Das ist sozusagen eine erste Kulturblüte, wo man merkt, offensichtlich bereitet sich da was vor, was dann auch in der Folgezeit zur Haustierwerdung geführt hat. Denn die ersten Hunde tauchen im 9. Jahrtausend vor Christus auf. In aller Vielfalt. Und dann im 8. Jahrtausend die ersten Rinder, die ersten Schafe, die ersten Ziegen. Also die Haustierwerdung fällt in diese frühe Zeit wo diese Kultur geherrscht hat. Also 9. bis 8. Jahrtausend vor Christus bis zum 7. Jahrtausend. Und da bereitet sich was vor. Mehr kann man nicht sagen. Man hat auch davon ja gar keine äußeren Zeugnisse. Die einzigen Zeugnisse, die auf diese Kultur hinweisen, ist die sogenannte Vedanta-Philosophie. Das sind die Veden, die indischen Veden aus dem 6. Jahrhundert vor Christus sind, die erst aufgeschrieben wurden. Also die stammen gar nicht aus dieser Zeit, aber sie verweisen auf diese Zeit. Das hat sich sozusagen in dem Erinnerungskosmos der Menschheit, die ja keine Schrift hatte bis dato, die Schrift ist vielleicht im 1000, 2000 vor Christus, mit den Hieroglyphen und so weiter, hat es überhaupt erst angefangen, ist das alles nur in der Erinnerung, in der mythischen Erinnerung weitergegeben worden, von Generation zu Generation, und dann auch niedergeschrieben worden, sodass unsere Kenntnis dieser urindischen Kultur eigentlich mehr oder weniger aus den Zeiten der Vedanta-Philosophie stammt, also 1000 vor Christus etwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die urpersische Kultur, Zarathustra und der goldene Dolch: der Ursprung des Ackerbaus 00:33:39 ===&lt;br /&gt;
Dann folgt aber, es glänzt leider Gottes so hier, ich weiß auch nicht, es ist so blöd diese Ecke, die hat sich also vollzogen hier in diesem Bereich, das ist Indien, hier oben am südlichen Abhang des Himalaya. Der Gang ist, der fließt von hier von Westen nach Ost, Bangladesch. Und jetzt schließt sich eine zweite Kultur an, von Osten nach Westen, und zwar in dem Raum, der hier, in dem Raum, westlich von Indien in den heutigen Afghanistan. Das ist hier Afghanistan. Und bis in den Ostpersischen Raum hinein, das ist die sogenannte Urpersische Kultur. Und diese Urpersische, von der wissen wir schon ein bisschen mehr. Diese Urpersische Kultur, aus der stammen praktisch alle unserer Kulturpflanzen. Und dann auch die Haustierwerdung hat sich da im eigentlichen Sinne erst vollzogen. Die Urpersische Kultur ist die Kultur der Sesshaftwerdung der Menschheit im größeren Stil. Dass da Dorfschaften oder Ansiedlungen entstanden sind. Und immer dann, wenn der Mensch sesshaft wird, entsteht das Haus hier. Vorher nomadisierte er noch mit den Tieren. Mit den Herden, durch die endlosen Steppen, Kaukasien, Kasachstan usw., weiter nördlich in diesen Gebieten, nördlich von Afghanistan, in den Steppengebieten. Da war noch eine nomadisierende Menschheit. Und jetzt, in dieser Urpersischen Kultur, wählen die ersten Menschen Sesshaft. Bauen sich Siedlungen, ganz verstreut, auch immer an Flussgebieten und fangen an, die Erde zu bearbeiten. Das gab es in der uranischen Kultur noch nicht. Und am Anfang dieser ganzen Entwicklung steht Zarathustra dran. Diese große Eingeweide der Urpersischen Kultur, die diese ganzen Kultur die Richtung gegeben hat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dieser Zarathustra, da geht die Legende. Ich möchte mal eine Legende erzählen. Dass zu Anfang dieser Kultur ein König zu ihm gekommen ist, der hieß Dschemschid. Und das war ein König der Turanier. Und die Turanier, die saßen oben in der Kasachsischen Steppe und darüber hinaus in der Mongolei, äußeren, inneren Mongolei. Die Mongolen sind noch ein bisschen Überbleibsel aus dieser Zeit. Das sind die sogenannten Turanier. Und der war ein König der Turanier. Und die Turanier waren die letzten Überbleibsel der eigentlichen atlantischen Kultur, also die vor der indischen bestanden hat in den Eiszeiten und den Zwischeneiszeiten usw. Die sogenannten atlantischen Kulturen. Und das waren Überbleibsel, die Turanier. Und dieser König Dschemschid hat sich jetzt mit diesem, mit dem fortgeschrittensten Teil seiner damaligen Menschheit hat er sich nach Süden gewandt und hat sich dann angeschlossen an Zarathustra, den Begründer der urpersischen Kultur. Denn die Perser, die Urperse haben immer die Turanier bekämpft. Das war ein Jahrhundert während der Krieg, der da geherrscht hat. Und jetzt hat sich dieser König an Zarathustra gewandt und hat sich bekannt zu derselben Religion wie die Urperse damals, nämlich zu dem Zarathustrismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das besagt, dass für den Urperser war, wie das für die damaligen Religionen alle der Fall war, aber ganz entschieden, da ist die eigentliche spirituelle Welt konzentriert in der Sonne. Und diese Wesenheit, die da in der Sonne, sozusagen Religionsinspirator ist, nannten sie Ahura Mazdao. Der Ahura Mazdao. Das war so die urpersische Welt. Und die ganze Menschheit hat da eher fürchtlich sozusagen die Sonne angebetet. In diesem Sinne als die Ursprung alles dessen, was nur an Weisheit in der Welt waltet. Und der Dschemschid, der kam jetzt zu dem Zarathustra und hat ihm eine Gabe überbracht. Das ist ein Mythos. Das ist immer ein Bild. Und Bilder muss man übersetzen. Man kann sie nicht direkt so nehmen, wie sie sind, sondern da spricht sich etwas aus, in einer Sprache, die dem damaligen Bewusstsein entsprach. Und nun überreicht er dem also eine Gabe, einen goldenen Dolch. Den habe er von Ahura Mazdao erhalten, Dschemschid, und er reicht ihn weiter an Zarathustra. Und was ist das Bild des goldenen Dolchs? Der Pflug. Das ist das Urbild des Pfluges. Das heißt, dass man mit dem goldenen Dolch jetzt nicht nur, also sagen wir mal, Kriege führt und andere Menschen bekämpft, sondern dass man nimmt diesen goldenen Dolch und ritzt die Erde. Denn damals hat man ja noch nicht gepflügt mit dem wendenden Pflug. Der kam ja viel später erst auf. Sondern man hat die Erde nur geritzt. Und in diese Ritzen, da wurden aufgebrochene Boden, hat man jetzt von Hand den Samen reingelegt. Das gab es vorher gar nicht. Das hat das Bewusstsein, den Samen reingerisst, wieder zugedeckt. So entstand der Ackerbau.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Ackerbau stammt aus der urpersischen Kultur und damit die Entwicklung des Weizens, der Gerste, der Wintergerste, dann später des Roggens, des Hafers, aller Getreidearten. Der Mais ist ja in Amerika entstanden, als Graminee. Und so sind dann in der Folgezeit auch alle Blattgemüse, Pflanzen entstanden usw. In dieser urpersischen Kultur, die dort zwischen dem 6. bis zum 3. Jahrtausend, also bis zum 4. Jahrtausend eigentlich gereicht hat vor Christus. Also der Beginn aller Ackerbaukultur ist dieser ritzelnde Pflug. Und damit der Beginn aller Kulturpflanzenentwicklung, das heißt der Fruchtbildung, dass in den Pflanzen Fruchtbildung über das naturgegebene Maß hinaus entsteht. Dass der Weizen nicht nur ein dünnes Grassämchen ist, sondern in seinem Endosperm, in seinem Mehlkörper, sich aufquillt und da mehr Substanz einlagert, als es für die Pflanze notwendig wäre, um zu wachsen. Fruchtbildung, die von Menschenhand geschaffene Fruchtbildung, das ist ja die Entwicklung der Kulturpflanzen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bodenbearbeitung düngt: das Aufritzen der Erde 00:41:34 ===&lt;br /&gt;
Nun, dieses Ritzeln des Pfluges, was bedeutet das eigentlich? Das ist nicht umsonst dieses Bild des Dolches. Denn mit dem Dolch verletzt man ja. Aber man ist ein goldener Dolch. Und Gold ist das Sonnenmetall. Und jetzt verletzt man mit dem etwas. Und man ritzt den Boden auf, man verletzt die Erde. Das war die Empfindung dieser damaligen Menschen. Man verletzt jetzt die Erde. Wenn ich sie aufbreche mit einem Instrument, dann zerstöre ich sozusagen die Fruchtbarkeit, die dort jetzt hier und jetzt, so wie sie geworden ist, an dem Standort eben herrscht. Denn das ist das Prinzip dann in der Folgezeit, durchgehend durch die ganze Entwicklung der Bodenbearbeitung, dass man sagen muss, jede Bodenbearbeitung verletzt die Erde. Egal was. Und warum? Wie kann man das verstehen? Weil sie immer Abbauprozesse veranlasst. Ob ich jetzt striegle, ob ich hacke oder ich pflüge oder was ich auch immer mache, jede Bodenbearbeitung bedeutet Sauerstoffzufuhr, Luftzufuhr zum Boden und ich fördere den mikrobiellen Abbau. Ich baue Fruchtbarkeit ab. Und das ist für unser Verständnis heute so, so dann der wissenschaftliche Verstand, der das so sagt. Damals war das für die Menschen noch gefühlt. Die haben das noch als Schmerzempfindung erlebt, dass man jetzt hier die Erde aufritzt, aber da etwas reinlegt, nehmen Sämchen und die werden sofort pflanzen. Und so hat die Grundlage dann der Ernährung für die damalige Menschheit und die Erfolgezeit natürlich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nun, das ist das eine dieser urpersischen Kultur. Das heißt schon, dass man da erkennen kann, Bodenbearbeitung düngt. Bodenbearbeitung düngt. Indem ich die Erde verletze, baue ich Humus ab und da aus dem Humus durch den Abbau werden bestimmte Stoffe frei, die dann von den Pflanzen aufgenommen werden können. Jede Bodenbearbeitung ist ein Düngungsfaktor. Das muss man einfach wissen. Das ist die Kunst der Bodenbearbeitung, das zu handhaben zum richtigen Zeitpunkt. Sonst geht auch vieles verloren, wenn man es zu falschem Zeitpunkt macht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Wasser als düngender Faktor: die Bewässerungskultur Urpersiens 00:44:18 ===&lt;br /&gt;
So, das ist die eine Seite. Die andere Seite ist die vielleicht entscheidendere, dass diese Menschen angefangen haben, ganz bewusst Bewässerungen zu handhaben, mit dem Wasser zu arbeiten. Das kennzeichnet die gesamten vorchristlichen Hochkulturen bis in die griechisch-römische Zeit hinein. Kennzeichnet das, dass jetzt das Wasser der eigentlich düngende Faktor ist. Die haben keine Bewegung gehabt zunächst. Sie hatten die sogenannte Bodenbewässerung. Das haben die angefangen, jetzt mit einer solchen kunstvollen Art zu betreiben, in einer Landschaft von Afghanistan nach Norden, also vom Hindukusch, das ist das Zentralgebirge in Afghanistan, und das Pamirgebirge, das sind die Westausläufer, das Himalaya. Und dieses Gebiet setzte sich dann fort in die Steppengebiete, die vorgelagert sind nach Norden, Usbekistan und dann Turkmenistan, tendenziell bis zum Aralsee. Und da fließen ja zwei große Flüsse, ursprünglich waren das wirklich große Flüsse, die Griechen nannten die Oxus und Yaxartes. Zwei große Flüsse. Yaxartes fließt aus dem Pamirgebirge in den Aralsee, und der Oxus aus dem Hindukusch im Aralsee. Und diese Flüsse enden im Aralsee, der ja dann versalzt, verdunstet, und heute fließt da kaum noch Wasser, weil das alles unterwegs für Bewässerungszwecke verbraucht wird, deswegen versalzt das Aralsee so rasant, er verliert einfach schließlich seinen ganzen Zufluss. Diese Flüsse und auch die ganzen Wässer, die aus dem Hindukusch dann in das Vorland gelaufen sind und dann versickert sind in irgendwelchen kleinen Stimpfgebieten oder in Deltas, die wurden kultiviert, und da waren diese ursprünglichen Siedlungen dieser Urperser. Das war eine Kultur, die die tote Steppe oder Wüste durch Bewässerung fruchtbar gemacht hat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also wo das Wasser als düngender Faktor eingesetzt worden ist, und auch in den ganzen Hochtälern des Hindukusch hat sich eine Bewässerungskultur entwickelt, schon in damaligen Zeiten, die bis heute besteht. Ich möchte es nur kurz andeuten. Wenn Sie zum Beispiel hier so einen Gebirgsabhang haben, hier oben ist der Hindukusch, ein Fünftausender, und dann senkt sich dieser Felsklotz ab, hier unten irgendwo in einem Tal. Dieses Gebiet hier ist nun überdeckt von einer Schutthülle, Schuttmasse, in der jetzt der Fluss hier unten fließt. Und jetzt haben die Menschen angefangen, in diesem Abhang der Schuttmassen hier, diese Hänge zu kultivieren. Und da war natürlich keinerlei Wasser, sondern das Wasser des Flusses von hier oben unterirdisch, unter diesen Grobschuttmassen hier unten, flusst das Wasser hier in Richtung Vorfluta. Und was haben die Leute jetzt gemacht? In diesen frühen Zeiten schon, die haben hier einen Stollen reingegraben und haben hier das Wasser gefasst, was von oben kommt, und haben es zum Stollen rausgeleitet, und dann konnten sie dieses ganze Gebiet hier bewässern, von oben. Stellen Sie sich mal vor, das war im vierten, fünften vorchristlichen Jahrtausend, und zwar das nicht im nicht geringen Stil, sodass heute noch die Taliban in Afghanistan, wenn die sich zurückziehen irgendwo, um nicht entdeckt zu werden, dann verschwinden die in solchen alten Stollen noch, die natürlich weitergebaut worden sind durch die Jahrhunderte, ein ganz ausgedehntes System solcher Stollen, wo sie das Wasser abgeleitet haben, zu Bewässerungszwecken hier. Bodenbewässerung. Das war der Ursprung einer gezielten Bewässerungskultur im Urpersien.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und in den Hochtälern selber hat man das natürlich ausgenutzt, was dann später die im Niltal und in Mesopotamien überhaupt ausgenutzt haben, die jährlichen Sedimentationen bei Hochwasser, die entstanden sind, unter Ablagerung von sehr juwenilen, aufzerriebenen Gesteinsmaterial, das heißt also Schluffe, auch Throne, Humus, was abgetragen worden ist, sodass jedes Jahr quasi die Natur sich selber gedüngt hat, und die wurden dann kultiviert. Und da hat man natürlich einen sehr guten Standort gehabt für die Entwicklung unserer Kulturpflanzen. Die sind alle da entstanden, jedenfalls die Getreidearten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nun, das hat sich dann immer mehr natürlich verfeinert, und das prägte die ganze urpersische Kultur. Sie machen sich gar keine Vorstellungen. Man spricht ja heute von dem sogenannten Neolithikum. Haben Sie schon mal den Begriff gehört? Das ist die jüngere Steinzeit. Mesolithikum ist die mittlere Steinzeit, und Paläolithikum ist dann die Altsteinzeit. Und was hier sich abspielt, ist Neolithikum. Das heißt, da haben die Menschen noch, als Utensilien, mit denen sie umgegangen sind, hatten sie noch ihre Faustkeile. Oder hatten sie vielleicht, Eisen, Metall gab es noch gar nicht. Sie haben dann in den Betrieben die fremdmietigsten Mittel, äußerlich gesehen, haben die da hantiert. Und hatten die höchsten Kulturleistungen geschaffen, die man sich überhaupt vorstellen kann, nämlich die Kulturpflanzen gezüchtet. Und die Haustiere sind da eigentlich wirklich erst Haustiere geworden. Den Stein interessierte die gar nicht, sondern das Lebendige. Wie kann ich das Lebendige plastizieren? Wie kann ich das Seelische der Tiere so plastizieren, dass daraus Haustiere und Kulturpflanzen entstanden sind? Aber man war nicht in der Lage sozusagen, schon den Stein zu plastizieren zu den Kunstwerken, die dann viel später erst entstanden sind. Das Wasser, das konnte man damit umgehen. Aber noch nicht mit der Erde, nicht mit dem Stein. Nur der ritzende Pflug, das war der Anfang. Am Ende des Neolithikums fing ja die Keramik an, die Wandkeramik. Die Menschen, die dann angefangen haben, den Ton zu nehmen, den zu kneten und darauf etwas zu formen, zu trocknen und dann zu brennen, und dann Gefäße zu haben. Das kam dann erst im Verlauf der uropersischen Kultur zustande. Also man fing an, es schon zu plastizieren, aber noch den formbaren Ton, noch nicht den Stein als solchen zu plastizieren.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die mesopotamisch-ägyptische Kultur und der Josef-Kanal 00:52:52 ===&lt;br /&gt;
Dann gibt es eine dritte Kultur, die sich anschließt an die uroindische, an die uropersische. Das ist die Mesopotamische Ägyptische Kultur. Es ist die Kultur von Sumer, Babylon galt Chaldea und Assyr, die assyrische Kultur, die im Zwei-Strom-Land, also in Mesopotamien, stattgefunden hat. Und dann über den Isthmus der Levante, das ist heute Syrien im Wesentlichen oder Libanon. Dann Israel bis nach Ägypten rüber. Und dann das ägyptische Tal, das Niltal, von Nobien bis ans Delta runter. Das war eine große Kultur. Und die setzten in gewissem Sinne diese uropersische Kultur fort, und da war eben im höchsten Grade maßgebend für die damaligen Kulturleistungen, dass die Natur jedes Jahr über die Ablagerung der Flüsse den Boden regeneriert hat. Das galt für Mesopotamien. Der Name Mesopotamien rührt ja her von Mesopotamons, das heißt also zwischen den Flüssen, auf Griechisch, zwischen Euphrates und Tigris, dieses Land. Also wir rücken hier von Osten nach Westen und kommen jetzt hier nach Mesopotamien, also hier dieses Gebiet. Und dann eben das Niltal. Dieses ganze Gebiet. Wiederum hat die Natur dafür gesorgt, dass der Boden fruchtbar gehalten worden ist. Und wiederum ist es also die Bewässerungskultur, die eigentlich diese ganzen Kulturen hochgehalten hat und sich derart verfeinert hat, technisch möchte ich mal sagen, also in der Handhabe der Bodenbewässerung, dass natürlich, ich möchte mal sagen, das war ein wirklicher Kulturschritt, die urpersische Kultur weiterführend.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und da möchte ich ein Beispiel nennen, dieser ausgefeilten und weitsichtigen Bewässerungskulturen, die sich da entwickelt haben. Das ist der sogenannte Yusufkanal. Der gibt es heute noch in Ägypten. Der Yusufkanal, das ist der Kanal des Josef. Und Josef war ein Sohn des Jakob. Einer der Jakob-Söhne. Und dann haben seine Brüder nach Ägypten verkauft, diesen Josef, so geht ja die Geschichte im Alten Testament. Haben ihn verkauft nach Ägypten und dort haben sie gemerkt, was das für ein intelligenter Bruder ist, der Josef. Und alsbald hat er außerordentlich, durch seine eigenen Leistungen und Traumdeutungen, er war ein großer Traumdeuter, hat er Anerkennung gefunden beim Pharao und wurde also immer höher gehoben am Hofe des Pharao und mit immer mehr Aufgaben betraut. Und der hat dann dem Pharao eines Tages, auch als Folge einer Traumdeutung, hat er ihm vorgeschlagen, dass um diese sieben reichen und sieben dürren Armenjahre zu überwinden, Lager zu bauen, dass wenn sie mal sieben Reiche ernten, dass man die einlagert, um die sieben dürre Jahre zu überwinden, die nicht genügend Wasser hat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das war die Folge eines Traumes, den der Pharao hatte, die sieben fetten und die sieben dürren Jahre. Und da hat Josef vorgeschlagen, jetzt einen Kanal zu bauen, fast von Mittelägypten, 300 Kilometer südöstlich von Kairo, einen Kanal am Südrand des Nils entlang zu führen, mit einem so geringen Gefälle, dass er nördlich von Kairo, also ziemlich nah an Kairo, der Nilsrand ist eine gewisse Senke des Nilsrandes, sodass dieser Kanal diese Senk-, diese Schwelle überwinden konnte, sodass sie mit diesem Nils-Seiten-Kanal, dem Josef-Kanal, die Oase Fayum bewässern konnten. Die Oase Fayum ist eine Senke und die war damals schon eine gewisse, das war ein Jagdgebiet vom Pharao gewesen, das war eine ganz wilde, versumpfte Gegend. Und die haben die dann erschlossen, im Zweiten, so 1900 vor Christus etwa, haben die dann erschlossen, der Josef, sodass die Kornkammer Ägyptens geworden ist. Nur durch Bewässerung, gezielte Bewässerung über den Josef-Kanal. Das ist so ein Beispiel, man stellt sich fast solche Leistungen vor, solche Weitsichtigkeit, so zu planen, dass man vom Weiß, oberhalb vom Nils, einen Kanal abzweigt, um jetzt ein ganz großes, wüstenhaftes Gebiet, weitgehend damals jedenfalls, so zu bewässern. Und das ist so ausgefeilt, ich habe mir das selber mal angeguckt, dass da Bewässerungskanäle geführt sind, das Ganze also vollkommen erschlossen, sodass alles bewässerbar ist. Und weil nun die Versalzung dort enorm hoch ist, denn dort regnet es keinen Tropfen im Jahr, sondern die Sonne scheint und scheint und scheint, ist natürlich eine enorme Verdunstung und dann eine Salifikation, das heißt also eine Versalzung der Böden zu erwarten, bei dieser Intensität der Bewässerung. Was haben die gemacht? Die haben im Untergrund Drainagen gelegt und noch mal Entwässerungskanäle geschaffen, um dieses versalzte Wasser wegzutrainieren, unten in einen Salzsee hinein, der am Ende dieser Oase-Fallung liegt. Die haben eine Bewässerungs- und Entwässerungskultur entwickelt, um der Versalzung der Böden entgegenzuwirken. Das ist unendlich weitsichtig. Das funktioniert heute noch im Übrigen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das kennzeichnet jetzt die mesopotamische Kultur, auch dass die Bewässerung der eigentliche düngende Faktor war, neben dieser letztlich weiterentwickelnden Bodenbearbeitung. Und vielleicht darf ich noch ein Wort dazu sagen, diese Bewässerung. Man hat ja da so bewässert, dass man jedes Jahr mit der Hacke, mit der Dreispitzhacke, so Dreispitzhacke, hat man entlang der Höhlenlinien mit 2% Gefälle hat man jedes Jahr kleine Kanälchen gemacht. Also heute würde man das mit einem Schluck, ein und auseinander, mit einem Häufelschluck machen, oder solche kleinen Kanälchen, aber exakt ausgeführt entlang der Höhlenlinien. In ganzen großen Gebieten. Und da hat man dann das Wasser reinlaufen lassen, in diese Kanälen, ganz systematisch. Hier jetzt dieses Gebiet bewässert, dann später jenes Gebiet bewässert. Und da sickerte nun das Wasser tief in die Erde ein, sodass die ganze Erde in dem gesamten Bodenprofil durchfolgt war. Und dann hat man das nächste Gebiet gewässert. Und dann hat man gepflanzt, sodass da enorme Wassermassen auf diese Weise natürlich zur Bewässerung eingesetzt worden sind. Heute würde man das beregnen, heute würde man mit einer Schlauchberegnung oder dergleichen arbeiten, weil man gar nicht so viel Wasser hat. Also das war das System, die sogenannte Bodenbewässerung, durch diese ganzen Zeitalter hindurch. So, und diese mesopotamische ägyptische Kultur, die ja ihre unglaublichen Kulturleistungen gebracht hat, insbesondere, dass sie angefangen haben, den Stein zu bauen. Da fängt es ja erst an mit dem Pyramidenbau und dann diesen Riesengestalten, die sie da gemeißelt haben, diese Ramseszeit. Aber da fängt es erst so an.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die griechisch-römische Kultur: Getreidehandel, Fruchtfolge und wendender Pflug 01:02:41 ===&lt;br /&gt;
Und jetzt treten wir über in eine vierte Kultur. Also Urindisch, Urpersisch, dann die ägyptisch-khaldeische Kultur und jetzt die griechisch-römische. Und in dieser griechisch-römischen Kultur, die ja im mediterranen Raum sich abgespielt hat, Griechenland und dann rund um das Mittelmeer herum, das war nun eine Kultur des Übergangs. Und in den Anfangszeiten dieser Kultur, eigentlich des klassischen Griechenlands, da war das so eine Art Gartenkultur geworden. Also die Griechen, die haben sich nicht so sehr im eigenen Land um Getreidebau bemüht. Thessalien war das einzige Gebiet, wo sie ein bisschen Getreide erzeugt haben. Sondern um sich zu ernähren, da in den Stadtstaaten Athen oder Karthag, Theben oder wo es war, brauchten die Getreide. Und dann haben die angefangen, sind die Griechen ausgewandert nach Nordafrika oder nach Asien rüber oder den ganzen Mittelmeerraum besiedelt und haben dort das Getreide erzeugt, was die Griechen dann ins Inland, per Handel ins Inland beschafft haben. Und da fing dann der Handel an, der Lebensmittelhandel, der Getreidehandel, das gab es vorher alles in diesem Sinne nicht. Und die Griechen selbst haben eine wunderbare Gartenbaukultur geflogen, Obstbau, Gartenbau, um diese Stadtstaaten herum. Also da hat sich eigentlich dieses Element des Gartenbaus stärker hervorgetreten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ähnlich die Römer in Rom, die hatten ja auf dem Apennin keine große Chance, solche Getreidemengen zu erzeugen. Das war ja sehr begrenzt. Also es gab natürlich schon Gebiete, wo sie auch seit Alters die Etrusker schon Getreide angebaut haben, keine Frage. Aber die Stadt Rom wuchs und wuchs und wuchs und da war natürlich eine enorme Versorgungsleistung zu erbringen. Und dann haben sie dann angefangen, auch das Getreide sozusagen aus dem ganzen Mittelmeerraum heranzubringen, auch aus Gallien im Norden, im heutigen Südfrankreich. Und dann eben aus Kartago, Nordafrika, im heutigen Tunesien gelegen. Und dann insbesondere Sizilien. In Sizilien war die Kornkammer Roms. Und auch da haben sie überall für den Getreidebau die Orte, Standorte gesucht, die relativ eben sind. Und alte Schwemmlandböden sind. Man hat nicht mehr bewässert. Es gab genug Regen. Man musste das nur entsprechend künstlerisch, künstlich handhaben lernen, den ganzen Ackerbau. Aber dann gelang es eben ohne Bewässerung da den Getreidebau zu kultivieren. Aber die haben alles, die alle Techniken benutzt, die schon vorgearbeitet waren in die vorangegangenen Kulturen. Das haben die alles genauso studiert. Und es gibt die römischen Schriftsteller, die ja über den Landbau berichten, der damaligen Zeit. Das ist ja derart ausgefeilt schon, was die für übliche Überlegungen angestellt haben. Die Römer hatten nicht nur die Bodenbearbeitung weiterentwickelt, sie hatten die Kulturpflanzen, die haben sie einfach übernommen und haben aber die Fruchtfolge angefangen zu entwickeln. Und anfänglich eben auch mehr mit dem tierischen Dünger umzugehen. Aber sehr, sehr, sehr anfänglich. Also da gibt es eine Reihe römischer Schriftsteller, die das alles genauestens beschreiben und die sind fast so abgefasst. Kolumella zum Beispiel, auch Vergil in der Georgica. Wenn man die liest, dann meint man, das war im 19. Jahrhundert. So exakt, so genau, aus der Praxis heraus geschrieben. Also man merkt, auch jetzt ist eigentlich die Frage der Düngung nicht irgendwie stärker ins Bewusstsein gerückt, sondern man hat immer noch die Gunst der Natur ausgenutzt. Man hat die Bodenbearbeitung gezielter betrieben. In der Zeit taucht das auch. Also als wendender Pflug. In dem ganzen Orient hat man eigentlich nur immer geritzt und immer tiefer geritzt, natürlich, aber jetzt wirklich der wendende Pflug. Das haben die Römer aber nicht selber erfunden, das haben sie von den Galliern geklaut. Also die Gallier saßen ja in Südfrankreich und da hat sich natürlich auch die Landwirtschaft enorm stark entwickelt bei den Römern, aber man kann sagen, von einer gezielten Düngung kann gar nicht die Regel sein. Und ja.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Frage:&#039;&#039;&#039; Aber auch durch die Fruchtfolge war keine beabsichtigte Düngung zu sehen, auch durch die Fruchtfolge, die da entstanden ist, war noch keine gezielte Beabsichtigung&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Kelten und die erste Düngung mit Erde: der Ton 01:08:38 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Manfred Klett:&#039;&#039;&#039; und die Fruchtfolge, den Begriff kannte man in dem Sinne noch gar nicht, sondern man hat einfach gemerkt, man kann nicht immer dasselbe anbauen und hat dadurch ein bisschen Fruchtwechsel gemacht und hat auch gemerkt, dass der Klee schon auch was bewirkt im Wachstum der Pflanzen. Es war noch nicht irgendwie systematisiert oder in irgendeiner Weise und wir haben was eine besondere Erscheinung, also ein Phänomen ist, was in diese Zeit gehört, das tritt bei den Kelten auf. Und die Kelten, die waren schon weit über die Römer hinaus. Nicht nur, dass die Gallier waren Kelten. Die Kelten hatten ja vom Schwarzen Meer hier nördlich der Alpen bis nach Frankreich und nach Irland. Quer durch Europa saßen die Kelten und also im Südfrankreich waren es die Gallier. Und als Caesar wieder nach Norden gezogen ist, dann hat er bei den Galliern gesehen, wie die Wohnbearbeitung machen. Da war er ganz erstaunt und hat dann den zweischarigen Flug nach Rom gebracht. Also zweischarig haben die da mit Pferden schon gearbeitet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naja und dann gab es aber noch ein anderes Phänomen bei den Kelten, dass die haben, das ist belegt, das ist aber gar nicht weiter verfolgt worden wissenschaftlich, dass sie von England über den Kanal nach die Normandie, also die Normandie ist ja auch Kreidekalk, dass sie Erden herübergefahren haben mit dem Schiff als Dünger. Tone, die haben mit Tonen gedüngt. Das ist also, das war ein erstmalig, das in der ganzen Menschheitsentwicklung Menschen angefangen haben nicht mehr mit Wasser zu düngen, sondern mit Erde zu düngen. Das ist ein unglaublicher Schritt und er ist schon in vorgriechlicher Zeit hat es begonnen, hat dann eine Fortsetzung gefunden, sodass dann das zum ganz normalen Düngemaßnahme geworden ist im Mittelalter, dass man gemergelt hat. Das haben die Christdamer gehört, Das haben die Weinbauern noch in Süddeutschland noch bis noch ins 20. Jahrhundert hereingemacht. Mergel ist nichts anderes, als dass man das Zeug, was heute für die Zementindustrie her man braucht, dass man Mergel abgebaut hat. Mergel ist Ton und zwar fossiler Ton. Nichts aus der Gegenwart stammt, sondern aus fernen Vergangenheiten. Sehr kalkreich. Kalkreicher Ton, das ist Mergel. Und mit diesem Mergel-Ton hat man dann angefangen zu düngen, auch im Mittelalter im großen Stil, hat die Böden auf diese Weise aufgekalkt und hat eben die auch mit dem Tonelement versehen. Die hatten auch eine Ahnung, offensichtlich, dass der Ton eine ganz besondere Substanz ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Kelten, die hatten da wohl Kenntnisse in diese Richtung. Die haben tatsächlich per Schiffsladung über den Kanal Tone nach Nordfrankreich gefacht, um die Böden zu düngen. Da kann man sich immer wieder an diese Bemerkung von Steiner im Landwirtschaftlichen Kurs erinnern, im zweiten Vortrag, wo er darauf hinweist, wo er über den Ton spricht und dann aber sagt, ja, da könnte man sich vorstellen, dass man auch bestimmte Tone bestimmter Menge anwendet, um diesen Prozess, den es da geht, nämlich die kosmische Aufwärtsströmung in der Pflanze anzuregen, zu bewirken. Leider Gottes ist das nie dann noch ausgeführt worden im Landwirtschaftlichen Kurs. Aber das scheint so zu sein, dass wenn man mit Tonen in dieser Weise arbeitet, und zwar gezielt, Tone sucht, die dafür besonders geeignet sind, und es gibt ja sehr verschiedene Tonarten, also wenn man von Montmorillonit spricht, oder von den Quellfähigen Tonen, das fällt mir gerade nicht ein, wird heute auch eingesetzt bei der Komposierung, das sind Quellfähige Tone, Quellen und Schrumpfen, bei Feuchtigkeitsaufnahme. Die haben eben eine ganz besondere Funktion im Haushalt der Natur, eben alles das, was aus dem Boden, dann im Laufe des Pflanzenwachstums nach oben berückt, bis in die Blüte darauf, das zu vermitteln. Also die haben mit Tonen gedüngt, die Kelten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die große Wende: das Christusereignis und das Erwachen des Ich 01:14:30 ===&lt;br /&gt;
Und jetzt treten wir eben aus der griechisch-römischen Kultur heraus, in die nächsten Folgen. Und ich möchte nur noch mal zusammenfassen, die gesamten vorchristlichen Hochkulturen waren geprägt, erstens von dem Ältesten, was im Ackerbau Grundlage darstellt, auf der Grundlage der Bodenbearbeitung, eine ausgefeilte Bewässerungskultur. Das Wasser hat gedüngt, in Verbindung mit den Schwebestoffen, die da abgelagert worden sind. Und das wurde nur immer weiter entwickelt und weiter und weiter und weiter verfeinert, bis in die römisch-griechischen Zeiten hinein und dann kommt die große Wende. Und diese Wende ist eben, habe ich ja damals auch schon mal ausgeführt, charakterisiert durch die Entwicklung des Christentums.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die vorchristlichen Hochkulturen waren alles noch Mondenkulturen. Da war noch, war sozusagen, die Sonne war noch sozusagen, der Ahura Mazdao, der am Himmel ist, die waren noch Inspirationsquelle in gewissem Sinne. Aber sie wurden durch die Bewässerungskultur immer zu Mondenkulturen, weil das Wasser ist der Träger der Mondenkräfte im Haushalt der Natur. Vermittelt die Mondenkräfte, nicht die Sonnenkräfte. Und die Bodenbearbeitung ist stärker eine Düngung durch die Sonnenkräfte, weil jetzt das Licht der Sonne und eben die Luft und die Wärme stärker den Boden durchdringen und diese Abbauprozesse erzeugen, die maßgebend sind für die Fruchtbildung. Und jetzt eben durch das Christusereignis, was man so nennen kann, dass da ein Einschlag kam in der Menschheitentwicklung, wo die Menschen, die noch vorher wie traumhaft die Dinge instinktiv gemacht haben, noch ganz instinktiv wie von Göttern gelenkt und geleitet, man braucht ja nur die Mythologien zu studieren, diese frühen Völkerschaften. Alles war noch irgendwie gottgeführt und gottgeleitet. Man war nicht als einzelner Mensch bestimmt, das jetzt so zu machen und der andere macht es anders. Nein, die haben alle dasselbe gemacht. Aber eben unter einer geistigen Führung stehend, da hatten die noch Empfindungen dafür. Das alte Hellsehen war längst verklungen der ur-indischen Kultur. Längst weg, aber Reste blieben immer noch. Und man hat eine ungeschreuer starke Empfindungskraft gehabt für das, was in der Natur gelebt hat. Und das dämmert auch immer mehr weg während der griechisch-römischen Kultur. Bei den Griechen ist es noch ganz stark da. Bei den Römern verduftet es vollkommen. Da intellektualisiert sich die Menschheit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und in diesem Zeitraum fällt dieses Ereignis, dass jetzt man kann da natürlich endlos drüber reden, aber ich möchte nur diesen Punkt nennen, dass jetzt ein Einschlag kommt, dass der Mensch zu sich selbst erwacht. Das ist der ganze Witz des Christentums. Das Christentum heißt nichts anderes als erwache, Mensch, erwache zu dich selbst. Erwache in deinem Ich. Schaffe in dir selber die Grundlage eines selbstständigen Urteils. Werde ein freier Mensch. Wenn man das mal unter diesem Gesichtspunkt sieht, dann merkt man, dass von diesem Zeitpunkt an des Mysteriums von Golgotha von dort an plötzlich eine vollkommen neue Entwicklung urständet und einen Ausgangspunkt nimmt in die Zukunft. Und die prägt fortan die ganze jetzt christlich-abendländische Kultur schon zu diesen frühen Zeiten, das dauert eine ganze Weile, bis es soweit ist, bis es zur Geltung kommt, aber dann prägt es in der Folgezeit die gesamte Kultur und insbesondere die Düngungskultur. Die Düngung in diesem gezielten Sinne, wie sie dann in der Folge eingetreten ist, da muss ich vielleicht morgen davon reden, die Düngung ist eigentlich in meinen Augen nichts anderes als ein Ergebnis des Erwachens des Menschen zu sich selbst. Und das er ganz gezielt und mit einem vollkommenen klaren, also immer klarer werdenden Bewusstsein versucht jetzt eine Landwirtschaft zu betreiben, die sich selber den Dünger zubereitet, die der Hof braucht. Zur Sicherung der Erträge der Kulturen. Das hängt mit der Ich-Entwicklung des Menschen zusammen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch, das ist heute so schwer, sich in ältere Zeiten zu versetzen. Versetzen Sie mal in so ein Ur-Inder in so einem Ur-Perser lesen Sie mal die sogenannten Gesänge des Zarathustra in Zend-Avesta. Das kann man heute lesen. Die sind auch erst später aufgeschrieben worden, erst 200, 100 vor Christus. Und diese Gesänge wenn man die liest, da fragt man sich, was soll das eigentlich? Da kann ich überhaupt kein Verhältnis dazu finden. Was da dargestellt ist, das ist so unglaublich, da ist der ganze Kosmos gegenwärtig, wie wenn man eben mit Händen greifen könnte. Wenn man die Geistwesen einfach so macht, dann hat man sie. So unmittelbar, geistunmittelbar haben die Menschen noch erlebt. Das kommt aus diesen Gesängen zum Ausdruck. Und das sind die zarathustrischen Gesänge, die durch die Jahrhunderte von Generation zu Generation weiter gereicht worden sind. Und das war ja gang und gäbe. Ich meine, all den Völkerschaften, die können welche Völker auch nehmen, nämlich die Finnen, die die Kalevala erst im 19. Jahrhundert aufgeschrieben haben. Das finnische nationalen Mythos, wie es heute heißt, ist Unsinn, ist ein Menschheitsmythos. Aber hat sich natürlich an diesem Ort oben, das haben die in Gesängen noch ins 19. Jahrhundert hinein, haben die sich in den Wäldern Nordfinnlands vorgesungen, in tausenden von Versen aus dem Gedächtnis von Generation zu Generation, nie aufgeschrieben. Da kommt plötzlich einer und sagt, das muss ich jetzt aufschreiben. Das war der Lönnrot, der dann darauf hat sich da unter die Wanderungen durch diese Wälder gemacht und traf dann auf diese Menschen und dann hat er das aufgeschrieben, was sie sich im Dialog zugesungen haben. Sie saßen sich gegenüber und haben sich gegenseitig angesungen. Diese Inhalte der Kalevala. Und so war das eben in früheren Zeiten. Diese großen Mythen waren lebendig, die waren geisterfühlend, handlungswirksam, möchte ich mal sagen. Und das ist ja alles weg. Wir sind ja heute weisen Knaben und weisen Mädchen geworden. Wirklich. Das ist ja alles ins Nichts verschwunden.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber eins haben wir gewonnen dabei. Und das ist Ich-Bewusstsein. Und darauf müssen wir jetzt bauen. Und das war eigentlich der Impuls in der Zeitenwende, wo jetzt die Menschen aufgerufen worden sind, auf das zu vertrauen, was in ihnen lebt. Was aus ihnen herauskommt. Nicht mehr von außen, von den Mysterien, von der Priesterschaft, die damals führend war. Nicht mehr von den Einweihungsstädten, sondern den Mysterienstädten, von Delphi oder Eleusis oder von Olympia oder wie sie alle hießen. Nicht mehr von dort geleitet zu werden, sondern leite dich selbst. Oh Mensch, erkenne dich selbst. Das ist der neue Impuls. Und in dieser Entwicklung stehen wir drin. Und wenn man die weitere Entwicklung der Düngung dann verfolgen, morgen, dann werden wir bemerken, wie stark das ein Ich-Impuls ist. Mehr und mehr möchte man sagen, die Fruchtbarkeit hineinzutragen in die Natur durch die Düngung. Das machen wir dann morgen an der Stelle weiter. Also, schönen Tag in die Natur.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Glossar ==&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|1]] - [[Düngung - 2. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|2]] - [[Düngung - 3. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|3]] - [[Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|4]] - [[Düngung - 5. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|5]] - [[Düngung - 6. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|6]] - [[Düngung - 7. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|7]] - [[Düngung - 8. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|8]] - [[Düngung - 9. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|9]] - [[Düngung - 10. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|10]] - [[Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|11]] - [[Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|| zurück zu Manfred Klett |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{Artikel unten}}&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ausbildungsbetrieb]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ausbildung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenentwicklung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:GA 327]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Glossar muss noch erstellt werden]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lehrer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbauschule Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Seminare]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkribiert von ]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Video]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett&amp;diff=28281</id>
		<title>Manfred Klett</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett&amp;diff=28281"/>
		<updated>2026-08-17T08:56:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: /* Biografie Manfred Klett */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[File:Manfred Klett.jpg|thumb|Dr. Manfred Klett (Ostern 2021), Foto: François Hagdorn]]&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://biodyn.wiki/Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst|[[b:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst|hier geht&#039;s zum Inhaltsverzeichnis]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Manfred Klett - Biografie kurz ==&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Dr. Manfred Klett&#039;&#039;&#039;, geb. 02. Juli 1933 in [[Wikipedia:Tanganjika|Tanganjika]], dem heutigen [[Wikipedia:Tansania|Tansania]], am [[Wikipedia:Kilimandscharo|Kilimandscharo]], gestorben am 02. April 2025 auf dem [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. Die Schulzeit verbrachte er u.a. an der [https://www.schule-schloss-salem.de/de/ Schule Schloss Salem] und nach dem zweiten Weltkrieg an der [[a:Freie Waldorfschule Uhlandshöhe|Waldorfschule Stuttgart]], mit einjährigem Schüleraustausch in England. Ein Studium an der [[Wikipedia:Technische Hochschule Stuttgart|Technischen Hochschule Stuttgart]] nahm ein vorzeitiges Ende durch einen Unfall. Während eines einjährigen Arbeitsaufenthaltes im Nord-Osten [[Wikipedia:Syrien|Syrien]]s entschloss er sich Landwirt zu werden. Nach einer Lehre folgte das Studium der Landwirtschaft an der [[Wikipedia:Universität Stuttgart-Hohenheim|Universität Stuttgart-Hohenheim]] mit der Promotion im Fach [[Wikipedia:Bodenkunde|Bodenkunde]]. Weitere vier Jahre waren der Forschung am Institut für [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische Wirtschaftsweise]] zum Thema „Düngung und Nahrungsqualität“ gewidmet.  &amp;lt;blockquote&amp;gt;Durch [[Ernst Becker]], Graf Bothmer und Schaumann auf dem [[Dottenfelderhof]] fand Manfred Klett seinen &#039;&#039;&#039;Zugang&#039;&#039;&#039; zur [[Anthroposophie]]: &amp;quot;… da ging mir also hier eine Welt auf, also ich hab&#039; gedacht, jetzt kann einen eigentlich nichts mehr halten. Das ist der Weg, auf dem man, im Grunde genommen, jedes Problem in Zukunft lösen kann.&amp;quot; [[Manfred Klett - Biografie als Film, 2017#Mein Zugang zur Anthroposophie. Der Lesekreis 0:31:56|| Klett, M. Biografie als Film, 2017, 00:31:56]] &amp;lt;/blockquote&amp;gt;1968 markierte die Begründung der Betriebsgemeinschaft [[Dottenfelderhof]] (fünf Familien) und wenig später die der [[Landbauschule Dottenfelderhof]].  &amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Diese Kämpfe, diese Auseinandersetzungen und diese Armut, Geldknappheit, …&amp;quot;, dennoch war es für Manfred Klett auf dem Dottenfelderhof die schönste Zeit seines Lebens!: &amp;quot;Wochenende gab es nicht. Es wurde &#039;&#039;&#039;durchgearbeitet&#039;&#039;&#039;. Wochen durch, durch. Monate durch, Jahre durch - und vielfach &#039;&#039;&#039;Tag und Nacht&#039;&#039;&#039;. Man fragt sich manchmal, wann man überhaupt geschlafen hat.&amp;quot; [[Manfred Klett - Biografie als Film, 2017#Nach Prüfung auf Herz und Nieren: 1973 Pachtvertrag per Ministerbeschluss 1:06:18|| Klett, M. Biografie als Film, 2017, 01:06:18]] &amp;lt;/blockquote&amp;gt;Nach zwanzigjähriger biologisch-dynamischer Aufbauarbeit mit Ehefrau und fünf Kindern, übernahm er die Leitung der [[Sektion für Landwirtschaft|Landwirtschaftlichen Abteilung der naturwissenschaftlichen Sektion]] am Goetheanum in [[Wikipedia:Dornach SO|Dornach]]/ [[Wikipedia:Schweiz|Schweiz]]. Nach vierzehnjähriger Tätigkeit und weiteren acht Jahren als freier Mitarbeiter an der mittlerweile um gegründeten „[[Sektion für Landwirtschaft]]“ kehrte er auf den Dottenfelderhof zurück und nahm erneut eine Lehrtätigkeit an der dortigen Landbauschule auf. Daneben betreut er seit 21 Jahren das [https://www.juchowo.org/de/stanislaw-karlowski-stiftung.html/ Dorfprojekt Juchowo] in [[Wikipedia:Polen|Polen]]. Es ist der Versuch, im östlichen Europa eine Pflanzstätte zu schaffen, in welcher die „Bildung der Erde“ ([[a:Novalis|Novalis]]) sich als eine soziale Aufgabe darstellt und „die soziale Frage“ in die Bildung der Erde eine Antwort findet. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Manfred Klett - Biografie lang ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Biografie_Manfred_Klett.jpg|thumb|link=Manfred_Klett_-_Biografie_als_Film, 2017|rechts|klasse=responsive-img|Biografie von [[Manfred Klett]] aus 2017, Foto: François Hagdorn ]]&lt;br /&gt;
Hier erzählt Manfred vor einer Handvoll von Azubis und [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]] vom [[Dottenfelderhof]] aus seiner Lebensbiografie. &amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;..., die &#039;&#039;&#039;biologisch-dynamische Wirtschaftsweise ist von der Art&#039;&#039;&#039;, dass man nicht meinen kann, das wär&#039; ein &#039;&#039;&#039;Zuckerlecken&#039;&#039;&#039;, dass man da einfach so irgendwie... - weil jetzt heute der &#039;&#039;&#039;alternative Markt&#039;&#039;&#039; gerade mal so &#039;&#039;&#039;toll erschlossen&#039;&#039;&#039; ist -  dass man &#039;&#039;&#039;meint&#039;&#039;&#039;, da irgendwas &#039;&#039;&#039;absahnen zu können&#039;&#039;&#039;. &#039;&#039;&#039;Nein&#039;&#039;&#039;! Das ist schon &#039;&#039;&#039;Stillstand&#039;&#039;&#039;! Schon wenn man glaubt, man könnte heute &#039;&#039;&#039;darauf bauen&#039;&#039;&#039;, dass einem sozusagen &#039;&#039;&#039;Preise&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;zukommen&#039;&#039;&#039;, von denen sonst der &#039;&#039;&#039;konventionellen&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Landbau&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;nur träumen kann&#039;&#039;&#039; - schon das, wenn man so einen &#039;&#039;&#039;Gedanken&#039;&#039;&#039; hat, ist man schon im &#039;&#039;&#039;Stillstand&#039;&#039;&#039; oder schon &#039;&#039;&#039;rückwärts&#039;&#039;&#039; gewandt. Sondern man muss immer -  in seinem Bewusstsein -  einen &#039;&#039;&#039;großen Schritt voraus&#039;&#039;&#039; sein der eigenen Biografie. Also man muss &#039;&#039;&#039;sich die Laterne selber anzünden&#039;&#039;&#039;, die einem sozusagen &#039;&#039;&#039;im Dunkel des eigenen Lebensweges dann voraus leuchtet&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Manfred Klett - Biografie als Film, 2017|[Biografie | 1:28]]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett - Biografie als Film, 2017|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch ==&lt;br /&gt;
Zum 100 jährigen Jubiläum der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]] übermittelt Manfred Klett auf Bitten von den Niederländern Tom Saat und Tineke von den Berg eine Videobotschaft, die [[aw:Pfingsten|Pfingsten]] am 19. Mai 2024 im Rahmen einer festlichen Veranstaltung ausgestrahlt werden soll. Auf der 100 Jahresfeier soll unter anderem die Erstübersetzung des Buches von Manfred Klett in niederländischer Sprache Rechnung getragen werden. Der Titel der Buches lautet: [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst - Eine Landwirtschaft der Zukunft]]. [[Datei:Manfred Klett Videobotschaft Pfingsten 2024 nach den Niederlanden.jpg|verweis=Manfred Klett - Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch, 2024|mini|[[Manfred Klett]] am 1. Mai 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zitatbeispiel aus dem Vortrag:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Die Aufgabe des Menschen heute und in Zukunft ist - deswegen ist der biologisch-dynamische Landbau auch eigentlich der zukünftige Landbau - das wir aufgerufen sind als Menschen den Entwicklungsgedanken, den wir in uns tragen, der unser Wesen ausmacht, dass wir diesen &#039;&#039;&#039;Entwicklungsgedanken in die Natur hineintragen&#039;&#039;&#039;, in das was &#039;&#039;&#039;fertig geworden ist als äußere Natur&#039;&#039;&#039;, dieses das fertiggewordene Werk wiederum &#039;&#039;&#039;anzuschließen&#039;&#039;&#039; an unsere &#039;&#039;&#039;eigene Mensch Entwicklung&#039;&#039;&#039;. Das schafft ein &#039;&#039;&#039;neues Verhältnis von Mensch zur Natur&#039;&#039;&#039;. Und nur dadurch können wir eine neue Kultur- menschheitliche Kultur begründen, indem wir die &#039;&#039;&#039;Natur mitnehmen, auch unserem Wege&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett - Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett - Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Die Dreigliederung des Menschen, 2023 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett Dreigliederung des Menschen 2023-5-2.jpg|thumb|link=https://biodyn.wiki/Die_Dreigliederung_des_Menschen_-_ein_Vortrag_von_Manfred_Klett,_2023| Vortrag [[Manfred Klett]] am 2. Mai 2023 in der Landbauschule [[Dottenfelderhof|Dottenfelderhof.]]  ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier spricht Manfred von der &#039;&#039;&#039;zentrale Rolle des Menschen&#039;&#039;&#039; in der Landwirtschaft und die &#039;&#039;&#039;Auffassung&#039;&#039;&#039; der &#039;&#039;&#039;Landwirtschaft&#039;&#039;&#039; als eine Art &#039;&#039;&#039;Individualität&#039;&#039;&#039;.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Es wird eine Analogie zwischen der menschlichen &#039;&#039;&#039;Dreigliederung&#039;&#039;&#039; (Kopf, Rhythmisches System, Stoffwechselgliedmaßen-System) und &#039;&#039;&#039;landwirtschaftlichen Vorgängen&#039;&#039;&#039; hergestellt. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Boden wird als lebendiger Organismus angesehen, der aus verschiedenen Schichten besteht und durch landwirtschaftliche Tätigkeiten beeinflusst und gestaltet wird. Es ist dafür notwendig den &#039;&#039;&#039;Boden&#039;&#039;&#039; und seine verschiedenen Komponenten – wie Mineralien, Tonmineralien und organische Substanz – zu &#039;&#039;&#039;verstehen&#039;&#039;&#039; und richtig zu pflegen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Es geht um ein tieferes Verständnis für die komplexen Wechselwirkungen in der Landwirtschaft. Und der Mensch und seine Beziehung zur Natur stehen im Mittelpunkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Die Dreigliederung des Menschen - ein Vortrag von Manfred Klett, 2023|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Feier zur Buchveröffentlichung von Manfred Klett, 2021 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Manfred Klett am 18. Juli 2021 auf dem [[Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred zu Ehren, fanden sich am 18. Juli 2021 im Rahmen einer kleinen Feier einige seiner Wegbegleiter ein, die heute ebenfalls zu den bekanntesten Menschen in der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen]] Bewegung gehören. Mit Freude und Erleichterung wurde gefeiert, dass Manfred Klett sein neues Buch &amp;quot;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst]]&#039;&#039;&#039;&amp;quot; fertig gestellt und veröffentlicht hat.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|| hier geht&#039;s zum Buch |]]&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Düngung - in 12 Folgen, 2018 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Teil_1v12_Düngung_2018_Manfred_Klett.jpg|verweis=Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|mini|Manfred Klett, Vorlesungsreihe &amp;quot;Düngung&amp;quot; aus 2018 am [[Dottenfelderhof]]  ]]Hier hält Dr. Manfed Klett im Jahr 2018 eine Vorlesungsreihe über die Düngung und alles was dazu gehört.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zitatbeispiel aus dem 1. Vortrag:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;quot;Die Menschen hatten zu Römers Zeiten oder zu ägyptischen Zeiten oder zur urpersischen oder urindischen Zeit jeweils ein vollkommen anderes Bewusstsein. Und wir denken immer die hätten schon so ein Bewusstsein wie wir gehabt nur hätten wir es heute erst so weit gebracht dass wir so produktiv dann aus unserem modernen Bewusstsein Autos bauen und Flugzeuge. Und dann sagt man sich die Griechen hatten auch keine Traktoren auf dem Acker und hatten auch keine Autos und nichts. Das wäre einfach irgendwo primitiver gewesen. Dann lesen sie mal den Aristoteles oder lesen sie mal den Platon. Lesen sie mal die ganzen griechischen Philosophen. Schauen sie sich den griechischen Tempel an. Keine Kunst die je höher gewesen wäre als die der griechischen! Auch die Malerei auch die Musik man weiß davon nur Bruchstücke heute noch. ... lernt man völlig anders in die Vergangenheit schauen ... die Empfindung [der] Geschichte ist eigentlich nichts anderes wie die Metamorphose. ... Es ist ein stirb und werden. ... Aber die konnten damals Kulturpflanzen und Haustiere züchten. Das können wir heute nicht. Wir glauben zwar eine Tierzüchtung zu haben aber was die Tierzüchtung heute macht ist nur eine Variation dessen was gegeben ist.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|1]] - [[Düngung - 2. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|2]] - [[Düngung - 3. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|3]] - [[Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|4]] - [[Düngung - 5. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|5]] - [[Düngung - 6. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|6]] - [[Düngung - 7. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|7]] - [[Düngung - 8. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|8]] - [[Düngung - 9. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|9]] - [[Düngung - 10. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|10]] - [[Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|11]] - [[Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2018|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Bodenentwicklung im Jahreslauf in 4 Folgen, 2018 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Bodenentwicklung im Jahreslauf 2018 collage.jpg|thumb|link=Bodenentwicklung_im_Jahreslauf_-_1. Folge von Manfred_Klett, 2018|Manfred Klett im Januar 2018 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
Im Januar 2018 hält Dr. Manfred Klett eine spannende Vortragsreihe in 4 Folgen vor den Auszubildenden und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] am [[Dottenfelderhof]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zitatbeispiel aus dem Vortrag: &amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Also man muss sich enorm anstrengen, um einen Zustand in sich herzustellen, der so ist, dass ich mal alles ausschließe, was sonst so in der Welt ist, und nur mich konzentriere auf dieses eine. Und dann merke ich, dass der &#039;&#039;&#039;Gedanke wesenhaft&#039;&#039;&#039; ist, in seiner innersten Natur wesenhaft, dass es nicht ein Nomen ist. Heute haben wir, in der &#039;&#039;&#039;heutigen Naturwissenschaft&#039;&#039;&#039; weithin diese Auffassung, das sind alles Nomen, es ist ein &#039;&#039;&#039;Nominalismus&#039;&#039;&#039; eigentlich. Wir brauchen Namen für das. Wir nennen das sogar mit lateinischen Namen, dass das auch jeder versteht in der Welt. Und dass  &#039;&#039;&#039;Löwenzahn Taraxacum officinale&#039;&#039;&#039; heißt und so. Dann ist es Schluss. Und wenn ich das weiß, dann bin ich schon mal fast zufrieden. Aber da fängt es erst an. Denn gerade wenn ich einen &#039;&#039;&#039;Löwenzahn betrachte&#039;&#039;&#039;, dann merke ich, dass er ja als &#039;&#039;&#039;Komposite&#039;&#039;&#039; eine völlig andere Natur hat als eine Rose oder als eine &amp;quot;Konifere&amp;quot; (unv.) oder so. Ich merke also, da drückt sich etwas aus in dieser Pflanze, die will etwas zeigen, sie will etwas offenbaren. Und wir sehen das eben zwar mit Augen, aber wir können es noch lange nicht verstehen, was da als &#039;&#039;&#039;bildendes Prinzip im Löwenzahn&#039;&#039;&#039; wirksam ist. Also wenn man sich konzentriert auf einen &#039;&#039;&#039;Gedanken&#039;&#039;&#039; und das ist eine &#039;&#039;&#039;Übung,&#039;&#039;&#039; die verlangt &#039;&#039;&#039;Wille&#039;&#039;&#039;, da müssen Sie den &#039;&#039;&#039;Willen ins Denken&#039;&#039;&#039; schicken, sonst passiert nichts. Sonst irrlichterlieren die Gedanken irgendwie durch die Gegend. Sondern Sie müssen den festhalten. Sie müssen sich wirklich konzentrieren. Also das ist quasi eine Übung, die man selber machen muss als Mensch, wenn man sich tiefer mit einer Sache verbinden will.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Bodenentwicklung im Jahreslauf - 2. Folge von Manfred Klett, 2018#Konzentration der Gedanken - Wille im Denken 00:16:30|Bodenentwicklung im Jahreslauf - 2. Folge von Manfred Klett#Konzentration der Gedanken - Wille im Denken 00:16:30]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Bodenentwicklung im Jahreslauf - 1. Folge von Manfred Klett, 2018|1]] - [[Bodenentwicklung im Jahreslauf - 2. Folge von Manfred Klett, 2018|2]] - [[Bodenentwicklung im Jahreslauf - 3. Folge von Manfred Klett, 2018|3]] - [[Bodenentwicklung im Jahreslauf - 4. Folge von Manfred Klett, 2018|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Betriebsorganismus und Düngung in 4 Folgen, 2018 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Betriebsorganismus und Düngung - 1. Folge von Manfred Klett.jpg|thumb|link=Betriebsorganismus_und_D%C3%BCngung_-_ein_Vortragszyklus_von_Manfred_Klett|Manfred Klett im Januar 2018 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Zitatbeispiel aus dem 2. Vortrag: &amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Zwischen dem 5. und 3. vorchristlichen Jahrtausend sind nur Kulturpflanzen entstanden oder Haustiere sind entstanden seit dem 8. vorchristlichen Jahrtausend. Das sind keine Schöpfungen von uns, da waren wir überhaupt nicht mehr in der Lage dazu. Und wenn wir heute meinen, wir könnten züchten in der Landwirtschaft, dann ist das ein sehr flacher Begriff.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Denn Züchtung heißt ja heute, ich möchte sagen, das Gegebene, was da ist, an Kulturpflanzen zu manipulieren oder in irgendeiner Weise zu verwandeln, Variationen herzustellen, eine neue Sorte zu schaffen. Aber eine prinzipielle neue Kulturpflanze, das kriegen wir heute nicht hin. Das ist ja völliger Außerstande.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Betriebsorganismus und Düngung - 2. Folge von Manfred Klett&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Betriebsorganismus und Düngung - 1. Folge von Manfred Klett, 2018|1]] - [[Betriebsorganismus und Düngung - 2. Folge von Manfred Klett, 2018|2]] - [[Betriebsorganismus und Düngung - 3. Folge von Manfred Klett, 2018|3]] - [[Betriebsorganismus und Düngung - 4. Folge von Manfred Klett, 2018|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Hof als Organismus im geschichtlichen Werden in 10 Folgen, 2018 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Hof_als_Organismus_-_1._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2018.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Hof_als_Organismus_-_1._Folge_von_Manfred_Klett,_2018|mini|[[b:Hof_als_Organismus_-_1._Folge_von_Manfred_Klett,_2018|hier klicken um zum 1. Vortrag zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Zitatbeispiel aus dem 1. Vortrag:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Meine Aufgabe soll es sein, dass wir uns über mehrere Stunden hinweg mit dem Organismusgedanken als Gestaltungsprinzip der Landwirtschaft generell eigentlich, aber des biologischen-dynamischen Landbaus im Besonderen darstellt: Das Organismusprinzip. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dazu möchte ich heute jetzt eine Einleitung geben, die Sie vielleicht ein ganz bisschen schockieren wird. Denn das, was ich sagen möchte, ist etwas, was heute, muss ich einfach sagen, so gut wie gar nicht im Bewusstsein lebt.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Hof als Organismus - 1. Folge von Manfred Klett, 2018]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Hof als Organismus - 1. Folge von Manfred Klett, 2018|1]] - [[Hof als Organismus - 2. Folge von Manfred Klett, 2018|2]] - [[Hof als Organismus - 3. Folge von Manfred Klett, 2018|3]] - [[Hof als Organismus - 4. Folge von Manfred Klett, 2018|4]] - [[Hof als Organismus - 5. Folge von Manfred Klett, 2018|5]] - [[Hof als Organismus - 6. Folge von Manfred Klett, 2018|6]] - [[Hof als Organismus - 7. Folge von Manfred Klett, 2018|7]] - [[Hof als Organismus - 8. Folge von Manfred Klett, 2018|8]] - [[Hof als Organismus - 9. Folge von Manfred Klett, 2018|9]] - [[Hof als Organismus - 10. Folge von Manfred Klett, 2018|10]]  &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Bodenfruchtbarkeit und Ernährungsdynamik, 2017 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Manfred Klett biodynamische Landwirtschaft Vortrag Bodenfruchtbarkeit 12. November 2017.jpg|thumb|link=Bodenfruchtbarkeit und Ernährungsdynamik - Vortrag von Manfred Klett am 12. November 2017|Manfred Klett in Nürnberg ]]&lt;br /&gt;
Hier hält Manfred Klett einen Vortrag im anthroposophischen Zweig in Nürnberg. Es geht um Bodenfruchtbarkeit, welche Manfred anschaulich im Jahreslauf darstellt.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Eine &#039;&#039;&#039;innere Sicherheit gewinnen für sein Tun&#039;&#039;&#039;. Die &#039;&#039;&#039;Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;lebt&#039;&#039;&#039; in allererster Linie erst in unserem &#039;&#039;&#039;Erkenntnisleben&#039;&#039;&#039; und dann können wir draußen anschauen, &#039;&#039;&#039;ob es auch wirklich sich spiegelt in der Welt&#039;&#039;&#039; da draußen. Nun, daran können Sie vielleicht erkennen, dass es ein &#039;&#039;&#039;lebenslanges Ringen&#039;&#039;&#039; und Bemühen ist, wenn man sich dieser diesem &#039;&#039;&#039;Geheimnis der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;&#039;, man könnte es &#039;&#039;&#039;parallelisieren&#039;&#039;&#039; mit der &#039;&#039;&#039;menschlichen&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Einsichtsfähigkeit&#039;&#039;&#039;. Auf der &#039;&#039;&#039;Menschenstufe&#039;&#039;&#039; ist es die &#039;&#039;&#039;menschliche Erkenntnis&#039;&#039;&#039;, die sich spiegelt dann in irgendwelchen Produktionen des Geistes, in der &#039;&#039;&#039;Literatur&#039;&#039;&#039; und den &#039;&#039;&#039;Künsten&#039;&#039;&#039;, in der &#039;&#039;&#039;Musik&#039;&#039;&#039;. So ist da unten auf der Erde ist die &#039;&#039;&#039;Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;&#039; ebenso ein &#039;&#039;&#039;Ausdruck&#039;&#039;&#039; eines &#039;&#039;&#039;umfassenden&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Geschehens&#039;&#039;&#039;, die eben niemand vergleichen kann mit dem menschlichen, künstlerischen, wissenschaftlichen Erfassen der Welt.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Bodenfruchtbarkeit und Ernährungsdynamik - Vortrag von Manfred Klett am 12. November 2017]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Bodenfruchtbarkeit und Ernährungsdynamik - Vortrag von Manfred Klett am 12. November 2017|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Düngung in 12 Folgen, 2017 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Düngung_-_1._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/D%C3%BCngung_-_1._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017|mini|[[b:Düngung_-_1._Vortrag_von_Manfred_Klett,_Vortragsreihe_2017|hier klicken um zum 1. Vortrag zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält er für [[Biodynamische Ausbildung|Auszubildende]] und [[Landbauschule Dottenfelderhof|Studierende]] eine Vorlesung in 12 Teilen. Es wird umfassend und ganzheitlich der Begriff der Düngung angeschaut. Viele weise Gedanken und seine reiche Lebenserfahrung fließen hier mit ein.&lt;br /&gt;
Zitatbeispiel aus dem 4. Vortrag: &amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Es gibt eine Empfehlung von Rudolf Steiner auf diesem Felde, dass man lernen müsse, als moderner Mensch, das, was auf den Tisch kommt, dessen Herkunft zu verfolgen. Sich mal versuchen, wie der Kaffee, den ich da trinke, wo kommt der her? Da müssen Sie sich mal vorstellen, was sind das für Menschen, die da leben? In welchen sozialen Verhältnissen leben sie da? Und, und, und. Also, mal versuchen, rückwärts zu gehen vom Nahrungsmittel aus bis hin zum Anbau.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und sich die ganzen sozialen Umstände zu vergegenwärtigen, die da herrschen. Dann würde ein Weltbewusstsein entstehen. Und ein Urteilsvermögen, die Nahrung auch wirklich zu schätzen. So nimmt man sich einfach entgegen und fertig aus.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Düngung - 1. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|1]] - [[Düngung - 2. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|2]] - [[Düngung - 3. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|3]] - [[Düngung - 4. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|4]] - [[Düngung - 5. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|5]] - [[Düngung - 6. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|6]] - [[Düngung - 7. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|7]] - [[Düngung - 8. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|8]] - [[Düngung - 9. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|9]] - [[Düngung - 10. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|10]] - [[Düngung - 11. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|11]] - [[Düngung - 12. Vortrag von Manfred Klett, Vortragsreihe 2017|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Geologie in 11 Folgen, 2017 ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Geologie_-_1._Folge_Manfred_Klett_und_Gunter_Gebhard,_2017.jpg|verweis=Geologie - 1. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|mini|[[Geologie - 1. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|hier klicken zum zur 1. Folge zu gelangen]] ]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Dr. Manfred Klett]] für den Jahreskurs der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]], in welchem ich auch Teilnehmer war, im Juli 2017 eine Vorlesungsreihe zum Thema [[Geologie]]. Es handelt sich dabei um die letzte Vorlesungsreihe Geologie, die Manfred Klett und hier durchführen wird. Im Anschluss zu den 11 Vorlesungen, erfolgt mit den Kursteilnehmern eine Exkursion, wo die Praxis erlebt werden konnte. Der Vorlesungsreihe [[Geologie]] wohnte auch Dr. Gunter Gebhard bei.&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Geologie - 1. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|1]] - [[Geologie - 2. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|2]] - [[Geologie - 3. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|3]] - [[Geologie - 4. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|4]] - [[Geologie - 5. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|5]] - [[Geologie - 6. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|6]] - [[Geologie - 7. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|7]] - [[Geologie - 8. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|8]] - [[Geologie - 9. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|9]] - [[Geologie - 10. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|10]] - [[Geologie - 11. Folge mit Manfred Klett und Gunter Gebhard, 2017|11]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Publikationen Manfred Klett ==&lt;br /&gt;
Deutsche Publikationen&lt;br /&gt;
# Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern; Stuttgart 1965&lt;br /&gt;
# Der Beruf des Landwirtes, Stegt. Priv, Studiengesellschaft 1970&lt;br /&gt;
# Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung; Darmstadt 1968&lt;br /&gt;
# &amp;lt;s&amp;gt;&#039;&#039;&#039;Europau, sein Genius, Hrsg. Heinz Eckhoff, Fischer - Verlag 1983 und Verlag am Goetheanum&#039;&#039;&#039;&amp;lt;/s&amp;gt;&lt;br /&gt;
# Der Mensch als Gestalter der Erde in: Endlich (Hrsg.), Der Organismus der Erde; Stuttgart 1985&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Zum Verständnis europäischer Kulturlandschaften in: Eckhoff (Hrsg.), Europa und sein Genius; Frankfurt 1986&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Erdenzukunft gestalten durch neue Formen der Landwirtschaft in: Gengenbach und Limbacher (Hrsg.), Kooperation oder Konkurs; Stuttgart 1989, Verlag Freies Geistesleben&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Biol. - dyn. Ernährung, Flensburger Hefte, Heft18/1991&lt;br /&gt;
# Sorgen und Hoffnungen des deutschen Geistes, Mitteilungen aus der anthroposophischen Arbeit in Deutschland, II 1991&lt;br /&gt;
# Idee und Aufgabe Europas (Hrsg, Schmidt - Brabant), Michaeli 1991/Verlag am Goetheanum&lt;br /&gt;
# Zum Verständnis der europäischen Kulturlandschaften im Hinblick auf ein Leitbild für die biologisch-dynamische Wirtschaftsweise in: Bockemühl, Erwachen an der Landschaft; Dornach 1992&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Der Bewusstseinsseelenimpuls Europas und die dritte Welt in: Schmidt-Brabant (Hrsg.), Idee und Aufgabe Europas; Dornach 1993&lt;br /&gt;
# ﻿Die Stufen der Düngung und das Schafgarbenpräparat in: Klett, Hurter (Hrsg.), Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau; Dornach 1994&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Anthroposophische Forschung auf dem Gebiet der Landwirtschaft in: Messmer, Dietz (Hrsg.), Grenzen erweitern - Wirklichkeit erfahren; Stuttgart 1998&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Eine erneuerte Landwirtschaft - Brücke zwischen Mensch und Natur in: Suchantke (Hrsg.), Ökologie; Stuttgart 1998&lt;br /&gt;
# Ökolgie, Andreas Suchantke (Hrsg.), Verlag Freies Geistesleben, 1998&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Wird der Mensch was er isst? Dornach 1998&lt;br /&gt;
# ﻿﻿The Golden Blade 1989: Together on Earth in: W. Forward, S. Blaxland-de Lange, A. Wolpert (Hrsg.), The Biodynamic Farm: An embryo for the Threefold Social Order&amp;quot;, Emerson College, Forest Row 1998&lt;br /&gt;
# Was bewegt uns? Eine Anregung im Vorblick auf die Michaeli-Konferenz 2000 vom Gesichtspunkt der Landwirtschaft; Wochenschrift das Goetheanum, Nachrichtenblatt 39/1989&lt;br /&gt;
# Vorträge in den Dokumentarbänden zu den Landwirtschaftlichen Tagungen am Goetheanum&lt;br /&gt;
# Erneuerungsimpulse an der Schwelle zum 3. Jahrtausend in: Hurter (Hrsg.), Das Interesse von Mensch zu Mensch als Grundlage der Zusammenarbeit im Wirtschaften; Dornach 2000&lt;br /&gt;
# &#039;&#039;&#039;L&#039; Homme devient&#039;il le qu&#039;il mange? 2000&#039;&#039;&#039; &lt;br /&gt;
# Quellen der Motivfindung, Quellen der Motivpflege ﻿﻿in: Hurter (Hrsg.), Ich wirtschafte biologisch-dynamisch - warum? Dornach 2001&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Umgang mit Technik - Arbeit mit Lebendigem in: Hurter (Hrsg.), Die Erweiterung der Technik zur Kunst im landwirtschaftlichen Organismus, Dornach 2002&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Welche Zukunft schaffen wir der Tierwelt in der Landwirtschaft? in: Hurter (Hrsg.), Der Mensch als Leiter und Begleiter der Tierwelt, Dornach 2003&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Landwirtschaft und Kosmos in: Mahlich (Hrsg.), Der Hof zwischen Erde und Kosmos, Dornach 2005&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Identität und Offenheit - auf der Suche nach einer neuen Landwirtschaftskultur in: Mahlich (Hrsg.), Der Landwirtschaftliche Kurs - ein Pfingstereignis, Dornach 2006&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Biodynamic Congress Sao Paulo, Brazilia 2000; Probably available at Instituo Biodynamico Botucatu, Brazil&lt;br /&gt;
#* Lecture I: The evolution of human consciousness and the dissociation of mankind from nature in the develpment of agriculture&lt;br /&gt;
#* Lecture II: Biodynamic Agriculture, Natural Science, Social Organistion and human development&lt;br /&gt;
# ﻿﻿1987 - 2001: 45 Rundbriefe an die biologisch-dynamische Bewegung zu verschiedenen Themen des biologisch-dynamischen Landbaus&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Diverse Artikel in Zeitschriften (Lebendige Erde, Mitteilungen aus der anthroposophischen Arbeit in Deutschland, Das Goetheanum, u.a.)&lt;br /&gt;
# ﻿﻿In Englisch: 6 Hefte zu verschiedenen grundlegenden Themen des biologisch-dynamischen Landbaus&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Das Dorfprojekt Juchowo der Stanislaw Karlowski Stiftung; Mitteleuropa im Spannungsfeld zwischen West und Ost, 2001; &#039;&#039;&#039;available only by myself&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Der landwirtschaftliche Betriebsorganismus und die vier Stufen der Düngung. Lecture at the University of Witzenhausen, &#039;&#039;&#039;Germany, 2003, available only by myself&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
# Stella Natura, Kimberton Hills Biodynamic Agricultural planting Guide and Calendar in: Sherry Wildfeuer (Hrsg.), &lt;br /&gt;
#* 1. Man&#039;s task in agriculture 1997/98&lt;br /&gt;
#* ﻿﻿﻿The unknown world of the etheric 200?&lt;br /&gt;
#* ﻿﻿﻿The inner life of the compost pile and how it relates to the biodynamic preparations, 200?&lt;br /&gt;
#* ﻿﻿﻿Our Choices Determine the Earth&#039;s Future, what does biodynamic agriculture have to offer the earth today, 2004&lt;br /&gt;
# Biologisch-dynamische Landwirtschaft Weltweit; ein historischer Rückblick in Festschrift „Rengoldshauser Hof, 70 Jahre biologisch-dynamische Bewirtschaftung 1932-2002; Herausgeber: Gesellschaft zur Förderung der Jugend in der Landwirtschaft e.V., 2002&lt;br /&gt;
# Star and furrow, To conceive of the farm as an individuality, published some time in 2004/05&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Printed lecture by camphill village „Dorfgemeinschaft Lehenhof&amp;quot;, 2006, „Die Bedeutung des biologisch-dynamischen Landbaus für Erde und Mensch und die Erneuerung des Dorfgedankens&amp;quot; (in German). The significance of biodynamic farming for earth and man and the renewal of the village concept.&lt;br /&gt;
# Individuelle Wege zum Verständnis der Präparate (Individual paths towards an understanding of the preparations), two essays in a book publication (German) with yet an unknown title, which is going to be published sometime in autumn 2006. Etitor is Markus Hurter; please contact the Agriculure Section by the end of 2006.&lt;br /&gt;
# Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft, Hg, Markus Hurter, Verlag am Goetheanum 2007&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Spiritualität + Landwirtschaft, Freie ... Geisteswissensheft 2008&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Bedrohte Saat, Hg, Manfred Christ, Pforte - Verlag 2010&lt;br /&gt;
# Biodynamische Landwirtschaft II, 4.7. 2010, Österreich, Lehr- und Forschungsgemeinschaft&lt;br /&gt;
# Biodynamische Landwirtschaft IV, 2012/13, Österreich, Lehr- und Forschungsgemeinschaft&lt;br /&gt;
# Zur Aufgabe der Sektionen, Sektion für Landwirtschaft am Goetheanum, Buchhandlung am Goetheanum 2014&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Zeitschrift für, Kultur, Polit. + Wirtschaft, Wesenserkenntnis des Stoffes, 4/2018&lt;br /&gt;
# Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, Verlag am Goetheanum 2021&lt;br /&gt;
# [[Manfred Klett: Das Organismusprinzip in den Naturreichen, im Menschen und in der Landwirtschaft|Das Organismusprinzip in den Naturreichen, im Menschen und in der Landwirtschaft, Verlag am Goetheanum 2024]]&lt;br /&gt;
Fremdsprachige Publikationen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Tomorrows Agricultur, 1986&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Man&#039;s path to a new communion with Nature, 1990&lt;br /&gt;
# ﻿﻿Growing togetner why shoud we bother, 1990&lt;br /&gt;
# Agriculture as an Art, 1992&lt;br /&gt;
# The Biodynamic Sprey Preparations, 1992&lt;br /&gt;
# The Biodynamic Compost Preparations, 1996&lt;br /&gt;
# Together on Earth 1998&lt;br /&gt;
# Prinzipios dos preparados biodinâmicos, 2012&lt;br /&gt;
# The Foundations and Principles of Biodynamic Preparations – An essential guide&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.biodynamic.org.uk/product/the-foundations-and-principles-of-biodynamic-preparations-an-essential-guide-manfred-klett/?utm_source=chatgpt.com&amp;lt;/ref&amp;gt;, Floris Books, Edinburgh (UK), Gedruckte UK-Ausgabe (Paperback) 2. Mai 2023, E-Book-Erstveröffentlichung 13. April 2023, ISBN-13 978-1-78250-843-4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Nachrufe ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* https://www.biodynamics.com/content/commemoration-manfred-klett&lt;br /&gt;
* https://demeter.ch/manfred-klett/&lt;br /&gt;
* https://elementedernaturwissenschaft.org/en/node/1606&lt;br /&gt;
* https://www.sagst.de/was-wir-foerdern/projekteinblicke/einblick/trauer-um-manfred-klett&lt;br /&gt;
* https://netzwerk-biodynamische-bildung.de/aktuelles/dr-manfred-klett-2-juli-1933-2-april-2025/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Glossar des biodyn.wiki ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Auszüge aus dem Glossar ... =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# „&#039;&#039;&#039;Manfred Klett&#039;&#039;&#039; gibt im Rahmen seiner Videobotschaft an die niederländischen Biodynamiker Einblicke in seine &#039;&#039;&#039;Biografie&#039;&#039;&#039; um herzuleiten, wie es zum Schreiben seines Buchs &#039;Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst&#039; gekommen war.&amp;quot; | [[Manfred Klett - Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch, 2024#Einblicke in meine Biografie 0:01:39|Klett, M. Videobotschaft NL, 2024, 00:01:39]]&lt;br /&gt;
# &#039;&#039;&#039;Manfred Klett&#039;&#039;&#039; schlägt vor aus der eigenen &#039;&#039;&#039;Biografie&#039;&#039;&#039; zu erzählen und stellt in den Raum, dass dadurch bei den Zuhörern etwas aus der eigenen Biografie aufleuchten kann. [[Manfred Klett - Biografie als Film, 2017#Einleitende Worte 0:00:27|| Klett, M. Biografie als Film, 2017, 00:00:27]]&lt;br /&gt;
# [[Manfred Klett]]: „Da gibt&#039;s einen inneren Roten Faden, der ist absolut konsistent. Und dieser Rote Faden bin ICH. … Und so empfinde ich ja eigentlich auch meinen eigenen Werdegang … Dass alle Widerstände, … alle Leiderfahrungen, … , das musste, musste so sein, dass man überhaupt aufwacht zu dem, was Sache ist, was die Aufgabe ist, die man im Leben zu erfüllen hat.&amp;quot; | [[Manfred Klett - Biografie als Film, 2017#Der rote Faden (in der eigenen Biografie) bin ICH 1:28:25|Klett, M. Biografie als Film, 2017, 01:28:25]]&lt;br /&gt;
# „… mit 35 Jahren beginnt hier [für &#039;&#039;&#039;Manfred Klett&#039;&#039;&#039;] das Abenteuer [[Dottenfelderhof]]. … 20, 21 Jahre volles Drinstehen in der Praxis, … dann kam der Ruf nach Dornach und da folgten weitere 20 bis 21 Jahre … der Sprecher geworden ist der ganzen biodynamischen Bewegung weltweit.“ [[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021#Rückblick auf Manfred Kletts Lebenslauf und Karriere 00:11:12|| Klett, M. Feier zur Buchveröffentlichung, 2021, 00:11:12]]&lt;br /&gt;
# „Er [&#039;&#039;&#039;M. Klett&#039;&#039;&#039;] beginnt mit einem Studium des Bauingenieurwesens und das endet nach gut zwei Jahren beim Fußball mit einem schweren Unfall … und er sagt, das war vielleicht das größte Glück in seinem Leben, dass das alles zu Ende war. In dem Moment war ihm klar, jetzt wird sich alles ändern … kommt an den Punkt, dass er über Eck eine Tätigkeit aufnimmt in Syrien.&amp;quot; [[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025#Der Ruf zur Landwirtschaft in der syrischen Wüste 00:06:53|| Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025, 00:06:53]]&lt;br /&gt;
# „1969 taucht ein Terrorist der RAF auf dem [[Dottenfelderhof]] auf und &#039;&#039;&#039;Manfred Klett&#039;&#039;&#039; spricht mit ihm im Kuhstall und sagt, die Waffe ist nicht deine Waffe. Das ist falsch.&amp;quot; [[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025#Eine Anekdote und die Leitung der Sektion für Landwirtschaft, Ruf nach Dornach 00:15:22|| Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025, 00:15:22]]&lt;br /&gt;
# „… ich möchte so enden, dass ich darauf hinweisen will, dass er [&#039;&#039;&#039;M. Klett&#039;&#039;&#039;] ein besonderes Verhältnis hatte zum Schicksal. Es war ihm oft sehr klar, was jetzt eigentlich der Schicksalsweg ist. Und er konnte darüber auch sprechen.&amp;quot; [[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025#Die letzten Jahre und das Verhältnis zum Schicksal 00:18:17|| Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025, 00:18:17]]&lt;br /&gt;
# „Ich [&#039;&#039;&#039;Manfred Klett&#039;&#039;&#039;] wollte gar kein Buch schreiben, sondern ich wollte nur sehen: Kannst du das noch exakter fassen, was sich da so bewegt hat? […] Und so folgte Kapitel an Kapitel.&amp;quot; | [[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021#Die Entstehung des Buches: Ein persönliches Projekt 01:02:45|Klett, M. Feier zur Buchveröffentlichung, 2021, 01:02:45]]&lt;br /&gt;
# „… eine Art Abschluss seines [&#039;&#039;&#039;Manfred Klett&#039;&#039;&#039;] aktiven Berufslebens, … dass da etwas den nächsten Generationen übergeben wird mit diesem Buch [Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst] in schriftlicher Form, was ein erstes Jahrhundert des biodynamischen Impulses fast wie subsummiert, in eine gewisse Form bringt und dadurch vielleicht jetzt den Kommenden auch eine gewisse Freiheit gibt, … diese Sache weiterzubringen.“ [[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021#Anerkennung für Manfred Klett&#039;s Lebenswerk 01:40:26|| Klett, M. Feier zur Buchveröffentlichung, 2021, 01:40:26]]&lt;br /&gt;
# „… &#039;&#039;&#039;Manfreds&#039;&#039;&#039; Lebenswerk war, dass das zustande kam, dass das möglich wurde, hier an diesem Ort in Bad Vilbel [&amp;lt;nowiki/&amp;gt;[[Dottenfelderhof]]}. Das waren die Worte von [[Dieter Bauer]] heute Nachmittag. Und damit ist eigentlich etwas erreicht worden, was zunächst völlig unmöglich erschien …&amp;quot; [[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025#Einführung: Manfred Kletts Vermächtnis 00:00:20|| Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025, 00:00:20]]&lt;br /&gt;
# „Es gehört zum Anfang des [[Dottenfelderhof|Dottenfelderhofes]] dazu, dass &#039;&#039;&#039;Manfred Klett&#039;&#039;&#039; dann auch mit der anderen Gruppe zusammen den Kontakt zu Willem-Ernst Barkhoff und der Gründung der Kreditgarantiegenossenschaft und schlussendlich der [[GLS Bank]] hinbekommen hat und dass diese Liaison eigentlich dafür gesorgt hat, dass beides sich massiv weiterentwickelt hat.&amp;quot; [[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025#Die Neugründung des Dottenfelderhofes und die GLS Bank 00:12:40|| Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025, 00:12:40]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Weblinks ==&lt;br /&gt;
Ein Artikel von [[Immo Lünzer]] https://www.themen-der-zeit.de/manfred-klett-zum-90-geburtstag/ &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Einzelnachweis ==&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biodynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biodynamiker der 3. Generation]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Demeter]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dornach]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Führungsperson]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:GA 327]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Goetheanum]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbauschule Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lehrer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Sektion für Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Sektionsleitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vorstand]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vortrag]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Video]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Netzwerke&amp;diff=28252</id>
		<title>Netzwerke</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Netzwerke&amp;diff=28252"/>
		<updated>2026-06-28T10:59:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: Crowdfarming.com  https://www.crowdfarming.com/en&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= Netzwerke der ökologischen Landwirtschaft =&lt;br /&gt;
Hier geben wir einen Überblick über verschiedene ökologische Netzwerke und Fachberater in der ökologischen Landwirtschaft. Die Liste befindet sich im Aufbau&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stand: 22. Dez 2025 +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Bioboden ==&lt;br /&gt;
https://bioboden.de&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die BioBoden Genossenschaft setzt sich mit dem Leitspruch &#039;&#039;&#039;&amp;quot;Ackerland in Bürgerhand&amp;quot;&#039;&#039;&#039; für eine nachhaltige Landwirtschaft in Deutschland ein. Ihr Ziel ist es, die Zukunft der Landwirtschaft auf ökologisch &#039;&#039;&#039;nachhaltige Praktiken&#039;&#039;&#039; auszurichten. Als &#039;&#039;&#039;Genossenschaft&#039;&#039;&#039; vereint BioBoden starke Partner und Wurzeln, um gemeinsam mehr Fläche für die Bio-Landwirtschaft bereitzustellen. Mitglieder haben die Möglichkeit, die ökologische Landwirtschaft aktiv zu erleben und zu unterstützen. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bislang hat die Genossenschaft über 6.850 Mitglieder, die mehr als 4.684 Hektar Boden gesichert haben. Die zentrale Idee von BioBoden ist es, &#039;&#039;&#039;Betriebe, die mangels Nachfolge&#039;&#039;&#039; aufgegeben werden, zu sichern und &#039;&#039;&#039;jungen Bio-Bauern&#039;&#039;&#039;, die oft nicht die Mittel für die Übernahme und den Betrieb von Höfen haben, zur Verfügung zu stellen. BioBoden &#039;&#039;&#039;betreibt selbst Landwirtschaft&#039;&#039;&#039; auf gekauften Flächen und stellt diese sowie andere landwirtschaftliche Betriebe nachhaltigen Öko-Betrieben zur Verfügung.&amp;lt;ref&amp;gt;https://bioboden.de&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
BioBoden Genossenschaft eG, 44774 Bochum, Telefon: +49 (0) 234 414702 00&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== BIONALES ==&lt;br /&gt;
https://bionales.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
BIONALES - Bürger für regionale Landwirtschaft und Ernährung e.V. existiert seit Februar 2017 und hat zum Ziel Brücken zwischen den Landwirten, Verarbeitern, Händlern und Konsumenten herzustellen.&amp;lt;ref&amp;gt;https://bionales.de/ueber-bionales&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Biowissen ==&lt;br /&gt;
http://www.bio-wissen.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Was wissen Bio-Bauern? Woran arbeitet die Agrarforschung? Auf welche Fakten stützt sich die Landwirtschaftspolitik? Landwirtschaftswissen ist ein gesellschafts- und umweltpolitischer Brennpunkt des 21. Jahrhunderts. Im transdisziplinären Projekt BIO-WISSEN kreiert ein Team aus WissenschafterInnen und DesignerInnen Visualisierungen zu Wissen und Nicht-Wissen in der (Bio-)Landwirtschaft. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== BÖLW ==&lt;br /&gt;
https://www.boelw.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der [[Bund Ökologische Lebensmittelwirtschaft (BÖLW)]] ist eine führende Organisation in Deutschland, die landwirtschaftliche &#039;&#039;&#039;Erzeuger&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;Verarbeiter&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;Händler&#039;&#039;&#039; von Bio-Lebensmitteln &#039;&#039;&#039;vertritt&#039;&#039;&#039;. Die Hauptziele des BÖLW sind die Anerkennung und &#039;&#039;&#039;Förderung&#039;&#039;&#039; der &#039;&#039;&#039;ökologischen&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;ökonomischen&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;sozialen&#039;&#039;&#039; Beiträge der biologischen Lebensmittelwirtschaft &#039;&#039;&#039;in Politik und Gesellschaft&#039;&#039;&#039;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
BÖLW agiert als dynamisches Netzwerk und Kommunikationsplattform, das seinen Mitgliedern Raum für intensive Kommunikation, offene Diskussionen und gemeinsame Entscheidungen bietet. Es &#039;&#039;&#039;bündelt&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;vertritt&#039;&#039;&#039; die &#039;&#039;&#039;Interessen&#039;&#039;&#039; der Bio-Lebensmittelbranche mit einer &#039;&#039;&#039;einheitlichen Stimme&#039;&#039;&#039;​​.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.boelw.de/ueber-uns/was-wir-machen/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Bund Ökologische Lebensmittelwirtschaft (BÖLW)|Bund Ökologische Lebensmittelwirtschaft e.V. (BÖLW)]], Marienstraße 19-20, 10117 Berlin, Tel +49 (0) 30 28482-300&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== FiBL ==&lt;br /&gt;
https://www.fibl.org/de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Forschungsinstitut für biologischen Landbau (FiBL) ist eine weltweit führende &#039;&#039;&#039;Forschungseinrichtung&#039;&#039;&#039; im Bereich der &#039;&#039;&#039;biologischen Landwirtschaft&#039;&#039;&#039;, mit Standorten in mehreren europäischen Ländern und einer &#039;&#039;&#039;Vertretung in Brüssel&#039;&#039;&#039;. Das Institut zeichnet sich durch &#039;&#039;&#039;interdisziplinäre&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Forschung&#039;&#039;&#039;, enge Zusammenarbeit mit der Landwirtschaft und Lebensmittelbranche sowie &#039;&#039;&#039;schnellen Wissenstransfer&#039;&#039;&#039; aus, mit einem Fokus auf Bodenbewirtschaftung, Tierhaltung, sozioökonomische Fragen und Marktanalysen. Neben der Forschung engagiert sich das FiBL in &#039;&#039;&#039;internationalen Projekten zur Förderung des ökologischen Landbaus&#039;&#039;&#039; und unterstützt die Entwicklung nachhaltiger Landwirtschaft in verschiedenen Regionen weltweit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Forschungsinstitut für biologischen Landbau FiBL, Kasseler Straße 1a, D-60486 Frankfurt am Main, Tel +49 (0) 69 7137699-0 (Es gibt aber noch weitere [https://www.fibl.org/de/ueber-uns Standorte])&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://www.youtube.com/user/FiBLFilm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Der Forschungsring ==&lt;br /&gt;
https://www.forschungsring.de/de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;[[Forschungsring|Der Forschungsring]] wurde 1946 als Nachfolger des Versuchsrings anthroposophischer Landwirte gegründet. Er war in den Anfangsjahren Dachorganisation der biologisch-dynamischen Bewegung. Heute ist er das &#039;&#039;&#039;zentrale Forschungsinstitut für biologisch-dynamische&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;allgemein ökologische Fragestellungen&#039;&#039;&#039; im Zentrum einer weltweiten und wachsenden bio-dynamischen Bewegung.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Einer Bewegung, die Lebensmittel zum Wohle der Menschen erzeugt, die jeden Betrieb als Organismus, als Individualität zu begreifen sucht und Tiere art- ja wesensgerecht hält – kurz: eine Bewegung, deren Akteure in einer besonderen, achtsamen Beziehung zu dem stehen, was sie tun.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.forschungsring.de/de/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Forschungsring|Forschungsring e.V.]] ,Brandschneise 5, 64295 Darmstadt, Tel +49 / (0) 61 55 / 84 21-0&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Demeter ==&lt;br /&gt;
https://www.demeter.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Der [[Demeter]] e.V. ist der älteste Bioverband in Deutschland. Schon seit 1924 bewirtschaften Demeter-Landwirte ihre Felder biodynamisch. Aufgrund der lebendigen Kreislaufwirtschaft gilt die Demeter-Landwirtschaft als nachhaltigste Form der Landbewirtschaftung und geht weit über die Vorgaben der EU-Öko-Verordnung hinaus.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.demeter.de/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Demeter|Demeter e.V.]], Brandschneise 1, 64295 Darmstadt, Brandschneise 1, 64295 Darmstadt, Tel +49(0) 6155-8469 0&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== IG Saatgut ==&lt;br /&gt;
https://www.ig-saatgut.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[IG Saatgut|Die Interessengemeinschaft für gentechnikfreie Saatgutarbeit (IG Saatgut)]] ist ein &#039;&#039;&#039;Zusammenschluss von Pflanzenzüchtern&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;Saatguterzeugern&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;Erhaltungsinitiativen&#039;&#039;&#039;, der sich seit 2005 für die &#039;&#039;&#039;Sicherung der gentechnikfreien Saatgutarbeit&#039;&#039;&#039; einsetzt. Die IG Saatgut hat sich zum &#039;&#039;&#039;Ziel&#039;&#039;&#039; gesetzt, &#039;&#039;&#039;politische&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;rechtliche&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Rahmenbedingungen&#039;&#039;&#039; zu schaffen, die die &#039;&#039;&#039;gentechnikfreie&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Saatgutarbeit&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;dauerhaft&#039;&#039;&#039; sichern und die &#039;&#039;&#039;Kulturpflanzenvielfalt&#039;&#039;&#039; als Grundlage einer &#039;&#039;&#039;selbstbestimmten&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Erzeugung&#039;&#039;&#039; und Nutzung von Saatgut und Nahrungsmitteln erhalten und weiterentwickeln. Ein weiterer &#039;&#039;&#039;Schwerpunkt&#039;&#039;&#039; liegt in der Arbeit zu geistigen Eigentumsrechten im Saatgutbereich, wie &#039;&#039;&#039;Patente&#039;&#039;&#039; und restriktiver Sortenschutz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die IG Saatgut besteht aus &#039;&#039;&#039;dreizehn&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Organisationen&#039;&#039;&#039; und Unternehmen aus Deutschland, Österreich und der Schweiz. Zu den Mitgliedern gehören unter anderem Dreschflegel e.V., apfel:gut, Arche Noah, [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Forschung &amp;amp; Züchtung Dottenfelderhof]], Getreidezüchtung Peter Kunz, Bingenheimer Saatgut AG, Keyserlingk-Institut, Kultursaat e.V., ProSpecieRara, ReinSaat KG, Saat:gut e.V., Sativa Rheinau AG und VEN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Arbeit der IG Saatgut wird von Dr. Eva Gelinsky (Baldegg, Schweiz) und Stefanie Hundsdorfer (Eberswalde, Deutschland) geleitet und koordiniert. Sie sind für die inhaltliche Bearbeitung der Schwerpunktthemen und die strategische Planung der Aktivitäten verantwortlich. Unterstützt werden sie dabei von Anke Wortmann vom Dreschflegel e.V., die im Bereich Buchhaltung und Administration tätig ist​. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dr. agrar Eva Gelinsky, Nonnenstieg 38, D-37075 Göttingen &amp;amp; Tempikon 2, CH-6283 Baldegg, eva.gelinsky@ig-saatgut.de und Stefanie Hundsdorfer, stefanie.hundsdorfer@ig-saatgut.de&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.ig-saatgut.de/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Kultursaat ==&lt;br /&gt;
https://www.kultursaat.org&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der gemeinnützige Verein [[Kultursaat|Kultursaat e.V.]] verfolgt die Ziele Erhaltung bewährter Gemüsesorten, Entwicklung neuer Gemüsesorten, die Veröffentlichung der Sortenentwicklung und die Züchtungsforschung. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Entsprechend dem Leitbild des Ökologischen Landbaus, dass der Betrieb ein Organismus ist, haben sich schon in den 50er Jahren Praktiker um eigenes Gemüsesaatgut bemüht. Mit der Gründung des Initiativkreises für Gemüsesaatgut aus biologisch-dynamischem Anbau im Jahre 1985 wurden diese Aktivitäten gebündelt und die Vermehrung samenfester, sprich nachbaufähiger Sorten koordiniert. 1994 wurde von Aktiven des Initiativkreises der Verein Kultursaat gegründet, um vor allem die Entwicklung neuer Gemüsesorten voranzutreiben. Die entstehenden Sorten sollten für den vielfältigen ökologischen Erwerbsanbau geeignet sein und dort die Sorten- und Artenvielfalt wieder erhöhen. Heute sind etwa 120 Gemüsesorten als Neuzüchtungen von Kultursaat beim Bundessortenamt zugelassen (Stand: Juli 2022), für weitere 19 Sorten ist Kultursaat kostenpflichtig als offizieller Erhaltungszüchter eingetragen. Die unter Verantwortung von Kultursaat stehenden Sorten sowie die in Anmeldung befindlichen Kandidaten sind in der Rubrik Züchtung aufgelistet.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.kultursaat.org/organisation/die-geschichte/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kultursaat|Kultursaat e.V.]], Kronstr. 24, 61209 Echzell, Tel.: + 49 (0) 6035 60498-60&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Ökoring e.V. ==&lt;br /&gt;
http://www.oekoring.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Der Beratungsring erstrebt die Förderung des Umweltschutzes durch die Erforschung von Fragen der Bodenfruchtbarkeit, des Pflanzenbaues, der Tierzucht und der Ernährung sowie die Ausbildung und Fortbildung von LandwirtInnen, GärtnerInnen, Haus- und KleingärtnerInnen und Aufklärung von VerbraucherInnen im ökologischen Landbau, u. a. durch Kurse, Seminare, Tagungen, Besichtigungen, Hofbegehungen und Beratung.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;http://oekoring.de/files/122/Satzung_Oekoring.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veranstaltungen vom Ökoring findet man u.a. hier im &amp;quot;Kompetenznetzwerk Ökolandbau Niedersachsen GmbH&amp;quot;: https://www.bio-veranstaltungen.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ökoring e.V. Bahnhofstr. 15 b, 27374 Visselhövede, Tel +49 (0) 4262 / 95 93 -18&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Ökolandbau.de ==&lt;br /&gt;
https://www.oekolandbau.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Portal &amp;quot;oekolandbau.de&amp;quot; ist eine Website, die sich auf Informationen, Ressourcen und Nachrichten zum ökologischen Landbau in Deutschland konzentriert. Es ist eine offizielle Website des [https://www.bmel.de Bundesministeriums für Ernährung und Landwirtschaft (BMEL)] und wird vom [https://www.bundesprogramm.de/ Bundesprogramm Ökologischer Landbau (BÖL)] und andere Formen nachhaltiger Landwirtschaft (BÖLN) gefördert.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Portal bietet eine breite Palette von Informationen und Ressourcen zu Themen im Zusammenhang mit dem ökologischen Landbau, einschließlich:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# &#039;&#039;&#039;Grundlagen des Ökolandbaus&#039;&#039;&#039;: Erklärungen zu den Prinzipien und Grundsätzen des ökologischen Landbaus.&lt;br /&gt;
# &#039;&#039;&#039;[https://www.oekolandbau.de/landwirtschaft/ Aktuelle Nachrichten]&#039;&#039;&#039;: Informationen über Entwicklungen, Veranstaltungen und Aktivitäten im Bereich des ökologischen Landbaus in Deutschland.&lt;br /&gt;
# &#039;&#039;&#039;[https://www.oekolandbau.de/service/zahlen-daten-fakten/ Praktische Ressourcen]&#039;&#039;&#039;: Adressen, Zahlen/ Fakten Rechtsgrundlagen Erklärfilme u.ä.m&lt;br /&gt;
# &#039;&#039;&#039;[https://www.oekolandbau.de/forschung/ Forschung und Innovation]&#039;&#039;&#039;: Berichte über Forschungsprojekte und wissenschaftliche Erkenntnisse im Bereich des ökologischen Landbaus.&lt;br /&gt;
# [https://www.oekolandbau.de/landwirtschaft/betrieb/oeko-foerderung/ &#039;&#039;&#039;Förderprogramme&#039;&#039;&#039;:] Informationen über Fördermöglichkeiten und Unterstützung für ökologische Landwirte.&lt;br /&gt;
# &#039;&#039;&#039;[https://www.oekolandbau.de/service/termine/ Veranstaltungen und Termine]&#039;&#039;&#039;: Ankündigungen von Konferenzen, Seminaren und Veranstaltungen rund um den ökologischen Landbau.&lt;br /&gt;
# &#039;&#039;&#039;[https://www.oekolandbau.de/service/rechtsgrundlagen/ Rechtsgrundlagen]&#039;&#039;&#039;: Informationen nationalen und EU Vorschriften, Kennzeichnungen u.ä. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung, Deichmanns Aue 29, 53179 Bonn, Tel +49 (0)228 / 6845-0&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau ==&lt;br /&gt;
https://www.oeko-einblick.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Netzwerk der Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau ist eine Maßnahme des Bundesprogramms Ökologischer Landbau (BÖL), initiiert vom Bundesministerium für Ernährung und Landwirtschaft (BMEL).&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.oeko-einblick.de/impressum&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Gut 35.000 Betriebe in Deutschland wirtschaften nach ökologischen Richtlinien. Aus dieser Vielfalt hat das Bundesministerium für Ernährung und Landwirtschaft (BMEL) zuletzt 290 Bio-Betriebe, die Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau, ausgewählt. Sie gewähren allen Interessierten einen Einblick in die Öko-Landwirtschaft.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die 290 Betriebe&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.oekolandbau.de/fileadmin/redaktion/dokumente/demobetriebe/demo23_D-Karte_final.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt; &#039;&#039;präsentieren sich in enormer Vielfalt – vom kleinen Rosenhof bis zum großen Ackerbaubetrieb mit über tausend Hektar Fläche, von der Bio-Imkerei bis zum Stutenmilch-Familienbetrieb, vom Erlebnisbauernhof bis zu direktvermarktenden Betrieben. Sie bündeln Expertise über Besonderheiten, Vorzüge und Herausforderungen des Öko-Landbaus und öffnen ihre Türen und Tore für alle Interessierten, bieten Dialog und Vernetzung.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Führungen, Seminare und Hoffeste bieten allen – ob Verbraucherinnen und Verbrauchern, Familien, Schulklassen, Umstellungsinteressierten oder Praktikerinnen und Praktikern des Öko-Landbaus – Einblicke in die ökologische Landwirtschaft: in mobile Hühnerställe, die muttergebundene Kälberaufzucht, Saatgutvermehrung, Maßnahmen zum Umwelt- und Gewässerschutz, in Solidarische Landwirtschaft, alte Gemüsesorten und seltene Tierrassen.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.oekolandbau.de/index.php?id=1011&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier geht&#039;s zur interaktiven Karte: https://www.oekolandbau.de/bio-im-alltag/bio-erleben/unterwegs/demonstrationsbetriebe/demobetriebe-im-portraet/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau auf youtube: https://www.youtube.com/@demonstrationsbetriebeokol3982&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Initiator der Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau: [https://bmel.de Bundesministerium für Ernährung und Landwirtschaft (BMEL)], Koordination / Durchführung Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung (BLE), Deichmanns Aue 29, 53179 Bonn, [https://ble.de www.ble.de]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Öko-Fachberatung Niedersachsen ==&lt;br /&gt;
https://oeko-fachberatung.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Wir sind Berater der Organisationen Bioland, Naturland, Demeter oder des Kompetenzzentrums Ökolandbau Niedersachsen (KÖN) und beraten landwirtschaftliche und gärtnerische Öko-Betriebe in den Bereichen Tierhaltung, Ackerbau, Betriebswirtschaft, Naturschutz und Webseitengestaltung.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Wir sind anerkannt als Beratungsorganisationen für die »einzelbetriebliche Beratung«. Unabhängig davon ob Sie einem Anbauverband angehören oder nicht, rufen Sie uns an und fragen Sie uns nach der geförderten Beratung des Landes Niedersachsens.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;https://oeko-fachberatung.de/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompetenzzentrum Ökolandbau Niedersachsen GmbH, Bahnhofstr. 15b, 27374 Visselhövede, Tel +49 (0) 4262 / 95 93-00&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Solidarische Landwirtschaft ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Netzwerk Solidarische Landwirtschaft ===&lt;br /&gt;
https://www.solidarische-landwirtschaft.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Es handelt sich um das Netzwerk Solidarische Landwirtschaft e.V., das in Deutschland für die Verbreitung und den Aufbau der Solidarischen Landwirtschaft verantwortlich ist. Gegründet wurde es 2011 als eingetragener, gemeinnütziger Verein und fungiert als Bewegung, basisdemokratische Organisation und Verband. Mitglieder des Netzwerks können Einzelpersonen, bestehende Solawi-Betriebe, Solawis in Gründung und Fördermitglieder sein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Netzwerk bietet Unterstützung in Form von &#039;&#039;&#039;Kontaktvermittlung&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;Beratung&#039;&#039;&#039;, Begleitung und &#039;&#039;&#039;Hilfestellung&#039;&#039;&#039; sowohl für &#039;&#039;&#039;existierende&#039;&#039;&#039; Solawi-Betriebe als auch für solche, die es &#039;&#039;&#039;werden wollen&#039;&#039;&#039;. Es fördert die Selbstorganisation und bietet konkrete Handlungsmöglichkeiten für &#039;&#039;&#039;Erzeuger&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;Verbraucher&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Netzwerk Solidarische Landwirtschaft e.V., Mittelstr. 1 51149 Köln​, Tel +49 (0)30 2000 50 21 - 1&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Symposium Aufbauende Landwirtschaft ==&lt;br /&gt;
https://aufbauende-landwirtschaft.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Symposium &amp;quot;Aufbauende Landwirtschaft&amp;quot; ist eine Veranstaltung, die sich auf die Prinzipien und landwirtschaftlichen Praktiken konzentriert. Der Fokus liegt auf dem &#039;&#039;&#039;Aufbau der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;&#039; und die Erzeugung gesunder, nährstoffreicher Lebensmittel. Es &#039;&#039;&#039;betrachtet natürliche Systeme in ihrer Ganzheit&#039;&#039;&#039; und Komplexität und &#039;&#039;&#039;fördert&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Praktiken&#039;&#039;&#039;, die in &#039;&#039;&#039;Kooperation mit der Natur&#039;&#039;&#039; erfolgen. Das Symposium zielt darauf ab, die &#039;&#039;&#039;Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;&#039; zu verbessern, die &#039;&#039;&#039;Artenvielfalt&#039;&#039;&#039; in lokalen Ökosystemen zu steigern, das &#039;&#039;&#039;Kleinklima positiv zu beeinflussen&#039;&#039;&#039; und damit zu verbesserten Wachstumsbedingungen und &#039;&#039;&#039;stabilen&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;Ernten&#039;&#039;&#039; beizutragen​&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der dahinterstehende Verein &amp;quot;Aufbauende Landwirtschaft e.V.&amp;quot; wurde am 22. Juni 2021 in Kreßberg gegründet und engagiert sich für eine klimaresiliente, biodiversitätsfördernde und sozial gerechte Landnutzung. Der Verein organisiert Symposien, Webinare und weitere Veranstaltungen, um Wissen zu vermitteln und ein Netzwerk aus Praktikern aus Land- und Forstwirtschaft, Wissenschaft, Politik und Wirtschaft zu fördern​&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das nächste Symposium findet vom 26. bis 28. Januar 2024 statt und dient als Treffpunkt für innovative Praktiker im Bereich der regenerativen Agrarkultur​&lt;br /&gt;
Organisiert wird das Symposium von [[Stefan Schwarzer]] in Zusammenarbeit mit [[Burkhard Kayser]]​​. Zu den weiteren wichtigen Akteuren des Vereins gehören Manuel Nagel als stellvertretender Vorstandsvorsitzender sowie Maya Heilmann, Sebastian Heilmann, Roman Huber, Martina Jacobson und Helene Urbain​​.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Kontakt:&#039;&#039;&#039; Aufbauende Landwirtschaft, Tempelhof 3, 74594 Kressberg, Tel +49 (0) 79 57 - 92 39 200&lt;br /&gt;
== IG Zugpferde e.V. ==&lt;br /&gt;
https://www.ig-zugpferde.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die IG Zugpferde e.V ist eine Interessensgemeinschaft für die Arbeit mit Zugtieren&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.solawi-oberellenbach.de/unsere-solawi/verb%C3%A4nde-und-netzwerke/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Akademie Schloss Kirchberg ==&lt;br /&gt;
https://akademie-schloss-kirchberg.de/de/ueber-uns/unser-team&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Die Akademie für ökologische Land- und Ernährungswirtschaft Schloss Kirchberg ist ein Nukleus für die Weiterentwicklung des ökologischen Landbaus in Deutschland.“&amp;lt;ref&amp;gt;https://akademie-schloss-kirchberg.de/de/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
youtube Kanal https://www.youtube.com/@akademieschlosskirchberg686&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Wanderschule ==&lt;br /&gt;
Weitere Informationen zur [[Wanderschule|Wanderschule hier]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== World Organic Forum ==&lt;br /&gt;
https://worldorganicforum.schloss-kirchberg-jagst.de/de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das World Organic Forum ist eine mehrtägige entwicklungspolitische Konferenz auf Schloss Kirchberg in Kirchberg an Jagst/ Deutschland. Die Akademie Schloss Kirchberg (Akademie für Ökologische Land- und Ernährungswirtschaft) verfolgt unter dem claim „Localizing SDGs“ kontinuierlich das Ziel, die Agenda 2030 der Vereinten Nationen mit den 17 Zielen für Nachhaltige Entwicklung (Sustainable Development Goals, SDGs) gemeinsam mit PartnerInnen aus allen Teilen der Welt praxisorientiert lokal zu verankern.&amp;lt;ref&amp;gt;https://worldorganicforum.schloss-kirchberg-jagst.de/de/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= Neue, innovative Plattformen und Netzwerke =&lt;br /&gt;
Nachfolgend stellen wir neue, innovative Initiativen und Plattformen vor, welche eine ökologische Ausrichtung im landwirtschaftlichen oder gärtnerischen Bereich haben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dyyna.bio ===&lt;br /&gt;
https://dyyna.bio/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Hi. Wir sind Dyyna. Ein kleines Netzwerkunternehmen, das aus der Idee entstanden ist, allen Menschen die Möglichkeiten zu erleichtern, durch sinnvolle Gartenarbeit ernsthaft was für den Planeten zu tun.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Nicht nur etwas weniger Schaden anzurichten (in dem man z.B. mal das Auto stehen lässt, oder Plastik reduziert), sondern wirklich im Garten die Biodiversität erhöht, Kohlenstoff über gute Pflanzung und Bodenpflege aktiv im Boden bindet, die Artenvielfalt in Stadträumen maximiert, die Bodenfruchtbarkeit natürlich erhöht, Lebensmittel selbst anbaut und das auch auf kleinstem Raum. Denn hier haben wir alle die Möglichkeit und einen großen Hebel – und müssen nicht auf Wirtschaft oder Politik warten. Wir können es einfach tun und der Hebel ist groß!&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;https://dyyna.bio/pages/uber-uns&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Simon Steiner EU, Rackersberg 7, 23730 Neustadt i.H., www.simonsteiner.de&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== International ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Internet/Crowdfarming.com ===&lt;br /&gt;
https://www.crowdfarming.com/en&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frankreich ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Biodynamie.org ====&lt;br /&gt;
https://www.bio-dynamie.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Website www.bio-dynamie.org gehört dem Mouvement de l&#039;Agriculture Bio-Dynamique (MABD), einer Föderation französprachiger Vereine, die die biodynamische Landwirtschaft fördert. Sie hat ihren Sitz in Colmar, Frankreich, und bietet Ressourcen auf Französisch an.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der MABD ist eine Organisation, die sich für nachhaltige und ethische Landwirtschaft einsetzt, mit Fokus auf Bildung, Unterstützung für Landwirte und Gemeinschaftsengagement. Sie bietet Schulungen, Publikationen und Unterstützung für biodynamische Praktiken an, ist aber keine Zertifizierungsstelle (das übernehmen Demeter und Biodyvin in Frankreich).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Hauptsitz befindet sich in Colmar, Frankreich, genauer gesagt in der Maison de l’Agriculture Biodynamique, 5 place de la Gare, 68000 Colmar.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der MABD nicht nur in Frankreich, sondern auch in anderen französischsprachigen Regionen wie der Schweiz, Belgien und Réunion tätig ist, mit fast 1.000 beruflichen und 1.500 individuellen Mitgliedern.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Biodynamie Recherche ====&lt;br /&gt;
https://biodynamie-recherche.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;quot;Auf dieser Website finden Sie eine wachsende und regelmäßig aktualisierte Anzahl von Ressourcen zur Forschung im Bereich der biodynamischen Landwirtschaft, die aus unserer Arbeit im Bereich der wissenschaftlichen Beobachtung stammen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Als Plattform für den Informationsaustausch zwischen Forschern, Studenten, Ausbildern, Technikern, Fachleuten und Journalisten gedacht, befassen sich die hier vorgestellten Publikationen mit verschiedenen Aspekten der Forschung, von der Geschichte der biodynamischen Bewegung über die Soziologie und Anthropologie dieser Strömung der biologischen Landwirtschaft bis hin zu den Ergebnissen der Agrarwissenschaft, die vor Ort beobachtet wurden.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sie finden hier zahlreiche Publikationen und wissenschaftliche Zusammenfassungen zu verschiedenen Aspekten der biodynamischen Landwirtschaft sowie Fachstudien zu den Themen Weinbau, Ernährung und Imkerei.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;https://biodynamie-recherche.org/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Kontaktdaten =====&lt;br /&gt;
* Ansprechpartner u.a. Dominique Massenot&lt;br /&gt;
* Association Biodynamie Recherche&lt;br /&gt;
* 5 place de la gare&lt;br /&gt;
* F-68000 Colmar&lt;br /&gt;
* Tel : +33 (0)3 89 24 13 36&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== BioDynamie Services ====&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;BioDynamie Services&#039;&#039;&#039; ist ein französisches Unternehmen, das sich auf die Herstellung und den Vertrieb von biodynamischen Präparaten sowie auf die Bereitstellung von Materialien und Dienstleistungen für die biodynamische Landwirtschaft und den Gartenbau spezialisiert hat. Das Unternehmen wurde von [[Pierre Masson]] und [[Vincent Masson]] gegründet und hat seinen Sitz in Château, Frankreich, und beschäftigt sieben Mitarbeiter. In Zeiten hoher Nachfrage wird das Team durch saisonale Arbeitskräfte verstärkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Kontaktdaten: =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Adresse: Les Crêts, 71250 Château, Frankreich, Tel +33 3 85 59 31 95, contact@biodynamie-services.fr&lt;br /&gt;
* Web https://www.biodynamie-services.fr/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Le Mouvement ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Amerika ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== North American Biodynamic Association ====&lt;br /&gt;
https://biodynamics.com&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sie ist die offizielle Website der North American Biodynamic Association, die sich der Förderung und Unterstützung der biodynamischen Landwirtschaft widmet. Die Organisation hat ihren Sitz in Milwaukee, Wisconsin, USA, und ist auf Nordamerika fokussiert, bietet aber auch internationale Verbindungen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Website bietet Ressourcen wie Prinzipien, Praktiken, Forschung, Zertifizierung und Gemeinschaftsverbindungen. Sie unterstützt Landwirte und Gärtner weltweit, die biodynamische Methoden anwenden, und bietet Bildungsmaterialien wie Online-Kurse und Blogs.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Website enthält auch Foren und Blogs, z. B. auf https://permies.com, für den Erfahrungsaustausch, was sie besonders interaktiv macht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Biodynamic Guild ====&lt;br /&gt;
https://www.biodynamicguild.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
International Biodynamic Guild&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
300 S Side&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brevard, NC 28712&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
United States&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Phone: 8327745260&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biodynamicguild@gmail.com&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== UK ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Biodynamic Association UK ====&lt;br /&gt;
https://www.biodynamic.org.uk/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frankreich ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Urgenci ====&lt;br /&gt;
https://urgenci.net/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
URGENCI ist ein &#039;&#039;&#039;internationales Netzwerk&#039;&#039;&#039;, das &#039;&#039;&#039;regionale&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;lokale&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;solidarische&#039;&#039;&#039; Landwirtschaften &#039;&#039;&#039;verbindet&#039;&#039;&#039;, wobei die Solidarische Landwirtschaft (CSA) die bekannteste Form darstellt. Das Netzwerk zielt darauf ab, &#039;&#039;&#039;transnationale Partnerschaften&#039;&#039;&#039; zwischen Produzenten und Verbrauchern zu &#039;&#039;&#039;entwickeln&#039;&#039;&#039; und legt einen starken &#039;&#039;&#039;Fokus&#039;&#039;&#039; auf &#039;&#039;&#039;Bildung&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;Erfahrungsaustausch&#039;&#039;&#039; und die &#039;&#039;&#039;Unterstützung&#039;&#039;&#039; lokaler Gruppen. URGENCI engagiert sich für &#039;&#039;&#039;Nahrungsmittelsouveränität&#039;&#039;&#039; und solidarische Wirtschaft, indem es &#039;&#039;&#039;direkte&#039;&#039;&#039;, vertrauensvolle &#039;&#039;&#039;Beziehungen&#039;&#039;&#039; zwischen &#039;&#039;&#039;Produzenten&#039;&#039;&#039; und &#039;&#039;&#039;Verbrauchern&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;fördert&#039;&#039;&#039;, die zu nachhaltiger Landwirtschaft und gesunder Ernährung beitragen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Headquarter: URGENCI - Maison de la vie associative, 13400 AUBAGNE, France,  Tel +33 (0)6 87 04 49 30​&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Konsumenten Verband ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;SCHWEIZERISCHER VERBAND DER KONSUMENTENVEREINE ZUR FÖRDERUNG DER BIOLOGISCH-DYNAMISCHEN LANDWIRTSCHAFT UND ASSOZIATIVER WIRTSCHAFTSORDNUNG&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der &#039;&#039;&#039;Schweizerische Konsumenten-Verband&#039;&#039;&#039; ist die älteste Konsumentenvereinigung in der Schweiz. Er wurde 1955 gegründet. Im Verband sind regionale Konsumentenvereine, Institutionen, Einzelmitglieder und Gönner zusammengeschlossen.&amp;lt;ref&amp;gt;https://konsumentenverband.ch/verband/index.php&amp;lt;/ref&amp;gt;​&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://konsumentenverband.ch/biodyn/landbau.php&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= Einzelnachweise =&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Netzwerke]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Verbände]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Initiativen]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Innovation]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Interessensvertretung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Kooperative Arbeit]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Martin_von_Mackensen&amp;diff=28251</id>
		<title>Martin von Mackensen</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Martin_von_Mackensen&amp;diff=28251"/>
		<updated>2026-06-27T12:09:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[Datei:Martin von Mackensen beim Plastizieren mit Ton im Februarkurs 2023.jpg|thumb|right|class=responsive-img|Martin von Mackensen beim plastizieren mit Ton, Foto: François Hagdorn]]Martin von Mackensen ist Landwirt und lebt und arbeitet auf dem biodynamischen [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. Martin kommt aus einer Lehrerfamilie und lernte zum Ende seiner Schulzeit [[Joseph Beuys]] kennen, und er wirkte mit bei der Baumpflanzaktion &amp;quot;7.000 Eichen&amp;quot; (1982 - 1986) für die documenta in Kassel.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.a-tempo.de/article.php?i=201703&amp;amp;c=2&amp;lt;/ref&amp;gt;Die Begegnung mit Beuys war ein maßgeblicher Impuls in der Landwirtschaft tätig zu werden. Beuys ermutigte ihn, statt eines Kunststudiums die Landwirtschaft zu ergreifen: &#039;&#039;„Das ist Quatsch, das Studium gibt es so eigentlich gar nicht […] Mach das, das ist viel wichtiger!“&#039;&#039; &amp;lt;ref&amp;gt;https://www.demeter-im-westen.de/martin-von-mackensen&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nach einer landwirtschaftlichen Lehre und früher Unternehmerverantwortung spezialisierte sich von Mackensen auf die biodynamische Methode, inspiriert von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiners]] Ideen. Seit den 1990er-Jahren gestaltet er die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] als Ort der Ausbildung und Forschung, wobei er selbst Kurse leitet.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martin ist Co- Autor des Standartwerks Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft, der sogenannte [[GA 327|LANDWIRTSCHAFTLICHER KURS]] (Neuauflage 2022). Zu seinen Wirken gehört neben der umfangreichen Vortragstätigkeit im Rahmen der Landbauschule eine Vortragstätigkeit auf nationaler und internationaler Ebene. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Filme und Themen ==&lt;br /&gt;
+++ Die nachfolgende Liste ist nach dem Veröffentlichungsdatum sortiert (nicht Entstehungsdatum) +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Juni 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Brot und Wein | Ein Vortrag von Georg Meißner und Martin von Mackensen auf dem Weingut Odinstal | 22. Juni 2026 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|mini|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &amp;quot;Brot und Wein&amp;quot; am 22. Juni 2026]]&lt;br /&gt;
Wir sehen hier [[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und Martin von Mackensen mit einem Vortrag für namhafte Winzer und top-Sommeliers aus der Spitzengastronomie im Rahmen der jährlichen biodynamischen Seminarveranstaltung auf dem Weingut Odinstal (organisiert vom Winzer Andreas Schumann).&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;Zitat Georg Meissner: &amp;quot;Georg: Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben. Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026|| Hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im November 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Martin von Mackensen | Vortragszyklus Grundlagen der Biodynamik (Novemberkurs 2025) | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_2025-11-3.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=A2ci0dcd4y8|mini|[[Martin von Mackensen]] mit der 1. Folge vom biodynamischen Grundkurs im Rahmen des Novemberkurses am 3. November 2025 vor den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] im Rahmen des sogenannten Novemberkurses 2025 seinen Grundkurs-Vortragszyklus vor den Azubis aus der biodynamischen Ausbildung. Dieser Vortragszyklus wurde in der Vergangenheit bereits verfilmt, dennoch gibt es bei Martin immer wieder interessante Entwicklungen und Entdeckungen, also neue Aspekte, die in seine Vorträge hineinfließen. Somit ist es immer auch &amp;quot;neu&amp;quot;. &amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[1. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[2. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[3. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[4. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[5. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[6. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[7. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[8. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[9. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[10. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[11. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[12. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====&lt;br /&gt;
+++ Die nachfolgende Liste ist nach dem Veröffentlichungsdatum sortiert (nicht Entstehungsdatum) +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im November 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Martin von Mackensen | Vortragszyklus Grundlagen der Biodynamik (Novemberkurs 2025) | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_2025-11-3.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=A2ci0dcd4y8|mini|[[Martin von Mackensen]] mit der 1. Folge vom biodynamischen Grundkurs im Rahmen des Novemberkurses am 3. November 2025 vor den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] im Rahmen des sogenannten Novemberkurses 2025 seinen Grundkurs-Vortragszyklus vor den Azubis aus der biodynamischen Ausbildung. Dieser Vortragszyklus wurde in der Vergangenheit bereits verfilmt, dennoch gibt es bei Martin immer wieder interessante Entwicklungen und Entdeckungen, also neue Aspekte, die in seine Vorträge hineinfließen. Somit ist es immer auch &amp;quot;neu&amp;quot;. &amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[1. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[2. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[3. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[4. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[5. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[6. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[7. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[8. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[9. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[10. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[11. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[12. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Mai 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Martin von Mackensen | 25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_am_Dottenfelderhof_2025-5-31.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=M01Sm4rK-tE|mini|Martin von Mackensen am 31. Mai 2025 am [[Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von Martin von Mackensen, Leiter der Landbauschule Dottenfelderhof bildete mit dem Thema &amp;quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&amp;quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zur Transkription |]] &amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Gedenken_an_Manfred_Klett_2025-5-21.jpg|link=Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|thumb|Martin von Mackensen spricht hier am 21. Mai 2025 im Gedenken an [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] im Rudolf-Steiner Haus in Frankfurt]]&lt;br /&gt;
Anlässlich des Todes von Dr. Manfred Klett hält Martin von Mackensen am 21. Mai 2025 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt eine kurze Rede.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Februar 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Teil_4v4_Bernkastel-Kues_2024-12-18.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=MoQDzbl0hCU|mini|Martin von Mackensen vom der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]&lt;br /&gt;
Am 18. Dezember 2024 versammelten sich Praktiker aus dem biologisch-dynamischen Weinbau im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues an der Mosel. Im Stil von Vorträgen und einer seminaristischen Arbeit in Kleingruppen wirkten der Weinbaudozent und Winzer [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]], der Geograf und Dozent an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]], Stefan Sylla, und Martin von Mackensen, seines Zeichens Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]], mit an einem erkenntnisreichen Tag zum besseren Verständnis des Ton, als Vermittler von Kräftewirkungen der Pflanze. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der biodynamische Mosel-Winzer [https://trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des Hotel Deinhards, Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von Nikolaus von Kues. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des Cusanus Stift, welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. &lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Januarkurs mit Martin von Mackensen | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:1._Folge_Januarkurs_2025_Martin_von_Mackensen_2025-1-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=M3jwEPwqP7A|mini|Martin von Mackensen am im Januar 2025 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Januar 2025.]]Hier vermittelt Martin von Mackensen im sogenannten Januarkurs 2025 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] (1. Lehrjahr im Demeter im Osten und 1. Lehrjahr im Demeter im Westen) Grundlagen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 3. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 4. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 5. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 6. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 7. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 8. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 9. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 10. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 11. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 12. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 13. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|13]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
[[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zum 1. Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Novemberkurs | Grundkurs biodynamische Landwirtschaft in 13. Folgen, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:1. Folge Grundkurs Martin von Mackensen 2024-11-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|mini|Martin von Mackensen im November 2024 in der Landbauschule Dottenfelderhof. Erstveröffentlichung im Dezember 2024/ Januar 2025. [[https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|Hier klicken um zum Film zu gelangen]] ]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin im November 2024 im Rahmen des sogenannten &amp;quot;Novemberkurses&amp;quot; in der Landbauschule vom Dottenfelderhof eine 13 teilige Vorlesung.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|| hier geht&#039;s zum 1. Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=aX639wpxUBE|| hier geht&#039;s zum 2. Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=N_6iLA1Kye8|| hier geht&#039;s zum 3. Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usw. (weitere Folgen findest du direkt in youtube)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im November 2024 ===&lt;br /&gt;
==== Biografie Rudolf Steiner | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Biografie Rudolf Steiner, 2024 2024-11-25.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 25. November 2024 am Dottenfelderhof [https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024 hier klicken um zum Artikel mit Video zu gelangen] ]]&amp;quot;Und jetzt kommt etwas, was ich auch gerne wieder im Original vorlesen würde als Zitat. Steiner macht während seiner Schulzeit und während seines Studiums und später viel &#039;&#039;&#039;Nachhilfeunterricht&#039;&#039;&#039; und darüber spricht er folgendermaßen und schreibt - ich weiß bei diesem Zitat nicht ganz genau, ob es aus seinem Vortrag ist oder ob es aus seinem Buch &amp;quot;[[a:Mein Lebensgang|Mein Lebensgang]]&amp;quot; ist:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;Ich verdanke diesem Nachhilfeunterricht sehr viel. Indem ich den aufgenommenen Unterrichtsstoff an andere weiterzugeben hatte, erwachte ich gewissermaßen für ihn. Denn ich kann nicht anders sagen, als dass ich die Kenntnisse, die mir selbst von der Schule übermittelt wurden, wie in einem Lebenstrauma aufnahm. Wach war ich in dem, was ich mir selbst errang oder was ich von einem geistigen Wohltäter erhielt. Von dem, was ich so in einen vollbewussten Seelenzustand hereinnahm, unterschied sich beträchtlich, was wie traumbildhaft als Schulunterricht an mir vorüberging. Für die Umbildung dieses halbwach Aufgenommenen sorgte nun die Tatsache, dass ich meine Kenntnisse in der Nachhilfestunden beleben musste. Andererseits war ich dadurch genötigt, mich in einem frühen Lebensalter mit praktischer Seelenkunde zu beschäftigen. Ich lernte die Schwierigkeiten der menschlichen Seelenentwicklung an meinen Schülern kennen.&amp;quot; (Martin von Mackensen, Biografie Rudolf Steiner&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024#Durch den Nachhilfeunterricht erlebt er an den Bedürfnissen des Schülers eine Art innerer Reflexion darüber, was eigentlich geistig ist, was physisch-sinnlich ist und wie man das Geistige präzise fassen kann 00:26:36]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;)&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel mit Video |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
=== Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Teil_1_Geschichtliches_Werden_2021-11-12.jpg|verweis=Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|mini|Martin von Mackensen am 12. November 2021 in der Landbauschule Dottenfelderhof. Erstveröffentlichung Oktober 2024. [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 12. November 2021 im Rahmen des sogenannten &amp;quot;Novemberkurses&amp;quot; in der Landbauschule vom Dottenfelderhof eine 2 teilige Vorlesung zum Thema des geschichtlichen Werdens der Landwirtschaft.   &lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|1]] - [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Verwirklichung des Willens | Andreashof Bodensee, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Andreashof am Bodensee 4. Oktober 2024.jpg|verweis=Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|thumb|Martin von Mackensen am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof (Bodensee) [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof am Bodensee einen Vortrag über den Willen in der Landwirtschaft, Pädagogik und der Medizin.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Rinder als Klimaproblem, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Rinder_als_Klimaproblem_Rudolf_Steiner_Haus_2024-8-28.jpg|verweis=Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|thumb|Martin von Mackensen am 28. August 2024 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt am Main [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|hier klicken um zum Video zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 28. August 2024 im [https://www.steiner-haus-ffm.de/ Rudolf Steiner Haus in Frankfurt] am Main seinen Vortrag über Rinder. Dabei bewegt er sich in dem Spannungsfeld der öffentlichen Diskussion über den Methanausstoß von Rindern und auf der anderen Seite in der geisteswissenschaftlichen Sicht auf die Kuh - nur im einmal tiefer einzutauchen, was das Wesen der Kuh überhaupt sein kann.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen am 16. Juni 2024 Dorfgemeinschaft Tennental.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk|mini|Martin von Mackensen vom [[Dottenfelderhof]] am 16. Juni 2024 in der [https://www.tennental.de/ Dorfgemeinschaft Tennental]. [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im Rahmen einer schönen Jubiläumsfeier, 100 Jahre biologisch-dynamische Landwirtschaft, veranstaltet von [https://www.demeter-bw.de/ Demeter in Baden-Württemberg], spricht [[Martin von Mackensen|Martin]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof) über Stoffe UND Kräfte, ein &amp;quot;feines&amp;quot; Thema mit (geistigen) Aspekten, die seinerzeit dem Schöpfer der biologisch-dynamischen Landwirtschaft, Rudolf Steiner, bereits ein wesentliches Anliegen war. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Um das Boden- Pflanzen- und Tierleben wirklichkeitsgemäß zu erfassen, sollte der Blick über die quantitative Bilanz von Stoffen hinaus gehen. Deshalb geht es hier auch um das Vorhandensein und die Wirkungsweise von Kräften. Ja, es ist ein anspruchsvolles Thema, welches zur eigenen Recherche mit anregen kann. Siehe dazu auch die Vorträge von Rudolf Steiner, welcher er in England, [[s:GA_227#F%C3%9CNFTER_VORTRAG_Penmaenmawr,_23._August_1923_Des_Menschen_Beziehungen_zu_den_drei_Welten|Penmenmore am 23. August 1923 hielt]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Veranstaltung fand statt in der Dorfgemeinschaft Tennental, wo Demeter Baden-Württemberg bereits vor 20 Jahren das 80igste Jubiläum feierte. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://www.demeter-bw.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://www.tennental.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== LIEBE ZUR ERDE | 100 Jahre geistig inspirierte Landwirtschaft, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Christengemeinschaft Frankfurt 27. Juni 2024.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Liebe_zur_Erde_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] am 27. Juni 2024 in der Christengemeinschaft Frankfurt am Main. [[Liebe zur Erde - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier geht&#039;s schriftlichen Beitrag]] ]]&lt;br /&gt;
Hier schreibt Bertolt Hellebrand, einer von 3 Priestern in der [[aw:Christengemeinschaft|Christengemeinschaft]] Frankfurt/M, in der Einladung für den Vortrag mit Martin: &amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Die Liebe zur Erde offenbart sich in vielen Formen. Vor 100 Jahren gab [[Rudolf Steiner]] zu [[Pfingsten]] 1924, in Koberwitz bei Breslau, mit seinem „[[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]]“ entscheidende Anregungen zu einer Landwirtschaft, die die Kräfte der Natur mit denen des Menschen und des Kosmos auf neuartige Weise verbindet. Anlässlich 100 Jahren [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischer Landwirtschaft]], in der wir die Erde durch unsere Zuwendung und [[Arbeit]] an ihr immer mehr lieben lernen können, freuen wir uns, dass uns Martin von Mackensen vom [[Dottenfelderhof]] tiefere Einblicke in diese Arbeit gibt.&amp;quot; &amp;lt;/blockquote&amp;gt;https://christengemeinschaft.de/gemeinden/frankfurt-main&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Liebe zur Erde - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Landwirtschaftliche Tagung in Dornach 2024-2-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs|mini|Vortrag von Martin von Mackensen am 7. Februar 2024 im Goetheanum in Dornach im Rahmen der Landwirtschaftlichen Tagung. [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) einen Vortrag über &amp;quot;Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle&amp;quot;. Der Vortrag wurde am 7. Februar 2024 im Rahmen der jährlichen landwirtschaftlichen Tagung in Dornach, im anthroposophischen Goetheanum, gehalten. Teilnehmer waren Menschen aus der Landwirtschaft und aus dem Gärtnerbereich aus aller Welt, Jung und Alt nutzten die Gelegenheit zur Teilnahme als Inspiration für die eigene Arbeit und auch als gute Networkinggelegenheit- schließlich trifft sich hier &amp;quot;die ganze Welt&amp;quot; der Biodynamik. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Öko Weinbau Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Grundlagen Biodynamik | Martin von Mackensen | 11. Januar 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Öko_Weinbau_Kloster_St._Ulrich,_11._Januar_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c|mini|Vorlesung mit [[Martin von Mackensen]] am 11. Januar 2024 [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c Hier gehts zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] seine jährliche Januarvorlesung auf der Fachtagung Ökologischer Weinbau im [https://www.bildungshaus-kloster-st-ulrich.de/ Bildungshaus Kloster St. Ulrich] bei Freiburg im Breisgau. Noch vor 3 Jahren hieß die Fachtagung: Seminar - Neue Wege im biologisch-dynamischen Weinbau. Im Februar wird jährlich ein Fortgeschrittenenkurs angeboten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c | hier geht&#039;s zum Film |] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Wintertagung Demeter im Osten, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Wintertagung_Demeter_im_Osten_2024-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8|mini|Martin von Mackensen am 28. Januar 2024 in Zeitz. [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 Hier geht&#039;s zum Film]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin von Mackensen zum Anlass der Wintertagung 2024 von [[Demeter im Osten]] in der alten Nudelfabrik in Zeitz (Sachsen-Anhalt) einen Vortrag zum Thema „Kooperative und soziale Verantwortung“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Einblicke in den Dottenfelderhof, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Vortrag Einführung Dottenfelderhof 2024-1-20.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY|mini|[[Martin von Mackensen]] beim Vortrag über den Dottenfelderhof am 20. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY|hier Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Hier gibt Martin, Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] vom Dottenfelderhof, mit einer kurzen Präsentation Einblicke in die Charakteristika des [[Dottenfelderhof]]. Die Zuhörer bestehen aus langjährigen Gesellschaftern der sogenannten Landwirtschaftsgemeinschaft vom Dottenfelderhof. Aber es sind just ein paar neue Gesellschafter hinzugestoßen - ein Anlass für Martin ganz generelle Informationen zu geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY%7Chier | hier geht&#039;s zum Film |]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Göbekli Tepe, 2023 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Vortrag Göbekli Tepe Dornach 2023-2-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg|mini|[[Göbekli Tepe]]- ein Vortrag von Martin von Mackensen am 1. Februar 2023 auf der Landwirtschaftlichen Tagung in Dornach. [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3|hier Hier geht&#039;s zum Film]]]&lt;br /&gt;
In seinem Vortrag zu [[Göbekli Tepe]] und dessen archäologischer Erschließung stellt Martin von Mackensen, Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] auf dem [[Dottenfelderhof]], die Fragen, wann die Landwirtschaft entstand und welche fundamentalen Unterschiede sich im Denken und Handeln der Menschen im Übergang vom Nomadentum zur Sesshaftigkeit finden. Zuvor schildert Arzu Duran, biodynamische Bäuerin und Mitbegründerin der biodynamischen Bewegung in der Türkei.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Göbekli Tepe - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2023|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Was ist der aktuelle Stand der Dinge bei der &amp;quot;Neuen Gentechnik&amp;quot;?, 2023 ===&lt;br /&gt;
Ein Informationsgespräch über die Neue Gentechnik mit Clara Behr von der BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL [[Datei:Neue_Gentechnik_-_ein_Gespräch_mit_Clara_Behr_vom_7._November_2023.jpg|verweis=Neue_Gentechnik_-_ein_Gespräch_mit_Clara_Behr_vom_7._November_2023|mini|Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023 [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|hier geht&#039;s zum Transkript und Film]] ]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&amp;quot;Der Gesetzesvorschlag basiert wirklich auf das Hauptargument&#039;&#039;&#039;, dass diese erste Kategorie von &#039;&#039;&#039;Neuen Gentechnik&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;ähnlich ist wie die konventionelle Züchtung&#039;&#039;&#039;. Also dass die Methoden, die man anwendet, ähnlich sind wie konventionelle Züchtung und dass das Ergebnis dann am Ende das gleiche ist, wie wenn man Methoden der konventionellen Züchtung anwendet. Das ist, glaube ich wirklich der, sagen wir mal, auch &#039;&#039;&#039;der größte Erfolg der Agrarindustrie&#039;&#039;&#039;, also vor allem der großen Konzerne wie Bayer oder Syngenta oder Chemie (Name?) und so weiter. Sie haben &#039;&#039;&#039;ganz lange darauf gearbeitet, dieses Argument voranzutreiben&#039;&#039;&#039;, und das haben Sie leider mit &#039;&#039;&#039;sehr viel Erfolg&#039;&#039;&#039; gemacht. Und &#039;&#039;&#039;deswegen hat sich jetzt bei vielen Politikern die Meinung wirklich geändert&#039;&#039;&#039;. Und sie sind davon überzeugt, dass wir hier &#039;&#039;&#039;nicht mehr von Gentechnik reden&#039;&#039;&#039;, sondern von &#039;&#039;&#039;Methoden&#039;&#039;&#039;, die &#039;&#039;&#039;ähnlich&#039;&#039;&#039; sind wie von &#039;&#039;&#039;konventioneller Züchtung&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;Zitat von Clara Behr am 7. November 2023 im Rahmen eines online Gesprächs&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|Hier geht&#039;s zum Artikel &amp;amp; Film]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Prinzip Mitte im Bearbeiten der Kultur-Natur in der Landwirtschaft, 2023 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_12._September_2023_Christengemeinschaft_Havelhöhe.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=kdHd0rJPME4|mini|right|class=responsive-img|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] beim Vortrag am 12. September 2023 in Berlin Havelhöhe in der [https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe Christengemeinschaft] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Am 12. September hat Martin von Mackensen in den Räumen der [https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehehttps://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe Christengemeinschaft auf dem Campus Berlin Havelhöhe] eine Vortrag rund ums Themengebiet der Mitte gehalten. Es ist ein Beitrag von Martin für die 14-tägige Arbeitsgruppe der [[A:Christengemeinschaft|Christengemeinschaft]], welche das Thema «Das offenbare Geheimnis der Mitte» behandelt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=kdHd0rJPME4 Hier geht&#039;s zum Video]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biografie Rudolf Steiner ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Biografie Rudolf Steiner - Ein Vortrag von Martin von Mackensen am 17. Januar 2019 Teil1.jpg|thumb|link=aw:Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2019#Transkription%20der%20Biografie%20von%20Rudolf%20Steiner%20Teil%201|Teil 1 «Biografie von Rudolf Steiner»]][[Datei:Biografie Rudolf Steiner - Ein Vortrag von Martin von Mackensen am 17. Januar 2019 Teil2.jpg|thumb|link=aw:Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2019#Transkription%20der%20Biografie%20von%20Rudolf%20Steiner%20Teil%201|Teil 2 «Biografie von Rudolf Steiner»]]Hier hält Martin von Mackensen im Rahmen der Landbauschule vom [[Dottenfelderhof]] einen ausführlichen Vortrag über die Biografie von [[a:Rudolf_Steiner|Rudolf Steiner]]. So kann man einen gewissen Ein- und Überblick bekommen, wer Rudolf Steiner war, und in welche Richtung er als schaffender Mensch strebte.&lt;br /&gt;
Hier ein Ausschnitt aus Teil 1&amp;lt;ref&amp;gt;https://anthro.world/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2019#Fr%C3%BChe_nicht-sinnliche_Wahrnehmungen_0:11:01&amp;lt;/ref&amp;gt; aus dem Vortrag: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Eines Tages, noch vor seinem achten Lebensjahr, sitzt er allein im Wartesaal. Da erscheint ihm eine Frau, die ihn um Beistand bittet und danach auf seltsame Weise verschwindet. Tage später stellt sich heraus, dass sich eben zu dieser Zeit die entfernt wohnende Schwester seiner Mutter das Leben genommen hat.&amp;quot;&#039;&#039; Später deutet Steiner an, dass ihm seither die äußere Welt transparent geworden ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Kind, was eine, tja, wie kann man das beschreiben, &#039;&#039;&#039;eine Wahrnehmung hat, die ganz eindeutig nicht sinnlich ist&#039;&#039;&#039;. Und an anderer Stelle beschreibt er das dann selber und sagt, ja, er habe dann eigentlich zu den Erwachsenen Kontakt gesucht und hat versucht, das Erlebnis zu schildern. Und dann hat man ihm einfach gesagt: &#039;&#039;&amp;quot;Was erzählst du da, du dummer Bub?&amp;quot;&#039;&#039; Bleib sozusagen hier im Hier und Jetzt! Und die Nachricht, dass die Tante verstorben ist und Selbstmord begangen hat, die hat er so direkt gar nicht gekriegt. Und die Eltern haben die zwei Wochen später bekommen. Und nur aus der Reaktion der Eltern hat er dann als Kind kapiert, dass das eben zusammenfällt. Und ihn aber auch gleichzeitig verschüchtert und durcheinandergebracht in Bezug auf diese Wahrnehmungen, die er hat, und die offensichtlich die Eltern, und da waren noch andere Erwachsene, nicht haben. Also gleich am Anfang dieses Problem, &#039;&#039;&#039;ich habe Wahrnehmungen, die von etwas da sind, mit denen ich in der Welt anstoße&#039;&#039;&#039;. Er berichtet dann über seinen Umgang in dieser Welt, in dieser Natur und schreibt jetzt in der dritten Person, da war er ungefähr 50. Da ist allerhand Blödsinn über ihn veröffentlicht worden, über seine Biografie. Und dann sieht er sich genötigt, selber dazu etwas zu schreiben, was ihm sonst eigentlich sehr fern lag.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Und der Knabe lebte etwa von jenem Zeitpunkt ab mit den Geistern der Natur, die ja in einer solchen Gegend ganz besonders zu beobachten sind, mit den schaffenden Wesenheiten hinter den Dingen, in derselben Weise, wie er die äußere Welt auf sich wirken ließ.&amp;quot;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also, in einer kurzen Biografie, die so, ja, 15 Seiten damals umfasste, die er zunächst auch als Vortrag gehalten hat 1913, fängt er damit an, dass er eben dieses Bahn-Erlebnis berührt. Und dann diese Verbindung zu den Geistern der Natur, mit denen er in einer Verbindung steht, mit der er eine Wahrnehmung hat, wie mit der äußeren Welt. Auch noch wohl vor der Schulzeit oder vielleicht in dem ersten Schuljahr oder spätestens in dem zweiten. Also ganz am Anfang der Biografie, dieses Erlebnis.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[aw:Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2019|Hier geht&#039;s zum Vortrag]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://steiner.wiki/GA_28 Hier geht&#039;s zum Rudolf Steiners Buch «Mein Lebensgang» GA 28]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Landwirtschaftliche Kurs ===&lt;br /&gt;
[[Datei:6.Vortrag Landwirtschaftlicher Kurs Vortrag Martin von Mackensen vom Dottenfelderhof.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=hVtUZClMBoY|6. Vortrag aus dem [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]] ]]&lt;br /&gt;
Hier vermittelt [[Martin von Mackensen]] vom Dottenfelderhof einen Überblick über den [https://steiner.wiki/GA_327#SECHSTER_VORTRAG_Koberwitz,_14._Juni_1924_Die_Individualisierung_in_den_Ma%C3%9Fnahmen_der_Landwirtschaft 6. Vortrag] aus dem [https://steiner.wiki/GA_327 Landwirtschaftlichen Kurs] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]]. Für gewöhnlich macht Martin Stück für Stück Textarbeit mit seinen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] bzw. mit den [[Biodynamische Ausbildung|Auszubildenden]] der biodynamischen Ausbildung. Hingegen hat er sich diesmal entschieden, eine Herleitung und Beziehung aus vorherigen Kapiteln bzw. Vorträgen zu machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=hVtUZClMBoY Hier geht&#039;s zum Video]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs in 12 Folgen, 2022===&lt;br /&gt;
[[Datei:Gesichtspunkte_aus_dem_Landwirtschaftlichen_Kurs_Martin_von_Mackensen.JPG|verweis=Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|mini|hier klicken um [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022 |zur Transkription zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält Martin im Jahr 2022 einen freien Vortragszyklus wo die Gesichtspunkte aus dem [[s:GA_327|Landwirtschaftlichen Kurs]] dargestellt werden. In der nachfolgenden Vortragsreihe hebt Martin wesentlichen Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs heraus und &amp;quot;performt&amp;quot; die Gedanken aus dem [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]] mit eigenen kreativen Gedanken.&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|1]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|2]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 3. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|3]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 4. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|4]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 5. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|5]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 6. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|6]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 7. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|7]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 8. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|8]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 9. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|9]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 10. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|10]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 11. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|11]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 12. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|12]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Grundkurs biodynamische Landwirtschaft in 19. Folgen, 2021 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Grundkurs_-_1._Folge_Martin_von_Mackensen,_2021.jpg|verweis=Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 1. Folge von Martin von Mackensen, 2021|mini|Martin von Mackensen [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 1. Folge von Martin von Mackensen, 2021|hier klicken um zum 1. Vortrag zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] am Dottenfelderhof im Jahr 2021 in der Landbauschule eine wunderschöne Grundkurs-Vorlesungsreihe über die [[biologisch-dynamische Landwirtschaft]] in 19. Folgen. Es ist eine anschauliche Übersicht über das breit gefächerte Gebiet der biologisch-dynamischen Landwirtschaft.   &lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 1. Folge von Martin von Mackensen, 2021|1]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 2. Folge von Martin von Mackensen, 2021|2]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 3. Folge von Martin von Mackensen, 2021|3]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 4. Folge von Martin von Mackensen, 2021|4]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 5. Folge von Martin von Mackensen, 2021|5]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 6. Folge von Martin von Mackensen, 2021|6]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 7. Folge von Martin von Mackensen, 2021|7]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 8. Folge von Martin von Mackensen, 2021|8]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 9. Folge von Martin von Mackensen, 2021|9]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 10. Folge von Martin von Mackensen, 2021|10]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 11. Folge von Martin von Mackensen, 2021|11]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 12. Folge von Martin von Mackensen, 2021|12]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 13. Folge von Martin von Mackensen, 2021|13]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 14. Folge von Martin von Mackensen, 2021|14]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 15. Folge von Martin von Mackensen, 2021|15]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 16. Folge von Martin von Mackensen, 2021|16]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 17. Folge von Martin von Mackensen, 2021|17]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 18. Folge von Martin von Mackensen, 2021|18]]- [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 19. Folge von Martin von Mackensen, 2021|19]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Entstehung des Bodens, 2018 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Auf den Boden gebracht Vortrag Martin von Mackensen biodynamische Landwirtschaft Berlin 2018.jpg|thumb|link=Entstehung des Bodens - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2018|Martin von Mackensen: Entstehung des Bodens  ]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin einen spannenden Vortrag über die Entstehung des Bodens im Rahmen der Herbsttagung 2018 in Berlin der (damals) sogenannten Auszubildenden der &amp;quot;Freien Ausbildung&amp;quot;. Die Ausbildungszeit damals waren 4 Jahre. Heute heißt dieses Ausbildungsformat &amp;quot;[[Biodynamische Ausbildung]]&amp;quot;, und sie dauert 3 Jahre. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Entstehung des Bodens - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2018|| Hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hof als Organismus und Kunstwerk, 2020 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Dottenfelderhof_Vortrag_Zukunftsstiftung_Landwirtschaft_20_jähriges_Jubiläum.JPG|verweis=https://biodyn.wiki/Hof_als_Organismus_und_Kunstwerk_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2020|mini|Hof als Organismus und Kunstwerk mit [[Martin von Mackensen]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule vom Dottenfelderhof]] am 3. Oktober 2020]]&lt;br /&gt;
Die Zukunftsstiftung Landwirtschaft der GLS Treuhand, vertreten durch den Geschäftsführer Oliver Willing, gehört mit zu den Schlüsselinstitutionen welche die ökologische und [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamische Landwirtschaft]] auf vielseitige Weise unterstützt und fördert. Sie sorgt u.a. dafür, dass das gespendete Geld der [[GLS Bank|Bankkunden der GLS]] bedarfsgerecht für die nachhaltige Tierzucht, den Nachwuchs im Bereich der [[Biodynamische Ausbildung|Biodynamische-Ausbildung]], und der Generation von morgen- für Schulbauernhöfe, verwendet wird. In diesem Sinne zählt die Zukunftsstiftung Landwirtschaft gemeinsam mit und durch die GLS Treuhand, zu den langjährigen und zuverlässigen Partnern des [[Dottenfelderhof]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im Jahr 2020 besteht die Zukunftsstiftung Landwirtschaft bereits seit 20 Jahren. Und anlässlich des Jubiläums hält [[Martin von Mackensen]] einen spannenden Vortrag über den &amp;quot;Hof als Organismus und Kunstwerk&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Man sollte wirklich versuchen die Tätigkeit der Menschen in der Landwirtschaft als künstlerischen Akt aufzufassen (sofern diese ihre Tätigkeit ebenso in diesem Gewahrsein ausführen). So bekommt man Bewusstsein für das eigene Handeln aus einem schöpferischen Impuls- das ist etwas ganz anderes, als wenn man seine Arbeit i.S. einer Erledigungsarbeit verrichtet. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://biodyn.wiki/Hof_als_Organismus_und_Kunstwerk_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2020 Hier geht&#039;s zum Artikel und Video]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Züchtung ===&lt;br /&gt;
[[Datei:MvM_Pflanzenzüchtung_Folge_1bis3.jpg|verweis=Biodynamische Pflanzenzüchtung - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|mini|[[Martin von Mackensen]] am 5. Januar 2021 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
Im Rahmen eines 3 tägigen Züchterworkshops hält [[Martin von Mackensen]] eine kurze Vortragsreihe in Begleitung von Pflanzenzüchtern. Worauf es hier Martin ankommt: Bei der Züchtungsarbeit spielt der Zukunftsaspekt eine Rolle. Schließlich arbeiten die Züchter einer Zukunft entgegen, es soll etwas entstehen, was noch nicht vorhanden ist. Dafür braucht es bei der Züchtertätigkeit eines inneren Bildes von demjenigen, was werden soll. Anregungen für diese Gedankenansätze findet man unter anderem im sogenannten [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]]. &lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Biodynamische Pflanzenzüchtung - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|1]] - [[Biodynamische Pflanzenzüchtung - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|2]] - [[Biodynamische Pflanzenzüchtung - 3. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|3]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Anthroposophie]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ausbildung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsleiter]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dornach]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Aus- und Weiterbildung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:GA 327]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Geschäftsführer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Joseph Beuys]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Kunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbauschule Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lehrer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Martin von Mackensen]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Öffentlichkeitsarbeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Speaker]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vortrag]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Video]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Einzelnachweise ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Hauptseite&amp;diff=28250</id>
		<title>Hauptseite</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Hauptseite&amp;diff=28250"/>
		<updated>2026-06-27T12:08:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[Datei:Kornfeld an der Nidda in Frankfurt am Main.JPG|thumb|]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Einleitung==&lt;br /&gt;
Willkommen bei biodyn.wiki. Wir haben einen Schwerpunkt auf die [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische]] Praxis für die Landwirtschaft und die Gärtnerei. Die Menschen für die Webseiten [https://anthrowiki.at anthrowiki.at], [https://anthro.world anthro.world] und [https://steiner.wiki steiner.wiki] arbeiten hier in freier Initiative mit biodyn.wiki zusammen.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier und auf dem [https://www.youtube.com/@biodynwiki youtube Kanal biodynwiki] findest du hunderte hochwertige Filmbeiträge und Begriffsklärungen rund um den Bereich der ökologischen und biodynamischen Landwirtschaft/ Gartenbau. Historisch wurden die meisten Beiträge an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] mit [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]], und [[Martin von Mackensen]] erstellt, aber wir verstehen uns als offene Plattform für Anregungen und Content von Dritten, wenn er zum Kontext passt.                                                                                                                                                              &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Filmvorträge werden schrittweise transkribiert und begrifflich verlinkt. Es entstehen systematisch Stichwort-Glossare, die in ein &#039;&#039;&#039;[[Gesamtglossar A|Gesamtglossar]]&#039;&#039;&#039; zusammen geführt werden. Das erlaubt die gezielte Inhaltssuche und bezieht künftige den Inhalt der Filme systematisch mit ein.                                                                                                                                                               &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diese Arbeit lebt vom Engagement aus freiwilligen Impulsen. Gerne kannst du bei der Aufarbeitung der Vorträge [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]].                                                                                                                                                              &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Für unsere gegenwärtigen Herausforderungen bei Klima-, Natur- und Kultur Fragen hat die biologisch-dynamische Wirtschaftsweise wirklichkeitsgemäße Denkzusammenhänge und funktionierende Lösungsansätze. Der Menschen kann und soll aktiv das gegenwärtige Geschehen gestalten und somit jetzt schon Zukunftsimpulse in die gewünschte Richtung geben.                                                                                                                                                               &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Aktuelle Veröffentlichungen ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Juni 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Brot und Wein | Ein Vortrag von Georg Meißner und Martin von Mackensen auf dem Weingut Odinstal | 22. Juni 2026 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|mini|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &amp;quot;Brot und Wein&amp;quot; am 22. Juni 2026]]&lt;br /&gt;
Wir sehen hier [[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und Martin von Mackensen mit einem Vortrag für namhafte Winzer und top-Sommeliers aus der Spitzengastronomie im Rahmen der jährlichen biodynamischen Seminarveranstaltung auf dem Weingut Odinstal (organisiert vom Winzer Andreas Schumann).&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;Zitat Georg Meissner: &amp;quot;Georg: Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben. Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026|| Hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im April 2026 ===&lt;br /&gt;
==== Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG | Podiumsdiskussion Loheland, Künzell, 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Podiumsdiskussion_2026-2-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=QugdEt-9Jhg|mini|Eine Podiumsdiskussion am 10. Februar 2026 in Loheland in Künzell zum Thema &amp;quot;Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG&amp;quot;. [https://www.youtube.com/watch?v=QugdEt-9Jhg Hier klicken um zum Video zu gelangen]]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;Zitat von Prof. Dr. Marcelo da Vega:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Ja, dieses Konzept von Future Skills ist vielleicht nicht jedem vertraut. Das ist so ein Ausdruck, den vor allem der deutsche Stifterverband mit der Wende zur Digitalisierung verknüpft hat und sogenannte Future Skills formuliert hat, die dann viele Schulen und auch Hochschulen vor allem adaptiert haben. Und da geht es vor allem darum, sozusagen fit für die Technik zu werden. Also das ist das, was man mit den Future Skills vor allem verbindet – und jetzt seit zwei, drei Jahren auch das ganze Thema der Künstlichen Intelligenz.Auf der anderen Seite hat es jetzt sozusagen eine Revision dieser Future Skills gegeben, und man hat sich mit dem Phänomen konfrontiert, dass Hochschulen in gewisser Weise obsolet werden in Zukunft – also sagt der Stifterverband, an Bedeutung verlieren –, weil das Studium zunehmend zu einem KI-Spiel wird. Das heißt, die Leute schreiben gar nicht mehr ihre Arbeiten selber, sondern lassen sie schreiben, oder nutzen halt Werkzeuge, die zu sehr tollen Ergebnissen führen, aber sie lernen die Fähigkeit nicht, auf die es ankommt. Und das hat den Stifterverband dazu geführt zu sagen: Schule wird wichtiger. Denn wenn man überhaupt Fähigkeiten erwerben muss, dann ist es nicht in der Hochschule, sondern in der Schule […]&amp;quot;.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG - eine Podiumsdiskussion in Loheland, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]]&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im April 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Helmy Abouleish | Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen, 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Helmy_Abouleish_2026-2-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=fJhxDfLHTTk|mini|[[b:Helmy Abouleish|Helmy Abouleish]] am 10. Februar 2026 in Loheland in Künzell zum Thema Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen. [https://www.youtube.com/watch?v=fJhxDfLHTTk Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Nun, vom Anfang an – das heißt 1977, vor 49 Jahren – hat ja mein Vater, als er sich entschlossen hat, aus Österreich zurück nach Ägypten zu gehen, also in seine Heimat zurückzugehen, in die Wüste, einen Traum gehabt. Und dieser Traum – daraus wird deutlich, warum es Menschenentwicklung heißt. Der Traum sagt nämlich, es geht um eine Gemeinschaft, eine intentionale Gemeinschaft. Es geht darum, Potenzial zu entfalten, zu helfen, dass die Menschen sich entwickeln können. Und es geht darum, dann auch in Harmonie mit der Natur sinnvolle Produkte und Dienstleistungen herzustellen. Also ganz zentral in SEKEM – damit das von Anfang an klar ist – geht es bei uns um Entwicklung des Menschen. Und die biologisch-dynamische Landwirtschaft für uns, wenn uns einer fragt, ist immer nur die Basis, die beste Basis, die es gibt, für die Menschenentwicklung bei Weitem. Aber es ist kein Ziel für uns, die biologisch-dynamische Landwirtschaft. […] das Wichtigste ist, dass das die Grundlage ist, dass Menschen was lernen, arbeiten und leben.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen. Ein Vortrag von Helmy Abouleish, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im April 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Marcel Waldhausen | Die Osterereignisse im Hinblick auf die Entwicklung von Erde und Mensch, 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Marcel_Waldhausen_2026-4-2.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=Ql3O0_RgnXs|mini|[[b:Marcel_Waldhausen|Marcel Waldhausen]] am 2. April 2026 in der Christengemeinschaft Köln-Ost zum Thema Die Osterereignisse im Hinblick auf die Entwicklung von Erde und Mensch. [https://www.youtube.com/watch?v=Ql3O0_RgnXs Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Und dieses ganze Geschehen, was wir dann haben als das Leben des Jesus Christus auf Erden, ist eigentlich eine Inkarnationsbeschreibung dieser Wesenheit. Und es ist ja die höchste Gottheit, und sie macht aber keine Deluxe-Gott-Verkörperungs-Edition durch, sondern geht ganz rein in dieses Erdensein, mit allem Schmerz, mit allem Leid, mit allem Unverständnis, mit allem Versuchtwerden. Das ist ja auch die ganze Zeit ein Ringen. Das kommt nicht und es ist alles klar, sondern es muss sich auch die ganzen Dinge erringen, wirklich ein Mensch werden. Und Steiner spricht da von der Jesus-Werdung des Christus. Also der macht das wirklich, der macht das alles durch.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[https://anthro.world/Die_Osterereignisse_im_Hinblick_auf_die_Entwicklung_von_Erde_und_Mensch_-_ein_Vortrag_von_Marcel_Waldhausen,_2026 | hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im März 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Marcel Waldhausen | Die soziale Frage - der Landwirtschaftlicher Kurs als sozialer Impuls, 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Marcel_Waldhausen_2026-3-25.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=u2h6jBwqzuU|mini|[[Marcel Waldhausen]] am 24. März 2026 in der [https://christengemeinschaft.de/Bochum Christengemeinschaft Bochum] zum Thema Die soziale Frage - der Landwirtschaftliche Kurs als sozialer Impuls. [https://www.youtube.com/watch?v=u2h6jBwqzuU Hier klicken um Transkript mit Video zu gelangen] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Jetzt gibt es natürlich dieses Mantram, auch in den Erinnerungen der Johanna von Keyserlingk. Dort steht aber: &amp;quot;Stätten schaffen des Friedens und der Liebe, auf denen der [[Christus]] aufersteht.&amp;quot; Der originale Wortlaut ist aber: &amp;quot;Stätten schaffen des Friedens und der Liebe, in denen der Christus aufersteht.&amp;quot; Können Sie bemerken, dass es einen Unterschied macht, ob das eine Wort ändert, das Fundamental? Das heißt, wir bekommen den originalen Wortlaut. Und wir bekommen das in dem Moment, Pfingsten 2024, 100 Jahre später. Wissen Sie, und bei der gleichen Tagung wird ja die Johanni-Epistel für die Christengemeinschaft gegeben. Das ist das letzte Stück, was noch fehlt. Es wird vollendet da. Und Johanni bekommen wir diese Urne in unsere Bewegung hinein. Für einen kleinen Moment, aber sie kommt eben zu uns.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Die soziale Frage - der Landwirtschaftlicher Kurs als sozialer Impuls. Ein Vortrag von Marcel Waldhausen, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Februar 2026 ===&lt;br /&gt;
==== Einführung in die anthroposophische Ernährung (Teil 2) - ein Vortrag vom 28. Januar 2026 am Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Petra_Kühne_2026-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=pboB3AlqMcM|mini|[[Petra Kühne|Dr. Petra Kühne]] am 28. Januar 2026: &amp;quot;Einführung in die anthroposophische Ernährung&amp;quot; in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zum [https://www.youtube.com/watch?v=pboB3AlqMcM youtube Film] ]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;„Dann ist eigentlich die nächste Stufe, die hier eben auch in diese Bedeutung des Menschen hineinfällt, das ist die Verarbeitung. […]  Wie verarbeite ich die Produkte? Die meisten werden ja verarbeitet,[…] Wir haben gewisse Rohprodukte, wie Salate oder so, aber vieles wird doch weiterverarbeitet, um es verträglicher zu machen, um es haltbar zu machen, um es schmackhafter zu machen, […] da muss man eben auch sehen, dass das nicht zu sehr in eine Einseitigkeit hineingeht, weil man dann auch wirklich diese Kräfte des Lebendigen schädigt und das Problem haben wir im Augenblick […] bei bestimmten hochverarbeiteten Produkten.“&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Einführung in die anthroposophische Ernährung (Teil 2) - ein Vortrag von Petra Kühne, 2026|| hier geht&#039;s zur Transkription und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Januar 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Einführung in die anthroposophische Ernährung - ein Vortrag vom 13. Januar 2026 am Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Petra_Kühne_2026-1-13.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=fW5C4bnvGi0|mini|[[Petra Kühne|Dr. Petra Kühne]] am 13. Januar 2026: &amp;quot;Einführung in die anthroposophische Ernährung&amp;quot; in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zum [https://www.youtube.com/watch?v=fW5C4bnvGi0 youtube Film] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;„Es wird heute so viel diskutiert über die hochverarbeiteten Lebensmittel […] Einerseits so Erfrischungsgetränke wie Cola, wo eigentlich nur so abgebaute Substanzen drin sind. Oder hochverarbeitete Fertiggerichte, die dann x-mal erhitzt und  […] die Zutaten schon gleich geschnippelt, getrocknet aus aller Herren Länder kommen und dann auf einer Pizza laden, die dann tiefgekühlt wird und dann lange haltbar ist und die sie dann wieder aufwärmen  […] Da wird heute ganz viel drüber diskutiert, dass die den Menschen krank machen können auf Dauer, nicht die eine Pizza. Und das ist eigentlich ein Mangel an Ätherkräften  […]“&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Einführung in die anthroposophische Ernährung - ein Vortrag von Petra Kühne, 2026|| hier geht&#039;s zur Transkription und zum Film |]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen | 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr._Johannes_Wirz_2026-1-15.jpg|verweis=Hhttps://biodyn.wiki/Koexistenz_von_Biene_und_Milbe_ermöglichen_-_ein_Vortrag_von_Johannes_Wirz,_2026|mini|Vortrag &amp;quot;Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen&amp;quot; von [[Johannes Wirz|Dr. Johannes Wirz]] am 15. Januar 2026 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]].  [https://www.youtube.com/watch?v=PqhihuziLyc Hier geht&#039;s zur Transkription und zum Video auf youtube] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;„Okay, wir sind ja in einer Situation heute, wo wir zwar vom Gesundheitswesen sprechen, aber doch eigentlich der Meinung sind, es geht um ein Krankheitswesen. Also wenn ich sehe, wie bei uns in der Schweiz die Krankenversicherungskosten durch die Decke rocken, ist das ja unglaublich. Spannend wird es sozialwirtschaftlich dann, wenn die Menschen krank werden. Da kann man teure Medikamente verkaufen, teure Eingriffe machen und so weiter und so weiter. Und ich meine, am Anfang müsste eigentlich stehen, wie können wir leben, ernähren, vielleicht psychisch etwas unternehmen, dass wir gar nicht in diese Fälle der Krankheit hineintappen.“&#039;&#039; &amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen - ein Vortrag von Johannes Wirz, 2026|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Jonas | Menschen in der Landwirtschaft | 2026 ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Jonas_de_2026-1-11.jpg|verweis=Jonas_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2026|mini|Der Azubi Jonas, Interview am 11. Januar 2026 am [[Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zur [[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|Transkription]]]]&#039;&#039;„Manche Leute würden sich auch so fragen, warum ich nach Deutschland gekommen bin, um meine Ausbildung zu machen, nicht in Kamerun. Ja, ja, ich würde sagen, erste Sache, natürlich ist Landwirtschaft in Kamerun auch wirklich ganz anders als hier in Deutschland. Und was für mich wichtig ist, ist die Methoden oder diese, also diese Verbindung zwischen Menschen, Tiere und der Natur. Das finde ich so toll. Das ist, finde ich, ein tolles Konzept. “&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Jonas | les gens dans l&#039;agriculture | 2026 ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Jonas_fr_2026-1-11.jpg|verweis=Jonas_-_les_gens_dans_l&#039;agriculture,_2026|mini|Jonas, apprenti en agriculture biodynamique, interviewé le 11 janvier 2026 à la [[Dottenfelderhof|ferme Dottenfelderhof]]. Clique ici pour accéder à la [[Jonas - les gens dans l&#039;agriculture, 2026|transcription]].]]&#039;&#039;„Mon objectif principal en faisant cette formation était de revitaliser l&#039;héritage agricole de mes parents. Mes parents sont partis, mais le travail continue. Leur ferme, autrefois vibrante, est maintenant laissée seule, sans gestion. J&#039;ai l&#039;intention de continuer cette tradition, d&#039;assurer cette activité vitale importante pour la communauté et la nation, qu&#039;elle continue dans notre famille, et qu&#039;elle ne disparaisse pas.“&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jonas - les gens dans l&#039;agriculture, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Dezember 2025 ===&lt;br /&gt;
==== Maria | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Maria_2025-11-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=JbgKrX0kf-o|mini|Die Winzerin und ehemalige [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülerin vom Dottenfelderhof]], Maria, im Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. November 2025]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;„Das erste Mal, dass ich Hornmist gerührt habe, das war ein komplett anderes Erlebnis, als nur durch die Reben zu laufen. Und diese ganzen Beobachtungen, die wir da gemacht haben, das hat sich komplett anders (an-)gefühlt und es hat sich richtig (an-)gefühlt. Und seitdem habe ich mir gedacht, ich will nur das weitermachen und ich will das besser lernen und ich will das können, weil es funktioniert und es ist anders.“&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[b:Maria_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im November 2025 ===&lt;br /&gt;
==== Martin von Mackensen | Vortragszyklus mit 14 Folgen über die Grundlagen der Biodynamik (Novemberkurs 2025) | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_2025-11-3.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=A2ci0dcd4y8|mini|[[Martin von Mackensen]] mit der 1. Folge vom biodynamischen Grundkurs im Rahmen des Novemberkurses am 3. November 2025 vor den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] im Rahmen des sogenannten Novemberkurses 2025 seinen Grundkurs-Vortragszyklus vor den Azubis aus der biodynamischen Ausbildung. Dieser Vortragszyklus wurde in der Vergangenheit bereits verfilmt, dennoch gibt es bei Martin immer wieder interessante Entwicklungen und Entdeckungen, also neue Aspekte, die in seine Vorträge hineinfließen. Somit ist es immer auch &amp;quot;neu&amp;quot;.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[1. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[2. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[3. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[4. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[5. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[6. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[7. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[8. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[9. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[10. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[11. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[12. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]] - [[13. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|13]] - [[14. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|14]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Erstveröffentlichung im September 2025 ====&lt;br /&gt;
==== Dr. Florian Leiber, Fütterung | 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Florian Leiber Fütterung Teil1 2023-3-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=pQRJbMWRaMA|mini|Dr. Florian Leiber am 1. März 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Hier erläutert der Wissenschaftler (FiBL Schweiz, Abteilung für Nutztierwissenschaften, Gruppe Tierernährung) am 1. März 2023 im Rahmen eines dreiteiligen Vortrags vor den Landbauschülern und Azubis des Dottenfelderhof, worauf es bei der Fütterung der Tiere ankommt. Vor allem im Kontext mit der Landwirtschaft. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Florian nimmt dabei seine Zuschauer systematisch in einem aufbauenden Kontext mit auf eine spannende Reise, und seine eigene Begeisterung für die Besonderheiten der spezifischen Tierindividualitäten (z.B. die wesentlichen Unterschiede zw. Schein, Vogel und Kuh) hinsichtlich der Anatomie bis hin zur Hinleitung und Erkenntnis von deren &amp;quot;art- und wesensgerechter Fressgewohnheit&amp;quot; ist sichtlich spürbar und dieser Funke überträgt sich auch auf die Zuhörer. Es ist ein intensiver und fesselnder Vortrag. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=pQRJbMWRaMA | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Weinbau - Erfahrungen aus der biodynamischen Pflanzenzüchtung | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Erfahrungen aus biodynamischer Pflanzenzüchtung für Reben Teil1 2024-11-6.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=5CkhZL_ro88|mini|[[Carl Vollenweider|Dr. Carl Vollenweider]] am 6. November 2025 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Auf Initiative von [[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] (Assoziierter Wissenschaftler für biodynamischen Weinbau an der Hochschule Geisenheim) berichteten die Dottenfelderhof-Biodynamiker [[Hartmut Spieß|Dr. Hartmut Spieß]] (Pflanzenzüchtung), [[Carl Vollenweider|Dr. Carl Vollenweider]] (Pflanzenzüchtung), [[Martin von Mackensen]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]) und Rocio Lanthier (Pflanzenzüchtung/Koordinatorin und Lehrkraft an der Landbauschule) am 6. November 2024 am [[Dottenfelderhof]] aus ihren ganzheitlichen Erfahrungen im züchterischen Bereich. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Zuhörerschaft aus dem In- und Ausland ist sehr heterogen, Neulinge wie auch international anerkannte Winzer sind dabei. Es geht darum den Fokus zu weiten. Nicht nur ein Mehrertrag oder die Vermeidung von Krankheiten i.S. von Pflanzenschutz sind Thema. Sondern u.a. auch Resilienz, die Form und die &amp;quot;Schönheit&amp;quot; sollen den Horizont der Zuhörer für die künftige Züchtung im Weinbau weiten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=5CkhZL_ro88 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Albrecht Denneler | Kulturgeschichte des Apfels | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Albrecht Denneler Kulturgeschichte des Apfels Teil1 2024-12-11.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=6oemoM6iCgo|mini|[[Albrecht Denneler]] am 11. Dezember 2024 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Hier sehen wir [[Albrecht Denneler]], Führungsmitglied der [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] und Chef vom Obstbau, mit den biodynamischen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] des Jahrgang 2024/2025. Thema ist die Kulturgeschichte des Apfels in 5 Folgen u.a. mit spannenden Bildbetrachtungen und Diskussionen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=6oemoM6iCgo | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im August 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dr. Johannes Wirz | Biodynamische Bienenhaltung | 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Joannes Wirz Bienenkunde Teil1 2023-1-18.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=rSCgNg-I10g|mini|Dr. Johannes Wirz am 18. Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Hier erläutert Johannes Wirz (emeritierter Leiter der Naturwissenschaftlichen Sektion zw. 2020 bis 2022 am Goetheanum, Schweiz) am [[Dottenfelderhof]] am 18. Januar 2023 vor den Landbauschülern und [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Azubis]] des Dottenfelderhof die Besonderheiten und Methoden der art- bzw. wesensgerechten Bienenhaltung.&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Transkripte für die Folgen  [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 1, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|1]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 2, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|2]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 3, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|3]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 4, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dr. Hartmut Spieß | Biodynamische Züchtung | Weizen-, Stein-/Stinkbrand, gr. Beize | 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Hartmut Spieß 2023-2-9.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=lzRjDmBzdg0|mini|Dr. Hartmut Spieß am 9. Februar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Hier gibt [[Hartmut Spieß|Dr. Hartmut Spieß]] von der Züchtung und Forschung Dottenfelderhof am 9. Februar 2025 für die biodynamischen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] Einblicke in die züchterische Forschungsarbeit bei Brandkrankheiten im Öko-Landbau (v.a. Weizen Steinbrand und Weizen Stinkbrand am Dottenfelderhof (seit den späten 1970er Jahren)). Dabei arbeitet Hartmut die unterschiedlichen Wege der Herangehensweise im konventionellen versus ökologischen Landbau heraus. Die einen bekämpfen Krankheiten (Pathogenese-Blick), die anderen gehen der Frage nach, was gesund erhält (Salutogenese-Blick).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=lzRjDmBzdg0 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Matthias König | Das Birkengrubenpräparat | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Birkengrubenpräparat am Dottenfelderhof Matthias König 2023-12-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=XBmC_dOtBwU|mini|Matthias König am 22. Dezember 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] bildete mit dem Thema &amp;quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&amp;quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=XBmC_dOtBwU | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Mai 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Martin von Mackensen | 25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen am Dottenfelderhof 2025-5-31.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=M01Sm4rK-tE|mini|[[Martin von Mackensen]] am 31. Mai 2025 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] bildete mit dem Thema &amp;quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&amp;quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Gedenken an Manfred Klett 2025-5-21.jpg|link=https://www.youtube.com/watch?v=8phC4wUOEFk|mini|[[Martin von Mackensen]] hält am 21. Mai 2025 ein Gedenken für [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] im Rudolf-Steiner Haus in Frankfurt]]&lt;br /&gt;
Anlässlich des Todes von [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] hält [[Martin von Mackensen]] am 21. Mai 2025 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt eine kurze Rede.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im April 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Les bases de la biodynamie | Partie 1v7 | Vincent Masson | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:1e conférence Vincent Masson 2024-11-21.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Les_bases_de_la_biodynamie_-_1%C3%A8re_conf%C3%A9rence_de_Vincent_Masson,_2024|thumb|[[Vincent Masson]] ist ein weltweit anerkannter Experte für biodynamische Präparate. Hier sieht man ihn bei seinem Grundlagenseminar, gefilmt am 21. November 2024 in Château, Frankreich]]&lt;br /&gt;
[[Vincent Masson]], spécialiste mondialement reconnu des préparations biodynamiques, explique ici les bases de la biodynamie dans le cadre d&#039;un séminaire de deux jours. L&#039;événement a eu lieu en novembre 2024 dans les locaux du « Biodynamie-Service » à Château (France).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[&amp;lt;nowiki/&amp;gt;[[Les bases de la biodynamie - 1ère conférence de Vincent Masson, 2024|hier geht&#039;s zum Artikel |]]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im März 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Update zur Deregulierung für Neue Gentechnik | Clara Behr und Dr. Carl Vollenweider ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Neue_Gentechnische_Verfahren_Gespräch_mit_Clara_Behr,_Dr._Carl_Vollenweider,_Francois_Hagdorn_2025-3-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=WnurN4PcZ5k|mini|Videokonferenz mit Clara Behr (Brüssel), Dr. Carl Vollenweider und François Hagdorn am 10.03.2025 [https://www.youtube.com/watch?v=WnurN4PcZ5k Hier geht&#039;s zum Film auf youtube]]]&lt;br /&gt;
In einer Videokonferenz am 7. November 2023 klärte Clara Behr in einer Runde mit [[Martin von Mackensen]], [[A:Wolfgang Peter|Dr. Wolfgang Peter]] und François Hagdorn über den aktuellen Diskussionsstand über die sogenannte Neue Gentechnik auf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Clara Behr hat ihren Sitz in Brüssel, und sie pflegt in diesen Tagen einen besonders engen Kontakt zu den politischen Entscheidern. Clara ist in führender Rolle für die BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL im Bereich Öffentlichkeitsarbeit und Politik tätig.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und am 10. März 2025 erfolgte ein update. Dieses mal mit dabei waren neben Clara: Dr. Carl Vollenweider (Co-Leiter [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Züchtung und Forschung Dottenfelderhof]] und François Hagdorn).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[&amp;lt;nowiki/&amp;gt;[[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 10. März 2025|hier geht&#039;s zum Artikel |]]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Mathilda | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Mathilda_Dottenfelderhof_2024-11-25.jpg|verweis=Mathilda_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Mathilda, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 25. November 2024]]&lt;br /&gt;
Mathilda ist Teilnehmerin des Novemberkurses 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]. Sie macht eine Ausbildung zur Gemüsegärtnerin auf dem Münzinghof. Antriebsfeder ist ihre Liebe zur Natur, zum und weil die biodynamische Landwirtschaft ihren Werten entspricht. Auch hat sie eine künstlerische Vision den Gemüsebau mit Kunst und Performances zu verbinden. Sehr schön war zum Schluss des Interview der &#039;&#039;&#039;Aspekt der körperlichen Arbeit&#039;&#039;&#039;, da sagt Mathilda:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Ich will anpacken, ja, also ich will anpacken, ich genieße es auch, einfach mich selber herauszufordern, einfach auch auf körperliche Art und Weise, ich genieße es einfach gerade sehr, meine eigenen körperlichen Kapazitäten zu merken, zu was bin ich eigentlich fähig, wow, ... .&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;[[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Körperliche Herausforderung und Sinn 00:07:29]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Februar 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Verena | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Verena_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=Verena_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Verena, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Was ich mir für die Zukunft wünschen würde, ist, dass viel mehr vielleicht über die Produktion, über Lebensmittel in den Schulen berichtet wird. Das ist mir schon irgendwie ein sehr tolles Anliegen, weil mein Leben vorher war eher städtisch und nicht so mit dem Fokus darauf, wo kommen die Lebensmittel überhaupt her und wie supermarktdominiert ist es eigentlich, sondern, dass man da echt ein bisschen den Fokus drauf legt und die Lebensmittel ganz anders wertschätzen kann. Und das mag ich zum Beispiel auch sehr an der Demeter-Landwirtschaft, dass wir die Nahrungsmittel haben, so wie sie eben aus dem Boden kommen und damit trotzdem super tolle Dinge anfangen können. Und das schmeckt super lecker, auch wenn der Gurke krumm ist und nicht gerade, dass da Leute einfach wieder Freude dran finden, wäre mir ein Anliegen für die Zukunft.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Vision für die Zukunft 00:06:54]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vanessa | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Vanessa_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=Vanessa_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Vanessa, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024. Erstveröffentlichung am 27. Feb. 2025]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Dieses tiefe Vertrauen, was ich in mir habe, das hilft mir auch oft im Alltag, wenn es im Team schwierig ist oder wenn wir sagen, wie soll das funktionieren, wie kriegen wir das hin? Gerade diese Kombination bei uns aus Pädagogen und Arbeitern, das einfach in ein Team zu bringen, ist, glaube ich, nicht so einfach. Aber ich bin mir einfach sicher, dass wir das hinkriegen. Das ist so eine tiefe Gewissheit, die mir hilft, durch diese Zeiten auch durchzugehen und die anderen zu motivieren und daran zu glauben, dass es was wird. Egal was kommt, dass ich nicht allein bin. Das ist, glaube ich, was, was mir sehr hilft.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Glaube und persönliche Entwicklung 00:06:40]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Luca | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Luca_Dottenfelderhof_2025-2-19.jpg|verweis=Luca_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|mini|Der Azubi Luca, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. Februar 2025]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Und auch wenn ich hier die Kinder erlebe – diese Begeisterung, wenn sie zum ersten Mal eine Kuh sehen und wie groß die Ohren werden, wenn ich davon erzähle, was ich hier mache – merke ich, dass das für die Kinder total wertvoll ... die jetzt gerade hier natürlich viel aus Frankfurt kommen und dazu noch gar keinen Bezug haben. [...]&#039;&#039; &#039;&#039;Und diesen Bezug wieder herzustellen, das ist etwas, was den Kindern super super gut tut.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025#Kinderbezug und Hofatmosphäre 00:03:47]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aaron | Menschen in der Landwirtschaft | 2022 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Aaron_Dottenfelderhof_2022-11-14.jpg|verweis=Aaron_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2022|mini|Der Azubi Aaron, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 14. November 2022]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Was mir dabei wichtig ist? Dass es ... die Zukunft, Zukunftsweisend zu arbeiten und den Versuch zu machen, jede Sache so zu wertschöpfen oder wertschätzen, wertschöpfen ist an der Stelle falsch. Besonders im Umgang mit dem Mensch, mit dem Boden, mit den Tieren und den Pflanzen, dass alles sich so entwickeln kann, wie es möchte oder dass es irgendwie dahin geht, dass wir eine schöne Zukunft haben für alle. Dass wir nicht in Nöten oder in Sorgen kommen und auf einmal Angst haben müssen, dass unsere Ökosysteme zusammenbrechen.&#039;&#039; &#039;&#039;Dass wir einfach Spaß haben, einfach mit dem, was wir tun und mit den Möglichkeiten, die wir dann haben, einfach Spaß am Leben haben, weil ohne Spaß an der Sache könnte ich morgens nicht so früh aufstehen. Besonders das ist es, die Lebensfreude zu erhalten!&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Aaron - Menschen in der Landwirtschaft, 2022|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Rudolf_Trossen_und_Michael_Willkomm_Teil_3v4_Bernkastel-Kues_2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|mini|[[Rudolf Trossen]] (l.) und [[Michael Willkomm]] (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen | 2025 ====&lt;br /&gt;
Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &amp;quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&amp;quot;. Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|| Teil 1v4 Einführung mit Dr. Georg Meißner |]]  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|| Teil 2v4 Einführung mit Stefan Sylla |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| Teil 3v4 Beitrag von Rudolf Trossen und Michael Willkomm |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| Teil 4v4 Vortrag von Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Januar 2025 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:1. Folge Januarkurs 2025 Martin von Mackensen 2025-1-7.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Januarkurs_biodynamische_Grundlagen_-_1._Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2025|mini|[[Martin von Mackensen]] am im Januar 2025 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Januar 2025.]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Januarkurs mit Martin von Mackensen | 2025 ====&lt;br /&gt;
Hier vermittelt [[Martin von Mackensen]] im sogenannten Januarkurs 2025 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] (1. Lehrjahr im Demeter im Osten und 1. Lehrjahr im Demeter im Westen) Grundlagen der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zum 1. Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(weitere Folgen findest du direkt in youtube)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:1. Folge Grundkurs Martin von Mackensen 2024-11-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|mini|[[Martin von Mackensen]] am im November 2024 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Dezember 2024.]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Novemberkurs mit Martin von Mackensen | 2024 ====&lt;br /&gt;
Hier vermittelt Martin von Mackensen im sogenannten Novemberkurs 2024 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] Grundlagen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y%7C%7C hier geht&#039;s zum 1. Vortrag] ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=aX639wpxUBE%7C%7C hier geht&#039;s zum 2. Vortrag] ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=N_6iLA1Kye8%7C%7C hier geht&#039;s zum 3. Vortrag] ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usw. (weitere Folgen findest du direkt in youtube)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im November 2024 ===&lt;br /&gt;
==== Biografie Rudolf Steiner| 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Biografie Rudolf Steiner, 2024 2024-11-25.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 25. November 2024 am Dottenfelderhof [https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024 hier klicken um zum Artikel mit Video zu gelangen] ]]&amp;quot;Und jetzt kommt etwas, was ich auch gerne wieder im Original vorlesen würde als Zitat. [[Rudolf Steiner|Steiner]] macht während seiner Schulzeit und während seines Studiums und später viel &#039;&#039;&#039;Nachhilfeunterricht&#039;&#039;&#039; und darüber spricht er folgendermaßen und schreibt - ich weiß bei diesem Zitat nicht ganz genau, ob es aus seinem Vortrag ist oder ob es aus seinem Buch &amp;quot;[[a:Mein Lebensgang|Mein Lebensgang]]&amp;quot; ist:&amp;lt;ref&amp;gt;[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024#Durch den Nachhilfeunterricht erlebt er an den Bedürfnissen des Schülers eine Art innerer Reflexion darüber, was eigentlich geistig ist, was physisch-sinnlich ist und wie man das Geistige präzise fassen kann 00:26:36]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;Ich verdanke diesem Nachhilfeunterricht sehr viel. Indem ich den aufgenommenen Unterrichtsstoff an andere weiterzugeben hatte, erwachte ich gewissermaßen für ihn. Denn ich kann nicht anders sagen, als dass ich die Kenntnisse, die mir selbst von der Schule übermittelt wurden, wie in einem Lebenstrauma aufnahm. Wach war ich in dem, was ich mir selbst errang oder was ich von einem geistigen Wohltäter erhielt. Von dem, was ich so in einen vollbewussten Seelenzustand hereinnahm, unterschied sich beträchtlich, was wie traumbildhaft als Schulunterricht an mir vorüberging. Für die Umbildung dieses halbwach Aufgenommenen sorgte nun die Tatsache, dass ich meine Kenntnisse in der Nachhilfestunden beleben musste. Andererseits war ich dadurch genötigt, mich in einem frühen Lebensalter mit praktischer Seelenkunde zu beschäftigen. Ich lernte die Schwierigkeiten der menschlichen Seelenentwicklung an meinen Schülern kennen.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel mit Video |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Oktober 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Michael Hahn Vortrag biodynamischer Waldbau am Dottenfelderhof 4.2.2021.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=_m70n7BUhH4|mini|Förster Michael Hahn, Vortrag Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Förster Michael Hahn | 2021 ====&lt;br /&gt;
Der Förster Michael Hahn, Michl, erarbeitet sich mit den Azubis des 2. Lehrjahres der Biodynamischen-Ausbildung Ideen- und begrifflich was Wald überhaupt ist und ausmacht. Ach übrigens, berührend beginnt es mit einer musikalischen Darbietung von Michl am Klavier ... . Nun, ja, zum &amp;quot;Wald&amp;quot; lässt sich eh viel sagen, da könnte man viele Wochen drüber was erzählen. Und oft wird dem Thema Wald ja gar nicht so viel Zeit und Interesse gewidmet, aber Michl macht etwas draus. Er erarbeitet ganz grundsätzliche Aspekte mit den Azubis und darüber hinaus gibt er Einblicke in seine erfolgreiche biodynamische Arbeit im Waldbau. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=_m70n7BUhH4 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Oktober 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Maeve_Dottenfelderhof_2021-2-4.jpg|verweis=Maeve_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Maeve, der ehem. Azubi der biodynamischen Ausbildung im Rahmen eines Kurses von der Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Maeve | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier berichtet die Texanerin Maeve am 4. Februar 2021 aus Ihrer Bewegründen Deutsch zu lernen und in Deutschland die [[Biodynamische Ausbildung]] zu machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Maeve - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Teil_1_Geschichtliches_Werden_2021-11-12.jpg|verweis=Landwirtschaft_im_geschichtlichen_Werden_-_1._Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2021|mini|[[Martin von Mackensen]] am 12. November 2021 in der Landbauschule Dottenfelderhof. Erstveröffentlichung Oktober 2024. [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 12. November 2021 im Rahmen des sogenannten &amp;quot;Novemberkurses&amp;quot; in der Landbauschule vom Dottenfelderhof eine 2 teilige Vorlesung zum Thema des geschichtlichen Werdens der Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|| hier gehts zum 1. Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|| hier gehts zum 2. Vortrag |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stefan | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Stefan_Dottenfelderhof_2021-1-28.jpg|verweis=Stefan_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Der Azubi Stefan, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. Januar 2021]]&lt;br /&gt;
Hier berichtet der Auszubildende Stefan über seine Biografie und Tätigkeit im Rahmen seiner [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]]. Es geht u.a. um die Frage des eigenen Lebenslaufs und wie der von anderen Menschen bewertet wird. Zitat:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Hier fühlt man sich &#039;&#039;&#039;mit so einem Lebenslauf wertgeschätzt&#039;&#039;&#039;. Aber wenn ich mich jetzt irgendwo beim &#039;&#039;&#039;Großkonzern&#039;&#039;&#039; bewerben würde, dann würden wahrscheinlich lauter Fragezeichen auftauchen. Fragen über Fragen, die nicht beantwortet werden können.&#039;&#039; &#039;&#039;Ein ganz anderer Fokus, ein ganz anderer Blick auf die Wirklichkeit. Das ist sehr spannend, auch hier am [[Dottenfelderhof]] zu beobachten und aber auch mitzuerleben, wie so ein ganz anderer Blick, eine &#039;&#039;&#039;ganz andere Wertigkeit&#039;&#039;&#039; gesetzt wird. Also Sachen, die jetzt aus so einer mainstream-materialistischen Perspektive als unwichtig oder komisch oder vielleicht &#039;&#039;&#039;sogar als Verfehlung angesehen&#039;&#039;&#039; werden könnten, &#039;&#039;&#039;hier plötzlich ganz ganz wertvoll werden&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Stefan - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Therese | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Therese_Menschen_in_der_Landwirtschaft_Dottenfelderhof_2021-1-31.jpg|verweis=Therese_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Die Auszubildende Therese im 2. Lehrjahr, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 31. Januar 2021. [[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
&amp;quot;Ich will gestalten!&amp;quot; In einem spontanen Gespräch in offener Atmosphäre in der Teeküche der Käserei vom [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (man hört nur die Beiträge von Therese) gibt die Auszubildende Therese ein paar Einblicke in ihre Gedanken. Das Interview hat im Januar 2021 stattgefunden. Da war Therese noch im 2. Lehrjahr in der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Verwirklichung des Willens | Andreashof Bodensee, 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Andreashof_am_Bodensee_4._Oktober_2024.jpg|verweis=Die Verwirklichung_des_Willens_in_Landwirtschaft,_Pädagogik_und_Medizin_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof (Bodensee). [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof am Bodensee einen Vortrag über den Willen in der Landwirtschaft, Pädagogik und der Medizin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]] &amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im September 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Der Belgier Geert Iserbyt von Landwijzer ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Geert_Iserbyt_Dottenfelderhof_2021-7-23.jpg|verweis=Geert Iserbyt - Les gens dans l&#039;agriculture, 2021|mini|Geert Iserbyt, [[Dottenfelderhof]] am 23. Juli 2021. [[b:Les_gens_dans_l&#039;agriculture_-_Interview_Geert_Iserbyt,_2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Geert Iserbyt vit en Belgique et il est formateur pour l&#039;organisation belge Landwijzer. Il est notamment chargé de former et d&#039;accompagner les participants aux cours, entre autres pour leur faire découvrir la vie et le fonctionnement de différentes fermes biologiques ou biodynamiques. Dans ce contexte, Geert passe chaque année une semaine avec ses groupes à la ferme biodynamique Dottenfelderhof à Bad Vilbel, en Allemagne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://landwijzer.be&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Geert Iserbyt - Les gens dans l&#039;agriculture, 2021|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im August 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Rinder als Klimaproblem, 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Rinder_als_Klimaproblem_Rudolf_Steiner_Haus_2024-8-28.jpg|verweis=Rinder_als_Klimaproblem_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 28. August 2024 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt am Main. [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier klicken um zum Video zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 28. August 2024 im [https://www.steiner-haus-ffm.de/ Rudolf Steiner Haus in Frankfurt] am Main seinen Vortrag über Rinder. Dabei bewegt er sich in dem Spannungsfeld der öffentlichen Diskussion über den Methanausstoß von Rindern und auf der anderen Seite in der geisteswissenschaftlichen Sicht auf die Kuh - nur im einmal tiefer einzutauchen, was das Wesen der Kuh überhaupt sein kann.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Juli 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vincent Masson | 1/3 | biodynamische Präparate | Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Feb 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Biologisch-dynamische_Präparate_-_1._Vortrag_von_Vincent_Masson,_28._Februar_2028.jpg|verweis=Biologisch-dynamische_Präparate_-_Teil_1_von_Vincent_Masson,_28._Februar_2024|mini|Teil 1 von [[Vincent Masson]] am 28. Februar 2024 im Bildungshaus Kloster St. Ulrich (bei Freiburg im Breisgau)]]&lt;br /&gt;
Im Bildungshaus Kloster St. Ulrich hält Vincent Masson am 28. Februar 2024 einen ganztägigen Vortrag für deutsche Vinzer, die sich für die [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische Wirtschaftsweise]] interessieren. Den Vortrag präsentieren wir in 3 Teilen:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Teil 1: Theoretische Grundlagen von [[a:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] im Zusammenhang mit dem [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]]&lt;br /&gt;
* Teil 2: Know-how im Umgang mit den biodynamischen Präparaten&lt;br /&gt;
* Teil 3: Spezifikationen der Präparateanwendung im Weinbau.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 1 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|1]] - [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 2 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|2]] - [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 3 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|3]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Citation du premier film:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;La logique est très simple. Si on veut que la biodynamie rayonne, il faut u&#039;elle it des bons résultats, des résultats faciles à observer. Si ces résultats arrivent rapidement, c&#039;est la preuve que la biodynamie est quelque chose qui a une efficacité immédiate dans le monde.&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:02&amp;quot;&amp;gt;(Vincent Masson, 28. Februar 2024)&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;Zitat aus dem ersten Film:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Die Logik ist sehr einfach. Wenn wir wollen, dass die Biodynamik in der Welt strahlt, muss sie gute Ergebnisse liefern, Ergebnisse, die leicht zu beobachten sind. Wenn diese Ergebnisse schnell eintreten, ist das der Beweis dafür, dass die Biodynamik etwas ist, das in der Welt sofort wirksam ist.&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:02&amp;quot; /&amp;gt;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Juni 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_am_16._Juni_2024_Dorfgemeinschaft_Tennental.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] am 16. Juni 2024 in der [https://www.tennental.de/ Dorfgemeinschaft Tennental]. [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Im Rahmen einer schönen Jubiläumsfeier, 100 Jahre biologisch-dynamische Landwirtschaft, veranstaltet von [https://www.demeter-bw.de/ Demeter in Baden-Württemberg], spricht [[Martin von Mackensen|Martin]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof) über Stoffe UND Kräfte, ein &amp;quot;feines&amp;quot; Thema mit (geistigen) Aspekten, die seinerzeit dem Schöpfer der biologisch-dynamischen Landwirtschaft, Rudolf Steiner, bereits ein wesentliches Anliegen war.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Um das Boden- Pflanzen- und Tierleben wirklichkeitsgemäß zu erfassen, sollte der Blick über die quantitative Bilanz von Stoffen hinaus gehen. Deshalb geht es hier auch um das Vorhandensein und die Wirkungsweise von Kräften. Ja, es ist ein anspruchsvolles Thema, welches zur eigenen Recherche mit anregen kann. Siehe dazu auch die Vorträge von Rudolf Steiner, welcher er in England, [[s:GA_227#F%C3%9CNFTER_VORTRAG_Penmaenmawr,_23._August_1923_Des_Menschen_Beziehungen_zu_den_drei_Welten|Penmenmore am 23. August 1923 hielt]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Veranstaltung fand statt in der Dorfgemeinschaft Tennental, wo Demeter Baden-Württemberg bereits vor 20 Jahren das 80igste Jubiläum feierte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://www.demeter-bw.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://www.tennental.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk | hier gehts zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== LIEBE ZUR ERDE | 100 Jahre geistig inspirierte Landwirtschaft ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Christengemeinschaft_Frankfurt_27._Juni_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Hier schreibt Bertolt Hellebrand, einer von 3 Priestern in der Christengemeinschaft Frankfurt/M, in der Einladung für den Vortrag mit Martin:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Die Liebe zur Erde offenbart sich in vielen Formen. Vor 100 Jahren gab Rudolf Steiner zu Pfingsten 1924, in Koberwitz bei Breslau, mit seinem „Landwirtschaftlichen Kurs“ entscheidende Anregungen zu einer Landwirtschaft, die die Kräfte der Natur mit denen des Menschen und des Kosmos auf neuartige Weise verbindet. Anlässlich 100 Jahren biologisch-dynamischer Landwirtschaft, in der wir die Erde durch unsere Zuwendung und Arbeit an ihr immer mehr lieben lernen können, freuen wir uns, dass uns Martin von Mackensen vom Dottenfelderhof tiefere Einblicke in diese Arbeit gibt.&amp;quot;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;https://christengemeinschaft.de/gemeinden/frankfurt-main&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ | hier gehts zum Film |]&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Mai 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch ====&lt;br /&gt;
Zum 100 jährigen Jubiläum der biologisch-dynamischen Landwirtschaft übermittelt Manfred Klett auf Bitten von den Niederländern Tom Saat und Tineke von den Berg eine Videobotschaft, die [[aw:Pfingsten|Pfingsten]] am 19. Mai 2024 im Rahmen einer festlichen Veranstaltung ausgestrahlt werden soll. Auf der 100 Jahresfeier soll unter anderem die Erstübersetzung des Buches von Manfred Klett in niederländischer Sprache Rechnung getragen werden. Der Titel der Buches lautet: [[Manfred Klett, Buch: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst - Eine Landwirtschaft der Zukunft]]. &lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred_Klett_Videobotschaft_Pfingsten_2024_nach_den_Niederlanden.jpg|verweis=Manfred_Klett_-_Videobotschaft_anlässlich_der_Buchübersetzung_auf_Niederländisch, 2024|mini|[[Manfred Klett]] am 1. Mai 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett - Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Februarkurs 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Teil 1 Grundkurs Februar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4 Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier halten [[Martin von Mackensen]] und [[Albrecht Denneler]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) im Rahmen des Februarkurses 2023 Vorträge und das Lesen des [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurses]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] ab.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4 | hier geht&#039;s zur 1. Folge mit Martin |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:9. Folge Albrecht Denneler Grundkurs Februar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE|mini|Veröffentlichung vom 9. Dezember 2024. [[Albrecht Denneler]] im Rahmen der 9. Folge vom Februarkurs 2023 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE | hier geht&#039;s zur 9. Folge mit Albrecht |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im April 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Januar 2023 Grundkurs biodynamische Landwirtschaft in 13 Folgen ====&lt;br /&gt;
[[Datei:1v13 Januar 2023 Grundkurs bd Landwirtschaft Martin von Mackensen.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) im Rahmen des Januarkurses 2023 einen Vortragszyklus mit 13. Folgen über die Grundlagen der biodynamischen Landwirtschaftliche. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Jürgen Feller_Ethik und Rechte von Tieren_Teil1.jpg|verweis=Ethik_und_Rechte_von_Tieren_-_Teil_1_mit_J%C3%BCrgen_Feller,_2023|mini|Teil 1 mit [[Jürgen Feller]] vom [[Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;hier klicken für Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Jürgen Feller_Ethik und Rechte von Tieren_Teil2.jpg|verweis=Ethik_und_Rechte_von_Tieren_-_Teil_2_mit_J%C3%BCrgen_Feller,_2023|mini|Teil 2 mit [[Jürgen Feller]] vom [[Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;hier klicken für Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält Jürgen Feller vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) zwei Vorträge über die Ethik und die Rechte von Tieren. Dabei greift Jürgen im Rahmen des sogenannten Februarkurses 2023 die gängigen Argumente, Gedanken und Hintergründe auf, die zum damaligen Zeitpunkt Gegenstand der öffentlichen Diskussion waren. &lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 ====&lt;br /&gt;
Zitat aus dem 2. Teil:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Hat der Mensch das Recht, Tiere zu halten? Hat der Mensch das Recht, Tiere zu töten? Ist der Mensch ein Tier? Ist es überhaupt richtig, dass ich von Mensch und Tier spreche? Oder muss ich sagen, menschliche Tiere und nicht menschliche Tiere, wie es bereits teilweise üblich ist oder so, wie viele auch schon machen.&amp;quot;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Landwirtschaftliche Tagung in Dornach 2024-2-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) einen Vortrag über &amp;quot;Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle&amp;quot;. Der Vortrag wurde am 7. Februar 2024 im Rahmen der jährlichen landwirtschaftlichen Tagung in Dornach, im anthroposophischen Goetheanum, gehalten. Teilnehmer waren Menschen aus der Landwirtschaft und aus dem Gärtnerbereich aus aller Welt, Jung und Alt nutzten die Gelegenheit zur Teilnahme als Inspiration für die eigene Arbeit und auch als gute Networkinggelegenheit- schließlich trifft sich hier &amp;quot;die ganze Welt&amp;quot; der Biodynamik. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wirkung der biodynamischen Präparate auf das bakterielle Bodenleben (Mikrobiom) ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Jürgen Fritz Präparatewirkung auf Mikrobiom 2024-2-14.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Wirkung_der_biodynamischen_Pr%C3%A4parate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._J%C3%BCrgen_Fritz, 2024|thumb|[[Jürgen Fritz|Dr. Jürgen Fritz]] spricht für die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] und Azubis vom [[Dottenfelderhof]] über biodynamische Präparate und das Mikrobiom. [[b:Wirkung_der_biodynamischen_Präparate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._Jürgen_Fritz, 2024|Hier geht&#039;s zur Transkription]] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Jürgen Fritz|Dr. Jürgen Fritz]] von der Uni Kassel (Witzenhausen) einen Vortrag über neueste wissenschaftliche Erkenntnisse über die Präparate Wirkung auf das bakterielle Bodenleben. Der Vortrag wurde am 14. Februar 2024 im Rahmen des sogenannten Februarkurses am [[Dottenfelderhof]] gehalten. Teilnehmer waren Azubis aus der sogenannten &amp;quot;biodynamischen-Ausbildung&amp;quot; und einige wenige Externe. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[b:Wirkung_der_biodynamischen_Präparate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._Jürgen_Fritz, 2024|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im März 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Honig &amp;amp; Salz. Brot backen ohne Hefe ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Honig und Salz. Vortrag Monika und Thomas Lepold vom 23. Februar 2024 am Dottenfelderhof.jpg.png|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo|mini|Brot backen mit Honig und Salz. Vortrag vom 23. Februar 2024 am [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier halten Monika und Thomas Lepold einen Vortrag über das Brot backen ohne Hefe. Sondern mit Salz und Honig. Der Vortrag wurde am 23. Februar 2024 im Rahmen des sogenannten Februarkurses am [[Dottenfelderhof]] gehalten. Teilnehmer waren Azubis aus der sogenannten &amp;quot;biodynamischen-Ausbildung&amp;quot; und einige wenige Externe. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Thomas und Monika sind Experten auf dem Gebiet dieser besonderen Form der Fermentation. In dieser Dokumentation legt Monika unter anderem auch die [[A:Geisteswissenschaft|geisteswissenschaftlichen Hintergründe]] dar, welche eine Rolle spielen für den Ansatz auf Hefe zu verzichten und stattdessen die Fermentation mit Honig und Salz zu machen. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Februar 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Öko Weinbau Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Grundlagen Biodynamik | Martin von Mackensen | 11. Januar 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Öko_Weinbau_Kloster_St._Ulrich,_11._Januar_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c|mini|Vorlesung mit [[Martin von Mackensen]] am 11. Januar 2024 [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] seine jährliche Januarvorlesung auf der Fachtagung Ökologischer Weinbau im [https://www.bildungshaus-kloster-st-ulrich.de/ Bildungshaus Kloster St. Ulrich] bei Freiburg im Breisgau. Noch vor 3 Jahren hieß die Fachtagung: Seminar - Neue Wege im biologisch-dynamischen Weinbau. Im Februar wird jährlich ein Fortgeschrittenenkurs angeboten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c | hier geht&#039;s zum Film |] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | Dottenfelderhof | 25. Januar 2023 ====&lt;br /&gt;
Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis aus der [[Biodynamische Ausbildung|Biodynamischen Ausbildung]] und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs 2023 die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw | hier geht&#039;s zum Film |]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;[[Datei:Teil 1v12 Düngung 2018 Manfred Klett.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI|mini|Manfred Klett, Vorlesungsreihe &amp;quot;Düngung&amp;quot; aus 2018 am [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Düngung 2018 | Dr. Manfred Klett | biodynamische Landwirtschaft | Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
Hier hält Dr. Manfred Klett im Jahr 2018 eine Vorlesungsreihe über die Düngung und alles was dazu gehört. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI | hier geht&#039;s zur 1. Folge |]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wintertagung Demeter im Osten ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Wintertagung Demeter im Osten_2024-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8|mini|[[Martin von Mackensen]], Alte Nudelfabrik in Zeitz (Sachsen-Anhalt) am 28. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] zum Anlass der Wintertagung 2024 in der Alten Nudelfabrik Zeitz (Sachsen-Anhalt) einen Vortrag zum Thema „Kooperative und soziale Verantwortung“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Einblicke in den Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Einführung_Dottenfelderhof_2024-1-20.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY|mini|[[Martin von Mackensen]] beim Vortrag über den [[Dottenfelderhof]] am 20. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY%7Chier Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Hier gibt Martin, Leiter der Landbauschule vom [[Dottenfelderhof]], mit einer kurzen Präsentation Einblicke in die Charakteristika des Dottenfelderhof. Die Zuhörer bestehen aus langjährigen Gesellschaftern der sogenannten Landwirtschaftsgemeinschaft vom Dottenfelderhof. Aber es sind just ein paar neue Gesellschafter hinzugestoßen - ein Anlass für Martin ganz generelle Informationen zu geben. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Göbekli Tepe ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Göbekli_Tepe_Dornach_2023-2-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg|mini|Göbekli Tepe- ein Vortrag vom 1. Februar 2023 auf der Landwirtschaftlichen Tagung in Dornach. [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
In seinem Vortrag zu [[Göbekli Tepe]] und dessen archäologischer Erschließung stellt [[Martin von Mackensen]], Leiter der Landbauschule auf dem [[Dottenfelderhof]], die Fragen, wann die Landwirtschaft entstand und welche fundamentalen Unterschiede sich im Denken und Handeln der Menschen im Übergang vom Nomadentum zur Sesshaftigkeit finden. Zuvor schildert Arzu Duran, biodynamische Bäuerin und Mitbegründerin der biodynamischen Bewegung in der Türkei.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im November 2023 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Was ist der aktuelle Stand der Dinge bei der &amp;quot;Neuen Gentechnik&amp;quot;? ====&lt;br /&gt;
+++ Stand 24. November 2023: Ein Informationsgespräch über die Neue Gentechnik mit Clara Behr von der BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023.jpg|thumb|link=Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023 |Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr, [[Martin von Mackensen]], [[A:Wolfgang Peter|Dr. Wolfgang Peter]] und François Hagdorn vom 7. November 2023 [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|hier geht&#039;s zum Transkript und Film]] ]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&amp;quot;Der Gesetzesvorschlag basiert wirklich auf das Hauptargument&#039;&#039;&#039;, dass diese erste Kategorie von &#039;&#039;&#039;Neuen Gentechnik&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;ähnlich ist wie die konventionelle Züchtung&#039;&#039;&#039;. Also dass die Methoden, die man anwendet, ähnlich sind wie konventionelle Züchtung und dass das Ergebnis dann am Ende das gleiche ist, wie wenn man Methoden der konventionellen Züchtung anwendet. Das ist, glaube ich wirklich der, sagen wir mal, auch &#039;&#039;&#039;der größte Erfolg der Agrarindustrie&#039;&#039;&#039;, also vor allem der großen Konzerne wie Bayer oder Syngenta oder Chemie (Name?) und so weiter. Sie haben &#039;&#039;&#039;ganz lange darauf gearbeitet, dieses Argument voranzutreiben&#039;&#039;&#039;, und das haben Sie leider mit &#039;&#039;&#039;sehr viel Erfolg&#039;&#039;&#039; gemacht. Und &#039;&#039;&#039;deswegen hat sich jetzt bei vielen Politikern die Meinung wirklich geändert&#039;&#039;&#039;. Und sie sind davon überzeugt, dass wir hier &#039;&#039;&#039;nicht mehr von Gentechnik reden&#039;&#039;&#039;, sondern von &#039;&#039;&#039;Methoden&#039;&#039;&#039;, die &#039;&#039;&#039;ähnlich&#039;&#039;&#039; sind wie von &#039;&#039;&#039;konventioneller Züchtung&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;Zitat von Clara Behr am 7. November 2023 im Rahmen eines online Gesprächs&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Oktober 2023 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Geschafft: Margherita (Österreich) hat alle 4 Folgen von Bodenentwicklung im Jahreslauf transkribiert! ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Bodenentwicklung im Jahreslauf 2018 collage.jpg|thumb|link=https://biodyn.wiki/Bodenentwicklung_im_Jahreslauf_-_eine_Vortragsreihe_von_Manfred_Klett|Fertig transkribierte Vortragsreihe Bodenentwicklung von [[Manfred Klett]] vom [[Dottenfelderhof]] ]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mit Stand 31. Oktober 2023 ist es endlich geschafft: Margherita hat mit viel Fleiß und Gespür für den Vortragsinhalt von [[Manfred Klett]] die Transkription erstellt, Formatierungen vorgenommen, Überschriften gebildet, und wichtige Stellen &#039;&#039;&#039;fett&#039;&#039;&#039; hervorgehoben. Auch wurden Verlinkungen der Überschriften zu den jeweiligen Videostellen erstellt. Letzter Schritt bis zur Vollendung: Erstellung des Glossar zu den vier Folgen. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wenn du dich bei der Aufarbeitung von wertvollen Vorträgen auf biodyn.wiki mit beteiligen möchtest, dann schaue dir den Punkt [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]] an. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Bodenentwicklung im Jahreslauf - eine Vortragsreihe von Manfred Klett|| hier geht&#039;s zur Vortragsreihe Bodenentwicklung |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|| hier geht&#039;s zu Dr. Manfred Klett |]]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Das Prinzip Mitte im Bearbeiten der Kultur-Natur in der Landwirtschaft ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Vortrag 12. September 2023 Christengemeinschaft Havelhöhe.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=kdHd0rJPME4|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] beim Vortrag am 12. September 2023 in Berlin Havelhöhe in der [https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe Christengemeinschaft] ]] &lt;br /&gt;
Am 12. September hat Martin von Mackensen in den Räumen der Christengemeinschaft auf dem Campus Berlin Havelhöhe eine Vortrag rund ums Themengebiet der Mitte gehalten. Es ist ein Beitrag von Martin für die 14-tägige Arbeitsgruppe der Christengemeinschaft, welche das Thema «Das offenbare Geheimnis der Mitte» behandelt.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Weitere Informationen findest du hier: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule www.dottenfelderhof.de/landbauschule]&lt;br /&gt;
* https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Aus- und Weiterbildung ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Es geht in die 2&amp;lt;sup&amp;gt;te&amp;lt;/sup&amp;gt; Runde: Medizinisch/ landwirtschaftliches Studienjahr (MeLaS) 2024/25 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen und David Martin Dottenfelderhof 2024-4-23.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=8AdvZ3gLNLk|[https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] und [[Martin von Mackensen]] auf dem [[Landbauschule Dottenfelderhof|Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. Zum Film auf das Bild klicken ]] &lt;br /&gt;
Das Pionierprojekt MeLaS geht ab September 2024 in die zweite Runde. Bewirb dich jetzt fürs medizinisch/ landwirtschaftliche Studienjahr am biodynamischen Dottenfelderhof bei [https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] über Nicola.Schulze@uni-wh.de oder über [[Martin von Mackensen]] über lbs@dottenfelderhof.de.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Du möchtest: Arzt/ Ärztin werden und verstehen wie Gesundheit beginnt- und endet? Dich aufs Medizinstudium optimal vorbereiten, oder du studierst bereits und möchtest ein Pausenjahr nutzen um deinen Horizont zu erweitern? Oder du möchtest deine Fähigkeiten zur Autonomie in und mit der Natur stärken? Oder deine Gesundheitskompetenz entwickeln oder Menschen unterstützen ihre Gesundheit zu entfalten?  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Kurs beginnt ca. in der zweiten Septemberwoche 2024 und dauert bis Anfang September 2025. Er kostet ca. EUR 700 inkl. Wohnen und Essen  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hintergrund: Globale Herausforderung für Gesundheit und Klima: Landwirtschaft braucht Konzepte, um die Menschen zu ernähren ohne Zerstörung von Boden und Leben. Auch die Medizin befindet sich in einem Paradigmenwechsel. Die gegenwärtigen Studiengänge von Medizin und Landwirtschaft sind nicht wirklich auf die Gesundheit allen Lebens ausgerichtet. Student*innen lernen nicht wahrzunehmen und zu beurteilen, ob Boden, Pflanzen, Tiere und Menschen gesund sind, und auch nicht, wie Gesundheit nachhaltig gefördert wird. Darüber hinaus fehlt es überall an wirklich patentem Nachwuchs. Das Medizinstudium ist einseitig Städte- und Krankenhausorientiert obwohl das künftige Gesundheitssystem ambulanter werden soll. Du kannst das ändern!  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Weitere Informationen findest du hier: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule/&lt;br /&gt;
* https://uni-wh.de/gkls/lehrstuhl/kooperationen &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Medizinisch/ landwirtschaftliches Studienjahr (MeLaS) ab September 2023 am Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
[[Datei:David und Martin MeLaS 2023.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=f4xwCSjAe4k|[https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] und [[Martin von Mackensen]] auf dem [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. [Zum Film auf das Bild klicken] ]] &lt;br /&gt;
Bewirb dich jetzt fürs medizinisch/ landwirtschaftliche Studienjahr am biodynamischen Dottenfelderhof bei [https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] über Nicola.Schulze@uni-wh.de oder über [[Martin von Mackensen]] über lbs@dottenfelderhof.de.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Du möchtest: Arzt/ Ärztin werden und verstehen wie Gesundheit beginnt- und endet? Dich aufs Medizinstudium optimal vorbereiten, oder du studierst bereits und möchtest ein Pausenjahr nutzen um deinen Horizont zu erweitern? Oder du möchtest deine Fähigkeiten zur Autonomie in und mit der Natur stärken? Oder deine Gesundheitskompetenz entwickeln oder Menschen unterstützen ihre Gesundheit zu entfalten?  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Kurs beginnt am 9. September 2023 und dauert bis zum 7. September 2024. Er kostet ca. EUR 700 inkl. Wohnen und Essen  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hintergrund: Globale Herausforderung für Gesundheit und Klima: Landwirtschaft braucht Konzepte, um die Menschen zu ernähren ohne Zerstörung von Boden und Leben. Auch die Medizin befindet sich in einem Paradigmenwechsel. Die gegenwärtigen Studiengänge von Medizin und Landwirtschaft sind nicht wirklich auf die Gesundheit allen Lebens ausgerichtet. Student*innen lernen nicht wahrzunehmen und zu beurteilen, ob Boden, Pflanzen, Tiere und Menschen gesund sind, und auch nicht, wie Gesundheit nachhaltig gefördert wird. Darüber hinaus fehlt es überall an wirklich patentem Nachwuchs. Das Medizinstudium ist einseitig Städte- und Krankenhausorientiert obwohl das künftige Gesundheitssystem ambulanter werden soll. Du kannst das ändern!  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Weitere Informationen findest du hier: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [https://www.dottenfelderhof.de/fileadmin/images/landbauschule/jahreskurs/MeLaS_Flyer-8.pdf MeLaS-Flyer mit allen Infos]&lt;br /&gt;
* [https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule www.dottenfelderhof.de/landbauschule]&lt;br /&gt;
* https://uni-wh.de/gkls/lehrstuhl/kooperationen &amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Neuer youtube-Kanal: biodynwiki ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Biodyn.wiki als youtube-Kanal.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/@biodynwiki|https://www.youtube.com/@biodynwiki]]&lt;br /&gt;
Für die Webseite biodyn.wiki wurde ein neuer youtube-Kanal eingerichtet. Es handelt sich vor allem um Filmdokumentationen von François, die rund um den [[Dottenfelderhof]] entstanden waren. Mit [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]], mit [[Martin von Mackensen]], mit Dieter Bauer, mit Dr. Gunter Gebhard, mit Dr. Hartmut Spieß und mit vielen anderen Personen, die im Bereich der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]] etwas zu sagen haben. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber es geht François bei seinen Filmen über die biodynamische Landwirtschaft nicht nur um Fachkompetenz, nicht nur um Rang und Namen, sondern es geht auch um die Menschen, die in der Landwirtschaft zupacken. Mit besonderen Interesse verfolgt François seit vielen Jahren Biografien von Landbauschülern und [[Biodynamische Ausbildung|Azubis]] mit, welche am Dottenfelderhof u.ä. ihre Ausbildung hatten. Bei der Video-Serie «[[Menschen in der Landwirtschaft]]» werden Interviews geführt, und es geht um Ich-Botschaften. Dort erfährt man was die Menschen für die Landwirtschaft begeistert.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/@biodynwiki | hier geht&#039;s zu biodywiki auf youtube |]&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Menschen in der Landwirtschaft: Interview mit Mia und Florian ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Menschen in der Landwirtschaft_Mia und Florian.jpg|mini|right|class=responsive-img|link=b:Menschen_in_der_Landwirtschaft|Mia und Florian, Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im Rahmen des Januarkurses 2023 am [[Dottenfelderhof]] erfolgte ein Gespräch über Motivationen für die [[Biodynamische Ausbildung|landwirtschaftliche Ausbildung]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier berichten Mia und Florian von ihren Erfahrungen und Eindrücken aus dem sogenannten Januarkurs 2023 am [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (bei Frankfurt am Main). Der Januarkurs ist Teil des Lehrplans der Azubis vom Ausbildungsformat &amp;quot;[[Biodynamische Ausbildung|biodynamische-ausbildung.de]]&amp;quot;. Und die beiden sind aktuell im 1. Lehrjahr der Ausbildung. Die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] des Dottenfelderhof verfügt über eigene [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Forschungs]]-, Lehr- und Ausbildungsbereiche. Neben dem sogenannten Jahreskurs für biodynamisch ausgebildete Menschen, gibt die Landbauschule auch Azubi-Unterrichtsformate in Form von Monatskursen zwischen dem Herbst-Winter, im Januar und im Februar für Azubis aus dem 1. und 2. Lehrjahr. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Menschen in der Landwirtschaft|| Weitere Beiträge von «Menschen in der Landwirtschaft» findest du hier |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Transkription ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fortschritte bei der Transkription ===&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 0%|Transkriptionsstufen 0%]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 25%|Transkriptionsstufen 25%]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 50%|Transkriptionsstufen 50%]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 75%|Transkriptionsstufen 75%]]&lt;br /&gt;
* [[b:Kategorie:Transkriptionsstufe_100%|Transkriptionsstufen 100%]]&lt;br /&gt;
Gerne kannst du bei der Transkription von wertvollen Vorträgen über die biodynamische Landwirtschaft mitwirken. Derzeit werden Schwerpunktartig die Vorträge von [[Manfred Klett]] und [[Martin von Mackensen]] aufbereitet. Weitere werden folgen, sobald sich Menschen dafür melden. Du kannst hier [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Wer hat was transkribiert? ===&lt;br /&gt;
+++ Stand 26. November 2024 +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ganz herzlichen Dank an die Menschen, die hier Video- und Audio-Vorträge verschriftlicht haben. Hier bekommst du einen Einblick, wer welche Transkription gemacht hat. Noch sind die Namen nicht mit allen transkribierten Werken verknüpft, das nachgeholt wir in Kürze nach. Wenn du dich ebenfalls mit engagieren möchtest, auf der Seite [[MitTun bei biodyn.wiki|«MitTun» bei biodyn.wiki]] bekommst du einen Einblick in laufende und künftige Projekte. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Annamarie Laske|Transkribiert von Annamarie Laske]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Christian Frings|Transkribiert von Christian Frings]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Damian Bellè]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Elke Jurasszovich]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Eva Lang]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von François Hagdorn|Transkribiert von François Hagdorn]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Hans-Martin Aurich|Transkribiert von Hans-Martin Aurich]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Margherita Ehart|Transkribiert von Margherita Ehart]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Stefan Sylla]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Sibylle Roland|Transkribiert von Sibylle Roland]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Unbekannt|Transkribiert von Unbekannt]]&lt;br /&gt;
*Bitte melden, falls wir euch übersehen haben ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Leserstimme von Jean-Paul für die [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] «Landwirtschaftlicher Kurs» ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Jean-Paul.jpg|thumb|Jean-Paul bei einer Filmdokumentation &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Hier ist Jean-Paul in einem Beitrag aus dem Jahre 2019 zum Thema der Lichtwurzeln zu sehen bei Hans-Martin Aurich zu sehen. https://www.youtube.com/watch?v=Fxz4QJCVdqY&amp;lt;/ref&amp;gt;bei Kompostarbeiten für den [https://glashausfrankfurt.de/de/ Lichtwurzelanbau von Hans-Martin]|verweis=https://anthro.world/Datei:Jean-Paul.jpg]][[Datei:Buchrücken der GA 327 auf Französisch.jpg|thumb|200px|&amp;lt;small&amp;gt;Buchrücken der [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] aus dem Jahre 1974. Edition Anthroposophiques Romandes, 13, rue Verdaine, 1204 Genève/ Suisse. Traduction Daniel Simonnot&amp;lt;/small&amp;gt;|verweis=https://anthro.world/Datei:Buchr%C3%BCcken_der_GA_327_auf_Franz%C3%B6sisch.jpg]][[Datei:Buchdeckel der GA 327 auf Französisch.jpg|thumb|200px|&amp;lt;small&amp;gt;Buchdeckel der [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] aus dem Jahre 1974. Edition Anthroposophiques Romandes, 13, rue Verdaine, 1204 Genève/ Suisse. Traduction Daniel Simonnot&amp;lt;/small&amp;gt;|verweis=https://anthro.world/Datei:Buchdeckel_der_GA_327_auf_Franz%C3%B6sisch.jpg]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;«Als Jugendlicher verbrachte ich die schönste Zeit meines Lebens in einem Internat auf 1.000 m Höhe in den französischen Alpen und war der wunderbaren Natur nah. Es war Anfang der 70er Jahre, die Anfangszeit der grünen Bewegung. Seinerzeit herrschte in Frankreich in der Öffentlichkeit wenig Bewusstsein für die Ökologie und die neue, sehr kleine, ökologische Bewegung machte mit militanten Protesten auf sich aufmerksam.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Ich war 16 Jahre alt und mit Feuer und Flamme engagierte ich mich für den Schutz der Natur. Ich führte Diskussionen mit Gleichgesinnten und ich las die Ökozeitung «la gueule ouverte&amp;lt;ref&amp;gt;Autor Pierre Fournier (1937-1973), La Gueule ouverte (das offene Maul), die erste ökologische Monatszeitung in Frankreichs, Ersterscheinung Ende 1972&amp;lt;/ref&amp;gt;». Darin fand ich eine Anzeige für die erste französische Übersetzung des [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurses]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] (GA 327). Ich hatte noch nie von Rudolf Steiner gehört, aber ich kaufte mir dieses Buch, denn ich erhoffte somit mehr Kenntnisse und mehr schlagkräftige Argumente für meine Überzeugungsarbeit in der Ökobewegung finden zu können. Denn es stand ein Schulwechsel auf eine weiterführende Fachschule mit landwirtschaftlichem Schwerpunkt in Nimes (Frankreich) an, und ich wollte für die Diskussion mit meinen künftigen Mitschülern, meist Söhne von Bauern, mit Argumenten gut gerüstet sein.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Als ich das Buch bekommen habe, stand da das Wort «[[A:Geisteswissenschaft|Wissenschaft des Geistes]]/ Science de l&#039;esprit». Ich fragte mich: &amp;quot;Was hatte [[A:Geist|Geist]] mit Landwirtschaft zu tun?&amp;quot; Auf, was auf dem Buchrücken war zu lesen, weckte definitiv mein Interesse:&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;« Le cultivateuer matérialiste, lorsqu&#039;il ne se contente pas d&#039;une vie bornée, mais prend la peine de penser uns peu ... est en mesure de prévoir à peu près dans combien de décennies les produits agricoles seront tellement dégénerés qu&#039;avant la fin de ce siècle, ils ne pourront plus servir à l&#039;alimentation. » ... was soviel heiß wie «Wenn sich der materialistische Landwirt nicht mit einem engstirnigen Leben zufrieden gibt, sondern sich die Mühe macht, ein wenig mitzudenken ... ist in der Lage, ungefähr vorherzusagen, in wie vielen Jahrzehnten die landwirtschaftlichen Produkte so stark degeneriert sein werden, dass sie vor dem Ende dieses Jahrhunderts nicht mehr zur Ernährung dienen werden.» Ferner fand ich diese Aussage spannend, was E. Riese auf dem Buchrücken schreibt, dass nämlich sinngemäß bei einem Bauernhof von einem Organismus gesprochen werden kann, und dass es sich bei einem Hof um eine Individualität handeln sollte.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Am Ende meines ersten Jahres an der Landbauschule in Nimes hatte ich schließlich die [[Landwirtschaftlicher Kurs|GA 327]] gelesen. Wahrscheinlich habe ich nicht alles verstehen können, jedoch auf einer Gemütsebene spürte ich in dem Buch eine tiefe Wahrheit. Während bei Rudolf Steiner nicht nur von Substanzen sondern auch von den Wirkungen der Kräfte die Rede war, hingegen auf meiner landwirtschaftlichen Schule die Betrachtung auf die chemischen Stoffe beschränkt blieb (das fand ich zu einseitig), dämmerte es mir, dass mein Weg keine Zukunft in der konventionellen Landwirtschaft haben wird.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Im selben Jahr lernte ich den Zeitzeugen [[Franz Rulni]] (1894-1981) auf einem Seminar kennen, da war er 80 Jahre alt. Franz Rulni war 1924 beim [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kursus]] in Koberwitz mit anwesend, und ich fühlte mich von der Begegnung mit ihm sehr inspiriert. Ich beendete meine landwirtschaftliche Schule um künftig mit [[A:Anthroposophie|anthroposophisch]] orientierten Menschen im landwirtschaftlichen Kontext zu arbeiten. Aber dafür musste ich zunächst einmal meine Vorurteile über Bord werfen (damals in Frankreich war es ein gängiges Vorurteil die Anthroposophie mit einer Sekte gleichzusetzen), und ich setzte meine Lebens-Forschungsreise fort durch meine Arbeit in Frankreich, England und Deutschland, u.a. auf Biodynamischen Höfen.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Mein biographischer Weg führte mich schließlich bis zur Gegenwart nach Deutschland, wo ich als ausgebildeter Physiotherapeut tätig bin, und mein großes Interessensgebiet betrifft nach wie vor die Fragestellungen rund um die Kräfte und Wirkungen, welche zur Gesundung und Heilung beitragen können.»&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jean-Paul, 26. April 2023&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;nowiki&amp;gt;    &amp;lt;/nowiki&amp;gt;[https://anthro.world/Stimmen_f%C3%BCr_Rudolf_Steiner | Weitere Leserstimmen über die Vorträge und Bücher von Rudolf Steiner hier auf anthro.world ... |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Stöbern auf biodyn.wiki==&lt;br /&gt;
Wenn du einen Ein- und Überblick gewinnen möchtest, welche Inhalte es auf biodyn.wiki derzeit gibt, dann schaue dich mal hier um [[Spezial:Alle Seiten|«Alle Artikel von A-Z»]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==MitTun bei biodyn.wiki ==&lt;br /&gt;
Wenn du dich angesprochen fühlst hier mitzuwirken, melde dich gerne bei François [https://blog.anthro.world/impressum/kontakt-formular/ per Kontaktformular]. Auf der Seite [[MitTun bei biodyn.wiki|«MitTun» bei biodyn.wiki]] bekommst du einen Einblick in laufende und künftige Projekte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Newsletter==&lt;br /&gt;
Für die Webseiten [https://anthrowiki.at anthrowiki.at], [https://Anthro.world anthro.world], [https://steiner.wiki steiner.wiki] und biodyn.wiki erscheint in unregelmäßigen Abständen ein Newsletter. [https://blog.anthro.world/newsletter/ Den kannst du hier beziehen.]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[aw:Hauptseite#Newsletter|Hier findest du die letzten 3 Newsletter (Archiv)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Kontakt==&lt;br /&gt;
Hier geht&#039;s zum [https://blog.anthro.world/impressum/kontakt-formular/ &amp;lt;u&amp;gt;Kontaktformular&amp;lt;/u&amp;gt;]. Wir freuen uns über deine Nachricht!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 100%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 75%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 50%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 25%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&amp;diff=28249</id>
		<title>Georg Meissner</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&amp;diff=28249"/>
		<updated>2026-06-27T12:07:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: /* Weiterführende Medien */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}&lt;br /&gt;
__TOC__&lt;br /&gt;
[[Datei:Portrait Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|thumb|Dr. Georg Meissner am 25. Januar 2023 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof in Bad Vilbel]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Georg Meißner ==&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Dr. Georg Meißner&#039;&#039;&#039; [im Internet kursiert wegen der internationalen Schreibweise oft &amp;quot;Mei&amp;lt;u&amp;gt;ss&amp;lt;/u&amp;gt;ner&amp;quot;] ist Diplom-Önologe und promovierte im Bereich des [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen]] Weinbaus. Er absolvierte seine wissenschaftliche Ausbildung an verschiedenen Institutionen und vertiefte sein Wissen durch zahlreiche internationale Stationen, darunter in Südafrika, den USA, Deutschland und Italien​. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dr. Meißner bewirtschaftet selbst zwei alte Weinberge in Roussillon, Südfrankreich, und lebt mit seiner Familie, zu der vier Kinder gehören. Seine Arbeit verbindet Forschung und Praxis, um die Prinzipien des biodynamischen Weinbaus weiterzuentwickeln und zu verbreiten​.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dr. Meißner ist als assoziierter Wissenschaftler und Lehrbeauftragter an der [[Hochschule Geisenheim]] tätig. Dort ist er Teil des Instituts für allgemeinen und ökologischen Weinbau. Seine Forschungsarbeiten konzentrieren sich auf die Auswirkungen biodynamischer und ökologischer Anbaumethoden auf Boden, Rebenentwicklung und Traubenqualität. Er hat in mehreren wissenschaftlichen Zeitschriften publiziert und an langfristigen Vergleichsstudien mitgewirkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neben seiner akademischen Tätigkeit leitet Dr. Meißner die Produktion und Forschung am [https://aloislageder.eu/ Weingut Alois Lageder] in Südtirol, Italien. Er unterstützt viele Weingüter weltweit bei der Umstellung auf biodynamische Anbaumethoden und bietet regelmäßig Kurse und Vorträge an verschiedenen internationalen Universitäten an.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zitat aus einem Artikel über die Unterschiede der Weinanbauarten:&amp;lt;blockquote&amp;gt;„Die großen Unterschiede spielen sich naturgemäß zwischen dem konventionellen Anbau einerseits und dem biologischen sowie biodynamischen andererseits ab“, sagt Meißner.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Jene zwischen den beiden letztgenannten sind zwar subtil, aber durchaus messbar und somit vorhanden.“ Und das, obgleich der einzige Unterschied zwischen biologischer und biodynamischer Behandlung der Böden lediglich aus den homöopathisch eingesetzten Präparaten besteht? Es gehe um einen ganzheitlichen Zugang zum Weingarten, so Meißner: „Wir wissen heute viel mehr über das Mikrobiom, also über die Gesamtheit der Mikroorganismen im Erdboden. Und wir wissen, dass es da Verbindungen gibt, die durch das Auftragen der Präparate gefördert werden.“(Dr. Georg Meißner, Artikel in Welt&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&amp;lt;/ref&amp;gt;)&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Werke ===&lt;br /&gt;
Dr. Meißner hat zahlreiche wissenschaftliche Artikel veröffentlicht, die sich mit verschiedenen Aspekten des ökologischen und biodynamischen Weinbaus befassen. Zu seinen bedeutendsten Arbeiten gehören:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# [[Jürgen Fritz|Fritz, J.]], Döring, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Schultz, H.R. (2021). &amp;quot;Wine quality under integrated, organic and biodynamic management using image-forming methods and sensory analysis.&amp;quot; &#039;&#039;Chemical and Biological Technologies in Agriculture&#039;&#039;, 8. DOI: 10.1186/s40538-021-00261-4​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Fritz, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Geier, U., Bornhütter, R., Schultz, H.R. (2020). &amp;quot;Quality assessment of grape juice from integrated, organic and biodynamic viticulture using image forming methods.&amp;quot; &#039;&#039;OENO One&#039;&#039;, 54(2), S. 373-391. DOI: 10.20870/oeno-one.2020.54.2.2548​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Meissner, G., Athmann, M., Fritz, J., Kauer, R., Stoll, M., Schultz, H.R. (2019). &amp;quot;Conversion to organic and biodynamic viticultural practices: impact on soil, grapevine development and grape quality.&amp;quot; &#039;&#039;OENO One&#039;&#039;, 53(4), S. 639-659. DOI: 10.20870/oeno-one.2019.53.4.2470​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Kauer, R., Friedel, M., Döring, J., Meissner, G., Stoll, M. (2018). &amp;quot;Integrated, organic and biodynamic viticulture: a comparative 10-year study.&amp;quot; &#039;&#039;Wine and Viticulture Journal&#039;&#039;, 33(1), S. 38-42​ (Hochschule Geisenheim University)​&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Weiterführende Medien ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Brot und Wein | Ein Vortrag von Georg Meißner und Martin von Mackensen auf dem Weingut Odinstal | 22. Juni 2026 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|mini|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &amp;quot;Brot und Wein&amp;quot; am 22. Juni 2026 ]]&lt;br /&gt;
Wir sehen hier Dr. Georg Meißner und Martin von Mackensen mit einem Vortrag für namhafte Winzer und top-Sommeliers aus der Spitzengastronomie im Rahmen der jährlichen biodynamischen Seminarveranstaltung auf dem Weingut Odinstal (organisiert vom Winzer Andreas Schumann). &amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;Zitat Georg Meissner: &amp;quot;Georg: Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben. Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026|| Hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Folge 1v4 | Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze | biodynamischer Weinbau | 18. Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Georg Meissner Teil 1v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Der_Ton_als_Vermittler_im_Kr%C3%A4ftewirken_der_Pflanze_-_eine_Einf%C3%BChrung_von_Georg_Meissner,_2024|mini|Dr. Georg Meißner leitet die Seminarveranstaltung am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues ein]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Coincidentia oppositorum&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;quot;Coincidentia oppositorum (Zusammenfall der Gegensätze) wurde als Erkenntnismittel der Docta ignorantia von Nikolaus von Kues konzipiert [1]. Die Co. bzw. C. contradictoriorum ist als Prinzip der Vernunfterkenntnis dem Widerspruchsprinzip, welches die Verstandeserkenntnis durch abgegrenzte Begriffe normiert, übergeordnet. Sie soll dazu dienen, das Sein und Wesen Gottes, in seiner Verschiedenheit von aller geschöpflichen Einschränkung, und seine Allanwesenheit in jedem Seienden, als Quellgrundjeglicher Seiendheit, zu schauen.&amp;quot; Quelle https://www.schwabeonline.ch/schwabe-xaveropp/elibrary/start.xav?start=%2F%2F*%5B%40attr_id%3D%27verw.coincidentia.oppositorum%27%20and%20%40outline_id%3D%27hwph_verw.coincidentia.oppositorum%27%5D&amp;lt;/ref&amp;gt;, vom Zusammenfall der Gegensätze. Oder ich finde eigentlich die schönste Übersetzung, vom Zusammenklang der Gegensätze. Also dieses Klingen in Frequenz, in Zusammenhang bringen als Bild. Und Ton in dem Zusammenhang auch sich klar machen. Da ist die deutsche Sprache wunderschön. Ich hatte das letztes Jahr auch kurz entwickelt an der Tafel. Der Ton macht die Musik. Wir haben in der deutschen Sprache den Ton sowohl in der Bodenkunde, Tonhumuskomplex, als auch in der Musik. Der Ton. Und beim Ton geht es ja um die Harmonia Mundi. Wie bringe ich sozusagen das Frequenzmäßig in Zusammenklang, um wieder zu Cusanus zurückzukommen.&amp;quot; (Georg Meissner, Der Ton als Vermittler ...&amp;lt;ref&amp;gt;[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;)&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Nikolaus von Kues | ein Vortrag von Rudolf Trossen, Michael Willkomm und Dr. Georg Meissner | 18. Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Rudolf Trossen und Michael Willkomm Teil 3v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus_von_Kues,_die_Geschichte_in_Grundzügen,_2024|mini|Rudolf Trossen (l.) und Michael Willkomm (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &amp;quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&amp;quot;. An der Leitung und Begleitung des Seminartages war Dr. Georg Meissner und [[Martin von Mackensen]] ([[Landbauschule Dottenfelderhof]]) maßgeblich beteiligt. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr._Georg_Meissner_25._Januar_2023.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 Hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | [[Dottenfelderhof]] | 25. Januar 2023 ===&lt;br /&gt;
Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis ([[Biodynamische Ausbildung]]) und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/In_the_rhythm_of_change_-_100_years_of_biodynamic_farming_-_an_interview_with_Georg_Meissner,_2024|thumb|Interview with Henri Murto and Georg Meissner ]]In diesem Podcast-Interview mit Henri Murto erläutert Georg die Entwicklung und die tiefere Bedeutung der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen Landwirtschaft]] im Kontext ihres hundertjährigen Bestehens. Der Experte für Weinbau betont, dass dieser Ansatz weit über technische Aspekte hinausgeht und den Hof als lebendigen, individuellen Organismus betrachtet, der durch die bewusste Verbindung von Mensch und Natur gedeiht. Besonders im Qualitätsweinbau sieht Meißner ein Vorbild, da hier die menschliche Intention und handwerkliche Ästhetik im Vordergrund stehen, um die Widerstandsfähigkeit der Pflanzen gegenüber Umweltveränderungen zu stärken. Er plädiert dafür, die Landwirtschaft nicht nur als ökonomisches System, sondern als kulturelle und heilende Aufgabe zu begreifen, die durch Begeisterung und Innovation die Zukunft der Erde sichert. Dabei unterstreicht er die Relevanz wissenschaftlicher Ansätze wie der [[Epigenetik]], um die Wirksamkeit biodynamischer [[Präparate]] und die Förderung gesunder Kreisläufe besser zu verstehen. Letztlich ruft das Gespräch dazu auf, den Bauernstand als kreativen Beruf voller Verantwortung und Humor wahrzunehmen, der einen wesentlichen Beitrag zur globalen ökologischen Gesundheit leistet. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Links ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* https://wanderschule.world/portfolio/06-georg-meissner/&lt;br /&gt;
* Podcast 14. August 2019 https://www.dbpodcast.org/episodes-db-podcast/2019/8/14/l7k0vjfw73z331j3xd0duxx4v4ncsw&lt;br /&gt;
* welt https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&lt;br /&gt;
* https://romana-echensperger.de/2024/01/09/5-wein-symposium-der-finnischen-sommelier-union/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Einzelnachweise ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biodynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biologisch-Dynamischer Wein]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Demeter]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dozent]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Hochschule Geisenheim]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lehrer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ökologischer Weinbau]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rebe]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Universität]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vorstand]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Wein]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Winzer (Frankreich)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Winzer (Deutschland)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Weinbau]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&amp;diff=28248</id>
		<title>Georg Meissner</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&amp;diff=28248"/>
		<updated>2026-06-27T12:03:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: /* Weiterführende Medien */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}&lt;br /&gt;
__TOC__&lt;br /&gt;
[[Datei:Portrait Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|thumb|Dr. Georg Meissner am 25. Januar 2023 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof in Bad Vilbel]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Georg Meißner ==&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Dr. Georg Meißner&#039;&#039;&#039; [im Internet kursiert wegen der internationalen Schreibweise oft &amp;quot;Mei&amp;lt;u&amp;gt;ss&amp;lt;/u&amp;gt;ner&amp;quot;] ist Diplom-Önologe und promovierte im Bereich des [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen]] Weinbaus. Er absolvierte seine wissenschaftliche Ausbildung an verschiedenen Institutionen und vertiefte sein Wissen durch zahlreiche internationale Stationen, darunter in Südafrika, den USA, Deutschland und Italien​. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dr. Meißner bewirtschaftet selbst zwei alte Weinberge in Roussillon, Südfrankreich, und lebt mit seiner Familie, zu der vier Kinder gehören. Seine Arbeit verbindet Forschung und Praxis, um die Prinzipien des biodynamischen Weinbaus weiterzuentwickeln und zu verbreiten​.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dr. Meißner ist als assoziierter Wissenschaftler und Lehrbeauftragter an der [[Hochschule Geisenheim]] tätig. Dort ist er Teil des Instituts für allgemeinen und ökologischen Weinbau. Seine Forschungsarbeiten konzentrieren sich auf die Auswirkungen biodynamischer und ökologischer Anbaumethoden auf Boden, Rebenentwicklung und Traubenqualität. Er hat in mehreren wissenschaftlichen Zeitschriften publiziert und an langfristigen Vergleichsstudien mitgewirkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neben seiner akademischen Tätigkeit leitet Dr. Meißner die Produktion und Forschung am [https://aloislageder.eu/ Weingut Alois Lageder] in Südtirol, Italien. Er unterstützt viele Weingüter weltweit bei der Umstellung auf biodynamische Anbaumethoden und bietet regelmäßig Kurse und Vorträge an verschiedenen internationalen Universitäten an.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zitat aus einem Artikel über die Unterschiede der Weinanbauarten:&amp;lt;blockquote&amp;gt;„Die großen Unterschiede spielen sich naturgemäß zwischen dem konventionellen Anbau einerseits und dem biologischen sowie biodynamischen andererseits ab“, sagt Meißner.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Jene zwischen den beiden letztgenannten sind zwar subtil, aber durchaus messbar und somit vorhanden.“ Und das, obgleich der einzige Unterschied zwischen biologischer und biodynamischer Behandlung der Böden lediglich aus den homöopathisch eingesetzten Präparaten besteht? Es gehe um einen ganzheitlichen Zugang zum Weingarten, so Meißner: „Wir wissen heute viel mehr über das Mikrobiom, also über die Gesamtheit der Mikroorganismen im Erdboden. Und wir wissen, dass es da Verbindungen gibt, die durch das Auftragen der Präparate gefördert werden.“(Dr. Georg Meißner, Artikel in Welt&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&amp;lt;/ref&amp;gt;)&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Werke ===&lt;br /&gt;
Dr. Meißner hat zahlreiche wissenschaftliche Artikel veröffentlicht, die sich mit verschiedenen Aspekten des ökologischen und biodynamischen Weinbaus befassen. Zu seinen bedeutendsten Arbeiten gehören:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# [[Jürgen Fritz|Fritz, J.]], Döring, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Schultz, H.R. (2021). &amp;quot;Wine quality under integrated, organic and biodynamic management using image-forming methods and sensory analysis.&amp;quot; &#039;&#039;Chemical and Biological Technologies in Agriculture&#039;&#039;, 8. DOI: 10.1186/s40538-021-00261-4​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Fritz, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Geier, U., Bornhütter, R., Schultz, H.R. (2020). &amp;quot;Quality assessment of grape juice from integrated, organic and biodynamic viticulture using image forming methods.&amp;quot; &#039;&#039;OENO One&#039;&#039;, 54(2), S. 373-391. DOI: 10.20870/oeno-one.2020.54.2.2548​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Meissner, G., Athmann, M., Fritz, J., Kauer, R., Stoll, M., Schultz, H.R. (2019). &amp;quot;Conversion to organic and biodynamic viticultural practices: impact on soil, grapevine development and grape quality.&amp;quot; &#039;&#039;OENO One&#039;&#039;, 53(4), S. 639-659. DOI: 10.20870/oeno-one.2019.53.4.2470​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Kauer, R., Friedel, M., Döring, J., Meissner, G., Stoll, M. (2018). &amp;quot;Integrated, organic and biodynamic viticulture: a comparative 10-year study.&amp;quot; &#039;&#039;Wine and Viticulture Journal&#039;&#039;, 33(1), S. 38-42​ (Hochschule Geisenheim University)​&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Weiterführende Medien ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Brot und Wein | Ein Vortrag von Georg Meißner und Martin von Mackensen auf dem Weingut Odinstal | 22. Juni 2026 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|mini|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &amp;quot;Brot und Wein&amp;quot; am 22. Juni 2026 ]]&lt;br /&gt;
Wir sehen hier Dr. Georg Meißner und Martin von Mackensen mit einem Vortrag für namhafte Winzer und top-Sommeliers aus der Spitzengastronomie im Rahmen der jährlichen biodynamischen Seminarveranstaltung auf dem Weingut Odinstal (organisiert vom Winzer Andreas Schumann). &amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;Zitat Georg Meissner: &amp;quot;Georg: Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben. Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026|| Hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Nikolaus von Kues | ein Vortrag von Rudolf Trossen, Michael Willkomm und Dr. Georg Meissner | 18. Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
=== Folge 1v4 | Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze | biodynamischer Weinbau | 18. Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Georg Meissner Teil 1v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Der_Ton_als_Vermittler_im_Kr%C3%A4ftewirken_der_Pflanze_-_eine_Einf%C3%BChrung_von_Georg_Meissner,_2024|mini|Dr. Georg Meißner leitet die Seminarveranstaltung am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues ein]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Coincidentia oppositorum&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;quot;Coincidentia oppositorum (Zusammenfall der Gegensätze) wurde als Erkenntnismittel der Docta ignorantia von Nikolaus von Kues konzipiert [1]. Die Co. bzw. C. contradictoriorum ist als Prinzip der Vernunfterkenntnis dem Widerspruchsprinzip, welches die Verstandeserkenntnis durch abgegrenzte Begriffe normiert, übergeordnet. Sie soll dazu dienen, das Sein und Wesen Gottes, in seiner Verschiedenheit von aller geschöpflichen Einschränkung, und seine Allanwesenheit in jedem Seienden, als Quellgrundjeglicher Seiendheit, zu schauen.&amp;quot; Quelle https://www.schwabeonline.ch/schwabe-xaveropp/elibrary/start.xav?start=%2F%2F*%5B%40attr_id%3D%27verw.coincidentia.oppositorum%27%20and%20%40outline_id%3D%27hwph_verw.coincidentia.oppositorum%27%5D&amp;lt;/ref&amp;gt;, vom Zusammenfall der Gegensätze. Oder ich finde eigentlich die schönste Übersetzung, vom Zusammenklang der Gegensätze. Also dieses Klingen in Frequenz, in Zusammenhang bringen als Bild. Und Ton in dem Zusammenhang auch sich klar machen. Da ist die deutsche Sprache wunderschön. Ich hatte das letztes Jahr auch kurz entwickelt an der Tafel. Der Ton macht die Musik. Wir haben in der deutschen Sprache den Ton sowohl in der Bodenkunde, Tonhumuskomplex, als auch in der Musik. Der Ton. Und beim Ton geht es ja um die Harmonia Mundi. Wie bringe ich sozusagen das Frequenzmäßig in Zusammenklang, um wieder zu Cusanus zurückzukommen.&amp;quot; (Georg Meissner, Der Ton als Vermittler ...&amp;lt;ref&amp;gt;[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;)&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Nikolaus von Kues | ein Vortrag von Rudolf Trossen, Michael Willkomm und Dr. Georg Meissner | 18. Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Rudolf Trossen und Michael Willkomm Teil 3v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus_von_Kues,_die_Geschichte_in_Grundzügen,_2024|mini|Rudolf Trossen (l.) und Michael Willkomm (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &amp;quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&amp;quot;. An der Leitung und Begleitung des Seminartages war Dr. Georg Meissner und [[Martin von Mackensen]] ([[Landbauschule Dottenfelderhof]]) maßgeblich beteiligt. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr._Georg_Meissner_25._Januar_2023.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 Hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | [[Dottenfelderhof]] | 25. Januar 2023 ===&lt;br /&gt;
Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis ([[Biodynamische Ausbildung]]) und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/In_the_rhythm_of_change_-_100_years_of_biodynamic_farming_-_an_interview_with_Georg_Meissner,_2024|thumb|Interview with Henri Murto and Georg Meissner ]]In diesem Podcast-Interview mit Henri Murto erläutert Georg die Entwicklung und die tiefere Bedeutung der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen Landwirtschaft]] im Kontext ihres hundertjährigen Bestehens. Der Experte für Weinbau betont, dass dieser Ansatz weit über technische Aspekte hinausgeht und den Hof als lebendigen, individuellen Organismus betrachtet, der durch die bewusste Verbindung von Mensch und Natur gedeiht. Besonders im Qualitätsweinbau sieht Meißner ein Vorbild, da hier die menschliche Intention und handwerkliche Ästhetik im Vordergrund stehen, um die Widerstandsfähigkeit der Pflanzen gegenüber Umweltveränderungen zu stärken. Er plädiert dafür, die Landwirtschaft nicht nur als ökonomisches System, sondern als kulturelle und heilende Aufgabe zu begreifen, die durch Begeisterung und Innovation die Zukunft der Erde sichert. Dabei unterstreicht er die Relevanz wissenschaftlicher Ansätze wie der [[Epigenetik]], um die Wirksamkeit biodynamischer [[Präparate]] und die Förderung gesunder Kreisläufe besser zu verstehen. Letztlich ruft das Gespräch dazu auf, den Bauernstand als kreativen Beruf voller Verantwortung und Humor wahrzunehmen, der einen wesentlichen Beitrag zur globalen ökologischen Gesundheit leistet. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Links ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* https://wanderschule.world/portfolio/06-georg-meissner/&lt;br /&gt;
* Podcast 14. August 2019 https://www.dbpodcast.org/episodes-db-podcast/2019/8/14/l7k0vjfw73z331j3xd0duxx4v4ncsw&lt;br /&gt;
* welt https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&lt;br /&gt;
* https://romana-echensperger.de/2024/01/09/5-wein-symposium-der-finnischen-sommelier-union/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Einzelnachweise ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biodynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biologisch-Dynamischer Wein]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Demeter]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dozent]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Hochschule Geisenheim]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lehrer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ökologischer Weinbau]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rebe]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Universität]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vorstand]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Wein]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Winzer (Frankreich)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Winzer (Deutschland)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Weinbau]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Brot_und_Wein_-_ein_Vortrag_von_Georg_Meissner_und_Martin_von_Mackensen,_2026&amp;diff=28247</id>
		<title>Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Brot_und_Wein_-_ein_Vortrag_von_Georg_Meissner_und_Martin_von_Mackensen,_2026&amp;diff=28247"/>
		<updated>2026-06-27T11:53:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[Datei:Martin von Mackensen und Georg Meissner 2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|thumb|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen|Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &amp;quot;Brot und Wein&amp;quot; am 22. Juni 2026 ]][[Georg Meissner|| zurück zu Georg Meißner |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| zurück zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Transkription vom 22. Juni 2026 ==&lt;br /&gt;
+++ dies ist ein unbearbeiteter maschineller Rohtext. Gerne kannst du bei der Textbearbeitung [[MitTun bei biodyn.wiki|mitTun]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vorstellung und Anliegen 00:00:00 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ja, ich muss mal klopfen. Georg, bitte klopfen. Super. Herzlich willkommen. Mein Name ist Martin von Mackensen, und ich werde jetzt meinen Kollegen Georg Meissner vorstellen, und er macht das hoffentlich anschließend mit mir auch. Vielleicht. Wir sprechen zu dem Thema Brot und Wein, haben das schon öfters gemacht, und in der Vorbereitung haben wir wieder ganz viele Stellen entdeckt, mit denen wir uns noch weiter und tiefer beschäftigen wollen. Das wird auch nicht aufhören. Wahrscheinlich werden wir eines Tages sterben und werden sagen, oh, da könnte man immer noch weiter dran arbeiten. Das ist so groß. Diese zwei großen Menschheits-Kulturpflanzen, die stehen heute im Mittelpunkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Georg Meissner hat nach seiner Schule eine Weinbaulehre gemacht, hat dann Weinbau studiert und ist dann sehr viel international unterwegs gewesen, hat an verschiedenen großen Weingütern mit Biodynamik begonnen und hat dann in seiner Promotion in Geisenheim sich ausgiebig mit einem biodynamisch-organisch-konventionellen Weinbauversuch beschäftigt und ist dann aber wieder als Betriebsleiter in die Praxis gegangen und steht heute hier.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Danke.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Martin von Mackensen, wir kennen uns auch schon seit vielen Jahren. Als ich dann aus Südafrika zurückgekommen bin und meine Promotion in Geisenheim angefangen habe, war er beratend im Systemvergleich auch tätig und ist Leiter der Landbauschule Dottenfelderhof und hat sich viele, viele Jahre intensiv mit der Getreidepflanze beschäftigt, in Züchtung und Forschung und allem Pipapo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Und jetzt wollen wir es wirklich heute, ausnahmsweise haben wir es so noch nie gemacht, wirklich im Wechsel machen, hin und her, weil wir glauben, dass in den einzelnen Aspekten, indem wir sie von diesen beiden Seiten aus beleuchten, etwas auftaucht, was man sonst nicht so gut mitkriegt. Und wir werden es so machen, dass ich jetzt starte mit dem Getreide, und dann wird Georg den – kann man gar nicht sagen gleichen Teil, aber den ähnlichen Teil – für den Wein machen, und dann wird es immer wieder hin und her gehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wenn wir jetzt über diese beiden Pflanzen sprechen, werden wir immer wieder diese Erweiterung in die Kultur, in Bezug auf den Menschen, in Bezug auf die sich ständig wandelnde Welt haben, diesen Aspekt. Aber wir werden trotzdem versuchen, sozusagen für Sie anhand von dem, was man sieht, was man erlebt, was man kennt, mit dem man eine Beziehung hat, weil man die Phänomene kennt – anhand von dem wollen wir eigentlich da tiefer reinleuchten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Anfang der Getreidepflanze: erst nach unten 00:03:07 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Und so würde ich mit Ihnen beginnen an dieser Stelle und würde sagen, was ist denn der Anfang von einer Getreidepflanze? Wie geht es denn los? Nehmen Sie sich innerlich mal – Sie dürfen auch gerne die Augen zumachen – ein Weizenkorn. Da haben Sie diese schöne Furche, da haben Sie, wenn es ein schönes, gutes Korn ist, so zwei dicke Popobacken, so richtig knackig, und auf der einen Seite diese ganz, ganz feine, zarte Behaarung. Und jetzt kommt das in die Erde, in die Feuchte – Sie können es auch zwischen Küchenpapier legen, ein bisschen dunkel –, und zwei, drei Tage später quillt es auf, und endlich ist dieses ganz, ganz Harte weich. Und dann passiert es. Das Weichwerden ist entscheidend. Es kann Jahrzehnte liegen, aber es muss weich werden, und das wird es nur durch Wasser. Ist doch spannend. Man muss einfach die Gesten wirklich ernst nehmen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann passiert etwas, was ich Ihnen jetzt gleich auch ein bisschen hinzeichnen möchte, was für mich schon sehr, sehr typisch ist für diese Kulturpflanze. Drei kleine Wurzeln nach unten. Nichts nach oben, nichts grün, nichts Trieb. Runter. Erstmal runter. Erstmal sich verbinden mit dem Boden in einem Tempo, wo kein Unkraut mithalten kann. Das ist auf dem Acker. Die Ackerkultur schlechthin, das Getreide, ob jetzt Roggen, Weizen, Gerste, müssen wir gar nicht so genau nehmen. Erstmal sich verwurzeln mit dem Untergrund. Und das geht vom dritten, vierten Tag. Und so nach dem zwölften Tag kommt dann auch oben mal was raus. Und da ist das nach unten schon so zehn, zwanzig Zentimeter und kommt oben zwei Zentimeter hervor. Also diese Voreilung der Wurzeln. Das ist, glaube ich, was sehr, sehr Typisches. Und in aller Regel drei. Und in aller Regel schon mit diesem allerersten Würzelchen so ein wunderschöner, feiner Feinwurzelflaum da dran.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich zeichne das kurz. Für das Getreide ist es wesentlich zu wissen, dass man unten drunter eine Geologie hat. Einen Untergrund, der wirklich ein Gestein ist. Und das deute ich hier nur mit diesem Strich an. Und auf diesem Gestein haben wir möglicherweise eine erste Bodenbildung, die vielleicht eher so was Tonartiges ist. Einen Untergrundboden, einen zweiten Untergrundboden, und dann den eigentlichen Mutterboden, der jetzt unten auch vielleicht etwas fester ist und der sich im Laufe des Jahres auch ändert.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zu Anfang ist er schön locker. Merken Sie sich das? Schön locker. Das kommt ganz nachher wieder, wenn wir am Teig dran sind. Hier ist der Boden schön locker. Schön Luft, schön noch ein bisschen Wärme. Es geht in den Winter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Getreide wächst in den Winter 00:06:16 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Eine ganz verrückte Sache. Unsere Kulturpflanze Nummer eins, von der wir am allermeisten leben, wächst in den Winter rein. Das klassische Getreide wird im Herbst ausgesät. Und diese drei Würzelchen und so weiter. Und wenn es da mal zwei Wochen Frost ist im November, dann macht es halt Pause. Es kann einfach weiter wachsen, sobald es so über vier Grad Bodentemperatur hat. Schön locker.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das ist dann auch bald vorbei. Ich mache es rot, damit man es gut unterscheiden kann. Und wo wollen wir gerne hinsehen? Genau an diese Grenzschicht. Zwischen locker und fest. Das Erste sind diese drei Würzelchen, die da ganz schnell runtergehen. Und nach oben dann irgendwann so ein erstes kleines... der Landwirt sagt, spitzt. Es läuft auf. Es spitzt sich ein bisschen heraus. Und jetzt kommt der Winter. Und es wächst immer dann, wenn es kann. Und ob das im November, Dezember ist oder im Januar, Februar, ist eigentlich egal. Wir gucken so bis Ende Februar, bis der Winter vorbei ist. Und ob da drei Blätter geworden sind oder ob schon der nächste Schritt passiert ist, ist eigentlich auch egal. Eine unglaubliche Flexibilität. Immer so, wie die Bedingungen sind. Und wir müssen nichts tun. Das ist eigentlich saugenial. Säen, Unkraut ein bisschen weghalten. Und dann fünf, sechs Monate kannst du es einfach allein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das geht beim Wein überhaupt gar nicht. Nicht einen Tag im Grunde genommen. Die müssen sie immer in sich – was passiert da gerade, was muss ich tun? Getreide säen, loslassen, wird schon. Kommt nachher anders. Aber jetzt ist es so. An dieser Stelle ist es so. Ich muss jetzt ein bisschen aufs Tempo drücken, damit du auch wieder drankommst.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Wunder der Bestockung 00:08:28 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Dieser erste große Schritt, der eben schon im Dezember passieren kann, aber auch im Februar, der so unglaublich ist. Wir haben jetzt hier schon Wurzeln, die weit runtergehen. Und hier oben ein Blatt, zwei Blatt, drei Blatt. Und jetzt passiert eigentlich ein Weltwunder. Da ist so eine kleine Graspflanze mit diesen drei zarten Blättchen. Und auf einmal an der Seite das nächste. Drei kleine Blättchen bilden sich. Und da nochmal. Und wenn viel Platz ist und die Bedingung gut ist, nochmal. Der einzelne, dreiblättrige Pflanzenteil wird zum Büschel. Wird zur Dreifach-, Fünffachpflanze. Beim Roggen kann man zwölf haben. Bestockung. Unglaublich genial können alle Gräser, die vermultiplizieren sich vor unseren Augen, mitten in dieser vegetativen Situation. Die bilden nachher alle Halme.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die kommen immer mal nach so einem Vortrag: Ist das wirklich wahr, dass aus einem Korn mehrere Ähren kommen? Ja, es ist wirklich wahr. Das ist das Wunder der Bestockung. Ich schreibe es gleich noch dazu. Ein Überschuss an quellender, lebendiger Vervielfältigungskraft. So würde ich das vielleicht mal versuchen zu sagen. Und ich deute das jetzt hier nur so an. Und was dabei ganz, ganz wichtig ist, dass hier ganz neue, ganz fette Seitenwurzeln entstehen. Die fängt einfach nochmal an. Erst diese drei. Diese drei Blättchen. Und dann neue, so viel dicker. Die sind richtig botanisch. Das ist einfach eine andere Art von Wurzel. Und Nebentriebe. Und weiter geht es.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann geht es weiter. März. Der Acker wird jetzt so richtig zur Wiese. Überall sind diese Büschel. Und überall im Boden geht es jetzt richtig ab mit diesen schönen Kronenwurzeln. Denken Sie nicht, dass die alten da noch richtig viel aktiv sind. Wurzel heißt nicht, dass die da ist und funktioniert. Nie mehr so denken. Für keine Pflanze. Wurzel ist immer Wachstumsspitze. Und an dieser Spitze, da passiert das Weltwunder. Auf dem halben Millimeter, die wachsende Wurzelspitze, da wird etwas ausgesondert. Aus der ganzen Pflanze, was diesen Boden verändert. Und dieser Boden verändert wiederum diese Pflanzenspitze. Da schleudert die Pflanze aktiv Zellen raus und wächst denen hinterher. Das muss man sich mal vorstellen. In dem harten Boden. Das ist eigentlich Wurzel. Und das passiert hier massiv, massiv, massiv. Sie ernten nachher nur Getreide, wenn der Boden richtig gut durchwurzelt wird. Genau in dieser Zeit. März, April, Mai. Dann ist dann ziemlich schnell Schluss.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Schossen und die Ähre 00:11:31 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Also wir haben das Bestocken. Und dann haben wir... da ist das wie so eine Wiese. Sie fahren dann mit dem Fahrrad vorbei. Anfang April. Und Sie denken, war das eigentlich... im Winter war das doch braun. Da habe ich doch den Boden gesehen. Jetzt sieht man gar keinen Boden mehr. Und jetzt plötzlich... die Landwirte sagen dazu, es schießt. Schossen. Das Getreide schießt. Es geht so schnell, dass man von Schießen spricht, weil es ist wie ein Stauungseffekt. Es ist vorher lange am Boden und jetzt schießt es plötzlich hoch. Und dieses Schießen oder Schossen wäre eigentlich botanisch oder agronomisch der richtige Begriff. Und der geht wirklich so, dass das in null Komma nichts da hochgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und wir hatten gesagt, es sind drei. Und jetzt mache ich hier auch drei. So. Und während diesem ganz schnellen Hochgehen differenziert sich da unten aus einem halben Millimeter innen drin, im Halm, eine Ähre aus. Und die schießt noch schneller. Die überholt nämlich. Es wächst hoch und die Ähre überholt sich. Und deshalb kommt dann plötzlich, wenn es so hoch ist, da eine Ähre hervor. Ähren schieben. Die Ähre erscheint, und jetzt ist der Punkt, wo der Georg wieder drankommt, weil jetzt ist schon finito. Jetzt kommt demnächst die Blüte, und im Grunde genommen ist jetzt – haben wir schon Mai, ja, Mitte, Ende Mai – ist es eigentlich vorbei. Was dann noch kommt, erzähle ich gleich, wenn er seinen Teil gemacht hat. Ich male noch eine Ähre dahin, die ist noch grün, und deute sie an. Das kommt dann später.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Rebe als mehrjährige Dionysos-Pflanze 00:13:35 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Bevor ich da jetzt einsteigen kann – es ist bei der Rebe etwas anders. Wir haben es ja mit einer mehrjährigen Pflanze zu tun, und ich fange mal mit einem Bild an. Stellt euch vor, ihr habt hier so einen Trieb, das schauen wir uns nachher noch näher an. Und dann habt ihr an diesem Trieb einzelne Knospen. Und aus diesen Knospen treibt dann im Laufe des Jahres das aus. Das heißt, in dieser mehrjährigen Pflanze können wir vielleicht die Knospe vergleichen mit dem, was wir hier im Getreide haben. Vielleicht mal als erstes Bild. Also es ist auch botanisch, kann man sich das so vorstellen, dass jeder einzelne Trieb hier auch als einzelne Pflanze verstanden werden kann.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jetzt mache ich hier mal so ein bisschen ein größeres Bild. Ich gehe aber noch einen Schritt weiter in der Mehrjährigkeit. Es handelt sich hier ja um Dionysos. Eine Dionysos-Pflanze. Und da werden wir auch noch mehr drauf eingehen. Dionysos ist letztendlich die Gottheit in der griechischen Mythologie für das unzerstörbare Leben. Für das Leben als solches. Und das werden wir jetzt hier auch gemeinsam entwickeln. Die Rebe steht auch für die Pflanze mit der unglaublichen Wuchskraft, Lebendigkeit, steht eigentlich für das Leben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und in der griechischen Mythologie gibt es zwei Begrifflichkeiten für Leben. Das eine ist das sogenannte Zoe. Kennt ihr vielleicht das Auto? Und dann gibt es den anderen Begriff. Das ist Bios. Und warum erzähle ich das? Weil Bios ist – da gibt es einen Anfang und ein Ende. Deswegen reden wir auch von der Biografie. Oder von Geburt und Tod. Also da gibt es ein Verhältnis vom Leben zum Tod. Und bei Zoe gibt es das nicht. Das könnte man auch als Seelenleben beschreiben. Das ist sozusagen das Leben als solches.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oder wir können es auch so beschreiben, wenn wir jetzt auf die Rebe schauen oder auf eine mehrjährige Pflanze, dass wir sozusagen hier die einzelnen Jahre haben. Also Mehrjährige, und sozusagen, dass der Einfluss des einen Jahres immer wieder einen Einfluss auf das andere Bios hat. Reinkarnation oder Mehrjährigkeit. Und wir reden hier auch nur – ich gebe es einfach mit als Reflexion –, wenn wir von der Wissenschaft des Lebendigen reden, reden wir meistens von der Biologie. Aber das Leben als solches ist eigentlich die Zoologie. Und da kommt ja dann gleich das Tier dazu, aber da gehe ich jetzt heute mal nicht drauf ein. Also dass man sich das klar macht, dieses Seelenleben, dieses Beseelte und so weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kultur, Natur und das Wesen der Rebe 00:16:41 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was machen wir da? Deswegen muss ich jetzt hier einen Zwischenschritt machen. Wir als Winzer müssen uns vielleicht erstmal auch die Kulturpflanze oder die Naturpflanze anschauen, und die Rebe, wo wächst sie denn? Sie bildet auch erstmal Masse, egal wo sie ist. Sie ist meistens hier so. Odinstal ist kein schlechtes Beispiel. So in dem Bereich, wo Wald in Feld und Wiesen übergeht. Diese Randbereiche, dort wachsen diese Lianengewächse oftmals, und wo sie hier noch natürlich vorkommt, in unseren Gefilden, sind es die Rheinauen. Da finden wir sie noch als Wildpflanze. Und sie wächst also eher in einem schattigen Bereich. Um ans Licht zu kommen, muss sie erstmal ordentlich Substanz bilden. Muss da erstmal ordentlich hochwachsen. Sie muss sich erstmal an so einem Baum orientieren. Sie ist eine Liane, also Tarzan und so. Und muss also eigentlich als Pflanze baumartig sein. Sie will also da hochwachsen und sich dann am besten auf so einen Baum obendrauf legen. Sechs Meter? Nein, 15 Meter. Höher.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und um das tun zu können, muss sie – da müssen wir auch Physik sprechen – einen richtigen Druck aufbauen können. Und eine Rebe innerlich kann bis zu 17 Bar Druck aufbauen. Also da geht es zur Sache. Das ist Grundlagenphysik. Wenn wir da so eine Flüssigkeit hochpumpen wollen, dann müssen wir Druck aufbauen. Das muss die Rebe eben auch können. Das heißt innerlich, was braucht sie dafür? Sie muss erstmal sich ganz, ganz stark mit dem Boden verbinden und da ganz tiefe Wurzeln bauen und bilden. Das ist auch ein erster Prozess, den du auch beschrieben hast. Als Naturpflanze, um dann letztendlich fähig zu sein, diese Wahnsinns-Substanz zu bilden und dann sich auf diesen Baum obendrauf zu legen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich mache normalerweise hier immer eine Übung mit euch. Die, die mich kennen. Ich mache es euch jetzt mal vor. Ihr macht diese Geste, ich will da hoch, und dann lege ich mich so auf den Baum obendrauf. Ich komme sozusagen aus diesem innerlichen, samenhaften raus, bilde Substanz, und dann habe ich sozusagen diese Baumkrone und lege mich da obendrauf. Und das ist ihre Grundgeste. Wir reden dann, wenn wir pflanzenphysiologisch – sie will also nach oben. Das ist das, was sie immer macht. Der oberste Trieb, da geht immer die meiste Kraft und Lebenskraft der Rebe rein. Das nennen wir pflanzenphysiologisch apikale Dominanz. Wenn wir hier solche Begrifflichkeiten um uns schmeißen wollen. Also sie will da nach oben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Kulturtat des Winzers: Erziehung der Rebe 00:20:46 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und was machen wir jetzt als Winzer? Wir haben festgestellt, sie wächst eigentlich in diesem beschatteten, waldigen Zusammenhang, oder so eine Rheinaue, auch schön viel Schatten, so urwaldmäßig. Und jetzt nehmen wir diese Pflanze als Mensch und bringen sie eigentlich ins polar Gegensätzliche. Wir holen sie aus dem Schatten und pflanzen sie am besten in die exponierten, sonnigen Lagen daraus. Und was wir jetzt als Zwischenschritt erstmal machen müssen, ist, sie erstmal in den Raum zu schaffen. Wir müssen ihr Wesenhaftes, ihr Urwesen verstehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt geht es darum, als Mensch die Verantwortung zu übernehmen und sie so zu führen, dass sie auf der einen Seite ihr Wesen ausleben kann, dass sie Rebe sein kann, aber dass sie uns eben auch diese Trauben gibt, die wir von ihr wollen. Und wenn wir das Wesenhafte der Reben anschauen, das Naturwesen, wenn sie da oben auf dem Baum liegt, dann macht die gar nicht so viele Trauben, die Wildrebe. Das macht sie eigentlich erst dann, wenn sie so ein bisschen unter Druck gerät. Wenn sie merkt, ich muss jetzt eigentlich mal gucken, dass die Nachfahren sich da entwickeln. Und ich hole sie sozusagen im wahrsten Sinne des Wortes von da oben runter auf die Erde.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was ich dann machen muss als Winzer, und das wird oft falsch gemacht, da drehe ich wirklich draußen in der Praxis auch durch, ich nenne es Vergewaltigung. Oftmals, wenn wir eine Junganlage haben, dann bringen wir diese armen Kinder viel zu früh in den Zwang, Frucht zu bilden, schon nach zwei, drei Jahren. Das ist ein Wahnsinn. Wer hier Winzer ist, bitte tut das nicht, wenn wir über die Resilienz der Pflanze sprechen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Worum es jetzt erstmal geht, ist, wir holen sie immer wieder runter. Und sie muss erstmal was bilden, das machen wir langsam. Also sie hat erstmal – wir verwenden sie auch heutzutage in erster Linie vegetativ, sie darf gar nicht Same sein, das wäre jetzt nochmal ein anderes Seminar. Aber jetzt stellt euch vor, hier kommt so ein Stängelchen, und sie bildet im ersten Jahr so ein paar Wurzeln. Und ich habe euch ja gesagt, sie will tiefe Wurzeln bilden. Und dann treibt sie da so ein bisschen aus. Und dann hole ich sie aber wieder mit einem Schnitt zurück. Und dann muss sie langsam, aber sicher mal ein bisschen dicker bauen. Und im dritten Jahr vielleicht noch ein bisschen dicker. Und vor allem muss hier was passieren. Also erstmal nach da unten, und bau erstmal Substanz da auf im Stamm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann habe ich ja dieses Bild da hingemalt. Also jetzt stellt euch vor, ich male das jetzt mal ein bisschen größer. Jetzt entsteht hier langsam so was Stammartiges. Und dann kann ich vielleicht als Winzer – ich male das jetzt mal so ganz plastisch – hier mal anfangen, wenn wir jetzt an die Flachbogenerziehung gehen. Ich verwende hier schon ein Wort, Erziehung – kommt hier noch, ein pädagogischer Begriff. Verwenden wir tatsächlich bei der Rebe. Also erziehe ich mein Kind jetzt top-down und sage, du musst machen. Oder versuche ich das Kind so zu verstehen, welches Potenzial hat es und wie kann es seine Potenziale ausleben. Das sind unterschiedliche Herangehensweisen. Und welche Art von Erziehung ist eigentlich rebengemäß? Wäre nochmal ein Vortrag für sich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und da ist die Flachbogen-, ich mache es nur ganz schnell. Stellt euch vor, ich habe eigentlich diese Geste, und jetzt nimmt mich jemand, ich will da nach oben, jetzt nimmt mich jemand und biegt mich hier so rüber, und jetzt muss ich plötzlich so wachsen. Also ich werde nachher auf die Seite und muss den da machen, das können wir in der Gestik der Reben da draußen wunderbar sehen. Das stellt uns als Winzer vor Herausforderungen. Also sie will jetzt hier sozusagen dann entwickeln und dann hier ihre Triebe machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was man hier vielleicht auch verstehen kann – Steiner drückt es so aus, wenn wir das als den Boden haben, das sind Bildsprachen für mich, aber man kann das auch erklären, dann gibt er uns ein Bild und sagt, diesen Stamm an dem Baum, den könnt ihr verstehen wie eine aufgestülpte, nach oben aufgestülpte Erde. Also es ist im Grunde ein Stück Boden, was ich hier habe, und wenn ich das Bild botanisch mit euch teile, dann könnt ihr euch vorstellen, der Boden ist jetzt wie hier nach oben gehoben. Das ist nachvollziehbar. Und dann wächst hier ein Stückchen höher, je nachdem, wo ich die Erziehung hinlenke, wachsen dann die Pflanzen raus. Vielleicht mal als eine erste Gestik.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Jahreslauf der Rebe und das Bluten 00:25:32 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und dann kommen wir jetzt in den Jahreslauf und auch in diese Mehrjährigkeit. Ich mache jetzt mal so schnell, das male ich immer mit so einer Welle hin. Und das ist jetzt einfach mal der Sonnenrhythmus, und dann sage ich, das hier ist der dunkelste Tag des Jahres, das nennen wir Weihnachten. Und das ist der hellste Tag des Jahres, da sind wir jetzt kurz davor. Oder den hatten wir gerade gestern. Und zwischendrin gibt es dann so Halbzeitfeste, das ist Frühlingsanfang und Herbstanfang. Und hier gibt es dann, das nennen wir Ostern, das nennen wir Weihnachten, Ostern, Johanni, und hier ist es dann der Herbstanfang, Michaelifest und so weiter und so fort. Wir könnten jetzt hier noch ein bisschen tiefer einsteigen, machen wir aber nicht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich will mit euch jetzt in dieses Pflanzenwachstum der Rebe einsteigen, und da ist die Rebe relativ spannend. Sie ist eine Pflanze, die voll und ganz mit dem Sonnenrhythmus lebt. Und wenn wir uns jetzt den Anfang des Jahres anschauen, wenn dann sozusagen die Tage – das Gegenteil von dem, was jetzt hier passiert, wir müssen es auch klar machen, kam heute Morgen gerade im Radio, dass erst so in zehn Tagen es wirklich wieder anfängt, dass die Tage kürzer werden. Das kann man sich auch alles erarbeiten, deswegen sind es hier auch so Wendepunkte und nicht einfach so ein Zickzack hier.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und bei der Rebe ist es auch so, so ab dem 6. Januar ungefähr, in der Januarzeit, geht es dann langsam los, dass sozusagen – ich habe euch das vorhin erklärt –, mit diesem Saftstrom, der nach oben geht, dass sie langsam, aber sicher Druck aufbaut. Wir Winzer wissen das, je später wir schneiden, also wenn wir dann in den März reinkommen, dann hat die so viel Druck aufgebaut, und ich schneide dann die Pflanze, dann haben wir da auch schöne Begrifflichkeiten, im Französischen heißt es pleurer, weinen, und im Deutschen bluten. Also ich schneide die Pflanze, und dann tropft da so was raus. So ein Pflanzensaft, der unglaublich toll ist, kann man auch für die Medizin verwenden, voller tollster Nährstoffe. Also wenn ich sie dann schneide, dann blutet sie, im wahrsten Sinne des Wortes, so nennen wir das auch, das können wir uns auch zunutze machen. Wenn es um Krankheiten geht, wenn das blutet, dann haben wir keine Infektion zum Beispiel. Wir müssen aber auch aufpassen, wenn es eine schwache Anlage ist und es blutet zu sehr, dann kann sie sich auch ein bisschen daran ausbluten, verbluten, ein bisschen schwächen. Also ich muss das dann auch als Winzer verstehen und lesen, wie kann ich mit ihr umgehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also dieses Bluten, dieses langsame Druckaufbauen, was über die länger werdenden Tage passiert. Und dann verändern wir Begrifflichkeiten, und wir können hier wirklich sagen, das ist ja das, was wir Winter nennen, diese Zeit hier zwischen Weihnachten und Frühlingsbeginn, da ist es für uns Winzer – da schneiden wir meistens – eine wunderschöne, meine Lieblingszeit, die Meditationszeit. Es gibt keine schönere Meditation als Reben zu schneiden und jeden Tag aufs Neue mit über mehreren Hundert Wesen in Beziehung zu treten und sie zu lesen und in das Verstehen einzusteigen und zu gucken, wie schneide ich das? Wie schaffe ich dir denn einen Raum? Wie möchtest du denn den Raum? Wie kann ich dich da lenken und führen? Es ist eine unglaublich tolle Zeit für jeden Winzer. Ich glaube, jeder Winzer, der hier ist, der kann das mitdenken.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knospenschwellen und Austrieb 00:29:14 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Da ist nicht viel los für uns Winzer, und dann kommt eine Zeit, die ist meistens so um Ostern herum. Ostern, da werden die Tage wieder länger. Es kommt aber auch noch der Vollmond dazu. Das kann man bei mehrjährigen Pflanzen dann wunderbar beobachten, wenn dann das sogenannte Knospenschwellen anfängt, dann merken wir, okay, dieser Druck, der da ist, da passiert jetzt was plötzlich mit den Knospen. Die werden größer, die werden richtig angespannt, und dann haben wir im Weinbau tatsächlich eine Begrifflichkeit, dann kommt irgendwann – gehen wir vom rein Pflanzlichen hin zum Tierischen –, kommt das Wollstadium. Dann entsteht so ein Flaum um diese Knospe, also ein tierischer oder ein seelischer Begriff, und dann kann das irgendwann explosionsartig passieren, das nennen wir dann Austrieb. Und das ist auch, ich verwende bewusst diese Wörter, weil wir haben es ja mit Dionysos-Pflanzen zu tun, mit der Triebigkeit, Triebhaftigkeit. Wir reden tatsächlich von Trieben hier. Das ist ja auch die Pflanze, wo es um diese Triebhaftigkeit geht, Alkohol, Weib, Wein und Gesang und so weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also das passiert dann ungefähr so um den Frühlingsanfang herum, passiert dann dieser Austrieb, und dann ist jetzt eigentlich die Zeit – deswegen ist es für die Winzer immer sehr schwierig um diese Zeit, sich freizunehmen, weil was passiert dann? Dann geht es irgendwann los, dass diese Triebe anfangen zu wachsen, das ist am Anfang noch relativ ruhig, da reden wir von Zweiblatt-, Dreiblatt-Stadium, und dann, das ist meistens so hier um die Mitte herum, das Fest zwischen Frühlingsanfang und Johanni nennen wir Pfingsten, und also in dieser Phase, ich sage jetzt mal so, um Pfingsten herum, ist es meistens so, dass uns das im wahrsten Sinne des Wortes als Winzer über den Kopf wächst. Ich kenne kein Weingut, auch wenn es noch so gut organisiert ist, das in dieser Zeit alles unter Kontrolle hat. Sie ist wahnsinnig dann voll im Triebwachstum, voll im vegetativen Wachstum, und das generelle Ding des Winzers ist, ich renne permanent hinterher da draußen und muss eigentlich versuchen, sie dann in die Art von Erziehungsform, wie ich sie jetzt gerade habe, zu führen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Blüte: männliches und weibliches Prinzip 00:31:45 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und dann kommt da noch was. Dann kommt irgendwann, wenn wir so im Zweiblatt-Stadium sind, kommt die sogenannte Gescheinsbildung, ich male das jetzt einfach mal so hierhin. Und wir können – jetzt ist es gerade anders, wir hatten gerade den Moment –, und die Rebe ist zweigeschlechtlich, und ich stelle euch jetzt, mache jetzt ein bisschen Sexualkunde mit euch und stelle euch erstmal das männliche Prinzip bei der Rebe vor. Ich habe gesagt, sie bildet richtig Druck, und so ein Geschein, das steht wirklich so richtig nach oben. Die Blätter stehen nach oben, und dieses Geschein steht so nach oben. Und das kann ich wirklich beobachten, wie da der Druck immer stärker wird, und das ist für uns auch ganz wichtig.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich hatte gerade auf der Herfahrt – ich bin aus Würzburg heute hier hergefahren mit einem Winzer-Kollegen, der mir gesagt hat, es ist ein großer Unterschied dieses Jahr zwischen der Mittelhaardt, wo wir sind, da ist die Rebblüte in zwei Tagen durchgegangen, wunderbar, und der Südpfalz, die haben leider die Kaltfront erwischt, und plötzlich ist die Blüte über zehn Tage gegangen. Und für uns Winzer, wehe, die Blüte geht über zehn Tage. Dann wird es schwierig da draußen, weil sie ist nicht nur männlich zu der Zeit. Die Blüte, was ich mit diesem Beispiel sagen will, ist ganz wichtig, dass dieses Blütenkäppchen-Schießen, sagen wir, oder ich sage jetzt mal der Orgasmus, schnell läuft. Das ist ganz schnell passiert. Wehe, das dauert zu lange. Wehe, da kommt eine Kaltfront. Was ist sie? Sie ist gleichzeitig auch extrem weiblich, total offen, aufnahmefähig für sämtliche äußeren Bedingungen. Luft, Wärme, Feuchtigkeit, Zuneigung. Und wir wissen es, wenn die Blüte lange dauert und die Rebe nicht geschützt ist und da im offenen Zustand ist, dann ist sie empfänglich auch für Krankheiten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Drei Zeitströme treffen aufeinander 00:33:46 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Aber was sie eben auch macht um diesen Zeitpunkt, deswegen habe ich das hier auch hingemalt, was da auch passiert in diesem Vorblütebereich, ist die Veranlagung dessen, was nächstes Jahr sein wird. Das, was wir jetzt dieses Jahr sehen, um diesen Zeitpunkt jetzt, das muss man sich klar machen, ist Abbild einer anderen Biografie. Ist Abbild dessen, was letztes Jahr um diese Zeit, also jetzt mal zwei, drei Wochen vorher, an Wetterbedingungen, an Umwelteinflussbedingungen präsent war. Je nachdem, wie die Wärme- und Wetter- und Lichtbedingungen und auch die Beziehung und das Vogelgezwitscher zum Menschen und so weiter, oder ob da ein Laubbläser durch die Anlage gefahren ist. Wir nennen das heute in der Naturwissenschaft epigenetische Faktoren, also Umwelteinflüsse. Egal, was da jetzt tätig war, hat einen enormen Einfluss auf die Veranlagung dessen, was nächstes Jahr sein wird, nämlich die schlafenden Augen und der Fruchtansatz des nächsten Jahres.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das, was ich jetzt heute sehe, ist das, was letztes Jahr um diese Zeit passiert ist. Da ist eine Veranlagung von Zweigeschein oder Dreigeschein. Das heißt, der Fruchtansatz hat eigentlich gar nichts mit diesem Jahr zu tun, sondern mit dem, was letztes Jahr war. Und das, was ich dann jetzt heute sehe, ist nur das, was die Zeit, also die Regenbedingungen, die Feuchtigkeit, das Licht und die Wärme des Frühjahrs mit der Veranlagung, mit dem Potenzial der Veranlagung des letzten Jahres gemacht hat. Und das, was jetzt passiert, ist ausschlaggebend auf das, was nächstes Jahr sein wird. Es treffen drei Zeitströme aufeinander. Vergangenheit, Gegenwart und Zukunft.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also ein ganz entscheidender Moment im Pflanzenwachstum ist dieser Blühmoment, den male ich jetzt hier noch hin. Und ich greife ein bisschen vor, nur dass wir in der Sexualkunde bleiben, also dieses Blühen. Und es ist auch ein unglaublicher Duft, der da stattfindet. Geht mal durch diese Reblandschaften, wenn die blühen. Und was dann passiert mit dem Geschein, ist das männliche Prinzip. Wenn die Blüte vorbei ist, dann könnt ihr das wunderbar beobachten, wie das Geschein langsam den da macht. Und irgendwann da runterhängt. Und dann hängt sie halt nach unten, und dann findet, und das ist der nächste Schritt, da kommt jetzt aber erst der Martin, die sogenannte generative oder die Reifephase statt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Getreideblüte und das große Sterben 00:36:33 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ich muss hier noch eins hinmalen, was ich schon gesagt habe und noch nicht gemalt habe. Die Pflanze ist weiter hochgewachsen und blüht jetzt wirklich. Das ist unglaublich, was da eigentlich passiert. Und das kann eigentlich jeder sehen. Und man nimmt es eigentlich immer nicht wahr. Man nimmt es immer dann wahr, wenn es vorbei ist. Da hängen an den Grünen, die sind ja immer so schön auf Wechsel gebaut, diese kleinen Ährchen, da können ja bis zu fünf Körner drin sein. Deshalb ist es richtig, das so zu zeigen mit den Fingern. Und da hängen dann so kleine, zwei Millimeter graue, hellgrüne Fädchen runter. Dann ist die Blüte passiert. Völlig unscheinbar, kein Geruch, das Wetter ist scheißegal, da braucht kein Insekt kommen. Das geht alles von selber. Die Blüte spielt überhaupt keine Rolle. Als Vorgang irgendwie, dass die da jetzt bunt wird oder irgend so was. Gar nichts. Kein Aroma, kein ätherisches Öl, nichts.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt – Bestandspflanze, ganz wichtig, wir kriegen erst eine Ahnung, wenn wir immer die im Zusammenhang sehen. Und jetzt passiert hier unten etwas Dramatisches. Es fängt an, abzusterben. Und zwar wirklich, echt. Mit dem Moment des Blühens geht das schon los, dass hier unten das so hell wird und letztendlich gelb, ocker. Ja. Und gleichzeitig ist oben erst Blüte. Und das passiert auch mit den Wurzeln. Ab Ende Mai Rückgang. Das hätt ihr nicht gedacht, oder? Die Pflanze, die baut ihren Pflanzenkörper in der kalten Periode auf, und wenn es richtig schön wird und man eigentlich so wachsen kann – fertig. Das ist jetzt ein bisschen übertrieben. Es ist nicht auf einen Schlag fertig, aber es ist Rückbau.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber was passiert, was wirklich passiert, ist super spannend. Das ist nämlich jetzt ein neuer, ganz neuer Prozess. Das, was hier gelb, braun, grau wird, das wird verwandelt. Das wird umgebaut. Das wird Stück für Stück nach oben umgelagert. Stück für Stück geht das hier hoch, und zum Schluss ist es dann so, ich mache nochmal einen. Ich male jetzt nur noch eine Pflanze hin, weil das, was wir jetzt verstehen wollen, das kriegt man hier an der einen wunderbar klar. Zum Schluss ist es so, dass das alles schon anfängt abzureifen und an jeder einzelnen Spelze, an jedem Korn ist schon ein Teil abgereift, und jetzt passiert der letzte kleine Umbau von dem Spelzenblatt in das Korn rein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die drei Stufen der Kornfüllung und die Totreife 00:39:49 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Die Kornfüllung ab der Blüte geht über drei Stufen. Erst ist es ein Sekret. Die ganze Pflanze ist da. Sie denken jetzt, wenn Sie vor drei Wochen draußen waren, da ist doch Getreide. Da ist nichts von Getreide. Das ist einfach eine grüne, vegetative, riesige Pflanzenmasse. Jetzt fängt da innen drin langsam an, in dem Korn so eine Art Milch sich zu bilden. Sekret. Wässrig. Alles entsteht aus dem Wasser. Und dann gibt es eine zweite Phase. Da ist die hier schon zur Hälfte abgestorben oder umgewandelt, und das nennen wir Teigphase. Das kann man richtig so kneten. Da tropft es nicht mehr. Das muss man so schmieren. Und jetzt geht es, wenn da nur noch diese letzten Spelzenblätter grün sind, geht es immer mehr ins Feste, Feste, Feste, und wir sprechen von der Totreife.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Getreide ist reif, wenn es tot ist. Stellen Sie sich das mal beim Wein vor. Völlig undenkbar. Der Wein ist eine völlig andere Welt. Hier passiert Entscheidendes von Mai bis Mitte Juli in dieses Sterben rein. Und das, was wir ernten, muss wirklich richtig knacketot sein. Jetzt geht das Ganze gar nicht. Schon spannend. Also ich wiederhole es nochmal. Es passiert eine Umwandlung. 80 Prozent von dem, was wir nachher ernten, ist zum Zeitpunkt der Blüte schon in der Pflanze und wird nur noch umgebaut. Das, was Sie als Brot jeden Tag essen, ist umgebaute grüne Pflanze, die aus dem Winter und Frühjahr gewachsen ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die drei Ernten: Korn, Stroh und Wurzelmasse 00:41:30 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Und dieses Ende hier oben in dieses Korn hinein, das bedeutet jetzt, dass die ganze andere Pflanze entleert ist von Eiweiß, entleert ist von Stickstoff, grau, hellbraun geworden ist. Aber glauben Sie nicht, dass dieser Teil, dieses Skelett, bedeutungslos ist. Was ist das Stroh? Seit alters her die Grundlage für die Düngung. Der Kot der Tiere und das Stroh, das macht überhaupt, dass ich irgendwann wieder Getreide bauen kann. Das ist die zweite Ernte. Ich ernte das Korn und ich ernte das Stroh. Mit den Tieren zusammen ist das für den weiteren Fortgang.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was ist die dritte Ernte? Die ist nochmal so groß wie die beiden anderen. Das, was ich vorhin unten gesagt habe, was Sie nie sehen. Die Wurzelmasse. Die Wurzelmasse ist nachher so viel – hier habe ich gar keine gemalt, schrecklich –, ist so viel wie die ganze Pflanze. Hier ist sie schon abgestorben. Rein massenmäßig eins zu eins. Vergessen Sie das bitte nicht mehr. Dieses ist so viel wie das. Eins zu eins. Die ganze oberirdische Masse ist gerade mal so viel wie das, was im Boden gebildet wird. Und oben ist es auch nochmal eins zu eins, das Korn. Ungefähr so viel wie das Stroh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das heißt, nur um Ihnen ein bisschen Zahlen zu geben, ich säe auf einem Quadratmeter 300 Körner. Ich habe 300 ährentragende, 400, 500 ährentragende Halme. In jeder von dieser schönen Ähre können 50, 60 Körner sein. Eins zu 50. Eine Ähre, 50 Körner. Und nachher habe ich da oben halbes Kilo Getreide, reines Getreide. Und jetzt muss ich den Georg wieder dranlassen, weil jetzt will ich daraus Brot machen. Aus dem halben Kilo Getreide, wie viel wird das? Fast ein ganzes Kilo. Das macht man sich nicht klar. Wenn man so ein 800-Gramm-Brot kauft, das ist Öko, das ist der Ökoertrag von einem ganzen Quadratmeter. Mehr braucht man gar nicht. Wie viel das eigentlich ist?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Reservestoffrückverlagerung der Rebe 00:43:54 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ja, kurzer Schnitt. Wir machen hier schnell weiter, und dann braucht ihr eine Pause, mal zwei Minuten. Dann mache ich das kurz fertig, und dann machen wir wirklich eine schnelle Pause. Wir müssen auch gucken, dass wir hier durchkommen, aber wir kürzen auch vielleicht das eine oder andere.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wir haben jetzt dieses ganze vegetative Wachstum erarbeitet, dieses voll in die Substanz gehen, und dann diesen Blühprozess, und jetzt ist für uns Winzer eigentlich ganz wichtig, dass das Vegetative da draußen aufhört. Jetzt. Das ist das, was ihr da gerade seht. Gott sei Dank. Man sieht heutzutage mehr und mehr, dass die Winzer nicht zu früh anfangen mit dem sogenannten Gipfeln oder Laubschneiden. Das muss man auch verstehen. Wenn ich hier in dieser Phase, als ich hier vor 20 Jahren einen großen Betrieb geleitet habe, haben wir angefangen, das nach oben zu drehen. Da hat mich die ganze Pfalz für verrückt erklärt. Heutzutage ist das Verständnis Gott sei Dank da. Wenn ich hier reinschneide, sie ist ja eine apikale Dominanz, sie will nach oben. Was macht sie dann? Sie hat letztendlich sogenannte Geiztriebe, solche schlafenden Augen. Das heißt, sie bildet sofort noch mehr Substanz aus, weil sie kriegt ja die Alarmzeichen. Scheiße, ich werde hier abgeschnitten, ich kann nicht mehr nach oben. Also muss ich noch mehr Substanz bilden.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wenn ich in diesem Prozess bin, wenn ich jetzt das abwarte, diesen Blühprozess abwarte, und sie tatsächlich in der Balance ist – viele unserer Anlagen sind leider nicht in der Balance –, dann findet jetzt sozusagen eine ganz andere Phase statt. Jetzt kommt die Reservestoffrückverlagerung oder die sogenannte generative Phase. Jetzt nichts mehr mit Substanzbildung, jetzt die Substanz bitte rückverlagern, peu à peu, hier rein. Darum geht es jetzt. Ich bin die Mama und ich will mich um meine Kinder kümmern. Ein bisschen. Aber ich muss nicht nur mich um meine Kinder kümmern, ich muss auch mich um mich selber kümmern.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dann beginnt diese Reservestoffrückverlagerung, diese Reifephase, und dann haben wir hier so um den 15. August, das ist Ferragosto in Italien, wir haben dann wie auch immer in dieser Juli-August-Phase irgendwann den sogenannten Reifebeginn, wo wir sehen, jetzt findet die Verfärbung statt, der findet leider immer früher statt. Als ich meine Weinbaulehre noch in der Pfalz gemacht habe, war es völlig normal, Riesling zu ernten, als keine Blätter mehr an den Reben dran waren. Das heißt, die vegetativen Prozesse waren abgeschlossen. Und diese Rückverlagerung hat auch in die Traube reingefunden. Das ist heute etwas anderes. Heute lesen wir Trauben meistens, und da draußen ist es noch richtig dunkelgrün. Noch nicht unbedingt in der Verfärbung, das muss man sich bitte auch klar machen. Wir gucken nicht nur Zucker an, also wir müssen uns an dem Zucker orientieren, und die Lese verschiebt sich immer früher, aber das sind andere Prozesse, wenn wir uns das im Ganzheitlichen anschauen, die vielleicht noch nicht so ganz durch sind.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zwei Reifeprozesse: Frucht und Holz 00:47:12 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Da müssen wir uns irgendwann auch die Rebsorten fragen, da will ich jetzt gar nicht drauf ein. Oder welche Erziehungsform habe ich, wie ist es mit Beschattung, wie kann ich dafür sorgen, dass diese Prozesse vielleicht nach hinten kommen usw. Aber Reifeveranlagungen, die dann hier um den Herbstanfang – leider immer früher, haben wir gesagt, Mitte August geht es bei vielen schon los – dann mit der Reife beginnen, und was mache ich dann? Die Trauben sind reif, aber die Reife ist ja nicht abgeschlossen. Die Frucht als solche ist reif, aber – sie ist ja eine mehrjährige Pflanze, sie hat eben keine Totreife. Sie hat ganz viel Lebenskraft und Lebensenergie in diese Beeren gesteckt, und jetzt muss sie mit dem Rest, was sie hat, schauen, dass sie sozusagen die Prozesse noch fertig führt, sprich die sogenannte Holzreife, ganz entscheidend. Und diese Holzreife, die geht wirklich in diese – ja, eigentlich bis Weihnachten hinein, in diese Ruhephase.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nichts Schlimmeres – das rede ich auch wieder als Praktiker, es ist ja praktisch, man hat das Ernteteam da, und dann fängt man an mit dem Rebschnitt. Dann nehme ich ja auch viel, wenn ich zu früh anfange, viel dessen, was hier passieren kann. Holzreife, danke. Finde ich so eine coole Sache, haben wir nicht. Also zwei Reifeprozesse.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber jetzt kommen wir zu der Traube, und das will ich euch als Impuls mitgeben vor der Pause. Da ist dann Steiner, auch interessant, der das so beschreibt, und das schauen wir uns dann auch für den Gärprozess an, warum können wir eigentlich so guten Wein mit der Traube machen? Warum ist es anders als bei der Kirsche? Oder bei der Heidelbeere? Steiner beschreibt es so – ich nehme jetzt mal Steiner –, dass das, was die Pflanze an Energie, was wir hier gerade erlebt haben, voll und ganz in ihren Samenprozess gibt, damit diese Erneuerung stattfindet, ist bei der Rebe in solch einer Kraft und Vielfalt vorhanden, dass sie in der Lage ist, einen großen Teil davon nicht nur in den Samenprozess zu geben, sondern auch ins Fruchtfleisch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also dieses Unglaubliche an Lebenskraft, was wir da draußen sehen können. Und ich bin auch jetzt in zwei Wochen wieder in Portugal, da draußen ist jetzt braun, da ist nichts mehr grün in extrem heißen Regionen. Und dann gehe ich in die Weinberge, und es ist grün und es strotzt vor Lebendigkeit. Das ist eine Geste, die wir dort erleben können. Also diese unglaubliche Pflanze, die so verbunden ist und so im Leben steht, gibt jetzt dieses wahnsinnig Zuviel an Lebendigkeit auch noch ins Fruchtfleisch hinein. Damit schicke ich euch jetzt in die Pause. Bitte in fünf Minuten wieder hier sein. Einfach nur ein bisschen bewegen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Keimruhe und die Wiederbelebung durch Wasser 00:50:22 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Also mit meiner Kultur-Menschen-Beziehungspflanze sollte ich jetzt deutlich rübergekommen sein. Tod in Wärme, Licht und Trockenheit. Und es ist eigentlich ein Weltwunder, dass man die jahrelang irgendwo lagern kann, wirklich noch zehn, elf Prozent Feuchtigkeit drin. Die sind knackehart und wirklich tot. Und dann, wenn man die wieder ins Feuchtetuch keimt, das ist eigentlich verrückt. Es gibt ja Getreide, was sogar über mehrere Jahrhunderte gelagert werden konnte. Das ist immer ein Ausnahmefall, aber es geht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das ist ein Prozess. Pflanze und Leben und Wein, das wisst ihr auch, ist viel mehr Prozess als Substanz, als Stoff, als Materie. Und man kapiert immer nur was davon, wenn man sich auf den Prozess einlässt. Und dieser Prozess ist zu Ende gekommen, ist wirklich in die Härte, in die Festigkeit, in die Trockenheit, in die Wasserlosigkeit und auch in gewisser Weise in die Wärmelosigkeit gestorben. Ich gebe dir noch mal einen Streifen hier. Und mach du weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Da gibt es eine sehr merkwürdige Sache, das ist eigentlich ein agronomisches Detail, aber ich finde es so sprechend. Ich erzähle es nur, dass ihr noch so ein Bild habt, was einem da helfen kann. Es gibt eine Keimruhe. Wenn ich das Getreide zwei Wochen nach der Ernte versuche, wieder zum Keimen zu bringen, keimt das nicht. Das muss wirklich durch so einen Prozess durchgehen, von Wochen, wo alles zur Ruhe kommt. Erst dann ist die enzymatische Aktivität möglich, dass es wieder neu starten kann. Ich finde das super spannend.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und habt ihr euch mal überlegt, was eigentlich der Mähdrescher ist? Der mäht und der drischt gleichzeitig. Und das ist natürlich eine super geniale Erfindung, weil es uns das Leben leicht macht. Und wisst ihr, warum es Sommerferien gab? Oder gibt? Weil alle, aber auch wirklich alle, ernten gehen mussten. Und das ging über Wochen. Und das ging so, dass man das Getreide nicht hier getrennt hat und noch ausgedroschen hat, sondern dass man das Ganze viel früher, vier Wochen vorher geerntet hat und mindestens vier, sechs, acht Wochen länger, als wir es heute haben, zusammengelassen hat. Erstmal als Garben auf dem Acker stehen gelassen hat und dann eingebahnst hat. Und erst im Oktober, November runtergeholt hat und jetzt Korn und Stroh getrennt hat. Und dabei übrigens auch die Unkrautsamen auf dem Hof hatte und nicht auf dem Acker, wo sie wieder schön keimen können. Also es gibt vieles dazu zu erzählen. Ich will nur einfach dieses Bild klarkriegen. Dreschen ist was anderes als Mähen. Mähen heißt eigentlich, die ganze Pflanze holen, und das macht auch Sinn, dass die noch ein paar Wochen zusammen sind, obwohl da nur ganz feine Prozesse stattfinden für die Qualität.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Mähdrusch, Masse und das Individuelle 00:53:35 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ich gehe weiter. Wir kommen jetzt zu dem nächsten Punkt, und das ist hinter der Entwicklung. Nur, dass man es einfach versteht. Wir sind halt so Massenkönige unserer Kultur. Mähdrusch ist geil. Einer kann in einer Stunde einen Hektar dreschen. Mähen und dreschen. Wahnsinn. Wenn man das noch vor 100 Jahren – wie viel dieser eine Hektar Menschen beschäftigt hat. Sowohl lange vor dem, wo wir heute mähen, als auch Monate später mit dem wieder runterholen und dreschen. Und da passiert halt noch was. Das ist nicht nur, weil es irgendwie anders nicht ging, sondern da passiert was, und vor allem hat man früher anfangen können, damit man später aufgehört hat. Nicht alles auf einen Schlag.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Kann das schmecken im Brot?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ja, das kann man auch schmecken. Da passiert was. Das zu beschreiben – es ist eine gemeinsame Anpassung, die passiert. Das ist schwierig. Aber ich will es einfach nur erwähnen, dass man sich mal so einen Moment auch Gedanken macht. Was passiert denn jetzt, wenn die Pflanze abgestorben ist? Jetzt kommt ein neuer Prozess. Und beim Wein, wisst ihr ja, und ihr werdet es jetzt auch gleich nochmal hören, alles bleibt natürlich in dem Feuchten, Zuckrigen, mit den entsprechenden Kühle und Wärme und so weiter, und es geht nach unten. Bei uns geht das auf den Speicher und ist tot.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was muss ich jetzt machen, damit ich irgendwas – da ist nicht mehr Nahrung draußen, so ist das keine Nahrung. Das war immer eine riesige Geschichte, das Mahlen, das war viel Energie, überall das Mühlenbauen, das Mühlenrecht und so weiter. Was muss ich machen? Ich muss Wasser dazu bringen. Ich mache wieder von vorne, ich mache eigentlich Keimung. Und enzymatisch passiert das auch. Es ist nicht geil, es ist wirklich so cool, diese Pflanze ist immer wieder raus aus dem Trockenen, Heißen, Toten in etwas Feuchtes, Kühles. Was für eine Temperatur brauche ich beim Brotmachen? Meine Menschentemperatur. Auch cool, oder? Das geht nicht bei zwei Grad plus und auch nicht bei 50 Grad, sondern irgendwo da, wo ich auch zu Hause bin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dieses Heranholen. Ich bin in Ostwestfalen gewesen, hat man dann nach dem Dreschen in so einem kleinen Dörfchen, hat man das Getreide für den Rest des Jahres auf dem Kirchenboden als ganze Gemeinschaft – darunter fand der Gottesdienst statt, darauf lag das Getreide, von dem man das Jahr über gelebt hat. Also diese Bilder einfach, dass man ein bisschen checkt, was passiert da eigentlich? Wir wissen, wenn wir einen Teig machen, passiert jetzt wieder, das Allgemeine wird sehr individuell, zu einem ganz bestimmten Zeitpunkt mit ganz bestimmten Mikroorganismen, die jetzt daran beteiligt sind. Und das ist wie bei euch auch mit dem Wein, mit irgendeiner Standardhefe wird es halt ein Standard-Industriebrot. Lässt sich gut in einer Backkette machen. Aber schmecken ist was anderes. Individuell ist was anderes.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also ich habe das hier nochmal hingeschrieben, Mehlkörper und Eiweiß, das hat sich hier gebildet. Und im Grunde genommen ist das das super Geniale am Weizen und am Dinkel und eben nicht an der Gerste, nicht am Hafer, dass man jetzt etwas mit dem Eiweiß hat, was diese Fähigkeit hat, wieder wie eine Pflanze zu wachsen und dann diese Luftblasen zu machen und dadurch eben dieses lockere, puffige, edle Brot entstehen kann. Und was müssen wir tun, damit dann wirklich Brot daraus wird? Das Ganze nochmal, wieder Hitze, wieder Ende. Das ist doch irre, wenn man sich das einmal klar macht, von Korn zu Brot, also vom fertigen Korn zum Brot ist eigentlich wie vom Saatgut zum Korn.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Traube in den Keller: Verwesung und Gärung 00:57:38 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Wir haben oben und unten, wir haben gehört, wir lagern das Getreide im Speicher, und jetzt kommen wir zur Traube, die ernten wir also da oben voll in dieser Sommer-, Anfang-Herbst-Zeit, und was machen wir damit? Wir tragen sie jetzt nach unten, im wahrsten Sinne des Wortes. Jetzt wird sie ins Kühle, Erdig-Wässrige in den Keller gebracht. Und dort findet auch – du hast mit dem Todes- und mit dem Sterbeprozess angefangen –, dort findet eigentlich, wenn wir ein Stück Obst auf den Boden fallen lassen, dann findet ein folgender Prozess statt, ein Verwesungsprozess. Da ist das deutsche Wort auch schön, verwesen. Das Wesen geht jetzt, löst sich von dem Physischen. Das wird in der Medizin auch gerne verwendet. Paracelsus, Spagyrik und wie sie alle heißen, anthroposophische Medizin. Das heißt, ich versuche sozusagen aus dem Stofflichen heraus, das ist das, was da passiert, in dem Verwesungsprozess. Das Stoffliche ist im Auflösen begriffen, und das Geistige, was da vielleicht auch drin ist, verflüchtigt sich oder kann sich verflüchtigen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und hier kommt jetzt wieder eine Geste noch dazu, dass jetzt wieder das In-Beziehung-Treten hineinführt. In der Medizin, wenn es da um Pflanzenextrakte geht, in der Pharmazie, da muss ich gar nicht in die sogenannte Alternativ- oder Komplementärmedizin rein, dann weiß ich das. Ich brauche sozusagen diesen Auflösungsprozess, und jetzt kann ich den steuern. Jetzt kommt was anderes, das nennt sich Gärung. Und in diesem Gärungsprozess passieren jetzt Dinge, wie unglaublich viel Lebendiges von außen, mikrobiell. In unserem Fall sind es in erster Linie die Hefen, da gucken wir auch noch drauf. Aber es sind auch die Bakterien. Da ist eine unglaubliche Kraft, da ist nicht nur Zucker und so weiter, sondern da ist eine unglaubliche Kraft, dies jetzt zu führen. Kulturführung, in Beziehung treten, mit der Sache in Kommunikation gehen. Das ist dann die Aufgabe der Winzerin oder des Winzers.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kulturgeschichte der Gärung: gekauter Reis 00:59:55 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ich verwende jetzt bewusst erstmal den weiblichen Begriff, weil wenn wir in die Kulturgeschichte der Gärung hineingehen, 9000 Jahre vor Christus. Das ist das, was wir heute ungefähr wissen. Wir hören immer von Georgien, aber heute wissen wir, das war in China. Da ist das erste, wo die Traube höchstwahrscheinlich mit involviert war. Also China ist die Region, wo es die meisten Wildrebsorten gibt, 40. Und es gab das erste vergorene Getränk, was man heute kennt aus der Menschheitsgeschichte, ist eine Verbindung aus Reis, Honig und höchstwahrscheinlich Trauben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Da könnte man jetzt länger drauf schauen, warum bringe ich das Weibliche hier, weil der Reis, der kann nicht gären. Es war noch eine intensivere Verbindung zum Menschen, und das nicht nur in China, sondern in anderen Kulturen auch: damit die Stärke überhaupt gären kann, dass die aufgespalten wird und zu Zuckern umgewandelt wird, die vergoren werden können, hat man den Reis gekaut. Das waren in erster Linie Rituale, das waren Priesterinnen, das waren Frauen, die das gemacht haben, und man hat den gekaut, und durch die Enzyme des Kauens, dann hat man wieder ausgespuckt, wurden diese Stärke aufgespalten, und es sind Glukoseverbindungen entstanden, die dann vergärbar waren. Ich bringe das jetzt einfach nur nochmal, dass wir da in diese Kulturgeschichte auch reingehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also diese Gärung, die dann stattfindet, und warum bringe ich das auch, weil hier durch diesen Gärprozess ja nochmal tatsächlich eine physische, enzymatisch-physische Verbindung mit dem Menschen – wir kennen das heute von Kaffeebohnen, die teilweise durch irgendwelche Tiere gehen und so weiter, habt ihr vielleicht auch schon gehört, wo es um diese Aufspaltung geht. Also diese intensive Verbindung Mensch und Pflanze auch im Prozess.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Persephone-Zyklus und die soziale Plastik 01:02:08 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und hier diese intensive Verbindung, wo wir jetzt – was passiert denn da? Wir ernten diese Trauben, wir tragen sie runter, ich mache auch einen kurzen Exkurs in die Mythologie, ich trage sie hinunter und hole sie sozusagen im Frühjahr wieder raus. Das ist das Bild des Persephone-Zyklus. Über Herbst, Winter geht sie hinunter zu Hades und kommt im Frühjahr, Sommer wieder raus, dann ist das, wenn draußen alles blüht und fruchtet, und über Herbst und Winter passieren eben die Lebensprozesse da unten, und wir bringen es darunter, da passiert das Lebendige, da passiert dieses Unglaubliche der Gärung. Und wir Winzer wissen das, wenn uns so ein Tank übergeht, das ist Zauberlehrling-mäßig, wenn das wirklich mal voll in der Gärung ist, und ich das nicht die ganze Zeit führen kann und kontrollieren kann, dann kann mir so ein Tank tatsächlich vor lauter Energie überschwappen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was wir da machen, ich bringe jetzt hier zwei Prozesslichkeiten in den Denkprozess. Wir könnten jetzt natürlich noch auf das Chemische der Gärung eingehen, machen wir aber nicht. Ich bringe hier zwei Bilder. Die soziale Plastik auch von Beuys finde ich hier immer schön, das ist Chaos, Bewegung und Form, und das können wir auch so nennen, dass wir hier Einzelbeeren bringen, die schmeißen wir sozusagen in einen Tank, bei Beuys in der sozialen Plastik sind es Einzelindividuen, dann entsteht ein Bewegungsprozess, und aus diesem Bewegungsprozess entsteht was Neues. Also hier sind Einzelbeeren, die dann in den Bewegungs- und Wärmeprozess kommen, in der alkoholischen Gärung entsteht ja Wärme, CO2, also aus dem einen wird plötzlich was Gemeinsames.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und es kann dann – und dazu braucht es in unserem Falle, in der Gärführung müssen wir gucken, dass es im Pilzlichen bleibt, oder im Hefebereich bleibt. Sicherlich, so ein paar Bakterien ist schön, da gibt es ja heute auch ein Workshop dazu, also was heißt dann eigentlich, wenn die Bakterien da auch tätig sind? Also es ist durch die Hilfe von der Mikrobiologie, die sich auf dieser Grundlage nicht nur von Zucker und irgendwelchen Stoffen, die da in der Traube sind, sondern von dieser Lebenskraft da weiterentwickeln kann, entsteht ein Gärprozess, ein Wärmeprozess, und dann entsteht was Neues.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vom Alkohol zum Essig: das Dazwischen 01:04:53 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Aber dieses Neue hier, und das ist bei Beuys auch wichtig, das kann hier zurückgehen, aber in unserem Falle bei der Traube entsteht dann noch ein zweiter Prozess. Ihr stellt euch vor, hier sind wieder einzelne Punkte, und dann entsteht ein umgekehrter Prozess, das hat der Martin ja beim Getreide auch ein bisschen beschrieben, und dann entsteht hier – ist es eigentlich der ganze Prozess eigentlich komplett durch, wenn sozusagen aus dem Alkohol dann der Essig wird. Dann entsteht ein zweiter Prozess, der hier auf der bakteriellen Ebene stattfindet, und da findet noch mehr diese Konzentration statt, des Lebendigen, und dann habe ich was, am Ende ein hochstabiles Produkt, was eigentlich nicht mehr schlecht wird, was ich in eine Flasche füllen kann, und wahrscheinlich tausend Jahre im Mittelmeer versenken kann und wieder rausholen kann, und es strotzt immer noch vor Leben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Könnt ihr euch das vorstellen? Wenn dieser Prozess sauber und gut durchläuft, entsteht hier ein Endprodukt, was Repräsentant für das Leben schlechthin ist. Das geht bis in die Mythologie – ich mache euch jetzt keinen theologischen Vortrag, aber wenn wir im Christentum verankert sind, dann bekommt eben Christus am Kreuz den Schwamm gereicht mit dem Essig und macht noch mal kurz den da, kennt ihr ja, und dann ist es vollbracht. Da ist wirklich diese volle Lebenskraft, die wir da auch drinnen haben können.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das sind jetzt Bilder, die ich euch einfach auch mitgebe, aber es geht – was ich mit euch einfach machen will, ist dieser doppelte Umwandlungsprozess, und das, was wir dann Wein nennen, ist eigentlich das Dazwischen. Dieses Dazwischen, und wie ist dieses Dazwischen in seiner Lebendigkeit so zu führen, so zu erhalten, dass wir letztendlich diese Lebendigkeit zu uns nehmen können. Ohne dass es hierhin abdriftet und ohne dass es hier zurückdriftet. Ich sage jetzt mal einen Satz von Schwefel zum Beispiel. Ich gebe euch das jetzt einfach nur als Gedankengang in den größeren Dimensionen mit oder eben nicht. Und wie kann sich das in Balance halten? Wie kriege ich das hier ins Gleichgewicht? Als eine zentrale Frage.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Brot als Leib: Bildung einer Ganzheit 01:07:39 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Wenn wir jetzt weitergehen und uns wirklich darauf einlassen, was ist jetzt eigentlich das Brot? Da haben wir ein merkwürdiges Phänomen, dass die Technologie oder das, was wir machen müssen, um ein Brot entstehen zu lassen, relativ kompliziert ist. Wir brauchen diese relativ große Menge Teig, die viel Hitze, und die muss aber so stark sein und nicht so hoch sein, dass es mir außen nicht verbrennt und innen drinnen gut wird. Es ist sofort aus diesen vielen kleinen Körnern ein Ganzes geworden, wo mir der – als Bäcker, wenn ich nur damit beschäftigt bin, dass das schöne Ganzheiten werden, und die sind innen anders als außen. Ich kriege eine richtig schöne duftende, gute Kruste, aber die darf nicht so sein, dass sie schwarz ist, und es darf aber auch nicht so sein, dass die Kruste nichts ist. Es ist innen ganz schön, und es darf auch nicht so sein, die Kruste ist knackig und innen ist es noch gar nicht durchgebacken.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das heißt, es kommt jetzt auf dieses Ganze an, und das ist ja das, was dann auch in der christlichen Mythologie so eine Riesenbedeutung bekommt. Der Leib des Brotes, die Ganzheit, es entsteht durch diesen Kulturakt Backen etwas echt Neues, nämlich eine Ganzheit, die diese tausend Körner gar nicht sind. Der Prozess Teig machen, haben wir schon gesagt, ist wieder neu ins Leben holen, das eigentlich todtrockene Getreide wird wieder ins Leben geholt, geht ab wie Schmitz&#039; Katze, kann nur wenige Stunden gehalten werden und muss wieder in die Hitze, aber der Aspekt ist jetzt Bilden einer Ganzheit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was ist unsere große Kultur? Jetzt auch sozusagen schon im Sakralen, ich gehe jetzt über die Esskultur hinaus, ich breche das Brot. Gemeinschaftsbildung wird uns geschildert als, wir sind eine Gruppe, die sich von einem Brot ernährt, und das Brechen an die Einzelnen. Habt ihr diese Dimension? Ich glaube, ich brauche es nicht nochmal bringen, oder? Das ist deutlich. Das ist alles in dieser einfachen Graspflanze, die der Mensch da kultiviert hat, ist das alles drin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Distillation und Zusammenführung von Brot und Wein 01:10:06 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ich gehe mit der Medizin noch einen Schritt weiter. Wir haben also den Fäulnisprozess, den Verwitterungsprozess, wir haben den Gärprozess, wo wir sozusagen das begleiten können, wo wir das Stoffliche durch eine Führung trennen können und das Geistige oder das Lebendige versuchen, da drin zu erhalten. Und jetzt gibt es noch einen dritten Prozess, der auch gerne verwendet wird, ist dann die Distillation. Wir verwenden im Deutschen tatsächlich den Begriff des Weingeistes. Das ist dann wirklich die Essenz, die wir da auch nochmal aus dem Distillat herausdistillieren können. Wir haben sozusagen Auflösung, geführte Gärung, das Lebendige vielleicht durch die Unterstützung von Mikroorganismen nochmal deutlicher hervorheben oder multiplizieren, in ein Erfahrungsfeld bringen, in ein Aktionsfeld bringen, und dann kann ich das Ganze nochmal distillieren, und dann trenne ich wirklich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das ist dann in der Medizin, was dann passiert, dann entsteht das Distillat, wo ich sozusagen diese Essenz oder dieses Geistige habe, oder im Schnaps, und was dann aber auch noch gerne gemacht wird, ist die Veraschung dessen, was da als physisches Etwas übrig bleibt. Und dann kann ich diese beiden auch wieder neu zusammenführen, und dann entsteht da draußen ein Mittel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wenn ich jetzt an Martin anschließe, ich breche den Leib oder das Brot, das Brot wird gebrochen, der Wein wird gereicht. Also diese Geste von unten nach oben, also wir haben sowohl auch beim Brechen des Brotes findet es meistens da oben statt, also da ist auch diese Gestik des Élevage oder des Zusammenführens, und es kann letztendlich dann bei Menschen auch passieren. Und Wein ist ja auch in der Mythologie nochmal als repräsentativ des Blutes, des Lebens oder des Rhythmischen letztendlich da auch zu verstehen. Also ich nehme sozusagen dieses hoffentlich in der Gärführung gut erhaltene, gut zusammengeführte Lebendige und führe das dann mit diesem Gut in der Prozesslichkeit – und beides sind ja auch Gärprozesse. Bei beiden sind letztendlich auch nochmal Prozesse, wo das Lebendige, Mikrobiom, Mikrobiologie und so weiter, die ganzen Hefen und so weiter stark aktiv sind. Die führe ich zusammen, und das sind zwei völlige Polaritäten. Wir haben die Polaritäten, dass wir es da runterbringen, das eine trocknet da oben, um die Lebendigkeit zu fördern, zu erhalten, das andere führen wir da unten. Das sind beides Kultur- und Führungsprozesse, die wir dann auch wieder zusammenbringen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Lebendigkeit der Pflanze als Indikator 01:13:06 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und vielleicht für mich, jetzt um zu versuchen, ein bisschen in die Zusammenführung zu kommen, dann fange ich jetzt mal an, und dann können wir vielleicht auch nochmal auf gemeinsame Reflexionen gehen. Ich nehme euch jetzt nochmal mit in dieses Bild, was wir ausdrücken wollten, also dieser Beginn, das wir entwickelt haben, dass ich erstmal sozusagen diese Liane habe, die da diese Kraft, diese Substanzkraft aufbilden muss als Pflanze, die dann letztendlich, wenn ich die Kulturtat mache, ich in diesen Stamm führe oder diesen Stammaufbau, dass sie dieses Lebendige bilden kann, aber hier ganz entscheidend, dass sie sich verwurzeln kann, dass sie sich wirklich als Pflanze intensiv mit der Örtlichkeit – wir reden von Cru im Weinbau, im Getreide könnten wir das auch, aber im Weinbau ist es eigentlich nochmal krasser, wenn die da tatsächlich 10, 14 Meter runtergehen kann, so sie denn eine Europäerin ist. Die Amerikanerinnen können das leider gar nicht so gut. Also sie kann da sich voll mit der Örtlichkeit verbinden, und dann sozusagen, sie kann sich ja nicht bewegen, sie ist total an den Platz gebunden, wo sie steht, und kann sich dann letztendlich damit verbinden. Epigenetik haben wir auch entwickelt, wie wichtig das im Vorblütebereich ist, wie wichtig die Außenfaktoren sind auf diesen gesamten Wachstumsprozess der Rebe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann, ganz wichtig für mich zu verstehen, dieses Bild, was Steiner uns da gibt, dass sie wirklich dieses – und das ist nicht nur das Stoffliche, ihr merkt, ich rede relativ wenig über das Stoffliche gerade, sondern ich bleibe mit euch in dieser Lebenskräfteebene, was da in diese Traube hineingeht, und dann irgendwie geführt durch die Kulturtat des Menschen in den Gärprozess da hineingeführt werden muss. Und diese Lebendigkeit will ich nochmal untermauern, und da sind wir auch am Biodynamischen dran, dass in der biodynamischen Landwirtschaft der Umgang mit dem Lebendigen eine zentrale Rolle spielt, bis hin zu der Verwendung dieser biodynamischen Präparate.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und ich bringe euch einfach das Bild, und ihr könnt jetzt auch rausgehen und euch diese Weinberge mal anschauen, ihr seid jetzt alle hier voll in der Hitze gerade, und wenn ihr euch jetzt da vorstellt, ihr müsstet jetzt da, wo der François gerade steht – es tut mir ja auch leid –, da in der Hitze stehen, dann haltet ihr das vielleicht mal eine halbe Stunde, Stunde aus, und ihr seid heute Morgen vielleicht frisch aufgestanden, und jetzt steht ihr da in der Hitze, und irgendwann werdet ihr schlaffer.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt schaut ihr euch – das ist für mich ein ganz wichtiger Indikator, wenn ich da raus in meine Rebanlagen gehe, inwieweit, wie lang sind denn meine Pflanzen fähig, präsent da draußen zu stehen, wie lang halten die ihre Platzstellung so, und das ist relativ normal im Weinbau, je nach Standort und je nach Rebsorte unterschiedlich, dass die irgendwann schlaff machen und da runterhängen. Das kann am Nachmittag passieren, es kann aber auch passieren, dass die echt lange hier durchhalten und so aktiv in der Landschaft stehen. Wenn ich aktiv und wach in der Landschaft stehe, bin ich ganz anders aufnahmefähig, als wenn ich so in der Landschaft stehe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Salat-Vergleich: stofflich gleich, lebendig verschieden 01:16:34 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und ich bringe immer gerne das Beispiel, stellt euch vor, ihr pflückt einen Salat frisch am Morgen in eurem Garten und macht damit zum Mittagessen einen Salat. Dann schmeckt der irgendwie knackig, ihr könnt euch das alle vorstellen, und jetzt nehme ich den gleichen Salat und lege den über Nacht in den Kühlschrank. Oder ich lege ihn mal eine halbe Stunde in die Sonne. Dann ist es stofflich, wenn ich da irgendeine chemische Analyse mit mache, höchstwahrscheinlich immer noch der gleiche Salat. Aber von der Lebenskräfteebene und von der Perzeption und von dem, was ich da wahrnehme und was ich zu mir nehme und was es mit mir innerlich, körperlich macht, ist es was völlig anderes. Stofflich ist es das Gleiche, aber auf der Lebenskräfteebene nicht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das ist das, was wir versuchen im Biodynamischen zu finden. Ich sage nicht, dass wir es immer finden, aber wir arbeiten damit. Und wir versuchen wirklich, daran zu bleiben, und für mich gibt es, wenn wir über den Lesezeitpunkt sprechen, dann sind es die drei Klassiker. Dann ist es Zucker, Säure, phenolische Reife. Das kennen wir alle irgendwie. Zucker ist in der heutigen Zeit meistens zu hoch, und Säure meistens zu niedrig. Und wir müssen irgendwie hinkriegen, dass wir die phenolische Reife da einigermaßen in Balance bringen. Das kennen wir, aber für mich ist eigentlich der entscheidende Faktor die Lebendigkeit, die Knackigkeit. Wenn ich in die Traube reinbeiße, knackt die noch. Und es ist bei einigen Rebsorten, Sauvignon Blanc oder wie sie auch alle heißen, ist es teilweise eine Sache von Stunden, Tagen, dass die so in der Landschaft stehen oder dann so hier runterhängen. Und es ist ein riesen – stofflich auch, pH, Gesamtsäure und so weiter. Es sind die gleichen Trauben, wenn die eine so steht und die andere hängt. Aber was damit im Tank passiert, ist was völlig anderes. Es ist ein völlig anderer Gärprozess, wenn ich die Schlaffies ernte, wenn ich die Überreifen ernte, als wenn ich die mit Lebendigkeit ernte. Ist das nachvollziehbar? Und da möchte ich mit euch ran und da versuchen ein bisschen zu arbeiten, da ein bisschen zu beobachten. Das heißt nicht, dass ich nicht teilweise Weinberge auch mal überreif werden lasse. Also bitte nicht falsch verstehen, aber es geht darum, da ein bisschen das in den Zusammenhang und Zusammenklang zu bringen und zu versuchen, diese Lebendigkeit als Ausdruck, als Realität dastehen zu lassen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die beiden Spritzpräparate: Hornmist und Hornkiesel 01:19:12 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Jetzt gehe ich aus unserer gemeinsamen Verabredung raus. Ich hoffe, du verzeihst mir das. Das ist einfach so ein toller Moment, weil wir sind ja hier heute zusammen, ein bisschen Biodynamik zu verstehen. Weil man mit diesen beiden Menschheits-Kulturpflanzen und dem, was wir beschrieben haben, wunderbar ein Stück Ahnung verstehen kann, was wir da mit diesen beiden Spritzpräparaten machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Hornmist ist hier bis hier. Das soll die Pflanze verbinden mit dem Boden und den Boden mit der Pflanze. Im Grunde genommen kann man sagen, alles, was von unten kommt. Und das darf man auch zwei- und drei- und viermal machen, je nachdem, wie die Pflanze dasteht. Und das kann man auch sehen. Und die Profis sehen das auch an der Art, wie die Pflanze gespannt ist von dem, was von unten kommt. Von dem, was sie ist aus ihrer Verbindung in diesem Jahr mit ihrer Genetik an diesem Ort.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das zweite Spritzpräparat, dieses Hornkiesel, das wirkt vollkommen anders. Das ist was völlig anderes. Das macht diesen Prozess, der so geht, der die Pflanze verbindet mit dem, was da draußen ist, was Reife ist, was überhaupt nichts mehr mit Vitalität, mit der ersten Runde des Roh-Erzhaften, würde der Paracelsus sagen, von unten zu tun hat. Sondern das ist die zweite Dimension. Das ist eine Oktave höher. Das Ganze wird jetzt verwandelt und umgebaut und reift. Geht in einen eigenen inneren Prozess in Licht und Wärme und über Johanni hinaus. Bis jetzt war alles knackig, Vitalität bilden. Und das Eigentliche, dass es haltbar wird, dass die Schädlinge nicht so durch die Haut durchgehen und so weiter und so weiter. Das ist jetzt dieser Impuls, den wir stärken wollen, den wir sozusagen einen Kick geben wollen mit diesem Hornkiesel-Präparat, wo es ja in einer sehr, sehr hohen Verdünnung ein Mineral genommen wird, was ganz hier unten, weit unten unter der bodenfruchtbaren Zone ist, wo man wirklich ein kristallgewordenes Silikatgestein verarbeitet und so fein verarbeitet, dass es seine eigene Struktur verloren hat, und in diesem, was du beschrieben hast, von dem Prozess her, wie ein Medizinprozess jetzt übergeführt wird in Aktivität, in wässrige Aktivität, sodass ich es wirklich als Nebel, als dünnsten Schleier da auf die Pflanzen geben kann, und die messbar nach wenigen Tagen reagieren. Reagieren mit besserer Haut, besserer Reifung, sogar Ertragsrückgang. Wir können mit Hornkiesel 10 bis 12 Prozent Ertragsrückgang induzieren, weil es um Qualität, um Umbildung, um Haut, um Reifung geht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das wollte ich einfach noch ergänzen. Ich glaube, das kann man jetzt gerade in so einem Moment, angehängt an so was als Einführung – der eine oder andere hat das vielleicht noch gar nicht gehört –, hier gut mitnehmen. Jetzt könnte man eigentlich ins offene Gespräch übergehen, oder? Ich würde jetzt sozusagen den Teil hier so weit abschließen und gerne jetzt die Meldungen, Ergänzungen, Widersprüche und so weiter an uns beide versuchen zu integrieren. Bitte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Gespräch: Kristallisieren und Veredeln 01:22:47 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Vor der Frage erstmal ein Riesendanke an euch beide. Das sind Megabilder, die ihr durchgereicht habt. Das war echt für mich megaschön.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Danke. Komm, stimm mal auf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Du holst diesen grafischen Stein da unten, der sich kristallisiert, der kristalline Strukturen hat, wo verbesserst du ihn, und sprichst dann über 20 Prozent Rückgang im Westen, oder?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; 12 Prozent, ja, das kann passieren. Das kann sein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Das heißt, da habe ich dann auch wieder dieses Kristallisieren, das Veredeln sozusagen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ja, absolut. Landwirtschaft, Kultur, Lebensmittel ist nicht nur Masse, mehr Masse, noch mehr Masse. Sonst säßen wir ja hier auch nicht zusammen. Ich glaube, das ist hier jedem klar. Wenn wir nur das betrachten, dann sollten wir irgendwie gehen. Sondern es geht darüber hinaus. Und gleichzeitig ist darin aber was ganz Richtiges, dass Masse und Vitalität gefördert und gebildet wird. Die muss nur zur richtigen – alles ist eine Frage der Zeit – die muss zur richtigen Zeit entstehen. Und sie muss entstehen aus dem, was diese wachsende Wurzelspitze selber mit dem Boden veranstaltet. Und nicht, indem ich da eine Nährstofflösung hingebe und die Pflanze eigentlich statt Wasser diese Nährstoffe aufnimmt und dann übervoll ist damit, sodass eigentlich sie gar nicht anders kann, als das irgendwo hinzulagern, viel zu hohen Ammoniumgehalt und so weiter in ihren Pflanzensäften hat, und dann natürlich das gefundene Fressen für jedes Insekt ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Am Stickstoff kann man so gut verstehen, wie bekloppt wir eigentlich sind, dass wir erst das reinpumpen in die Pflanze, die kann nicht anders, und dann sehen wir, oh scheiße, da kommen ja Insekten, da kommen ja Pilze, die wird zu hoch und so weiter, jetzt müssen wir die nächsten Mittel nehmen. Das ist die Geschichte seit den 20er Jahren der allgemeinen Landwirtschaft. Und wir meinen immer noch, das sei irgendwie nötig und gut und schmeißen dann davon knapp 40 Prozent weg. Das ist doch unsere Situation heute, in Bezug auf das Getreide kann man das ganz klar so sagen. Aber ich bin abgeglitten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und wenn du das Kristalline, das Formhafte bringst, ich greife es nur auf, wenn wir jetzt Hornkiesel sprechen, im Weinbau, dann ist es im Vorblütebereich. Oder wenn man mich fragt, ich schaffe es nur einmal, es gibt natürlich verschiedenste Zeitpunkte auch, aber da – das habe ich ja vorhin versucht zu erklären – da treffe ich diese drei Zeitströme. Und da ist die Pflanze wirklich aufnahmefähig, das ist auch ein Teil meiner Doktorarbeit, da sehen wir dann im Folgejahr deutliche Auswirkungen auf die Traubenstruktur, auf ein geregelteres vegetatives Wachstum, weniger Geiztriebe und so weiter und so fort. Aber uns geht es ja darum, in den größeren Linien an dem Verständnis zu arbeiten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Gespräch: Pfropfung und Gleichgewicht 01:25:53 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Ich fand das da ganz interessant, dass du gesagt hast, dass die Amerikaner, also eher oberflächlich wurzeln, und die Europäer weiter nach unten gehen, also tiefgründiger. Aber das ist ja eigentlich eine Katastrophe, wenn wir eine amerikanische Unterlagsrebe haben und eine europäische drauf pfropfen, oder?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Also ich wiederhole nochmal die Frage, und ich würde es jetzt gerne mit dem Wort ein bisschen anders, ich würde gerne die benennen, dass wir nicht immer sagen Amerikaner und Europäer, weil da wird so viel mit assoziiert, sondern dass wir erstmal ganz nüchtern auf zwei verschiedene Wildformen oder Ursprungsformen der Weinpflanze gucken. Da passiert im Kopf immer mehr, als man eigentlich will, und zwar ganz schnell. Darum geht es jetzt nicht, sondern wir wollen wirklich gucken, was machen wir eigentlich mit diesen Pfropfen und mit diesen Untergrundpflanzen?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ja, es ist nicht nur eine Katastrophe deswegen, sondern wir müssen uns auch klar machen, wir kreieren nicht unbedingt Gleichgewicht, und das ist für mich auch einer der Hauptgründe, warum wir im Weinbau so gute Ergebnisse haben können, weil wenn wir es mit den gepfropften Pflanzen zu tun haben und an diesem Bild dranbleiben, dass da deutlich mehr Substanzkraft vielleicht ist von der Unterlage – ich bleibe mal nicht bei der Amerikanerin –, dann ist es nicht im Gleichgewicht. Das heißt mein Leben lang, ich vergleiche mal, wenn ich dein Bein nehme und ich pfropfe meins auf deins, dann läufst du dein Leben lang schief und musst da irgendwie das ausbalancieren. Also da könnten wir jetzt stundenlang einsteigen, deswegen habe ich zu Lotte geschaut, wie lange.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vielleicht noch als ein größeres Bild, ich bin ja auch in Amerika immer mal wieder tätig, und wir haben jetzt gerade genauso wie hier, hier kommt auch der Wahnsinn auf uns zu mit einer amerikanischen Rebkrankheit, und dort auch, da gibt es Red Blotch Disease, heißt das, auch so eine kleine Zikade, die überträgt so ein Virus. Man reißt da gerade massiv Reben raus, und im Napa Valley, ich war letztes Jahr dort bei so einer gerodeten Fläche, das waren solche Stämme. Wie alt ist eine Rebe, wenn sie so dick ist? Was schätzt ihr? 80? 200? Hängt von der Rebsorte und dem geologischen Zusammenhang. Vulkanismus, Napa Valley, Geo-Äther bringe ich jetzt einfach mal auch als Bild – die waren keine 20 Jahre alt, aber haben so was an Substanz gebildet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das ist ein Phänomen, was wir schon sehen können, auch in der Grundlage dieser Pflanze als solchen, das ist eine andere Plattform, da ist auch ein bisschen mehr Bums und so weiter, aber das ist einfach was anderes, da jetzt tiefer reinzugehen, würde den Seminarraum sprengen und eigentlich auch nicht das Thema, an dem wir eigentlich dran sein wollten mit euch, diese Frage, diese Verbindung von Brot und Wein und von oben und unten und von Tag und Nacht und wie man es auch alles nennen wollen. Ich will das jetzt gar nicht, wir können gerne in fünf Minuten noch tiefer einsteigen, aber das sprengt es hier alles.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber man kann sich das auf ganz vielen Ebenen anschauen, und ja, wir müssen – für mich steht und fällt der Weinbau mit der Züchtung, und dass wir letztendlich den Weinbau auch wieder dahin kriegen, dass wir mit den Europäerreben, mit der Adaptionsfähigkeit, mit dem Bild, was ich hier auch mit Zoe und Bios gebracht habe, dass wir sozusagen standortbezogene Züchtung, dass wir Pflanzen haben, die letztendlich sich jetzt hier mit den neuen Gegebenheiten – in der Medizin einer der Hauptpunkte der momentanen Forschung ist, in Beziehung treten mit der Krankheit oder in Beziehung treten mit der Situation. Was heißt es denn, wenn ich Pflanzen habe da draußen, denen ich nicht zulasse, in Beziehung zu treten? Und das machen wir im Weinbau seit 150 Jahren. Also ihr merkt, ich werde da emotional, und da müssen wir auf ganz vielen Ebenen ansetzen. Vielleicht genug dazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Gespräch: Beziehung statt isolierter Wirkstoff 01:30:14 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Aber was du sagst, ist ja genau, dass wir in Beziehung treten. Deswegen kann ich sagen, ich habe die Heilkräuterfrau, die nimmt aus drei Pflanzen ihren Zaubertrank, und dann kommt Bayer, einer macht die Analyse, holt sich die Wirkstoffe der drei Pflanzen, rührt sie zusammen, und ich habe nachher nicht so von der Qualität her, weil keine Beziehung drin liegt. Das ist eigentlich das, was du sagst.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ich habe nichts gegen das Physische, gegen das Stoffliche. Also die Erkenntnis des Stofflichen finde ich wichtig. Was wir ja jetzt gerade gemacht haben, ist, dass wir eher in das Erweiterte oder Ganzheitliche eingetreten sind. Das Stoffliche hat für mich eine Bedeutung. Und das ist vielleicht auch das Bild des Brotes als Leib, als Repräsentant des Stofflichen. Aber wir dürfen das Lebendige nicht vergessen. Und das auch in Beziehung bringen. Aber deswegen reagiere ich da so ein bisschen drauf. Für mich heißt rein stofflich denken nicht unbedingt Gift. Aber das kann so enden. Auf jeden Fall, wenn ich das einseitig betrachte, wenn ich nur da oben in die Esoterik oder in die Ganzheitlichkeit gehe, dann endet es irgendwo im Luftigen, und ich verliere die Erdung. Und wenn ich nur in das rein stoffliche Material reingehe, dann verliere ich die Beziehungsebene. Das ist auch ein versuchter Griff, inwieweit können wir diese Pflanzen in Beziehung bringen. Gibt es noch eine Frage oder Bemerkung?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ja.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Gespräch: Getreide und Wein in anderen Klimazonen 01:31:50 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Wir sprechen ja viel über Zyklen, insbesondere bei der Rebe, die temperaturabhängig sind, tageslängenabhängig, saisonabhängig, egal, die ganzen Verbindungen zu den jetzt christlichen Festen, früher vielleicht andere. Was passiert mit dem Ganzen in Gebieten, wo das nicht so eine Rolle spielt? Also, je mehr wir uns dem Äquator nähern, je mehr die Tageslänge gleich ist. Vielleicht auch Temperaturen in subtropischen Bereichen oder im Mikroklima da sehr konstant sind. Frage an beide.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Bist du zuerst oder ich zuerst? Ich bin unerfahren. Ich kann einfach nur mit dem mediterranen Raum und dem nordeuropäischen Raum, das kann ich noch abschätzen, aber wirklich zu Tropen kann ich ganz wenig sagen, weil ich einfach nicht Erfahrung habe. Ich kann jetzt irgendwelche Wissenschaftsdaten liefern oder so, aber das bringt es nicht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Vielleicht ganz praktisch dann wären dann zwei Weizenernten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Natürlich, das gibt es. Es gibt in vielen Ackerbaugebieten schon im Süden dann die Situation, dass man zwei Ernten hat. Das ist dann sofort die Frage nach dem Wasser. Und es ist dann auch ganz schnell die Frage, hält meine Fruchtbarkeit? Ich kann das ein paar Jahrzehnte machen, und dann habe ich plötzlich kein Humus mehr. In vielen mediterranen Gebieten bin ich jetzt schon auch bei dem, wie es bisher gelaufen ist, an der Stelle mit 0,4 oder 0,6 Prozent Humus. So tief muss ich pflügen, damit es überhaupt noch irgendwie wächst, dass ich eigentlich am Ende bin. Das ist ganz nah absehbar, dass plötzlich gar nichts mehr geht. Ich kenne das. Ich habe das ein paar Mal erlebt. Wenn es dann einfach nicht mehr wächst, wächst es dann einfach nicht mehr, weil das ist sozusagen wie Rekultivierung nach Steinbruch. Wenn der Humus einfach weg ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Aber bei ausreichender Pflege natürlich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Na klar. Na klar. Und in den Tropen kommt es natürlich darauf an, dass ich jetzt mit Schichten arbeite. Da ist ja genug Wasser. Was ist die tropische Situation? Der Boden ist in der Luft. Deshalb ist es so schlimm, den Regenwald abzuholzen, weil ich den Boden mit wegnehme. Der kann sich nicht halten ohne den Wald, weil der im Wald ist. Darunter der Boden ist sauer und total humusfrei. Der ist eigentlich wirklich der Festhalter. Es gibt so einen Witz unter den Tropenbiologen, das Blatt aus der obersten Schicht ist, bis es runtergegangen ist durch die fünf Schichten, ist es schon verdaut. Das ist wahnsinnig schnell. Man muss gute Bilder haben, die passen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im Norden, wenn Sie nach Schweden gehen, Mittelschweden, dann ist der Boden, alle Humusprozesse sind total still, ruhig. Es ist alles unten im Boden. Sie haben im Frühjahr größte Mühe, dass überhaupt mal richtig losgeht, dass die Wärme mal reinkommt, dass mal Umsetzung zustande kommt. 10 Prozent Humus, 20 Prozent Humus, aber es kommt nicht in Gang. In den Tropen haben Sie gar nichts im Boden. Es ist alles oben, und Sie müssen eigentlich bremsen, bremsen, bremsen. Das ist natürlich diese Stockwerkgeschichte super toll. Nahrungserzeugung in den Tropen ist immer die Frage, habe ich eine Beschattungskultur oben drüber, Halbschatten, was kann ich von der miternten und so weiter. Es wird sozusagen mehrstöckig, und deshalb ist das so bescheuert, wenn die Leute heute sagen, ja, ihr könnt ja die Welt nicht ernähren, weil ernähren werden wir sie sowieso an Orten, wo dieses begrenzte konventionelle System von Mitteleuropa und Nordamerika, wo das sowieso überhaupt gar nicht funktioniert. Kommen Sie mal mit Stickstoff in fünf Etagen oder mit irgendwelchen Sachen, das bringt überhaupt gar nichts. Die Probleme sind völlig andere. Und die muss man verstehen und entwickeln. Aber mit so einem Werkzeug wie der Biodynamik geht das. Das kann man machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Schluss: Humus und Humor 01:35:49 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Eine letzte Präzisionsfrage. Das heißt, für das Getreide spielt es im Grunde genommen keine Rolle, wie die Tageslänge ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Das ist jetzt ein bisschen sehr, sehr stark vereinfacht. Es gibt Wintergetreide und Sommergetreide. Ich musste jetzt das knapp machen. Die Wintergetreide, die eben in den Winter hinein wachsen, die brauchen die Kälte, Vernalisation. Eine wahnsinnige Sache. Und die Sommergetreide haben das nicht mehr. Deshalb gehen die so wahnsinnig schnell. Ich säe das im März und ernte das auch im Juli. Der Sommerweizen geht genauso schnell. Hat immer 20, 30 Prozent weniger Ertrag, aber eine ganz spezielle Kleberstruktur und ist deshalb oft gut, um jetzt Croissants zu backen oder als Aufmischweizen dazuzutun oder so. Hilft das?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich habe den Eindruck, ich würde noch gerne einen abschließenden Gedanken dazu entwickeln. Du bist bestimmt auch. Und dann machen wir Schluss. Ich wollte sagen, ich habe das nur einmal angedeutet beim Getreide. Es ist nicht nur das, was wir essen. Und es ist nicht nur die Qualität des Getreides oder so, sondern es ist mit dem Getreide die Möglichkeit, durch das Stroh, durch die Wurzelmasse, dauerhaft Bodenfruchtbarkeit regelrecht zu erzeugen, bei gleichzeitiger Versorgung von Menschen und Tieren. Und was Sie da vor sich haben, ist der Humusprozess. Und interessant ist, dass dieses Wort vom Wortstamm her ganz nah ist dem Humor. Und was ist der Humor? Der macht aus uns eine Gemeinschaft. Und was kann die Weinpflanze? Uns miteinander verbinden und in eine Stimmung bringen, wo wir diese Seite derselben Medaille benutzen. Herzlichen Dank. Das war&#039;s.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Glossar ==&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Einzelnachweise ==&lt;br /&gt;
[[Georg Meissner|| zurück zu Georg Meißner |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| zurück zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{Artikel unten}}&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:GA 327]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Glossar muss noch erstellt werden]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Georg Meissner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Maschinelle Rohtranskription]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Weinbau]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkribiert von ]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Video]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Erscheinungsjahr 2025]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Brot_und_Wein_-_ein_Vortrag_von_Georg_Meissner_und_Martin_von_Mackensen,_2026&amp;diff=28246</id>
		<title>Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Brot_und_Wein_-_ein_Vortrag_von_Georg_Meissner_und_Martin_von_Mackensen,_2026&amp;diff=28246"/>
		<updated>2026-06-27T11:52:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: Rohtext Claude Opus 4.8 Extra&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[Datei:Martin von Mackensen und Georg Meissner 2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|thumb|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen|Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &amp;quot;Brot und Wein&amp;quot; am 22. Juni 2026 ]][[Georg Meissner|| zurück zu Georg Meißner |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| zurück zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ dies ist ein unbearbeiteter maschineller Rohtext. Gerne kannst du bei der Textbearbeitung [[MitTun bei biodyn.wiki|mitTun]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vorstellung und Anliegen 00:00:00 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ja, ich muss mal klopfen. Georg, bitte klopfen. Super. Herzlich willkommen. Mein Name ist Martin von Mackensen, und ich werde jetzt meinen Kollegen Georg Meissner vorstellen, und er macht das hoffentlich anschließend mit mir auch. Vielleicht. Wir sprechen zu dem Thema Brot und Wein, haben das schon öfters gemacht, und in der Vorbereitung haben wir wieder ganz viele Stellen entdeckt, mit denen wir uns noch weiter und tiefer beschäftigen wollen. Das wird auch nicht aufhören. Wahrscheinlich werden wir eines Tages sterben und werden sagen, oh, da könnte man immer noch weiter dran arbeiten. Das ist so groß. Diese zwei großen Menschheits-Kulturpflanzen, die stehen heute im Mittelpunkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Georg Meissner hat nach seiner Schule eine Weinbaulehre gemacht, hat dann Weinbau studiert und ist dann sehr viel international unterwegs gewesen, hat an verschiedenen großen Weingütern mit Biodynamik begonnen und hat dann in seiner Promotion in Geisenheim sich ausgiebig mit einem biodynamisch-organisch-konventionellen Weinbauversuch beschäftigt und ist dann aber wieder als Betriebsleiter in die Praxis gegangen und steht heute hier.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Danke.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Martin von Mackensen, wir kennen uns auch schon seit vielen Jahren. Als ich dann aus Südafrika zurückgekommen bin und meine Promotion in Geisenheim angefangen habe, war er beratend im Systemvergleich auch tätig und ist Leiter der Landbauschule Dottenfelderhof und hat sich viele, viele Jahre intensiv mit der Getreidepflanze beschäftigt, in Züchtung und Forschung und allem Pipapo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Und jetzt wollen wir es wirklich heute, ausnahmsweise haben wir es so noch nie gemacht, wirklich im Wechsel machen, hin und her, weil wir glauben, dass in den einzelnen Aspekten, indem wir sie von diesen beiden Seiten aus beleuchten, etwas auftaucht, was man sonst nicht so gut mitkriegt. Und wir werden es so machen, dass ich jetzt starte mit dem Getreide, und dann wird Georg den – kann man gar nicht sagen gleichen Teil, aber den ähnlichen Teil – für den Wein machen, und dann wird es immer wieder hin und her gehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wenn wir jetzt über diese beiden Pflanzen sprechen, werden wir immer wieder diese Erweiterung in die Kultur, in Bezug auf den Menschen, in Bezug auf die sich ständig wandelnde Welt haben, diesen Aspekt. Aber wir werden trotzdem versuchen, sozusagen für Sie anhand von dem, was man sieht, was man erlebt, was man kennt, mit dem man eine Beziehung hat, weil man die Phänomene kennt – anhand von dem wollen wir eigentlich da tiefer reinleuchten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Anfang der Getreidepflanze: erst nach unten 00:03:07 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Und so würde ich mit Ihnen beginnen an dieser Stelle und würde sagen, was ist denn der Anfang von einer Getreidepflanze? Wie geht es denn los? Nehmen Sie sich innerlich mal – Sie dürfen auch gerne die Augen zumachen – ein Weizenkorn. Da haben Sie diese schöne Furche, da haben Sie, wenn es ein schönes, gutes Korn ist, so zwei dicke Popobacken, so richtig knackig, und auf der einen Seite diese ganz, ganz feine, zarte Behaarung. Und jetzt kommt das in die Erde, in die Feuchte – Sie können es auch zwischen Küchenpapier legen, ein bisschen dunkel –, und zwei, drei Tage später quillt es auf, und endlich ist dieses ganz, ganz Harte weich. Und dann passiert es. Das Weichwerden ist entscheidend. Es kann Jahrzehnte liegen, aber es muss weich werden, und das wird es nur durch Wasser. Ist doch spannend. Man muss einfach die Gesten wirklich ernst nehmen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann passiert etwas, was ich Ihnen jetzt gleich auch ein bisschen hinzeichnen möchte, was für mich schon sehr, sehr typisch ist für diese Kulturpflanze. Drei kleine Wurzeln nach unten. Nichts nach oben, nichts grün, nichts Trieb. Runter. Erstmal runter. Erstmal sich verbinden mit dem Boden in einem Tempo, wo kein Unkraut mithalten kann. Das ist auf dem Acker. Die Ackerkultur schlechthin, das Getreide, ob jetzt Roggen, Weizen, Gerste, müssen wir gar nicht so genau nehmen. Erstmal sich verwurzeln mit dem Untergrund. Und das geht vom dritten, vierten Tag. Und so nach dem zwölften Tag kommt dann auch oben mal was raus. Und da ist das nach unten schon so zehn, zwanzig Zentimeter und kommt oben zwei Zentimeter hervor. Also diese Voreilung der Wurzeln. Das ist, glaube ich, was sehr, sehr Typisches. Und in aller Regel drei. Und in aller Regel schon mit diesem allerersten Würzelchen so ein wunderschöner, feiner Feinwurzelflaum da dran.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich zeichne das kurz. Für das Getreide ist es wesentlich zu wissen, dass man unten drunter eine Geologie hat. Einen Untergrund, der wirklich ein Gestein ist. Und das deute ich hier nur mit diesem Strich an. Und auf diesem Gestein haben wir möglicherweise eine erste Bodenbildung, die vielleicht eher so was Tonartiges ist. Einen Untergrundboden, einen zweiten Untergrundboden, und dann den eigentlichen Mutterboden, der jetzt unten auch vielleicht etwas fester ist und der sich im Laufe des Jahres auch ändert.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zu Anfang ist er schön locker. Merken Sie sich das? Schön locker. Das kommt ganz nachher wieder, wenn wir am Teig dran sind. Hier ist der Boden schön locker. Schön Luft, schön noch ein bisschen Wärme. Es geht in den Winter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Getreide wächst in den Winter 00:06:16 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Eine ganz verrückte Sache. Unsere Kulturpflanze Nummer eins, von der wir am allermeisten leben, wächst in den Winter rein. Das klassische Getreide wird im Herbst ausgesät. Und diese drei Würzelchen und so weiter. Und wenn es da mal zwei Wochen Frost ist im November, dann macht es halt Pause. Es kann einfach weiter wachsen, sobald es so über vier Grad Bodentemperatur hat. Schön locker.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das ist dann auch bald vorbei. Ich mache es rot, damit man es gut unterscheiden kann. Und wo wollen wir gerne hinsehen? Genau an diese Grenzschicht. Zwischen locker und fest. Das Erste sind diese drei Würzelchen, die da ganz schnell runtergehen. Und nach oben dann irgendwann so ein erstes kleines... der Landwirt sagt, spitzt. Es läuft auf. Es spitzt sich ein bisschen heraus. Und jetzt kommt der Winter. Und es wächst immer dann, wenn es kann. Und ob das im November, Dezember ist oder im Januar, Februar, ist eigentlich egal. Wir gucken so bis Ende Februar, bis der Winter vorbei ist. Und ob da drei Blätter geworden sind oder ob schon der nächste Schritt passiert ist, ist eigentlich auch egal. Eine unglaubliche Flexibilität. Immer so, wie die Bedingungen sind. Und wir müssen nichts tun. Das ist eigentlich saugenial. Säen, Unkraut ein bisschen weghalten. Und dann fünf, sechs Monate kannst du es einfach allein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das geht beim Wein überhaupt gar nicht. Nicht einen Tag im Grunde genommen. Die müssen sie immer in sich – was passiert da gerade, was muss ich tun? Getreide säen, loslassen, wird schon. Kommt nachher anders. Aber jetzt ist es so. An dieser Stelle ist es so. Ich muss jetzt ein bisschen aufs Tempo drücken, damit du auch wieder drankommst.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Wunder der Bestockung 00:08:28 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Dieser erste große Schritt, der eben schon im Dezember passieren kann, aber auch im Februar, der so unglaublich ist. Wir haben jetzt hier schon Wurzeln, die weit runtergehen. Und hier oben ein Blatt, zwei Blatt, drei Blatt. Und jetzt passiert eigentlich ein Weltwunder. Da ist so eine kleine Graspflanze mit diesen drei zarten Blättchen. Und auf einmal an der Seite das nächste. Drei kleine Blättchen bilden sich. Und da nochmal. Und wenn viel Platz ist und die Bedingung gut ist, nochmal. Der einzelne, dreiblättrige Pflanzenteil wird zum Büschel. Wird zur Dreifach-, Fünffachpflanze. Beim Roggen kann man zwölf haben. Bestockung. Unglaublich genial können alle Gräser, die vermultiplizieren sich vor unseren Augen, mitten in dieser vegetativen Situation. Die bilden nachher alle Halme.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die kommen immer mal nach so einem Vortrag: Ist das wirklich wahr, dass aus einem Korn mehrere Ähren kommen? Ja, es ist wirklich wahr. Das ist das Wunder der Bestockung. Ich schreibe es gleich noch dazu. Ein Überschuss an quellender, lebendiger Vervielfältigungskraft. So würde ich das vielleicht mal versuchen zu sagen. Und ich deute das jetzt hier nur so an. Und was dabei ganz, ganz wichtig ist, dass hier ganz neue, ganz fette Seitenwurzeln entstehen. Die fängt einfach nochmal an. Erst diese drei. Diese drei Blättchen. Und dann neue, so viel dicker. Die sind richtig botanisch. Das ist einfach eine andere Art von Wurzel. Und Nebentriebe. Und weiter geht es.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann geht es weiter. März. Der Acker wird jetzt so richtig zur Wiese. Überall sind diese Büschel. Und überall im Boden geht es jetzt richtig ab mit diesen schönen Kronenwurzeln. Denken Sie nicht, dass die alten da noch richtig viel aktiv sind. Wurzel heißt nicht, dass die da ist und funktioniert. Nie mehr so denken. Für keine Pflanze. Wurzel ist immer Wachstumsspitze. Und an dieser Spitze, da passiert das Weltwunder. Auf dem halben Millimeter, die wachsende Wurzelspitze, da wird etwas ausgesondert. Aus der ganzen Pflanze, was diesen Boden verändert. Und dieser Boden verändert wiederum diese Pflanzenspitze. Da schleudert die Pflanze aktiv Zellen raus und wächst denen hinterher. Das muss man sich mal vorstellen. In dem harten Boden. Das ist eigentlich Wurzel. Und das passiert hier massiv, massiv, massiv. Sie ernten nachher nur Getreide, wenn der Boden richtig gut durchwurzelt wird. Genau in dieser Zeit. März, April, Mai. Dann ist dann ziemlich schnell Schluss.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Schossen und die Ähre 00:11:31 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Also wir haben das Bestocken. Und dann haben wir... da ist das wie so eine Wiese. Sie fahren dann mit dem Fahrrad vorbei. Anfang April. Und Sie denken, war das eigentlich... im Winter war das doch braun. Da habe ich doch den Boden gesehen. Jetzt sieht man gar keinen Boden mehr. Und jetzt plötzlich... die Landwirte sagen dazu, es schießt. Schossen. Das Getreide schießt. Es geht so schnell, dass man von Schießen spricht, weil es ist wie ein Stauungseffekt. Es ist vorher lange am Boden und jetzt schießt es plötzlich hoch. Und dieses Schießen oder Schossen wäre eigentlich botanisch oder agronomisch der richtige Begriff. Und der geht wirklich so, dass das in null Komma nichts da hochgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und wir hatten gesagt, es sind drei. Und jetzt mache ich hier auch drei. So. Und während diesem ganz schnellen Hochgehen differenziert sich da unten aus einem halben Millimeter innen drin, im Halm, eine Ähre aus. Und die schießt noch schneller. Die überholt nämlich. Es wächst hoch und die Ähre überholt sich. Und deshalb kommt dann plötzlich, wenn es so hoch ist, da eine Ähre hervor. Ähren schieben. Die Ähre erscheint, und jetzt ist der Punkt, wo der Georg wieder drankommt, weil jetzt ist schon finito. Jetzt kommt demnächst die Blüte, und im Grunde genommen ist jetzt – haben wir schon Mai, ja, Mitte, Ende Mai – ist es eigentlich vorbei. Was dann noch kommt, erzähle ich gleich, wenn er seinen Teil gemacht hat. Ich male noch eine Ähre dahin, die ist noch grün, und deute sie an. Das kommt dann später.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Rebe als mehrjährige Dionysos-Pflanze 00:13:35 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Bevor ich da jetzt einsteigen kann – es ist bei der Rebe etwas anders. Wir haben es ja mit einer mehrjährigen Pflanze zu tun, und ich fange mal mit einem Bild an. Stellt euch vor, ihr habt hier so einen Trieb, das schauen wir uns nachher noch näher an. Und dann habt ihr an diesem Trieb einzelne Knospen. Und aus diesen Knospen treibt dann im Laufe des Jahres das aus. Das heißt, in dieser mehrjährigen Pflanze können wir vielleicht die Knospe vergleichen mit dem, was wir hier im Getreide haben. Vielleicht mal als erstes Bild. Also es ist auch botanisch, kann man sich das so vorstellen, dass jeder einzelne Trieb hier auch als einzelne Pflanze verstanden werden kann.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jetzt mache ich hier mal so ein bisschen ein größeres Bild. Ich gehe aber noch einen Schritt weiter in der Mehrjährigkeit. Es handelt sich hier ja um Dionysos. Eine Dionysos-Pflanze. Und da werden wir auch noch mehr drauf eingehen. Dionysos ist letztendlich die Gottheit in der griechischen Mythologie für das unzerstörbare Leben. Für das Leben als solches. Und das werden wir jetzt hier auch gemeinsam entwickeln. Die Rebe steht auch für die Pflanze mit der unglaublichen Wuchskraft, Lebendigkeit, steht eigentlich für das Leben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und in der griechischen Mythologie gibt es zwei Begrifflichkeiten für Leben. Das eine ist das sogenannte Zoe. Kennt ihr vielleicht das Auto? Und dann gibt es den anderen Begriff. Das ist Bios. Und warum erzähle ich das? Weil Bios ist – da gibt es einen Anfang und ein Ende. Deswegen reden wir auch von der Biografie. Oder von Geburt und Tod. Also da gibt es ein Verhältnis vom Leben zum Tod. Und bei Zoe gibt es das nicht. Das könnte man auch als Seelenleben beschreiben. Das ist sozusagen das Leben als solches.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oder wir können es auch so beschreiben, wenn wir jetzt auf die Rebe schauen oder auf eine mehrjährige Pflanze, dass wir sozusagen hier die einzelnen Jahre haben. Also Mehrjährige, und sozusagen, dass der Einfluss des einen Jahres immer wieder einen Einfluss auf das andere Bios hat. Reinkarnation oder Mehrjährigkeit. Und wir reden hier auch nur – ich gebe es einfach mit als Reflexion –, wenn wir von der Wissenschaft des Lebendigen reden, reden wir meistens von der Biologie. Aber das Leben als solches ist eigentlich die Zoologie. Und da kommt ja dann gleich das Tier dazu, aber da gehe ich jetzt heute mal nicht drauf ein. Also dass man sich das klar macht, dieses Seelenleben, dieses Beseelte und so weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kultur, Natur und das Wesen der Rebe 00:16:41 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was machen wir da? Deswegen muss ich jetzt hier einen Zwischenschritt machen. Wir als Winzer müssen uns vielleicht erstmal auch die Kulturpflanze oder die Naturpflanze anschauen, und die Rebe, wo wächst sie denn? Sie bildet auch erstmal Masse, egal wo sie ist. Sie ist meistens hier so. Odinstal ist kein schlechtes Beispiel. So in dem Bereich, wo Wald in Feld und Wiesen übergeht. Diese Randbereiche, dort wachsen diese Lianengewächse oftmals, und wo sie hier noch natürlich vorkommt, in unseren Gefilden, sind es die Rheinauen. Da finden wir sie noch als Wildpflanze. Und sie wächst also eher in einem schattigen Bereich. Um ans Licht zu kommen, muss sie erstmal ordentlich Substanz bilden. Muss da erstmal ordentlich hochwachsen. Sie muss sich erstmal an so einem Baum orientieren. Sie ist eine Liane, also Tarzan und so. Und muss also eigentlich als Pflanze baumartig sein. Sie will also da hochwachsen und sich dann am besten auf so einen Baum obendrauf legen. Sechs Meter? Nein, 15 Meter. Höher.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und um das tun zu können, muss sie – da müssen wir auch Physik sprechen – einen richtigen Druck aufbauen können. Und eine Rebe innerlich kann bis zu 17 Bar Druck aufbauen. Also da geht es zur Sache. Das ist Grundlagenphysik. Wenn wir da so eine Flüssigkeit hochpumpen wollen, dann müssen wir Druck aufbauen. Das muss die Rebe eben auch können. Das heißt innerlich, was braucht sie dafür? Sie muss erstmal sich ganz, ganz stark mit dem Boden verbinden und da ganz tiefe Wurzeln bauen und bilden. Das ist auch ein erster Prozess, den du auch beschrieben hast. Als Naturpflanze, um dann letztendlich fähig zu sein, diese Wahnsinns-Substanz zu bilden und dann sich auf diesen Baum obendrauf zu legen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich mache normalerweise hier immer eine Übung mit euch. Die, die mich kennen. Ich mache es euch jetzt mal vor. Ihr macht diese Geste, ich will da hoch, und dann lege ich mich so auf den Baum obendrauf. Ich komme sozusagen aus diesem innerlichen, samenhaften raus, bilde Substanz, und dann habe ich sozusagen diese Baumkrone und lege mich da obendrauf. Und das ist ihre Grundgeste. Wir reden dann, wenn wir pflanzenphysiologisch – sie will also nach oben. Das ist das, was sie immer macht. Der oberste Trieb, da geht immer die meiste Kraft und Lebenskraft der Rebe rein. Das nennen wir pflanzenphysiologisch apikale Dominanz. Wenn wir hier solche Begrifflichkeiten um uns schmeißen wollen. Also sie will da nach oben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Kulturtat des Winzers: Erziehung der Rebe 00:20:46 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und was machen wir jetzt als Winzer? Wir haben festgestellt, sie wächst eigentlich in diesem beschatteten, waldigen Zusammenhang, oder so eine Rheinaue, auch schön viel Schatten, so urwaldmäßig. Und jetzt nehmen wir diese Pflanze als Mensch und bringen sie eigentlich ins polar Gegensätzliche. Wir holen sie aus dem Schatten und pflanzen sie am besten in die exponierten, sonnigen Lagen daraus. Und was wir jetzt als Zwischenschritt erstmal machen müssen, ist, sie erstmal in den Raum zu schaffen. Wir müssen ihr Wesenhaftes, ihr Urwesen verstehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt geht es darum, als Mensch die Verantwortung zu übernehmen und sie so zu führen, dass sie auf der einen Seite ihr Wesen ausleben kann, dass sie Rebe sein kann, aber dass sie uns eben auch diese Trauben gibt, die wir von ihr wollen. Und wenn wir das Wesenhafte der Reben anschauen, das Naturwesen, wenn sie da oben auf dem Baum liegt, dann macht die gar nicht so viele Trauben, die Wildrebe. Das macht sie eigentlich erst dann, wenn sie so ein bisschen unter Druck gerät. Wenn sie merkt, ich muss jetzt eigentlich mal gucken, dass die Nachfahren sich da entwickeln. Und ich hole sie sozusagen im wahrsten Sinne des Wortes von da oben runter auf die Erde.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was ich dann machen muss als Winzer, und das wird oft falsch gemacht, da drehe ich wirklich draußen in der Praxis auch durch, ich nenne es Vergewaltigung. Oftmals, wenn wir eine Junganlage haben, dann bringen wir diese armen Kinder viel zu früh in den Zwang, Frucht zu bilden, schon nach zwei, drei Jahren. Das ist ein Wahnsinn. Wer hier Winzer ist, bitte tut das nicht, wenn wir über die Resilienz der Pflanze sprechen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Worum es jetzt erstmal geht, ist, wir holen sie immer wieder runter. Und sie muss erstmal was bilden, das machen wir langsam. Also sie hat erstmal – wir verwenden sie auch heutzutage in erster Linie vegetativ, sie darf gar nicht Same sein, das wäre jetzt nochmal ein anderes Seminar. Aber jetzt stellt euch vor, hier kommt so ein Stängelchen, und sie bildet im ersten Jahr so ein paar Wurzeln. Und ich habe euch ja gesagt, sie will tiefe Wurzeln bilden. Und dann treibt sie da so ein bisschen aus. Und dann hole ich sie aber wieder mit einem Schnitt zurück. Und dann muss sie langsam, aber sicher mal ein bisschen dicker bauen. Und im dritten Jahr vielleicht noch ein bisschen dicker. Und vor allem muss hier was passieren. Also erstmal nach da unten, und bau erstmal Substanz da auf im Stamm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann habe ich ja dieses Bild da hingemalt. Also jetzt stellt euch vor, ich male das jetzt mal ein bisschen größer. Jetzt entsteht hier langsam so was Stammartiges. Und dann kann ich vielleicht als Winzer – ich male das jetzt mal so ganz plastisch – hier mal anfangen, wenn wir jetzt an die Flachbogenerziehung gehen. Ich verwende hier schon ein Wort, Erziehung – kommt hier noch, ein pädagogischer Begriff. Verwenden wir tatsächlich bei der Rebe. Also erziehe ich mein Kind jetzt top-down und sage, du musst machen. Oder versuche ich das Kind so zu verstehen, welches Potenzial hat es und wie kann es seine Potenziale ausleben. Das sind unterschiedliche Herangehensweisen. Und welche Art von Erziehung ist eigentlich rebengemäß? Wäre nochmal ein Vortrag für sich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und da ist die Flachbogen-, ich mache es nur ganz schnell. Stellt euch vor, ich habe eigentlich diese Geste, und jetzt nimmt mich jemand, ich will da nach oben, jetzt nimmt mich jemand und biegt mich hier so rüber, und jetzt muss ich plötzlich so wachsen. Also ich werde nachher auf die Seite und muss den da machen, das können wir in der Gestik der Reben da draußen wunderbar sehen. Das stellt uns als Winzer vor Herausforderungen. Also sie will jetzt hier sozusagen dann entwickeln und dann hier ihre Triebe machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was man hier vielleicht auch verstehen kann – Steiner drückt es so aus, wenn wir das als den Boden haben, das sind Bildsprachen für mich, aber man kann das auch erklären, dann gibt er uns ein Bild und sagt, diesen Stamm an dem Baum, den könnt ihr verstehen wie eine aufgestülpte, nach oben aufgestülpte Erde. Also es ist im Grunde ein Stück Boden, was ich hier habe, und wenn ich das Bild botanisch mit euch teile, dann könnt ihr euch vorstellen, der Boden ist jetzt wie hier nach oben gehoben. Das ist nachvollziehbar. Und dann wächst hier ein Stückchen höher, je nachdem, wo ich die Erziehung hinlenke, wachsen dann die Pflanzen raus. Vielleicht mal als eine erste Gestik.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Jahreslauf der Rebe und das Bluten 00:25:32 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und dann kommen wir jetzt in den Jahreslauf und auch in diese Mehrjährigkeit. Ich mache jetzt mal so schnell, das male ich immer mit so einer Welle hin. Und das ist jetzt einfach mal der Sonnenrhythmus, und dann sage ich, das hier ist der dunkelste Tag des Jahres, das nennen wir Weihnachten. Und das ist der hellste Tag des Jahres, da sind wir jetzt kurz davor. Oder den hatten wir gerade gestern. Und zwischendrin gibt es dann so Halbzeitfeste, das ist Frühlingsanfang und Herbstanfang. Und hier gibt es dann, das nennen wir Ostern, das nennen wir Weihnachten, Ostern, Johanni, und hier ist es dann der Herbstanfang, Michaelifest und so weiter und so fort. Wir könnten jetzt hier noch ein bisschen tiefer einsteigen, machen wir aber nicht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich will mit euch jetzt in dieses Pflanzenwachstum der Rebe einsteigen, und da ist die Rebe relativ spannend. Sie ist eine Pflanze, die voll und ganz mit dem Sonnenrhythmus lebt. Und wenn wir uns jetzt den Anfang des Jahres anschauen, wenn dann sozusagen die Tage – das Gegenteil von dem, was jetzt hier passiert, wir müssen es auch klar machen, kam heute Morgen gerade im Radio, dass erst so in zehn Tagen es wirklich wieder anfängt, dass die Tage kürzer werden. Das kann man sich auch alles erarbeiten, deswegen sind es hier auch so Wendepunkte und nicht einfach so ein Zickzack hier.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und bei der Rebe ist es auch so, so ab dem 6. Januar ungefähr, in der Januarzeit, geht es dann langsam los, dass sozusagen – ich habe euch das vorhin erklärt –, mit diesem Saftstrom, der nach oben geht, dass sie langsam, aber sicher Druck aufbaut. Wir Winzer wissen das, je später wir schneiden, also wenn wir dann in den März reinkommen, dann hat die so viel Druck aufgebaut, und ich schneide dann die Pflanze, dann haben wir da auch schöne Begrifflichkeiten, im Französischen heißt es pleurer, weinen, und im Deutschen bluten. Also ich schneide die Pflanze, und dann tropft da so was raus. So ein Pflanzensaft, der unglaublich toll ist, kann man auch für die Medizin verwenden, voller tollster Nährstoffe. Also wenn ich sie dann schneide, dann blutet sie, im wahrsten Sinne des Wortes, so nennen wir das auch, das können wir uns auch zunutze machen. Wenn es um Krankheiten geht, wenn das blutet, dann haben wir keine Infektion zum Beispiel. Wir müssen aber auch aufpassen, wenn es eine schwache Anlage ist und es blutet zu sehr, dann kann sie sich auch ein bisschen daran ausbluten, verbluten, ein bisschen schwächen. Also ich muss das dann auch als Winzer verstehen und lesen, wie kann ich mit ihr umgehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also dieses Bluten, dieses langsame Druckaufbauen, was über die länger werdenden Tage passiert. Und dann verändern wir Begrifflichkeiten, und wir können hier wirklich sagen, das ist ja das, was wir Winter nennen, diese Zeit hier zwischen Weihnachten und Frühlingsbeginn, da ist es für uns Winzer – da schneiden wir meistens – eine wunderschöne, meine Lieblingszeit, die Meditationszeit. Es gibt keine schönere Meditation als Reben zu schneiden und jeden Tag aufs Neue mit über mehreren Hundert Wesen in Beziehung zu treten und sie zu lesen und in das Verstehen einzusteigen und zu gucken, wie schneide ich das? Wie schaffe ich dir denn einen Raum? Wie möchtest du denn den Raum? Wie kann ich dich da lenken und führen? Es ist eine unglaublich tolle Zeit für jeden Winzer. Ich glaube, jeder Winzer, der hier ist, der kann das mitdenken.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knospenschwellen und Austrieb 00:29:14 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Da ist nicht viel los für uns Winzer, und dann kommt eine Zeit, die ist meistens so um Ostern herum. Ostern, da werden die Tage wieder länger. Es kommt aber auch noch der Vollmond dazu. Das kann man bei mehrjährigen Pflanzen dann wunderbar beobachten, wenn dann das sogenannte Knospenschwellen anfängt, dann merken wir, okay, dieser Druck, der da ist, da passiert jetzt was plötzlich mit den Knospen. Die werden größer, die werden richtig angespannt, und dann haben wir im Weinbau tatsächlich eine Begrifflichkeit, dann kommt irgendwann – gehen wir vom rein Pflanzlichen hin zum Tierischen –, kommt das Wollstadium. Dann entsteht so ein Flaum um diese Knospe, also ein tierischer oder ein seelischer Begriff, und dann kann das irgendwann explosionsartig passieren, das nennen wir dann Austrieb. Und das ist auch, ich verwende bewusst diese Wörter, weil wir haben es ja mit Dionysos-Pflanzen zu tun, mit der Triebigkeit, Triebhaftigkeit. Wir reden tatsächlich von Trieben hier. Das ist ja auch die Pflanze, wo es um diese Triebhaftigkeit geht, Alkohol, Weib, Wein und Gesang und so weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also das passiert dann ungefähr so um den Frühlingsanfang herum, passiert dann dieser Austrieb, und dann ist jetzt eigentlich die Zeit – deswegen ist es für die Winzer immer sehr schwierig um diese Zeit, sich freizunehmen, weil was passiert dann? Dann geht es irgendwann los, dass diese Triebe anfangen zu wachsen, das ist am Anfang noch relativ ruhig, da reden wir von Zweiblatt-, Dreiblatt-Stadium, und dann, das ist meistens so hier um die Mitte herum, das Fest zwischen Frühlingsanfang und Johanni nennen wir Pfingsten, und also in dieser Phase, ich sage jetzt mal so, um Pfingsten herum, ist es meistens so, dass uns das im wahrsten Sinne des Wortes als Winzer über den Kopf wächst. Ich kenne kein Weingut, auch wenn es noch so gut organisiert ist, das in dieser Zeit alles unter Kontrolle hat. Sie ist wahnsinnig dann voll im Triebwachstum, voll im vegetativen Wachstum, und das generelle Ding des Winzers ist, ich renne permanent hinterher da draußen und muss eigentlich versuchen, sie dann in die Art von Erziehungsform, wie ich sie jetzt gerade habe, zu führen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Blüte: männliches und weibliches Prinzip 00:31:45 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und dann kommt da noch was. Dann kommt irgendwann, wenn wir so im Zweiblatt-Stadium sind, kommt die sogenannte Gescheinsbildung, ich male das jetzt einfach mal so hierhin. Und wir können – jetzt ist es gerade anders, wir hatten gerade den Moment –, und die Rebe ist zweigeschlechtlich, und ich stelle euch jetzt, mache jetzt ein bisschen Sexualkunde mit euch und stelle euch erstmal das männliche Prinzip bei der Rebe vor. Ich habe gesagt, sie bildet richtig Druck, und so ein Geschein, das steht wirklich so richtig nach oben. Die Blätter stehen nach oben, und dieses Geschein steht so nach oben. Und das kann ich wirklich beobachten, wie da der Druck immer stärker wird, und das ist für uns auch ganz wichtig.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich hatte gerade auf der Herfahrt – ich bin aus Würzburg heute hier hergefahren mit einem Winzer-Kollegen, der mir gesagt hat, es ist ein großer Unterschied dieses Jahr zwischen der Mittelhaardt, wo wir sind, da ist die Rebblüte in zwei Tagen durchgegangen, wunderbar, und der Südpfalz, die haben leider die Kaltfront erwischt, und plötzlich ist die Blüte über zehn Tage gegangen. Und für uns Winzer, wehe, die Blüte geht über zehn Tage. Dann wird es schwierig da draußen, weil sie ist nicht nur männlich zu der Zeit. Die Blüte, was ich mit diesem Beispiel sagen will, ist ganz wichtig, dass dieses Blütenkäppchen-Schießen, sagen wir, oder ich sage jetzt mal der Orgasmus, schnell läuft. Das ist ganz schnell passiert. Wehe, das dauert zu lange. Wehe, da kommt eine Kaltfront. Was ist sie? Sie ist gleichzeitig auch extrem weiblich, total offen, aufnahmefähig für sämtliche äußeren Bedingungen. Luft, Wärme, Feuchtigkeit, Zuneigung. Und wir wissen es, wenn die Blüte lange dauert und die Rebe nicht geschützt ist und da im offenen Zustand ist, dann ist sie empfänglich auch für Krankheiten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Drei Zeitströme treffen aufeinander 00:33:46 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Aber was sie eben auch macht um diesen Zeitpunkt, deswegen habe ich das hier auch hingemalt, was da auch passiert in diesem Vorblütebereich, ist die Veranlagung dessen, was nächstes Jahr sein wird. Das, was wir jetzt dieses Jahr sehen, um diesen Zeitpunkt jetzt, das muss man sich klar machen, ist Abbild einer anderen Biografie. Ist Abbild dessen, was letztes Jahr um diese Zeit, also jetzt mal zwei, drei Wochen vorher, an Wetterbedingungen, an Umwelteinflussbedingungen präsent war. Je nachdem, wie die Wärme- und Wetter- und Lichtbedingungen und auch die Beziehung und das Vogelgezwitscher zum Menschen und so weiter, oder ob da ein Laubbläser durch die Anlage gefahren ist. Wir nennen das heute in der Naturwissenschaft epigenetische Faktoren, also Umwelteinflüsse. Egal, was da jetzt tätig war, hat einen enormen Einfluss auf die Veranlagung dessen, was nächstes Jahr sein wird, nämlich die schlafenden Augen und der Fruchtansatz des nächsten Jahres.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das, was ich jetzt heute sehe, ist das, was letztes Jahr um diese Zeit passiert ist. Da ist eine Veranlagung von Zweigeschein oder Dreigeschein. Das heißt, der Fruchtansatz hat eigentlich gar nichts mit diesem Jahr zu tun, sondern mit dem, was letztes Jahr war. Und das, was ich dann jetzt heute sehe, ist nur das, was die Zeit, also die Regenbedingungen, die Feuchtigkeit, das Licht und die Wärme des Frühjahrs mit der Veranlagung, mit dem Potenzial der Veranlagung des letzten Jahres gemacht hat. Und das, was jetzt passiert, ist ausschlaggebend auf das, was nächstes Jahr sein wird. Es treffen drei Zeitströme aufeinander. Vergangenheit, Gegenwart und Zukunft.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also ein ganz entscheidender Moment im Pflanzenwachstum ist dieser Blühmoment, den male ich jetzt hier noch hin. Und ich greife ein bisschen vor, nur dass wir in der Sexualkunde bleiben, also dieses Blühen. Und es ist auch ein unglaublicher Duft, der da stattfindet. Geht mal durch diese Reblandschaften, wenn die blühen. Und was dann passiert mit dem Geschein, ist das männliche Prinzip. Wenn die Blüte vorbei ist, dann könnt ihr das wunderbar beobachten, wie das Geschein langsam den da macht. Und irgendwann da runterhängt. Und dann hängt sie halt nach unten, und dann findet, und das ist der nächste Schritt, da kommt jetzt aber erst der Martin, die sogenannte generative oder die Reifephase statt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Getreideblüte und das große Sterben 00:36:33 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ich muss hier noch eins hinmalen, was ich schon gesagt habe und noch nicht gemalt habe. Die Pflanze ist weiter hochgewachsen und blüht jetzt wirklich. Das ist unglaublich, was da eigentlich passiert. Und das kann eigentlich jeder sehen. Und man nimmt es eigentlich immer nicht wahr. Man nimmt es immer dann wahr, wenn es vorbei ist. Da hängen an den Grünen, die sind ja immer so schön auf Wechsel gebaut, diese kleinen Ährchen, da können ja bis zu fünf Körner drin sein. Deshalb ist es richtig, das so zu zeigen mit den Fingern. Und da hängen dann so kleine, zwei Millimeter graue, hellgrüne Fädchen runter. Dann ist die Blüte passiert. Völlig unscheinbar, kein Geruch, das Wetter ist scheißegal, da braucht kein Insekt kommen. Das geht alles von selber. Die Blüte spielt überhaupt keine Rolle. Als Vorgang irgendwie, dass die da jetzt bunt wird oder irgend so was. Gar nichts. Kein Aroma, kein ätherisches Öl, nichts.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt – Bestandspflanze, ganz wichtig, wir kriegen erst eine Ahnung, wenn wir immer die im Zusammenhang sehen. Und jetzt passiert hier unten etwas Dramatisches. Es fängt an, abzusterben. Und zwar wirklich, echt. Mit dem Moment des Blühens geht das schon los, dass hier unten das so hell wird und letztendlich gelb, ocker. Ja. Und gleichzeitig ist oben erst Blüte. Und das passiert auch mit den Wurzeln. Ab Ende Mai Rückgang. Das hätt ihr nicht gedacht, oder? Die Pflanze, die baut ihren Pflanzenkörper in der kalten Periode auf, und wenn es richtig schön wird und man eigentlich so wachsen kann – fertig. Das ist jetzt ein bisschen übertrieben. Es ist nicht auf einen Schlag fertig, aber es ist Rückbau.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber was passiert, was wirklich passiert, ist super spannend. Das ist nämlich jetzt ein neuer, ganz neuer Prozess. Das, was hier gelb, braun, grau wird, das wird verwandelt. Das wird umgebaut. Das wird Stück für Stück nach oben umgelagert. Stück für Stück geht das hier hoch, und zum Schluss ist es dann so, ich mache nochmal einen. Ich male jetzt nur noch eine Pflanze hin, weil das, was wir jetzt verstehen wollen, das kriegt man hier an der einen wunderbar klar. Zum Schluss ist es so, dass das alles schon anfängt abzureifen und an jeder einzelnen Spelze, an jedem Korn ist schon ein Teil abgereift, und jetzt passiert der letzte kleine Umbau von dem Spelzenblatt in das Korn rein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die drei Stufen der Kornfüllung und die Totreife 00:39:49 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Die Kornfüllung ab der Blüte geht über drei Stufen. Erst ist es ein Sekret. Die ganze Pflanze ist da. Sie denken jetzt, wenn Sie vor drei Wochen draußen waren, da ist doch Getreide. Da ist nichts von Getreide. Das ist einfach eine grüne, vegetative, riesige Pflanzenmasse. Jetzt fängt da innen drin langsam an, in dem Korn so eine Art Milch sich zu bilden. Sekret. Wässrig. Alles entsteht aus dem Wasser. Und dann gibt es eine zweite Phase. Da ist die hier schon zur Hälfte abgestorben oder umgewandelt, und das nennen wir Teigphase. Das kann man richtig so kneten. Da tropft es nicht mehr. Das muss man so schmieren. Und jetzt geht es, wenn da nur noch diese letzten Spelzenblätter grün sind, geht es immer mehr ins Feste, Feste, Feste, und wir sprechen von der Totreife.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Getreide ist reif, wenn es tot ist. Stellen Sie sich das mal beim Wein vor. Völlig undenkbar. Der Wein ist eine völlig andere Welt. Hier passiert Entscheidendes von Mai bis Mitte Juli in dieses Sterben rein. Und das, was wir ernten, muss wirklich richtig knacketot sein. Jetzt geht das Ganze gar nicht. Schon spannend. Also ich wiederhole es nochmal. Es passiert eine Umwandlung. 80 Prozent von dem, was wir nachher ernten, ist zum Zeitpunkt der Blüte schon in der Pflanze und wird nur noch umgebaut. Das, was Sie als Brot jeden Tag essen, ist umgebaute grüne Pflanze, die aus dem Winter und Frühjahr gewachsen ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die drei Ernten: Korn, Stroh und Wurzelmasse 00:41:30 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Und dieses Ende hier oben in dieses Korn hinein, das bedeutet jetzt, dass die ganze andere Pflanze entleert ist von Eiweiß, entleert ist von Stickstoff, grau, hellbraun geworden ist. Aber glauben Sie nicht, dass dieser Teil, dieses Skelett, bedeutungslos ist. Was ist das Stroh? Seit alters her die Grundlage für die Düngung. Der Kot der Tiere und das Stroh, das macht überhaupt, dass ich irgendwann wieder Getreide bauen kann. Das ist die zweite Ernte. Ich ernte das Korn und ich ernte das Stroh. Mit den Tieren zusammen ist das für den weiteren Fortgang.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was ist die dritte Ernte? Die ist nochmal so groß wie die beiden anderen. Das, was ich vorhin unten gesagt habe, was Sie nie sehen. Die Wurzelmasse. Die Wurzelmasse ist nachher so viel – hier habe ich gar keine gemalt, schrecklich –, ist so viel wie die ganze Pflanze. Hier ist sie schon abgestorben. Rein massenmäßig eins zu eins. Vergessen Sie das bitte nicht mehr. Dieses ist so viel wie das. Eins zu eins. Die ganze oberirdische Masse ist gerade mal so viel wie das, was im Boden gebildet wird. Und oben ist es auch nochmal eins zu eins, das Korn. Ungefähr so viel wie das Stroh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das heißt, nur um Ihnen ein bisschen Zahlen zu geben, ich säe auf einem Quadratmeter 300 Körner. Ich habe 300 ährentragende, 400, 500 ährentragende Halme. In jeder von dieser schönen Ähre können 50, 60 Körner sein. Eins zu 50. Eine Ähre, 50 Körner. Und nachher habe ich da oben halbes Kilo Getreide, reines Getreide. Und jetzt muss ich den Georg wieder dranlassen, weil jetzt will ich daraus Brot machen. Aus dem halben Kilo Getreide, wie viel wird das? Fast ein ganzes Kilo. Das macht man sich nicht klar. Wenn man so ein 800-Gramm-Brot kauft, das ist Öko, das ist der Ökoertrag von einem ganzen Quadratmeter. Mehr braucht man gar nicht. Wie viel das eigentlich ist?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Reservestoffrückverlagerung der Rebe 00:43:54 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ja, kurzer Schnitt. Wir machen hier schnell weiter, und dann braucht ihr eine Pause, mal zwei Minuten. Dann mache ich das kurz fertig, und dann machen wir wirklich eine schnelle Pause. Wir müssen auch gucken, dass wir hier durchkommen, aber wir kürzen auch vielleicht das eine oder andere.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wir haben jetzt dieses ganze vegetative Wachstum erarbeitet, dieses voll in die Substanz gehen, und dann diesen Blühprozess, und jetzt ist für uns Winzer eigentlich ganz wichtig, dass das Vegetative da draußen aufhört. Jetzt. Das ist das, was ihr da gerade seht. Gott sei Dank. Man sieht heutzutage mehr und mehr, dass die Winzer nicht zu früh anfangen mit dem sogenannten Gipfeln oder Laubschneiden. Das muss man auch verstehen. Wenn ich hier in dieser Phase, als ich hier vor 20 Jahren einen großen Betrieb geleitet habe, haben wir angefangen, das nach oben zu drehen. Da hat mich die ganze Pfalz für verrückt erklärt. Heutzutage ist das Verständnis Gott sei Dank da. Wenn ich hier reinschneide, sie ist ja eine apikale Dominanz, sie will nach oben. Was macht sie dann? Sie hat letztendlich sogenannte Geiztriebe, solche schlafenden Augen. Das heißt, sie bildet sofort noch mehr Substanz aus, weil sie kriegt ja die Alarmzeichen. Scheiße, ich werde hier abgeschnitten, ich kann nicht mehr nach oben. Also muss ich noch mehr Substanz bilden.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wenn ich in diesem Prozess bin, wenn ich jetzt das abwarte, diesen Blühprozess abwarte, und sie tatsächlich in der Balance ist – viele unserer Anlagen sind leider nicht in der Balance –, dann findet jetzt sozusagen eine ganz andere Phase statt. Jetzt kommt die Reservestoffrückverlagerung oder die sogenannte generative Phase. Jetzt nichts mehr mit Substanzbildung, jetzt die Substanz bitte rückverlagern, peu à peu, hier rein. Darum geht es jetzt. Ich bin die Mama und ich will mich um meine Kinder kümmern. Ein bisschen. Aber ich muss nicht nur mich um meine Kinder kümmern, ich muss auch mich um mich selber kümmern.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dann beginnt diese Reservestoffrückverlagerung, diese Reifephase, und dann haben wir hier so um den 15. August, das ist Ferragosto in Italien, wir haben dann wie auch immer in dieser Juli-August-Phase irgendwann den sogenannten Reifebeginn, wo wir sehen, jetzt findet die Verfärbung statt, der findet leider immer früher statt. Als ich meine Weinbaulehre noch in der Pfalz gemacht habe, war es völlig normal, Riesling zu ernten, als keine Blätter mehr an den Reben dran waren. Das heißt, die vegetativen Prozesse waren abgeschlossen. Und diese Rückverlagerung hat auch in die Traube reingefunden. Das ist heute etwas anderes. Heute lesen wir Trauben meistens, und da draußen ist es noch richtig dunkelgrün. Noch nicht unbedingt in der Verfärbung, das muss man sich bitte auch klar machen. Wir gucken nicht nur Zucker an, also wir müssen uns an dem Zucker orientieren, und die Lese verschiebt sich immer früher, aber das sind andere Prozesse, wenn wir uns das im Ganzheitlichen anschauen, die vielleicht noch nicht so ganz durch sind.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zwei Reifeprozesse: Frucht und Holz 00:47:12 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Da müssen wir uns irgendwann auch die Rebsorten fragen, da will ich jetzt gar nicht drauf ein. Oder welche Erziehungsform habe ich, wie ist es mit Beschattung, wie kann ich dafür sorgen, dass diese Prozesse vielleicht nach hinten kommen usw. Aber Reifeveranlagungen, die dann hier um den Herbstanfang – leider immer früher, haben wir gesagt, Mitte August geht es bei vielen schon los – dann mit der Reife beginnen, und was mache ich dann? Die Trauben sind reif, aber die Reife ist ja nicht abgeschlossen. Die Frucht als solche ist reif, aber – sie ist ja eine mehrjährige Pflanze, sie hat eben keine Totreife. Sie hat ganz viel Lebenskraft und Lebensenergie in diese Beeren gesteckt, und jetzt muss sie mit dem Rest, was sie hat, schauen, dass sie sozusagen die Prozesse noch fertig führt, sprich die sogenannte Holzreife, ganz entscheidend. Und diese Holzreife, die geht wirklich in diese – ja, eigentlich bis Weihnachten hinein, in diese Ruhephase.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nichts Schlimmeres – das rede ich auch wieder als Praktiker, es ist ja praktisch, man hat das Ernteteam da, und dann fängt man an mit dem Rebschnitt. Dann nehme ich ja auch viel, wenn ich zu früh anfange, viel dessen, was hier passieren kann. Holzreife, danke. Finde ich so eine coole Sache, haben wir nicht. Also zwei Reifeprozesse.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber jetzt kommen wir zu der Traube, und das will ich euch als Impuls mitgeben vor der Pause. Da ist dann Steiner, auch interessant, der das so beschreibt, und das schauen wir uns dann auch für den Gärprozess an, warum können wir eigentlich so guten Wein mit der Traube machen? Warum ist es anders als bei der Kirsche? Oder bei der Heidelbeere? Steiner beschreibt es so – ich nehme jetzt mal Steiner –, dass das, was die Pflanze an Energie, was wir hier gerade erlebt haben, voll und ganz in ihren Samenprozess gibt, damit diese Erneuerung stattfindet, ist bei der Rebe in solch einer Kraft und Vielfalt vorhanden, dass sie in der Lage ist, einen großen Teil davon nicht nur in den Samenprozess zu geben, sondern auch ins Fruchtfleisch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also dieses Unglaubliche an Lebenskraft, was wir da draußen sehen können. Und ich bin auch jetzt in zwei Wochen wieder in Portugal, da draußen ist jetzt braun, da ist nichts mehr grün in extrem heißen Regionen. Und dann gehe ich in die Weinberge, und es ist grün und es strotzt vor Lebendigkeit. Das ist eine Geste, die wir dort erleben können. Also diese unglaubliche Pflanze, die so verbunden ist und so im Leben steht, gibt jetzt dieses wahnsinnig Zuviel an Lebendigkeit auch noch ins Fruchtfleisch hinein. Damit schicke ich euch jetzt in die Pause. Bitte in fünf Minuten wieder hier sein. Einfach nur ein bisschen bewegen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Keimruhe und die Wiederbelebung durch Wasser 00:50:22 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Also mit meiner Kultur-Menschen-Beziehungspflanze sollte ich jetzt deutlich rübergekommen sein. Tod in Wärme, Licht und Trockenheit. Und es ist eigentlich ein Weltwunder, dass man die jahrelang irgendwo lagern kann, wirklich noch zehn, elf Prozent Feuchtigkeit drin. Die sind knackehart und wirklich tot. Und dann, wenn man die wieder ins Feuchtetuch keimt, das ist eigentlich verrückt. Es gibt ja Getreide, was sogar über mehrere Jahrhunderte gelagert werden konnte. Das ist immer ein Ausnahmefall, aber es geht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das ist ein Prozess. Pflanze und Leben und Wein, das wisst ihr auch, ist viel mehr Prozess als Substanz, als Stoff, als Materie. Und man kapiert immer nur was davon, wenn man sich auf den Prozess einlässt. Und dieser Prozess ist zu Ende gekommen, ist wirklich in die Härte, in die Festigkeit, in die Trockenheit, in die Wasserlosigkeit und auch in gewisser Weise in die Wärmelosigkeit gestorben. Ich gebe dir noch mal einen Streifen hier. Und mach du weiter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Da gibt es eine sehr merkwürdige Sache, das ist eigentlich ein agronomisches Detail, aber ich finde es so sprechend. Ich erzähle es nur, dass ihr noch so ein Bild habt, was einem da helfen kann. Es gibt eine Keimruhe. Wenn ich das Getreide zwei Wochen nach der Ernte versuche, wieder zum Keimen zu bringen, keimt das nicht. Das muss wirklich durch so einen Prozess durchgehen, von Wochen, wo alles zur Ruhe kommt. Erst dann ist die enzymatische Aktivität möglich, dass es wieder neu starten kann. Ich finde das super spannend.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und habt ihr euch mal überlegt, was eigentlich der Mähdrescher ist? Der mäht und der drischt gleichzeitig. Und das ist natürlich eine super geniale Erfindung, weil es uns das Leben leicht macht. Und wisst ihr, warum es Sommerferien gab? Oder gibt? Weil alle, aber auch wirklich alle, ernten gehen mussten. Und das ging über Wochen. Und das ging so, dass man das Getreide nicht hier getrennt hat und noch ausgedroschen hat, sondern dass man das Ganze viel früher, vier Wochen vorher geerntet hat und mindestens vier, sechs, acht Wochen länger, als wir es heute haben, zusammengelassen hat. Erstmal als Garben auf dem Acker stehen gelassen hat und dann eingebahnst hat. Und erst im Oktober, November runtergeholt hat und jetzt Korn und Stroh getrennt hat. Und dabei übrigens auch die Unkrautsamen auf dem Hof hatte und nicht auf dem Acker, wo sie wieder schön keimen können. Also es gibt vieles dazu zu erzählen. Ich will nur einfach dieses Bild klarkriegen. Dreschen ist was anderes als Mähen. Mähen heißt eigentlich, die ganze Pflanze holen, und das macht auch Sinn, dass die noch ein paar Wochen zusammen sind, obwohl da nur ganz feine Prozesse stattfinden für die Qualität.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Mähdrusch, Masse und das Individuelle 00:53:35 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ich gehe weiter. Wir kommen jetzt zu dem nächsten Punkt, und das ist hinter der Entwicklung. Nur, dass man es einfach versteht. Wir sind halt so Massenkönige unserer Kultur. Mähdrusch ist geil. Einer kann in einer Stunde einen Hektar dreschen. Mähen und dreschen. Wahnsinn. Wenn man das noch vor 100 Jahren – wie viel dieser eine Hektar Menschen beschäftigt hat. Sowohl lange vor dem, wo wir heute mähen, als auch Monate später mit dem wieder runterholen und dreschen. Und da passiert halt noch was. Das ist nicht nur, weil es irgendwie anders nicht ging, sondern da passiert was, und vor allem hat man früher anfangen können, damit man später aufgehört hat. Nicht alles auf einen Schlag.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Kann das schmecken im Brot?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ja, das kann man auch schmecken. Da passiert was. Das zu beschreiben – es ist eine gemeinsame Anpassung, die passiert. Das ist schwierig. Aber ich will es einfach nur erwähnen, dass man sich mal so einen Moment auch Gedanken macht. Was passiert denn jetzt, wenn die Pflanze abgestorben ist? Jetzt kommt ein neuer Prozess. Und beim Wein, wisst ihr ja, und ihr werdet es jetzt auch gleich nochmal hören, alles bleibt natürlich in dem Feuchten, Zuckrigen, mit den entsprechenden Kühle und Wärme und so weiter, und es geht nach unten. Bei uns geht das auf den Speicher und ist tot.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was muss ich jetzt machen, damit ich irgendwas – da ist nicht mehr Nahrung draußen, so ist das keine Nahrung. Das war immer eine riesige Geschichte, das Mahlen, das war viel Energie, überall das Mühlenbauen, das Mühlenrecht und so weiter. Was muss ich machen? Ich muss Wasser dazu bringen. Ich mache wieder von vorne, ich mache eigentlich Keimung. Und enzymatisch passiert das auch. Es ist nicht geil, es ist wirklich so cool, diese Pflanze ist immer wieder raus aus dem Trockenen, Heißen, Toten in etwas Feuchtes, Kühles. Was für eine Temperatur brauche ich beim Brotmachen? Meine Menschentemperatur. Auch cool, oder? Das geht nicht bei zwei Grad plus und auch nicht bei 50 Grad, sondern irgendwo da, wo ich auch zu Hause bin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dieses Heranholen. Ich bin in Ostwestfalen gewesen, hat man dann nach dem Dreschen in so einem kleinen Dörfchen, hat man das Getreide für den Rest des Jahres auf dem Kirchenboden als ganze Gemeinschaft – darunter fand der Gottesdienst statt, darauf lag das Getreide, von dem man das Jahr über gelebt hat. Also diese Bilder einfach, dass man ein bisschen checkt, was passiert da eigentlich? Wir wissen, wenn wir einen Teig machen, passiert jetzt wieder, das Allgemeine wird sehr individuell, zu einem ganz bestimmten Zeitpunkt mit ganz bestimmten Mikroorganismen, die jetzt daran beteiligt sind. Und das ist wie bei euch auch mit dem Wein, mit irgendeiner Standardhefe wird es halt ein Standard-Industriebrot. Lässt sich gut in einer Backkette machen. Aber schmecken ist was anderes. Individuell ist was anderes.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also ich habe das hier nochmal hingeschrieben, Mehlkörper und Eiweiß, das hat sich hier gebildet. Und im Grunde genommen ist das das super Geniale am Weizen und am Dinkel und eben nicht an der Gerste, nicht am Hafer, dass man jetzt etwas mit dem Eiweiß hat, was diese Fähigkeit hat, wieder wie eine Pflanze zu wachsen und dann diese Luftblasen zu machen und dadurch eben dieses lockere, puffige, edle Brot entstehen kann. Und was müssen wir tun, damit dann wirklich Brot daraus wird? Das Ganze nochmal, wieder Hitze, wieder Ende. Das ist doch irre, wenn man sich das einmal klar macht, von Korn zu Brot, also vom fertigen Korn zum Brot ist eigentlich wie vom Saatgut zum Korn.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Traube in den Keller: Verwesung und Gärung 00:57:38 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Wir haben oben und unten, wir haben gehört, wir lagern das Getreide im Speicher, und jetzt kommen wir zur Traube, die ernten wir also da oben voll in dieser Sommer-, Anfang-Herbst-Zeit, und was machen wir damit? Wir tragen sie jetzt nach unten, im wahrsten Sinne des Wortes. Jetzt wird sie ins Kühle, Erdig-Wässrige in den Keller gebracht. Und dort findet auch – du hast mit dem Todes- und mit dem Sterbeprozess angefangen –, dort findet eigentlich, wenn wir ein Stück Obst auf den Boden fallen lassen, dann findet ein folgender Prozess statt, ein Verwesungsprozess. Da ist das deutsche Wort auch schön, verwesen. Das Wesen geht jetzt, löst sich von dem Physischen. Das wird in der Medizin auch gerne verwendet. Paracelsus, Spagyrik und wie sie alle heißen, anthroposophische Medizin. Das heißt, ich versuche sozusagen aus dem Stofflichen heraus, das ist das, was da passiert, in dem Verwesungsprozess. Das Stoffliche ist im Auflösen begriffen, und das Geistige, was da vielleicht auch drin ist, verflüchtigt sich oder kann sich verflüchtigen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und hier kommt jetzt wieder eine Geste noch dazu, dass jetzt wieder das In-Beziehung-Treten hineinführt. In der Medizin, wenn es da um Pflanzenextrakte geht, in der Pharmazie, da muss ich gar nicht in die sogenannte Alternativ- oder Komplementärmedizin rein, dann weiß ich das. Ich brauche sozusagen diesen Auflösungsprozess, und jetzt kann ich den steuern. Jetzt kommt was anderes, das nennt sich Gärung. Und in diesem Gärungsprozess passieren jetzt Dinge, wie unglaublich viel Lebendiges von außen, mikrobiell. In unserem Fall sind es in erster Linie die Hefen, da gucken wir auch noch drauf. Aber es sind auch die Bakterien. Da ist eine unglaubliche Kraft, da ist nicht nur Zucker und so weiter, sondern da ist eine unglaubliche Kraft, dies jetzt zu führen. Kulturführung, in Beziehung treten, mit der Sache in Kommunikation gehen. Das ist dann die Aufgabe der Winzerin oder des Winzers.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kulturgeschichte der Gärung: gekauter Reis 00:59:55 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ich verwende jetzt bewusst erstmal den weiblichen Begriff, weil wenn wir in die Kulturgeschichte der Gärung hineingehen, 9000 Jahre vor Christus. Das ist das, was wir heute ungefähr wissen. Wir hören immer von Georgien, aber heute wissen wir, das war in China. Da ist das erste, wo die Traube höchstwahrscheinlich mit involviert war. Also China ist die Region, wo es die meisten Wildrebsorten gibt, 40. Und es gab das erste vergorene Getränk, was man heute kennt aus der Menschheitsgeschichte, ist eine Verbindung aus Reis, Honig und höchstwahrscheinlich Trauben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Da könnte man jetzt länger drauf schauen, warum bringe ich das Weibliche hier, weil der Reis, der kann nicht gären. Es war noch eine intensivere Verbindung zum Menschen, und das nicht nur in China, sondern in anderen Kulturen auch: damit die Stärke überhaupt gären kann, dass die aufgespalten wird und zu Zuckern umgewandelt wird, die vergoren werden können, hat man den Reis gekaut. Das waren in erster Linie Rituale, das waren Priesterinnen, das waren Frauen, die das gemacht haben, und man hat den gekaut, und durch die Enzyme des Kauens, dann hat man wieder ausgespuckt, wurden diese Stärke aufgespalten, und es sind Glukoseverbindungen entstanden, die dann vergärbar waren. Ich bringe das jetzt einfach nur nochmal, dass wir da in diese Kulturgeschichte auch reingehen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Also diese Gärung, die dann stattfindet, und warum bringe ich das auch, weil hier durch diesen Gärprozess ja nochmal tatsächlich eine physische, enzymatisch-physische Verbindung mit dem Menschen – wir kennen das heute von Kaffeebohnen, die teilweise durch irgendwelche Tiere gehen und so weiter, habt ihr vielleicht auch schon gehört, wo es um diese Aufspaltung geht. Also diese intensive Verbindung Mensch und Pflanze auch im Prozess.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Persephone-Zyklus und die soziale Plastik 01:02:08 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und hier diese intensive Verbindung, wo wir jetzt – was passiert denn da? Wir ernten diese Trauben, wir tragen sie runter, ich mache auch einen kurzen Exkurs in die Mythologie, ich trage sie hinunter und hole sie sozusagen im Frühjahr wieder raus. Das ist das Bild des Persephone-Zyklus. Über Herbst, Winter geht sie hinunter zu Hades und kommt im Frühjahr, Sommer wieder raus, dann ist das, wenn draußen alles blüht und fruchtet, und über Herbst und Winter passieren eben die Lebensprozesse da unten, und wir bringen es darunter, da passiert das Lebendige, da passiert dieses Unglaubliche der Gärung. Und wir Winzer wissen das, wenn uns so ein Tank übergeht, das ist Zauberlehrling-mäßig, wenn das wirklich mal voll in der Gärung ist, und ich das nicht die ganze Zeit führen kann und kontrollieren kann, dann kann mir so ein Tank tatsächlich vor lauter Energie überschwappen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was wir da machen, ich bringe jetzt hier zwei Prozesslichkeiten in den Denkprozess. Wir könnten jetzt natürlich noch auf das Chemische der Gärung eingehen, machen wir aber nicht. Ich bringe hier zwei Bilder. Die soziale Plastik auch von Beuys finde ich hier immer schön, das ist Chaos, Bewegung und Form, und das können wir auch so nennen, dass wir hier Einzelbeeren bringen, die schmeißen wir sozusagen in einen Tank, bei Beuys in der sozialen Plastik sind es Einzelindividuen, dann entsteht ein Bewegungsprozess, und aus diesem Bewegungsprozess entsteht was Neues. Also hier sind Einzelbeeren, die dann in den Bewegungs- und Wärmeprozess kommen, in der alkoholischen Gärung entsteht ja Wärme, CO2, also aus dem einen wird plötzlich was Gemeinsames.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und es kann dann – und dazu braucht es in unserem Falle, in der Gärführung müssen wir gucken, dass es im Pilzlichen bleibt, oder im Hefebereich bleibt. Sicherlich, so ein paar Bakterien ist schön, da gibt es ja heute auch ein Workshop dazu, also was heißt dann eigentlich, wenn die Bakterien da auch tätig sind? Also es ist durch die Hilfe von der Mikrobiologie, die sich auf dieser Grundlage nicht nur von Zucker und irgendwelchen Stoffen, die da in der Traube sind, sondern von dieser Lebenskraft da weiterentwickeln kann, entsteht ein Gärprozess, ein Wärmeprozess, und dann entsteht was Neues.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vom Alkohol zum Essig: das Dazwischen 01:04:53 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Aber dieses Neue hier, und das ist bei Beuys auch wichtig, das kann hier zurückgehen, aber in unserem Falle bei der Traube entsteht dann noch ein zweiter Prozess. Ihr stellt euch vor, hier sind wieder einzelne Punkte, und dann entsteht ein umgekehrter Prozess, das hat der Martin ja beim Getreide auch ein bisschen beschrieben, und dann entsteht hier – ist es eigentlich der ganze Prozess eigentlich komplett durch, wenn sozusagen aus dem Alkohol dann der Essig wird. Dann entsteht ein zweiter Prozess, der hier auf der bakteriellen Ebene stattfindet, und da findet noch mehr diese Konzentration statt, des Lebendigen, und dann habe ich was, am Ende ein hochstabiles Produkt, was eigentlich nicht mehr schlecht wird, was ich in eine Flasche füllen kann, und wahrscheinlich tausend Jahre im Mittelmeer versenken kann und wieder rausholen kann, und es strotzt immer noch vor Leben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Könnt ihr euch das vorstellen? Wenn dieser Prozess sauber und gut durchläuft, entsteht hier ein Endprodukt, was Repräsentant für das Leben schlechthin ist. Das geht bis in die Mythologie – ich mache euch jetzt keinen theologischen Vortrag, aber wenn wir im Christentum verankert sind, dann bekommt eben Christus am Kreuz den Schwamm gereicht mit dem Essig und macht noch mal kurz den da, kennt ihr ja, und dann ist es vollbracht. Da ist wirklich diese volle Lebenskraft, die wir da auch drinnen haben können.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das sind jetzt Bilder, die ich euch einfach auch mitgebe, aber es geht – was ich mit euch einfach machen will, ist dieser doppelte Umwandlungsprozess, und das, was wir dann Wein nennen, ist eigentlich das Dazwischen. Dieses Dazwischen, und wie ist dieses Dazwischen in seiner Lebendigkeit so zu führen, so zu erhalten, dass wir letztendlich diese Lebendigkeit zu uns nehmen können. Ohne dass es hierhin abdriftet und ohne dass es hier zurückdriftet. Ich sage jetzt mal einen Satz von Schwefel zum Beispiel. Ich gebe euch das jetzt einfach nur als Gedankengang in den größeren Dimensionen mit oder eben nicht. Und wie kann sich das in Balance halten? Wie kriege ich das hier ins Gleichgewicht? Als eine zentrale Frage.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Das Brot als Leib: Bildung einer Ganzheit 01:07:39 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Wenn wir jetzt weitergehen und uns wirklich darauf einlassen, was ist jetzt eigentlich das Brot? Da haben wir ein merkwürdiges Phänomen, dass die Technologie oder das, was wir machen müssen, um ein Brot entstehen zu lassen, relativ kompliziert ist. Wir brauchen diese relativ große Menge Teig, die viel Hitze, und die muss aber so stark sein und nicht so hoch sein, dass es mir außen nicht verbrennt und innen drinnen gut wird. Es ist sofort aus diesen vielen kleinen Körnern ein Ganzes geworden, wo mir der – als Bäcker, wenn ich nur damit beschäftigt bin, dass das schöne Ganzheiten werden, und die sind innen anders als außen. Ich kriege eine richtig schöne duftende, gute Kruste, aber die darf nicht so sein, dass sie schwarz ist, und es darf aber auch nicht so sein, dass die Kruste nichts ist. Es ist innen ganz schön, und es darf auch nicht so sein, die Kruste ist knackig und innen ist es noch gar nicht durchgebacken.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das heißt, es kommt jetzt auf dieses Ganze an, und das ist ja das, was dann auch in der christlichen Mythologie so eine Riesenbedeutung bekommt. Der Leib des Brotes, die Ganzheit, es entsteht durch diesen Kulturakt Backen etwas echt Neues, nämlich eine Ganzheit, die diese tausend Körner gar nicht sind. Der Prozess Teig machen, haben wir schon gesagt, ist wieder neu ins Leben holen, das eigentlich todtrockene Getreide wird wieder ins Leben geholt, geht ab wie Schmitz&#039; Katze, kann nur wenige Stunden gehalten werden und muss wieder in die Hitze, aber der Aspekt ist jetzt Bilden einer Ganzheit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und was ist unsere große Kultur? Jetzt auch sozusagen schon im Sakralen, ich gehe jetzt über die Esskultur hinaus, ich breche das Brot. Gemeinschaftsbildung wird uns geschildert als, wir sind eine Gruppe, die sich von einem Brot ernährt, und das Brechen an die Einzelnen. Habt ihr diese Dimension? Ich glaube, ich brauche es nicht nochmal bringen, oder? Das ist deutlich. Das ist alles in dieser einfachen Graspflanze, die der Mensch da kultiviert hat, ist das alles drin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Distillation und Zusammenführung von Brot und Wein 01:10:06 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ich gehe mit der Medizin noch einen Schritt weiter. Wir haben also den Fäulnisprozess, den Verwitterungsprozess, wir haben den Gärprozess, wo wir sozusagen das begleiten können, wo wir das Stoffliche durch eine Führung trennen können und das Geistige oder das Lebendige versuchen, da drin zu erhalten. Und jetzt gibt es noch einen dritten Prozess, der auch gerne verwendet wird, ist dann die Distillation. Wir verwenden im Deutschen tatsächlich den Begriff des Weingeistes. Das ist dann wirklich die Essenz, die wir da auch nochmal aus dem Distillat herausdistillieren können. Wir haben sozusagen Auflösung, geführte Gärung, das Lebendige vielleicht durch die Unterstützung von Mikroorganismen nochmal deutlicher hervorheben oder multiplizieren, in ein Erfahrungsfeld bringen, in ein Aktionsfeld bringen, und dann kann ich das Ganze nochmal distillieren, und dann trenne ich wirklich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das ist dann in der Medizin, was dann passiert, dann entsteht das Distillat, wo ich sozusagen diese Essenz oder dieses Geistige habe, oder im Schnaps, und was dann aber auch noch gerne gemacht wird, ist die Veraschung dessen, was da als physisches Etwas übrig bleibt. Und dann kann ich diese beiden auch wieder neu zusammenführen, und dann entsteht da draußen ein Mittel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wenn ich jetzt an Martin anschließe, ich breche den Leib oder das Brot, das Brot wird gebrochen, der Wein wird gereicht. Also diese Geste von unten nach oben, also wir haben sowohl auch beim Brechen des Brotes findet es meistens da oben statt, also da ist auch diese Gestik des Élevage oder des Zusammenführens, und es kann letztendlich dann bei Menschen auch passieren. Und Wein ist ja auch in der Mythologie nochmal als repräsentativ des Blutes, des Lebens oder des Rhythmischen letztendlich da auch zu verstehen. Also ich nehme sozusagen dieses hoffentlich in der Gärführung gut erhaltene, gut zusammengeführte Lebendige und führe das dann mit diesem Gut in der Prozesslichkeit – und beides sind ja auch Gärprozesse. Bei beiden sind letztendlich auch nochmal Prozesse, wo das Lebendige, Mikrobiom, Mikrobiologie und so weiter, die ganzen Hefen und so weiter stark aktiv sind. Die führe ich zusammen, und das sind zwei völlige Polaritäten. Wir haben die Polaritäten, dass wir es da runterbringen, das eine trocknet da oben, um die Lebendigkeit zu fördern, zu erhalten, das andere führen wir da unten. Das sind beides Kultur- und Führungsprozesse, die wir dann auch wieder zusammenbringen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die Lebendigkeit der Pflanze als Indikator 01:13:06 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und vielleicht für mich, jetzt um zu versuchen, ein bisschen in die Zusammenführung zu kommen, dann fange ich jetzt mal an, und dann können wir vielleicht auch nochmal auf gemeinsame Reflexionen gehen. Ich nehme euch jetzt nochmal mit in dieses Bild, was wir ausdrücken wollten, also dieser Beginn, das wir entwickelt haben, dass ich erstmal sozusagen diese Liane habe, die da diese Kraft, diese Substanzkraft aufbilden muss als Pflanze, die dann letztendlich, wenn ich die Kulturtat mache, ich in diesen Stamm führe oder diesen Stammaufbau, dass sie dieses Lebendige bilden kann, aber hier ganz entscheidend, dass sie sich verwurzeln kann, dass sie sich wirklich als Pflanze intensiv mit der Örtlichkeit – wir reden von Cru im Weinbau, im Getreide könnten wir das auch, aber im Weinbau ist es eigentlich nochmal krasser, wenn die da tatsächlich 10, 14 Meter runtergehen kann, so sie denn eine Europäerin ist. Die Amerikanerinnen können das leider gar nicht so gut. Also sie kann da sich voll mit der Örtlichkeit verbinden, und dann sozusagen, sie kann sich ja nicht bewegen, sie ist total an den Platz gebunden, wo sie steht, und kann sich dann letztendlich damit verbinden. Epigenetik haben wir auch entwickelt, wie wichtig das im Vorblütebereich ist, wie wichtig die Außenfaktoren sind auf diesen gesamten Wachstumsprozess der Rebe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und dann, ganz wichtig für mich zu verstehen, dieses Bild, was Steiner uns da gibt, dass sie wirklich dieses – und das ist nicht nur das Stoffliche, ihr merkt, ich rede relativ wenig über das Stoffliche gerade, sondern ich bleibe mit euch in dieser Lebenskräfteebene, was da in diese Traube hineingeht, und dann irgendwie geführt durch die Kulturtat des Menschen in den Gärprozess da hineingeführt werden muss. Und diese Lebendigkeit will ich nochmal untermauern, und da sind wir auch am Biodynamischen dran, dass in der biodynamischen Landwirtschaft der Umgang mit dem Lebendigen eine zentrale Rolle spielt, bis hin zu der Verwendung dieser biodynamischen Präparate.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und ich bringe euch einfach das Bild, und ihr könnt jetzt auch rausgehen und euch diese Weinberge mal anschauen, ihr seid jetzt alle hier voll in der Hitze gerade, und wenn ihr euch jetzt da vorstellt, ihr müsstet jetzt da, wo der François gerade steht – es tut mir ja auch leid –, da in der Hitze stehen, dann haltet ihr das vielleicht mal eine halbe Stunde, Stunde aus, und ihr seid heute Morgen vielleicht frisch aufgestanden, und jetzt steht ihr da in der Hitze, und irgendwann werdet ihr schlaffer.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und jetzt schaut ihr euch – das ist für mich ein ganz wichtiger Indikator, wenn ich da raus in meine Rebanlagen gehe, inwieweit, wie lang sind denn meine Pflanzen fähig, präsent da draußen zu stehen, wie lang halten die ihre Platzstellung so, und das ist relativ normal im Weinbau, je nach Standort und je nach Rebsorte unterschiedlich, dass die irgendwann schlaff machen und da runterhängen. Das kann am Nachmittag passieren, es kann aber auch passieren, dass die echt lange hier durchhalten und so aktiv in der Landschaft stehen. Wenn ich aktiv und wach in der Landschaft stehe, bin ich ganz anders aufnahmefähig, als wenn ich so in der Landschaft stehe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Der Salat-Vergleich: stofflich gleich, lebendig verschieden 01:16:34 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und ich bringe immer gerne das Beispiel, stellt euch vor, ihr pflückt einen Salat frisch am Morgen in eurem Garten und macht damit zum Mittagessen einen Salat. Dann schmeckt der irgendwie knackig, ihr könnt euch das alle vorstellen, und jetzt nehme ich den gleichen Salat und lege den über Nacht in den Kühlschrank. Oder ich lege ihn mal eine halbe Stunde in die Sonne. Dann ist es stofflich, wenn ich da irgendeine chemische Analyse mit mache, höchstwahrscheinlich immer noch der gleiche Salat. Aber von der Lebenskräfteebene und von der Perzeption und von dem, was ich da wahrnehme und was ich zu mir nehme und was es mit mir innerlich, körperlich macht, ist es was völlig anderes. Stofflich ist es das Gleiche, aber auf der Lebenskräfteebene nicht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das ist das, was wir versuchen im Biodynamischen zu finden. Ich sage nicht, dass wir es immer finden, aber wir arbeiten damit. Und wir versuchen wirklich, daran zu bleiben, und für mich gibt es, wenn wir über den Lesezeitpunkt sprechen, dann sind es die drei Klassiker. Dann ist es Zucker, Säure, phenolische Reife. Das kennen wir alle irgendwie. Zucker ist in der heutigen Zeit meistens zu hoch, und Säure meistens zu niedrig. Und wir müssen irgendwie hinkriegen, dass wir die phenolische Reife da einigermaßen in Balance bringen. Das kennen wir, aber für mich ist eigentlich der entscheidende Faktor die Lebendigkeit, die Knackigkeit. Wenn ich in die Traube reinbeiße, knackt die noch. Und es ist bei einigen Rebsorten, Sauvignon Blanc oder wie sie auch alle heißen, ist es teilweise eine Sache von Stunden, Tagen, dass die so in der Landschaft stehen oder dann so hier runterhängen. Und es ist ein riesen – stofflich auch, pH, Gesamtsäure und so weiter. Es sind die gleichen Trauben, wenn die eine so steht und die andere hängt. Aber was damit im Tank passiert, ist was völlig anderes. Es ist ein völlig anderer Gärprozess, wenn ich die Schlaffies ernte, wenn ich die Überreifen ernte, als wenn ich die mit Lebendigkeit ernte. Ist das nachvollziehbar? Und da möchte ich mit euch ran und da versuchen ein bisschen zu arbeiten, da ein bisschen zu beobachten. Das heißt nicht, dass ich nicht teilweise Weinberge auch mal überreif werden lasse. Also bitte nicht falsch verstehen, aber es geht darum, da ein bisschen das in den Zusammenhang und Zusammenklang zu bringen und zu versuchen, diese Lebendigkeit als Ausdruck, als Realität dastehen zu lassen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Die beiden Spritzpräparate: Hornmist und Hornkiesel 01:19:12 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Jetzt gehe ich aus unserer gemeinsamen Verabredung raus. Ich hoffe, du verzeihst mir das. Das ist einfach so ein toller Moment, weil wir sind ja hier heute zusammen, ein bisschen Biodynamik zu verstehen. Weil man mit diesen beiden Menschheits-Kulturpflanzen und dem, was wir beschrieben haben, wunderbar ein Stück Ahnung verstehen kann, was wir da mit diesen beiden Spritzpräparaten machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das Hornmist ist hier bis hier. Das soll die Pflanze verbinden mit dem Boden und den Boden mit der Pflanze. Im Grunde genommen kann man sagen, alles, was von unten kommt. Und das darf man auch zwei- und drei- und viermal machen, je nachdem, wie die Pflanze dasteht. Und das kann man auch sehen. Und die Profis sehen das auch an der Art, wie die Pflanze gespannt ist von dem, was von unten kommt. Von dem, was sie ist aus ihrer Verbindung in diesem Jahr mit ihrer Genetik an diesem Ort.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das zweite Spritzpräparat, dieses Hornkiesel, das wirkt vollkommen anders. Das ist was völlig anderes. Das macht diesen Prozess, der so geht, der die Pflanze verbindet mit dem, was da draußen ist, was Reife ist, was überhaupt nichts mehr mit Vitalität, mit der ersten Runde des Roh-Erzhaften, würde der Paracelsus sagen, von unten zu tun hat. Sondern das ist die zweite Dimension. Das ist eine Oktave höher. Das Ganze wird jetzt verwandelt und umgebaut und reift. Geht in einen eigenen inneren Prozess in Licht und Wärme und über Johanni hinaus. Bis jetzt war alles knackig, Vitalität bilden. Und das Eigentliche, dass es haltbar wird, dass die Schädlinge nicht so durch die Haut durchgehen und so weiter und so weiter. Das ist jetzt dieser Impuls, den wir stärken wollen, den wir sozusagen einen Kick geben wollen mit diesem Hornkiesel-Präparat, wo es ja in einer sehr, sehr hohen Verdünnung ein Mineral genommen wird, was ganz hier unten, weit unten unter der bodenfruchtbaren Zone ist, wo man wirklich ein kristallgewordenes Silikatgestein verarbeitet und so fein verarbeitet, dass es seine eigene Struktur verloren hat, und in diesem, was du beschrieben hast, von dem Prozess her, wie ein Medizinprozess jetzt übergeführt wird in Aktivität, in wässrige Aktivität, sodass ich es wirklich als Nebel, als dünnsten Schleier da auf die Pflanzen geben kann, und die messbar nach wenigen Tagen reagieren. Reagieren mit besserer Haut, besserer Reifung, sogar Ertragsrückgang. Wir können mit Hornkiesel 10 bis 12 Prozent Ertragsrückgang induzieren, weil es um Qualität, um Umbildung, um Haut, um Reifung geht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Das wollte ich einfach noch ergänzen. Ich glaube, das kann man jetzt gerade in so einem Moment, angehängt an so was als Einführung – der eine oder andere hat das vielleicht noch gar nicht gehört –, hier gut mitnehmen. Jetzt könnte man eigentlich ins offene Gespräch übergehen, oder? Ich würde jetzt sozusagen den Teil hier so weit abschließen und gerne jetzt die Meldungen, Ergänzungen, Widersprüche und so weiter an uns beide versuchen zu integrieren. Bitte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Gespräch: Kristallisieren und Veredeln 01:22:47 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Vor der Frage erstmal ein Riesendanke an euch beide. Das sind Megabilder, die ihr durchgereicht habt. Das war echt für mich megaschön.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Danke. Komm, stimm mal auf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Du holst diesen grafischen Stein da unten, der sich kristallisiert, der kristalline Strukturen hat, wo verbesserst du ihn, und sprichst dann über 20 Prozent Rückgang im Westen, oder?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; 12 Prozent, ja, das kann passieren. Das kann sein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Das heißt, da habe ich dann auch wieder dieses Kristallisieren, das Veredeln sozusagen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ja, absolut. Landwirtschaft, Kultur, Lebensmittel ist nicht nur Masse, mehr Masse, noch mehr Masse. Sonst säßen wir ja hier auch nicht zusammen. Ich glaube, das ist hier jedem klar. Wenn wir nur das betrachten, dann sollten wir irgendwie gehen. Sondern es geht darüber hinaus. Und gleichzeitig ist darin aber was ganz Richtiges, dass Masse und Vitalität gefördert und gebildet wird. Die muss nur zur richtigen – alles ist eine Frage der Zeit – die muss zur richtigen Zeit entstehen. Und sie muss entstehen aus dem, was diese wachsende Wurzelspitze selber mit dem Boden veranstaltet. Und nicht, indem ich da eine Nährstofflösung hingebe und die Pflanze eigentlich statt Wasser diese Nährstoffe aufnimmt und dann übervoll ist damit, sodass eigentlich sie gar nicht anders kann, als das irgendwo hinzulagern, viel zu hohen Ammoniumgehalt und so weiter in ihren Pflanzensäften hat, und dann natürlich das gefundene Fressen für jedes Insekt ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Am Stickstoff kann man so gut verstehen, wie bekloppt wir eigentlich sind, dass wir erst das reinpumpen in die Pflanze, die kann nicht anders, und dann sehen wir, oh scheiße, da kommen ja Insekten, da kommen ja Pilze, die wird zu hoch und so weiter, jetzt müssen wir die nächsten Mittel nehmen. Das ist die Geschichte seit den 20er Jahren der allgemeinen Landwirtschaft. Und wir meinen immer noch, das sei irgendwie nötig und gut und schmeißen dann davon knapp 40 Prozent weg. Das ist doch unsere Situation heute, in Bezug auf das Getreide kann man das ganz klar so sagen. Aber ich bin abgeglitten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Und wenn du das Kristalline, das Formhafte bringst, ich greife es nur auf, wenn wir jetzt Hornkiesel sprechen, im Weinbau, dann ist es im Vorblütebereich. Oder wenn man mich fragt, ich schaffe es nur einmal, es gibt natürlich verschiedenste Zeitpunkte auch, aber da – das habe ich ja vorhin versucht zu erklären – da treffe ich diese drei Zeitströme. Und da ist die Pflanze wirklich aufnahmefähig, das ist auch ein Teil meiner Doktorarbeit, da sehen wir dann im Folgejahr deutliche Auswirkungen auf die Traubenstruktur, auf ein geregelteres vegetatives Wachstum, weniger Geiztriebe und so weiter und so fort. Aber uns geht es ja darum, in den größeren Linien an dem Verständnis zu arbeiten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Gespräch: Pfropfung und Gleichgewicht 01:25:53 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Ich fand das da ganz interessant, dass du gesagt hast, dass die Amerikaner, also eher oberflächlich wurzeln, und die Europäer weiter nach unten gehen, also tiefgründiger. Aber das ist ja eigentlich eine Katastrophe, wenn wir eine amerikanische Unterlagsrebe haben und eine europäische drauf pfropfen, oder?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Also ich wiederhole nochmal die Frage, und ich würde es jetzt gerne mit dem Wort ein bisschen anders, ich würde gerne die benennen, dass wir nicht immer sagen Amerikaner und Europäer, weil da wird so viel mit assoziiert, sondern dass wir erstmal ganz nüchtern auf zwei verschiedene Wildformen oder Ursprungsformen der Weinpflanze gucken. Da passiert im Kopf immer mehr, als man eigentlich will, und zwar ganz schnell. Darum geht es jetzt nicht, sondern wir wollen wirklich gucken, was machen wir eigentlich mit diesen Pfropfen und mit diesen Untergrundpflanzen?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ja, es ist nicht nur eine Katastrophe deswegen, sondern wir müssen uns auch klar machen, wir kreieren nicht unbedingt Gleichgewicht, und das ist für mich auch einer der Hauptgründe, warum wir im Weinbau so gute Ergebnisse haben können, weil wenn wir es mit den gepfropften Pflanzen zu tun haben und an diesem Bild dranbleiben, dass da deutlich mehr Substanzkraft vielleicht ist von der Unterlage – ich bleibe mal nicht bei der Amerikanerin –, dann ist es nicht im Gleichgewicht. Das heißt mein Leben lang, ich vergleiche mal, wenn ich dein Bein nehme und ich pfropfe meins auf deins, dann läufst du dein Leben lang schief und musst da irgendwie das ausbalancieren. Also da könnten wir jetzt stundenlang einsteigen, deswegen habe ich zu Lotte geschaut, wie lange.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vielleicht noch als ein größeres Bild, ich bin ja auch in Amerika immer mal wieder tätig, und wir haben jetzt gerade genauso wie hier, hier kommt auch der Wahnsinn auf uns zu mit einer amerikanischen Rebkrankheit, und dort auch, da gibt es Red Blotch Disease, heißt das, auch so eine kleine Zikade, die überträgt so ein Virus. Man reißt da gerade massiv Reben raus, und im Napa Valley, ich war letztes Jahr dort bei so einer gerodeten Fläche, das waren solche Stämme. Wie alt ist eine Rebe, wenn sie so dick ist? Was schätzt ihr? 80? 200? Hängt von der Rebsorte und dem geologischen Zusammenhang. Vulkanismus, Napa Valley, Geo-Äther bringe ich jetzt einfach mal auch als Bild – die waren keine 20 Jahre alt, aber haben so was an Substanz gebildet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und das ist ein Phänomen, was wir schon sehen können, auch in der Grundlage dieser Pflanze als solchen, das ist eine andere Plattform, da ist auch ein bisschen mehr Bums und so weiter, aber das ist einfach was anderes, da jetzt tiefer reinzugehen, würde den Seminarraum sprengen und eigentlich auch nicht das Thema, an dem wir eigentlich dran sein wollten mit euch, diese Frage, diese Verbindung von Brot und Wein und von oben und unten und von Tag und Nacht und wie man es auch alles nennen wollen. Ich will das jetzt gar nicht, wir können gerne in fünf Minuten noch tiefer einsteigen, aber das sprengt es hier alles.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber man kann sich das auf ganz vielen Ebenen anschauen, und ja, wir müssen – für mich steht und fällt der Weinbau mit der Züchtung, und dass wir letztendlich den Weinbau auch wieder dahin kriegen, dass wir mit den Europäerreben, mit der Adaptionsfähigkeit, mit dem Bild, was ich hier auch mit Zoe und Bios gebracht habe, dass wir sozusagen standortbezogene Züchtung, dass wir Pflanzen haben, die letztendlich sich jetzt hier mit den neuen Gegebenheiten – in der Medizin einer der Hauptpunkte der momentanen Forschung ist, in Beziehung treten mit der Krankheit oder in Beziehung treten mit der Situation. Was heißt es denn, wenn ich Pflanzen habe da draußen, denen ich nicht zulasse, in Beziehung zu treten? Und das machen wir im Weinbau seit 150 Jahren. Also ihr merkt, ich werde da emotional, und da müssen wir auf ganz vielen Ebenen ansetzen. Vielleicht genug dazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Gespräch: Beziehung statt isolierter Wirkstoff 01:30:14 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Aber was du sagst, ist ja genau, dass wir in Beziehung treten. Deswegen kann ich sagen, ich habe die Heilkräuterfrau, die nimmt aus drei Pflanzen ihren Zaubertrank, und dann kommt Bayer, einer macht die Analyse, holt sich die Wirkstoffe der drei Pflanzen, rührt sie zusammen, und ich habe nachher nicht so von der Qualität her, weil keine Beziehung drin liegt. Das ist eigentlich das, was du sagst.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Georg:&#039;&#039;&#039; Ich habe nichts gegen das Physische, gegen das Stoffliche. Also die Erkenntnis des Stofflichen finde ich wichtig. Was wir ja jetzt gerade gemacht haben, ist, dass wir eher in das Erweiterte oder Ganzheitliche eingetreten sind. Das Stoffliche hat für mich eine Bedeutung. Und das ist vielleicht auch das Bild des Brotes als Leib, als Repräsentant des Stofflichen. Aber wir dürfen das Lebendige nicht vergessen. Und das auch in Beziehung bringen. Aber deswegen reagiere ich da so ein bisschen drauf. Für mich heißt rein stofflich denken nicht unbedingt Gift. Aber das kann so enden. Auf jeden Fall, wenn ich das einseitig betrachte, wenn ich nur da oben in die Esoterik oder in die Ganzheitlichkeit gehe, dann endet es irgendwo im Luftigen, und ich verliere die Erdung. Und wenn ich nur in das rein stoffliche Material reingehe, dann verliere ich die Beziehungsebene. Das ist auch ein versuchter Griff, inwieweit können wir diese Pflanzen in Beziehung bringen. Gibt es noch eine Frage oder Bemerkung?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Ja.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Gespräch: Getreide und Wein in anderen Klimazonen 01:31:50 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Wir sprechen ja viel über Zyklen, insbesondere bei der Rebe, die temperaturabhängig sind, tageslängenabhängig, saisonabhängig, egal, die ganzen Verbindungen zu den jetzt christlichen Festen, früher vielleicht andere. Was passiert mit dem Ganzen in Gebieten, wo das nicht so eine Rolle spielt? Also, je mehr wir uns dem Äquator nähern, je mehr die Tageslänge gleich ist. Vielleicht auch Temperaturen in subtropischen Bereichen oder im Mikroklima da sehr konstant sind. Frage an beide.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Bist du zuerst oder ich zuerst? Ich bin unerfahren. Ich kann einfach nur mit dem mediterranen Raum und dem nordeuropäischen Raum, das kann ich noch abschätzen, aber wirklich zu Tropen kann ich ganz wenig sagen, weil ich einfach nicht Erfahrung habe. Ich kann jetzt irgendwelche Wissenschaftsdaten liefern oder so, aber das bringt es nicht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Vielleicht ganz praktisch dann wären dann zwei Weizenernten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Natürlich, das gibt es. Es gibt in vielen Ackerbaugebieten schon im Süden dann die Situation, dass man zwei Ernten hat. Das ist dann sofort die Frage nach dem Wasser. Und es ist dann auch ganz schnell die Frage, hält meine Fruchtbarkeit? Ich kann das ein paar Jahrzehnte machen, und dann habe ich plötzlich kein Humus mehr. In vielen mediterranen Gebieten bin ich jetzt schon auch bei dem, wie es bisher gelaufen ist, an der Stelle mit 0,4 oder 0,6 Prozent Humus. So tief muss ich pflügen, damit es überhaupt noch irgendwie wächst, dass ich eigentlich am Ende bin. Das ist ganz nah absehbar, dass plötzlich gar nichts mehr geht. Ich kenne das. Ich habe das ein paar Mal erlebt. Wenn es dann einfach nicht mehr wächst, wächst es dann einfach nicht mehr, weil das ist sozusagen wie Rekultivierung nach Steinbruch. Wenn der Humus einfach weg ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Aber bei ausreichender Pflege natürlich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Na klar. Na klar. Und in den Tropen kommt es natürlich darauf an, dass ich jetzt mit Schichten arbeite. Da ist ja genug Wasser. Was ist die tropische Situation? Der Boden ist in der Luft. Deshalb ist es so schlimm, den Regenwald abzuholzen, weil ich den Boden mit wegnehme. Der kann sich nicht halten ohne den Wald, weil der im Wald ist. Darunter der Boden ist sauer und total humusfrei. Der ist eigentlich wirklich der Festhalter. Es gibt so einen Witz unter den Tropenbiologen, das Blatt aus der obersten Schicht ist, bis es runtergegangen ist durch die fünf Schichten, ist es schon verdaut. Das ist wahnsinnig schnell. Man muss gute Bilder haben, die passen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im Norden, wenn Sie nach Schweden gehen, Mittelschweden, dann ist der Boden, alle Humusprozesse sind total still, ruhig. Es ist alles unten im Boden. Sie haben im Frühjahr größte Mühe, dass überhaupt mal richtig losgeht, dass die Wärme mal reinkommt, dass mal Umsetzung zustande kommt. 10 Prozent Humus, 20 Prozent Humus, aber es kommt nicht in Gang. In den Tropen haben Sie gar nichts im Boden. Es ist alles oben, und Sie müssen eigentlich bremsen, bremsen, bremsen. Das ist natürlich diese Stockwerkgeschichte super toll. Nahrungserzeugung in den Tropen ist immer die Frage, habe ich eine Beschattungskultur oben drüber, Halbschatten, was kann ich von der miternten und so weiter. Es wird sozusagen mehrstöckig, und deshalb ist das so bescheuert, wenn die Leute heute sagen, ja, ihr könnt ja die Welt nicht ernähren, weil ernähren werden wir sie sowieso an Orten, wo dieses begrenzte konventionelle System von Mitteleuropa und Nordamerika, wo das sowieso überhaupt gar nicht funktioniert. Kommen Sie mal mit Stickstoff in fünf Etagen oder mit irgendwelchen Sachen, das bringt überhaupt gar nichts. Die Probleme sind völlig andere. Und die muss man verstehen und entwickeln. Aber mit so einem Werkzeug wie der Biodynamik geht das. Das kann man machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Schluss: Humus und Humor 01:35:49 ===&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Publikum:&#039;&#039;&#039; Eine letzte Präzisionsfrage. Das heißt, für das Getreide spielt es im Grunde genommen keine Rolle, wie die Tageslänge ist.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Martin:&#039;&#039;&#039; Das ist jetzt ein bisschen sehr, sehr stark vereinfacht. Es gibt Wintergetreide und Sommergetreide. Ich musste jetzt das knapp machen. Die Wintergetreide, die eben in den Winter hinein wachsen, die brauchen die Kälte, Vernalisation. Eine wahnsinnige Sache. Und die Sommergetreide haben das nicht mehr. Deshalb gehen die so wahnsinnig schnell. Ich säe das im März und ernte das auch im Juli. Der Sommerweizen geht genauso schnell. Hat immer 20, 30 Prozent weniger Ertrag, aber eine ganz spezielle Kleberstruktur und ist deshalb oft gut, um jetzt Croissants zu backen oder als Aufmischweizen dazuzutun oder so. Hilft das?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich habe den Eindruck, ich würde noch gerne einen abschließenden Gedanken dazu entwickeln. Du bist bestimmt auch. Und dann machen wir Schluss. Ich wollte sagen, ich habe das nur einmal angedeutet beim Getreide. Es ist nicht nur das, was wir essen. Und es ist nicht nur die Qualität des Getreides oder so, sondern es ist mit dem Getreide die Möglichkeit, durch das Stroh, durch die Wurzelmasse, dauerhaft Bodenfruchtbarkeit regelrecht zu erzeugen, bei gleichzeitiger Versorgung von Menschen und Tieren. Und was Sie da vor sich haben, ist der Humusprozess. Und interessant ist, dass dieses Wort vom Wortstamm her ganz nah ist dem Humor. Und was ist der Humor? Der macht aus uns eine Gemeinschaft. Und was kann die Weinpflanze? Uns miteinander verbinden und in eine Stimmung bringen, wo wir diese Seite derselben Medaille benutzen. Herzlichen Dank. Das war&#039;s.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Glossar ==&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Einzelnachweise ==&lt;br /&gt;
[[Georg Meissner|| zurück zu Georg Meißner |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| zurück zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:GA 327]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Glossar muss noch erstellt werden]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Georg Meissner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Maschinelle Rohtranskription]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Weinbau]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkribiert von ]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Video]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Erscheinungsjahr 2025]]&lt;br /&gt;
{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg&amp;diff=28245</id>
		<title>Datei:Martin von Mackensen und Georg Meissner 2026-6-22.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg&amp;diff=28245"/>
		<updated>2026-06-27T11:47:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: Martin von Mackensen und Georg Meissner beim Vortrag &amp;quot;Brot und Wein&amp;quot; auf dem Weingut Odinstal am 22. Juni 2026
Film/Bild: François Hagdorn&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Beschreibung ==&lt;br /&gt;
Martin von Mackensen und Georg Meissner beim Vortrag &amp;quot;Brot und Wein&amp;quot; auf dem Weingut Odinstal am 22. Juni 2026&lt;br /&gt;
Film/Bild: François Hagdorn&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&amp;diff=28244</id>
		<title>Georg Meissner</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&amp;diff=28244"/>
		<updated>2026-06-27T11:39:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: /* In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024 */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}&lt;br /&gt;
__TOC__&lt;br /&gt;
[[Datei:Portrait Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|thumb|Dr. Georg Meissner am 25. Januar 2023 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof in Bad Vilbel]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Georg Meißner ==&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;Dr. Georg Meißner&#039;&#039;&#039; [im Internet kursiert wegen der internationalen Schreibweise oft &amp;quot;Mei&amp;lt;u&amp;gt;ss&amp;lt;/u&amp;gt;ner&amp;quot;] ist Diplom-Önologe und promovierte im Bereich des [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen]] Weinbaus. Er absolvierte seine wissenschaftliche Ausbildung an verschiedenen Institutionen und vertiefte sein Wissen durch zahlreiche internationale Stationen, darunter in Südafrika, den USA, Deutschland und Italien​. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dr. Meißner bewirtschaftet selbst zwei alte Weinberge in Roussillon, Südfrankreich, und lebt mit seiner Familie, zu der vier Kinder gehören. Seine Arbeit verbindet Forschung und Praxis, um die Prinzipien des biodynamischen Weinbaus weiterzuentwickeln und zu verbreiten​.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dr. Meißner ist als assoziierter Wissenschaftler und Lehrbeauftragter an der [[Hochschule Geisenheim]] tätig. Dort ist er Teil des Instituts für allgemeinen und ökologischen Weinbau. Seine Forschungsarbeiten konzentrieren sich auf die Auswirkungen biodynamischer und ökologischer Anbaumethoden auf Boden, Rebenentwicklung und Traubenqualität. Er hat in mehreren wissenschaftlichen Zeitschriften publiziert und an langfristigen Vergleichsstudien mitgewirkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neben seiner akademischen Tätigkeit leitet Dr. Meißner die Produktion und Forschung am [https://aloislageder.eu/ Weingut Alois Lageder] in Südtirol, Italien. Er unterstützt viele Weingüter weltweit bei der Umstellung auf biodynamische Anbaumethoden und bietet regelmäßig Kurse und Vorträge an verschiedenen internationalen Universitäten an.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zitat aus einem Artikel über die Unterschiede der Weinanbauarten:&amp;lt;blockquote&amp;gt;„Die großen Unterschiede spielen sich naturgemäß zwischen dem konventionellen Anbau einerseits und dem biologischen sowie biodynamischen andererseits ab“, sagt Meißner.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Jene zwischen den beiden letztgenannten sind zwar subtil, aber durchaus messbar und somit vorhanden.“ Und das, obgleich der einzige Unterschied zwischen biologischer und biodynamischer Behandlung der Böden lediglich aus den homöopathisch eingesetzten Präparaten besteht? Es gehe um einen ganzheitlichen Zugang zum Weingarten, so Meißner: „Wir wissen heute viel mehr über das Mikrobiom, also über die Gesamtheit der Mikroorganismen im Erdboden. Und wir wissen, dass es da Verbindungen gibt, die durch das Auftragen der Präparate gefördert werden.“(Dr. Georg Meißner, Artikel in Welt&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&amp;lt;/ref&amp;gt;)&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Werke ===&lt;br /&gt;
Dr. Meißner hat zahlreiche wissenschaftliche Artikel veröffentlicht, die sich mit verschiedenen Aspekten des ökologischen und biodynamischen Weinbaus befassen. Zu seinen bedeutendsten Arbeiten gehören:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# [[Jürgen Fritz|Fritz, J.]], Döring, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Schultz, H.R. (2021). &amp;quot;Wine quality under integrated, organic and biodynamic management using image-forming methods and sensory analysis.&amp;quot; &#039;&#039;Chemical and Biological Technologies in Agriculture&#039;&#039;, 8. DOI: 10.1186/s40538-021-00261-4​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Fritz, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Geier, U., Bornhütter, R., Schultz, H.R. (2020). &amp;quot;Quality assessment of grape juice from integrated, organic and biodynamic viticulture using image forming methods.&amp;quot; &#039;&#039;OENO One&#039;&#039;, 54(2), S. 373-391. DOI: 10.20870/oeno-one.2020.54.2.2548​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Meissner, G., Athmann, M., Fritz, J., Kauer, R., Stoll, M., Schultz, H.R. (2019). &amp;quot;Conversion to organic and biodynamic viticultural practices: impact on soil, grapevine development and grape quality.&amp;quot; &#039;&#039;OENO One&#039;&#039;, 53(4), S. 639-659. DOI: 10.20870/oeno-one.2019.53.4.2470​ (Hochschule Geisenheim University)​.&lt;br /&gt;
# Kauer, R., Friedel, M., Döring, J., Meissner, G., Stoll, M. (2018). &amp;quot;Integrated, organic and biodynamic viticulture: a comparative 10-year study.&amp;quot; &#039;&#039;Wine and Viticulture Journal&#039;&#039;, 33(1), S. 38-42​ (Hochschule Geisenheim University)​&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Weiterführende Medien ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Folge 1v4 | Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze | biodynamischer Weinbau | 18. Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Georg Meissner Teil 1v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Der_Ton_als_Vermittler_im_Kr%C3%A4ftewirken_der_Pflanze_-_eine_Einf%C3%BChrung_von_Georg_Meissner,_2024|mini|Dr. Georg Meißner leitet die Seminarveranstaltung am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues ein]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Coincidentia oppositorum&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;quot;Coincidentia oppositorum (Zusammenfall der Gegensätze) wurde als Erkenntnismittel der Docta ignorantia von Nikolaus von Kues konzipiert [1]. Die Co. bzw. C. contradictoriorum ist als Prinzip der Vernunfterkenntnis dem Widerspruchsprinzip, welches die Verstandeserkenntnis durch abgegrenzte Begriffe normiert, übergeordnet. Sie soll dazu dienen, das Sein und Wesen Gottes, in seiner Verschiedenheit von aller geschöpflichen Einschränkung, und seine Allanwesenheit in jedem Seienden, als Quellgrundjeglicher Seiendheit, zu schauen.&amp;quot; Quelle https://www.schwabeonline.ch/schwabe-xaveropp/elibrary/start.xav?start=%2F%2F*%5B%40attr_id%3D%27verw.coincidentia.oppositorum%27%20and%20%40outline_id%3D%27hwph_verw.coincidentia.oppositorum%27%5D&amp;lt;/ref&amp;gt;, vom Zusammenfall der Gegensätze. Oder ich finde eigentlich die schönste Übersetzung, vom Zusammenklang der Gegensätze. Also dieses Klingen in Frequenz, in Zusammenhang bringen als Bild. Und Ton in dem Zusammenhang auch sich klar machen. Da ist die deutsche Sprache wunderschön. Ich hatte das letztes Jahr auch kurz entwickelt an der Tafel. Der Ton macht die Musik. Wir haben in der deutschen Sprache den Ton sowohl in der Bodenkunde, Tonhumuskomplex, als auch in der Musik. Der Ton. Und beim Ton geht es ja um die Harmonia Mundi. Wie bringe ich sozusagen das Frequenzmäßig in Zusammenklang, um wieder zu Cusanus zurückzukommen.&amp;quot; (Georg Meissner, Der Ton als Vermittler ...&amp;lt;ref&amp;gt;[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;)&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Nikolaus von Kues | ein Vortrag von Rudolf Trossen, Michael Willkomm und Dr. Georg Meissner | 18. Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Rudolf Trossen und Michael Willkomm Teil 3v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus_von_Kues,_die_Geschichte_in_Grundzügen,_2024|mini|Rudolf Trossen (l.) und Michael Willkomm (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &amp;quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&amp;quot;. An der Leitung und Begleitung des Seminartages war Dr. Georg Meissner und [[Martin von Mackensen]] ([[Landbauschule Dottenfelderhof]]) maßgeblich beteiligt. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr._Georg_Meissner_25._Januar_2023.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 Hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | [[Dottenfelderhof]] | 25. Januar 2023 ===&lt;br /&gt;
Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis ([[Biodynamische Ausbildung]]) und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/In_the_rhythm_of_change_-_100_years_of_biodynamic_farming_-_an_interview_with_Georg_Meissner,_2024|thumb|Interview with Henri Murto and Georg Meissner ]]In diesem Podcast-Interview mit Henri Murto erläutert Georg die Entwicklung und die tiefere Bedeutung der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen Landwirtschaft]] im Kontext ihres hundertjährigen Bestehens. Der Experte für Weinbau betont, dass dieser Ansatz weit über technische Aspekte hinausgeht und den Hof als lebendigen, individuellen Organismus betrachtet, der durch die bewusste Verbindung von Mensch und Natur gedeiht. Besonders im Qualitätsweinbau sieht Meißner ein Vorbild, da hier die menschliche Intention und handwerkliche Ästhetik im Vordergrund stehen, um die Widerstandsfähigkeit der Pflanzen gegenüber Umweltveränderungen zu stärken. Er plädiert dafür, die Landwirtschaft nicht nur als ökonomisches System, sondern als kulturelle und heilende Aufgabe zu begreifen, die durch Begeisterung und Innovation die Zukunft der Erde sichert. Dabei unterstreicht er die Relevanz wissenschaftlicher Ansätze wie der [[Epigenetik]], um die Wirksamkeit biodynamischer [[Präparate]] und die Förderung gesunder Kreisläufe besser zu verstehen. Letztlich ruft das Gespräch dazu auf, den Bauernstand als kreativen Beruf voller Verantwortung und Humor wahrzunehmen, der einen wesentlichen Beitrag zur globalen ökologischen Gesundheit leistet. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Links ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* https://wanderschule.world/portfolio/06-georg-meissner/&lt;br /&gt;
* Podcast 14. August 2019 https://www.dbpodcast.org/episodes-db-podcast/2019/8/14/l7k0vjfw73z331j3xd0duxx4v4ncsw&lt;br /&gt;
* welt https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&lt;br /&gt;
* https://romana-echensperger.de/2024/01/09/5-wein-symposium-der-finnischen-sommelier-union/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Einzelnachweise ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biodynamisch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Biologisch-Dynamischer Wein]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Demeter]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Dozent]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Hochschule Geisenheim]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lehrer]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Ökologischer Weinbau]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rebe]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Universität]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vorstand]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Wein]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Winzer (Frankreich)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Winzer (Deutschland)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Weinbau]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Hauptseite&amp;diff=28238</id>
		<title>Hauptseite</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Hauptseite&amp;diff=28238"/>
		<updated>2026-06-23T10:59:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: Links&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Artikel oben}}[[Datei:Kornfeld an der Nidda in Frankfurt am Main.JPG|thumb|]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Einleitung==&lt;br /&gt;
Willkommen bei biodyn.wiki. Wir haben einen Schwerpunkt auf die [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische]] Praxis für die Landwirtschaft und die Gärtnerei. Die Menschen für die Webseiten [https://anthrowiki.at anthrowiki.at], [https://anthro.world anthro.world] und [https://steiner.wiki steiner.wiki] arbeiten hier in freier Initiative mit biodyn.wiki zusammen.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier und auf dem [https://www.youtube.com/@biodynwiki youtube Kanal biodynwiki] findest du hunderte hochwertige Filmbeiträge und Begriffsklärungen rund um den Bereich der ökologischen und biodynamischen Landwirtschaft/ Gartenbau. Historisch wurden die meisten Beiträge an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] mit [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]], und [[Martin von Mackensen]] erstellt, aber wir verstehen uns als offene Plattform für Anregungen und Content von Dritten, wenn er zum Kontext passt.                                                                                                                                                              &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Filmvorträge werden schrittweise transkribiert und begrifflich verlinkt. Es entstehen systematisch Stichwort-Glossare, die in ein &#039;&#039;&#039;[[Gesamtglossar A|Gesamtglossar]]&#039;&#039;&#039; zusammen geführt werden. Das erlaubt die gezielte Inhaltssuche und bezieht künftige den Inhalt der Filme systematisch mit ein.                                                                                                                                                               &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diese Arbeit lebt vom Engagement aus freiwilligen Impulsen. Gerne kannst du bei der Aufarbeitung der Vorträge [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]].                                                                                                                                                              &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Für unsere gegenwärtigen Herausforderungen bei Klima-, Natur- und Kultur Fragen hat die biologisch-dynamische Wirtschaftsweise wirklichkeitsgemäße Denkzusammenhänge und funktionierende Lösungsansätze. Der Menschen kann und soll aktiv das gegenwärtige Geschehen gestalten und somit jetzt schon Zukunftsimpulse in die gewünschte Richtung geben.                                                                                                                                                               &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Aktuelle Veröffentlichungen ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im April 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG | Podiumsdiskussion Loheland, Künzell, 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Podiumsdiskussion_2026-2-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=QugdEt-9Jhg|mini|Eine Podiumsdiskussion am 10. Februar 2026 in Loheland in Künzell zum Thema &amp;quot;Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG&amp;quot;. [https://www.youtube.com/watch?v=QugdEt-9Jhg Hier klicken um zum Video zu gelangen]]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;Zitat von Prof. Dr. Marcelo da Vega:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&amp;quot;Ja, dieses Konzept von Future Skills ist vielleicht nicht jedem vertraut. Das ist so ein Ausdruck, den vor allem der deutsche Stifterverband mit der Wende zur Digitalisierung verknüpft hat und sogenannte Future Skills formuliert hat, die dann viele Schulen und auch Hochschulen vor allem adaptiert haben. Und da geht es vor allem darum, sozusagen fit für die Technik zu werden. Also das ist das, was man mit den Future Skills vor allem verbindet – und jetzt seit zwei, drei Jahren auch das ganze Thema der Künstlichen Intelligenz.Auf der anderen Seite hat es jetzt sozusagen eine Revision dieser Future Skills gegeben, und man hat sich mit dem Phänomen konfrontiert, dass Hochschulen in gewisser Weise obsolet werden in Zukunft – also sagt der Stifterverband, an Bedeutung verlieren –, weil das Studium zunehmend zu einem KI-Spiel wird. Das heißt, die Leute schreiben gar nicht mehr ihre Arbeiten selber, sondern lassen sie schreiben, oder nutzen halt Werkzeuge, die zu sehr tollen Ergebnissen führen, aber sie lernen die Fähigkeit nicht, auf die es ankommt. Und das hat den Stifterverband dazu geführt zu sagen: Schule wird wichtiger. Denn wenn man überhaupt Fähigkeiten erwerben muss, dann ist es nicht in der Hochschule, sondern in der Schule […]&amp;quot;.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG - eine Podiumsdiskussion in Loheland, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]]&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im April 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Helmy Abouleish | Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen, 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Helmy_Abouleish_2026-2-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=fJhxDfLHTTk|mini|[[b:Helmy Abouleish|Helmy Abouleish]] am 10. Februar 2026 in Loheland in Künzell zum Thema Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen. [https://www.youtube.com/watch?v=fJhxDfLHTTk Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Nun, vom Anfang an – das heißt 1977, vor 49 Jahren – hat ja mein Vater, als er sich entschlossen hat, aus Österreich zurück nach Ägypten zu gehen, also in seine Heimat zurückzugehen, in die Wüste, einen Traum gehabt. Und dieser Traum – daraus wird deutlich, warum es Menschenentwicklung heißt. Der Traum sagt nämlich, es geht um eine Gemeinschaft, eine intentionale Gemeinschaft. Es geht darum, Potenzial zu entfalten, zu helfen, dass die Menschen sich entwickeln können. Und es geht darum, dann auch in Harmonie mit der Natur sinnvolle Produkte und Dienstleistungen herzustellen. Also ganz zentral in SEKEM – damit das von Anfang an klar ist – geht es bei uns um Entwicklung des Menschen. Und die biologisch-dynamische Landwirtschaft für uns, wenn uns einer fragt, ist immer nur die Basis, die beste Basis, die es gibt, für die Menschenentwicklung bei Weitem. Aber es ist kein Ziel für uns, die biologisch-dynamische Landwirtschaft. […] das Wichtigste ist, dass das die Grundlage ist, dass Menschen was lernen, arbeiten und leben.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen. Ein Vortrag von Helmy Abouleish, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im April 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Marcel Waldhausen | Die Osterereignisse im Hinblick auf die Entwicklung von Erde und Mensch, 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Marcel_Waldhausen_2026-4-2.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=Ql3O0_RgnXs|mini|[[b:Marcel_Waldhausen|Marcel Waldhausen]] am 2. April 2026 in der Christengemeinschaft Köln-Ost zum Thema Die Osterereignisse im Hinblick auf die Entwicklung von Erde und Mensch. [https://www.youtube.com/watch?v=Ql3O0_RgnXs Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Und dieses ganze Geschehen, was wir dann haben als das Leben des Jesus Christus auf Erden, ist eigentlich eine Inkarnationsbeschreibung dieser Wesenheit. Und es ist ja die höchste Gottheit, und sie macht aber keine Deluxe-Gott-Verkörperungs-Edition durch, sondern geht ganz rein in dieses Erdensein, mit allem Schmerz, mit allem Leid, mit allem Unverständnis, mit allem Versuchtwerden. Das ist ja auch die ganze Zeit ein Ringen. Das kommt nicht und es ist alles klar, sondern es muss sich auch die ganzen Dinge erringen, wirklich ein Mensch werden. Und Steiner spricht da von der Jesus-Werdung des Christus. Also der macht das wirklich, der macht das alles durch.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[https://anthro.world/Die_Osterereignisse_im_Hinblick_auf_die_Entwicklung_von_Erde_und_Mensch_-_ein_Vortrag_von_Marcel_Waldhausen,_2026 | hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im März 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Marcel Waldhausen | Die soziale Frage - der Landwirtschaftlicher Kurs als sozialer Impuls, 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Marcel_Waldhausen_2026-3-25.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=u2h6jBwqzuU|mini|[[Marcel Waldhausen]] am 24. März 2026 in der [https://christengemeinschaft.de/Bochum Christengemeinschaft Bochum] zum Thema Die soziale Frage - der Landwirtschaftliche Kurs als sozialer Impuls. [https://www.youtube.com/watch?v=u2h6jBwqzuU Hier klicken um Transkript mit Video zu gelangen] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Jetzt gibt es natürlich dieses Mantram, auch in den Erinnerungen der Johanna von Keyserlingk. Dort steht aber: &amp;quot;Stätten schaffen des Friedens und der Liebe, auf denen der [[Christus]] aufersteht.&amp;quot; Der originale Wortlaut ist aber: &amp;quot;Stätten schaffen des Friedens und der Liebe, in denen der Christus aufersteht.&amp;quot; Können Sie bemerken, dass es einen Unterschied macht, ob das eine Wort ändert, das Fundamental? Das heißt, wir bekommen den originalen Wortlaut. Und wir bekommen das in dem Moment, Pfingsten 2024, 100 Jahre später. Wissen Sie, und bei der gleichen Tagung wird ja die Johanni-Epistel für die Christengemeinschaft gegeben. Das ist das letzte Stück, was noch fehlt. Es wird vollendet da. Und Johanni bekommen wir diese Urne in unsere Bewegung hinein. Für einen kleinen Moment, aber sie kommt eben zu uns.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Die soziale Frage - der Landwirtschaftlicher Kurs als sozialer Impuls. Ein Vortrag von Marcel Waldhausen, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Februar 2026 ===&lt;br /&gt;
==== Einführung in die anthroposophische Ernährung (Teil 2) - ein Vortrag vom 28. Januar 2026 am Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Petra_Kühne_2026-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=pboB3AlqMcM|mini|[[Petra Kühne|Dr. Petra Kühne]] am 28. Januar 2026: &amp;quot;Einführung in die anthroposophische Ernährung&amp;quot; in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zum [https://www.youtube.com/watch?v=pboB3AlqMcM youtube Film] ]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;„Dann ist eigentlich die nächste Stufe, die hier eben auch in diese Bedeutung des Menschen hineinfällt, das ist die Verarbeitung. […]  Wie verarbeite ich die Produkte? Die meisten werden ja verarbeitet,[…] Wir haben gewisse Rohprodukte, wie Salate oder so, aber vieles wird doch weiterverarbeitet, um es verträglicher zu machen, um es haltbar zu machen, um es schmackhafter zu machen, […] da muss man eben auch sehen, dass das nicht zu sehr in eine Einseitigkeit hineingeht, weil man dann auch wirklich diese Kräfte des Lebendigen schädigt und das Problem haben wir im Augenblick […] bei bestimmten hochverarbeiteten Produkten.“&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Einführung in die anthroposophische Ernährung (Teil 2) - ein Vortrag von Petra Kühne, 2026|| hier geht&#039;s zur Transkription und zum Film |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Januar 2026 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Einführung in die anthroposophische Ernährung - ein Vortrag vom 13. Januar 2026 am Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Petra_Kühne_2026-1-13.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=fW5C4bnvGi0|mini|[[Petra Kühne|Dr. Petra Kühne]] am 13. Januar 2026: &amp;quot;Einführung in die anthroposophische Ernährung&amp;quot; in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zum [https://www.youtube.com/watch?v=fW5C4bnvGi0 youtube Film] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;„Es wird heute so viel diskutiert über die hochverarbeiteten Lebensmittel […] Einerseits so Erfrischungsgetränke wie Cola, wo eigentlich nur so abgebaute Substanzen drin sind. Oder hochverarbeitete Fertiggerichte, die dann x-mal erhitzt und  […] die Zutaten schon gleich geschnippelt, getrocknet aus aller Herren Länder kommen und dann auf einer Pizza laden, die dann tiefgekühlt wird und dann lange haltbar ist und die sie dann wieder aufwärmen  […] Da wird heute ganz viel drüber diskutiert, dass die den Menschen krank machen können auf Dauer, nicht die eine Pizza. Und das ist eigentlich ein Mangel an Ätherkräften  […]“&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Einführung in die anthroposophische Ernährung - ein Vortrag von Petra Kühne, 2026|| hier geht&#039;s zur Transkription und zum Film |]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen | 2026 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr._Johannes_Wirz_2026-1-15.jpg|verweis=Hhttps://biodyn.wiki/Koexistenz_von_Biene_und_Milbe_ermöglichen_-_ein_Vortrag_von_Johannes_Wirz,_2026|mini|Vortrag &amp;quot;Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen&amp;quot; von [[Johannes Wirz|Dr. Johannes Wirz]] am 15. Januar 2026 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]].  [https://www.youtube.com/watch?v=PqhihuziLyc Hier geht&#039;s zur Transkription und zum Video auf youtube] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;„Okay, wir sind ja in einer Situation heute, wo wir zwar vom Gesundheitswesen sprechen, aber doch eigentlich der Meinung sind, es geht um ein Krankheitswesen. Also wenn ich sehe, wie bei uns in der Schweiz die Krankenversicherungskosten durch die Decke rocken, ist das ja unglaublich. Spannend wird es sozialwirtschaftlich dann, wenn die Menschen krank werden. Da kann man teure Medikamente verkaufen, teure Eingriffe machen und so weiter und so weiter. Und ich meine, am Anfang müsste eigentlich stehen, wie können wir leben, ernähren, vielleicht psychisch etwas unternehmen, dass wir gar nicht in diese Fälle der Krankheit hineintappen.“&#039;&#039; &amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen - ein Vortrag von Johannes Wirz, 2026|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Jonas | Menschen in der Landwirtschaft | 2026 ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Jonas_de_2026-1-11.jpg|verweis=Jonas_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2026|mini|Der Azubi Jonas, Interview am 11. Januar 2026 am [[Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zur [[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|Transkription]]]]&#039;&#039;„Manche Leute würden sich auch so fragen, warum ich nach Deutschland gekommen bin, um meine Ausbildung zu machen, nicht in Kamerun. Ja, ja, ich würde sagen, erste Sache, natürlich ist Landwirtschaft in Kamerun auch wirklich ganz anders als hier in Deutschland. Und was für mich wichtig ist, ist die Methoden oder diese, also diese Verbindung zwischen Menschen, Tiere und der Natur. Das finde ich so toll. Das ist, finde ich, ein tolles Konzept. “&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Jonas | les gens dans l&#039;agriculture | 2026 ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Jonas_fr_2026-1-11.jpg|verweis=Jonas_-_les_gens_dans_l&#039;agriculture,_2026|mini|Jonas, apprenti en agriculture biodynamique, interviewé le 11 janvier 2026 à la [[Dottenfelderhof|ferme Dottenfelderhof]]. Clique ici pour accéder à la [[Jonas - les gens dans l&#039;agriculture, 2026|transcription]].]]&#039;&#039;„Mon objectif principal en faisant cette formation était de revitaliser l&#039;héritage agricole de mes parents. Mes parents sont partis, mais le travail continue. Leur ferme, autrefois vibrante, est maintenant laissée seule, sans gestion. J&#039;ai l&#039;intention de continuer cette tradition, d&#039;assurer cette activité vitale importante pour la communauté et la nation, qu&#039;elle continue dans notre famille, et qu&#039;elle ne disparaisse pas.“&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jonas - les gens dans l&#039;agriculture, 2026|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Dezember 2025 ===&lt;br /&gt;
==== Maria | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Maria_2025-11-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=JbgKrX0kf-o|mini|Die Winzerin und ehemalige [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülerin vom Dottenfelderhof]], Maria, im Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. November 2025]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;„Das erste Mal, dass ich Hornmist gerührt habe, das war ein komplett anderes Erlebnis, als nur durch die Reben zu laufen. Und diese ganzen Beobachtungen, die wir da gemacht haben, das hat sich komplett anders (an-)gefühlt und es hat sich richtig (an-)gefühlt. Und seitdem habe ich mir gedacht, ich will nur das weitermachen und ich will das besser lernen und ich will das können, weil es funktioniert und es ist anders.“&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[b:Maria_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|| hier geht&#039;s zum schriftlichen Beitrag &amp;amp; Film |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im November 2025 ===&lt;br /&gt;
==== Martin von Mackensen | Vortragszyklus mit 14 Folgen über die Grundlagen der Biodynamik (Novemberkurs 2025) | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_2025-11-3.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=A2ci0dcd4y8|mini|[[Martin von Mackensen]] mit der 1. Folge vom biodynamischen Grundkurs im Rahmen des Novemberkurses am 3. November 2025 vor den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] im Rahmen des sogenannten Novemberkurses 2025 seinen Grundkurs-Vortragszyklus vor den Azubis aus der biodynamischen Ausbildung. Dieser Vortragszyklus wurde in der Vergangenheit bereits verfilmt, dennoch gibt es bei Martin immer wieder interessante Entwicklungen und Entdeckungen, also neue Aspekte, die in seine Vorträge hineinfließen. Somit ist es immer auch &amp;quot;neu&amp;quot;.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge  [[1. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[2. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[3. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[4. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[5. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[6. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[7. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[8. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[9. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[10. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[11. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[12. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]] - [[13. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|13]] - [[14. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|14]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Erstveröffentlichung im September 2025 ====&lt;br /&gt;
==== Dr. Florian Leiber, Fütterung | 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Florian Leiber Fütterung Teil1 2023-3-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=pQRJbMWRaMA|mini|Dr. Florian Leiber am 1. März 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Hier erläutert der Wissenschaftler (FiBL Schweiz, Abteilung für Nutztierwissenschaften, Gruppe Tierernährung) am 1. März 2023 im Rahmen eines dreiteiligen Vortrags vor den Landbauschülern und Azubis des Dottenfelderhof, worauf es bei der Fütterung der Tiere ankommt. Vor allem im Kontext mit der Landwirtschaft. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Florian nimmt dabei seine Zuschauer systematisch in einem aufbauenden Kontext mit auf eine spannende Reise, und seine eigene Begeisterung für die Besonderheiten der spezifischen Tierindividualitäten (z.B. die wesentlichen Unterschiede zw. Schein, Vogel und Kuh) hinsichtlich der Anatomie bis hin zur Hinleitung und Erkenntnis von deren &amp;quot;art- und wesensgerechter Fressgewohnheit&amp;quot; ist sichtlich spürbar und dieser Funke überträgt sich auch auf die Zuhörer. Es ist ein intensiver und fesselnder Vortrag. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=pQRJbMWRaMA | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Weinbau - Erfahrungen aus der biodynamischen Pflanzenzüchtung | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Erfahrungen aus biodynamischer Pflanzenzüchtung für Reben Teil1 2024-11-6.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=5CkhZL_ro88|mini|[[Carl Vollenweider|Dr. Carl Vollenweider]] am 6. November 2025 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Auf Initiative von [[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] (Assoziierter Wissenschaftler für biodynamischen Weinbau an der Hochschule Geisenheim) berichteten die Dottenfelderhof-Biodynamiker [[Hartmut Spieß|Dr. Hartmut Spieß]] (Pflanzenzüchtung), [[Carl Vollenweider|Dr. Carl Vollenweider]] (Pflanzenzüchtung), [[Martin von Mackensen]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]) und Rocio Lanthier (Pflanzenzüchtung/Koordinatorin und Lehrkraft an der Landbauschule) am 6. November 2024 am [[Dottenfelderhof]] aus ihren ganzheitlichen Erfahrungen im züchterischen Bereich. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Zuhörerschaft aus dem In- und Ausland ist sehr heterogen, Neulinge wie auch international anerkannte Winzer sind dabei. Es geht darum den Fokus zu weiten. Nicht nur ein Mehrertrag oder die Vermeidung von Krankheiten i.S. von Pflanzenschutz sind Thema. Sondern u.a. auch Resilienz, die Form und die &amp;quot;Schönheit&amp;quot; sollen den Horizont der Zuhörer für die künftige Züchtung im Weinbau weiten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=5CkhZL_ro88 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Albrecht Denneler | Kulturgeschichte des Apfels | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Albrecht Denneler Kulturgeschichte des Apfels Teil1 2024-12-11.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=6oemoM6iCgo|mini|[[Albrecht Denneler]] am 11. Dezember 2024 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Hier sehen wir [[Albrecht Denneler]], Führungsmitglied der [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] und Chef vom Obstbau, mit den biodynamischen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] des Jahrgang 2024/2025. Thema ist die Kulturgeschichte des Apfels in 5 Folgen u.a. mit spannenden Bildbetrachtungen und Diskussionen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=6oemoM6iCgo | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im August 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dr. Johannes Wirz | Biodynamische Bienenhaltung | 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Joannes Wirz Bienenkunde Teil1 2023-1-18.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=rSCgNg-I10g|mini|Dr. Johannes Wirz am 18. Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Hier erläutert Johannes Wirz (emeritierter Leiter der Naturwissenschaftlichen Sektion zw. 2020 bis 2022 am Goetheanum, Schweiz) am [[Dottenfelderhof]] am 18. Januar 2023 vor den Landbauschülern und [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Azubis]] des Dottenfelderhof die Besonderheiten und Methoden der art- bzw. wesensgerechten Bienenhaltung.&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Transkripte für die Folgen  [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 1, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|1]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 2, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|2]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 3, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|3]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 4, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dr. Hartmut Spieß | Biodynamische Züchtung | Weizen-, Stein-/Stinkbrand, gr. Beize | 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Hartmut Spieß 2023-2-9.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=lzRjDmBzdg0|mini|Dr. Hartmut Spieß am 9. Februar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Hier gibt [[Hartmut Spieß|Dr. Hartmut Spieß]] von der Züchtung und Forschung Dottenfelderhof am 9. Februar 2025 für die biodynamischen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] Einblicke in die züchterische Forschungsarbeit bei Brandkrankheiten im Öko-Landbau (v.a. Weizen Steinbrand und Weizen Stinkbrand am Dottenfelderhof (seit den späten 1970er Jahren)). Dabei arbeitet Hartmut die unterschiedlichen Wege der Herangehensweise im konventionellen versus ökologischen Landbau heraus. Die einen bekämpfen Krankheiten (Pathogenese-Blick), die anderen gehen der Frage nach, was gesund erhält (Salutogenese-Blick).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=lzRjDmBzdg0 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Matthias König | Das Birkengrubenpräparat | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Birkengrubenpräparat am Dottenfelderhof Matthias König 2023-12-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=XBmC_dOtBwU|mini|Matthias König am 22. Dezember 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] bildete mit dem Thema &amp;quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&amp;quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=XBmC_dOtBwU | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im Mai 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Martin von Mackensen | 25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen am Dottenfelderhof 2025-5-31.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=M01Sm4rK-tE|mini|[[Martin von Mackensen]] am 31. Mai 2025 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] bildete mit dem Thema &amp;quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&amp;quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Gedenken an Manfred Klett 2025-5-21.jpg|link=https://www.youtube.com/watch?v=8phC4wUOEFk|mini|[[Martin von Mackensen]] hält am 21. Mai 2025 ein Gedenken für [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] im Rudolf-Steiner Haus in Frankfurt]]&lt;br /&gt;
Anlässlich des Todes von [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] hält [[Martin von Mackensen]] am 21. Mai 2025 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt eine kurze Rede.&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im April 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Les bases de la biodynamie | Partie 1v7 | Vincent Masson | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:1e conférence Vincent Masson 2024-11-21.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Les_bases_de_la_biodynamie_-_1%C3%A8re_conf%C3%A9rence_de_Vincent_Masson,_2024|thumb|[[Vincent Masson]] ist ein weltweit anerkannter Experte für biodynamische Präparate. Hier sieht man ihn bei seinem Grundlagenseminar, gefilmt am 21. November 2024 in Château, Frankreich]]&lt;br /&gt;
[[Vincent Masson]], spécialiste mondialement reconnu des préparations biodynamiques, explique ici les bases de la biodynamie dans le cadre d&#039;un séminaire de deux jours. L&#039;événement a eu lieu en novembre 2024 dans les locaux du « Biodynamie-Service » à Château (France).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[&amp;lt;nowiki/&amp;gt;[[Les bases de la biodynamie - 1ère conférence de Vincent Masson, 2024|hier geht&#039;s zum Artikel |]]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im März 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Update zur Deregulierung für Neue Gentechnik | Clara Behr und Dr. Carl Vollenweider ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Neue_Gentechnische_Verfahren_Gespräch_mit_Clara_Behr,_Dr._Carl_Vollenweider,_Francois_Hagdorn_2025-3-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=WnurN4PcZ5k|mini|Videokonferenz mit Clara Behr (Brüssel), Dr. Carl Vollenweider und François Hagdorn am 10.03.2025 [https://www.youtube.com/watch?v=WnurN4PcZ5k Hier geht&#039;s zum Film auf youtube]]]&lt;br /&gt;
In einer Videokonferenz am 7. November 2023 klärte Clara Behr in einer Runde mit [[Martin von Mackensen]], [[A:Wolfgang Peter|Dr. Wolfgang Peter]] und François Hagdorn über den aktuellen Diskussionsstand über die sogenannte Neue Gentechnik auf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Clara Behr hat ihren Sitz in Brüssel, und sie pflegt in diesen Tagen einen besonders engen Kontakt zu den politischen Entscheidern. Clara ist in führender Rolle für die BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL im Bereich Öffentlichkeitsarbeit und Politik tätig.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Und am 10. März 2025 erfolgte ein update. Dieses mal mit dabei waren neben Clara: Dr. Carl Vollenweider (Co-Leiter [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Züchtung und Forschung Dottenfelderhof]] und François Hagdorn).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[&amp;lt;nowiki/&amp;gt;[[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 10. März 2025|hier geht&#039;s zum Artikel |]]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Mathilda | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Mathilda_Dottenfelderhof_2024-11-25.jpg|verweis=Mathilda_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Mathilda, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 25. November 2024]]&lt;br /&gt;
Mathilda ist Teilnehmerin des Novemberkurses 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]. Sie macht eine Ausbildung zur Gemüsegärtnerin auf dem Münzinghof. Antriebsfeder ist ihre Liebe zur Natur, zum und weil die biodynamische Landwirtschaft ihren Werten entspricht. Auch hat sie eine künstlerische Vision den Gemüsebau mit Kunst und Performances zu verbinden. Sehr schön war zum Schluss des Interview der &#039;&#039;&#039;Aspekt der körperlichen Arbeit&#039;&#039;&#039;, da sagt Mathilda:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Ich will anpacken, ja, also ich will anpacken, ich genieße es auch, einfach mich selber herauszufordern, einfach auch auf körperliche Art und Weise, ich genieße es einfach gerade sehr, meine eigenen körperlichen Kapazitäten zu merken, zu was bin ich eigentlich fähig, wow, ... .&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;[[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Körperliche Herausforderung und Sinn 00:07:29]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Februar 2025 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Verena | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Verena_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=Verena_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Verena, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Was ich mir für die Zukunft wünschen würde, ist, dass viel mehr vielleicht über die Produktion, über Lebensmittel in den Schulen berichtet wird. Das ist mir schon irgendwie ein sehr tolles Anliegen, weil mein Leben vorher war eher städtisch und nicht so mit dem Fokus darauf, wo kommen die Lebensmittel überhaupt her und wie supermarktdominiert ist es eigentlich, sondern, dass man da echt ein bisschen den Fokus drauf legt und die Lebensmittel ganz anders wertschätzen kann. Und das mag ich zum Beispiel auch sehr an der Demeter-Landwirtschaft, dass wir die Nahrungsmittel haben, so wie sie eben aus dem Boden kommen und damit trotzdem super tolle Dinge anfangen können. Und das schmeckt super lecker, auch wenn der Gurke krumm ist und nicht gerade, dass da Leute einfach wieder Freude dran finden, wäre mir ein Anliegen für die Zukunft.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Vision für die Zukunft 00:06:54]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vanessa | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Vanessa_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=Vanessa_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Vanessa, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024. Erstveröffentlichung am 27. Feb. 2025]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Dieses tiefe Vertrauen, was ich in mir habe, das hilft mir auch oft im Alltag, wenn es im Team schwierig ist oder wenn wir sagen, wie soll das funktionieren, wie kriegen wir das hin? Gerade diese Kombination bei uns aus Pädagogen und Arbeitern, das einfach in ein Team zu bringen, ist, glaube ich, nicht so einfach. Aber ich bin mir einfach sicher, dass wir das hinkriegen. Das ist so eine tiefe Gewissheit, die mir hilft, durch diese Zeiten auch durchzugehen und die anderen zu motivieren und daran zu glauben, dass es was wird. Egal was kommt, dass ich nicht allein bin. Das ist, glaube ich, was, was mir sehr hilft.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Glaube und persönliche Entwicklung 00:06:40]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel |]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Luca | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Luca_Dottenfelderhof_2025-2-19.jpg|verweis=Luca_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|mini|Der Azubi Luca, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. Februar 2025]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Und auch wenn ich hier die Kinder erlebe – diese Begeisterung, wenn sie zum ersten Mal eine Kuh sehen und wie groß die Ohren werden, wenn ich davon erzähle, was ich hier mache – merke ich, dass das für die Kinder total wertvoll ... die jetzt gerade hier natürlich viel aus Frankfurt kommen und dazu noch gar keinen Bezug haben. [...]&#039;&#039; &#039;&#039;Und diesen Bezug wieder herzustellen, das ist etwas, was den Kindern super super gut tut.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025#Kinderbezug und Hofatmosphäre 00:03:47]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aaron | Menschen in der Landwirtschaft | 2022 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Aaron_Dottenfelderhof_2022-11-14.jpg|verweis=Aaron_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2022|mini|Der Azubi Aaron, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 14. November 2022]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Was mir dabei wichtig ist? Dass es ... die Zukunft, Zukunftsweisend zu arbeiten und den Versuch zu machen, jede Sache so zu wertschöpfen oder wertschätzen, wertschöpfen ist an der Stelle falsch. Besonders im Umgang mit dem Mensch, mit dem Boden, mit den Tieren und den Pflanzen, dass alles sich so entwickeln kann, wie es möchte oder dass es irgendwie dahin geht, dass wir eine schöne Zukunft haben für alle. Dass wir nicht in Nöten oder in Sorgen kommen und auf einmal Angst haben müssen, dass unsere Ökosysteme zusammenbrechen.&#039;&#039; &#039;&#039;Dass wir einfach Spaß haben, einfach mit dem, was wir tun und mit den Möglichkeiten, die wir dann haben, einfach Spaß am Leben haben, weil ohne Spaß an der Sache könnte ich morgens nicht so früh aufstehen. Besonders das ist es, die Lebensfreude zu erhalten!&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Aaron - Menschen in der Landwirtschaft, 2022|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Rudolf_Trossen_und_Michael_Willkomm_Teil_3v4_Bernkastel-Kues_2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|mini|[[Rudolf Trossen]] (l.) und [[Michael Willkomm]] (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen | 2025 ====&lt;br /&gt;
Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &amp;quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&amp;quot;. Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|| Teil 1v4 Einführung mit Dr. Georg Meißner |]]  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|| Teil 2v4 Einführung mit Stefan Sylla |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| Teil 3v4 Beitrag von Rudolf Trossen und Michael Willkomm |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| Teil 4v4 Vortrag von Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Januar 2025 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:1. Folge Januarkurs 2025 Martin von Mackensen 2025-1-7.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Januarkurs_biodynamische_Grundlagen_-_1._Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2025|mini|[[Martin von Mackensen]] am im Januar 2025 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Januar 2025.]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Januarkurs mit Martin von Mackensen | 2025 ====&lt;br /&gt;
Hier vermittelt [[Martin von Mackensen]] im sogenannten Januarkurs 2025 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] (1. Lehrjahr im Demeter im Osten und 1. Lehrjahr im Demeter im Westen) Grundlagen der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht&#039;s zum 1. Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(weitere Folgen findest du direkt in youtube)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Dezember 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:1. Folge Grundkurs Martin von Mackensen 2024-11-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|mini|[[Martin von Mackensen]] am im November 2024 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Dezember 2024.]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Novemberkurs mit Martin von Mackensen | 2024 ====&lt;br /&gt;
Hier vermittelt Martin von Mackensen im sogenannten Novemberkurs 2024 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] Grundlagen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y%7C%7C hier geht&#039;s zum 1. Vortrag] ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=aX639wpxUBE%7C%7C hier geht&#039;s zum 2. Vortrag] ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[https://www.youtube.com/watch?v=N_6iLA1Kye8%7C%7C hier geht&#039;s zum 3. Vortrag] ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usw. (weitere Folgen findest du direkt in youtube)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im November 2024 ===&lt;br /&gt;
==== Biografie Rudolf Steiner| 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Biografie Rudolf Steiner, 2024 2024-11-25.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 25. November 2024 am Dottenfelderhof [https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024 hier klicken um zum Artikel mit Video zu gelangen] ]]&amp;quot;Und jetzt kommt etwas, was ich auch gerne wieder im Original vorlesen würde als Zitat. [[Rudolf Steiner|Steiner]] macht während seiner Schulzeit und während seines Studiums und später viel &#039;&#039;&#039;Nachhilfeunterricht&#039;&#039;&#039; und darüber spricht er folgendermaßen und schreibt - ich weiß bei diesem Zitat nicht ganz genau, ob es aus seinem Vortrag ist oder ob es aus seinem Buch &amp;quot;[[a:Mein Lebensgang|Mein Lebensgang]]&amp;quot; ist:&amp;lt;ref&amp;gt;[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024#Durch den Nachhilfeunterricht erlebt er an den Bedürfnissen des Schülers eine Art innerer Reflexion darüber, was eigentlich geistig ist, was physisch-sinnlich ist und wie man das Geistige präzise fassen kann 00:26:36]]&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;Ich verdanke diesem Nachhilfeunterricht sehr viel. Indem ich den aufgenommenen Unterrichtsstoff an andere weiterzugeben hatte, erwachte ich gewissermaßen für ihn. Denn ich kann nicht anders sagen, als dass ich die Kenntnisse, die mir selbst von der Schule übermittelt wurden, wie in einem Lebenstrauma aufnahm. Wach war ich in dem, was ich mir selbst errang oder was ich von einem geistigen Wohltäter erhielt. Von dem, was ich so in einen vollbewussten Seelenzustand hereinnahm, unterschied sich beträchtlich, was wie traumbildhaft als Schulunterricht an mir vorüberging. Für die Umbildung dieses halbwach Aufgenommenen sorgte nun die Tatsache, dass ich meine Kenntnisse in der Nachhilfestunden beleben musste. Andererseits war ich dadurch genötigt, mich in einem frühen Lebensalter mit praktischer Seelenkunde zu beschäftigen. Ich lernte die Schwierigkeiten der menschlichen Seelenentwicklung an meinen Schülern kennen.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Artikel mit Video |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Oktober 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Michael Hahn Vortrag biodynamischer Waldbau am Dottenfelderhof 4.2.2021.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=_m70n7BUhH4|mini|Förster Michael Hahn, Vortrag Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Förster Michael Hahn | 2021 ====&lt;br /&gt;
Der Förster Michael Hahn, Michl, erarbeitet sich mit den Azubis des 2. Lehrjahres der Biodynamischen-Ausbildung Ideen- und begrifflich was Wald überhaupt ist und ausmacht. Ach übrigens, berührend beginnt es mit einer musikalischen Darbietung von Michl am Klavier ... . Nun, ja, zum &amp;quot;Wald&amp;quot; lässt sich eh viel sagen, da könnte man viele Wochen drüber was erzählen. Und oft wird dem Thema Wald ja gar nicht so viel Zeit und Interesse gewidmet, aber Michl macht etwas draus. Er erarbeitet ganz grundsätzliche Aspekte mit den Azubis und darüber hinaus gibt er Einblicke in seine erfolgreiche biodynamische Arbeit im Waldbau. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=_m70n7BUhH4 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Oktober 2024 ===&lt;br /&gt;
[[Datei:Maeve_Dottenfelderhof_2021-2-4.jpg|verweis=Maeve_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Maeve, der ehem. Azubi der biodynamischen Ausbildung im Rahmen eines Kurses von der Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Maeve | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier berichtet die Texanerin Maeve am 4. Februar 2021 aus Ihrer Bewegründen Deutsch zu lernen und in Deutschland die [[Biodynamische Ausbildung]] zu machen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Maeve - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Teil_1_Geschichtliches_Werden_2021-11-12.jpg|verweis=Landwirtschaft_im_geschichtlichen_Werden_-_1._Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2021|mini|[[Martin von Mackensen]] am 12. November 2021 in der Landbauschule Dottenfelderhof. Erstveröffentlichung Oktober 2024. [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 12. November 2021 im Rahmen des sogenannten &amp;quot;Novemberkurses&amp;quot; in der Landbauschule vom Dottenfelderhof eine 2 teilige Vorlesung zum Thema des geschichtlichen Werdens der Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|| hier gehts zum 1. Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|| hier gehts zum 2. Vortrag |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stefan | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Stefan_Dottenfelderhof_2021-1-28.jpg|verweis=Stefan_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Der Azubi Stefan, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. Januar 2021]]&lt;br /&gt;
Hier berichtet der Auszubildende Stefan über seine Biografie und Tätigkeit im Rahmen seiner [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]]. Es geht u.a. um die Frage des eigenen Lebenslaufs und wie der von anderen Menschen bewertet wird. Zitat:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Hier fühlt man sich &#039;&#039;&#039;mit so einem Lebenslauf wertgeschätzt&#039;&#039;&#039;. Aber wenn ich mich jetzt irgendwo beim &#039;&#039;&#039;Großkonzern&#039;&#039;&#039; bewerben würde, dann würden wahrscheinlich lauter Fragezeichen auftauchen. Fragen über Fragen, die nicht beantwortet werden können.&#039;&#039; &#039;&#039;Ein ganz anderer Fokus, ein ganz anderer Blick auf die Wirklichkeit. Das ist sehr spannend, auch hier am [[Dottenfelderhof]] zu beobachten und aber auch mitzuerleben, wie so ein ganz anderer Blick, eine &#039;&#039;&#039;ganz andere Wertigkeit&#039;&#039;&#039; gesetzt wird. Also Sachen, die jetzt aus so einer mainstream-materialistischen Perspektive als unwichtig oder komisch oder vielleicht &#039;&#039;&#039;sogar als Verfehlung angesehen&#039;&#039;&#039; werden könnten, &#039;&#039;&#039;hier plötzlich ganz ganz wertvoll werden&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;[[Stefan - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Therese | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Therese_Menschen_in_der_Landwirtschaft_Dottenfelderhof_2021-1-31.jpg|verweis=Therese_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Die Auszubildende Therese im 2. Lehrjahr, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 31. Januar 2021. [[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
&amp;quot;Ich will gestalten!&amp;quot; In einem spontanen Gespräch in offener Atmosphäre in der Teeküche der Käserei vom [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (man hört nur die Beiträge von Therese) gibt die Auszubildende Therese ein paar Einblicke in ihre Gedanken. Das Interview hat im Januar 2021 stattgefunden. Da war Therese noch im 2. Lehrjahr in der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht&#039;s zum Artikel |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Verwirklichung des Willens | Andreashof Bodensee, 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Andreashof_am_Bodensee_4._Oktober_2024.jpg|verweis=Die Verwirklichung_des_Willens_in_Landwirtschaft,_Pädagogik_und_Medizin_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof (Bodensee). [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof am Bodensee einen Vortrag über den Willen in der Landwirtschaft, Pädagogik und der Medizin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]] &amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichung im September 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Der Belgier Geert Iserbyt von Landwijzer ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Geert_Iserbyt_Dottenfelderhof_2021-7-23.jpg|verweis=Geert Iserbyt - Les gens dans l&#039;agriculture, 2021|mini|Geert Iserbyt, [[Dottenfelderhof]] am 23. Juli 2021. [[b:Les_gens_dans_l&#039;agriculture_-_Interview_Geert_Iserbyt,_2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Geert Iserbyt vit en Belgique et il est formateur pour l&#039;organisation belge Landwijzer. Il est notamment chargé de former et d&#039;accompagner les participants aux cours, entre autres pour leur faire découvrir la vie et le fonctionnement de différentes fermes biologiques ou biodynamiques. Dans ce contexte, Geert passe chaque année une semaine avec ses groupes à la ferme biodynamique Dottenfelderhof à Bad Vilbel, en Allemagne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://landwijzer.be&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Geert Iserbyt - Les gens dans l&#039;agriculture, 2021|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im August 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Rinder als Klimaproblem, 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Rinder_als_Klimaproblem_Rudolf_Steiner_Haus_2024-8-28.jpg|verweis=Rinder_als_Klimaproblem_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 28. August 2024 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt am Main. [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier klicken um zum Video zu gelangen]]]]&lt;br /&gt;
Hier hält Martin am 28. August 2024 im [https://www.steiner-haus-ffm.de/ Rudolf Steiner Haus in Frankfurt] am Main seinen Vortrag über Rinder. Dabei bewegt er sich in dem Spannungsfeld der öffentlichen Diskussion über den Methanausstoß von Rindern und auf der anderen Seite in der geisteswissenschaftlichen Sicht auf die Kuh - nur im einmal tiefer einzutauchen, was das Wesen der Kuh überhaupt sein kann.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]] &lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Juli 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vincent Masson | 1/3 | biodynamische Präparate | Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Feb 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Biologisch-dynamische_Präparate_-_1._Vortrag_von_Vincent_Masson,_28._Februar_2028.jpg|verweis=Biologisch-dynamische_Präparate_-_Teil_1_von_Vincent_Masson,_28._Februar_2024|mini|Teil 1 von [[Vincent Masson]] am 28. Februar 2024 im Bildungshaus Kloster St. Ulrich (bei Freiburg im Breisgau)]]&lt;br /&gt;
Im Bildungshaus Kloster St. Ulrich hält Vincent Masson am 28. Februar 2024 einen ganztägigen Vortrag für deutsche Vinzer, die sich für die [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische Wirtschaftsweise]] interessieren. Den Vortrag präsentieren wir in 3 Teilen:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Teil 1: Theoretische Grundlagen von [[a:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] im Zusammenhang mit dem [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]]&lt;br /&gt;
* Teil 2: Know-how im Umgang mit den biodynamischen Präparaten&lt;br /&gt;
* Teil 3: Spezifikationen der Präparateanwendung im Weinbau.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 1 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|1]] - [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 2 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|2]] - [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 3 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|3]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Citation du premier film:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;La logique est très simple. Si on veut que la biodynamie rayonne, il faut u&#039;elle it des bons résultats, des résultats faciles à observer. Si ces résultats arrivent rapidement, c&#039;est la preuve que la biodynamie est quelque chose qui a une efficacité immédiate dans le monde.&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:02&amp;quot;&amp;gt;(Vincent Masson, 28. Februar 2024)&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;Zitat aus dem ersten Film:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&amp;quot;Die Logik ist sehr einfach. Wenn wir wollen, dass die Biodynamik in der Welt strahlt, muss sie gute Ergebnisse liefern, Ergebnisse, die leicht zu beobachten sind. Wenn diese Ergebnisse schnell eintreten, ist das der Beweis dafür, dass die Biodynamik etwas ist, das in der Welt sofort wirksam ist.&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:02&amp;quot; /&amp;gt;&#039;&#039;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Juni 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_am_16._Juni_2024_Dorfgemeinschaft_Tennental.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] am 16. Juni 2024 in der [https://www.tennental.de/ Dorfgemeinschaft Tennental]. [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Im Rahmen einer schönen Jubiläumsfeier, 100 Jahre biologisch-dynamische Landwirtschaft, veranstaltet von [https://www.demeter-bw.de/ Demeter in Baden-Württemberg], spricht [[Martin von Mackensen|Martin]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof) über Stoffe UND Kräfte, ein &amp;quot;feines&amp;quot; Thema mit (geistigen) Aspekten, die seinerzeit dem Schöpfer der biologisch-dynamischen Landwirtschaft, Rudolf Steiner, bereits ein wesentliches Anliegen war.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Um das Boden- Pflanzen- und Tierleben wirklichkeitsgemäß zu erfassen, sollte der Blick über die quantitative Bilanz von Stoffen hinaus gehen. Deshalb geht es hier auch um das Vorhandensein und die Wirkungsweise von Kräften. Ja, es ist ein anspruchsvolles Thema, welches zur eigenen Recherche mit anregen kann. Siehe dazu auch die Vorträge von Rudolf Steiner, welcher er in England, [[s:GA_227#F%C3%9CNFTER_VORTRAG_Penmaenmawr,_23._August_1923_Des_Menschen_Beziehungen_zu_den_drei_Welten|Penmenmore am 23. August 1923 hielt]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Veranstaltung fand statt in der Dorfgemeinschaft Tennental, wo Demeter Baden-Württemberg bereits vor 20 Jahren das 80igste Jubiläum feierte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://www.demeter-bw.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://www.tennental.de/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk | hier gehts zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== LIEBE ZUR ERDE | 100 Jahre geistig inspirierte Landwirtschaft ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Christengemeinschaft_Frankfurt_27._Juni_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Hier schreibt Bertolt Hellebrand, einer von 3 Priestern in der Christengemeinschaft Frankfurt/M, in der Einladung für den Vortrag mit Martin:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Die Liebe zur Erde offenbart sich in vielen Formen. Vor 100 Jahren gab Rudolf Steiner zu Pfingsten 1924, in Koberwitz bei Breslau, mit seinem „Landwirtschaftlichen Kurs“ entscheidende Anregungen zu einer Landwirtschaft, die die Kräfte der Natur mit denen des Menschen und des Kosmos auf neuartige Weise verbindet. Anlässlich 100 Jahren biologisch-dynamischer Landwirtschaft, in der wir die Erde durch unsere Zuwendung und Arbeit an ihr immer mehr lieben lernen können, freuen wir uns, dass uns Martin von Mackensen vom Dottenfelderhof tiefere Einblicke in diese Arbeit gibt.&amp;quot;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;https://christengemeinschaft.de/gemeinden/frankfurt-main&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ | hier gehts zum Film |]&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Mai 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch ====&lt;br /&gt;
Zum 100 jährigen Jubiläum der biologisch-dynamischen Landwirtschaft übermittelt Manfred Klett auf Bitten von den Niederländern Tom Saat und Tineke von den Berg eine Videobotschaft, die [[aw:Pfingsten|Pfingsten]] am 19. Mai 2024 im Rahmen einer festlichen Veranstaltung ausgestrahlt werden soll. Auf der 100 Jahresfeier soll unter anderem die Erstübersetzung des Buches von Manfred Klett in niederländischer Sprache Rechnung getragen werden. Der Titel der Buches lautet: [[Manfred Klett, Buch: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst - Eine Landwirtschaft der Zukunft]]. &lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred_Klett_Videobotschaft_Pfingsten_2024_nach_den_Niederlanden.jpg|verweis=Manfred_Klett_-_Videobotschaft_anlässlich_der_Buchübersetzung_auf_Niederländisch, 2024|mini|[[Manfred Klett]] am 1. Mai 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett - Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch, 2024|| hier geht&#039;s zum Vortrag |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Februarkurs 2023 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Teil 1 Grundkurs Februar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4 Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier halten [[Martin von Mackensen]] und [[Albrecht Denneler]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) im Rahmen des Februarkurses 2023 Vorträge und das Lesen des [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurses]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] ab.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4 | hier geht&#039;s zur 1. Folge mit Martin |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:9. Folge Albrecht Denneler Grundkurs Februar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE|mini|Veröffentlichung vom 9. Dezember 2024. [[Albrecht Denneler]] im Rahmen der 9. Folge vom Februarkurs 2023 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE | hier geht&#039;s zur 9. Folge mit Albrecht |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im April 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Januar 2023 Grundkurs biodynamische Landwirtschaft in 13 Folgen ====&lt;br /&gt;
[[Datei:1v13 Januar 2023 Grundkurs bd Landwirtschaft Martin von Mackensen.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) im Rahmen des Januarkurses 2023 einen Vortragszyklus mit 13. Folgen über die Grundlagen der biodynamischen Landwirtschaftliche. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Jürgen Feller_Ethik und Rechte von Tieren_Teil1.jpg|verweis=Ethik_und_Rechte_von_Tieren_-_Teil_1_mit_J%C3%BCrgen_Feller,_2023|mini|Teil 1 mit [[Jürgen Feller]] vom [[Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;hier klicken für Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Jürgen Feller_Ethik und Rechte von Tieren_Teil2.jpg|verweis=Ethik_und_Rechte_von_Tieren_-_Teil_2_mit_J%C3%BCrgen_Feller,_2023|mini|Teil 2 mit [[Jürgen Feller]] vom [[Dottenfelderhof]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;hier klicken für Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält Jürgen Feller vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) zwei Vorträge über die Ethik und die Rechte von Tieren. Dabei greift Jürgen im Rahmen des sogenannten Februarkurses 2023 die gängigen Argumente, Gedanken und Hintergründe auf, die zum damaligen Zeitpunkt Gegenstand der öffentlichen Diskussion waren. &lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 ====&lt;br /&gt;
Zitat aus dem 2. Teil:&amp;lt;blockquote&amp;gt;&amp;quot;Hat der Mensch das Recht, Tiere zu halten? Hat der Mensch das Recht, Tiere zu töten? Ist der Mensch ein Tier? Ist es überhaupt richtig, dass ich von Mensch und Tier spreche? Oder muss ich sagen, menschliche Tiere und nicht menschliche Tiere, wie es bereits teilweise üblich ist oder so, wie viele auch schon machen.&amp;quot;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;notiz center&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Landwirtschaftliche Tagung in Dornach 2024-2-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) einen Vortrag über &amp;quot;Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle&amp;quot;. Der Vortrag wurde am 7. Februar 2024 im Rahmen der jährlichen landwirtschaftlichen Tagung in Dornach, im anthroposophischen Goetheanum, gehalten. Teilnehmer waren Menschen aus der Landwirtschaft und aus dem Gärtnerbereich aus aller Welt, Jung und Alt nutzten die Gelegenheit zur Teilnahme als Inspiration für die eigene Arbeit und auch als gute Networkinggelegenheit- schließlich trifft sich hier &amp;quot;die ganze Welt&amp;quot; der Biodynamik. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wirkung der biodynamischen Präparate auf das bakterielle Bodenleben (Mikrobiom) ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Jürgen Fritz Präparatewirkung auf Mikrobiom 2024-2-14.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Wirkung_der_biodynamischen_Pr%C3%A4parate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._J%C3%BCrgen_Fritz, 2024|thumb|[[Jürgen Fritz|Dr. Jürgen Fritz]] spricht für die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] und Azubis vom [[Dottenfelderhof]] über biodynamische Präparate und das Mikrobiom. [[b:Wirkung_der_biodynamischen_Präparate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._Jürgen_Fritz, 2024|Hier geht&#039;s zur Transkription]] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Jürgen Fritz|Dr. Jürgen Fritz]] von der Uni Kassel (Witzenhausen) einen Vortrag über neueste wissenschaftliche Erkenntnisse über die Präparate Wirkung auf das bakterielle Bodenleben. Der Vortrag wurde am 14. Februar 2024 im Rahmen des sogenannten Februarkurses am [[Dottenfelderhof]] gehalten. Teilnehmer waren Azubis aus der sogenannten &amp;quot;biodynamischen-Ausbildung&amp;quot; und einige wenige Externe. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[b:Wirkung_der_biodynamischen_Präparate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._Jürgen_Fritz, 2024|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im März 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Honig &amp;amp; Salz. Brot backen ohne Hefe ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Honig und Salz. Vortrag Monika und Thomas Lepold vom 23. Februar 2024 am Dottenfelderhof.jpg.png|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo|mini|Brot backen mit Honig und Salz. Vortrag vom 23. Februar 2024 am [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier halten Monika und Thomas Lepold einen Vortrag über das Brot backen ohne Hefe. Sondern mit Salz und Honig. Der Vortrag wurde am 23. Februar 2024 im Rahmen des sogenannten Februarkurses am [[Dottenfelderhof]] gehalten. Teilnehmer waren Azubis aus der sogenannten &amp;quot;biodynamischen-Ausbildung&amp;quot; und einige wenige Externe. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Thomas und Monika sind Experten auf dem Gebiet dieser besonderen Form der Fermentation. In dieser Dokumentation legt Monika unter anderem auch die [[A:Geisteswissenschaft|geisteswissenschaftlichen Hintergründe]] dar, welche eine Rolle spielen für den Ansatz auf Hefe zu verzichten und stattdessen die Fermentation mit Honig und Salz zu machen. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Februar 2024 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Öko Weinbau Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Grundlagen Biodynamik | Martin von Mackensen | 11. Januar 2024 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Öko_Weinbau_Kloster_St._Ulrich,_11._Januar_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c|mini|Vorlesung mit [[Martin von Mackensen]] am 11. Januar 2024 [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] seine jährliche Januarvorlesung auf der Fachtagung Ökologischer Weinbau im [https://www.bildungshaus-kloster-st-ulrich.de/ Bildungshaus Kloster St. Ulrich] bei Freiburg im Breisgau. Noch vor 3 Jahren hieß die Fachtagung: Seminar - Neue Wege im biologisch-dynamischen Weinbau. Im Februar wird jährlich ein Fortgeschrittenenkurs angeboten.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c | hier geht&#039;s zum Film |] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | Dottenfelderhof | 25. Januar 2023 ====&lt;br /&gt;
Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis aus der [[Biodynamische Ausbildung|Biodynamischen Ausbildung]] und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs 2023 die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw | hier geht&#039;s zum Film |]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;[[Datei:Teil 1v12 Düngung 2018 Manfred Klett.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI|mini|Manfred Klett, Vorlesungsreihe &amp;quot;Düngung&amp;quot; aus 2018 am [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Düngung 2018 | Dr. Manfred Klett | biodynamische Landwirtschaft | Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
Hier hält Dr. Manfred Klett im Jahr 2018 eine Vorlesungsreihe über die Düngung und alles was dazu gehört. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI | hier geht&#039;s zur 1. Folge |]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wintertagung Demeter im Osten ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Wintertagung Demeter im Osten_2024-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8|mini|[[Martin von Mackensen]], Alte Nudelfabrik in Zeitz (Sachsen-Anhalt) am 28. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier hält [[Martin von Mackensen]] zum Anlass der Wintertagung 2024 in der Alten Nudelfabrik Zeitz (Sachsen-Anhalt) einen Vortrag zum Thema „Kooperative und soziale Verantwortung“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Einblicke in den Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Einführung_Dottenfelderhof_2024-1-20.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY|mini|[[Martin von Mackensen]] beim Vortrag über den [[Dottenfelderhof]] am 20. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY%7Chier Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
Hier gibt Martin, Leiter der Landbauschule vom [[Dottenfelderhof]], mit einer kurzen Präsentation Einblicke in die Charakteristika des Dottenfelderhof. Die Zuhörer bestehen aus langjährigen Gesellschaftern der sogenannten Landwirtschaftsgemeinschaft vom Dottenfelderhof. Aber es sind just ein paar neue Gesellschafter hinzugestoßen - ein Anlass für Martin ganz generelle Informationen zu geben. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Göbekli Tepe ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Göbekli_Tepe_Dornach_2023-2-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg|mini|Göbekli Tepe- ein Vortrag vom 1. Februar 2023 auf der Landwirtschaftlichen Tagung in Dornach. [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier Hier geht&#039;s zum Film] ]]&lt;br /&gt;
In seinem Vortrag zu [[Göbekli Tepe]] und dessen archäologischer Erschließung stellt [[Martin von Mackensen]], Leiter der Landbauschule auf dem [[Dottenfelderhof]], die Fragen, wann die Landwirtschaft entstand und welche fundamentalen Unterschiede sich im Denken und Handeln der Menschen im Übergang vom Nomadentum zur Sesshaftigkeit finden. Zuvor schildert Arzu Duran, biodynamische Bäuerin und Mitbegründerin der biodynamischen Bewegung in der Türkei.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier | hier geht&#039;s zum Film |]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im November 2023 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Was ist der aktuelle Stand der Dinge bei der &amp;quot;Neuen Gentechnik&amp;quot;? ====&lt;br /&gt;
+++ Stand 24. November 2023: Ein Informationsgespräch über die Neue Gentechnik mit Clara Behr von der BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023.jpg|thumb|link=Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023 |Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr, [[Martin von Mackensen]], [[A:Wolfgang Peter|Dr. Wolfgang Peter]] und François Hagdorn vom 7. November 2023 [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|hier geht&#039;s zum Transkript und Film]] ]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&amp;quot;Der Gesetzesvorschlag basiert wirklich auf das Hauptargument&#039;&#039;&#039;, dass diese erste Kategorie von &#039;&#039;&#039;Neuen Gentechnik&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;ähnlich ist wie die konventionelle Züchtung&#039;&#039;&#039;. Also dass die Methoden, die man anwendet, ähnlich sind wie konventionelle Züchtung und dass das Ergebnis dann am Ende das gleiche ist, wie wenn man Methoden der konventionellen Züchtung anwendet. Das ist, glaube ich wirklich der, sagen wir mal, auch &#039;&#039;&#039;der größte Erfolg der Agrarindustrie&#039;&#039;&#039;, also vor allem der großen Konzerne wie Bayer oder Syngenta oder Chemie (Name?) und so weiter. Sie haben &#039;&#039;&#039;ganz lange darauf gearbeitet, dieses Argument voranzutreiben&#039;&#039;&#039;, und das haben Sie leider mit &#039;&#039;&#039;sehr viel Erfolg&#039;&#039;&#039; gemacht. Und &#039;&#039;&#039;deswegen hat sich jetzt bei vielen Politikern die Meinung wirklich geändert&#039;&#039;&#039;. Und sie sind davon überzeugt, dass wir hier &#039;&#039;&#039;nicht mehr von Gentechnik reden&#039;&#039;&#039;, sondern von &#039;&#039;&#039;Methoden&#039;&#039;&#039;, die &#039;&#039;&#039;ähnlich&#039;&#039;&#039; sind wie von &#039;&#039;&#039;konventioneller Züchtung&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&#039;&#039;&amp;lt;ref&amp;gt;Zitat von Clara Behr am 7. November 2023 im Rahmen eines online Gesprächs&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|| hier geht&#039;s zur Transkription |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erstveröffentlichungen im Oktober 2023 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Geschafft: Margherita (Österreich) hat alle 4 Folgen von Bodenentwicklung im Jahreslauf transkribiert! ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Bodenentwicklung im Jahreslauf 2018 collage.jpg|thumb|link=https://biodyn.wiki/Bodenentwicklung_im_Jahreslauf_-_eine_Vortragsreihe_von_Manfred_Klett|Fertig transkribierte Vortragsreihe Bodenentwicklung von [[Manfred Klett]] vom [[Dottenfelderhof]] ]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mit Stand 31. Oktober 2023 ist es endlich geschafft: Margherita hat mit viel Fleiß und Gespür für den Vortragsinhalt von [[Manfred Klett]] die Transkription erstellt, Formatierungen vorgenommen, Überschriften gebildet, und wichtige Stellen &#039;&#039;&#039;fett&#039;&#039;&#039; hervorgehoben. Auch wurden Verlinkungen der Überschriften zu den jeweiligen Videostellen erstellt. Letzter Schritt bis zur Vollendung: Erstellung des Glossar zu den vier Folgen. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wenn du dich bei der Aufarbeitung von wertvollen Vorträgen auf biodyn.wiki mit beteiligen möchtest, dann schaue dir den Punkt [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]] an. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Bodenentwicklung im Jahreslauf - eine Vortragsreihe von Manfred Klett|| hier geht&#039;s zur Vortragsreihe Bodenentwicklung |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|| hier geht&#039;s zu Dr. Manfred Klett |]]&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Das Prinzip Mitte im Bearbeiten der Kultur-Natur in der Landwirtschaft ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen Vortrag 12. September 2023 Christengemeinschaft Havelhöhe.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=kdHd0rJPME4|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] beim Vortrag am 12. September 2023 in Berlin Havelhöhe in der [https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe Christengemeinschaft] ]] &lt;br /&gt;
Am 12. September hat Martin von Mackensen in den Räumen der Christengemeinschaft auf dem Campus Berlin Havelhöhe eine Vortrag rund ums Themengebiet der Mitte gehalten. Es ist ein Beitrag von Martin für die 14-tägige Arbeitsgruppe der Christengemeinschaft, welche das Thema «Das offenbare Geheimnis der Mitte» behandelt.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Weitere Informationen findest du hier: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule www.dottenfelderhof.de/landbauschule]&lt;br /&gt;
* https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Martin von Mackensen|| hier geht&#039;s zu Martin von Mackensen |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Aus- und Weiterbildung ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Es geht in die 2&amp;lt;sup&amp;gt;te&amp;lt;/sup&amp;gt; Runde: Medizinisch/ landwirtschaftliches Studienjahr (MeLaS) 2024/25 ====&lt;br /&gt;
[[Datei:Martin von Mackensen und David Martin Dottenfelderhof 2024-4-23.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=8AdvZ3gLNLk|[https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] und [[Martin von Mackensen]] auf dem [[Landbauschule Dottenfelderhof|Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. Zum Film auf das Bild klicken ]] &lt;br /&gt;
Das Pionierprojekt MeLaS geht ab September 2024 in die zweite Runde. Bewirb dich jetzt fürs medizinisch/ landwirtschaftliche Studienjahr am biodynamischen Dottenfelderhof bei [https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] über Nicola.Schulze@uni-wh.de oder über [[Martin von Mackensen]] über lbs@dottenfelderhof.de.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Du möchtest: Arzt/ Ärztin werden und verstehen wie Gesundheit beginnt- und endet? Dich aufs Medizinstudium optimal vorbereiten, oder du studierst bereits und möchtest ein Pausenjahr nutzen um deinen Horizont zu erweitern? Oder du möchtest deine Fähigkeiten zur Autonomie in und mit der Natur stärken? Oder deine Gesundheitskompetenz entwickeln oder Menschen unterstützen ihre Gesundheit zu entfalten?  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Kurs beginnt ca. in der zweiten Septemberwoche 2024 und dauert bis Anfang September 2025. Er kostet ca. EUR 700 inkl. Wohnen und Essen  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hintergrund: Globale Herausforderung für Gesundheit und Klima: Landwirtschaft braucht Konzepte, um die Menschen zu ernähren ohne Zerstörung von Boden und Leben. Auch die Medizin befindet sich in einem Paradigmenwechsel. Die gegenwärtigen Studiengänge von Medizin und Landwirtschaft sind nicht wirklich auf die Gesundheit allen Lebens ausgerichtet. Student*innen lernen nicht wahrzunehmen und zu beurteilen, ob Boden, Pflanzen, Tiere und Menschen gesund sind, und auch nicht, wie Gesundheit nachhaltig gefördert wird. Darüber hinaus fehlt es überall an wirklich patentem Nachwuchs. Das Medizinstudium ist einseitig Städte- und Krankenhausorientiert obwohl das künftige Gesundheitssystem ambulanter werden soll. Du kannst das ändern!  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Weitere Informationen findest du hier: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule/&lt;br /&gt;
* https://uni-wh.de/gkls/lehrstuhl/kooperationen &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Medizinisch/ landwirtschaftliches Studienjahr (MeLaS) ab September 2023 am Dottenfelderhof ====&lt;br /&gt;
[[Datei:David und Martin MeLaS 2023.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=f4xwCSjAe4k|[https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] und [[Martin von Mackensen]] auf dem [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. [Zum Film auf das Bild klicken] ]] &lt;br /&gt;
Bewirb dich jetzt fürs medizinisch/ landwirtschaftliche Studienjahr am biodynamischen Dottenfelderhof bei [https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] über Nicola.Schulze@uni-wh.de oder über [[Martin von Mackensen]] über lbs@dottenfelderhof.de.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Du möchtest: Arzt/ Ärztin werden und verstehen wie Gesundheit beginnt- und endet? Dich aufs Medizinstudium optimal vorbereiten, oder du studierst bereits und möchtest ein Pausenjahr nutzen um deinen Horizont zu erweitern? Oder du möchtest deine Fähigkeiten zur Autonomie in und mit der Natur stärken? Oder deine Gesundheitskompetenz entwickeln oder Menschen unterstützen ihre Gesundheit zu entfalten?  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Kurs beginnt am 9. September 2023 und dauert bis zum 7. September 2024. Er kostet ca. EUR 700 inkl. Wohnen und Essen  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hintergrund: Globale Herausforderung für Gesundheit und Klima: Landwirtschaft braucht Konzepte, um die Menschen zu ernähren ohne Zerstörung von Boden und Leben. Auch die Medizin befindet sich in einem Paradigmenwechsel. Die gegenwärtigen Studiengänge von Medizin und Landwirtschaft sind nicht wirklich auf die Gesundheit allen Lebens ausgerichtet. Student*innen lernen nicht wahrzunehmen und zu beurteilen, ob Boden, Pflanzen, Tiere und Menschen gesund sind, und auch nicht, wie Gesundheit nachhaltig gefördert wird. Darüber hinaus fehlt es überall an wirklich patentem Nachwuchs. Das Medizinstudium ist einseitig Städte- und Krankenhausorientiert obwohl das künftige Gesundheitssystem ambulanter werden soll. Du kannst das ändern!  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Weitere Informationen findest du hier: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [https://www.dottenfelderhof.de/fileadmin/images/landbauschule/jahreskurs/MeLaS_Flyer-8.pdf MeLaS-Flyer mit allen Infos]&lt;br /&gt;
* [https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule www.dottenfelderhof.de/landbauschule]&lt;br /&gt;
* https://uni-wh.de/gkls/lehrstuhl/kooperationen &amp;lt;br clear=&amp;quot;all&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Neuer youtube-Kanal: biodynwiki ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Biodyn.wiki als youtube-Kanal.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/@biodynwiki|https://www.youtube.com/@biodynwiki]]&lt;br /&gt;
Für die Webseite biodyn.wiki wurde ein neuer youtube-Kanal eingerichtet. Es handelt sich vor allem um Filmdokumentationen von François, die rund um den [[Dottenfelderhof]] entstanden waren. Mit [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]], mit [[Martin von Mackensen]], mit Dieter Bauer, mit Dr. Gunter Gebhard, mit Dr. Hartmut Spieß und mit vielen anderen Personen, die im Bereich der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]] etwas zu sagen haben. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aber es geht François bei seinen Filmen über die biodynamische Landwirtschaft nicht nur um Fachkompetenz, nicht nur um Rang und Namen, sondern es geht auch um die Menschen, die in der Landwirtschaft zupacken. Mit besonderen Interesse verfolgt François seit vielen Jahren Biografien von Landbauschülern und [[Biodynamische Ausbildung|Azubis]] mit, welche am Dottenfelderhof u.ä. ihre Ausbildung hatten. Bei der Video-Serie «[[Menschen in der Landwirtschaft]]» werden Interviews geführt, und es geht um Ich-Botschaften. Dort erfährt man was die Menschen für die Landwirtschaft begeistert.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.youtube.com/@biodynwiki | hier geht&#039;s zu biodywiki auf youtube |]&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Menschen in der Landwirtschaft: Interview mit Mia und Florian ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Menschen in der Landwirtschaft_Mia und Florian.jpg|mini|right|class=responsive-img|link=b:Menschen_in_der_Landwirtschaft|Mia und Florian, Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im Rahmen des Januarkurses 2023 am [[Dottenfelderhof]] erfolgte ein Gespräch über Motivationen für die [[Biodynamische Ausbildung|landwirtschaftliche Ausbildung]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier berichten Mia und Florian von ihren Erfahrungen und Eindrücken aus dem sogenannten Januarkurs 2023 am [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (bei Frankfurt am Main). Der Januarkurs ist Teil des Lehrplans der Azubis vom Ausbildungsformat &amp;quot;[[Biodynamische Ausbildung|biodynamische-ausbildung.de]]&amp;quot;. Und die beiden sind aktuell im 1. Lehrjahr der Ausbildung. Die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] des Dottenfelderhof verfügt über eigene [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Forschungs]]-, Lehr- und Ausbildungsbereiche. Neben dem sogenannten Jahreskurs für biodynamisch ausgebildete Menschen, gibt die Landbauschule auch Azubi-Unterrichtsformate in Form von Monatskursen zwischen dem Herbst-Winter, im Januar und im Februar für Azubis aus dem 1. und 2. Lehrjahr. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Menschen in der Landwirtschaft|| Weitere Beiträge von «Menschen in der Landwirtschaft» findest du hier |]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Transkription ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fortschritte bei der Transkription ===&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 0%|Transkriptionsstufen 0%]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 25%|Transkriptionsstufen 25%]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 50%|Transkriptionsstufen 50%]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 75%|Transkriptionsstufen 75%]]&lt;br /&gt;
* [[b:Kategorie:Transkriptionsstufe_100%|Transkriptionsstufen 100%]]&lt;br /&gt;
Gerne kannst du bei der Transkription von wertvollen Vorträgen über die biodynamische Landwirtschaft mitwirken. Derzeit werden Schwerpunktartig die Vorträge von [[Manfred Klett]] und [[Martin von Mackensen]] aufbereitet. Weitere werden folgen, sobald sich Menschen dafür melden. Du kannst hier [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Wer hat was transkribiert? ===&lt;br /&gt;
+++ Stand 26. November 2024 +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ganz herzlichen Dank an die Menschen, die hier Video- und Audio-Vorträge verschriftlicht haben. Hier bekommst du einen Einblick, wer welche Transkription gemacht hat. Noch sind die Namen nicht mit allen transkribierten Werken verknüpft, das nachgeholt wir in Kürze nach. Wenn du dich ebenfalls mit engagieren möchtest, auf der Seite [[MitTun bei biodyn.wiki|«MitTun» bei biodyn.wiki]] bekommst du einen Einblick in laufende und künftige Projekte. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Annamarie Laske|Transkribiert von Annamarie Laske]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Christian Frings|Transkribiert von Christian Frings]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Damian Bellè]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Elke Jurasszovich]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Eva Lang]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von François Hagdorn|Transkribiert von François Hagdorn]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Hans-Martin Aurich|Transkribiert von Hans-Martin Aurich]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Margherita Ehart|Transkribiert von Margherita Ehart]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Stefan Sylla]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Sibylle Roland|Transkribiert von Sibylle Roland]]&lt;br /&gt;
* [[:Kategorie:Transkribiert von Unbekannt|Transkribiert von Unbekannt]]&lt;br /&gt;
*Bitte melden, falls wir euch übersehen haben ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Leserstimme von Jean-Paul für die [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] «Landwirtschaftlicher Kurs» ==&lt;br /&gt;
[[Datei:Jean-Paul.jpg|thumb|Jean-Paul bei einer Filmdokumentation &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Hier ist Jean-Paul in einem Beitrag aus dem Jahre 2019 zum Thema der Lichtwurzeln zu sehen bei Hans-Martin Aurich zu sehen. https://www.youtube.com/watch?v=Fxz4QJCVdqY&amp;lt;/ref&amp;gt;bei Kompostarbeiten für den [https://glashausfrankfurt.de/de/ Lichtwurzelanbau von Hans-Martin]|verweis=https://anthro.world/Datei:Jean-Paul.jpg]][[Datei:Buchrücken der GA 327 auf Französisch.jpg|thumb|200px|&amp;lt;small&amp;gt;Buchrücken der [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] aus dem Jahre 1974. Edition Anthroposophiques Romandes, 13, rue Verdaine, 1204 Genève/ Suisse. Traduction Daniel Simonnot&amp;lt;/small&amp;gt;|verweis=https://anthro.world/Datei:Buchr%C3%BCcken_der_GA_327_auf_Franz%C3%B6sisch.jpg]][[Datei:Buchdeckel der GA 327 auf Französisch.jpg|thumb|200px|&amp;lt;small&amp;gt;Buchdeckel der [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] aus dem Jahre 1974. Edition Anthroposophiques Romandes, 13, rue Verdaine, 1204 Genève/ Suisse. Traduction Daniel Simonnot&amp;lt;/small&amp;gt;|verweis=https://anthro.world/Datei:Buchdeckel_der_GA_327_auf_Franz%C3%B6sisch.jpg]]&amp;lt;blockquote&amp;gt;&#039;&#039;«Als Jugendlicher verbrachte ich die schönste Zeit meines Lebens in einem Internat auf 1.000 m Höhe in den französischen Alpen und war der wunderbaren Natur nah. Es war Anfang der 70er Jahre, die Anfangszeit der grünen Bewegung. Seinerzeit herrschte in Frankreich in der Öffentlichkeit wenig Bewusstsein für die Ökologie und die neue, sehr kleine, ökologische Bewegung machte mit militanten Protesten auf sich aufmerksam.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Ich war 16 Jahre alt und mit Feuer und Flamme engagierte ich mich für den Schutz der Natur. Ich führte Diskussionen mit Gleichgesinnten und ich las die Ökozeitung «la gueule ouverte&amp;lt;ref&amp;gt;Autor Pierre Fournier (1937-1973), La Gueule ouverte (das offene Maul), die erste ökologische Monatszeitung in Frankreichs, Ersterscheinung Ende 1972&amp;lt;/ref&amp;gt;». Darin fand ich eine Anzeige für die erste französische Übersetzung des [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurses]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] (GA 327). Ich hatte noch nie von Rudolf Steiner gehört, aber ich kaufte mir dieses Buch, denn ich erhoffte somit mehr Kenntnisse und mehr schlagkräftige Argumente für meine Überzeugungsarbeit in der Ökobewegung finden zu können. Denn es stand ein Schulwechsel auf eine weiterführende Fachschule mit landwirtschaftlichem Schwerpunkt in Nimes (Frankreich) an, und ich wollte für die Diskussion mit meinen künftigen Mitschülern, meist Söhne von Bauern, mit Argumenten gut gerüstet sein.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Als ich das Buch bekommen habe, stand da das Wort «[[A:Geisteswissenschaft|Wissenschaft des Geistes]]/ Science de l&#039;esprit». Ich fragte mich: &amp;quot;Was hatte [[A:Geist|Geist]] mit Landwirtschaft zu tun?&amp;quot; Auf, was auf dem Buchrücken war zu lesen, weckte definitiv mein Interesse:&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;« Le cultivateuer matérialiste, lorsqu&#039;il ne se contente pas d&#039;une vie bornée, mais prend la peine de penser uns peu ... est en mesure de prévoir à peu près dans combien de décennies les produits agricoles seront tellement dégénerés qu&#039;avant la fin de ce siècle, ils ne pourront plus servir à l&#039;alimentation. » ... was soviel heiß wie «Wenn sich der materialistische Landwirt nicht mit einem engstirnigen Leben zufrieden gibt, sondern sich die Mühe macht, ein wenig mitzudenken ... ist in der Lage, ungefähr vorherzusagen, in wie vielen Jahrzehnten die landwirtschaftlichen Produkte so stark degeneriert sein werden, dass sie vor dem Ende dieses Jahrhunderts nicht mehr zur Ernährung dienen werden.» Ferner fand ich diese Aussage spannend, was E. Riese auf dem Buchrücken schreibt, dass nämlich sinngemäß bei einem Bauernhof von einem Organismus gesprochen werden kann, und dass es sich bei einem Hof um eine Individualität handeln sollte.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Am Ende meines ersten Jahres an der Landbauschule in Nimes hatte ich schließlich die [[Landwirtschaftlicher Kurs|GA 327]] gelesen. Wahrscheinlich habe ich nicht alles verstehen können, jedoch auf einer Gemütsebene spürte ich in dem Buch eine tiefe Wahrheit. Während bei Rudolf Steiner nicht nur von Substanzen sondern auch von den Wirkungen der Kräfte die Rede war, hingegen auf meiner landwirtschaftlichen Schule die Betrachtung auf die chemischen Stoffe beschränkt blieb (das fand ich zu einseitig), dämmerte es mir, dass mein Weg keine Zukunft in der konventionellen Landwirtschaft haben wird.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Im selben Jahr lernte ich den Zeitzeugen [[Franz Rulni]] (1894-1981) auf einem Seminar kennen, da war er 80 Jahre alt. Franz Rulni war 1924 beim [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kursus]] in Koberwitz mit anwesend, und ich fühlte mich von der Begegnung mit ihm sehr inspiriert. Ich beendete meine landwirtschaftliche Schule um künftig mit [[A:Anthroposophie|anthroposophisch]] orientierten Menschen im landwirtschaftlichen Kontext zu arbeiten. Aber dafür musste ich zunächst einmal meine Vorurteile über Bord werfen (damals in Frankreich war es ein gängiges Vorurteil die Anthroposophie mit einer Sekte gleichzusetzen), und ich setzte meine Lebens-Forschungsreise fort durch meine Arbeit in Frankreich, England und Deutschland, u.a. auf Biodynamischen Höfen.&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Mein biographischer Weg führte mich schließlich bis zur Gegenwart nach Deutschland, wo ich als ausgebildeter Physiotherapeut tätig bin, und mein großes Interessensgebiet betrifft nach wie vor die Fragestellungen rund um die Kräfte und Wirkungen, welche zur Gesundung und Heilung beitragen können.»&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jean-Paul, 26. April 2023&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&amp;lt;nowiki&amp;gt;    &amp;lt;/nowiki&amp;gt;[https://anthro.world/Stimmen_f%C3%BCr_Rudolf_Steiner | Weitere Leserstimmen über die Vorträge und Bücher von Rudolf Steiner hier auf anthro.world ... |]&lt;br /&gt;
&amp;lt;br clear=all&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Stöbern auf biodyn.wiki==&lt;br /&gt;
Wenn du einen Ein- und Überblick gewinnen möchtest, welche Inhalte es auf biodyn.wiki derzeit gibt, dann schaue dich mal hier um [[Spezial:Alle Seiten|«Alle Artikel von A-Z»]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==MitTun bei biodyn.wiki ==&lt;br /&gt;
Wenn du dich angesprochen fühlst hier mitzuwirken, melde dich gerne bei François [https://blog.anthro.world/impressum/kontakt-formular/ per Kontaktformular]. Auf der Seite [[MitTun bei biodyn.wiki|«MitTun» bei biodyn.wiki]] bekommst du einen Einblick in laufende und künftige Projekte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Newsletter==&lt;br /&gt;
Für die Webseiten [https://anthrowiki.at anthrowiki.at], [https://Anthro.world anthro.world], [https://steiner.wiki steiner.wiki] und biodyn.wiki erscheint in unregelmäßigen Abständen ein Newsletter. [https://blog.anthro.world/newsletter/ Den kannst du hier beziehen.]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[aw:Hauptseite#Newsletter|Hier findest du die letzten 3 Newsletter (Archiv)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Kontakt==&lt;br /&gt;
Hier geht&#039;s zum [https://blog.anthro.world/impressum/kontakt-formular/ &amp;lt;u&amp;gt;Kontaktformular&amp;lt;/u&amp;gt;]. Wir freuen uns über deine Nachricht!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 100%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 75%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 50%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 25%]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28237</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28237"/>
		<updated>2026-06-06T14:08:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných moučí 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28236</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/32/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28236"/>
		<updated>2026-06-06T14:08:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných moučí 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28235</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/32/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28235"/>
		<updated>2026-06-06T14:04:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28234</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28234"/>
		<updated>2026-06-06T14:04:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28233</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/32/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28233"/>
		<updated>2026-06-06T14:03:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
**[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28232</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/32/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28232"/>
		<updated>2026-06-06T14:00:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28231</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28231"/>
		<updated>2026-06-06T13:55:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/31/cs&amp;diff=28230</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/31/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/31/cs&amp;diff=28230"/>
		<updated>2026-06-06T13:55:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28229</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28229"/>
		<updated>2026-06-06T13:42:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28228</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/32/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28228"/>
		<updated>2026-06-06T13:42:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28227</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28227"/>
		<updated>2026-06-06T13:37:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier ist der angepasste Text:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/38/cs&amp;diff=28226</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/38/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/38/cs&amp;diff=28226"/>
		<updated>2026-06-06T13:37:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28225</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28225"/>
		<updated>2026-06-06T13:36:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier ist der angepasste Text:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/34/cs&amp;diff=28224</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/34/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/34/cs&amp;diff=28224"/>
		<updated>2026-06-06T13:36:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28223</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28223"/>
		<updated>2026-06-06T13:36:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hier ist der angepasste Text:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/33/cs&amp;diff=28222</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/33/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/33/cs&amp;diff=28222"/>
		<updated>2026-06-06T13:36:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/pl&amp;diff=28221</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/pl&amp;diff=28221"/>
		<updated>2026-06-06T13:25:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{Artikel oben}}[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Książka [[Manfred Klett|Manfrieda Kletta]], pierwsze wydanie 30 czerwca 2021. [[Literatur|Więcej książek tutaj: Literatura]] ]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;center&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od agrotehnologii do sztuki uprawy ziemi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Istotne rysy biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictwo przyszłości&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wersja online w biodyn.wiki: © Copyright 2025 François Hagdorn, Wszelkie prawa zastrzeżone&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt okładki: Wolfram Schildt, Redakcja: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Koncepcja ilustracji: Manfred Klett, Realizacja: Mathias Buess i Ivana Suppan, jeśli nie zaznaczono inaczej, Skład: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druk: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wersja drukowana dostępna w wydawnictwie Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Dedykowane współzałożycielom&lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|wspólnoty gospodarczej Dottenfelderhof]] (1968) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oraz tym, którzy z własnej siły sądzenia, w tym samym duchu,&lt;br /&gt;
chcą nowej kultury rolnej i społecznej.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
W bólu nasza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Matka Ziemia stężała.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naszą misją jest&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na nowo ją uduchowić,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przerabiając ją&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
mocą naszych rąk&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w dzieło sztuki&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pełne ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Zapis słów Rudolfa Steinera podczas położenia kamienia węgielnego pod świątynię różokrzyżowców loży Malsch «Franz von Assisi» według wspomnień Hilde Stockmeyer; z: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Spis treści ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Słowo wstępne|Słowo wstępne 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przedmowa|Przedmowa 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Erster Teil|Część pierwsza 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Polarność przemysłu i rolnictwa|Polarność przemysłu i rolnictwa 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie|Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości|Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czasy pierwotne|Czasy wczesne 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura praindyjska|Kultura praindyjska 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura praperska|Kultura praperska 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii|Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura grecko-rzymska|Kultura grecko-rzymska 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura nowożytności|Kultura nowożytności 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kulturowe nurty rolnictwa do przełomu epok|Kulturowe nurty rolnictwa aż do Przełomu Czasów 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty|Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności|Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Punkt i obwód|Punkt i obwód 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zasada organizmu w nowożytności|Zasada organizmu w nowożytności 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nowe zarodki|Nowe zarodki 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trójczłonowość człowieka i rolnicza indywidualność|Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czterogliederung człowieka i zamkniętość organizmu gospodarstwa|Czterogliederowość człowieka a zamkniętość organizmu gospodarstwa 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obraz czwórczłonowości indywidualności rolniczej|Obraz czterogliederowości indywidualności rolniczej 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja fizyczna|Organizacja fizyczna 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja życiowa|Organizacja życiowa 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja duszy, czyli ciało astralne organizmu rolniczego|Organizacja duszna czyli ciało astralne organizmu rolniczego 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dzikie gatunki zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu|Gatunki dzikich zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny|Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zwierzęta domowe – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu|Zwierzęta domowe – organy w organizmie gospodarstwa i krajobrazu 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pszczoła miodna|Pszczoła miodna 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Drób domowy|Drób domowy 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Świnia domowa|Świnia domowa 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Koń i osioł|Koń i osioł 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pies i kot|Pies i kot 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Owca i koza|Owca i koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Bydło|Bydło rogate 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pochodzenie i mit|Pochodzenie i mit 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Miejsce w organizmie gospodarstwa|Miejsce w organizmie gospodarstwa 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przejaw istoty i jej poznanie|Zjawisko istoty i poznanie istoty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w jamie ustnej|Trawienie w pysku 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w żwaczu i przeżuwanie|Trawienie żwaczowe i przeżuwanie 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przeżuwanie jako percepcja i selekcja substancji i sił|Przeżuwanie – percepcja i selekcja substancji i sił 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w jelicie cienkim i grubym|Trawienie w jelicie cienkim i grubym 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Próg między światem zewnętrznym a wewnętrznym|Próg od świata zewnętrznego do świata wewnętrznego 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Znaczenie rogów i racic|Znaczenie rogów i kopyt 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kosmiczno-jakościowa analiza i zalążek jaźni|Analiza kosmiczno-jakościowa i zadatek Ja 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nadwyżki produkcyjne|Nadwyżki wydajności 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wyrzeczenie|Wyrzeczenie 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stado bydła i organizm gospodarstwa|Stado bydła i organizm gospodarstwa 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Człowiek i organizacja jaźni organizmu rolniczego|Człowiek i organizacja Ja organizmu rolniczego 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Badania duchowe jako pośrednik między istotą a zjawiskiem|Badanie duchowe jako pośredniczka między istotą a zjawiskiem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Aspekty problematyki społecznej|Aspekty problematyki społecznej 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych|O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wola w wolności – droga do wspólnoty inicjatyw|Wola w wolności – droga ku wspólnocie inicjatywnej 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czucie w równości – droga do żywego poczucia prawa|Czucie w równości – droga ku żywemu poczuciu prawa 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga do solidarnej gospodarki|Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga ku solidarnemu życiu gospodarczemu 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O duchowym rozwoju i kierowaniu rolniczą wspólnotą gospodarczą|O duchowym rozwoju i prowadzeniu rolniczej wspólnoty gospodarczej 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Duchowy cel dążeń|Duchowy cel dążenia 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Praktyka współpracy|Praktyka współpracy 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poranna narada robocza|Poranna narada robocza 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Krąg studyjny treści antropozoficznych badań duchowych|Krąg studyjny poświęcony treściom antropozoficznych badań duchowych 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Konferencja pracy i zarządzania|Konferencja robocza i administracyjna 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizm gospodarstwa i praca człowieka wynikająca z woli jaźni|Organizm gospodarstwa i chciana przez Ja praca człowieka 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Impulsy rolnictwa biodynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego|Impulsy rolnictwa biologiczno-dynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wola w wolności|Wola w wolności 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czucie w równości|Czucie w równości 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie|Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zweiter Teil|Część druga 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby|Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Erste Säule:|Filar pierwszy:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie uprawy gleby w związku z jej rozwojem w ciągu roku|O istocie uprawy roli w związku z rozwojem gleby w biegu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Gleba|Gleba 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces zimowy i uprawa gleby|Proces zimowy i uprawa roli 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Powstawanie mrozowej struktury gleby|Powstawanie dojrzałości mrozowej 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowa|Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowienie 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nośnictwo i zachowanie kosmicznych sił formy w ciągu roku|Nośność i zachowanie kosmicznych sił kształtujących w biegu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces wiosenny i uprawa gleby|Proces wiosenny i uprawa roli 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przedwiośnie|Przedwiośnie 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wiosna|Wiosna 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Tworzenie skorupy i obróbka powierzchni|Tworzenie się skorupy i pielęgnacja skóry gleby 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces letni i uprawa gleby|Proces letni i uprawa roli 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podorywka ściernisk, mulczowanie, budowanie próchnicy i działalność fauny glebowej|Podorywka, uprawa mulczowa, budowanie próchnicy i działalność świata zwierząt glebowych 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Tworzenie i dojrzewanie owoców|Tworzenie owoców i dojrzewanie 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Narzędzia do letniego mulczowania|Narzędzia do letniej uprawy mulczowej 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces jesienny i uprawa gleby|Proces jesienny i uprawa roli 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dojrzewanie, przemiana, obumieranie|Dojrzewanie, przemiana, umieranie 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Uprawa gleby jesienią|Uprawa roli jesienią 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zweite Säule:|Filar drugi:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie płodozmianu|O istocie płodozmianu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a organizacja życia organizmu rolniczego|Płodozmian i organizacja życiowa organizmu rolniczego 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O systemie płodozmianu|O systemie płodozmianu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a gospodarka próchnicą|Płodozmian i gospodarstwo próchnicy 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a uprawa roślin międzyplonowych|Płodozmian i uprawa międzyplonów 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a mobilizacja minerałów i wiązanie azotu|Płodozmian i udostępnianie minerałów, wiązanie azotu 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a towarzysząca flora, chwasty|Płodozmian i jego flora towarzysząca — chwasty 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Metoda spalania nasion chwastów|Metoda wypalania nasion chwastów 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Mechaniczna regulacja chwastów|Mechaniczne regulowanie chwastów 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w zbożach|Chwasty i trawy w roślinach zbożowych 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w roślinach okopowych|Chwasty i trawy w roślinach okopowych 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych|Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian, choroby i szkodniki|Płodozmian, choroby i pojaw szkodników 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby zbóż związane z płodozmianem|Choroby roślin zbożowych uwarunkowane płodozmianem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby roślin okopowych związane z płodozmianem|Choroby roślin okopowych uwarunkowane płodozmianem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby roślin pastewnych związane z płodozmianem|Choroby roślin pastewnych uwarunkowane płodozmianem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i orki|Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i uprawy pługiem 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dritte Säule:|Filar trzeci:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie nawożenia|O istocie nawożenia 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii substancji i sił|O kwestii substancji i sił 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii ducha, istoty i indywidualności|O pytaniu o ducha, istotę i indywidualność 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwestia nawożenia a indywidualność rolnicza|Kwestia nawożenia i indywidualność rolnicza 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 0: Stosowanie minerałów|Stopień 0: Stosowanie substancji mineralnych 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie soli azotowych|Stosowanie soli azotowych 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie mączki skalnej|Stosowanie mączki skalnej 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 1: Nawożenie z żywej natury roślinnej|Stopień 1: Nawożenie z tego, co żywe w naturze roślinnej 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie kompostowania|O istocie kompostowania 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#1. Faza cieplna|1. Faza ciepła 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania|2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#3. Faza wodna lub przemiany|3. Faza wodna, czyli faza przemiany 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#4. Faza uziemnienia|4. Faza uziemnienia 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie kompostu|Stosowanie kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem łąk i pastwisk|Nawożenie kompostem łąk i pastwisk 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem w ogrodnictwie|Nawożenie kompostem w ogrodnictwie 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem w sadownictwie|Nawożenie kompostem w sadownictwie 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 2: Nawożenie z duszy natury zwierząt domowych|Stopień 2: Nawożenie z tego, co duszewne w naturze zwierząt domowych 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przechowywanie nawozów od zwierząt domowych|Zachowanie nawozów od pogłowia zwierząt domowych 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obornik głęboki|Obornik głębokościółkowy 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obornik pryzmowy|Obornik układany warstwowo 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompost obornikowy|Kompost obornikowy 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Gnojówka|Gnojówka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie nawozów zwierzęcych z własnego gospodarstwa|Stosowanie własnych nawozów zwierzęcych gospodarstwa 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność własnych nawozów zwierzęcych|Działanie własnych nawozów zwierzęcych gospodarstwa 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Doświadczenie światło-cień|Doświadczenie światło–cień 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Oceny na podstawie wyników morfologicznych|Oceny na podstawie wyników morfologicznych 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Oceny na podstawie wyników analitycznych|Oceny na podstawie wyników analitycznych 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Ocena metodą diagnostyki krystalicznej chlorku miedzi|Ocena metodą krystalnodiagnostyczną krystalizacji chlorku miedzi 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 3: Nawożenie z ducha człowieka|Stopień 3: Nawożenie z ducha człowieka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wydaliny metaboliczne|Wydaliny przemiany materii 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Działalność duchowa w pracy|Działalność ducha w pracy 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indywidualność rolnicza a preparaty biodynamiczne|Indywidualność rolnicza i preparaty biologiczno-dynamiczne 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Droga badań nauk humanistycznych|Droga badawcza nauki duchowej 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badań|Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badawcza 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Droga badań przez doświadczenie woli|Droga badawcza doświadczenia woli 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie, stosowanie i skuteczność preparatów w cyklu rocznym|Wytwarzanie, stosowanie i działanie preparatów w biegu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów|Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zbliżenie do rozumienia substancji wyjściowych do preparacji|Zbliżanie się ku rozumieniu substancji wyjściowych do preparacji 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i obsługa preparatów biodynamicznych|Wytwarzanie i posługiwanie się preparatami biologiczno-dynamicznymi 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat z nawozu rogowego i krzemionki rogowej – wytwarzanie, stosowanie i skuteczność|Preparat z nawozu w rogu i preparat rogu krzemiennego – wytwarzanie, stosowanie i działanie 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat z nawozu rogowego|Preparat z nawozu w rogu 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparacja w rytmie cyklu rocznego|Preparat rogu krzemiennego 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces mieszania|Proces mieszania 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie|Stosowanie 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność|Działanie 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Preparaty kompostowe, czyli nawozowe 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z krwawnika|Kompozycja preparatu z krwawnika 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziomy skuteczności|Stopnie działania 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z rumianku|Kompozycja preparatu rumiankowego 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z pokrzywy|Kompozycja preparatu pokrzywowego 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii przemiany substancji|O kwestii przemiany substancji 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z kory dębu|Kompozycja preparatu z kory dębowej 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dąb, jego kora i łyko|Dąb, jego kora i korek 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czaszka zwierzęcia domowego|Czaszka zwierzęcia domowego 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparacja kory i łyka dębu|Preparacja kory dębowej i korka 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego|Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wygląd mniszka lekarskiego|Obraz zjawiskowy mniszka lekarskiego 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Korzeń|Korzeń 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pęd i liść|Pęd i liść 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwiat|Kwiat 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Sok mleczny|Sok mleczny 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Otrzewna i krezka bydlęca|Otrzewna względnie krezka bydlęcia 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kroki preparacji|Etapy preparowania 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zastosowanie i skuteczność|Stosowanie i działanie 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z kozłka lekarskiego|Kompozycja preparatu z waleriany 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obraz zjawiskowy waleriany|Obraz zjawiskowy waleriany 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Korzeń|Korzeń 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Łodyga|Łodyga 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Następstwo liści|Następstwo liści 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwiat|Kwiat 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i stosowanie|Wytwarzanie i stosowanie 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Uwagi wstępne do kwestii wirksamkeit|Uwagi wstępne o działaniu 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność|Działanie 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat ze skrzypu polnego|Preparat ze skrzypu polnego 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Forma zjawiskowa|Postać zjawiskowa 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Sfera ryzomowo-korzeniowa, wegetatywne i generatywne rozmnażanie|Sfera kłącza i korzenia, rozmnażanie wegetatywne i generatywne 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nadziemny pęd i proces krzemionkowy|Nadziemny pęd i proces krzemionkowy 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i stosowanie|Wytwarzanie i stosowanie 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność preparatu ze skrzypu polnego|Działanie preparatu ze skrzypu polnego 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego Pośredniego — przegląd|Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego środka – ujęcie całościowe 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Szereg roślin preparatowych|Szereg roślin preparatowych 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Szereg zwierzęcych powłok narządowych|Szereg zwierzęcych osłon organów 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu|Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach|Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podziękowania|Podziękowania 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Życiorys Manfreda Kletta|Życiorys Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indeks rzeczowy|Indeks rzeczowy 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] podczas wykładu z geologii ze studentami [[Landbauschule Dottenfelderhof]] w roku 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Słowo wstępne ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Niniejszą książkę «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» można by określić jako podsumowanie dzieła życia [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, rocznik 1933, jest dziekanem ruchu biodynamicznego. Przez dziesięciolecia, obok praktycznej działalności i związanych z nią odpowiedzialności, podróżował po całym świecie jako mówca, wykładowca i rozmówca — ktoś mógłby go teraz wyobrażać sobie jako spokojnego starca na zasłużonej emeryturze. Ten obraz jednak myli, gdyż z zewnętrznego spokoju Manfred Klett wkracza raz jeszcze w przestrzeń publiczną z dziełem ogarniającym całość. A kto go zna, ten natychmiast wyczuwa, co nam tym razem daje w ręce: kwintesencję całożyciowego działania na rzecz rolnictwa przyszłości. Patrząc wstecz, zebrane plony życia są tu przeglądane i porządkowane — ustrukturyzowany przegląd tego, czym rolnictwo było i jest. Patrząc naprzód, mamy przed sobą wezwanie skierowane do następnych pokoleń w sensie kierunków pracy, wezwanie do uchwycenia tego, co rolnictwo nosi w sobie jako potencjał przyszłości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pierwszy podtytuł «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» można rozumieć jako syntetyczny opis treści. Tak, chodzi o rolnictwo biologiczno-dynamiczne, ale nie w sensie spojrzenia od wewnątrz, wewnętrznego porozumienia biodynamicznej wspólnoty ze samą sobą. Czy zatem chodzi o spojrzenie z zewnątrz? I to nie, bo z zewnątrz w tej rozprawie nic nie jest oglądane. Można by jednak powiedzieć, że chodzi o spojrzenie ‹na zewnątrz›. Spojrzenie, w którym to, co nazywamy ‹biodynamicznym›, jest badane poza ruchem i jego samookreśleniem, by w jego istotnych rysach odnaleźć coś z tego, czym rolnictwo z racji swego przeznaczenia jest. To duże roszczenie, które wymaga solidnego uzasadnienia. Niniejsze dzieło można czytać jako to uzasadnienie — i sądzę, że w intencji autora tak właśnie chce być czytane, zarówno pod względem treści, jak i stylu. Pod względem treści zawiera ono między innymi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* historię rolnictwa w jego stosunku do kulturowego i świadomościowego rozwoju człowieczeństwa zachodniego&lt;br /&gt;
* studium społeczno-gospodarcze dotyczące stosunku przemysłu do rolnictwa&lt;br /&gt;
* naukę o organizmie rolniczym w jego trój- i czterostopniowości {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* badanie nad «Indywidualnością Rolniczą»&lt;br /&gt;
* w ramach trzech filarów uprawy roli — bodenbearbeitung, płodozmian i nawożenie — szczegółowe przedstawienie biologiczno-dynamicznych preparatów&lt;br /&gt;
* podręcznik dla biodynamicznych rolników&lt;br /&gt;
* podręcznik dla wspólnot gospodarskich i asocjatywnych inicjatyw w otoczeniu gospodarstw&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co do stylu, uzasadnienie to można w najlepszym sensie nazwać goetheanistycznym. Oznacza to: nie jest ono abstrakcyjno-logiczne i systematyczne, lecz orientuje się na fenomen. Biogram autora to życie dla biodynamicznego impulsu i razem z nim. Konkretne doświadczenia pracy i zasadnicze odkrycia myślowe należą do siebie. Przeżyte życie jest wzajemnym przeplataniem się jednego i drugiego, a niniejsza praca pozostaje wierna temu językowi życia. Konkretne doświadczenia praktyczne — czy to w polu, w oborze, czy na naradzie roboczej — i prafenomentalne sformułowania o glebie, zwierzętach domowych czy współpracy stoją blisko siebie. To zamierzone. Styl można określić jako ‹realno-idealny›. I jest on urzeczywistnieniem tego, co Manfred Klett w tytule nazywa «Landbaukunst» — sztuką uprawy ziemi. To, co realne, nie gubi się atomistycznie w szczegółach danych i faktów, a to, co idealne, nie rozpływa się w abstrakcyjności ogółu; jedno i drugie szuka się nawzajem i wzajemnie się przepaja, wznosząc się ku wyższej jedności — ta sztuka może być nazwana sztuką uprawy ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spośród wielu tematów dwa są opracowane zaskakująco szczegółowo. Jeden kompleks tematyczny to społeczno-gospodarcza analiza aktualnego położenia rolnictwa. Krótko mówiąc: rolnictwo się zindustrializowało, nie mogąc nigdy być przemysłem. Tworzenie kapitału i rentowność kapitału są rolnictwu — o ile zachowuje ono jeszcze jakikolwiek związek z «ziemią» — obce w swej istocie. Za to właściwe mu jest to, co przemysłowi jest nieznane: nie zużywa ono swoich środków produkcji — gleby, roślin, zwierząt — w procesie produkcji, lecz je utrzymuje lub poprawia. To pozytywne bilansowanie w sensie domowego gospodarstwa życia Ziemi, w tym gospodarki wodnej i klimatycznej, jest jego właściwym wkładem do gospodarki narodowej; a autor prowadzi całe rozważanie w taki sposób, że ten ogląd doznaje oświetlenia z przyszłości. Albowiem przez to rolnictwu biologiczno-dynamicznemu przyroś­ta zadanie społeczno-kształtujące, które nie zostało jeszcze rozpoznane i ujęte w takim stopniu, jak przedstawia to niniejsza praca. Wsz­ys­cy {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cały świat szuka trwałego bilansu światowej gospodarki — tu wskazany jest punkt wyjścia, a zarazem wezwanie, by go rozwijać i wprowadzać do rozmowy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Drugi obszar tematyczny to biologiczno-dynamiczne preparaty. Autor daje tym wyraz swemu przekonaniu, że niepozorne dodatki nawozowe są niezwykle istotne. Jeśli powiązać to z tytułem książki, można sformułować: preparaty są w szczególności «sztuką uprawy ziemi», są «istotą» biodynamicznej uprawy ziemi, i to właśnie one umożliwiają «rolnictwo przyszłości». Jak trzeba nakierować spojrzenie, by ta zamierzona intensywność uwagi na preparatach stała się zrozumiała? Kierunek spojrzenia Manfreda Kletta wyznacza zasadnicze odniesienie człowieka do przyrody. W tym odniesieniu dokonuje się na preparatach i poprzez nie odwrócenie biegunów brania i dawania: człowiek może dziś jako indywidualny człowiek z zasobu swej «duszy duchowej» twórczo, niczym artysta, wkraczać w wewnętrzny porządek przyrody — a ona, która zawsze go niosła i z której łona wyłonił się jako ziemska istota, może i chce zaufać temu dalej prowadzącemu kultywowaniu przez ręko-dzieło człowieka. To szerokie spojrzenie na preparaty należy do przekazanego tu rolniczego dziedzictwa. Mówi się tu nie mniej niż to: że licząca tysiące lat agri-kultura dzięki biologiczno-dynamicznym preparatom doznaje impulsu odnowy, który jako jedyny otwiera przed nią przyszłość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jest zdecydowaną wolą Manfreda Kletta, żeby ta książka została wydana i opublikowana w Goetheaneum. Sekcja Rolnictwa i Wydawnictwo Goetheaneum chętnie temu przychyliły. Sekcja Rolnictwa jest jako jedna z jedenastu sekcji integralnym składnikiem Wolnej Wyższej Szkoły Nauki Duchowej w Goetheaneum. Szkoła ta dąży do tego, by pracować wychodząc z antropozofii. Aktualnie rozumie ona siebie szczególnie tak, że chce artykułować się w bieżących wydarzeniach, by wnosić wkład w wielkie wyzwania współczesności. Przy tym w każdej dziedzinie fachowej chodzi o pytanie: Jak w całej technice i złożoności może poznanie człowieka jako «Anthropos» wskazywać orientację na przyszłość? I w każdym obszarze pracy chodzi też o pytanie: Jak mogą ludzie, którzy konkretnie pracują — na przykład w rolnictwie — pielęgnować badawcze usposobienie duchowe? Książka Manfreda Kletta doskonale wpisuje się w to nastawienie Szkoły. Po pierwsze {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usiłuje myśleć rolnictwo we wszystkich jego aspektach konsekwentnie wychodząc od człowieka. Paradygmatyczne zdanie z Kursu rolniczego Rudolfa Steinera, «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», staje się dla autora źródłem, przez które wiele z dawna znanych spraw ukazuje się w nowym świetle. Książka jest jednak również plonem życia, które zawsze stało również w praktyce czynnego i przedsiębiorczego rolnictwa i może tym samym być przykładem i inspiracją dla wielu rolników i rolniczek, by rozumieć siebie i działać jako badacze praktyki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Sztuka uprawy ziemi» — jako kierunek docelowy widnieje w tytule książki, i można się zapytać: Czy to ma przynieść rozwiązanie dla wyzwań związanych ze zmianami klimatycznymi, erozją gleby, żywieniem świata? Odpowiedź może brzmieć: Tak, gdyż sztuka, sztuka uprawy ziemi oznacza: Każda i każdy ze swoim indywidualnym zaangażowaniem, na swoim zupełnie szczególnym miejscu przeżywa niezastąpiony wkład. Każde gospodarstwo, każde miejsce, gdzie pracuje się w sensie tej książki, jest reprezentantem ziemi, która jest nam powierzona do kultywowania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Książka ukazuje się w 2021 roku. Pozwalam sobie polecić ją czytelnikom i rozumieć jako preludium do stuletnich wydarzeń Kursu rolniczego Rudolfa Steinera z 1924 roku w Koberwitz. Stoimy u końca pierwszego stulecia biologiczno-dynamicznego rolnictwa. I tym samym powstaje pytanie: Co należy teraz czynić w drodze ku drugiemu stuleciu działania biologiczno-dynamicznego impulsu? Stoimy dziś przed częściowo trudnymi realiami w gospodarstwach i w sprzedaży. Znamy jednak również zasady i podstawowe myśli z antropozofii, z których wychodząc możemy mieć nadzieję, że nie rozbijemy się o te realia. Mamy możliwość rozwijania siebie i rolnictwa z przyszłości i w ten sposób nie tylko doprowadzać problemy rolnictwa do rozwiązania i otwierać jego przyszłość, lecz również pozyskiwać impulsy przyszłości dla przyrodniczej strony świata i społecznego kształtowania ludzkiego życia. Do tego wzywa nas Manfred Klett.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dla [[Sektion für Landwirtschaft|Sekcji Rolnictwa]] przy Goetheaneum &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Przedmowa ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Żaden okres pokoju w nowszej historii nie utrudnił człowiekowi w takim stopniu jak obecny tego, by prowadzić gospodarstwo rolne zgodnie z jego najgłębszymi, ziemsko-kosmicznymi prawami życia i czynić je zdolnym do przyszłości. To stwierdzenie może zdumiewać, skoro istnieją przecież subwencje i chętnie rosnący rynek ekologiczny. I czyż nie stały się gospodarstwa ekologiczne miejscami zakupów i spotkań? Tak, bez wątpienia! Wszystko to zasłania jednak rozległy deficyt, który opanowuje życie społeczne. Na trzech obszarach jest on odczuwalny egzystencjalnie:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Pomimo wszelkich wspaniałych poznań na temat przyrody i bogactwa jej zjawisk człowiek żyje dziś w stosunku do niej w niespotykany dotąd oderwany, wyemancypowany sposób. Fenomeny wspaniałości stworzenia, leżące przed oczami, wymykają się z pola widzenia. Staje się to w pełni jasne dopiero wtedy, gdy z zasobu wiedzy, który dziś można posiadać, usiłuje się ukształtować kawałek ziemi jakiegoś gospodarstwa rolnego w żywą całość. Zauważa się, że pojęcia nie przystają do rzeczywistości, w którą się wchodzi pracując. Są wobec niej martwe, gdyż odnoszą się wyłącznie do tego, co fizyczno-nieorganiczne. To, co można z tymi pojęciami czynić, to zakładać obok przyrody królestwo: królestwo technologii. Dzięki nim człowiek grozi sobie całkowitym wyłączeniem się z przyrody; ustawia się obok niej jako widz, steruje z zewnątrz i jest na drodze do całkowitego przekazania swej funkcji sterowania «inteligentnemu», samo się sterującemu cyfrowemu systemowi. Poprzez swój świat pojęć tworzy duchowo-duszewnie w sobie samym i w przyrodzie wokół siebie pustynię. Wtedy dręczy go pragnienie i może pojawić się pytanie, jak ożywić własne myśli tak, by nie pozostawały martwym odwzorowaniem tego, co zmysłowo uchwytne, lecz stawały się przeniknię­tymi duchem, przeżytymi ideami, które odnoszą się do istotowego bytu wokół nas. Jaką drogą ćwiczeń trzeba kroczyć w myśleniu, czuciu i woli, by z pełną świadomością móc zbudować most ponad przepaścią między przeżywaniem siebie jako własnej odrębności a przyrodą, byciem-w-świecie? Gdzie są ludzie, którzy troszczą się o takie możności ideowe, gdzie wiele rąk, które z tych idei wychodząc chcą ukształtować kawałek ziemi w mały wszechświat, w organizm gospodarstwa rolnego? Dokonanie tego jest aktem artystycznym, i to w dwojakim sensie: uświadomić sobie ducha, który zastygł w dzieło sztuki przyrody, i z tej {{SE|22}}ducho-postawy łączyć ludzi we wspólnoty inicjatywne, które z własnej siły kształtują gospodarstwa rolne jako dzieła sztuki nowego, ku przyszłości otwartego rodzaju. Tam, gdzie coś takiego nawet w zaczątkach się dzieje, opadają mury cywilizacji.&lt;br /&gt;
# Rolnictwo jest dosłownie przytłaczane przez powódź ustaw, rozporządzeń, obciążeń, regulacji, kontroli. Ta gąszcz prawa zaciska się coraz ciaśniej i gmatwaj z każdą katastrofą, którą wywołuje błędne postępowanie w uprzemysłowionym intensywnym rolnictwie (biocydy)&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. np.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; lub w hodowli masowej (np. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: skrót od «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootia znana również jako «choroba szalonych krów», spowodowana przede wszystkim błędnym żywieniem bydła białkami zwierzęcymi.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ten przymus ku wybujałemu biurokratyzmowi, który dotyka wówczas wszystkich, hamuje własną inicjatywę, by kształtować prawo czynnie. Nie pozwala wyrosnąć zaufaniu — duchowej substancji prawa żywego od człowieka do człowieka. Ma się na oku jedynie siebie i mija się z tym, co drugie. Prawo staje się rodzajem «technologii kurateli». Jeśli jednak uda się na miejscu, poprzez wspólnie pielęgnowane tworzenie idei, rozbudzić wolę do działania, poczucie prawa zyskuje pokarm. Uczy się odczuwać, co jest prawem w konkretnej współpracy wspólnoty gospodarstwa — jak stosownie do zdolności wznosi się struktura pracy, jak kształtuje się własność odnośnie do ziemi i kapitału, jak prawa do dochodu i zamieszkania i tak dalej. Znowu otwiera się pole ćwiczeń, tym razem pole czucia, dzięki któremu wspólnota uczy się budować społeczne dzieło sztuki bezinteresowniej, z większym zaufaniem. W krokach rozwoju promieniuje na zewnątrz i napełnia życiem poczucie prawa ludzi również w obrębie gospodarstwa rolnego.&lt;br /&gt;
# Na polu gospodarczym rolnictwo stoi pod presją anonimowych, dyktujących ceny rynków — technologii kalkulującego egoizmu. Obcy jej, z natury jej rzeczy, ogromnie wysoki zapotrzebowanie kapitałowe dotyczące zakupu środków produkcji (takich jak maszyny, środki nawozowe, paszowe, do uprawy roślin i leczenia zwierząt, biocydy, energia itd.) zmusza je do jednostronnej, obciążającej środowisko produkcji masowej, która z kolei obniża ceny, wyzwala ogólnoświatową konkurencję wypierającą, sprzyja globalizacji rynków rolnych i jest odpowiedzialna za klęski głodu w krajach trzeciego świata. Rolnictwo, wiszące {{SE|23}}na sznurku interesów kapitałowych, jest wyobcowane z siebie samego; jest wskroś skomercjalizowane. Znaleźć drogi i środki, by wyrwać się z tego więzienia, stanowi dziś dla każdego gospodarstwa rolnego największe wyzwanie. Przełamanie tych murów może się udać, gdy gospodarstwo stowarzysza się gospodarczo z przetwórstwem, handlem i konsumentami w regionie. Tutaj otwiera się trzecie, całkowicie ku przyszłości skierowane pole ćwiczeń w sferze społecznej. Spojrzenie rozszerza się poza granice gospodarstwa w otoczenie społeczne. Szuka się i znajduje partnerów gospodarczych, którzy są gotowi postawić swoją działalność gospodarczą w służbę asocjatywnego współdziałania i ukierunkować ją na dobrobyt wszystkich uczestniczących. Celem dążenia jest, wychodząc od gospodarstwa i w regionalnych ramach wśród partnerów gospodarczych, tworzyć z asocjacji dzieło sztuki «braterstwa». Chodzi o sztukę uczenia się wspólnotowego myślenia obrazowego o gospodarcze stanach faktycznych w ich związkach, w procesie kształtowania poczucia wspólnoty. Wyraża się ona w kulturze umów bezinteresownego obcowania z myślą o regionalnym zaspokajaniu potrzeb i znajdowaniu ceny odpowiadającej wartości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictwo XX/XXI wieku staje się coraz bardziej kwestią ekologiczną, a wykraczając poza nią – kwestią kształtowania Ziemi, w sensie słów Novalisa: «Jesteśmy powołani do kształtowania Ziemi».&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, Dichter der deutschen Romantik), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
§ 32.&amp;lt;/ref&amp;gt;Zarazem jednak, i jeszcze mało w swej ogromnej doniosłości rozpoznana, jawi się ona dziś – ogarniając całe życie cywilizacyjne – jako kwestia społeczna. To ona domaga się głośno przemiany zmysłów w świadomości człowieka wobec rzeczy i istot przyrody. Człowiek wyrósł ze stworzenia ku samodzielnej, wolnej twórczości. Czy chce to «uznać za prawdziwe» i odpowiednio działać? Czy chce, zamiast służyć jedynie sobie, bezinteresownie i odważnie wkraczać w wyłom dla innych i dla czegoś innego? Rolnictwu – takiemu, jakim stało się pod dominacją racjonalnej technologii i jakim coraz bardziej obiecuje być pod prądem cyfrowego sterowania – brakuje impulsów odnowy kultury. Lecz ci, którzy mają odwagę prowadzić gospodarkę biologiczno-dynamiczną, podążając za własnymi spostrzeżeniami, zauważą wkrótce, że z zarodkowych zalążków wyspowo rozkwita nowa kultura, która promieniuje. Będą wtedy przepełnieni pewnością, że obrany kierunek, choćby jak wiele przeszkód się&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stawiało na drodze – może nawet z czysto mieszczańskiej małoduszności i odwrócenia ku przeszłości – jest tu i teraz do przejścia. {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Niniejsza książka chce wskazać na wewnętrzne i zewnętrzne kroki tej drogi, takie, jakie rysują się przed tym, kto stara się je przebyć – czerpiąc z poznań antropozoficznej nauki duchowej – w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi. Na tej drodze przeżywa się siebie jako stale stojącego na początku. Idee zdobyte z nauki duchowej są gwiazdą przewodnią codziennej pracy, to, co osiągalne, jest fragmentaryczne w obrębie pewnego rozwoju, którego owocność dopiero odsłania twórczą moc tych idei, a tym samym ich prawdziwość. Jedynie w pracy prowadzonej przez idee tkwi źródło przeżycia prawdy. Staje się przy tym świadomym tej rzeczy, że dążenia biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi nie są czasowo uwarunkowaną alternatywą jak inne wobec chemo-technicznego rolnictwa, lecz że nawiązują, w sensie dziejów świadomości, do czerwonej nici, która w nieprzerwanej metamorfozie przeciąga się przez historię przedchrześcijańskich wielkich kultur, jak również przez wieki po Przełomie Czasów aż do dziś. Kto to sobie uświadomi, temu idea rozwoju ożywa. Własny ideał napełnia się pewnością poznania; czuje się siebie samego jako wstępującego w zadanie, które impulsuje do tego, by uchwycić tę czerwoną nić i splatać ją ku przyszłości – w świadomym ćwiczącym przezwyciężeniu wspomnianej na wstępie przepaści emancypacyjnej między człowiekiem a światem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dottenfelderhof, jesień 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Część pierwsza&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarność przemysłu i rolnictwa ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Patrząc na sytuację rolnictwa nie tylko w skali europejskiej, gdzie zachodniochrześcijańska uprawa ziemi była niegdyś dźwigarem kultury, ale i w skali całej Ziemi, nie popełnia się błędu w ocenie, że utraciło ono swoje dawne znaczenie kulturotwórcze i stało się w ostateczności swego rodzaju ciężarem cywilizacyjnego rozwoju. Nadmiar faktów składa o tym świadectwo. Rolnictwo jako niosący kulturę impuls, który rozprzestrzenił się i przeżywił w największej różnorodności ponad krajami i ludami Ziemi, ustąpiło cywilizacyjnej uniformizacji. Jako niosący element kultury ludzkości popadło w śmierć. Ilekroć coś umiera, skierowane jest do współczesnych wezwanie, aby stali się świadomymi takiej śmierci, jej okoliczności oraz możliwości rozwojowych, które mogą wyrastać z tej śmierci jako nowe zarodki życia. Człowiek przebudzony do samoświadomości potrzebuje przeżycia progu ku śmierci. Dopiero śmierć budzi i wyzwala poznający wzrok dla pytań, jakie wglądy należy zdobyć, jakie warunki stworzyć, aby mogło powstać nowe życie i stawanie się, niejako zmartwychwstanie ku nowej funkcji dźwigara kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Te pytania podjęły nauki, co prawda z pominięciem człowieka, który właśnie te pytania stawia, w bardzo ograniczonym stopniu. Z sięgającego w najdalszy szczegół badania czysto fizycznej, obliczalnej części rzeczywistości całości przyrody wyrosły potężne sukcesy materialno-ekonomiczne, które coraz głębiej wciągały ludzi w moc naukowo ugruntowanych technologicznych sposobów produkcji. Niepostrzeżenie rolnictwo chłopskie popadło w cichej rewolucji społecznej najpierw powoli, a od lat sześćdziesiątych XX wieku wielkimi krokami, w industrializację, a tym samym w swoją kulturową śmierć.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przeczuciu tego rozwoju, na początku XX wieku, u nielicznych jednostek obudowała się wola, by szukać dróg reformowania rolnictwa ze źródeł właściwych mu praw życia, z właściwego mu etyczno-moralnego fundamentu. Kościół był co prawda jeszcze we wsi, ale jego moc słabła, by móc być nadal duchowo-moralnym towarzyszem drogi dla chłopa, na drodze ku nowoczesności, ku wolnemu samookreśleniu, a tym samym przy obchodzeniu się z nowymi technicznymi możliwościami. Wśród nielicznych byli jeszcze nieliczniejsi, którzy ze swojej praktyki zawodowej dochodzili do konkretnych pytań o metamorfozę {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
metamorfozy Starego w Nowe, Przyszłe. Z tymi pytaniami zwrócili się do Rudolfa Steinera (1861–1925), twórcy antropozoficznej nauki o duchu, z prośbą o wskazanie dróg ku odnowieniu rolnictwa w przyszłości. Tej prośbie wyszedł naprzeciw kurs wygłoszony w czasie Zielonych Świąt 1924 roku, który w ramach Dzieł zebranych Rudolfa Steinera nosi tytuł «Duchowo-naukowe podstawy pomyślnego rozwoju rolnictwa»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Kurs odbył się na dworze Koberwitz (dziś Kobierzyce) koło Wrocławia w Śląsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Das Schloss Koberwitz existiert noch heute und ist seit 1997 Sitz der polnischen Gemeindeverwaltung von Kobierzyce.&amp;lt;/ref&amp;gt; W ośmiu wykładach kieruje się spojrzenie na związki idei, które zdolność twórczą człowieka wzywają do działania w dwóch kierunkach. Po pierwsze ku wnętrzu: próbując myśleć te idee nauki o duchu obrazowo i przez myślenie uczynić z nich przeżycie. Po drugie ku zewnętrzu: próbując z tego przeżycia idei kształtować naturę pewnego miejsca ziemi, ponad jej naturalną daność, ku całości rolnictwa. Takie podejście zakłada badawcze usposobienie duchowe: zarówno wobec tego, co zmysłom jawi się jako przyrodnicza podstawa gospodarstwa, jak i wobec tego, co jako wynik badania duchowego otwiera się myślącemu świadomości. Ta naukowa gesinnung otwiera świat faktów natury zmysłowej i nadzmysłowej, a zarazem kontekst ich wzajemnych powiązań. W skupieniu się nad takimi kontekstami powiązań — na przykład między słońcem a chlorofilem, rytmami Księżyca a zjawiskami pogodowymi, kwiatem a zapylającym go owadem, dżdżownicą a tworzeniem się próchnicy — budowana jest wewnętrznie gleba przeżycia, z której wyrastając każde działanie może stać się aktem artystycznym. W tym sensie praktyka rolnictwa zorientowanego antropozoficznie jest wskroś artystycznym dzianiem się: wewnętrznie wypracowane przeżycie idei przechodzi przez most pracy ku zewnętrznemu ucieleśnieniu. To, co Rudolf Steiner wykłada w «Kunst und Kunsterkenntnis»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, siehe insbesondere die Vorträge vom 15. und 17. Februar sowie 5. und 6. Mai 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, daje się ująć skrótowo w tę formę: Sztuka jest wówczas, gdy to, co zmysłowe, żyjące w oglądzeniu, i — w nim ukryte — to, co nadzmysłowe, uwewnętrzniają się w głębi duszy ku przeżyciu i z tego przeżycia przedstawiają się w czymś zewnętrznym. W ten sposób sztuka wyrastając {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duszy człowieka. «Zdolnymi się staną ludzie do tego, by tworzyć coś, co wzbogaca Ziemię, co jest na Ziemi nowe, czego bez twojej zdolności [artysty; uwaga autora] by nie było, co jest jak nasienie przyszłości na Ziemi.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 28. Oktober 1909, S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Żyzność gleby jest na przykład zwierciadłem tego, jak szczegółowo, a zarazem jak całościowo żyją we mnie idee, które tworzą trzy filary prawdziwej kultury glebowej, mianowicie: uprawa roli, płodozmian i nawożenie.&amp;lt;ref&amp;gt;Das Verhältnis von Ideenerleben und Bodenfruchtbarkeit wird ausführlich im zweiten Teil des Buches behandelt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ten przykład daje się rozszerzyć na całość gospodarstwa. Jest ona zwierciadłem tego, jak żywy jest obraz kształtu gospodarstwa we wspólnocie pracującej w danym miejscu, i tak samo można to sprecyzować aż do każdego pojedynczego chwytu w obcowaniu z ożywioną i uduchowioną przyrodą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z przekształcenia wyników nauk przyrodniczych powstaje technika. Jest ona wytworem ludzkiego ducha wynalazczości oraz stosowania praw, substancji i sił działających w martwej, to znaczy czysto fizycznej przyrodzie. Czysto techniczne postępowanie przerywa stosunek wzajemny, który mamy w pracy — częściowo świadomie, częściowo nieświadomie — do rzeczy i istot; rytm pracy maszyny jest odgórnie ustalony i w swoich zadanych granicach powszechnie obowiązujący. Wymyka się on ludzkiemu przeżywaniu i tym samym zamyka bramę do ćwiczenia i uprawiania rzemieślniczej sztuki, która tworzy most ku ożywionej i uduchowionej przyrodzie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O tyle, o ile technika rozdziela, redukuje i podnosi roszczenie powszechnej ważności, o tyle sztuka łączy, szanuje wielość powiązań i jest tym prawdziwsza i płodniejsza, im bardziej indywidualnie do dzieła przystępuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wprowadzenie techniki do rolnictwa od XIX wieku pociągnęło za sobą wstrząsy społeczne największej miary. Technika odciążyła ludzi od ciężkiej pracy, lecz przez to wyracjonalizowała zarazem poza procesem pracy znaczną część wiejskiej ludności. Podniosła produktywność przez jednostronne systemy upraw i hodowli zwierząt, a jako trwały skutek uboczny wywołała na scenę globalną problematykę środowiskową; krótko mówiąc, technicyzacja — idąc za własną dynamiką — torowała drogę globalnej industrializacji rolnictwa i międzynarodowej konkurencji, a tym samym upadkowi cen rolnych. Koszty olbrzymich, ogólnoświatowych szkód środowiskowych, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
które przy tym powstają, nie są nakładane na sprawcę, lecz na ogół; zostają uspołecznione.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chłopstwo, jeszcze zakorzenione w ludowości, budziło się do samoświadomości, a tym samym do samostanowienia — na przykład w wyborze dróg zawodowych — z niemal stuletnim opóźnieniem w stosunku do ludności miejskiej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ludność chłopska podążyła za dążeniem do wolności, by uwolnić się od przywiązania do przyrody i od prowadzenia przez ducha narodowego (który wyrażał się w ludowościach i w artystycznym piętnie dusz ludowych), aby w nowoczesności z podziałem pracy — podobnie jak wcześniej proletariat — podjąć mozolną drogę odnajdywania siebie. Wymieniła dawne zadomowienie w nurcie tradycji ludowości i dusz ludowych na kuszące i zarazem wymagające oferty nowoczesności z podziałem pracy. W powstałą w ten sposób duchową próżnię na wsi wdarł się z mocą potopu agrarindustrializm w drugiej połowie XX wieku nad resztą ludności chłopskiej, z nieuchronną konsekwencją zrównania metod rolniczych z metodami produkcji przemysłowej. Przez to zrównanie zostały stworzone fakty, które każdego rolnika — przy pewnej refleksji nad sobą — mogą prowadzić do doświadczeń granicznych, do przeżycia samemu sobie stworzonych sprzeczności, dających powód do pytań poznawczych. Jedno takie pytanie poznawcze, stawiane na nowo wyłącznie z rozdwojenia praktyki życia, brzmi: czy warunki wytwarzania w rolnictwie są takie same jak w przemyśle, czy też istnieje tu zasadnicza różnica? Odpowiedź na to pytanie daje się znaleźć jedynie z charakterystyki czynników przemysłowego sposobu produkcji w porównaniu z rolniczym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U punktu wyjścia przemysłowego tworzenia wartości stoi duch wynalazczy człowieka. To zrodzone z myślenia idee sprawiają, że wyizolowane z kontekstu przyrodniczego prawa natury, substancje i siły przyrody nieożywionej wchodzą we wzajemne oddziaływanie poprzez ludzką pracę w taki sposób, że poza stworzoną przyrodą powstają produkty (maszyny, nawozy, biocydy), które następnie jako towar trafiają do obiegu gospodarczego. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Perspektywa sukcesu wynalazku skłania bank do udzielenia kredytu na utworzenie zakładu produkcyjnego. Oznacza to, że duch człowieka (idea) tworzy kapitał, a ten zastyga na drodze pracy w postaci budynków, środków produkcji, surowców, energii itd. Max Weber – niemiecki ekonomista i socjolog (1864–1920) – stwierdził: «Martwa maszyna to zastygły duch».&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch zaś dąży dalej do urzeczywistnienia wynalazku; daje impuls do pracy. Dopiero poprzez pracę powstaje zakład produkcyjny, a w nim, w różnych etapach pracy, wytwarzanie produktu. To charakteryzuje przemysłowy proces produkcyjny, że wartości powstają wyłącznie dzięki temu, że duch wynalazczy określa przebieg ludzkiej pracy i modyfikuje ją na różnorodne sposoby, przy czym zewnętrznego wyrazu tego ducha należy szukać w różnorodnej konfiguracji kapitału.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Przyroda w formie surowców i energii schodzi przy tym tym bardziej na dalszy plan, im więcej ludzkiej inteligencji wpływa na proces produkcyjny, a więc im bardziej dzieli się on na etapy pracy. Podział pracy działa ponadto obniżająco na koszty wytwarzania towarów, a tym samym jeszcze bardziej sprzyja pędowi do ekspansji przemysłu i rzemiosła, aż po komercjalizację wszystkich usług. Kapitał powstaje z jednej strony dzięki duchowi wynalazczemu człowieka i podziałowi pracy, z drugiej strony sprawia on, że podział pracy rozrasta się bez miary. W konsekwencji przemysłowy proces produkcyjny grozi całkowitą emancypacją od przyrody i, na drodze cyfryzacji, od pracującego człowieka. Staje się on przemożnym biegunem przeciwnym dla rolnictwa i grozi rozerwaniem obu barier, które mają go utrzymywać w rozsądnych granicach, a mianowicie przyrody i porządku prawnego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces produkcyjny kończy się wytworzeniem towaru, w który weszła wyjściowa idea wynalazcy oraz wiedza i umiejętności wielu ludzi w dzisiejszym, ogólnoświatowym podziale pracy. Praca kierowana przez kapitał, czyli zastygłą ideę, zmaterializowała się w produkcie końcowym i nadała mu wartość, która w wymianie wartości na rynku otrzymuje cenę. Biorąc pod uwagę czynniki tworzące wartość – ostatecznie jest to praca kierowana przez ducha – cena nie jest obliczalna. Jej powstawanie podlega nieprzewidywalnościom i zafałszowaniom, które mają swoją przyczynę w szczególności w tym, że ziemia i grunt, kapitał oraz praca ludzka są postrzegane jako towar handlowy i tym samym jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
czynnik kosztowy włączane w kształtowanie cen. Niemniej jednak ceny stają się pozornie – i dalekie od rzeczywistej wartości produktów – obliczalne przez to, że wszystko, co wchodzi w skład produkcji, jest pomyślane jako towar, a tym samym staje się czynnikiem kosztowym, który można wyrazić w wartości pieniężnej. W ten sposób w cenę produktu przemysłowego wchodzą wszystkie koszty produkcji, włącznie z kosztami pracy i rezerwą, stawką amortyzacyjną, dzięki której zużyty kapitał produkcyjny (zużycie maszyn itp.) może być refinansowany i zmodernizowany.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dla przemysłu obowiązuje zasada, że środek produkcji nie odnawia się sam. Miejsce jego wytworzenia jest oddzielone od miejsca jego działania. Przemysłowy proces produkcyjny zużywa skończone zasoby surowców i energii; wytwarza odpady, a same środki produkcji podlegają zużyciu i rozkładowi. Powstają śmieci, które, o ile nie da się ich przy wysokich kosztach zawrócić do obiegu energii i surowców, gromadzą się na ziemi jako hipoteka na odległą przyszłość (np. odpady atomowe), obciążają wodę i powietrze oraz wyprowadzają z równowagi bilans cieplny. Przemysłowej produkcji wyznaczone są granice wzrostu, jej bilans energetyczny i surowcowy jest ujemny. Im mniejszy udział przyrody w produkcji przemysłowej, im bardziej więc ludzka inteligencja dominuje w procesie wytwarzania, np. w przypadku produkcji chipów komputerowych, tym bardziej podzielony na etapy jest ten proces i tym bardziej niezależna od lokalizacji staje się produkcja. Teoretycznie produkty wysokotechnologiczne mogłyby być wytwarzane w dowolnym miejscu na ziemi – np. na sztucznej wyspie na morzu – i stamtąd pokrywane byłoby światowe zapotrzebowanie na te produkty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictwo, biegunowo przeciwnie do przemysłu, jest osadzone w całym gospodarstwie natury, w «&#039;&#039;Oikos&#039;&#039;». Tworzenie wartości jest dziełem przyrody. Z wzajemnych relacji między przyrodą nieożywioną (fizyczną), ożywioną i udusznioną oraz pod wpływem oddziaływań kosmosu we wszystkich rytmicznych procesach, powstaje jako jej dzieło twórcze ziarno zboża, marchew, mleko itd., i to w ścisłym powiązaniu z miejscem. Przyroda jest producentem, człowiek dołącza i poprzez swoją pracę kieruje jej siłą twórczą. Środkami produkcji nie są maszyny, traktor, kombajn itd. – te jedynie zastępują i zwiększają wydajność ludzkiej ręki i zwierzęcej siły pociągowej – lecz żyzna gleba, rośliny owocujące i dostarczające pożywienia oraz zwierzęta gospodarskie z ich różnorodnym wkładem. W sensie przenośnym to one stanowią kapitał produkcyjny rolnictwa. {{SE|33}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Są one tym bardziej produktywne, ilościowo i jakościowo, im bardziej w każdym gospodarstwie pozostają we wzajemnie wspierającej się relacji. W sposób naturalny łączą się w biocenozy, mniejsze i większe biotopy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wysiłkowi pracy i ducha człowieka pozostawione jest ukształtowanie tego, co naturalnie uwarunkowane, w wyższą całość, w możliwie zamknięty w sobie organizm – w gospodarstwo rolne. Z perspektywy kosmiczno-ziemskich warunków wytwarzania w rolnictwie, z konieczności wynika z nich zasada kształtowania wielorako członowanego organizmu. Stanowi on w całości środek produkcji rolnictwa i tym samym stoi w biegunowej opozycji do środka produkcji przemysłu, czyli mechanizmu. Mechanizm opiera się na jednostronności, organizm na wszechstronności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeśli rozpozna się i doceni pełny zasięg polaryzacji warunków wytwarzania w przemyśle, które wynikają z ducha człowieka, oraz tych w rolnictwie, które są nieodłączne dla przyrody, to w rolnictwie, ściśle rzecz biorąc, nie może być tworzony kapitał. To bowiem, co poprzez siłę duchową człowieka jest wkładane w pracę nad przyrodą, nie zastyga w środek produkcji, który jak maszyna staje obok przyrody; nie izoluje się i nie rekombinuje surowców, energii i praw natury z ich przyrodniczego kontekstu. Wysiłek duchowy polega wręcz przeciwnie na myśleniu pojęcia zamknięcia organicznej całości, a wysiłek pracy na porządkowaniu i wprowadzaniu we wzajemne oddziaływanie sił produkcyjnych działających w przyrodzie. Jeśli gospodarstwo rolne kształtuje się zgodnie ze swoimi warunkami wytwarzania, jest ono nieustannie stającą się całością, która obejmuje działającego człowieka i która reprodukuje się sama w procesie produkcji. Tworzenie kapitału w rolnictwie, mówiąc w sensie przenośnym, należy zatem szukać przede wszystkim w procesie czasowym, a mianowicie w zachowaniu i rozwoju środków produkcji, gleb uprawnych, roślin uprawnych i zwierząt gospodarskich w kontekście nadrzędnej całości organizmu gospodarstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przemysł i rolnictwo mają się do siebie jak technologia do sztuki. Czysto technologiczne podejście dąży do techniki regulacyjnej, do automatyzacji. Człowiek stoi na zewnątrz procesu produkcyjnego lub czyni się całkowicie zbędnym. Rolnictwo jednak, w swej najgłębszej istocie, jest sztuką właśnie przez to, że pracujący człowiek w pełni po ludzku, z całą siłą swojej duszy świadomości, oddaje się w służbę {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
siłom produkcyjnym przyrody. Rolnictwo potrzebuje pracującej ręki, wręcz wielu rąk; przemysł potrzebuje ducha wynalazczego i kapitału, który organizuje siłę roboczą człowieka w systemie podziału pracy lub czyni ją całkowicie zbędną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z rolnictwa pochodzą produkty, przede wszystkim środki spożywcze, na które każdy człowiek ma codzienne zapotrzebowanie. Na rynku wchodzą one w stosunek wartości z towarami przemysłowymi, tj. wytworzonymi w systemie podziału pracy, co odbija się w cenie. Cena produktu przemysłowego wraz z postępującym podziałem pracy podlega potanieniu. Jeśli już ta cena, ze względu na zmienne warunki środowiskowe, klęski szkodników itp., nie jest obliczalna, to proces kształtowania cen produktów rolnych pozostaje całkowicie w mroku. Przecież uzdolnienie, tj. siła twórcza każdego organizmu gospodarstwa rolnego, jest inna. Bez wyrównania cen w ramach gospodarczych zrzeszeń asocjacyjnych, w których «wartość towaru jest określana przez ich wzajemny stosunek»12, każde gospodarstwo musiałoby mieć swoje własne ceny rynkowe. W rzeczywistości jest to w przybliżeniu praktykowane w ruchu CSA.13&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przede wszystkim obowiązuje zasada, że rolnictwo w porównaniu z przedsiębiorstwem przemysłowym z konieczności produkuje drożej, ponieważ obniżająca koszty zasada podziału pracy jest sprzeczna z jego warunkami wytwarzania, czyli wielością w całości. Próbuje się tego uniknąć, przechodząc na przemysłowy sposób produkcji. Całość organizmu gospodarstwa jest w tym celu rozbierana, dzielona na części. Każda część staje się sama w sobie, przy znacznym nakładzie kapitału, przemysłowo-rolniczym pojedynczym przedsiębiorstwem, które w pozornie obliczalnych warunkach ramowych, wysoce wyspecjalizowane, produkuje masowo i, bezkonkurencyjnie tanio, dominuje na rynku. To potanienie jest jednak złudzeniem, ponieważ koszty następcze, wynikające ze zniszczenia środowiska i pogorszenia wartości odżywczej produktów, a także koszty subsydiów – subsydiowanego nierozsądku – są, z pominięciem rynku, obarczane na ogół społeczeństwa. Gdyby te ukryte koszty doliczono do ceny producenta przemysłowego&amp;lt;ref&amp;gt;Tak wyraził się Rudolf Steiner w tak zwanym pierwszym kursie uniwersyteckim 10 października 1920 roku. Cytat za: Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, s. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, skrót od Community supported Agriculture. Zobacz na ten temat m.in.: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rolnictwa, straciłoby ono swoją przewagę na rynku; na jaw wyszedłby fakt wytwarzania przez nie pozornych wartości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, jak kształtuje się cena w rolnictwie, jest zjawiskiem okultystycznym, które zaczyna się nieco rozjaśniać dzięki dążeniom takim jak «free-trade» – nie mylić z umowami o wolnym handlu – lub też w przypadku wspólnot producentów i konsumentów. Cena produkcji pierwotnej jako takiej nie jest obliczalna; czynnikami określającymi wartość dla cen pierwotnej produkcji rolnej są:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Naturalne uzdolnienie w odniesieniu do wzajemnych oddziaływań czynników lokalizacyjnych: ziemi, wody, powietrza i ciepła oraz geomorfologicznego kształtu krajobrazu.&lt;br /&gt;
* Naturalne uzdolnienie w odniesieniu do sił twórczych, które tkwią w istotach przyrody (roślinach, zwierzętach itd.) i ich skuteczności w rytmach biegu roku.&lt;br /&gt;
* Praca człowieka kierowana ideą.&lt;br /&gt;
* Umiarkowane dostosowanie przez człowieka wszystkich organów do całości organizmu gospodarstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dzięki współdziałaniu tych czynników powstaje, biegunowo przeciwnie do tworzenia wartości w przemyśle, obiektywna wartość produktów, takich jak pszenica, mleko, chleb, ser itd. Cena byłaby sprawiedliwa, gdyby odpowiadała tej obiektywnej wartości lub przynajmniej się do niej zbliżała. Ale jak uchwycić tę cenę?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ponadto tworzenie wartości w pierwotnej produkcji rolnej jest determinowane przez dwie właściwości: po pierwsze, przez zdolność do odtwarzania samej siebie w procesie produkcji, a po drugie, przez zdolność do stawania się pożywieniem dla ludzi i zwierząt. Ziarno pszenicy, na przykład, jest wraz z glebą, w którą jest siane, środkiem produkcji dla następnych zbiorów, a jednocześnie jest zbożem chlebowym. Krowa reprodukuje się sama w cielęciu, a z tym procesem związana jest jej zdolność do dawania więcej mleka, niż jest to konieczne do odchowania cielęcia. Środki produkcji rolnictwa mają właściwość samoodtwarzania się w procesie produkcji i jednoczesnego stawania się pożywieniem dla ludzi i zwierząt. Do rolnika należy takie kształtowanie warunków uprawy i hodowli, aby obie te zdolności w procesie produkcji trwale utrzymywały równowagę na wysokim poziomie. Oznacza to, że musi on tu i teraz uprawiać pszenicę itd., hodować krowę itd., karmić, pielęgnować i rozmnażać w taki sposób, aby te środki produkcji tego, co żywe, zachowały swoje szczególne właściwości aż po daleką przyszłość {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lub nawet mogły nabyć nowe, odpowiednio do zmieniających się potrzeb żywieniowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ten fakt przede wszystkim uzasadnia zasadniczo biegunowy sposób produkcji w przemyśle i rolnictwie. Wyraża się on również w tym, że rolnicze środki produkcji – gleba, rośliny, zwierzęta – ze względu na ich zdolność do samoodnawiania nie podlegają amortyzacji. To, czym w przemyśle jest amortyzacja jako rezerwa kapitałowa, w rolnictwie jest siła zachowująca i rozwijająca wartość organizmu gospodarstwa jako całości. Zastąpienie ludzkiej siły roboczej i zwierzęcej siły pociągowej przez maszyny przyniosło jednak rolnictwu wysokie koszty amortyzacji, które nie odnoszą się do środka produkcji jako takiego. Ale to nie kombajn produkuje zboże, nie dojarka mleko, lecz życie, świat sił tworzących relacje, który ma swoje źródło w tym, co istotowe w przyrodzie ożywionej i udusznionej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatem cena produktów rolnych byłaby odpowiednia dopiero wtedy, gdyby pokrywała się z ich obiektywną wartością. Miarą tego mogłoby być, gdyby struktura cen produkcji pierwotnej organizmu gospodarstwa rolnego – czyli bez dalszego przetwarzania – pokrywała koszty operacyjne oraz utrzymanie wszystkich pracowników i ich rodzin od jednego roku zbiorów do następnego.&amp;lt;ref&amp;gt;14&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To zakłada istnienie struktur zbytu, które w regionalnym gronie łączą rolników, przetwórców, hurtowników i detalistów oraz konsumentów, którzy chcą w tym duchu współtworzyć. W przeciwieństwie do przemysłu, rolnictwo jest zorientowane na gospodarkę regionalną. Zgodnie ze swoimi warunkami wytwarzania, produkuje ono w całej swej różnorodności wszędzie tam, gdzie żyją ludzie i gdzie te warunki na to pozwalają. Jest więc rzeczą naturalną, że najkrótsza droga od producenta do konsumenta jest najtańsza i jednocześnie najbardziej chroniąca jakość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Również rolnictwo, jeśli chodzi o czysty kosmiczno-ziemski proces produkcyjny, wytwarza odpady, ale nie śmieci. Odpady te pochodzą z ożywionej i uduchowionej przyrody, z roślinnych i zwierzęcych pozostałości, które powracają na łono natury i przekształcają się w humus, który&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner sformułował dla tej orientacji cenowej w swoich &#039;&#039;Głównych punktach kwestii socjalnej&#039;&#039; następującą myśl: Cena musi być tak ukształtowana, «aby każdy pracujący otrzymywał za produkt taką wartość wzajemną, jaka jest konieczna do zaspokojenia wszystkich jego potrzeb i potrzeb osób do niego należących, aż do czasu, gdy ponownie wytworzy produkt tej samej pracy. Taki stosunek cenowy nie może powstać w wyniku urzędowego ustalenia, lecz musi być rezultatem żywego współdziałania zrzeszeń działających w organizmie społecznym» (GA 23, Dornach 1976, s. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przy prawidłowym gospodarowaniu, w duchu zasady organizmu, gospodarka substancjami i siłami gospodarstwa w dużej mierze regeneruje się sama. Zużyciu energii i surowców przez przemysł przeciwstawia się budowa, samodzielnie wytworzony nawóz oraz tworzenie nowego humusu. Czysta produkcja pierwotna rolnictwa, uwzględniając wszystkie działania służące budowie gleby (nawożenie, płodozmian, uprawa), ma dodatni bilans energetyczny. Fakt ten jest dziś odwracany w swoje przeciwieństwo przez wysokie nakłady kapitałowe w postaci nawozów azotowych, biocydów, pasz z zewnątrz i energii. Należy tu również wspomnieć o utracie gleby w wyniku erozji, nawet na lekko nachylonych terenach rolnictwa prowadzonego przemysłowo (zwłaszcza przy uprawie kukurydzy). W ujęciu ogólnogospodarczym i z perspektywą na przyszłość rolnictwo ma jednak za zadanie zapewnić równowagę dla ujemnego bilansu energetycznego przemysłu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Widzimy, że polaryzacja przemysłu i rolnictwa musi być myślana radykalnie, a konsekwencje dla całego życia kulturowego muszą być bacznie obserwowane. Bez zrównoważenia tego ogromnego pola napięć nie może dojść do uzdrowienia życia gospodarczego. Dopiero znalezienie ceny produktów rolnych w regionalności rynku i w asocjacyjnym związku z dalszym przetwórstwem i handlem może nadać orientację kształtowaniu cen w gospodarce zorganizowanej na zasadzie podziału pracy. Stosunek miary do cen w przemyśle i rzemiośle musi w przyszłości być określany przez pierwotną produkcję rolną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Już samo rozważenie dysproporcji warunków wytwarzania w przemyśle i rolnictwie wskazuje, że dla tego drugiego organizm jest przede wszystkim zasadą kształtowania zgodną z jego istotą w procesie tworzenia wartości. Zasada organizmu była zawsze immanentna dla rozwoju rolnictwa, aczkolwiek w każdorazowo zupełnie innych warunkach kulturowych. To, co dziś musi stać się kwestią naukowo uzasadnionego, świadomego zrozumienia organizmu, w dawniejszych czasach wypływało z ludowo-instynktownego, pełnego mądrości działania. Rozwój świadomości ludzkości, a wraz z nim historia rolnictwa, odbija się w ogólnych zarysach w sposobie, w jaki ludzie stopniowo uczynili immanentną dla przyrody zasadę organizmu, czerpiąc z coraz bardziej świadomego przeżywania własnego organizmu cielesnego, podstawą prawdziwej sztuki uprawy ziemi. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Czasy pierwotne ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Początki rolnictwa sięgają głęboko w czasy prehistoryczne. Ludzkość żyła w zaraniu dziejów jeszcze w zupełnie odmiennych stanach świadomości i odmiennych warunkach ziemskich. Opisy Rudolfa Steinera dotyczące tych wczesnych stanów ewolucji człowieka i Ziemi dają o tym wyczerpujące wyjaśnienie. W czasach ostatniego ukształtowania kontynentów i wielkich górotwórczych procesów Ziemi, w tzw. «epoce atlantyckiej», żyła ludzkość, która nie myślała jeszcze w pojęciach, lecz która w wyraźnym, duchowo inspirowanym życiu instynktownym współżyła z żywym tkaniem przyrody i twórczego ducha — i która to, co tak przeżywała, była zdolna przechowywać w niemal nieograniczonych siłach pamięci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podążając za opisami Rudolfa Steinera w jego &#039;&#039;Wiedzy tajemnej w zarysie&#039;&#039; oraz &#039;&#039;Kronice Akaszy&#039;&#039;,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; możemy zobaczyć, jak dawniej istotowo przeżywające duchowy kosmos, śniadopodobne świadomość atlantyckiej ludzkości rozwinęło się w epokach poatlantyckich wielkich kultur — aż do teraźniejszości — w kierującą się ku Ziemi świadomość siebie. Jeśli szukać tu przyporządkowania do epok geologicznych, można by to z grubsza przyrównać do okresu, który geologia opisuje jako &#039;&#039;neozoik&#039;&#039; albo &#039;&#039;[[Tertiär|trzeciorzęd]]&#039;&#039; i &#039;&#039;czwartorzęd&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instynktywnego wplecenia atlantyckiej ludzkości w rzeczy i istoty przyrody oraz w duchowość kosmosu jest zrozumiałe, że ludzie — pod przewodnictwem stojących nad nimi duchowo istot — dysponowali zdolnościami wywierania wpływu na życie roślin (traw, ziół, drzew) i zwierząt (ssaków, ptaków, owadów), które — podobnie jak oni sami — znajdowały się jeszcze w stanie plastycznym. Atlantyczycy nieśli w sobie dziedzictwo ostatniego okresu epoki lemuryckiej — geologicznie mniej więcej &#039;&#039;mezozoik&#039;&#039; — w której tym wczesnym poprzednikom człowieka nadano Ja, indywidualny jądro istoty.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Misją tego Ja było wówczas, w następujących po sobie atlantyckich epokach kulturowych, kształtowanie formy fizycznego ciała człowieka, a tym samym zasiewanie zarodka ku {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wykształcenia wyższych stopni świadomości aż po budzące się samopoczucie.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ten rozwój zakończył się wraz z wielkimi epokami lodowcowymi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura praindyjska ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak zwane «poatlantyckie epoki kulturowe» — geologicznie: &#039;&#039;holocen&#039;&#039; — wzięły swój początek po cofnięciu się pokryw lodowych w Europie i w górach Azji Środkowej, pozostawiając potężne pokrywy zwietrzeliny i nanosów lessowych, które stały się po dziś dzień wyjściowym materiałem dla kształtowania się gleb. W Starym Testamencie oraz w mitach ludów mowa jest o «wielkiej powodzi», o potopie. W tym mitycznym obrazie zachowany został — zarówno z punktu widzenia historii Ziemi, jak i historii świadomości — upadek legendarnego kontynentu Atlantydy u schyłku epoki atlantyckiej: geologicznie &#039;&#039;trzeciorzęd&#039;&#039; i &#039;&#039;czwartorzęd&#039;&#039;. Jako pierwsza spośród poatlantyckich epok kulturowych rozkwitła [[urindische Kultur|kultura praindyjska]] w ósmym do szóstego tysiąclecia p.n.e.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Człowiek ma swój prapoczątek w duchowym kosmosie: rozwija on swoją świadomość w spotkaniu ze światem fizyczno-zmysłowym. W tym świecie czasu i przestrzeni działają jednak siły, które również pochodzą z duchowego kosmosu i mają swoje specyficzne źródła w dwunastu regionach zodiaku. Z tych dwunastu regionów, za pośrednictwem Słońca, promieniują impulsy, które pomagają ludzkości osiągać coraz to nowe stopnie świadomości bytu ludzkiego i światowego. To właśnie te impulsy, poprzez twórczość ludzi, nadają piętno epoce kulturowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Słońce na swojej drodze po ekliptyce w ruchu wstecznym (precesja) potrzebuje na przejście przez zodiak 25 920 lat (platoński rok światowy). W każdej 1/12 tego czasu obiegu, czyli w ciągu 2160 lat, odbiera ono oddziaływania sił jednego regionu zodiaku. Z tej miary czasu wynika czas trwania epoki kulturowej (por. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, s. 100 i nast.). Każdy z dwunastu regionów zodiaku nosi znak, gwiazdozbiór, którego nazwa sięga prastarych nauk mądrości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak więc kultura staroindyjska, pierwsza z siódemki kultur poatlantydzkich, stoi pod «znakiem Raka», wskazując na to, że kończąca się epoka atlantydzka (neozoik) ulega inwolucji, a nowa, poatlantydzka (czwartorzęd), ewoluuje. Następująca po niej kultura praperska stoi pod znakiem «Bliźniąt», wskazując na polaryzację światła i ciemności itd. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W wielu rozważaniach, które Rudolf Steiner w swoich pismach i wykładach poświęca epokom kulturowym, charakteryzuje on stopnie świadomości, które ludzkość zdobywa w postępującym opanowywaniu ziemskich uwarunkowań. Przejścia od jednej do następnej z tych epok są płynne. Wynikają one z pojawiania się i wygasania panujących w danym czasie impulsów duchowych pochodzących z regionów zodiaku. Dotyczy to również czwartego okresu poatlantydzkiego. Jednakże dla tego okresu Rudolf Steiner podaje jednocześnie datowanie początku i końca, które ma określone co do roku astronomiczne odniesienie do regionu zodiaku Barana. Początek grecko-rzymskiej epoki kulturowej przypada zatem na rok 747 p.n.e., a jej koniec, po upływie 2160 lat, na rok 1413 (Rudolf Steiner: Głębsze impulsy rozwojowe ludzkości, 12 czerwca 1917, publikacja w przygotowaniu). Na podstawie tych odnoszących się do kosmicznego rytmu danych liczbowych można obliczyć daty dla poprzedzających wielkich kultur, jak również dla tych, które następują po niej i które rozpoczęły się w 1413 r. n.e. wraz z obecną epoką duszy świadomościowej.&amp;lt;/ref&amp;gt; Następujące po niej wielkie kultury zawierały {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozciągały się ze wschodu na zachód wzdłuż pasa, który tworzy strefę przejściową między dawnymi północnymi strefami glacjalnymi a południowymi pluwialnymi. Te ostatnie mieściły niegdyś bogaty świat roślin i zwierząt; dziś rozciągają się tam pustynie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Żadne zewnętrzne dokumenty z owych pradziejowych czasów nie przekazują nam wiedzy o wysokiej kulturze praindyjskiej. Dokonał się w niej krok w świadomości ku kontemplatywnemu przeżywaniu bożej mądrości, w której praIndyjczyk czuł się wsnuty jak w swoją duchową ojczyznę. Przeświecała mu ona istotowo przez całe ziemskie bytowanie. Dopiero późniejszym czasom — mniej więcej w przejściu w trzecie tysiąclecie przed Chrystusem — przypadło w udziale, że wraz z utratą dawnej bezpośredniości duchowej pojawiło się odczucie, iż świat zmysłów jest jedynie pozorem, jest Mają. W tym przebudzeniu ku zmierzchowo-kosmicznej świadomości praIndyjczyk pozostawał pod przewodnictwem kapłaństwa i był prowadzony przez wysoką mądrość siedmiu wielkich nauczycieli dawnych Indii. Ci pranauczyciele zwani byli siedmioma świętymi Riszimi, przez nich mówiły «największe tajemnice naszego układu słonecznego, świata w ogóle».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.eit.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Słabe echa tej intymnej, przez długie czasy oddziałującej duchowej zwróconości pojawiają się dopiero na trzecim szczeblu kultury indyjskiej, w drugim tysiącleciu przed Chrystusem, w księgach mądrości Indyjczyków, w świętych pismach Wed i Bhagawadgity. To senno-syjące przebudzenie ku wyższemu szczeblu świadomości — ku przeżywaniu rytmów sił i istot kosmicznego systemu planetarnego — praIndyjczyk zawdzięcza zstępowaniu Ja w drugi człon istoty człowieka, w ciało eteryczne. Dopiero teraz powstała ostra granica między nocną bezświadomością a dziennym jawem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultura praindyjska rozwijała się, podobnie jak i dwie następne, na obszarach, gdzie przyroda z własnymi siłami i substancjami sama sobie tworzyła glebę dla swojej żyzności, sama z siebie stawała się «organizmem w {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
naturalnego wzrostu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Miało to miejsce na obszarach rzek wypływających z Himalajów — Brahmaputry, Gangesu i Indusu — obfitujących w bujne życie roślinne i zwierzęce. Współdziałanie czterech żywiołów, ziemi, wody, powietrza i ciepła, odznaczało się tak młodzieńczą, w rytmach biegu roku odnawiającą się siłą, że tylko niewielu zabiegów trzeba było, aby uczynić je służebnymi potrzebom ówczesnych ludzi. PraIndyjczyk był oddany kontemplacji. Fizyczno-zmysłowy świat był mu obcy, szukał on możliwości utrzymania więzi ze swą ojczyzną w duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura praperska ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starairańska wysoka kultura nawiązywała zarówno czasowo, jak i przestrzennie — w progresji ze wschodu na zachód — do kultury praindyjskiej.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podobnie jak w jej przypadku, trudne jest dokładne wytyczenie granic geograficznych; brak współczesnych znalezisk, które pozwoliłyby wnioskować o wysokości i niepowtarzalności tej kultury — a właściwie prawdziwe świadectwa nie są rozpoznawane jako takie. Gdy zestawia się to, co znane, ze wskazówkami z badań duchowych Rudolfa Steinera, nie można się mylić, że kultura ta rozciągała się od zachodnich Himalajów (Góry Pamiru) przez Hindukusz z centrum w Afganistanie aż do Baktrii we wschodnim Iranie. Ku północy praperski obszar kulturowy otwierał się przez małe i większe doliny rzeczne krajobrazów podgórskich na rozległe stepy i pustynie. Dwie z rzek, Amu-daria i Syr-daria (w starożytności: Oksus i Jaksartes), pokonują step i uchodzą do Jeziora Aralskiego. Polarność pustynnego stepu i wysokich gór, a także koczowniczej turańskiej ludności rdzennej i osiadłych, zdolnych do ziemskiego działania Prapersów nie mogła być wyraźniejsza. Wspinające się ku górze, zwrócone ku przyszłości kulturowe lud Prapersów musiał się bronić w wielu zbrojnych starciach z napierającymi Turańczykami, zachowującymi starsze szczeble świadomości. A jednak mit mówi o królu Turańczyków, «Dschemschid», który miał prowadzić swoje ludy z północy do Iranu. Otrzymał on od boga słońca Ahura Mazdao złoty sztylet — praobraz obrabiającej ziemię {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kształtującego pług, sztylet, «który daje ludziom siłę, by zdobywali sobie zewnętrzny zmysłowy świat».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ta sama słoneczna boskość, Ahura Mazdao, jest też wielkim inspiratorem Zaratustry, przywódcy ludów irańskich, wkrótce po katastrofie atlantydzkiej.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tej wysokiej indywidualności nie wolno mylić z historycznym Zaratustrą, czyli Nazaratosem z VI/VII wieku przed Chr., nauczycielem Pitagorasa, choć indywidualność ta jest mu istotowo tak bliska. Do pra-Zaratustry, założyciela kultury praperskiej w VI tysiącleciu przed Chr., sięgają korzeniami praperskie misteria, których nauki odległym echem pobrzmiewa w zoroastryjskiej Aweście. Awesta, która swoją pisemną postać uzyskała dopiero około Przełomu Czasów, jest odnoszona do historycznego Zaratustry z okresu perskich Achemenidów (około 600 przed Chr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednak teksty pieśni Awesty (Gath) wskazują na znacznie starsze przekazy, sięgające mądrości misteryjnej pra-Zaratustry. Antyczne źródła ze szkoły platońskiej wskazują obok historycznego na pra-Zaratustrę, który miał żyć 6000 lat przed śmiercią Platona albo 5000 lat przed wojną trojańską.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W miejsce kapłańskiego panowania w starożytnych Indiach i działania siedmiu świętych Riszich wstąpili teraz królowie-kapłani, których pierwszym był przedhistoryczny Zaratustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nauka starszego Zaratustry głosiła praprzeciwieństwo światła i ciemności, dobra i zła, wysokiego słonecznego jestestwa Ahura Mazdao, czyli Ormuzda, i ducha ciemności, Arymana, czyli Angra mainyu, władcy głębin ziemi. Zaratustra wskazywał ludziom, żeby nie zwracali się ku wysokiemu słonecznemu jestestwu jedynie z czcią, lecz szukali go czynnie przez Mają w zewnętrznym świecie zmysłów — żeby uprawiali ziemię, prześwietlali ją światłem, przekształcali rośliny w ich organach ku pożywnym plonom i przeobrażali dzikość zwierzęcia w otwartość duszy wobec człowieka. Znaczna część roślin kulturowych, które po dziś dzień stanowią podstawowe pożywienie dla ludzkości — na czele zboża (pszenica i jęczmień), ale też gatunki warzyw i owoców — wywodzi się z {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
urperskiej kultury w czasie między VII a IV tysiącleciem przed Chrystusem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To właśnie one, a nie kamienne narzędzia *neolitu*, stanowią wielkie twory sztuki tej kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W prapersji przebudziło się Ja w ciele doznań — jeszcze niezróżnicowanym trzecim członie istoty człowieka, ciele astralnym.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tym stopniu postępującej świadomości tlała, dogorywając, moc dawnego instynktownego jasnowidzenia, a rosło — pod kierownictwem misteriów i z przeżywania kosmiczno-ziemskich powiązań — zdolność do przekształcającego działania na ziemię, rośliny i zwierzęta. Sakralno-magiczny stosunek Atlantydów do działających duchowych sił stwórczych w ziemi i kosmosie przemienił się w sakralno-artystyczny. Wysoka sztuka Prapersów polegała na tym, żeby — wychodząc z dokonań poprzednich kultur, stając się ludem osiadłym z instynktowej bezpośredniości ducha — tak działać na to, co duszewne określonych gatunków zwierząt, aby otwierało się ono ku człowiekowi. Z tym przeobrażeniem zarazem głęboko zmieniała się cała fizyczno-cielesna organizacja zwierząt. W zwróceniu się ku zwierzęciu formowali ludzie z wewnętrznego przeżycia w tym, co zewnętrzne, dzieło sztuki: zwierzę domowe. Wobec dzikich pobratymców zwierzęta domowe wystąpiły od początku w niezwykłej obfitości form. Naturalna dyspozycja zwierzęcego organizmu została w swej całości ukształtowana ku szczególnym osiągnięciom przemiany materii, z reguły kosztem aktywności układu nerwowo-zmysłowego. Stawanie się zwierzęciem domowym polegało na sztuce utrzymywania przez całe życie embrionalnej plastyczności. Zwierzęta domowe nie uciekają przed człowiekiem — wręcz przeciwnie, szukają jego obecności i jej potrzebują.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znamienne jest, że dla Turanów heraldycznym zwierzęciem był dziki wilk — praojciec wszystkich psów. Starożytny Iranijczyk nosił natomiast w herbie jego artystyczne przeobrażenie — psa, najstarsze ze wszystkich zwierząt domowych.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke:&#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jak Prapersjanin, nawiązując do dokonań poprzednich kultur, mógł poprzez to, co duszewne zwierząt, przekształcająco działać na kształtowanie ciała, tak samo mógł poprzez to, co żywe, działać na kształtowanie formy i owoców roślin. To ostatnie jest jego największym czynem sakralno-artystycznym. W przeżywaniu nadzmysłowych, kosmiczno-planetarnych rytmów i objawiających się w nich tajemnic życia działał on poprzez organizację życiową rośliny aż w dół, ku konfiguracji fizycznej organizacji. Niczym cień rzucony {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bierze w siebie ten raz dokonany artystyczny akt — zachowuje go genom. To, co w ten sposób stało się z artystycznego aktu, staje się dziś przedmiotem samowolnej manipulacji. Wielcy hodowcy roślin Prapersji byli rzeźbiarzami eterycznych sił kształtujących żywego. Mieli zdolność przekształcania naturalnie danego typu gatunku roślinnego w jego postaci i owocach w roślinę uprawną. Pod kierownictwem misteriów polegało ich zdolność na tym, by siły prowadzące do fruktyfikacji i dojrzałości wprowadzać w działanie we wszystkich organach rośliny: w korzeniu (np. marchew), w łodydze (np. kalarepa), w pączku (np. brukselka), w liściu (np. sałata, szpinak), w kwiecie (drzewa owocowe), w nasieniu (zboże). Na przykład w przypadku zbóż siła reprodukcyjna jest w porównaniu z pokrewnymi dzikimi trawami zredukowana — mierząc liczbą nasion — na korzyść zwiększonej siły odżywczej pękatych ziaren mącznych (bielma) ziaren zboża. Ten proces fruktyfikacyjny przenika jednak całą roślinę zbożową, rozpoznawalny w pogrubieniu i zabarwieniu łodygi. Tutaj obowiązuje to samo: embrionalna elastyczność eterycznych sił kształtujących rośliny zostaje przekierowana w tworzenie owoców i w nim przez dłuższy czas podtrzymywana. Powstanie wymienionych roślin uprawnych wyprzedza początek trzeciego tysiąclecia i należy tym samym do czasu kręgów kulturowych zainicjowanych przez Prapersów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To sakralno-artystyczne zdolność Prapersów nie wyczerpywało się wyłącznie w wykształceniu zwierząt domowych i roślin uprawnych, lecz odnosiło się również — i właśnie — do uprawy ziemi. Uprawa roli rozwinęła się tam, gdzie «organizm w naturalnym wzroście» oferował idealne warunki do rozwinięcia się. Były to wymienione doliny górskie i obszary rzeczne afgańskiego i wschodnio-irańskiego wyżu, które ku południowemu zachodowi gubiły się w pustynnych i na północy w turańskich obszarach stepowych. Tu wymagany był człowiek czynu. Przez kunsztowne systemy nawadniające, m.in. przez ujęcia źródeł w sztolniach wbijanych głęboko w zbocza dolin, gleba była z jednej strony ożywiana przez wodę, z drugiej zaś przez pług rylcowy i motykę częściowo doprowadzana do obumierania. Tu obsługiwanie wzajemnej gry śmierci i życia, tego Obumrzyj i Stań się, staje się sztuką. Każda mechaniczna ingerencja w glebę oznacza pobudzenie procesów rozkładu. W ten sposób tutaj uzasadnia się wysoka sztuka uprawy roli, która w związku z uprawą roślin uprawnych opiera się na panowaniu nad życionośnymi kosmicznymi i śmiercionośnymi ziemskimi siłami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Swoim tępo odczuwającym w ciele doznań Ja przeżywa Prapersa wciągniętego w dwójnię światła i ciemności. Prowadzony {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poprzez nauki Zaratustry i nieustannie działające przez nie Inspiracje, które wnikały w misteria, wzniósł się Prapersa na taki poziom świadomości, na którym słoneczny Duch przebijał się ku niemu przez Maję świata zmysłowego w swym działaniu na Ziemię. W kulturze praperskiej człowiek zaczyna wypracowywać w swoim stosunku do siebie i do świata środek pomiędzy kosmicznymi wyżynami i głębinami ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postępując z wschodu na zachód, do drugiej epoki kulturowej Prapersji przylega trzecia poatlantycka epoka kulturowa, która ku południowemu zachodowi wchodzi w przestrzeń kulturową starożytnego Egiptu, a ku zachodowi w dwurzeczu rozgałęzia się w następujące po sobie kultury Babilonii, Chaldei i Asyrii. Ta trzecia epoka rozciąga się od początku trzeciego tysiąclecia aż po ósmy wiek przed Chrystusem. W jej obrębie ówczesna ludzkość wkracza nagle z mitologicznej prahistorii &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; w dającą się uchwycić zewnętrznie historycznie Epokę Brązu. W starożytnych Indiach byli to siedem świętych Riszi, którzy inspirowali bieg kultury z wyroczni przyporządkowanych poszczególnym planetom. Na świętych Riszi nastąpił Zaratustra, który zainaugurował kulturę praperską i jej misteria. Założycielami kultury starożytnoegipskiej i jej misteriów byli Thoth albo Hermes Trismegistos; a tymi starej Mezopotamii, starej kultury babilońsko-chaldejskiej i jej misteriów — Gilgamesz i związany z nim Wtajemniczony Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okkulte Geschichte&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; W miejsce kapłańsko-królewskiego ustroju Prapersji wstąpiło królestwo — w Egipcie faraonów — pozostające wszakże w ścisłym związku z misteriami. W tej epoce kulturowej ludzkość, tracąc w znacznej mierze stare instynktowne jasnowidzenie, postępowała ku wykształceniu duszy doznań.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod przewodnictwem królów i misteriów działających w tle dusza doznań wykształcała się w stopniowym przebudzeniu Ja jako samodzielny człon duszy. Ten krok ku dalszemu rozjaśnieniu świadomości ujawnia się od samego początku jawnie w najmonumentalniejszych sakralno-artystycznych tworach sztuki ludzkości — w piramidach Sakkary i Gizy w Egipcie oraz, w Sumerze, wczesnym Babilonii, w zakładaniu miast, które odgradzały się potężnymi murami od otaczającej przyrody. Tu, jak i w następnych czasach, zwłaszcza egipskich {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur, zdobywa człowiek świadomość przyrody anorganiczno-martwej, fizyczno-mineralnej. Wygasły wysokie zdolności należących do kultury praperskiej i wcześniejszych epok — zdolność wnikania przemieniająco w duszewne jestestwo zwierzęcia, a następnie w żywą naturę rośliny, aż po fizyczny organizm, i artystycznego wyrażania tego w stworzeniach zwierząt domowych oraz roślin kulturowych. Ludzie zeszli z instynktownych, duchem niesionych szczebli świadomości ku pełnej egzystencji ziemskiej. Przebudzili się na tym, co zmysłom ukazywało się jako zewnętrzny świat zjawiskowy, i szukali w jego objawieniach ducha twórczo działającego. Wykształcali na tym świadomość, która wyżywała się w czystym, duchem niesionej doznaniu. W tę kształtującą się duszę doznań wpływały wszakże zarazem inspiracje i mądrości misteriów. Już nie duszewne jestestwo zwierzęcia, już nie to, co żywe w roślinie, przemawiało do ludzi w instynktywnej bezpośredniości ducha — lecz materia i forma martwego bytu. W kamieniu, w Babilonii i Chaldei w palonej cegle, szukali wyrazić swoje życie doznań w formach monumentalnych, geometrycznych i plastyczno-surowych, wyniosłych. W Egipcie to artystyczno-sakralne doznanie odnosiło się szczególnie do postrzeżeń duchowości działającej w kosmosie i w człowieku. Zewnętrzne życie kształtowało się w znacznej mierze jako odwzorowanie królewskiego i kapłańskiego prowadzenia misteriów. W mezopotamskim obszarze kulturowym natomiast ta jedność wnętrza i zewnętrza rozpadała się bardziej. Tu działały impulsy Gilgamesza w kulturę zewnętrzną, a wtajemniczeni misteriów wywierali na nią mniejszy wpływ.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okkulte Geschichte&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Również trzecia poatlantycka epoka rozwijała się tam, gdzie przyroda oferowała ku temu stosowne warunki, gdzie współgranie żywiołów — ziemi, wody, powietrza i ciepła — w rytmach biegу roku formowało się w «organizmy w naturalnym wzroście». Przeciwieństwa między nimi ledwie mogły być większe: z jednej strony żyłka życiowa Nilu, głęboko wcinająca się przez nubijsko-egipskie obszary pustynne, z drugiej zaś rozległe żyzne równiny Mezopotamii między rzekami Eufratem i Tygrysem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W wyższym stopniu niż w kulturze praperskiej jest to woda, są to doroczne przybory wód i sedymentacje humusu, gliny i piasków drobnoziarnistych, które — niby nawożenie — utrzymywały gleby w młodości. To, co we wszelkiej {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Różnorodność kultywowanych gatunków roślin, hodowanych gatunków zwierząt domowych — to wszystko już istniało, było dziedzictwem kultury praperskiej. Teraz jednak świadomość zwraca się bardziej ku przestrzenności ziemi. Zdolność ta pozwalała brać dokładne miary, kształtować kamień dłutem i młotem, i łączyć jeden z drugim, powierzchnię z powierzchnią, w najcieńszej spoinie — jednym słowem: uprawiać wysoką sztukę rzemiosła, każdym uderzeniem młota — z siły własnego doznania — odciskać na martwym kamieniu formę. Ta zdolność określała też subtelność w obróbce gleby, w uprawie roślin i w hodowli zwierząt. Przewagę miały jednak naturalne warunki — wystarczy pomyśleć o siedmiu tłustych i siedmiu chudych latach w Egipcie, o których mowa w Biblii. A jednak ludzie potrafili, poprzez wysublimowane systemy nawadniania i odwadniania, okiełznać potęgi przyrody i utrzymać się w budowaniu swej wysokiej kultury. Wyjątkowym przykładem takiego kunsztownego osiągnięcia jest Kanał Józefa (arab.: Bahr Yussuf), który odgałęzia się od Nilu w środkowym Egipcie, biegnie przez ok. 350 km wzdłuż zachodniego brzegu Nilu i przy wejściu do oazy Fajum pokonuje próg doliny. Stamtąd zasila w przemyślnym systemie nawadniania i odwadniania rozległą misę oazy i czyni ją po dziś dzień jednym z najbardziej urodzajnych ogrodniczych krajobrazów Egiptu. Ze względu na fakt, że kanał do dziś nosi imię «Józefa» i — jak stwierdza Emil Bock&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Urgeschichte. Das Alte Testament und die Geistesgeschichte der Menschheit I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, S. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; — nie ma wątpliwości, że za tym imieniem kryje się biblijny Józef, można przyjąć, że to on był budowniczym systemu kanałów. Józef, działający w Egipcie około 1750 r. przed Chr., łączy w sobie kulturę misteriów Babilonii i starożytnego Egiptu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W kulturach równoległych Mezopotamii i Egiptu, podobnie jak w poprzedzających je kulturach praperskiej i praindyjskiej, nieokiełznana woda była czynnikiem panującym w «organizmie naturalnego wzrostu». Teraz jednak potęgi wodne rzek zostały okiełznane przez tamy, rozległe systemy kanałów i rowów, śluzy itd. W najszerszym zakresie dotyczyło to Egiptu, gdzie co roku na nowo — po ustąpieniu mas wodnych zalewających dolinę — gleby świeżo użyźnione mułem nilowym należało osuszyć, następnie znów nawodnić i szybko zebrać plony przed kolejną powodzią. Co roku na nowo {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ludzie przekształcali ekstremalny naturbiotop w kulturbiotop – w krajobraz ogrodniczy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusza odczuwająca ludzi, którzy byli nosicielami tej epoki kulturowej, kształtowała się z jednej strony przez słowo bogów, które przez usta królów i kapłanów przemawiało z misteriów do ludzi, a z drugiej strony przez własne doświadczenia w obcowaniu z nieorganiczną przyrodą, z kamieniem i wodą. Z tej pełnej odczucia, przeniknętej duchem, a zarazem zdolnej do ziemskiego działania postawy duszy wyrastały potężne twory sztuki: kamień wykuty w formę, kultyczne grawiury, malowidła grobowcowe, formowany i wypalany cegły gliniany, tabliczki pisarskie i zdobione naczynia gliniane, a wreszcie plastyczne ukształtowanie «organizmów w naturalnym wzroście» w krajobrazach ogrodniczych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura grecko-rzymska ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czwarta epoka poatlantycka, po poprzedzającej ją przejściowej kulturze kreteńsko-mykeńskiej, rozpoczyna się w ósmym wieku przed Chr. i kończy na początku nowożytności, u zarania XV wieku po Chr. Tu wzrok należy najpierw ograniczyć do przemiany rozwoju świadomości aż do Przełomu Czasów. Jest to czas wznoszenia się starego Greka do pełnego rozkwitu jego kultury – i do jej upadku. Duchowe prowadzenie wychodziło z dwóch duchowych prądów, misteriów apollińskich i dionizyjskich:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollińskie, które poprzez pozory zmysłowe oglądało działającego ducha w przyrodzie i kosmosie, dionizyjskie, które owego ducha przez zasłonę poruszeń duszy z głębin wnętrza duszewnego czyniło sobie przeżyciem. Już nie jak w poprzednich czasach królowie, działający wspólnie z kapłaństwem miejsc misteriów, nadawali ton i kierunek współżyciu narodów – teraz był to sam lud, ba, pojedynczy człowiek, który, prowadzony słowem misteriów, szukał swego przeznaczenia. Jest to godzina narodzin demokracji, nowego kroku świadomości, który jak w soczewce znajdował swą przytulę w apollińskiej wyroczni w Delfach. Tu nade wszystko, od jej pełnego rozkwitu do stopniowego zamierania ku Przełomowi Czasów, uwidacznia się głębokie znaczenie, jakie miał świat misteriów przez wszystkie poprzednie epoki kulturowe: mianowicie, z powszechnych źródeł mądrości, które przed wzrokiem {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wtajemniczonych w wyższe światy duchowe, wychowywać człony istoty człowieka na nosicieli postępującego świadomości Ja. W epoce grecko-rzymskiej dotyczyło to wstępowania Ja w duszę rozumową lub uczuciową, drugiej – po duszy odczuwania – modyfikacji ciała astralnego.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ja pojawia się dopiero w duszy rozumowej lub uczuciowej.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ja myślało już wprawdzie z samego siebie, lecz wciąż jeszcze szukało siebie samego. Sokrates, w piątym wieku przed Chr., nie mówił jeszcze: «Ja mówię sobie», lecz «mój Dajmon mi mówi». Ja żyło też w języku jeszcze ukryte jako czynny sprawca, wbudowane w czasownik, na przykład: po grecku: paideuo = wychowuję; po łacinie: cogito = poznaję.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wyrocznia w Delfach, otwarta dla każdego, przemawiała do duszy rozumowej. Wychowywała do samodzielnego myślenia. Ten, kto szukał rady, musiał z umocnienia myślenia potrafić wnieść pytanie, a odpowiedź delfickiej Pytii żądała znów, przez swą wieloznaczność, indywidualnego myślenia. Grecy nosili w sobie uwewnętrznioną całą mądrość misteriów przeszłości, jak echo, które milknie. Stary Grek wychodził wszakże stopniowo spod niegdysiejszego prowadzenia misteriów; ujmował siebie jako całego człowieka, jako myślącą osobowość, która w doskonałej harmonii, wszędzie szukając środka, przeżywała się między apollińskim przeżywaniem świata a dionizyjskim przeżywaniem własnych głębin duszewnych. Z tych dwóch duchowo-rzeczywistych źródeł tworzył Grek swe wielkie dzieła sztuki; kształtował fizyczno-materialną martwą materię i wciskał w nią swego ducha poprzez nadawanie formy. Z wieczornej zorzy misteriów wyłoniła się poranna zorza greckich twórczości artystycznych. Czy w rzeźbie, architekturze, muzyce, malarstwie, poezji czy filozofii – we wszystkim człowiek stoi w centrum jako odwzorowanie boskości. Z przeżywania własnej cielesnej postaci tworzy rzeźby, które czystą formą unoszą człowieka ponad siebie w to, co boskie, i buduje świątynie, których przestrzenna forma jest odmierzona wedle miary człowieka. «Grecka świątynia przedstawia urzeczywistnienie wybudowanego organizmu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A jednak, tak nieosiągalnie wysoko – właśnie grecka rzeźba i architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przed nami, to przysłania ją pewna tragiczność. To, co w starożytnym Egipcie wzięło swój początek, osiąga w antycznej Grecji swe najwyższe wypełnienie: obróbka mianowicie i nadawanie formy martwemu kamieniowi. Grekom udaje się tchnąć w kamień rdzeniem czystej formy pewien rodzaj życia, życia pozornego. Z zewnątrz wyciska on w formę ducha, który w plastycznej żywotności wypełnia jego wnętrze; nie może jednak tego ducha wycisnąć w samą materię tak, ażeby ta stała się substancją żywą, formę stwarzającą. Ludzie pierwszej, a przede wszystkim drugiej poatlantyckiej epoki kulturowej – epoki praperskiej – posiadali dzięki swej duchowo-duszewnej i cielesnej konstytucji oraz pod zaratusztriańskim misteriów prowadzeniem zdolność do wytwarzania [[Kunstschöpfungen|tworów sztuki]] poprzez substancjalne, plastyczne przeobrażenie duszewności – to znaczy: zwierząt domowych, i tego, co żywe – to znaczy: roślin kulturowych. Lecz to, co jedynie fizyczno-materialne w kamieniu, jest martwe. Tak oto stanął Grek przed nierozwiązalnością zagadki, jak kamień można do życia obudzić. Mógł jedynie poprzez formę użyczyć kamieniowi *pozornego* życia. Na tym polega zarówno wielkość, jak i tragika sztuki greckiej. Z głębi swej duszy tworzył w swoim ludzkim dążeniu sztukę, która ku zewnętrzu, naocznie, przynosi w obraz przeszłość misteriów, a ku wnętrzu staje się zarodkiem nadziei na przyszłość – mianowicie [nadziei na to], by móc ożywić [[Erdig-Festes|to, co ziemisto-materialne]] jako takie. Na opisanym tle [[Organismusprinzip|zasada organizmu]] pojawia się znów w wielorako przeobrażonej postaci. Zaczyna teraz całkiem [[keimhaft|zarodkowo]] przenikać cały obszar kulturowy Grecji, także w sensie społecznym. Krajobrazy Grecji noszą same w sobie boski, apolliński charakter, w całkowitym przeciwieństwie do egipskich. Jak gdyby to bogowie byli tymi, którzy w różnorodności charakterów krajobrazowych stworzyli sobie wizerunek własnej istoty. Wzrok wędrowca błądzący po rozległości rozpościerającego się przed nim krajobrazu znajduje wkrótce punkt spoczynku – świątynię jaśniejącą pięknem i harmonią, która zbawiennie ogranicza przestrzeń oglądu. I tak napotykamy świątynię Apollona w Delfach w trudno dostępnym, skalistym krajobrazie górskim; inaczej świątynię poświęconą Atenie – stoi ona na skalistych wzgórzach i przyciąga wzrok z daleka, jak Akropol w Atenach; albo też świątynię Hery pośród urodzajnych równin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inaczej niż we wcześniejszych [[Hochkulturen|wielkich kulturach]], w których «[[Organismus im Naturwachstum|organizm w naturalnym wzroście]]» kształtowany był przez wielkie obszary rzek, krajobrazy Grecji w swym heroicznym, bogom podobnym charakterze {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedyną w swoim rodzaju kompozycję wzajemnie splatającego się i rozwiązującego współdziałania czterech żywiołów – ziemi, wody, powietrza i ciepła – oraz światła. Ziemia: potężnie wznoszące się skały, piętrujące się góry; woda: wydobywa się jako źródło ze skały i najkrótszą drogą, strumieniami lub małymi rzekami, dąży ku nieodległemu brzegowi morza. Prądy powietrza i ciepła, przesycone światłem, zlewają się o wschodzie słońca w nieopisane zasłony barwne «różanopalczastej Eos»,&amp;lt;ref&amp;gt;Eos (starogreckie Ἠώς, Ēōs), bogini jutrzenki w mitologii greckiej; odpowiada Aurorze w mitologii rzymskiej.&amp;lt;/ref&amp;gt; by natychmiast znowu się rozdzielić, przez pewien czas trwać w osobnym istnieniu jako żywioł, i wkrótce złączyć się w nową kompozycję barwną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stary Grek nie odczuwał przyrody jako czegoś zewnętrznego, od niego oddzielonego; przeciwnie – góry i doliny, wzgórza i równiny, źródła i cieki wodne, opływane przez pary wodne, przez powietrze i ciepło i płynące światło, przeżywał jako przeniknięte tą samą duchowością, którą znajdował żywo tkającą w sobie samym i impulsującą go duszewno-duchowo. To przeżywanie, przeniknięte przez przebudzającą się duszę rozumową lub uczuciową, stanowiło o jego artystycznej naturze; z tego przeżywania Grek kształtował krajobraz: pasterz – otwarte wyżyny górskie ze swymi stadami; winogrodnik i sadownik – tarasy stromych stoków; rolnik uprawiał zbożem równiny; a blisko siedzib ludzkich krzewiła się ogrodowa przestrzeń. W całym obszarze kultury grecko-łacińskiej dawny [[Organismus im Naturwachstum|organizm w naturalnym wzroście]], ukształtowany przez prawieki, przemieniał się – zachowując swój właściwy [[Typus|typ]] – w drobnoprzestrzenne, rozczłonkowane krajobrazy sadownicze i ogrodowe, niczym lustro kształtującej się duszy rozumowej lub uczuciowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Organismusprinzip|Zasada organizmu]] znalazła w dawnej Grecji wyraz nie tylko zarodkowo w kształtowaniu krajobrazu, nie tylko w artystycznej doskonałości rzeźb i budownictwa świątynnego, lecz również w sferze społecznej – w polis. Grek przeżywał siebie jako osobowość przynależną do wspólnoty miejskiej; czuł się Ateńczykiem, Tebańczykiem, Spartańczykiem itd. Polis była jednak miastem otwartym, sięgającym i włączającym otaczające krajobrazy; ołtarze ofiarne stały w świętym gaju, na wolnym polu poza świątyniami. W polis zawiązany był organizm wyższego rzędu – jedność miasta i otaczającego go krajobrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W Grecji i Rzymie [[Verstandes- oder Gemütsseele|dusza rozumowa lub uczuciowa]] rozwijała się w sposób polarny. W Grecji weszła w stosunek do dawnej mądrości misteryjnej, do tego, co wyrasta z najgłębszego życia duchowego {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Der Römer […] formte nicht nur Stein und Erz, sondern auch das ganze große Gemeinwesen der Menschen nach seinem Geiste um.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Das republikanische Rom ist nichts anderes als die menschliche Weisheit, die die alte Priesterweisheit ablöst.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;, GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; To już ludzka przezorność reguluje stosunki człowieka z człowiekiem; to godzina narodzin jurysprudencji. Jest ona zbudowana wyłącznie na poczuciu osobowości, na [[Ich|Ja]] objawiającym się w [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszy rozumowej lub uczuciowej]]. Budzi się [[Rechtsgefühl|poczucie prawa]], a z niego wyrastają pojęcia prawne, które honorują zasadę równości i kryształują się w powszechnie obowiązującym prawie. Prawo odnosi się przede wszystkim do spraw doczesnego świata, a więc i do osobistego dysponowania [[Grund und Boden|ziemią]]. Własność – a wraz z nią prawo dziedziczenia, dysponowanie po śmierci – ma tutaj swój początek. W Rzymianinie człowiek staje się w pełni osobowością. Jego [[Bewusstsein|świadomość]] kieruje się ku temu, co naprzeciwko: ku drugiemu człowiekowi i ku otaczającej go przyrodzie. Wyrasta stąd stosunek, który – w przeciwieństwie do starego Greka – darzy się w sposób bardziej zdystansowany i pojęciowy; Rzymianin myśli racjonalnie z siebie samego i przez to staje się [[erdentüchtig|zdolny do ziemskiego działania]]. «[[Organismus im Naturwachstum|Organizmy w naturalnym wzroście]]» Italii i Sycylii, geomorfologicznie pokrewne greckim, nie są już duchem przesyconym zewnętrzen, które [[Zusammenklang|współbrzmi]] z wewnętrznym życiem duchowym. Wzrok Rzymianina kieruje się silniej ku interesom geopolitycznym, ku pożytkowi z zasobów naturalnych z perspektywy imperialnej – zarówno militarnej, jak i rolniczej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bardzo ludzka ratio stopniowo zaczyna zmieniać i porządkować zastane stosunki przyrodnicze, ukazuje poezja Wergiliusza w jego *Georgikach*.&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil: &#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Rzymianin z Mantui, oddychający jeszcze wyraźnie duchem greckim, daje tam w poetyckim słowie całościowy ogląd praktyk rolniczych na sto lat przed [[Zeitenwende|Przełomem Czasów]]: w [[Ackerbau|uprawie roli]] – orka, motyczenie, siew, żniwa i omłot, znaczenie ugoru i [[Fruchtfolge|płodozmianu]], nawadnianie gleby, zbytnią obsadę zwierząt na zbyt bujnie plonujących zbożach, pielęgnację nasion, obserwację pogody i przestrzeganie biegu gwiazd i inne; w [[Obstbau|sadownictwie]] – wegetatywne rozmnażanie i technikę szczepienia, cięcia, na jakich glebach który gatunek drzewa rośnie; {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w jakim krajobrazie się nadaje; w [[Weinbau|uprawie winorośli]] – zimowe bronowanie zaoranej skiby, sadzenie i nawożenie sadzonek, zakładanie tyczek, cięcie i tym podobne; w [[Viehhaltung|hodowli zwierząt]] – wędrowny pasterz z owcami, kozami, świniami i stadami bydła, hodowla i żywienie zależnie od sposobu użytkowania. Całemu rozdziałowi poświęca wreszcie [[Bienenhaltung|pszczelarstwo]] i hodowlę pszczół. W kręgu kultury rzymskiej rozpościera się nad krajami sieć praw własności i dzierżawy. Jako punkt wyjścia i odniesienia racjonalnej gospodarki powstają dwory i stajnie (hodowla koni) oraz gospodarka zapasami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co przez tysiąclecia postępującego [[Bewusstseinsentwicklung|rozwoju świadomości]] z misteriów jako mądrość wpływało w kształtowanie codziennego życia, dojrzałe wydało owoce w [[Kunstschöpfungen|tworach sztuki]]: na poziomie [[beseelte Natur|przyrody obdarzonej duszą]] – przez wykształcenie [[Haustier|zwierzęcia domowego]], w [[belebte Natur|przyrodzie ożywionej]] – przez wykształcenie [[Kulturpflanzen|roślin kulturowych]], w przyrodzie martwej – przez plastyczne kształtowanie kamienia ku pozornemu życiu. Kiedy misteria stopniowo zaczęły milknąć ku [[Zeitenwende|Przełomowi Czasów]], wygasł też ten źródłowy impuls dla [[künstlerisches Schaffen|twórczości artystycznej]]. Co niegdyś niosło kulturę, [[geronnen|zastygło]] teraz w zwykłe [[Kulturerbe|dziedzictwo kulturowe]]. W swoich &#039;&#039;Georgikach&#039;&#039; Wergiliusz pozwala z siły [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszy rozumowej lub uczuciowej]] temu [[Kulturerbe|dziedzictwu kulturowemu]] raz jeszcze ożyć w poetyckiej poezji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura nowożytności ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z nastaniem XV wieku wybucha piąta epoka poatlantycka, w której Ja wstępuje w trzeci z trzech [[Wesensglieder|członów istoty]] duszy, w [[Bewusstseinsseele|duszę świadomości]].&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Człowiek budzi się wobec napotykanego jako przedmiot świata zjawiskowego do siebie samego, do [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]]. Powstaje na razie nieprzekraczalna przepaść między stawaniem się samoświadomym a tym, co świat zjawisk wyłania. W swym rozpoznającym siebie Ja człowiek może jednak w sobie odnaleźć źródło ducha, «Ja jestem», które z jednej strony postrzegająco staje naprzeciwko świata, a z drugiej – poznająco – może się połączyć z [[Geistig-Wesenhaftes|tym, co duchowo-istotowe]], ukrytym w zjawiskach zmysłowych. Co niegdyś instynktownie wpływało w przeżycie duszy, to teraz może być świadomie poznane w swej [[Wesen|istocie]] i zjednoczone z [[Wesenssubstanz|substancją istotową]] Ja. Tak leży to w mocy [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]], by w swym myśleniu i działaniu ponad siebie samą {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wyrosnąć i stać się świadomą duchowego pochodzenia człowieka i świata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] objawia się najpierw janusowo. Zwrócona wstecz, szuka oparcia na pozornie pewnym fundamencie ogólnej pojęciowości wypracowanej przez [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszę rozumową lub uczuciową]] w naukach, naraża się jednak na niebezpieczeństwo popadnięcia — przez zanik [[Gemütsseele|duszy uczuciowej]] — w zimny intelektualizm, w pychę i nieskrępowany egoizm. Gdy jednak w samopoznaniu i [[Welterkenntnis|poznaniu świata]] patrzy ku przyszłości, rozgrzewa się przy ideach, które stają się ideałami, jak np. urzeczywistnienie ujętego myślowo [[Organismusprinzip|zasady organizmu]] w praktyce rolniczej. Zmaga się o to, by przeszłe w tym, co obecne, przemieniać w przyszłe. [[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] dąży do tego, by wszelką siłę inicjatywy postawić w służbę wypełnienia [[Entwicklungsgedanke|idei rozwoju]]. To zaś oznacza: wszelkiemu działaniu u podstaw kłaść [[künstlerisches Schaffen|artystyczny]] zmysł. Chodzi o to, by idee z przyszłości myśląco ożywiać i z nimi wolicjonalnie zanurzać się we wszystkie wyzwania rzeczywistości tak, aby z [[Erkraftung|wewnętrznego umocnienia]] przeżycia w Ja każde działanie stawało się wolnym — i artystycznym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokarmem [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] są idee, które z przyszłości w nią wświecają. Takimi ideami są treści [[anthroposophische Geisteswissenschaft|antropozoficznej nauki duchowej]]. [[Wesen|Istota]] i znaczenie tych treści odsłaniają się dopiero przez pełne siły myślenie. W obrazowo myślącej [[Anschauung|naoczności]] ożywiają czucie i pobudzają wolę. Podobnie jak postrzeżenie zmysłowe, tak i wyniki [[Geistesforschung|badań duchowych]] pobudzają myślenie. W świadomej aktywności myślenia żyje jednak Ja, [[Wesenskern|jądro istoty]] człowieka. Ja może w wolności rozstrzygać, czy przyswoi sobie [[Ideenformen|formy idei]] [[Geistesforschung|badań duchowych]], czy też trwać będzie w czystym naprzeciw świata zjawisk. [[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] otwiera drogę do przeżywania treści duchowych w wolności. Z tego pełnocałkowitego ludzkiego przeżycia wyrasta nowa artystyczna siła twórcza, która we wszystkich dziedzinach życia może okazać się płodna, a przez to prawdziwa — jak na przykład w medycynie jako [[Heilkunst|sztuka leczenia]], w pedagogice jako sztuka wychowania, we wzajemnym współżyciu ludzi jako sztuka społeczna, w rolnictwie jako [[Landbaukunst|sztuka uprawy ziemi]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Działanie Ja w [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] unosi się niejako między niebem a otchłanią. Gdy ustaje, dusza — zapomniawszy siebie — zapada w przepaści. Zło w swej podwójnej postaci, w ahrymanskiej banalizacji i lucyferycznej obojętności na wszystko, zdobywa nad nią władzę. Gdy jednak Ja umacnia się w sobie samym, buduje ponad przepaścią most, jest {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w stanie rozpoznać inne [[Wesen|istoty]] w sobie samym i zdobywa zdolność, by to, co się stało, przemieniać w to, co się staje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Bewusstseinsseelenzeitalter|Epoka duszy świadomości]] w dotychczasowym swoim przebiegu prowadziła ludzi do [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]], obudziła w nich dążenie do [[freie Selbstbestimmung|wolnego samookreślenia]], pozwoliła im mierzyć [[Abgründe|głębiny przepaści]] i otworzyła im drogi do prawdziwego [[Geisterkenntnis|poznania ducha]]. Ludzkość wyemancypowała się z natury i — popadłszy niejako w samozapomnienie — myśli o sobie wbrew własnemu duchowemu pochodzeniu jako o dziele czysto przyrodniczego [[Schöpfung|stworzenia]]. Tym samym zatraciła się ona w dużej mierze w banalności czysto materialistycznego pojmowania bytu i widzi siebie zagrożoną przez technologię, która właśnie z tego pojmowania wyrasta. [[Organismusprinzip|Zasada organizmu]] w rolnictwie przez ten [[Denkungsart|sposób myślenia]] została wymazana. Z drugiej strony, w obliczu tego zstępującego rozwoju, [[Bewusstseinsseele|dusza świadomości]] może być rozpalana przez idee zdobyte z poznania [[Wesen|istoty]] przyrody nieożywionej, [[belebte und beseelte Natur|ożywionej i uduchowionej]]. Te idee-impulsy nie wywodzą się już z niegdyś duchem prowadzonych instynktów, lecz są wypracowane samodzielnie. W budzącej się aktywności Ja ożywa [[Entwicklungsgedanke|idea rozwoju]], a wraz z nią na nowy sposób myśl o [[Organismus|organizmie]] i — w poszerzeniu — myśl o [[Individualität|indywidualności]]. Obydwie razem mogą stać się [[Gestaltungsprinzip|zasadą kształtowania]] rolnictwa, które kulturotwórczo działa w przyszłość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W jakich symptomatycznych krokach przygotowywało się to aż do [[Zeitenwende|Przełomu Czasów]] i od tamtej pory aż do [[Neuzeit|nowożytności]], a potem dalej w toku epoki [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] — zostanie to rozwinięte w następnych rozdziałach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturowe nurty rolnictwa do przełomu epok ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W Starym Testamencie w obrazie mitologicznym wskazuje się na praprzeciwność w stawaniu się ludzkości — na Kaina i Abla. Jeden, Abel, jest pasterzem, który strzeże swojego stada i składa bogom ofiary ze zwierząt. W opiece i pielęgnacji powierzonego mu świata zwierząt idzie za wolą mocy stwórczych; jego ofiara jest przez bogów przyjmowana. Inaczej jego przyrodni brat Kain, który uprawia pole i hoduje rośliny, które sam z własnej inteligencji i z poczucia własnych zdolności doskonali. Jego ofiara z roślin nie jest przez bogów przyjmowana. Wskazuje się tu praobrazowo na moment powstania dwóch biegunowo przeciwstawnych nurtów — {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ludów osiadłych, trudniących się uprawą roli, i koczowniczych ludów pasterskich. Oracz prometejsko&amp;lt;ref&amp;gt;Dwie postacie, Prometeusz i Epimeteusz, stoją w mitologii greckiej za myśleniem samodzielnym, aktywnym, wybiegającym w przyszłość (prometejskim) i za myśleniem zwróconym wstecz, raczej biernym, receptywnym (epimeteicznym).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollińsko ufa własnemu [[Erfindergeist|duchowi wynalazczości]]; uprawia pługiem ziemię, rani ją i pobudza przez to tworzenie owoców roślin, które trwale wyhodowuje na [[Kulturpflanzen|rośliny kulturowe]], rozwija wszelkiego rodzaju umiejętności rzemieślnicze, w których daje wyraz swojej skierowanej ku przyszłości świadomości. Inaczej ludy pasterskie, które w dusznym oddaniu, epimeteiczno-dionizyjsko, wplatają się w dane [[Schöpfung|stworzenie]], usiłują je zachować i pielęgnują swą raczej wstecz skierowaną, tkwiącą w resztkach [[Altes Hellsehen|dawnego jasnowidzenia]] świadomość w kulcie przodków.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba te nurty dopiero w czasach pochrześcijańskich wtopiły się w ogólne życie kulturowe. Jednakże tu i ówdzie długo jeszcze zachowywały się gdzieniegdzie w przesunięciu czasowym w najczystszej przeciwstawności. Pewien przykład z własnych przeżyć może to rozświetlić: W Afryce lat trzydziestych XX wieku żyły w dzisiejszej Tanzanii w rejonie Kilimandżaro, w bliskim sąsiedztwie przestrzennym, zachowując swe plemienne obyczaje, ludy Bantu i Masajów. Ci ostatni, lud hamicki, wiedli koczowniczy żywot ze swoimi stadami zebu pośród dzikiej przyrody, w sąsiedztwie lwa, słonia, bawoła i innych. Ochronę dla człowieka i stada dawały w nocy obozy otoczone kolczastymi zaroślami (tzw. „kraale&amp;quot;); pożywienie stanowiło mleko i krew byków zebu oraz korzenie pewnych dziko rosnących roślin jako składniki diety. Oto stał on — pasterz, płótno zarzucone na ramię, lekko oparty na włóczni, tarcza z bawolich skór przyciśnięta do boku, wysoki, o szlachetnych rysach twarzy, spokojny jak kolumna w pełnym żarze słońca, z poważno-marzycielskim wzrokiem skierowanym w dal, z gromadą trzody wokół — zwracał się ku przybyszowi, przelotne pozdrowienie, poza tym żadne pytanie, żadne słowo. Masajowie w owych czasach odrzucali wszelką cywilizację, wszelkie kształcenie szkolne. Żyli wpleceni w przyrodę ze świadomością sięgającą wstecz w łańcuch przodków.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zupełnie inaczej żyli Bantu — osiadłe, w luźnym osadnictwie wiejskim. Gdy się podchodziło, frunęły zasłony drzwi okrągłych słomianych chat glinianych, młodzi i starzy wylewali się z uśmiechami na twarzach, witali radośnie i pytali: co nowego na świecie? Żądni wiedzy, radujący się naśladownictwem i zdolni rzemieślniczo, są całkowicie zwróceni ku osiągnięciom cywilizacji. Pożywieniem ich były przeważnie owoce {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Owoców pola, które uprawiali bez pługa, z pochylonym grzbietem prowadząc ręczną motykę. Z naturobiotopu dzikiej przyrody wyrastał wokół wsi zalążek kulturbiotopu stworzonego przez ludzką pracę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ludy rolnicze i pasterskie żyły przestrzennie i etnicznie ściśle oddzielone, często w stanie wzajemnej waśni, gdzie indziej we friedlicher Koexistenz. W starożytnym Egipcie np. pasterze wędrowali ze swymi stadami po obu stronach doliny Nilu od Nubii aż po deltę i z powrotem. Od nich pożyczali nilscy rolnicy zwierzęta pociągowe do uprawy pól w przerwach między coroczną wielką powodzią.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od czasów praperskich z ludów rolniczych wyodrębniły się dwa podziemne nurty: ogrodnicy i sadownicy. Ci pierwsi hodowali i uprawiali rośliny warzywne, a także rośliny lecznicze i kwiaty. Rzemieślnicza wiedza i umiejętności trwały w strumieniu dziedziczenia, związane z rodziną i plemieniem. Tak jeszcze w latach 60. i 70. XX wieku w Teheranie żyli tzw. zarathustriści, którzy kontynuowali tę tradycję sięgającą daleko w czasy przedhistoryczne. Sadownicy znali się na hodowli, uprawie i pielęgnacji drzew owocowych. Columella († ok. 70 n. Chr.) pisze o sztuce cięcia drzew owocowych, która w starożytnym Rzymie była jeszcze przekazywana w pokoleniowym strumieniu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Te cztery nurty uprawy ziemi (łącznie z sadownictwem i ogrodnictwem) istniały obok siebie lub w luźnej wzajemnej relacji w osadach wiejskich, nie przenikając się jednak wzajemnie ku organizmicznej całości — we wzajemnym wspieraniu. Tak np. u Hindusów w Indiach, częściowo po dziś dzień, obornik zwierzęcy nie jest używany jako nawóz w rolnictwie czy ogrodnictwie, lecz jako materiał opałowy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aż do Przełomu Czasów wszystkie wyrosłe przez tysiąclecia elementy kultury rolnej — jak uprawa roli, ogrodnictwo i sadownictwo oraz gospodarka hodowlana — były, zarazem jako owoc kultury misteriów, w pełni ukształtowane (patrz Rysunek 2, s. 66). Czy ludzie nie musieli czuć, że dotarli do kresu jakiegoś rozwoju? Czy nie zamilkł też język gnostyków, czy nie opustoszały pogańskie ołtarze?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Czy nie wygasła kulturoinspirująca siła misteriów — poza resztkami takimi jak np. kult Mitry? To, czym były ich nauki mądrości, działało już tylko jako tradycja lub w niewielu ludziach jako żywe duchowe dziedzictwo. Gdzież więc istniało jeszcze u {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Progu Przełomu Czasów jakąkolwiek perspektywę rozwoju, jakąkolwiek nadzieję na przyszłość? Ludzkość zeszła całkowicie w ziemskie bytowanie. Świadomość była zasadniczo ukształtowana przez to, co ofiarowywały zmysły i czynne obcowanie ze światem fizyczno-ziemskim. W tym opuszczeniu przez ducha ludzkość stanęła u pewnego progu i dojrzała do tego, żeby otworzyć się na gruntownie nowy impuls rozwojowy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stare misteria wypełniły swoją misję. Nowe misterium — wskazujące w przyszłość, ogarniające całą ludzkość — dokonało się na wzgórzu Golgoty w Jerozolimie. To, co niegdyś czczono jako wyniosłą Istotę Słońca, co u praIndian nosiło imię Wiszwakarman, u praPersów pod Zaratustrą — Ahura Mazdao, u Egipcjan — Ozyrys, co u wczesnochrześcijańskich Greków mogło być widziane w boskiej istocie Apollina — zstąpiło teraz — jak przepowiedziano — na Ziemię i wcieliło się jako Chrystus w ludzkim ciele Jezusa z Nazaretu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak oto «całe religijne głoszenie przed pojawieniem się Chrystusa Jezusa było przepowiadaniem Chrystusa Jezusa».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; W Starym Testamencie Mojżesz na pytanie, w czyim imieniu został posłany, otrzymuje odpowiedź: «Powiedz, że posłał cię ‹Jestem›».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 26. W 2 Mż 3,13-15 w Biblii Tysiąclecia odnośne miejsce brzmi następująco: «Mojżesz zaś rzekł Bogu: ‹Oto pójdę do Izraelitów i powiem im: Bóg ojców waszych posłał mię do was. Lecz gdy oni mnie zapytają, jakie jest Jego imię, to cóż im powiem?› Odpowiedział Bóg Mojżeszowi: «JESTEM, KTÓRY JESTEM». I dodał: «Tak powiesz synom Izraela: JESTEM posłał mnie do was». Mówił dalej Bóg do Mojżesza: «Tak powiesz Izraelitom: Jahwe, Bóg ojców waszych, Bóg Abrahama, Bóg Izaaka i Bóg Jakuba posłał mnie do was. To jest imię moje na wieki i to jest moje zawołanie na najdalsze pokolenia.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnoza wskazywała na boskość Chrystusa, na Jego przyjście w duchu — lecz nie na Jego objawienie się w ciele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnostyczni filozofowie Grecji — Rudolf Steiner wymienia tutaj Talesa, Heraklita, Empedoklesa — rozwijali w języku pojęć, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co niegdyś było oglądane przez wtajemniczonych. W swej logice pojęć «łaknęli» oni nowego wypełnienia. Byli zwiastunami rodzącego się filozoficznego rozumienia Misterium Golgoty.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt; W epoce pochrześcijańskiej Augustyn (354–430 n.Chr.) wystąpił przeciw ówczesnemu ortodoksyjnemu poglądowi, jakoby ludzie epoki przedchrześcijańskiej radykalnie różnili się od ludzi epoki pochrześcijańskiej, wypowiadając słowa: «To, co dzisiaj nazywa się religią chrześcijańską, istniało już u starożytnych i nie brakowało go u zarania rodzaju ludzkiego, a gdy Chrystus ukazał się w ciele, prawdziwa religia, która już wcześniej istniała, otrzymała nazwę chrześcijańskiej.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 8. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 100.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wydarzenie Chrystusowe, Misterium śmierci i Zmartwychwstania, dokonało się dla wszystkich ludzi na Ziemi. Taki jest ezoteryczny stan rzeczy — zdarzenia ezoteryczno-egzoterycznego, związanego z określonym czasem i określonym miejscem. Ludzkość osiągnęła w różnym stopniu taki poziom rozwoju swego Ja, że ukryte sanctissimum duszy — Ja, Wesenskern każdego człowieka — potrzebowało impulsu, aby mogło odnaleźć siebie w sobie samym i w samopoznaniu określić siebie w wolności. Impuls ten ucieleśnił się podczas Chrztu w Jordanie przez zamieszkanie Chrystusa-Ja — istoty słonecznej wypełnionej duchem w najwyższej pełni doskonałości — w ciele człowieka, Jezusa z Nazaretu. Przez trzy lata boska istota działała w tym wybranym ciele ludzkim. To moc tego boskiego Ja przenikała duchem związane z materią ziemskie ciało poprzez śmierć na krzyżu. Dokonało się Zmartwychwstanie w duchu; stoi ono odtąd przed ludzkością jako wielki cel światów. Droga ku temu celowi nadaje wszelkiemu rozwojowi ku przyszłości kierunek i treść. Wraz z uświadomieniem sobie «Ja jestem» każdy człowiek odnajduje w sobie «drogę, prawdę i życie».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 22. Mai 1908, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; To odnalezienie oznacza konieczność przejścia przez otchłanie bezducha nicości; lecz oznacza też wypracowanie owoców ducha, które zmartwychwstają w wieczystym ciele Ja. Postępując naprzód od czasu Misterium Golgoty, ludzkość staje wobec świadomego zmagania się ze złem, z tym, co śmierć przynosi, z duchową mocą, która przeciwstawia się wszelkiemu rozwojowi. Poznanie zła łamie jego moc i nadaje Ja siłę. Na miejsce dawnego misterioznawstwa wstępuje zatem {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i jego misji stopniowego wychowywania Ja przez kolejne epoki kulturowe — trwające nadal Misterium Golgoty, które wskazuje człowiekowi drogi do samowychowania, do poznania swego duchowego pochodzenia i do czynnej miłości z mocy «Ja jestem». Pojęcie Przełomu Czasów, łatwo wypowiadane bez głębszego namysłu, dopiero poprzez ten historyczny proces wynicowania, który zapoczątkowuje Misterium Golgoty, zyskuje sens i znaczenie. Dopiero przez to mające znaczenie dla całej ludzkości wydarzenie może w każdym człowieku rozbłysnąć w pełni swego zasięgu idea rozwoju i wskazać siłom inicjatywy kierunek. Aż do Przełomu Czasów to strumień mądrości płynący z misteriów prowadził człowieka ku przebudzeniu Ja. Od czasu wydarzenia Chrystusowego dusza ludzka może przez wewnętrzne umocnienie myślenia przemieniać tę mądrość w czynną miłość — w ową siłę, która jest zdolna wynicować to, co powstało z ducha, w coś, co w duchu się staje. Tej metamorfozy nie można myśleć dość szeroko i dość daleko. Jest ona całkowicie otwarta na przyszłość, a zarazem ma kierunek i cel. Wydaje się to sprzecznością, która trwa tak długo, jak długo człowiek działa z iluzji i egoizmu. Sprzeczność ta zapada się sama w sobie w tej mierze, w jakiej leżąca u podstaw wszystkiego mądrość przemienia się w wolnym czynie w miłość. Obie perspektywy — odwrócenie od ducha albo w wolnym samookreśleniu zwrócenie się ku niemu — kształtują w epoce postchrześcijańskiej bieg rozwoju ludzkości i jej stosunku do przyrody, a tym samym sposób posługiwania się zasadą organizmu w rolnictwie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W prachrześcijaństwie pierwszych wieków impuls Chrystusowy pochwycił i przeniknął duszę rozumową lub uczuciową podatnych na niego ludzi w kulturze grecko-rzymskiej. Poczucie osobowości napełniało się w silnym wzmocnieniu Ja ogrzewającą wewnętrznością. U wczesnych chrześcijan na pierwszym planie stała pielęgnacja uświadamiania sobie zamieszkiwania impulsu Chrystusowego w duszy ludzkiej. Ten impuls oznaczał przełom w przebudzeniu Ja. W tym zalążkowym stanie duszy z pewnością przemianie uległo usposobienie duchowe w kwestii indywidualnego stosunku do rośliny i zwierzęcia, Ziemi i kosmosu. Ogólnie rzecz biorąc, rolnictwo toczyło się jednak nadal swoim zwykłym trybem. Dopiero po upadku Imperium Rzymskiego i po potokach wędrówki ludów impuls chrześcijański tak głęboko zadomowił się w poszczególnych ludziach, że zaczęli go poprzez swoje {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rąk. [[Benedikt von Nursia|Benedykt z Nursji]] (480–547 n.Chr.) był reprezentantem tego rozwoju. Jego biografia wykazuje w tym względzie symptomatyczne rysy: Najpierw w czasie studiów zbiegł ze swego zepsutego otoczenia w Rzymie w życie pustelnicze, w grotę w Górach Sabińskich. Tam, w trzyletniej ascetycznej samotności, przyjął w surowej pracy duszy impuls Chrystusowy w swoje spoczywające w woli Ja. Z tym przechrześcijanionym wolą-Ja wystąpił potem na świat, stał się reformatorem monastycyzmu, założył w 529 roku klasztor i zakon benedyktynów na Monte Cassino — za jego życia powstało jeszcze dwanaście dalszych fundacji. Został ze względu na swe kulturowo-twórcze dokonania nazwany później «Ojcem Europy». Jemu przypisuje się między innymi jako regułę klasztorną zasadę «ora et labora», modlitwy i pracy — dewizę, którą odtąd przez całe Średniowiecze honorowało mnistwo i która wyniosła je do jego wielkich dzieł kultury. Zrodzone z najgłębszych głębin duszy, ujęte w surowe reguły «pracowanie» Benedykta z Nursji odnosiło się do przetwarzania ziemi. Jak Ja przenika całego człowieka i potrafi go przetwarzać ku wyższemu rozwojowi, tak Benedykt zebrał całe rolnicze dziedzictwo kulturowe ludzkości owego czasu, przetworzył je w wyższą całość i stworzył — w metamorfozie kształtującego przedchrześcijańskie epoki kulturowe «organizmu w naturalnym wzroście» — zaczątki powstawania rolniczego organizmu kulturowego. W nim dusza ludzka przeniknięta chrześcijaństwem zaczęła tworzyć sobie odwzorowanie w pracy natchnionej przez Ja i chcianej przez Ja. W zwróconej ku światu, przemieniającej przeszłość w przyszłość sile czynu Benedykta z Nursji spotykamy wybitnego reprezentanta chrześcijaństwa egzoterycznego, tworzącego zewnętrzne formy życia. Ten nurt egzoteryczno-chrześcijański napierał od południa przez Alpy w okolice Jeziora Bodeńskiego (Chur stało się siedzibą biskupią w piątym wieku) i spotkał tam na początku siódmego wieku nurt chrześcijaństwa ezoterycznego, niosącego z zachodu, z Irlandii, kosmiczne chrześcijaństwo przeżywane czysto w duchu. Stało się ono pokarmem duchowym dla przebudzenia Ja ludzi. Reprezentantem tego nurtu jest Kolumban Młodszy (około 530–615 n. Chr.). Legenda głosi, że gdy w roku 610, płynąc w górę Renu, postawił on stopę na wyspie Reichenau na Jeziorze Bodeńskim, jego pierwszym czynem było wygonić z wyspy całe wężowisko w postaci dzików, tak że żałośnie utonęły w jeziorze. W tym obrazie kryje się głęboka przemiana, która się dokonała. Można {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 to rozumieć mniej więcej tak: człowiek taki jak Kolumban, który w oczyszczonej duszy i w mocy Ja niosł w sobie impuls Chrystusa, nie może znosić, by wokoło panowała dzikość. To, co zewnętrzne, musi zostać doprowadzone do harmonijnego współbrzmienia z tym, co wewnętrzne — jest to akt artystyczny. Przeniknięte przez Chrystusa, stające się sobie świadome Ja rozszerza się i czynnie obejmuje swoje otoczenie; przeżywa siebie w tym otoczeniu i staje się go świadome duszewnie w odbiciu tego przeżycia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spotkanie i przenikanie się obu nurtów chrześcijaństwa — egzoterycznego i ezoterycznego — stworzyło przez przeszło 200 lat, od siódmego do dziewiątego wieku n.e. na Reichenau, ośrodek kultury promieniujący na całą Europę. Opactwo benedyktyńskie stało się «szkołą dyplomatów» Europy, pielęgnowało związki m.in. z dworem Karola Wielkiego i pozostawało w łączności z nurtem Graala. Wokoło Jeziora Bodeńskiego powstawały w wielkim zagęszczeniu osady najróżniejszych zakonów. We wczesnym średniowieczu okolice Jeziora Bodeńskiego nazywano «ogrodem Bożym w sercu chrześcijaństwa». Tu powstał praobraz krajobrazu kulturowego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Punkt i obwód ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U podstaw stawania się europejskich krajobrazów kulturowych leży przemożny impuls chrześcijański: artystyczne przekształcanie dzikiej natury w naturę kulturową wedle zasady punktu i obwodu. Jest to zasada kształtowania wszelkiej organismusbildung, np. jądro komórkowe–*cytoplazma* albo *embrioblast–trofoblast* w rozwoju embrionalnym. Na przykładzie powstawania wsi i jej gruntów postaram się to wyjaśnić: przenieśmy się do czasu po wędrówce ludów i przed pierwszą wielką erą karczowania lasów w siódmym i ósmym wieku — rozległe obszary Europy były leśno-bagiennymi krajobrazami, rzadko zaludnionymi przez ludzi, którzy w przeważającej mierze nie uczestniczyli w uszlachetniającym kształtowaniu ciała i duszy tak, jak czynili to członkowie przedchrześcijańskich wielkich kultur. Podobnie jak w prasiłach natury, mieszkały w tych wczesnych ludach jeszcze niepohamowana moc, burzliwy hart ducha, nieuformowana, bojowa, silnie związana z siłami krwi duszność. Ja jednak — wieczny rdzeń człowieka — było, jak pąk, który otwiera się na promień słońca, wrażliwe na duchowe impulsy wskazujące w przyszłość. Z tą nieuformowaną, a zarazem otwartą na ducha dyspozycją duszewną spotkał się wędrujący samotnie przez żywiołową dzikość leśnych krajobrazów {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wędrowny mnich, niosący w oczyszczonej duszy impuls Chrystusowy. Widzi się go może przy źródle, pradawnym, pogańskim miejscu świętym — zatrzymuje się; wycina w mroku lasu małą polanę i ciosem grubym skleja kaplicę, w której wnętrzu kryje się ołtarz. Widzi się, jak ludzie wychodzą z lasu, zbliżają się i otrzymują nauki, które czują jak duchowy pokarm dla swego Ja, które budzą w nich wolicjonalne Ja do pracy, które czynią z nich pomocników Jednego, mnicha. Zaczynają z nim wycinać las dalej, osuszają pobliskie bagnisko i uprawiają na rozświetlonej teraz pogorzeliskowej polanie rośliny z nasion, które otrzymali jako obce dobro kultury z rąk mnicha. Widzi się, jak wkrótce drewniana kaplica ustępuje miejsca romańskiej budowli kamiennej, która w swych groźnych, potężnych murach i wąskich otworach okiennych kryje się ochronnie przed jeszcze nie uśmierzonymi wokół siłami natury. I wreszcie spostrzega się, że wokół tego ufundowanego i ochrzczonego imieniem centrum wyrastają zagrody chłopskie i warsztaty rzemieślnicze. Wieś jest zrodzona — z kaplicą lub kościołem pośrodku i gruntami wiejskimi jako obwodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W następnych stuleciach, aż po wiek dziewiąty i dziesiąty, pod tym wschodzącym impulsem kulturowym przemieniło się kształtowanie duszy ludzkiej. Niepohamowany, burzliwy hart ducha uwewnętrznił się i przeobraził w siłę duszy — w pokorę. I Ja, które w przenikaniu i uszlachetnianiu ciała i duszy stawało się jeszcze w dalszych stopniach świadome siebie, zdobywało się wobec człowieka i świata na «Pytanie». Historia Parsifala opisuje ten przełom. Młody Parsifal wchodzi w świat jako «niedojrzały głupiec». W harcie ducha podejmuje walkę z każdym przeciwnikiem, nie wiedząc, kto to jest. Dopiero po walce zwycięzca i zwyciężony opuszczają przyłbicę i przedstawiają się sobie. Działanie wyprzedzało poznanie. Wędrówka Parsifala wiedzie przez błędy, zwątpienie i cierpienie ku przebudzeniu Ja, ku pytaniu: «Kim jestem, czego Tobie brakuje?» Otwarcie duszy na Pytanie we właściwym miejscu we właściwym czasie wynosi Parsifala do godności króla Graala — Ja, które w wypełnieniu duchem panuje nad sobą samym. Tak jak w greckim losie Oresta lub Edypa w nieubłaganości przeznaczenia zapowiada się tragika dobiegającego końca wieku, tak w losie Parsifala — w pełnej metamorfozie — objawia się przyszłościowa droga do wolnego samookreślenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pomiędzy klasztorami — benedyktyńskim mnichostwem — a palatynami, królestwem, powstawały teraz wiejskie osady. W nich pojawia się, w przemienionej formie i na wyższym szczeblu, całe rolnicze {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dziedzictwo przedchrześcijańskich epok kulturowych. Pośrodku gruntów wiejskich, górując wysoko nad szczytami dachów wsi, wznosi się kościół z wieżą i nawą — dzieło sztuki w podwójnym znaczeniu: pionowo ku górze strzela wieża, zewnętrznie ukształtowany obraz wewnętrznego przeżycia Ja; poziomo rozciąga się nawa, rzut dusznego przeżycia we wspólnocie. To centralne usytuowanie jest budowlanym dziełem całej wiejskiej społeczności. To, co tu powstaje niejako jako akt chrzcielny ziemskiego miejsca pośród dzikiej natury, jest pełnym wynicowaniem doskonałego dzieła sztuki z epoki przedchrześcijańskiej — greckiej świątyni. Jak ta ostatnia wystawiała swą wysoce estetyczną formę na zewnątrz, przede wszystkim w kompozycji kolumn, gdy tymczasem wnętrze — cella, mieszkanie bóstwa — ukryte było przed profanicznym wzrokiem w niemal hermetycznym zamknięciu murów, tak w romańskiej bazylice to, co na zewnątrz, jest mocno obmurowane, kolumny wzięte do środka, a przestrzeń wewnętrzna otwarta na gminę. Artystyczna siła duszy odczuwającej wewnętrznie każdego z osobna w wiejskim gemeinwesen przeniknięta była obrazowym przeżyciem ezoterycznego chrześcijaństwa ludowego działającego w głębinach i opierała się na instytucjonalno-egzoterycznym chrześcijaństwie, które działało przede wszystkim w mnichostwie i szlachcie. Obydwa sposoby przeżywania łączyły się i skupiały ku wewnątrz na centrum gruntów wiejskich i stwarzały dla gminy oraz kultycznego wydarzania się przy ołtarzu przez artystyczne ukształtowanie powłokę formy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta sama artystyczna siła zwracała się jednak ku peryferiom — ku gruntom wiejskim. I tu dokonuje się wynicowanie. Dotyczy ono polarnie wobec siebie stojących nurtów pasterskiego i rolnego oraz luźno powiązanych, nie skupionych na jednym centrum nurtów ogrodnictwa i sadownictwa z epoki przedchrześcijańskiej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Widzimy, jak teraz wokół kościoła, który tworzy środek, grupują się chłopskie zagrody. Dawne koczownictwo nie ma kontynuacji w chrześcijaństwie. Wędrowny pasterz z bydłem osiedla się, jak to miało już miejsce u półkoczowniczych Celtów i Germanów z ich luźnymi osadami. Odtąd bydło żyje pod jednym dachem z człowiekiem. Hodowla zwierząt wchodzi w obrębie zamkniętości gruntów polnych w relację z uprawą roli, gospodarstwem łąkowo-pastwiskowym. Pod kierownictwem jednego i tego samego człowieka dokonuje się zjednoczenie, wręcz «ślub» uprawy roli i hodowli zwierząt. Zażegnywany jest antagonizm wrogich braci Kaina i Abla. Ponadto ogrodnictwo wcielane jest teraz, w epoce nachrześcijańskiej, w stający się organizm wiejski {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wchodzi. Chłopskie ogrody układają się przy zagrodach jak obramowanie wokół wsi. Tu gromadzi się na ogrodzonym terenie przekazywany w tradycji zasób kulturowy w postaci gatunków warzyw, kwiatów, ziół leczniczych i owoców jagodowych; tu miał swoje miejsce chów pszczół; stąd pszczoły wylatywały w otaczającą gruntów wiejskich, dopełniały zapylenia i znosiły miód.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jak hodowla zwierząt i ogrodnictwo w przejściu przez Przełom Czasów ukształtowały się jako organy stającego się organizmu wyższego rzędu, tak też sadownictwo. Ułożyło się ono w nawiązaniu do ogrodów jako dalsze obramowanie — w bogatym w gatunki drzewostanie wysokopiennym — w postaci sadów łąkowych wokół wsi. Blisko stajni sady łąkowe dostarczały zarazem świeżej zieleni do karmienia młodych zwierząt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za sadami łąkowymi grunta wiejskie otwierały się na krajobraz polny, na łąki i pastwiska — w nizinach, dolinach rzecznych albo w pasach towarzyszących strumieniom i rzekom. Te tereny zielone, jak również uprawy gruntów ornych, wcielały się — za pośrednictwem benedyktynów — jako organy w organizm wiejski. Ożywione impulsem chrześcijaństwa zrasta się uprawa roli i hodowla zwierząt, sadownictwo i ogrodnictwo, gospodarka łąkowo-pastwiskowa, żywopłotowo-leśna oraz gospodarka wodna w {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jednej całości, w zamknięty w sobie organizm rolnictwa. „Zewnętrzna skóra&amp;quot; tego organizmu od strony przylegającego lasu lub sąsiednich gruntów wiejskich oznaczona jest przez kamienie graniczne, a tam, gdzie z jakiegoś wzgórza roztacza się swobodny widok, z daleka pozdrawiają wieże kościołów sąsiednich wsi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z siły świadomości przeniknięcej chrześcijaństwem duszy rozumowej lub uczuciowej elementy przedchrześcijańskiego rolnictwa zostają uniesione na wyższy szczebel kultury. Wstępują one w organizmie wiejskim lub pojedynczym gospodarstwie we wzajemnie się wspierający stosunek wzajemny. Najwyraźniej dotyczy to dawnego pra-przeciwieństwa uprawy roli i hodowli zwierząt. Zwierzęta domowe są w gatunku i liczbie dostosowane do dostępnej bazy paszowej. Dostarczają one nawozu, który wraz z trójpolową płodozmianą — ozimina, jare i ugór — wspierany przez kształtującą uprawę pługiem, zapewnia zakorzenioną w glebie trwałą żyzność. Wszystko pozostaje ze sobą w przestrzennym i czasowym stosunku wzajemnym: na członie płodozmianu, jakim jest ugór — oznaczający rok spoczynku dla gleby — wyrasta po bronowaniu wiosną dziki porost ziół, traw, koniczyny itd., który przez lato jest owcami i bydłem spasany i nawożony. Ta orna pastwisko-rola otrzymuje przed przekopaniem i siewem oziminy jesienią dodatkowo nawóz ze stajniowo-oborowej hodowli z poprzedzającej jesienno-zimowej pory. W roku drugim stoją jako chlebonosne owoce ozime zboża, dostarczające zarazem głównie słomy do ściółki w oborze, a w roku trzecim stoją w „owocowaniu wyczerpującym&amp;quot; letnie zboża oraz rośliny strączkowe, len, przędzalny len itd. Całe pole orne podzielone jest mniej więcej na trzy równe powierzchnie, na których sąsiadują ze sobą plony uprawiane kolejno na każdej z trzech części w odstępie trzech lat (rysunek 2). Gospodarka trójpolowa aż po nowożytność była rękojmią odnawiającej się z roku na rok, ponad poziom czystej natury wznoszącej się żyzności gleby. Łąki, które dawały siano do zimowego żywienia w oborze i z których powstawał obornik dla gruntów ornych, nazywano „matką gruntów ornych&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak żywe komórki z jądrem i otaczającą plazmą łączą się w wyższe całości, choćby roślinę, tak wsie w wyższą jedność krajobrazu kulturowego. Wszystkie europejskie krajobrazy otrzymały swój własny kulturowy charakter naznaczony pod wpływem chrześcijaństwa. Stanowią one tkankę komórkową stworzoną przez ludzki duch i ludzką rękę przez wieki — {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— tworząc organizmy pojedynczych zagród i wsi. Ich godzina narodzin przypadła na wiek siódmy do dziesiątego, w leśnych krajobrazach środkowej Europy — na wiek dwunasty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak więc organizm wsi — lub, przy rozproszeniu pojedynczych zagród, kirchszpil — posiada swoje wnętrze i swoje zewnętrze. Przeżywanie tej polarności kształtowało codzienną pracę w stajni i na polu. W pełnym oddaniu duszy odczuwającej praca stanowiła most między tym wnętrzem a zewnętrzem. Te same ręce, które z mistrzostwem ciosały kamień pod budowę kościoła, malowały freski, tworzyły barwne okna — te same ręce troszczyły się na zewnątrz o bydło, uprawiały rolę i z równym mistrzostwem kształtowały krajobrazy kulturowe. Ta sama świadomość, która ogarniała budowę kościoła jako centrum, a gemarkung jako peryferie, łączyła oba bieguny przez pracę, przez «*ora et labora*», w całość organizmu wiejskiego. To, czego pojedyncza dusza i cała wspólnota wsi doświadczała jako świętego działania przy ołtarzu, wpływało w pracę i nadawało jej na zagrodzie i na polu duchową siłę impulsywną oraz sens: splot relacji pomiędzy uprawą roli, hodowlą zwierząt, ogrodnictwem, sadownictwem i leśnictwem, a także gospodarką łąkowo-pastwiskową — z umiarem, w harmonii i pięknie, wzajemnie dostrajać.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To natomiast, czego chłop na zewnątrz — wiosną, latem, jesienią i zimą — doświadczał z żywiołowych sił przyrody w wietrze i pogodzie, co do niego mówiły słońce, księżyc i gwiazdy, gęstniało w nim, nie będąc «przemyślanym», w mądrość instynktownie pewnej pracy. Bogactwo tego przeżycia z pracy pod otwartym niebem niósł z powrotem ku ołtarzowi jako uświęcone dobro — i tam na nowo otrzymywał impulsowanie z ducha. To rytmiczne wplecenie w przeżycie wnętrza i zewnętrza w duchu chrześcijaństwa, wzmocnione przez świętowanie Świąt roku, kształciło całego człowieka w jego stosunku do pracy, do przyrody i do wspólnoty. Wpisywało się w duszę człowieka tak samo, jak w zewnętrze przyrody. Stąd zapewne bierze się, że z każdego miejsca w obrębie europejskich krajobrazów kulturowych przemawia — dla subtelniejszego odczuwania — «*spiritus loci*». Jak silnie ujawnia się w tym odbicie duszy ludowej — lub w charakterze krajobrazu: ducha ludowego — widać, gdy porównuje się subtelniejsze niuanse twórów sztuki wyrastających z poszczególnych ludowości z krajobrazami, w których powstały. Można w tym sensie mówić o typie krajobrazu odpowiadającym angielskiej duszy ludowej, a tak samo o holenderskim, szwedzkim, włoskim itd. typie krajobrazów. Od wczesnego średniowiecza krajobrazy noszą {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w postępującej indywidualizacji poszczególnych wsi piętno panującego każdorazowo ducha ludowego, duszy ludowej i ludowości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wędrówka ludów spowodowała na północ od Alp upadek i zniszczenie wszystkich miast założonych przez Rzymian: nową, wyłaniającą się z przechrześcijanionej postawy duszy wyrażonej w «*ora et labora*» formą osiedleńczą stała się wieś. Dopiero później, w dziesiątym i jedenastym wieku, w związku z siedzibami szlachty, klasztorami, centralnymi miejscami handlu, obdarzone szczególnymi przywilejami poszczególne wsie stały się miastami. Początkiem było wyznaczenie centrum w postaci kaplicy i wyrąbanie skrawka dzikiej natury wokół niej, po czym następowała budowa romańskiej bazyliki oraz skierowane ku niej rozmieszczenie zagród chłopskich i otaczających je, ku zewnętrzu ograniczonych gruntów. W tej samej mierze, w jakiej centrum — kościół, z wieżą i nawą, w artystyczno-plastycznym ukształtowaniu — wznosiło się i wyformowywało, w tej samej mierze kształtowała się i gliczyła dawniej bujnie płonąca dzika natura obrębu wsi w naturę kulturową. Ten rozwój postępującej artystycznej harmonizacji i udoskonalania osiągnął swój szczyt w pojawieniu się gotyku. W romaniźmie ukazują się w zarodkowych rysach w artystycznym odwzorowaniu to, co w ludziach stopniowo w pokorze i oddaniu objawia się i uwewnętrznia jako najgłębsza istota chrześcijaństwa. Impuls Graala, który wyłonił się z nurtu ezoterycznego chrześcijaństwa w ósmym i dziewiątym wieku, przenikał dusze ludzi i budził w nich w wysokim stopniu siłę uwewnętrznienia. W gotyku rozkwita z tej intymności życia duszy bezprecedensowa artystyczna siła kształtowania. Wieża jeszcze bardziej filigranowo strzelała ku górze, długa, wysoka, wielonawowa bryła kościoła z transeptem i chórem otulała ogromną przestrzeń wewnętrzną, przepełnioną barwnym światłem, które przez biblijne sceny i postacie świętych w oknach witrażowych wpływało jak z wyższego świata. Jakże musiał się w tym odnajdywać człowiek chłopski, który mieszkał w prostej, przyciśniętej ku ziemi chacie u stóp potężnej budowli? Na zewnątrz wzrok jego obejmował naturę ukształtowaną przez pracę jego rąk — w swych formach i barwach; wkraczając do przestrzeni wewnętrznej wysokiej budowli, dostrzegał formy i barwy zupełnie innego rodzaju. Przed jego oglądem roztaczało się — w wysokim artystycznym ukształtowaniu — odwzorowanie jego własnego, uczuciowo-duchowo-duszewnego przeżycia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W gotyku kształtowanie centrum w obrębie należącej doń gemarkacji osiąga swój szczyt. Rdzenie z czysto wewnętrznego {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zbudowana z wewnętrznego przeżycia ludzi budowla wznosi się w artystycznym wywyższeniu ponad otaczający krajobraz. Gotyckie katedry, domy i kościoły katedralne oraz poprzedzające je budowle romańskie nie zamykają przestrzeni krajobrazowej jak grecka świątynia, lecz są w wyższym sensie centralnym organem obejmującego otaczającą przyrodę ziemską całościowego organizmu. Uderza to z całą mocą, gdy takie budowle jak na przykład Chartres, katedra w Strasburgu czy w Ulm — odwiedzane z oddali, z pominięciem myślą dzisiejszego miejskiego otoczenia — albo jakiś wiejski kościółek zbliża się do wędrowca krok po kroku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W gotyku wysokiego średniowiecza ostatnie resztki bujnej dzikiej natury zostały ujarzmione i przez pracę chcianą przez Ja wyniesione do rangi „ogrodu Bożego&amp;quot;. W obliczu bogactwa rzeźb w portalach i niszach, żywo wyłaniających się z kapitelów istot, roślinnych ornamentów zdobiących zewnętrzną powłokę budowli, można odnieść wrażenie, jakby nadwyżkowe, wyzwolone z otaczającej przyrody i oczyszczone, żywe siły kształtujące wpłynęły w budowlę, w rzeźbiące i malujące ręce artystów. Tak jak same te budowle, tak teraz i krajobraz kulturowy osiąga wraz z nimi swoje dopełnienie. Jak w gotyku strzeliście wznoszące się ostrołuki mają swój zwornik (w romaniźmie łuk półkolisty dźwiga jako całość), tak gotyk jako całość stanowi zwornik w rozwoju zasady organizmu jako podstawowego pierwiastka kształtowania zachodnioeuropejskich krajobrazów kulturowych — a zarazem zwornik epoki duszy rozumowej lub uczuciowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zasada organizmu w nowożytności ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gwałtowne przewroty znamionują przekroczenie progu w epokę nowożytną, w wiek duszy świadomości. Europa zaczyna dzielić się na państwa narodowe. Czyn Dziewicy Orleańskiej (1412–1431) zapoczątkowuje proces terytorialnego rozdzielenia Francji i Anglii; żeglarze z królestw Hiszpanii i Portugalii otwierają szlaki morskie do dalekich krajów; z abstrahującego myślenia wywodzą się nowsze nauki; Kopernik (1473–1543) «każe Ziemi obracać się wokół Słońca»; Kościół i szlachta popadają w ortodoksję; obydwie strony domagają się swoich przywilejów i spierają o władzę; miasta rosną, a wraz z nimi mieszczaństwo. Sztuki najpełniej odzwierciedlają przemianę świadomości: malarstwo złotego tła — obraz wkraczania wieczności w czas — zostaje zastąpione przez {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
perspektywę przestrzenną. Empiria, naoczność zmysłów, rozpoczyna swój pochód triumfalny. Chłopstwo dąży do wyzwolenia spod hegemonii Kościoła i szlachty, by — zachowując swoją ludowość i zrodzone z ezoterycznych źródeł chrześcijaństwo ludowe — znaleźć własne drogi wolnego samookreślenia. Nadchodzi wiek, w którym człowiek coraz bardziej staje w obliczu świadomej konfrontacji ze złem, w obliczu przeciwieństwa sił sprzyjających rozwojowi i sił go hamujących, negujących.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To przeciwieństwo uwidacznia się w odniesieniu do zasady organizmu już na samym początku XV wieku. Z jednej strony widzimy, jak Hiszpanie i Portugalczycy wychodzą poza już wcześniej znane Wyspy Kanaryjskie i zapuszczają się swoimi wielkimi żaglowcami w coraz szersze kręgi Atlantyku — i to Portugalczycy odkryli w 1425 roku wyspę Maderę. Była ona niezamieszkana i okryta gatunkowo bogatym płaszczem pierwotnych lasów, [[Organismus im Naturwachstum|organizmem wyrosłym w naturalnym wzroście]] od zarania dziejów. Niebawem, w latach 1426–1428, pierwsi osadnicy-chłopi z Portugalii podpalili ten niepowtarzalny biotop naturalny wyspy, sprowadzili rdzennych mieszkańców Wysp Kanaryjskich, Guanczów, obrócili ich w niewolników, kazali im wykopać sieć kanałów nawadniających i obsadzić całą wyspę trzciną cukrową w monokulturze — ta zaś, przetworzona w cukier trzcinowy jako towar eksportowy, znajdowała chętnych nabywców na kontynencie, a przede wszystkim w Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tutaj, niczym w komórce zarodkowej, rozgrywa się symptomatycznie to, co w następnych stuleciach w nowym świecie prowadziło na wielką skalę do zawłaszczania ziemi, rozległych wycinek lasów, monokultury, zniewolenia, handlu niewolnikami i rynków eksportowych dla żywności — wczesna postać agrarnego industrializmu, a w dekadencji: powtórzenie przedchrześcijańskich prądów rozwojowych zakorzenionych w danej kulturze.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z drugiej strony widzimy, jak przede wszystkim w Europie Środkowej chłopi walczyli o swą wolność wobec hegemonii Kościoła i szlachty, i usiłowali ocalić swoje dorobki kulturowe po drugiej stronie progu nowożytności. Z wiejskich wspólnot, które w początkach średniowiecza nadawały ton, od IX i X wieku wyłaniały się tu i ówdzie miasta. W nich — wraz z mieszczaństwem, wraz z napływem prawa rzymskiego i od XIII/XIV wieku wraz z zakładaniem uniwersytetów — rozwijało się życie kulturowe wyemancypowane z przyrody, odmienne od tego, które w wiejskich wspólnotach jako twórcze&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|72}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W ludowości żyła dalej siła. Ta zaś, w okresie przejścia do epoki duszy świadomości, szukała sobie innej drogi rozwoju kulturowego i znalazła swój właściwy, środkowoeuropejski wyraz w «wolnych ekonomicznych wspólnotach wiejskich».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Antropozofia, trójczłonowość społeczna i sztuka przemawiania&#039;&#039;, GA 339, wykład z 12 października 1921, Dornach 1984, s. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt; Te uwolniły się od obcego panowania hegemonicznych mocarstw i są owocem rozwoju wiejskiego od końca wędrówki ludów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W wolnych ekonomicznych wspólnotach wiejskich w XV wieku zakwitł na krótko — z sił ludowości — wzajemnie się wspierający porządek przyrodniczy i społeczny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obok opisanego już organizmicznego porządku przyrodniczego ze środkiem i członowanym obwodem gemarkacji wiejskiej ukształtował się w zalążku trójczłonowy porządek społeczny. Pod powierzchnią historycznie uchwytnego katolickiego (piotrowego) chrześcijaństwa żyło chrześcijaństwo ludowe, z którego źródeł dusza ludowa pielęgnowała życie duchowe, które przekazywano z ust do ucha, które przeżywia się w obrazowych opowieściach, duchowych przeżyciach i przeczuciach, w sagach i legendach, w poezji i muzyce ludowej itd. Z właśnie tego źródła wyrastało życie prawne zakorzenione w poczuciu prawa każdego jednostkowego człowieka, które niepisane przechodziło z ust do ucha i corocznie na nowo było ustalane, względnie potwierdzane. To {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozumie się samo przez się, że ze strony klasztorów, panów ziemskich i rosnących w siłę miast prawo rzymskie, prawo pisane, coraz bardziej podkopywało tę żywą poczuciową postawę prawną. Na tle wyrastającego z ludowości życia duchowego i prawnego życie gospodarcze kształtowało się instynktownie w asocjacje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Oktober 1921, S. 86.&amp;lt;/ref&amp;gt; Gromady wiejskie grupowały się wokół centralnego rynku w takiej odległości, by furmanki mogły dojechać tam i z powrotem w ciągu jednego dnia. Ludzie we wsiach pozostawali ze sobą i z centralnym rynkiem w takim stosunku gospodarczym, że wymiana dóbr zaspokajała potrzeby po cenach, które zapewniały utrzymanie rodzin chłopskich i rzemieślniczych tak długo, aż ten sam produkt mógł być na nowo wytworzony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Wolne ekonomiczne wspólnoty wiejskie&amp;quot; z początku nowożytności noszą w sobie zarodek kształtowania życia społecznego w przyszłości w duchu „trójczłonowości organizmu społecznego&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der Sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ten rozkwit samodzielnej, ludowej duchowości życia społecznego we wiejskich wspólnotach był nacelowany na to, by zainaugurować bazowo-demokratyczny rozwój w Europie Środkowej, podobny do tego, jaki ukształtował się w Szwajcarii. Najszlachetniejsi swojej epoki, jak choćby Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) i wielu innych, solidaryzowali się z chłopstwem. Naprzeciw stały jednak spowalniające siły w Kościele i szlachcie. Konflikt rozładował się w wojnach chłopskich 1524–1525. To, co jako impuls odnowy kultury — zarodkowy, żywy — mogło stanąć u boku rosnących w siłę miast, zostało utopione we krwi. Kontrreformacja dopełniła reszty, dusząc wszelkie dalsze dążenia do samodzielności w zarodku. Prawo rzymskie objęło swą hegemonię również na wsi. Ziemia stała się wedle obowiązującego rozumienia prawa prywatnoprywatną własnością — i tym samym stopniowo towarem na sprzedaż.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lecz potem, około przełomu XV i XVI wieku, wybucha na nowo impuls społeczno-reformatorski. Pismo Valentina Andreae (1586–1654) „Chymiczne wesele Christiana Rosenkreuza&amp;quot; krąży z ręki do ręki od około 1604 roku. Opublikowano je w 1616 roku w Strasburgu.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Weber (Hrsg.): Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Die chymische Hochzeit des Christian Rosenkreuz Anno 1459&#039;&#039;, mit Beiträgen von Rudolf Steiner und Walter Weber, Basel 1987, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nawiązuje ono do Christiana Rosenkreutza (1378–1484) i jego wtajemniczenia {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. W tym samym czasie zawiązało się «Bractwo Różokrzyżowców». Skupiało ono nielicznych pojedynczych ludzi, którzy pozostawali nieznani i którzy — inaczej niż na przykład Paracelsus (1493–1541) — nie zaznaczali swojej obecności na zewnątrz poprzez jakieś nauczanie, lecz ukryci, z duchowych inspiracji, bezinteresownie stawiali się w służbie bliźnim. Przypuszczalnie z pióra tego samego autora, Valentina Andreae (1586–1654), wyszły kolejne pisma różokrzyżowe: w 1614 roku &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (skierowana do «głów, stanów i uczonych w Europie»), w 1615 roku &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; oraz w 1617 roku &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen Welt&#039;&#039;. W tej «Generalreformacji» z ducha różokrzyżowstwa wyszły z ukrycia na jaw owe impulsy, które w XV wieku, podprogowo, złożyły zarodek trójczłonowości organizmu społecznego w wolnych ekonomicznie wspólnotach wiejskich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co z różokrzyżowstwa — jako duchowe impulsy ogarniające czynnego ducha równie w przyrodzie, jak i w życiu społecznym — mogło torować drogi przełomowe dla XVII wieku, zostało unicestwione przez ogromne nieszczęście wojny trzydziestoletniej i jej następstwa. Wojna ta spustoszyła Europę Środkową według strategii spalonej ziemi. Wiele wsi zamieniło się trwale w pustkowia; ludność wiejska padła ofiarą okrucieństw głodu, zarazy i działań wojennych w 40%,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; miejska w 33%. Zapasy ziarna siewnego i zbóż chlebowych grabiono wielokrotnie lub niszczono kontrybucjami, zwierzęta odpędzały przemaszerowujące wojska, studnie zatruwano wrzucanymi trupami zwierząt. Jeszcze do końca stulecia, pięćdziesiąt lat po Pokoju Westfalskim z roku 1648, w wielu miejscach panował głód. Wojna trzydziestoletnia złamała fizycznie kręgosłup zastanej kultury agrarnej Europy Środkowej. Wiele z ludowej mądrości przepadło bezpowrotnie, i tylko mozolnie, z resztek zachowanej wiedzy opartej na doświadczeniu, można było na nowo przywrócić do życia zasadę organizmu w wsiach i na pojedynczych gospodarstwach. [[Dottenfelderhof]] na przykład — dziesięć kilometrów od centrum Frankfurtu nad Menem, jako folwark należący do premonstrateńskiego klasztoru Ilbenstadt — był doszczętnie zrównany z ziemią. Dopiero w roku 1707 doszło do odbudowy głównego budynku z izbami mieszkalnymi i spichlerzem, a w roku 1742, blisko sto lat po wojnie, cały zespół budynków przywrócono do stanu gotowego do obrony, hermetycznie zamkniętego grodu. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po głębokich zapaściach XVII wieku wiek XVIII przyniósł wraz z Oświeceniem także przebudzenie w rolnictwie. W jego pierwszej połowie rozkwitła tak zwana literatura ojców domowych, która — spoglądając wstecz na utracone zwyczajowe mądrości — szukała jeszcze ujęcia rolnictwa jako organismicznej, etycznie ugruntowanej całości. W drugiej połowie XVIII wieku na pierwszy plan wysunęła się ekonomia eksperymentalna.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Trzymano się tego, co w ramach organismicznej zamkniętości okazywało się empirycznie rozsądne, i co potem przygotowało grunt pod rodzące się nauki rolnicze XIX wieku. Po długotrwałej depresji, która nastąpiła po zamętach wojny trzydziestoletniej, rolnictwo w miarę postępu XVIII wieku nabrało rozmachu. Niezależnie od stosowania bardziej racjonalnej, myślowo przeniknięcej praktyki, poprawa warunków życia zawdzięczana była przede wszystkim «obsianiu ugorów». W ramach nadal praktykowanej trójpolówki obsiewano odłogi roślinami okopowymi (ziemniakami) i przede wszystkim koniczyną. Dzięki uprawie roślin pastewnych na roli wzrosła żyzność gleby, plony rosły, a niedola ustępowała miejsca skromnemu dobrobytu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W Oświeceniu XVIII wieku z ukrycia różokrzyżowców i innych pokrewnych nurtów duchowych — jako przedstawiciela wymienić można teologa i «teozofa» Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — wyłaniało się w społecznej świadomości nowe życie. Idealizm niemiecki czerpał w filozofii, poezji, nauce i sztukach z tych duchowych podziemi. Z tych samych podziemi wznosiły się ideały stojące u początków Rewolucji Francuskiej, wołania o wolność, równość i braterstwo. Są to — w przeobrażonej postaci — te same, które były zawiązane w trójczłonowości wolnych gospodarczych wspólnot wiejskich XV i XVI wieku, te same, które na początku XVII wieku impulsiły dążenia różokrzyżowców do «generalnej reformacji»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; te same, które [[Goethe]] (1749–1832) przetworzył poetycko w swym &#039;&#039;Wilhelmie Meistrze&#039;&#039;, w &#039;&#039;Hermanie i Dorotei&#039;&#039; i innych dziełach. Te wołania, płynące poprzez wieki z nurtu ezoterycznej wiedzy — i one też rozbiły się o retardujące {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
siłom retardującym; i one też rozbrzmiały echem w krwawych walkach i skończyły się ponownie zwycięstwem restauracji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaki przebieg wzięło na tym tle historycznym rolnictwo? Jego podstawa, zasada organizmu, trwała niezmiennie. Lecz bez działającej nadal siły duchowego impulsu stała się tradycją: krajobazy kulturowe wyrosłe z chłopskiego trudu musiały być przez następujące stulecia utrzymywane z równym wysiłkiem co budowle romańskich kościołów i gotyckich katedr, które niegdyś tworzyły z nimi jedność. Najpierw kropla po kropli pojedynczy, odważni ludzie wiązali swój tobołek i wędrowali do rozwijających się miast. Potem jednak, od XVII wieku, ruszali falami odpływowymi za wołaniem «miejskie powietrze daje wolność». Przyjmowali do wiadomości utratę wiejskiej zadomowioności i spokoju; parli precz z ciasnotą i nieswobodą życia związanego z naturą i szukali w egzystencjalnej niepewności wolnego samookreślenia w nowych, dopiero tworzących się zawodach. Przykładnie i poruszająco opisuje tę samotną drogę w niepewność późniejszy okulista i poeta Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; któremu Goethe zdecydowaną interwencją pomagał nieraz wyjść z egzystencjalnej biedy. Coraz bardziej pochłaniały miasta ludzi z rolnictwa, akademickie życie, nauki przyrodnicze rozkwitały, a z nimi techniczna realizacja poznanych praw nieorganicznej przyrody. W obliczu w pełni ludzkiego, uniwersalnego ukierunkowania pracy w rolnictwie ludzie zanurzali się teraz w podzielonym według zawodów świecie przemysłu. Oni, którzy wciąż tkwili całkowicie w ludowym sposobie świadomości, widzieli siebie w egzystencjalnej niepewności wezwanych do indywidualnego samouświadamiania. Z chłopa stawał się nowoczesny, wyemancypowany człowiek; proletariusz. Ten z procesu podziału pracy nie mógł wyciągnąć nic prócz swojej płacy: nie mogło mu dać odpowiedzi na pytania jego życia ani humanistyczne wykształcenie jego epoki, ani tym bardziej nauki przyrodnicze, które na pytanie o jego człowieczeństwo pozwalały mu wywodzić się od małpy. W postępującym biegu nowożytności chłopstwo pogrąża się w tradycję związaną dziedzicznym prawem, z której nie wychodziły już żadne impulsy odnowy. Ta tragika zaznacza drogę rozwoju XIX i XX wieku. Już besömmerowanie ugoru koniczyną w XVIII wieku było impulsem przychodzącym z zewnątrz, który napotykał na opór — nie w ostatniej mierze z tego powodu, że {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Niegdyś elastyczna trójpolówka skostniała w sobie poprzez rzymsko-prawny porządek własności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przykład, jak bardzo opór wobec wszelkich nowości był wrogiem każdej innowacji, pokazuje na początku XIX wieku próba wprowadzenia siewnika do wysoko rozwiniętej kultury rolnej Flandrii. Próba ta początkowo się nie powiodła; chłopi wyczuwali instynktownie to żądanie jako wtargnięcie w duchowo-moralne rozumienie samego siebie przez rolnika, który otwartej ziemi miarowym krokiem i rytmicznym zamachem powierzał ziarno i który zarazem w nastawieniu duszy i ducha dawał temu zdarzeniu swoje błogosławieństwo. Jakże inaczej konstruktor siewnika, który, przychodząc z zewnątrz — z miasta — rozkłada czynność siewu w myślowej abstrakcji na jej funkcje. Buduje z tego maszynę, która musi spełniać następujące funkcje: umieszczać określoną ilość materiału siewnego o określonej wielkości ziarna w określonej jednostce czasu na określonej głębokości gleby i przykrywać ją ziemią.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W XIX wieku nauki przyrodnicze i technika przejmowały stopniowo ster nad rolnictwem wyobcowanym z jego duchowych impulsów. Zaraz na początku powstawała jedna rolnicza uczelnia po drugiej. Na pierwszym planie stało pytanie o to, co nazywano „starą siłą gleby&amp;quot;, a z tego pytanie o nawożenie. Chciano zrozumieć, co przez wieki nadawało glebom trwałą żyzność. Zagubiono całość organizmu rolnictwa i współdziałanie jego członów z oczu i szukano poszczególnych czynników. Dostrzeżono znaczenie próchnicy jako nosiciela żyzności. Aby temu zagadnieniu trwałej żyzności gleby śledzić eksperymentalnie, w Kent, w Anglii, w 1853 roku założono długoterminowe doświadczenie nawozowe w Rothamsted. W jednej parceli z nawożeniem obornikiem zostało ono po pewnym czasie wstrzymane — i po pięćdziesięciu latach dało się jeszcze stwierdzić skutki owego dawnego nawożenia.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tym samym, a także przez późniejsze długoterminowe doświadczenia przeprowadzone gdzie indziej,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; potwierdziło się, że „stara siła&amp;quot; zawdzięczana jest w istotnej mierze hodowli bydła w organizmie rolnictwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez badania chemika Justusa von Liebiga (1803–1870) uwaga w kwestii nawożenia skierowana została na znaczenie poszczególnych substancji. Z analiz plonów wywiódł on, że gleby {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gospodarstwa tyle samo składników odżywczych, ile zawierają sprzedawane plony.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tego wniosku wyprowadził swoją teorię nawozów mineralnych, według której składnik odżywczy będący w minimum ogranicza plon. Liebig, który jedną nogą stał jeszcze w niemieckim idealizmie, a drugą — w rodzącym się materializmie drugiej połowy XIX wieku, był przekonany, że utratę glebowych pierwiastków kluczowych — fosforu, potasu i innych — trzeba uzupełniać nawożeniem. Inaczej jednak niż panująca doktryna oceniał azot: tym, przekonywał, natura sama powinna się troszczyć. Naprzeciw niego stali jego przeciwnicy — zwolennicy nawożenia azotowego — którzy w następnych czasach wzięli górę. Pośmiertnym zadośćuczynieniem dla Liebiga było wdrożenie i potwierdzenie jego tez przez rolnika Schultza-Lupitza (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; któremu po dziesięcioleciach wysiłków udało się znacznie poprawić poziom plonów ekstremalnie ubogich piaszczystych gleb Lupitz przez pogłębienie profilu próchniczego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Korzystne działanie przedplonowe roślin motylkowych pozostawało do końca XIX wieku zagadką — do roku 1886, kiedy Hellriegel (1831–1895) ogłosił odkrycie wiążących azot bakterii brodawkowych żyjących w symbiozie z korzeniami roślin motylkowych. Mimo tych odkryć naukowych i praktycznych dotyczących wiązania azotu z powietrza jako procesu zachodzącego w żywym, cały zapał skupiał się na pytaniu, jak azot z powietrza można by — z pominięciem żywego — przemienić drogą techniczną w formę soli. Chodziło bowiem nie tylko o to, by zdobyć ten najbardziej upragniony z wszystkich nawozów dla rolnictwa, lecz równie o wytwarzanie materiałów wybuchowych. Jedyne na świecie złoże azotanowych soli sodowych nadające się do eksploatacji — w postaci saletry sodowej — znajduje się na pustyni Atakama w Chile: odległe i niezwykle kosztowne źródło dla rosnącego zapotrzebowania w XIX wieku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W ten sposób nauki przyrodnicze i technika działały od XIX wieku na rolnictwo z zewnątrz i w XX wieku stały się zwiastunami wyobcowania rolnictwa z jego własnych impulsów rozwojowych i warunków wytwarzania, a ostatecznie przyczyną jego upadku w agroindustrializm. Czynnikiem sprawczym na tej drodze jest {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
azot, po którym od lat sześćdziesiątych XX wieku nastąpiły syntetyczne herbicydy, pestycydy, regulatory wzrostu i skracacze źdźbeł itp., a w końcu inżynieria genetyczna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na początku XX wieku w Norwegii utleniano azot atmosferyczny w piecu elektrycznym metodą Birkeland-Eyda. Okazała się zbyt kosztowna. Chemik Fritz Haber (1868–1934) pracował w latach 1905–1910 w BASF w Ludwigshafen nad Renem nad naukową podstawą syntezy amoniaku z azotu atmosferycznego; jego partner, inżynier Carl Bosch, stworzył dla tej syntezy do roku 1913 instalacje wielkotechniczne. W tak zwanym procesie Habera-Boscha reaguje azot atmosferyczny z gazem wodorowym w piecach kontaktowych przy ciśnieniu 200 bar i temperaturach 500–600°C w obecności katalizatorów. Widać tutaj, jak niezwykle obojętny azot atmosferyczny, który rośliny motylkowe na cichy, łagodny sposób, w kosmiczno-ziemskich rytmach roku słonecznego, aktywują w procesie życiowym tworzenia białka — jest tu, na poziomie nieorganiczno-technicznym, z ogromnym nakładem energii i w oderwaniu od miejsca i czasu, przemocą wtłaczany w reaktywne połączenie. To wynalezienie — podobnie jak późniejsze uwolnienie energii jądrowej — odsłania siły podnaturalnej sfery dla ludzkiej samowoli, a władanie nimi od tej pory pozostawia ślady zniszczenia w dziele stworzenia przyrody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Synteza amoniaku była technicznie dojrzała właśnie przed wybuchem pierwszej wojny światowej: dzięki niej państwa centralne uniezależniły się od importu chilijskiej saletry, a blokada atlantycka Anglii mająca te importy uniemożliwić stała się bezprzedmiotowa. Dopiero dzięki syntezie amoniaku pierwsza wojna światowa mogła być prowadzona przez państwa centralne jako wojna artyleryjska i bombardowania — w takim niszczycielskim wymiarze i przez tak długi czas. W toku wojny tę samą technikę stosowali również zachodni alianci. Po zakończeniu wojny pytanie ze strony przemysłu azotowego brzmiało: skoro nie ma już wojny, to dokąd z azotem? Zwycięzcy i pokonani szybko doszli do porozumienia: założono Europejski Syndykat Azotowy i obwołano rolnictwo nowym rynkiem. Przy ogromnej akcji reklamowej i finansowanych przez przemysł badaniach bliskich praktyce produkcja azotu przeszła bez przerwy od wytwarzania materiałów wybuchowych dla bomb i granatów do produkcji syntetycznych nawozów dla rolnictwa. Po raz kolejny potwierdziła się prawdziwość słów Heraklita, że wojna jest «ojcem wszystkich rzeczy».&amp;lt;ref&amp;gt;Heraklit (przedsokratyczny filozof, ok. 520–460 p.n.e.), fragment DK B 53: «Krieg ist aller Dinge Vater, aller Dinge König. Die einen macht er zu Göttern, die anderen zu Menschen,&amp;lt;/ref&amp;gt; To samo stało się po {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Drugą wojnę światową w USA, gdzie dopiero po jej zakończeniu nawożenie azotem weszło powszechnie w użycie. W późniejszym czasie azot, w połączeniu z techniką nawadniania na terenach suchych, stał się w skali globalnej siłą napędową agroindustrializmu produkującego w monokulturach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W Europie Środkowej zasada organizmu długo jeszcze stawiała opór tej gwałtownej fali. Friedrich Aereboe (1865–1942), twórca nowożytnej nauki o zarządzaniu gospodarstwem rolnym,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Aereboe: &#039;&#039;Allgemeine landwirtschaftliche Betriebslehre&#039;&#039;, Berlin 1920.&amp;lt;/ref&amp;gt; opisuje ok. 1917 r. gospodarstwo rolne jako spójną organiczną całość: «Ja [...] ujmuję majątek ziemski jako nierozerwalną, organiczną całość i pokazuję, jak ta całość pod zmiennym wpływem zewnętrznych i wewnętrznych warunków życia przyjmuje i musi przyjmować różnorakie postacie». Porównuje «organiczną istotę bytu gospodarki majątkowej» w odniesieniu do podziału na działy operacyjne z «ciałem zwierzęcym, które ma serce, płuca, wątrobę i inne organy». Jak te — każdy stosownie do swych zadań — pozostają w związku z nadrzędną całością zwierzęcia, tak poszczególne gałęzie rolnictwa pozostają w związku z całością organizmu gospodarstwa. Aereboe ujął ekonomiczny splot relacji majątku ziemskiego, taki jaki wyłonił się z intuicyjno-instynktownych pokładów świadomości, po raz pierwszy w jasnych, przejrzystych myślach. Splot relacji, który zastał, był dla niego niezachwianym faktem, który należało prześwietlić myślowo i stosownie zoptymalizować pod względem zarządzania. Samego faktu — istoty całości — nie stawiał pod znakiem zapytania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasadę organizmu gospodarstwa utrzymywali w Niemczech przedstawiciele nauki o zarządzaniu gospodarstwem rolnym aż po lata 50. XX wieku. Czynili to, włączając wszelkie zdobycze technologiczne ówczesnej epoki, w szczególności «nawożenie mineralne», a tu ze szczególnym naciskiem na celowe stosowanie syntetycznie wytwarzanych soli azotowych. Potem jednak czerwona nić zachodnio-chrześcijańskiej uprawy ziemi urwała się ostatecznie. Od początku lat 60. pojęcie organizmu gospodarstwa zaczęło zanikać, a na jego miejsce wstąpił pojęcie systemu. To ostatnie jest ze wszystkich stron otwarte i myślane jako sieć powiązań, bez odniesienia do «istoty bytu», tj. do wewnętrznie ugruntowanej całości. Tym samym otwarte zostały wszystkie śluzy prowadzące do rozkawałkowania rolnictwa w agroindustrializm. Istotnym czynnikiem wyzwalającym był {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadejście syntetycznych herbicydów w latach 60. Są to substancje wzrostowe, które jako «totalne herbicydy» systemicznie wnikają w życiowe dzianie się roślin w taki sposób, że rośliny wyrastają się na śmierć lub obumierają inną drogą fizjologiczną. Stosowanie herbicydów systemicznych, za którymi poszły syntetyczne fungicydy i insektycydy, zmieniło z dnia na dzień klasyczną różnorodność organizacji gospodarstwa. Z roku na rok rodzinne gospodarstwo mogło podwajać swoje powierzchnie uprawne pod buraki cukrowe, ziemniaki czy warzywa polowe, albo — jeśli rynek na to pozwalał — zwielokrotniać je wielokrotnie. Mogło dowolnie wyspecjalizować się w kilku lub nawet tylko jednej roślinie uprawnej i wyposażyć się odpowiednio celowo i taniej w technikę maszynową. W uprawie roli i ogrodnictwie rozpadł się wzajemnie uwarunkowany stosunek trójni Bodenbearbeitung, Fruchtfolge i Düngung — uprawy gleby, płodozmianu i nawożenia. Monokultura przejęła panowanie na polach uprawnych. To, co przez ponad tysiąclecie wzrastało ekologicznie i społecznie jako zachodnio-chrześcijańskie dziedzictwo kulturowe w stałym rozwoju — organizm wiejskich gromad i pojedynczych gospodarstw — rozpadł się w wyspecjalizowane przedsiębiorstwa indywidualne, których zapotrzebowanie kapitałowe w zakresie zakupu środków produkcji wymuszało coraz wyższe obroty, a tym samym przemysłowy sposób wytwarzania z podziałem pracy i tworzeniem kapitału. (Rysunek 4). {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Już w poprzedzających dziesięcioleciach centrum — Kościół — coraz bardziej tracił swą duchowo-moralną i społeczną rolę kierowniczą na rzecz przebudzenia ku indywidualnej wolności samostanowienia. W ślad za narastającą industrializacją rolnictwa od lat 60. XX wieku ten właśnie fakt uruchomił ostatnią wielką falę odpływu ludności. Podczas gdy jeszcze około roku 1800 62% pracującej ludności było czynnych w rolnictwie, około roku 1875 — 49%, około roku 1950 — 25%, dziś jest to już tylko 2%.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Miejsce chłopa zajął agrotechnik, którego punkt orientacyjny nie leży już w centrum wsi, lecz peryferyjnie — w centrach edukacyjnych miasta, w innowacjach agrotechnologicznych i na ponadregionalnych rynkach. W globalnie usieciowanym agroindustrializmie wokół rolnictwa narasta potężny mur — aparat inteligencji rozdrobnionej wiedzy szczegółowej podzielonej na specjalistyczne dziedziny. Rolnik staje się «organem wykonawczym» obcej mu inteligencji. W toku tego pełzającego duchowego ubezwłasnowolnienia ogrodnictwo jako pierwsze wyodrębniło się stopniowo z obrębu wiejskich gromad i pojedynczych gospodarstw, specjalizując się w monokulturach pod szkłem — był to pierwszy krok rozkawałkowania organizmicznej całości. Również w uprawie roli — w Stanach Zjednoczonych już bardzo wcześnie — uprawa zbóż usamodzielniła się, za czym poszła erozja gleby przez wiatr i wodę. Dziś na całym świecie monotonny wzorzec monokultur panuje na obszarze całego krajobrazu. W Europie Środkowej ten drugi krok rozkawałkowania całości dokonał się, po pewnym oporze, dopiero pod koniec XX wieku. Wreszcie — w trzecim kroku rozkawałkowania — sadownictwo utraciło swoją organofunkcję w organizmie rolniczym. W latach 70. wypłacano premie za wykarczowanie upraw wysokopiennych; dziś ich wartość ekologiczna jest znów ceniona. Produkcja koncentruje się jednak na intensywnych uprawach w monokulturze w klimatycznie uprzywilejowanych regionach. Na ostatku — w czwartym kroku rozkawałkowania — zarzucono również hodowlę zwierząt domowych związaną z bazą paszową gospodarstwa: z jednej strony powstały bezinwentarzowe przedsiębiorstwa rolne, z drugiej — koncentracja na masowej hodowli zwierząt. Miejsce pojęcia «zwierzę domowe» zajęło pojęcie «zwierzę użytkowe». Zaczęło się od drobiu w całorocznej hodowli stajennej lub klatkowej, za którym poszła hodowla trzody chlewnej skupiona w wielkich tuczowarniach, i wreszcie — kto {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czyż ktokolwiek mógłby to był przewidzieć dla wołu, tego zwierzęcia pastwiskowego, zwierzęcia domowego par excellence — zmasowanie pozbawionych rogów zwierząt w całorocznej hodowli stajennej z kiszonkową paszą bądź mieszankami treściwymi obliczonymi na maksymalną wydajność.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co w czasach gnozy, co w leżących daleko wcześniej epokach pod przewodnictwem misteriów, związane ze stanem świadomości określonych ludów, ukształtowało się w luźnym współistnieniu jako cztery nurty — hodowla zwierząt, uprawa roli, ogrodnictwo i sadownictwo — co pod wpływem chrześcijaństwa stopiło się we wzajemnym przenikaniu w wyższą jedność organizmu rolnictwa — teraz, w agnostycznym rozkawałkowaniu, z powrotem opadło do czterech stanów pierwotnych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimo wszystkich, jak najbardziej godnych podziwu, osiągnięć nowoczesności — nie wolno nam zamykać oczu na ten fakt: stoimy na gruzowisku zachodnio-chrześcijańskiej kultury rolnej. Uzurpacja przez przemysłowe metody produkcji złamała jej kulturotwórczą siłę i od lat 60. XX wieku kopała jej grób. Lecz każda śmierć kryje w sobie zarodek nowego stawania się. Można to uchwycić, jeśli uświadomimy sobie głębsze impulsy stawania się w przeszłości. Pewne słowa «Doctor Angelicus», Tomasza z Akwinu (1225–1274), brzmią: Przeszłość i przyszłość ma czas, teraźniejszości nie ma.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tę myśl można dalej sondować. W teraźniejszości spotykają się oba strumienie czasu i wzajemnie się znoszą. Strumień przeszłości zamiera w formę, w zmysłowo uchwytne wydarzenie. W tej formie jednak ożywa strumień czasu z przyszłości jako zarodek. Nasienie rośliny unaocznia to wydarzenie. Nosi w sobie, zastygły w formę genomu, pieczęć przeszłości. Ta «uformowana postać, co żyjąc się rozwija»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; zawiera zarodek, który ma moc otwarcia się na strumień czasu z przyszłości. Tak można powiedzieć: W uprzedmiotowieniu tego, co zmysłowo się jawi, tkwi moment śmierci, w którym czas przeszłości obraca się ku przyszłości. Przyszłość jest przeszłością, która się przemienia. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nowe zarodki ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antropozoficzna nauka duchowa]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] dostarcza poznań w postaci idei, które w pełnym mocy myśleniu rozległych, duchowych kontekstów powiązań zaręczają swoją prawdziwość, a w działaniu okazują się zarodkami, które swoim wzrastaniem i owocowaniem właśnie tę prawdę udostępniają jako siłę napędową wciąż nowego stawania się. Dwa zarodki idei Rudolfa Steinera — nawiązując do przeszłości i przemieniając ją — wskazują rolnictwu drogi do nowej roli nosiciela kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pierwszy z tych zarodków idei odnosi się do znaczenia rolnictwa w odniesieniu do kwestii społecznej: Pierwsza Wojna Światowa spowodowała upadek starego porządku świata. W wynikającym stąd chaosie społecznym Rudolf Steiner zainaugurował «[[Dreigliederung des sozialen Organismus|Trójczłonowość organizmu społecznego]]». W tym potężnym kontekście idei wyłonił się z głębin historycznego stawania się — w przemienionej postaci — ów impuls, który od czasów nowożytnych przez kolejne wieki parł ku powierzchni, lecz następnie rozbijał się o retardujące struktury władzy i z powrotem opadał w ukrycie. Przygotowany przez swoje «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; zaczął Rudolf Steiner wraz z ludźmi czynnie stojącymi w życiu podejmować konkretne kroki ku przebudowie życia społecznego — w duchu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* «Wolnego życia duchowego», które autonomicznie jest twórcą i nosicielem inicjatywy dla wszystkich duchowych impulsów przenikających i zapładniających życie społeczne,&lt;br /&gt;
* [[Rechtsleben|życia prawnego]], które autonomicznie jest twórcą i nosicielem tego, co w stosunku człowieka do człowieka obowiązuje w równości i uzyskuje ważność w formie prawa,&lt;br /&gt;
* [[Wirtschaftsleben|życia gospodarczego]], które działa autonomicznie i w świadomie kształtowanych gospodarczych stowarzyszeniach na zasadzie umowy «bratersko/siostrzanie» troszczy się o zaspokajanie potrzeb ludzkich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W każdym z tych trzech członów życia społecznego stoi świadomie-nieświadomie każdy człowiek. Każdy z tych trzech członów otrzymuje sobie właściwą, autonomiczną rzeczywistość życiową przez to, co każdy człowiek wciśka weń ze swoich trzech [[Seelentätigkeiten|czynności dusznych]]: przez swoje [[Wollen|wolicję]] — w życie duchowe, przez swoje [[Fühlen|czucie]] — w życie prawne, przez swoje [[Denken|myślenie]] — w życie gospodarcze. Jak te trzy czynności duszne jako autonomiczne człony duszy wzajemnie w sobie działają w człowieku i rozbłyskują w [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]]{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
utrzymywane razem i we wzajemnym oddziaływaniu przez siłę Ja — tak też działają trzy człony tego, co społeczne, wzajemnie w sobie ku całości organizmu społecznego przez budzącą się [[Ich-Bewusstsein|świadomość Ja]] każdego pojedynczego człowieka. W tym wzajemnym stosunku świadomego przeżywania wewnętrznego i kształtowania na zewnątrz rodzi się sztuka społeczna. Tak więc kształtowanie [[Dreigliederung des sozialen Organismus|trójczłonowego organizmu społecznego]] jest kamieniem probierczym rozwinięcia i objawienia [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]]. Wysiłki — wręcz nadludzkie — jakie Rudolf Steiner od roku 1919 podejmował, by ruch [[Dreigliederung des sozialen Organismus|Trójczłonowości organizmu społecznego]] powołać do życia, poniosły klęskę w roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sam podjął decyzję o zakończeniu tej pierwszej szeroko zakrojonej próby. Zewnętrzną przyczyną było przede wszystkim galopujące osłabienie wartości pieniądza oraz nikła liczba ludzi, którzy sprostaliby temu przeogromowi wyzwania. Rudolf Steiner budował ponadto na rozumieniu proletariatu, z którego wielu jednak zginęło w wojnie — i którzy zostali odprowadzeni przez propagandę robotniczych przywódców zorientowanych komunistycznie. Lecz zarodek został złożony w gleby historycznego stawania się. Był on przez wiek XX pielęgnowany w części przez konkretne podejścia do działania w nieustannej przemianie pewnego «Umieraj i stawaj się». Przede wszystkim jednak wywody Rudolfa Steinera na temat kwestii społecznej były poznawczo-naukowym trudem opracowywane w kontekście danych wymagań czasu i udostępniane szerszej opinii publicznej. Nadal impuls do społecznej trójczłonowości oczekuje na gruntownie nową próbę urzeczywistnienia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ten nowy zalążek wyrasta z drugiego zarodka ideowego, który w [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Kursie rolniczym&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera — «Duchowo-naukowych podstawach pomyślnego rozwoju rolnictwa» — został złożony.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurs ten dla rolników odbył się w Zielone Świątki roku 1924 w majątku Koberwitz pod Wrocławiem, na dzisiejszym obszarze Polski — dwa lata po rozwiązaniu «Dnia Przyszłego», organu ruchu Trójczłonowości w Niemczech. W owym czasie w rolnictwie «kościół stał jeszcze we wsi» — praktyka zasady organizmu była tradycyjnie jeszcze w znacznej mierze nietkniętą. Rolniczy sposób produkcji tworzył jeszcze przeciwbiegun wobec pracy podzielonej w przemyśle. Kwestia ekologiczna, a nieodłącznie z nią związana kwestia społeczna, {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nie były w rolnictwie jeszcze akutnymi. Lecz zwiastuny nadchodzącego, jak skutki nawożenia syntetycznie wytwarzanymi solami azotowymi, utrata stabilności odmian i zdrowotności zwierząt, uwrażliwiały poszczególnych chłopów i rolników. Zwracali się oni od roku 1920 do Rudolfa Steinera z prośbą, by z zasobów antropozoficznej nauki duchowej dał im podstawy poznawcze i wskazówki praktyczne dla odnowienia rolnictwa w przyszłości. Pytającym chodziło o idee, o duchowe obrazy-prawd, które by rolniczej pracy ponad samą technikę postępowania na powrót nadały sens i — jeśli idee te zostaną podjęte — na nowo mogłyby zbudować duchowo-moralny most ku rzeczom i istotom w przyrodzie i kosmosie. Kurs rolniczy zawiera założenie zarodka do rozwoju rolnictwa przyszłości, w którym ukryty strumień impulsów chrześcijańsko-zachodnio-europejskiej kultury rolnej wynurza się w głębokiej metamorfozie na powierzchnię ery świadomości. Rudolf Steiner nawiązał bezpośrednio do pytań ludzi, którzy stali w starej, śmierci poświęconej kulturze rolnej i którzy szukali zalążków jej odnowienia. Nawiązał do czegoś, co ledwo jeszcze trwało w przeszłości — by przemienić to w coś przyszłościowego. Apelował przy tym do myślącego świadomości czynnego, stojącego w praktyce człowieka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Punktem wyjścia antropozoficznej nauki duchowej Rudolfa Steinera jest «człowiek». Do jego istotnej natury w kontekście świata odnoszą się pytania: Czym jest jego rozwój z istotowego praźródła w duchu, jakie są związki ideowe, które w każdym obszarze życia czynią go zdolnym do działania zgodnego z jego istotą, jakie drogi do samo- i światopoznania prowadzą ku przyszłości? Niegdyś ludzie nie byli jeszcze tak «mądrzy» jak dzisiaj — za to jednak byli mądrością napojenymi. Przeżywali siebie jako mikrokosmos, który w małym kryje w sobie wszystko, co w wielkim wypełnia w duchowo-istotowy sposób makrokosmos. Naukowy intelektualizm nowszych czasów staje naprzeciw sinnenfälligen światu, rozkłada go na części, reflektuje je w wyobrażeniach i wyklucza przy tym tego, kto pyta — człowieka, który myśli, odczuwa i chce. Spojrzenie badacza ducha natomiast skierowane jest ku poznającemu, ku istocie człowieka. To, co mu się tam w nadzmysłowym poznaniu odsłania, rzuca jasne światło na to, co makrokosmicznie w najszerszym sensie zmysłowo uchwytnie tkwi u podstaw przyrody i kosmicznego obwodu jako zasada działająca od istoty rzeczy. Wyniki badań nauki duchowej, przedstawione w Kursie rolniczym, nawiązują do przyrodoznawczych&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojęcia, np. dotyczące anorganicznego świata substancji, i oznacza ich żywioły jako nosiciele swoistych sił kształtujących, które unoszą je z ich fizycznej natury ku procesualnym zdarzeniom ożywionej i uduchowionej przyrody. {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W ten sposób wytyczony jest metodyczny szlak Kursu rolniczego wraz z jego kluczowym twierdzeniem: «Wychodzi się od człowieka; człowiek staje się podstawą.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tym kątem skupia się spojrzenie na koncepcję i kształtowanie gospodarstwa rolnego, ujętą w słowach: «Rolnictwo spełnia swoje istotne powołanie — w najlepszym sensie tego słowa — wówczas, gdy można je pojąć jako swego rodzaju indywidualność dla siebie, prawdziwie zamkniętą w sobie indywidualność, i każde rolnictwo powinno właściwie zbliżać się — w pełni nie da się tego osiągnąć, ale powinno się zbliżać — do tego stanu, że jest zamkniętą w sobie indywidualnością.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Powiada się dalej: «Rzeczy nie mogą być w ten sposób ściśle przeprowadzone, lecz trzeba jednak mieć pojęcie o koniecznej zamkniętości rolnictwa […].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Te twierdzenia apelują do indywidualnej siły sądzenia. Z badającego usposobienia duchowego pracujący w rolnictwie musi się starać wypracować w pojęciach obraz myślowy istoty mikrokosmosu — człowieka. Ten obraz myślowy staje się kluczem do rozumienia makrokosmosu, a konkretnie: do rozumienia pewnego jego wycinka — gospodarstwa rolnego. Dostarcza on idei, wedle których ten makrokosmiczny wycinek może być kształtowany w zamkniętą w sobie całość, w organizm — w ciało «swego rodzaju rolniczej indywidualności». Ideowa podstawa ku temu formuje się wtedy, gdy zmysłowo uchwytne i przyrodoznawcze fakty zostają myśląco wyniesione w sensotwórczy kontekst wyników nadzmysłowych antropozoficznych badań duchowych. Chodzi o myśląco-obrazowe uchwytywanie tego kontekstu sensu. W nim spoczywa zalążek nowego stawania się rolnictwa. To stawanie się rozwidniewa się pod «słońcem idei» uświadamiającego się sobie ludzkiego ducha; to on kieruje czynną rękę ku pracy przepełnionej sensem. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trójczłonowość człowieka i rolnicza indywidualność ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organizm — ze swym środkiem i obwodem — jako podstawowa zasada kształtowania w rolnictwie wyrastał od siódmego stulecia po Chrystusie z naturalnych biotopów, z «organizmów w naturalnym wzroście». Nosił on z miejsca na miejsce wybitnie indywidualne znamię. Było to instynktowo-inspirowane wyrastanie z przesiąkniętych chrystianizmem ludowości. Wraz z ich zanikiem w toku epoki [[Bewusstseinsseelenzeitalter|duszy świadomości]] zanikała też duchowo impulsująca siła. Nauka o prowadzeniu gospodarstwa rolnego XX wieku dostrzegała wprawdzie sensowne współdziałanie działów gospodarczych w jedną całość i nazywała je [[Betriebsorganismus|organizmem gospodarstwa]]. Czym jest «[[Wesensart|istota bytu]]» tej całości — tego nie zapytywano. Pojęcie było zbyt bezsilne, by móc powstrzymać kulturowy upadek rolnictwa. Także nadchodząca od lat siedemdziesiątych [[ökologische Bewegung|ruch ekologiczny]] i wraz z nim ekologiczna uprawa ziemi nie mogły ożywić pojęcia organizmu gospodarstwa. Klucza do rozumienia organizmu szukać można jedynie w istotowym [[Agens|agens]], które ukazuje go w cielesnej zamkniętości i samo w niej się przejawia. W zwierzęciu tym agens jest [[Tierseele|dusza zwierzęca]], w człowieku — [[Geistseele|dusza duchowa]]. [[Tierseele|Dusza zwierzęca]] jest [[Leibgebundenheit|związana z ciałem żywym]]; [[Geistseele|dusza duchowa]] człowieka ma moc, by z trzema [[Seelentätigkeiten|czynnościami duszemi]] [[Denken|myślenia]], [[Fühlen|czucia]] i [[Wollen|woli]] wznosić się coraz bardziej ponad to związanie, uwalniać się zeń. Dzięki temu wyrasta w niej zdolność do stawania się świadomą siebie samej, do ujęcia się w [[Selbsterkenntnis|samopoznaniu]] jako twórczo czynna [[Geistwesen|istota duchowa]], jako urzeczywistniające się samo [[Ich|Eu]]. W [[Ich|Eu]] człowiek jako mikrokosmos nosi w sobie duchowy [[Keim|zarodek]]. Dzięki temu może on nie tylko siebie samego i [[Wesensnatur|istotną naturę]] swego cielesnego [[Organismus|organizmu]] poznać, lecz w tym poznaniu wiedzieć się w związku z tym, co [[wesenhaft|istotowe]], co [[übersinnlich|nadzmysłowo]] jest czynne w przyrodzie i kosmosie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na drodze kształcenia [[Geistseele|duszy duchowej]] ten [[Keim|zarodek]] może się rozwinąć w [[Seelenorgane|organy duszne]]. Jak [[Sinnesorgane|narządy zmysłowe]] otwierają się na zmysłowo daną rzeczywistość, tak te [[Seelenorgane|organy duszne]] mogą udostępniać duchowo-[[übersinnlich|nadzmysłową]] rzeczywistość [[Anschauung|oglądu]]. Z budzącego się w samoświadomości [[Ich|Eu]] człowiek w epoce [[Bewusstseinsseelenzeitalter|duszy świadomości]] może znów wstępująco stawać się świadomym swego duchowego pochodzenia, od którego zstępująco się oddalił na drodze uświadamiania siebie. To, co niegdyś z misteriów towarzyszyło owym zstępowaniu jako nauka mądrości, lecz od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
których jako nauka mądrości towarzyszyła owym zstępowaniu, lecz od [[Zeitenwende|Przełomu Czasów]] stopniowo wygasała, ta może odtąd być na nowo zdobyta przez dostępną każdemu człowiekowi [[anthroposophische Geistesforschung|antropozoficzną naukę o duchu]], świadomie wznosząco. [[Geistesforschung|Badania duchowe]] Rudolfa Steinera dostarczają wyników, które na wszystkich polach ludzkiej działalności, czy to na [[wissenschaftlichem|naukowym]], [[künstlerischem|artystycznym]], [[religiösem|religijnym]], [[medizinischem|medycznym]], [[pädagogischem|pedagogicznym]], [[sozialem|społecznym]] itd. polu, i tak też na polu [[Landwirtschaft|rolnictwa]], wskazują [[keimhaft|zarodkowo]] działaniu nowe, stare [[Verwandlung|przemieniające]] drogi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeśli więc chce się uzyskać jasność co do związków idei, które pomagają [[Landwirtschaft|rolnictwu]] z tego, co się stało, ku nowemu [[Werden|stawaniu się]] w przyszłości, to metodycznie droga jest jasno wytyczona: Aby dojść do głębszego rozumienia [[Wesenswirklichkeit|rzeczywistości istotowej]] myśli [[Organismus|organizmu]] i [[Individualität|indywidualności]], trzeba koniecznie wychodzić od człowieka, od [[Mikrokosmos|mikrokosmosu]]. Z [[Geistesforschung|badań duchowych]] wynika przy tym w zarysie, w odniesieniu do cielesno-fizycznej i [[geistig-seelisch|duchowo-duszewnej]] strony, co następuje ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rycina 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. w szczególności: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W [[Anschauung|oglądzie]] postaci człowieka rzuca się najpierw w oczy [[Polarität|polarność]] głowy i kończyn: głowa jako w dużej mierze zamknięta w sobie sferyczna postać, kończyny promienisto wypromieniowujące i ogarniające świat. Morfologicznie panuje zasada formy w obszarze głowy, a [[polar|polarnie]] do tego fizjologicznie zasada substancji: obszar [[Stoffwechsel-Gliedmaßen-Pol|przemiany materii i kończyn]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Powłokę głowy tworzą przeważnie twarde, silnie zmineralizowane [[Schädelknochen|kości czaszki]]. Obejmują one jamę czaszki, wypełnioną płynem mózgowo-rdzeniowym — przejrzystą jak woda, wolną od komórek i [[Eiweiß|białka]] cieczą — i pływającym w nim mózgiem. Nadto skupiają się w głowie służące [[Wachbewusstsein|świadomości jawy]] [[Sinnesorgane|narządy zmysłowe]]. W nich, jak i w głowie jako całości, życie w dużej mierze ustępuje wobec przewagi tego, co fizyczne. Ujawnia się to wyraziście w anatomicznej budowie oka — między innymi z łamiącą światło soczewką — czy ucha z błoną bębenkową, łańcuszkiem kosteczek słuchowych i kostnym labiryntem. [[Kopfpol|Biegun głowowy]] jest bliższy czystej fizyczności, śmierci, niż życiu. Morfologicznie głowa jest obrazem zastygłych [[Lebensprozesse|procesów życiowych]]. Również mózg, w swej fizjologicznej działalności jako [[Organ|organ]] uświadamiający, jest cicho przeplatany [[Absterbekräfte|siłami obumierania]]. Nerw i mózg po krótkim czasie od uszkodzenia nie są już zdolne do regeneracji. Władający nimi [[Naturprozess|proces]] jest natury rozkładowej. Świadczy o tym wysoka aktywność oddechowa mózgu i konieczność intensywnego zaopatrzenia w tlen przez krew. Ta {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkładowa aktywność prowadzi fizycznie do martwej materii ([[Kohlendioxid|CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;]]) i duchowo — jako odwierciedlenie [[Lebensprozesse|procesu życiowego]], mianowicie czynności myślenia — do uświadamiania sobie myśli. Głowa jest [[Ruhepol|biegunem spokoju]] i nosicielem [[Wachbewusstsein|świadomości jawy]], która łączy człowieka duchowo ze światem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bardzo człowiek nosi w swej głowie to, co wypadło z życia — mineralnie martwe — ukazuje też pojawienie się piasku mózgowego, przede wszystkim w szyszynce (&#039;&#039;Epiphyse&#039;&#039;). Są to cytrynowożółte kamyczki złożone z kryształów [[Kalzium|wapnia]] i magnezu. Rudolf Steiner zauważa przy tym: «Trochę piasku mózgowego musi mieć w sobie każdy człowiek», ale nie jako trwałe osady, lecz: «Ten piasek mózgowy musi powstawać i musi być ciągle na nowo rozpuszczany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ten [[prozessuales Geschehen|proces]] powstawania kryształów i ich ponownego rozpuszczania opisuje Rudolf Steiner jako podstawę [[Ich-Bewusstsein|świadomości Ja]]: «Gdybyśmy nie mogli się rozpuszczać, nie moglibyśmy myśleć, nie moglibyśmy dojść do [[Ich-Bewusstsein|świadomości Ja]]. W tym rozpuszczaniu się polega to, co nazywamy naszą [[Ich-Bewusstsein|świadomością Ja]].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; W głowie dokonuje się czynność myślenia. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mózg nie uświadamia w codziennej świadomości samej tej czynności, lecz — jako jej odwzorowanie — jej wynik: myśl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biegun formy głowy, skupiony w mózgu, różnicuje się przez cały organizm cielesny w układ nerwowy. W górnym człowieku służy on świadomemu postrzeganiu, w dolnym pośredniczy między duchowo-duszewną czynnością a wegetatywnymi procesami życiowymi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biegun formy stoi w polarnym napięciu wobec bieguna przemiany materii. Ten obejmuje poniżej przepony świat organów przemiany materii oraz kończyny. Czynność duszy wkracza tam w procesy życiowe, kieruje przemianami substancji, mobilizuje siły, którymi wola może się następnie posługiwać, by wprawić w ruch kończyny i całą cielesną aktywność i podtrzymywać ją w ruchu. Wszelkie organiczne procesy leżące u podstaw rozwijania się woli, wszelkie procesy rozkładu, przebudowy i budowania dokonują się w głębokiej nieświadomości, w świadomości snu. Przebiegają one częściowo przeciwbieżnie, równocześnie, częściowo w płynno-strumieniowym czasowym następstwie. W przeciwieństwie do ścisłego, w sobie spoczywającego porządku układu nerwowo-zmysłowego w biegunie przemiany materii panuje nieustanna zmiana i przemiana; łącznie z kończynami wszystko jest w ruchu; nic nie pozostaje przez chwilę takim samym. Tak jak dusza w biegunie głowowym łączy się przez zmysły w doznaniach i myślach duchowo ze światem, tak przez odżywianie i przez czynność kończyn wchodzi fizycznie w relację z otoczeniem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Istotowym objawieniem woli jest ruch — czy to przestrzennie ogarniający kończyny, procesualny w przemianie materii, we wzroście i regeneracji, w strumieniu krwi, czy cicho przedzierający się do świadomości w oddychaniu, a wreszcie w czynności myślenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Również procesy panujące w biegunie przemiany materii i kończyn przenikają w odpowiedniej metamorfozie cały organizm — tak w głowie m.in. w wydzielinach gruczołów ślinowych i błon śluzowych lub w czynności żucia stawowo osadzonej żuchwy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarność systemu głowowego i układu przemiany materii i kończyn znajduje swoje wyrównanie w wbudowującym się między nimi układzie organów dwóch rytmicznie oddychających płatów płuc, rytmicznie pulsującego serca i przepony. W swych ruchach przepona podąża biernie za rytmem oddychania. Może go jednak również własnoaktywnie wspierać. Morfologicznie rytmiczna środkowa wyraża się w szeregu żeber, które zamykają klatkę piersiową ku górze w stronę głowy, ku dołowi zaś otwierają ją i poszerzają ku rozpiętej przez przeponę jamie brzusznej. Fizjologicznie krew płynie od serca i do serca przez cały organizm i {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jednoczy oba bieguny w wyższą jedność. W rytmicznej środkowej człowiek przeżywa siebie w czuciu; czując-śniąc zanurza się w sferę nieświadomości, w wolę; czując-budząc się sięga wzwyż ku obszarowi myślenia. W czuciu przeżywa człowiek siebie w najpełniejszym sensie jako tę i tylko tę określoną Geist-Seele. Rytm jest ciałem dźwiękowym czucia. Waha się tam i z powrotem między spokojem głowy a ruchem ciała. Łączy spoczynek i ruch i jest obydwoma zarazem. W rytmiczną środkową zstępuje z góry jasność myśli w głębiny, a z dołu odpowiada z ciemności woli wznosząca się siła inicjatywy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W swej pionowej postawie i cielesnej trójczłonowości człowiek staje przed światem jako wypełniona istotą indywidualność. We współbrzmieniu swego myślenia i woli w czuciu przeżywa siebie w procesie stawania się świadomością siebie; odnajduje się na drodze do wolnego samookreślenia. Z tego przeżycia rozświetla się w nim rzeczywistość istotowa idei rozwoju — co wymaga objaśnienia:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Niegdyś zasada rozwoju żyła instynktownie-śniąco, ukryta w źródłach prawiedzym, jako czynna siła duchowego prowadzenia w ludzkości. W postępującym przebudzeniu ku samoświadomości to dziedzictwo wygasło. Bardzo młode jeszcze, dopiero w czasach niemieckiego idealizmu, w badaniach Charlesa Darwina (1809–1882) i Ernsta Haeckla (1834–1919) i w pełnym zakresie w antropozoficznej nauce o duchu, zasada rozwoju pojawia się w nowy sposób w myśleniu. W odniesieniu do trójczłonowości ludzkich władz duszy przeżywamy to dziś w myśleniu przede wszystkim jako idę wybiegającą naprzód, w czuciu jako radośnie-ruchliwy impuls, w woli jako siłę inicjatywy niesioną przez ducha. Na drogach tej trójni człowiek ujmuje siebie w duchowym wypełnieniu swej istoty jako Ja i czyni się inicjatorem i nosicielem rozwoju w przyszłość. W swym dążeniu do wolności darzycia-życiem przeżywa zasadę rozwoju.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez uświadomienie sobie zasady rozwoju człowiek staje się z tworzenia twórcą. I tak pojawia się pytanie: Czy jest od tej pory powołany do tego, by z wolnej woli wszczepić myśl rozwoju w świat, który się stał? Czy też to tworzenie może odnosić się tylko do jego i do ludzkiego rozwoju? Czy musi pozostawić za sobą wszystko inne i skazać na czysty użytek i eksploatację: mianowicie rośliny, zwierzęta, ziemię w ogóle, która tak głęboki udział miała i ma w jego własnym rozwoju? Przebudzenie do świadomości ekologicznej sięga na ogół tylko tak daleko, by chcieć zachować stały się, w sobie spełniony utwór stworzenia, {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak, człowieka jako niszczyciela tego dzieła stworzenia chcieć odsunąć od natury. To ograniczenie oznacza jednak zastój w rozwoju. Tylko w związku z postępującym rozwojem człowieka i tylko przez niego jako inicjatora to, co się stało, może zostać przemienione w nowe stawanie się. Czy dzisiejszy człowiek, którego duch wynalazczości z atomowym rozszczepeniem jądra trzyma w rękach wszelkie środki, by przynieść wielokrotny „overkill&amp;quot; nad życiem na Ziemi, nie powinien być w stanie odwrotnie — w rozszerzeniu siebie samego — wszczepić zasadę rozwoju w zastygłą w dzieło Ziemię, w naturę? Jak może uczynić płodną siłę stawania się, którą nosi w sobie, dla nowych procesów stawania się, które wyprowadziłyby naturę z jej stanu-bycia-zastaną? To ostatnie pytanie stoi na początku kultury uprawy ziemi przyszłości. Odpowiedź na nie przychodzi najpierw z metodycznym wskazaniem Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; „Wychodzić od człowieka&amp;quot; i ujmować gospodarstwo rolne — ma ono „spełnić swą istotę&amp;quot; — jako „pewnego rodzaju indywidualność&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wyjdźmy raz naszą drogą na pole i postarajmy się w wewnętrznym spokoju przywołać do obecności całe dostępne odczuwającej i myślącej analizie dzianie się, które rozgrywa się nad ziemią w świetle, powietrzu i cieple, i pod ziemią w ciemności przesiąkniętych wilgocią, krystalicznych głębin, i pomiędzy tym, w skórze ożywionej gleby — wtedy odczuwającemu namysłowi objawia się głębokie pokrewieństwo z cielesną trójczłonowością człowieka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod ziemią natrafiamy na twardy, stały, wypadły z życia i dlatego martwy świat skalny, i na żywioł wody głębin. To, co stałe w ziemi, spoczywa w bezruchu, zachowuje swą krystaliczną strukturę, która latem, skierowana ku powierzchni ziemi, wystawia się silniej na procesy wietrzenia, a zimą — pod krystalicznie kształtującymi siłami formującymi sfery gwiazd stałych — Grecy nazywali ją „niebem kryształowym&amp;quot; — darzy-życiem w swej czystej naturze krystalicznej.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jak mózg jest uświadamiającym zwierciadłem ukrytej czynności myślenia, tak jest nią krystaliczna natura skał pokrewnych krzemionkowej (kwarcyty, krzemiany), które niczym narządy zmysłowe odbijają pośrednio — zwrotnie — krystalicznie kształtujące siły formujące najdalszego kosmicznego obwodu, a także siły planet odległych od Słońca (Marsa, Jowisza, Saturna). W polarny sposób odnosi się to do wapna i skał pokrewnych wapieniu, które w swym powinowactwie do tego, co planetarne, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przyciągają do siebie siły planet bliskich Słońcu (Księżyca, Wenus, Merkurego).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pośrednicząco w tej polarności stoją minerały ilaste, które w swej dynamice — dla królestwa mineralnego Ziemi wyjątkowej — doprowadzają obie jakości sił przez korzenie do wzrostu i kształtowania formy rośliny. Tak oto w tym, co pod ziemią sięga w głębiny, oglądamy biegun głowowy tej — przez Rudolfa Steinera tak nazwanej — «indywidualności rolniczej».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy staramy się myśleć duchowo-naukowe wskazania w powiązaniu z naturalnymi faktami mineralnego podglebia, kolejny fenomen wskazuje na to, że to właśnie pod ziemią znajduje się biegun głowowy «indywidualności rolniczej». Podobnie jak w szyszynce krystalizacja i jej rozpuszczanie pojawia się jako fizyczna podstawa świadomości Ja, tak w strefie wietrzenia gleby tworzą się najdrobniejsze, sześciokątne blaszki krystaliczne. Wykrystalizowują się z amorficznych koloidów wodorotlenku glinu i krzemionki w tak zwane «wtórne minerały ilaste». Mogą się jednak znów rozpuścić w stan koloidalny.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biegunowo wobec bieguna głowowego pod ziemią rozszerza się nad ziemią «brzuch»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; indywidualności rolniczej. Tu, pod bezpośrednim wpływem kosmosu, rodzi się życie — niejako w sensie swoistego «zewnętrznego trawienia» światła, ciepła, powietrza i oparów wodnych. Tu wszystko, co staje się, ukazuje się w formie i barwie w zjawiskowym wyglądzie, i wszystko, co przemija, zabiera zjawisko z powrotem w niewidzialny świat wewnętrzny. Wszystko jest w ruchu: kiełkująca roślina, swobodnie poruszające się zwierzę, czynny człowiek; chmury ciągną, opary wznoszą się, deszcz spada, wiatr porusza każdy pojedynczy liść, faluje przez zboże, błyskawica migoce i rozszczepia dąb, grom turla się, planety wędrowne biegną swymi torami i słońce przynosi ziemi dzień i noc. Tu, w biegunie przemiany materii indywidualności rolniczej, wszystko podlega nieustannej przemianie. Gdy pod ziemią to, co duchowo-żywe, wyzwolone od materii, przebiega ziemię jako wewnętrzna ruchliwość — jak myśli przenikają głowę —&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; to nad ziemią to życie kształtuje się w formie i barwie w materii. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tylko nadzmysłowo pojmowalne życie w końcu zamiera w formę i w tym zamieraniu rodzi się na nowo w nasieniu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Między biegunami dołu i góry rozpościera się poziomo cienka jak tchnienie skóra, gleba, tworząc zarodkową środę. Ta nie posiada w swoich procesach żadnej samodzielności, jak rytmiczny system człowieka. Nie można więc też powiedzieć, że gleba ma płuco, ma serce. Warto w tym kontekście wspomnieć, że ziemia uprawna, tak samo jak woda, ma swoje pływy i w Europie Środkowej wznosi się i opada każdego dnia średnio o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A jednak gleba oddycha, jak zwierzę i człowiek: wdycha tlen i wydycha dwutlenek węgla. Tyle że to oddychanie nie dokonuje się przez żaden samodzielny impuls wewnętrzny, lecz jest wynikiem zewnętrznego współdziałania sił biegunów dołu i góry w glebie. W dynamice minerałów ilastych można doszukać się pewnej funkcji sercowej. Lecz i ona pobudzana jest z zewnątrz i podąża za rytmem uruchomionym przez słońce, który reguluje i harmonizuje sezonowo procesy rozpuszczania i wiązania substancji w glebie. Z tego może stać się zrozumiałe, dlaczego Rudolf Steiner opatrzył glebę mianem «przepony» tej tu rozważanej indywidualności.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ta skóra-przepona odzwierciedla w swych funkcjach współgranie żywiołów ziemi, wody, powietrza i ciepła w rytmach roku słonecznego. Kultura gleby jest zatem określona przez to, że przez trwające stulecia zabiegi ornej uprawy roli i roślinnej, a w szczególności przez nawożenie obornikiem bydlęcym, otrzymała ponad «naturalny dar» zadatek do wykształcenia samodzielnego organu rytmicznego — zadatek do wyrównującej i zdolnej do rozwoju «środy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W profilu tego organu-przepony środy, gleby, powtarza się w małej skali trójczłonowa pionowość indywidualności rolniczej. W warstwie wierzchniej, tak zwanym horyzoncie A, znajdziemy ciemniejszą, przewiewnie ustrukturyzowaną, przenikniętą resztkami roślinnymi warstwę próchnicy — osad przemiany materii ponad glebą, który poprzez przemiany bakteryjne i inne tchnąw nią pewien rodzaj własnego życia. Biegunowo wobec tej ożywionej warstwy, w głębszym podłożu, znajdziemy leżącą, niezetrzałą, martwą skałę macierzystą, sięgający ku górze biegun głowowy, horyzont C. Na jego granicy skała wystawia się na działanie {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zbierające kryształy mineralne niszczące siły wietrzenia. Pomiędzy horyzontem A i C warstwuje się horyzont wietrzenia, czyli horyzont B, w którym dokonuje się pierwotne (poprzez wietrzenie) i wtórne (poprzez nową krystalizację) tworzenie się ilastego minerału. Wzbogacony iłem horyzont B stanowi właściwe środkowe ogniwo w glebie. Jego dynamika odzwierciedla rytmy biegu roku: Ku dołowi, od strony głowowej, utrzymuje ożywioną wodę atmosferyczną wraz z rozpuszczonymi w niej substancjami przed ciężarem; ku górze wchodzi w połączenia z próchnicą (kompleks ił-próchnica) i zapewnia procesualną ciągłość w budowie żyzności gleby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organ-przepona gleba wydaje się, zmierzony wymiarami rozciągających się ponad nim wyżyn i umykających spojrzeniu głębin, czystym niczym. A jednak jest wszystkim! Z niego tryska wyższa natura roślinna, która stanowi podstawę życia dla bytu zwierzęcia i człowieka na Ziemi. Jest korzeń rośliny, który pionowo ku dołowi parzy w kierunku środka Ziemi, i jest pęd, który z punktu wegetacyjnego kiełka w rytmicznym następstwie liści pionowo ku górze parzy ku słońcu i, objęty dziejącym się przemianą materii w świetle, powietrzu i cieple, w tworzeniu się kwiatów, owoców i nasion przyrządza w żywej kompozycji substancje pokarmowe dla zwierzęcia i człowieka. W roślinie kwiatowej i naturze drzewnej tworzy sobie przyrodniczo i uchwytnie jedynie w duchu rolnicza indywidualność odbicie. Duchowy pion, który nadzmysłowo łączy głębiny Ziemi z słonecznymi wyżynami, który w trójczłonowym uposażeniu jednoczy siły ciężkości i lekkości w pionowości, wciela się obrazowo każdego roku w tryskaniu i strzelaniu roślin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rośliny i na równi z nimi rolnicza indywidualność stoją w stosunku do trójczłonowości człowieka na głowie. Jak głęboko zakorzeniony jest tu pewien stopień pokrewieństwa z człowiekiem i zwierzęciem, ukazuje się w następującym: Korzeń macuje, niczym narząd zmysłowy rośliny, substancje głębin ziemskich. Gdy proces fruktyfikacji rośliny przesuwa się ku dołowi aż w korzeń, jak na przykład w wypadku marchwi, grubieje i przebarwia się korzeń w świecącą rdzawo-żółcień i przenika jego delikatną tkankę słodyczą i aromatami. Powstaje owoc pokarmowy, który znakomicie żywi głowę, układ nerwowo-zmysłowy w całości ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90). Owocuje roślina odwrotnie w związku z tworzeniem się nasion, wysoko ponad ziemią, jak to ma miejsce na przykład u zbóż, wówczas jako owoc pokarmowy powstaje {{SE|97}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kompozycja substancji i sił, która żywi biegun przemiany materii i kończyn u człowieka i zwierzęcia. Wszystko, co między tymi biegunami w łodydze i liściu wyrasta jako owoc pokarmowy — jak na przykład kalarepa (łodyga), brukselka (pączek) czy warzywa liściaste (sałata, kapusta, szpinak itd.) — odżywia i wzmacnia rytmiczny środek. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym powszechną praktyką jest stosowanie tej reguły: przy cielętach, by pobudzić aktywność zmysłową, dać im błyszczącą sierść — pomocna jest marchew pastewna; przy krowach — brukiew pastewna; odwrotnie, by pobudzić ich czynność przemiany materii, uczynić je radośnie ruchliwymi, wskazane jest karmienie siemieniem lnianym; do rozwinięcia sił u koni jest to «owies, który kłuje». Wszystko, co w sferze wegetatywnej kształtuje się jako łodyga i liść — w ziołach, trawie, koniczynie itd. — jest podstawową paszą dla żyjącej w ścisłym rytmie, mlekodajnej krowy.&amp;lt;ref&amp;gt;Do tej koncepcji żywienia i karmienia zob.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, insbesondere Vortrag vom 16. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uchwytna w duchu, duchowo-rzeczywista idea rolniczej indywidualności otwiera rozumnemu spojrzeniu bramy we wszystkie obszary rolnictwa; ujmuje je jako organy istotowej całości — przykładowo ma to zostać zilustrowane w rozdziale o zagadnieniu nawożenia. Wymaga to od podstaw zmiany usposobienia. Dualistyczny stosunek człowieka i świata w naukach, który metodycznie wyklucza duchowo-duszewne poznającego i moralnie działającego człowieka, może zostać przezwyciężony. Jest tak tym bardziej, gdy ten wielki, wywodzący się od człowieka kontekst idei pozwoli się myśląc stać czynem. W działaniu ukazuje się jego owocność, a przez nią — jego prawda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Czterogliederung człowieka i zamkniętość organizmu gospodarstwa ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cielesny organizm człowieka ujmuje w sobie mikrokosmicznie wszystko to, co makrokosmicznie rozciąga się jako świat królestw przyrody. Istnieje tu bliskie pokrewieństwo, które się ujawnia, gdy trójstopniowość przyrody — królestwo nieorganiczno-fizyczne, królestwo ożywionego świata roślinnego i królestwo uduchowionego świata zwierzęcego — postawi się w stosunku do cielesnej organizacji człowieka. Tak więc w ludzkim ciele czynne są wszystkie substancje, siły i prawa, które rządzą anorganiczno-martwym królestwem mineralnym {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstytuujące, które nauki fizyki i chemii starają się zgłębić. Przykładowo struktura beleczkowa w wewnętrznej budowie kości udowej w przejściu do wygiętego stawu biodrowego jest taka, że przy minimum substancji mineralnej (przeważnie fosforan wapnia) osiągane jest maksimum statyki. Podobnie ma się rzecz z tkankami podporowymi, z budową szkieletu jako całości. Całe ciało — w budowie i funkcji wszystkich organów, w ich stałych tkankach podporowych oraz w ich gospodarce płynowej i cieplnej — przeniknięte jest i przeorane przez czysto fizyczną, pełną mądrości prawidłowość. Tworzy ona, ograniczona do formy cielesnej, ciało fizyczne — ewolucyjnie najdoskonalszego człona istoty człowieka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Wesensglieder des Menschen», Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Swój najdosłowniejszy wyraz znajduje w budowie i funkcji systemu zmysłowego. Istota ciała fizycznego jest nadzmysłowa i objawia się we wszystkim, co widzialne (Rysunek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co więc w królestwie mineralnym jawi się oddzielnie jako natura „martwa&amp;quot;, w czysto fizycznej organizacji — to w roślinie, zwierzęciu i człowieku wplata się funkcjonalnie z wyższymi członami istoty. Takim jest przede wszystkim ciało eteryczne, życiowe lub czasowe, które obdarza życiem świat roślinny poprzez działające wszechstronnie z kosmosu siły eteryczne. Jest ono samo w sobie płynącym życiem, które — stosownie do gatunku rośliny — nadzmysłowo odgranicza się w pewien „ciało&amp;quot;, pobiera sobie swoiście substancje ziemi wbrew ciężarowi oraz {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i przyswoić sobie te siły, z których buduje przynależne mu ciało fizyczne. Jako architekt tego, co fizyczne, ciało życiowe nie objawia się jako takie, lecz w formach rośliny. Dlatego dla Goethego forma i jej metamorfoza, na przykład w następstwie liści, była punktem wyjścia jego badań nad istotą tego, co żywe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystko, co w królestwie roślinnym jest rozpostarte jako istotna natura tego, co żywe, znajduje się na wyższym stopniu zjednoczone w ciele życiowym człowieka i objawia się w płynących płynach ciała, we krwi, w limfie i w regulujących wszelkie procesy życiowe wydzielinach układu gruczołowego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]]). Ciało eteryczne jest źródłem zdrowia. Choroby mają swój początek w tym, co duszewne. Dla ich leczenia ciało eteryczne znajduje wsparcie w tym, co w swoisty dla siebie sposób jest zgodne z jego istotą — a jest nim świat roślin leczniczych. Paracelsus wyraża sinngemäß: Nie ma takiej choroby, której nie mogłoby uleczyć jakieś «ziele» dające się znaleźć w królestwie roślinnym.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. &#039;&#039;Astronomia magna oder die ganze Philosophia saga der Großen und Kleinen Welt&#039;&#039;(1537/38): «Denn alle creata seind buchstaben und bücher, des menschen herkomen zu beschreiben.» – Aus: &#039;&#039;Theophrast von Hohenheim gen. Paracelsus, Sämtliche Werke&#039;&#039;, 1. Abteilung, hrsg. von Karl Sudhoff, München-Berlin 1929, Bd. XII, S. 32.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak człowiek w swojej budowie ciała nosi w sobie przeobrażone na wyższy stopień królestwo mineralne i roślinne, tak też jest on pokrewny w swoim trzecim członie istoty, w ciele duszewnym czyli astralnym, temu, co duszewne, rozpostarte w królestwie zwierzęcym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]]). Organizacja zwierzęca dopełnia się wraz z duszą zwierzęcą, która przenika ciało fizyczne i ciało życiowe. Ten człon duszewny wtopiył się w postać i funkcję w ciało zwierzęcia. I tak każdy gatunek zwierzęcy gliederuje się morfologicznie i fizjologicznie w wysoko zróżnicowaną przestrzeń wewnętrzną i zewnętrzną, dysponując zarazem równie gatunkowo swoistym układem kończyn, dzięki któremu zwierzę może swobodnie poruszać się w żywiołach, które dominująco ukształtowały jego budowę. Przede wszystkim jednak dusza zwierzęca wyraża się w «tym jak i co» czynności, jakie zwierzę — związane z ciałem — wykonuje w swej przestrzeni życiowej: tak robak w ziemi, ryba w wodzie, ptak w powietrzu, owad w cieple. Ze względu na to związane z czynnością organów to, co duszewne, u zwierzęcia mógł Goethe powiedzieć: «Zwierzę jest uczone przez swoje organy. Człowiek naucza swoje i nimi włada.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ciało duszewne czyli astralne jest źródłem świadomości, a jego fizyczną podstawą jest organizacja nerwowo-zmysłowa. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Również w człowieku żyje część tego, co duszewne, zanurzona w procesy życiowe — jak popędy, pożądania i namiętności, uczucia głodu i pragnienia i tym podobne. W swej części wolnej od ciała dusza żyje w sobie samej i uświadamia sobie swoje czysto duszewne przeżycie — na przykład to, co odczuwa jako prawdziwe, piękne i dobre, a także to, czego doświadcza jako mocy odchylenia ku złemu. Tym członem duszy, który wyzwala się z ciała, człowiek unosi się ponad związanie z naturą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W świadomym życiu duszy człowiek czuje się przeniknięty przez coś, co dopiero na drodze samopoznania odsłania mu się jako jego najbardziej własna istota — jako jego Ja ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]], s. 98). Fizyczną podstawą działania Ja w ciele, organizacją Ja, jest krew. «Krew jest centralnym organem organizmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tę spoczywającą w sobie samej jaźniowość człowieka cechuje moc i siła, by prześwietlić, przemieniać i indywidualizować trzy opisane człony istoty. Ona odciska organizację Ja na ciele duszewnym, ciele życiowym i ciele fizycznym. W tej Ja-czynności przemieniania i przyswajania członów istoty ku wyżynom jego istoty duchowej leży źródło całego przyszłego rozwoju człowieka i Ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak trójczłonowość, tak też czwórczłonowość prowadzi do uchwycenia pojęcia indywidualności. W Ja-uposażeniu człowieka spełnia się to pojęcie. Pojęcie organizmu natomiast — bycia zamkniętym w sobie — spełnia się już w królestwie zwierzęcym, lecz nie w roślinie, obdarzonej jedynie życiem. Roślina dopiero wówczas przedstawiałaby się jako pełny organizm, gdyby do pędu dołączyć myślą ziemię, w której się zakorzenia, a do liścia i kwiatu — kosmiczny obwód, w który się rozwijając wkracza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojęcie organizmu spełnia się, gdy usiłuje się myśleć o współdziałaniu trzech członów istoty — ciała fizycznego, ciała życiowego czyli eterycznego, ciała duszewnego czyli astralnego — jako całości. To, co dopiero nadzmysłowe poznanie otwiera myśleniu jako rzeczywistość, może nauczyć ogląd zwierzęcia. Dopiero z obdarowaniem ciałem astralnym — to znaczy przenikającym ziemską substancję tym, co duszewne, co ma miejsce we wszelkim zwierzęctwie — powstaje zewnętrze i wewnętrze: «W ciele astralnym wyłania się zwierzęca gestaltowanie na zewnątrz jako całościowa postać, a na wewnątrz jako gestaltowanie organów […] Gdy to gestaltowanie doprowadzone jest do swego kresu, tworzy się to, co zwierzęce.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dzięki tej charakterystyce dany jest klucz do pogłębionej, obrazowo-myślowej rozbudowy pojęcia organizmu, czyli «zamkniętości». Z perspektywy rolnictwa pojęcie to otwiera możliwość, by z siły duszy świadomości i w świadomej metamorfozie tego, co minione, na nowo wyłonić się pozwolić gospodarstwu rolnemu. Gdyby na tym poprzestać, byłoby to tylko — aczkolwiek świadome — powtórzenie tego, czym niegdyś było peryferyjne ukształtowanie zagrody i gemarkung. Jak jednak wygląda sprawa metamorfozy dawnego duchowego centrum — kościoła? Ten środek przesuwa się w toku uświadamiania siebie samego w człowieka. Musi on nauczyć się, w erkraftung swojej Ja-indywidualności samodzielnie-twórczo budzić impulsy moralne, które tak będą go prowadzić w jego pracy, że makrokosmicznie uwarunkowana siedliskowość zagrody w sposób istotowy rozwinie się do «indywidualności rolniczej». Jak trójczłonowość człowieka kieruje wzrok ku pionowemu ukształtowaniu zagrody, ku osi Ziemia-Słońce, tak czwórczłonowość — ku powierzchniowo-horyzontalnemu ukierunkowaniu gemarkung, ciała tej indywidualności. Ta pierwsza otwiera duchowe ujęcie indywidualności rolniczej, ta druga — drogi praktyki, jej urzeczywistnienia, jej istotowego spełnienia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz czwórczłonowości indywidualności rolniczej ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organizacja fizyczna ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Już od wczesnośredniowiecznego początku gemarkung wsi lub samotnego gospodarstwa w układzie rozproszonym tworzyła arrondowaną jednostkę powierzchniową. Jest to siedlisko, w którym oddziaływania sił i substancje kosmosu i Ziemi wchodzą ze sobą w oddziaływanie na swoisty dla danego miejsca sposób i ukazują się w obrazie natury kulturowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fizyczną podstawę tworzy przemieniające się w rytmach biegu roku wzajemne odniesienie «żywiołów»: Ziemi, Wody, Powietrza i Ciepła ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Rysunek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ziemisto-stały, krystaliczny fundament gemarkung buduje się ze skał tworzących skorupę ziemską. Wyłaniają się one na granicy z obwodem powietrznym w wielokształtnym reliefie — doliny i wyżyny, ekspozycje {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
po stronach świata etc. –, który to relief z kolei modyfikuje rytmiczną grę czterech żywiołów. Kształt powierzchni każdej gemarkung opowiada w ten sposób o jej historii ziemskiej i krajobrazowej. Przez wietrzenie — to jest oddziaływanie żywiołów wody, powietrza i ciepła na żywioł ziemisto-stałego — powstaje mineralny szkielet gleby, który w zależności od skały macierzystej składa się z drobniejszego lub grubszego ziarna kwarcu-krzemienia i jego krzemianowych krewnych, wapna i pokrewnych wapniowi, a także z glin. Ta czysto mineralna kompozycja okazuje się tym ważniejsza dla żyzności gleby, im bardziej wyrównana i głębsza jest jej budowa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Żywioł wody przenika glebę na rozmaite sposoby. Pojawia się częściowo w stanie koloidalnym, związany z najdrobniejszymi minerałami ilastymi, częściowo jako hydratowe osłony cząstek glebowych, częściowo jako woda porowa, częściowo jako woda gruntowa i przesiąkająca. Uwolniony od żywiołu ziemi, objawia swoją spójną, wewnętrznie ruchliwą naturę w kropli deszczu, w płynących wodach, stawach i jeziorach. Drogą parowania staje się wreszcie jedno z żywiołem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
powietrza, kształtuje się w mgle w najdrobniejsze, w chmurach w grubsze kropelki, wyswabadza się ostatecznie w strumieniu deszczu z obwodu powietrznego, by znów połączyć się z żywiołem ziemi. Każde gospodarstwo może się uważać za szczęśliwe, jeśli gemarkung graniczy z biegiem rzeki lub jeziorem, albo przepływa przezeń strumyk, zasilany może przez źródło, albo jeśli mieści ono wilgotny biotop z wysokim poziomem wód gruntowych lub staw. Tak jak relief, tak i gospodarka wodna — zależnie od ilości i rozkładu opadów w biegu roku — nadaje gemarkung zagrody lub wsi nieomylnie indywidualny charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Żywioł powietrza zalega raz w bezruchu nad gemarkung, raz łagodnie, raz burzliwie przemierza kraj. Podobnie jak opady, tak tym bardziej prądy powietrzne wiatru i pogody obejmują kraje i morza, lecz w każdym miejscu na Ziemi, gdzie na drodze stają przeszkody — czy to pasmo wzniesień, czy drzewa, żywopłoty etc. — wpadają w wiry, łagodnieją lub zostają całkiem uśmierzone. Zwłaszcza przyziemna warstwa powietrza trwa dłużej pod pokrywą roślin i pozostaje w stałej wymianie z powietrzem glebowym, które przez dłuższy lub krótszy czas przebywa w szczelinach i porach wierzchniej warstwy gleby. Czysto fizyczny, nieorganicznie martwy charakter żywiołu powietrza objawia się w jego składzie substancjalnym. Główne składniki — tlen i azot, substancje w tym, co żywe, niezwykle aktywne — łączą się w powietrzu atmosferycznym ze sobą nawzajem i są przez to w najwyższym stopniu reaktywnie bierne. Inaczej zachowuje się żywioł powietrza w glebie. Tam wchodzi w relację z żywiołami ziemi i wody i ożywia się do swojej pełnej siły reakcji, tworząc nowe połączenia. Inną postacią ruchomego powietrza jest ciśnienie, jakie wywiera, gdy w wietrze i burzy bije wodę w fale, kołysze zbożem, sprawia, że drżą liście topoli i przewraca całe lasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ciepło pojawia się jako żywioł najczyściej w postaci ciepła promieniowania. W ogólności jednak objawia się pośrednio, poprzez żywioły ziemi, wody i powietrza i w nich. Nadaje im każdemu ich własną dynamikę w procesualnym przebiegu. Dopiero dzięki ciepłu odsłaniają się ich swoiste fizyczne właściwości. Jego nieobecność w zimie sprawia, że gleba zamarza, zastyga w żywioł ziemisto-stały; w letnim upale ono wraz z powietrzem zdobywa przewagę; wiosną przenika swoje żywioły-rodzeństwo, budzi ich wzajemną dynamikę, ożywia gleby i czyni je chłonnymi na zasiewy; podobnie jesienią, lecz wtedy wyswabadza się ku zimie z tego związku i każdy z żywiołów wchodzi w swoje odrębne bycie. Zależnie od ekspozycji {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
terenu względem słońca — stok południowy, stok północny — odpowiadają w obrębie wsi cieplejsze lub chłodniejsze stanowiska; żywopłoty drzewne, sady łąkowe, wyspy leśne itp. dbają na małą skalę o wyrównany bilans cieplny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez ciepło powstają między żywiołami relacje sił. Ten fizyczno-nieorganiczny splot relacji zmienia się z miejsca na miejsce. Im bardziej jednak w kształtowaniu gospodarstwa dochodzi do głosu w kunsztownym przybliżeniu zasada organizmu, tym bardziej elementarne dzianie się zamyka się w indywidualną całość. Powstaje właściwa typowi danego stanowiska kompozycja fizycznych praw, sił i substancji, czynnych w czterech żywiołach. Tę kompozycję można nazwać fizyczną organizacją «indywidualności rolniczej» — przez analogię do «ciała fizycznego» człowieka. Ta fizyczna organizacja obrębu gospodarstwa lub wsi jest nadzmysłowej natury istotowej. Ukazuje się zmysłowo w zastygnię­tej w formę substancjalnej rzeczywistości danego stanowiska i jako taka jest ewolucyjnie zadana z przeszłości. Dostarcza faktów, które rolnik musi znać w zakresie budowy geologicznej, typów gleby, stosunków hydrogeologicznych oraz warunków małoklimatycznych i ogólnoklimatycznych — co więcej, z którymi musi być zrośnięty przez fachową praktykę. Możliwości optymalizowania w tej zadanej z góry rzeczywistości faktów współdziałania czterech żywiołów na korzyść upraw ograniczają się do ingerencji w najcieńszą skórkę skorupy ziemskiej, do gleb — do «organu-przepony» między «wyżynami» a «głębinami» krajobrazu. Chodzi tu o uprawianie sztuki uprawy roli, nawadniania i odwadniania, osuszania, tarasowania, grodzenia oraz ochrony przed wiatrem itp.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organizacja życiowa ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak roślina, zwierzę i człowiek, tak i organizm rolniczy, który można rozumieć jako ciało «indywidualności rolniczej», posiada organizację życiową, «eter- lub ciało życiowe», które wgłębia w siebie stosowny do swej istotowej natury «ciało fizyczne» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Rysunek 8]], s. 106). Człowiek jest skłonny utożsamiać to ciało życiowe z sumą życia, kiełkującego co roku w rosnących roślinach. Ale gdzież się to objawione w formach roślinnych życie pozostaje, gdy rośliny na jesień zrzucają liście lub całkowicie obumierają? Można by odpowiedzieć: Życie wycofuje się do nasienia, do humusu, do &#039;&#039;kambium&#039;&#039;. Lecz i te są tylko formami przejawiania się tego, co żywe, {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w strumieniu powstawania i przemijania. Samo życie jest nadzmysłowe. Organizacja eterycznych sił kształtujących gospodarstwa przebiega w rytmie roku słonecznego przez stany przemienne swego zmysłowo uchwytnego przejawiania się. Od jesieni przez zimę żyje wycofana w ziemi w czysto duchowej aktywności — «w biegunie głowowym indywidualności rolniczej». W kiełkowaniu i dojrzewaniu roślin od wiosny przez lato wznosi się ku «brzuchowi indywidualności rolniczej». Odciska się na życiu każdej formującej się postaci rośliny i jej kompozycjach substancji w korzeniu, łodydze, liściu i kwiecie — i rozwiązuje się znów, gdy rośliny ku jesieni obumierają.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Eter- lub ciało życiowe indywidualności rolniczej objawia się w roku wstępującym w sumie przejawów życia, znika znów w roku zstępującym i jest wówczas dostrzegalne już tylko dla otwartego spojrzenia ducha. Nieciągłość jest tylko pozorna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystko, co żywe, stoi istotowo w relacji do żywiołów. Im bardziej zrównoważone jest wzajemne stosowanie do siebie ziemi, wody, powietrza i ciepła, tym różnorodniej może życie przybierać postać zjawiskową. Fakt ten wyraża się wyraźnie w przeciwstawieniu tropikalnego lasu deszczowego i piaszczystej pustyni. W pierwszym przypadku wielość gatunków roślinnych, stłoczona na najmniejszej przestrzeni, osiąga maksimum — w tropikalnej puszczy Brazylii np. ponad sto gatunków drzew na hektar — w drugim przypadku pojawia się skąpe lub w ogóle żadne życie roślinne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U podstaw wszystkiego, co żywe, leży organizacja życiowa, skomponowana z wielości sił kształtujących, które wpadają wraz ze światłem słońca. W niej jako całości dokonują się wzajemnie się wspierające procesy życiowe; są one sprawcami i nosicielami zdrowia. Samoregulacja i trwałość naturalnego biotopa daje o tym świadectwo. Organizacja życiowa organizmu gospodarstwa jest tym zdrowsza, im wszechstronniej jest ona ukształtowana stosownie do czynników stanowiskowych. Stworzenie tego stanu trwałego zdrowia jest trwale działającym zadaniem kulturowym człowieka. Od niej zależy konstelacja sił kształtujących tego, co żywe, według której roślina kulturowa może ukształtować się zgodnie ze swoim typem. Na tej związanej z gospodarstwem konstelacji sił kształtujących opiera się wartość odżywcza owoców żywnościowych i lecznicza moc ziół, podobnie jak jakość humusu i żyzność gleby jako całości. Każdy gatunek roślinny przyczynia się więc do tego, że z pełni kosmicznych sił obwodowych może ukształtować się właściwa dla organizmu gospodarstwa lub wsi organizacja życiowa, która jest dla fizycznej organizacji jej kształtującą architektką {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i jest jej przełożona. Jest ona nosicielką dziania się życia, które w formach roślin staje się postrzegalnym obrazem, w nadzmysłowości zaś uobecnia się jako działający w czasie «ciało czasów lub ciało sił kształtujących». We wszystkim, co żywe, jest on nosicielem rozwoju. Na to zeibliche dzianie się chce wskazywać pojęcie «biologiczno-dynamiczny».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przyroda organizuje się, idąc za koniecznością swojej prawidłowości, ku różnorodności na swój sposób; w organizmie rolniczym zadanie to przypada człowiekowi jako artyście. W świadomym wydobywaniu organizacji eterycznej gemarkung gospodarstwa lub wsi staje się rolnik — podobnie jak niegdyś w dawnym chłopstwie — w nowy sposób twórcą krajobrazu kulturowego. Przez uprawę roślin kulturowych niszczy wprawdzie wyrosłą dziką naturę, buduje ją jednak na nowo jako naturę kulturową. O ile na poziomie fizycznym jego siła kształtująca napotyka ciasne granice, o tyle w wydobywaniu organizacji życiowej organizmu gospodarstwa jest on wezwany do najwyższej kunsztowności. Musi szukać przezwyciężenia sprzeczności między jednostronnością w uprawie a wielostronnością jako zasadą zdrowej {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
żywotności — środkiem zaś tej przezwyciężającej pracy jest sztuka. Musi z idealnego przeżywania całościowego kontekstu organizmu Betriebsorganismus podejmować działania, które przekształcają biotop naturalny w biotop kulturowy. W świadomym ponownym stwarzaniu musi organizm rolnictwa z zdewastowanych pustyń monokultur zostać wyplastyzowany na nowo — komórka po komórce. Co do kunsztownego całościowego ukształtowania indywidualnej dla danego gospodarstwa organizacji życiowej, rozważane są następujące działania ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Rysunek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Płodozmian w uprawie roli i ogrodnictwie: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostępna ziemia uprawna jest tak podzielona, że różne zboża, rośliny okopowe i pastewne — w ogrodnictwie różne gatunki warzyw — które w ciągu jednego roku stoją obok siebie na poszczególnych kwaterach, w kolejnych latach następują po sobie na tej samej kwaterze. Kunsztem jest przy tym takie następstwo poszczególnych roślin polowych — według zwiększających i zużywających humus, płytko- i głęboko korzeniących, potrzebujących nawożenia i mniej wymagających — by zapobiegać chorobom, sprzyjać radości wzrostu i fruktyfikacji (wartości odżywczej) oraz ogólnie zachowywać, a najlepiej jeszcze podnosić żyzność gleby. Szczególnie istotne jest przy tym, by materiał siewny pozostawał w gospodarstwie, tzn. pochodził z własnego rozmnażania lub z wypracowanej hodowli. Kultura uprawy roli pracuje przede wszystkim z siłami kosmosu, które przez ziemię — krzemień i wapno, zapośredniczone przez glinę — oddziałują pośrednio od dołu ku górze na wzrost roślin. Wyraża się to szczególnie w uprawie zbóż, gdzie w porównaniu z dziką trawą cała roślina — w źdźble, liściu i nasieniu — jest przeniknięta procesem fruktyfikacji.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1999, GA 327, insbesondere die Vorträge vom 7., 10. und 14. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Reintegracja ogrodnictwa w organizm gospodarstwa i wsi: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odbywa się to częściowo poprzez wzbogacenie rolniczej płodozmianu o uprawę warzyw polowych, częściowo poprzez uprawę delikatnych warzyw, kwiatów i ziół na ogrodzonym obszarze, a także przez uprawę pod szkłem. Tu, w pobliżu zagrody, jest również miejsce na pasiekę. Integracja wszechstronnego ogrodnictwa zapewnia kwitnienie i owocowanie od wczesnej wiosny aż po późną jesień. Uzupełniony o pasy kwitnące w uprawach rolnych, różnorodność gatunkowa jednorocznej flory wzbogaca się w wysokim stopniu aż po granice gminnych gruntów.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1999, GA 327, insbesondere die Vorträge vom 7., 10. und 14. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Reintegracja sadownictwa w organizm gospodarstwa i wsi: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Drzewa wysokopienne w możliwie największej różnorodności gatunkowej mają swoje miejsce wzdłuż polnych dróg, na granicach pól, na tarasowych zboczach lub w przydomowych łąkach sadowniczych. Dobroczynne działanie kultury drzew owocowych, wzbogacające obraz krajobrazu przez wszystkie pory roku, powinno przenikać całą gminę Hof i Dorfgemarkung. Sady półpienne i niskopienne należy utrzymywać w umiarkowanej proporcji do pozostałych upraw.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Włączenie i zachowanie łąk i pastwisk: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Swoje miejsce mają na terenach obfitujących w opady, na stokach zagrożonych erozją i na płytkich, nadających się jedynie do ekstensywnego użytkowania hutingach i suchych stanowiskach, a przede wszystkim wszędzie tam, gdzie woda gruntowa stoi blisko powierzchni – po obu stronach wzdłuż strumieni i cieków wodnych, w obniżeniach, przy podmokłych zagłębieniach lub niskich torfowiskach. Zamiany trwałych użytków zielonych na grunty orne poprzez drenaż lub obniżanie poziomu wód gruntowych (uprawa kukurydzy) należy możliwie starannie unikać. Trwały użytek zielony jest odporny na zalania i działa jako uprawa stała, zwłaszcza dzięki długim korzeniom ssącym traw, oczyszczająco na wody gruntowe spływające do odbiornika. Wchłania z nich azotany pochodzące z odleglejszych obszarów polowych. Trwały użytek zielony pozostaje wskutek wypasu i koszenia siana zawsze w wegetatywnym stanie wzrostu. Dlatego potrzebuje obficie wody – a ściślej: eterycznych sił kształtujących, które działają przez żywioł wody; wody zatem, która jest wystawiona na kształtujące działanie bieguna przemiany materii indywidualności rolniczej. Tak jest, gdy woda stoi blisko powierzchni (40 cm pod poziomem terenu), w przypadku użytków zielonych kulturowych albo w kulturze nawodnieniowej na „Hangbau».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doskonałą formę użytków zielonych kulturowych znaleźć jeszcze można było do połowy XX wieku na terenach średnich gór. Autorowi dane było podziwiać w Rhön, tuż przed zniszczeniem tych kunsztownych tworów, ostatnie resztki tak zwanych Buckelwiesen – łąk pagórkowatych. Ich zakładanie, «nawożenie» czystą wodą, pielęgnowanie, koszenie na siano i znoszenie siana w wielkich płótnach na ramionach było wyłącznie pracą ręczną wymagającą ogromnego nakładu. Nagradzała za to do pięciu pokosów rocznie. Z wzniesionego wyżej na zboczu doliny rowu młyńskiego budowano w dół doliny jeden wał ziemny obok drugiego, z dachowatymi bocznymi skarpami. Na grzbiecie tych ziemnych dachów biegł prostopadle od rowu młyńskiego stichgraben węższy niż szerokość łopaty, z nachyleniem równym zeru. W czasie nawadniania, zależnym od faz Księżyca, woda płynęła szeroką smugą po obu stronach ponad krawędzią rynienki, sączyła się {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
szybko przez darń trawiastą i zbierała się ponownie w okapie dachowym między dwoma pagórkami. Ten okap biegł dalej i stawał się grzbietem kolejnego rzędu ziemnych dachów opadających ku dołu doliny – i tak schodziło się stopień po stopniu aż do dna doliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W tym rodzaju sztuki nawadniania nie chodziło w pierwszej kolejności o nawilżenie podłoża, lecz o szybko przez darń perlącą się ruchliwość wody z zasady ubogiej w minerały, a przede wszystkim w azot. Można przypuszczać, że wodzie tej przysługuje działanie nawozowe. Przez pobieranie tlenu przez wodę w ruchu i sączeniu się – tlen jako nośnik życia&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – zdaje się ona ożywiać wzrost traw i ziół w taki sposób, że na tych przeważnie ubogich w minerały glebach osiągano jakościowo i ilościowo najwyższe plony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Użytki zielone kulturowe jako element kształtujący i ożywiający krajobraz w postaci łąk pagórkowatych padły ofiarą epoki technologicznej. Ta gałąź niegdyś wysokiej sztuki uprawy ziemi nie miała już dalszego trwania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Sadzenie żywopłotów, zadrzewień śródpolnych i wysp drzew: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tu jest sposobność, by wszystkim rodzimym gatunkom drzewiastym — krzewom i drzewom — wyznaczyć ich miejsce w obrębie gruntów wiejskich: w żywopłotach, w wyspach drzewiastych, i w ten sposób zakładać na polach chronione obszary z własnym mikroklimatem, a w ogólności pozwolić samej gemarkacji stać się harmonijnie kształtującym członem krajobrazu kulturowego. Nasadzenia służą w otwartych krajobrazach niejako jako zastępstwo lasu. Największe zagęszczenie florystyczne, a zarazem faunistyczne krajobrazu kulturowego znajduje się na obrzeżach leśnych — w strefach przejściowych i jednocześnie strefach przenikania między otwartą polaną i łąką a lasem. Tu nawarstwiają się piętrowo, jedna nad drugą, bogata gatunkowo flora traw i ziół, następnie zarośla rosnące nisko i wyżej, i wreszcie wysoko wystrzelające, rozłożyste korony drzew. Ten sam budulec i tę samą funkcję ekologiczną mają żywopłoty. Są one, zwrócone ku dwóm stronom pola, niejako dwoma zrośniętymi ze sobą obrzeżami leśnymi — podobnie jak śródpolne kępy drzew i wyspy drzewiaste. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Las: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Las musi być widziany razem z rolnictwem jako pewna całość. Co więcej, ściśle rzecz biorąc, należy do rolnictwa tak samo jak wszystkie wymienione wcześniej funkcjonalne człony organizacji życiowej. Las otacza na ogół grunty wiejskie zagród i wsi, łączy je i tworzy między nimi sieć powiązań. Wewnątrz krajobrazów kulturowych las pełni nadrzędną, ożywiającą funkcję. Poza tym działa wyrównująco na klimat i przez czasy — wspólnie z gruntami zagród i wsi — zachowuje i kształtuje w wielkim wymiarze charakter krajobrazu kulturowego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Las nie może być przedmiotem wyłącznie leśnictwa gospodarczego, ale też nie może być przedmiotem wyłącznie ochrony przyrody. Jego użytkowanie jest — podobnie jak każdych gruntów polnych — zadaniem kulturowym, które spełnia się w ukształtowaniu ku «Dauerwald» — lasowi trwałemu,&amp;lt;ref&amp;gt;Leonard Jentgens: &#039;&#039;Vom Altersklassen-Einheitsforst zum naturgemäßen Dauerwald&#039;&#039;, Borchen 2015, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; którego celem jest właściwe dla danego siedliska bogactwo gatunków drzewnych. Las trwały staje się lasem kulturowym dopiero przez ciągłą pielęgnację i użytkowanie. Pozostawienie samemu sobie rezerwatów przyrody prowadzi z powrotem w dzikość — dzikość wywołaną przez zaniedbanie ludzkie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Każdy z wymienionych organów życiowych jest już sam w sobie tworem artystycznym, wykraczającym poza naturalne biotopy. Tym bardziej odnosi się to do kompozycji tych członów życiowych w całość organizacji życiowej organizmu gospodarstwa lub wsi. Wszystkie działania sfery gwiazd stałych, planet, Słońca, Księżyca i Ziemi wpisały się w tę całość w biegu roku i wchodzą w «stan nasienia» «ogólno-roślinnego», w humus zachowujący życie. Różokrzyżowi alchemicy nazywali go dlatego «nasioniem uniwersalnym Ziemi» (glebą macierzystą)&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Cloos: &#039;&#039;Werdende Natur&#039;&#039;, Dornach 1966, 141 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — w odróżnieniu od «nasienia indywidualnego», które ukształtowane przez pojedynczą roślinę, opada na glebę macierzystą. Humus niesie uziemnione życie minionych lat w teraźniejszość. Można go dlatego określić — zarówno strukturalnie, jak i substancjalnie — jako «pamięć Ziemi». Można powiedzieć, że żyje w nim, skrzepnięte w ziemsko-substancjalną formę, zasada tego, co ogólno-roślinne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Należy odróżniać żywe prądy sił (które stanowią życie roślin i które w swojej całości tworzą ich ciało eteryczne, czyli ciało życiowe) od tych sił wyższego rodzaju, które jako siły wyższego rzędu wpromieniowują z astralnego świata kosmosu. Są to siły, które w zwierzęciu uwewnętrzniły się w jego {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ciało duszne — w przeżywanie głodu i pragnienia, bólu i tak dalej. Na strumieniujące procesy życiowe roślin siły te astralne działają kształtująco, formująco, gestaltatywnie, spiętrząco — z zewnątrz. Kształtują i spiętrzają strumieniujące życie w formę korzenia inaczej niż w formy łodygi, liścia, kwiatu. Kształtujące siły jednoczą się ze strumieniującym życiem i tworzą sobie odwzorowanie w każdej postaci wyglądu danego gatunku rośliny — zmodyfikowane przez swoiste dla danego siedliska, odmienne współdziałanie sił Ziemi i kosmosu. Gdy spojrzy się na bogactwo gatunkowe traw i zbóż, ziół, bylin, krzewów i drzew danego gospodarstwa oraz na całą ich kompozycję, wówczas w ich nazmysłowych formach objawia się to, co w ukryciu, jako kształtotwórcze strumieniowanie, darzyżyje jako eteryczna organizacja organizmu gospodarstwa jako całości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organizacja duszy, czyli ciało astralne organizmu rolniczego ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tej samej nadzmysłowej sfery, z której promieniują siły, które roślinę niejako tylko z zewnątrz dotykają, kształtują ją w procesie wzrostu i pozwalają jej zamierać w formę, pochodzi dusza zwierząt, czyli ich ciało astralne, które wciela się w ciało zwierząt i prześwietla je od wewnątrz jako ich dusza. To duszewne, objawiające jego istotę, odgranicza zwierzę na zewnątrz w jego [[Gestalt|postaci]] i gliuje je od wewnątrz w rząd jego organów. Organizacja duszewna zwierzęcia jest jego ciałem życiowym, a to z kolei jest nadrzędne wobec jego fizycznej organizacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Rysunek 9]], s. 115). Jak już wspomniano, w każdym gatunku zwierzęcym wcielona jest określona jakość duszewna — w robaku inna niż w rybie czy ptaku, w owadzie czy w rzędzie ssaków. Dusza zwierzęca tworzy sobie w ukształtowaniu ciała odwzorowanie i wyraża się w tym, co zwierzę czyni. Wielość zwierząt zamieszkuje dane siedlisko — tym liczniejsza, im wielostronniej przezetkana jest organizacja życiowa gemarkacji [[Dorfgemarkung|gruntów]] danego gospodarstwa lub wsi. Zgrupowane w gatunki, rodziny i rodzaje, tworzą razem faunę siedliska i pozostają z czterema żywiołami, z ożywioną przyrodą i między sobą w wielorakiej, mądrościowej relacji. Świat zwierzęcy danego gospodarstwa w jego pojawianiu się i zachowaniu można pojmować jako organy «duszy, czyli ciała astralnego» całości gospodarstwa. To {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duszewne, tkwiące w zwierzętach, pochodzi z minionych szczebli ewolucji Ziemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ciało duszewne gospodarstwa lub gemarkacji [[Dorfgemarkung|gruntów wiejskich]] konstytuuje się ponadto przez siły astralne, które z obecnego kosmosu napływają z promieniowaniem słonecznym.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; To one nadają roślinom z zewnątrz formę — porównajmy drobnolistność albo wielkolistność roślin wyrosłych w świetle lub w cieniu — to one pozwalają im dojrzewać, strukturują budowę substancji, na przykład białka, i w ten sposób warunkują wartość odżywczą plonów. Tak więc zasadniczo od fizycznej organizacji i organizacji życiowej zależy, do jakiego stopnia intensywności konfiguruje się organizacja duszewna i w jakim stopniu gemarkacja danego gospodarstwa lub wsi odgranicza się jako zamknięty w sobie organizm i gliuje od wewnątrz w organy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby zrozumieć wielce zróżnicowany wkład świata zwierzęcego w kształtowanie organizacji duszewnej organizmu [[landwirtschaftlicher Organismus|organizmu gospodarstwa]] lub wsi, należy obszerniej omówić dwie istotowo odmienne grupy: dziką faunę i zwierzęta domowe ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Rysunek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dzikie gatunki zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturotwórczym dokonaniem rolnictwa było przekształcenie dzikiej przyrody w przyrodę kultywowaną; zadaniem rolnictwa pozostaje nadal troska o jej pielęgnację i dalszy rozwój. Ten krok przemiany oznaczał między innymi wyparcie dziko żyjącej megafauny całkowicie z krajobrazów — jak drapieżniki: wilk, niedźwiedź, ryś, oraz kopytne jak tur, łoś, żubr, dzik i inne — i zastąpienie jej zwierzętami domowymi, bądź też wzięcie jej pod opiekę i ochronę, jak szlachetna zwierzyna łowna: jeleń, sarna i renifer, lub drobna zwierzyna, zając, lis i inne. Dzikie ssaki są płochliwe wobec człowieka i przeważnie nocne. Ich wyborne zdolności zmysłowe — węch, słuch i wzrok — wskazują na czujność bardziej świadomego życia wewnętrznego. Swymi zmysłami zanurzają się w świat zewnętrzny, wietrząc, nasłuchując, wytrzeszczając oczy — jak na przykład szlachetna zwierzyna, gdy o zmroku wysuwa się z leśnego mroku na otwartą przestrzeń, żeby się paść. Duszewne życie instynktów pobudza te spostrzeżenia, a zarazem rozszerza się {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
to, co duszewne, i stapia się z tym, co postrzeżone. Ten związek między wnętrzem a zewnętrzem objawia się oglądowi w estetyce zachowania — na przykład w umykającej sarnie, w zającu robiącym haki albo w dumnym jeleniu, który wyniosłe swe poroże wznosi w atmosferyczny okrąg. Tym wyrastającym z kości czołowej rusztowaniem kostnym jeleń wychwytuje kosmiczno-astralne siły, które formująco oddziałują na jego wewnętrzny świat organów.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U dzikich zwierząt to, co stanowi ich istotę duszewną, całkowicie wniknęło w kształtowanie ciała. To, co duszewne, przeżywia się w ciele i poprzez ciało. Tak więc zwierzęta, prowadzone przez swe instynkty, to znaczy z wewnętrznej konieczności, odciskają swe własne jestestwo na swej przestrzeni życiowej; rozszerzając siebie samych, ożywiają i uduchowiają duszą tę przestrzeń przez swą działalność i czynią z niej swoje rewiry: «Die Pflanze gibt, das Tier nimmt im Haushalt der Natur.» (Roślina daje, zwierzę bierze w gospodarstwie przyrody.)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zwierzę zaspokaja swą naturę pożądań przez to, co pobiera ze swego otoczenia. W tym zaspokojeniu ma swe zadowolenie, które radośnie obwieszcza światu swymi ruchami i głosami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dzikie zwierzęta i ich wzajemnie przenikające się warunki bytowania cieszą się coraz większą uwagą. Rozpoznaje się, jak cykl życia zwierząt mądrościowo wpisuje się w większą całość — tak, jak one wszystkie razem są w swej działalności organami sprawczymi w kształtowaniu całości organizmicznych. Jest zatem zadaniem rolnika, by dzikiej faunie w najszerszym sensie poświęcać tę samą uwagę w hege i Pflege — w hodzowaniu i opiece — co zwierzętom domowym. W stosunku do ssaków dzieje się to między innymi przez polowania, przy czym niemałą rolę odgrywają tam często motywy egoistyczne — podobnie jak w innym wymiarze przy zwalczaniu tak zwanych szkodników za pomocą biocydów. Poszczególne gatunki zwierząt wnoszą każdy swój wkład w wzbogacenie i wzmocnienie organizacji duszewnej organizmu gospodarstwa lub wsi. Każda nieprzemyślana ingerencja w to złożone splot odniesień sprawia, że organizm zapada na chorobę i osłabia jego siły samouzdrowienia.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poza ssakami i gadami cztery wielkie grupy królestwa zwierząt mają znaczenie pierwszorzędne — ich bytowanie przenika obręby wiejskie w bardziej ukrytej, działającej duszewności. Każda z nich ujawnia w swej budowie cielesnej w odmienny sposób pokrewieństwo z funkcjonalnym i morfologicznym trójczłonowym podziałem człowieka, to znaczy z systemem głowowym, piersiowym i układem przemiany materii i kończyn. Są to cztery grupy: robaki, ryby, ptaki i owady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ten trójpodział ciała jest najwyraźniej wykształcony u owadów. W pozostałych trzech grupach jeden obszar funkcjonalny dominuje byt zwierzęcia w wysokim stopniu specjalizacji: u robaków — biegun przemiany materii, u ryb — rytmiczny środek, u ptaków — system nerwowo-zmysłowy. Każda z tych czterech grup ujawnia w swej różnorodności gatunkowej — najintensywniej owady — szeroką rozpiętość w ukształtowaniu swych układów organicznych. W porównaniu z człowiekiem już we wcześniejszych fazach ewolucji wykształciły się one jednostronnie i z taką wysoką doskonałością, że można powiedzieć: część duszewnego tych zwierząt w znacznej mierze wtopiła się w odpowiednią budowę cielesną, podczas gdy uzupełniająca część drugiego bieguna żyje nadzmysłowo jako świat tak zwanych «istot żywiołowych».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Istoty żywiołowe są posłańcami pośredniczącymi między istotowym praźródłem wszelkiego bytu a jego odwzorowanymi formami przejawu w świecie fizyczno-materialnym. Ich istota ma charakter duszewno-astralny; ich ciało buduje się w każdym przypadku specyficznie z sił eteryczno-żywotnych. Istoty żywiołowe są duchowymi posłańcami, które zakorzenione w królestwie wyższych światów duchowych praobrazów królestwa mineralnego, roślinnego, zwierzęcego i ludzkiego — praobrazów tych — odwzorowawczo wcielają w czas i przestrzeń jako zmysłowo-doświadczalne zjawisko. Są bytami pośredniczącymi między światem zmysłowym a duchowo-nadzmysłowym i jako takie mogą być czuciowo przeżywane w ćwiczącej, myślącej kontemplacji. Jako nośniki procesów ulegają zaczarowaniu we wszystko, co się staje, i wyzwalają się z tego zaczarowania w przemijaniu tego, co zastygnęło w zmysłową formę.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Istoty żywiołowe różnicują się w cztery grupy zależnie od tego, w którym z czterech żywiołów — ziemi, wody, powietrza i ciepła — mają głównie swe pole działania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|115}} Tworzą one nadzmysłowo uzupełnienie czterech grup zwierząt, które w jednostronności w tych żywiołach znajdują swe fizyczne warunki życia. Świat istot żywiołowych jest wszędzie obecny w tym, co ziemskie. Ich wirksamkeit — działanie sięgające z tego, co nieujawnione, w to, co jawne — nie może ujść wrażliwej artystycznie kontemplacji. Rozpościera nad przyrodą, a zwłaszcza nad światem zwierzęcym, który w każdym przypadku specyficznie ożywia cztery żywioły, delikatną zasłonę pełnej mądrości duszewności i sensowności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W tym, co następuje, spojrzenie zostanie skierowane na istotę i znaczenie wspomnianych czterech grup królestwa zwierząt (Rysunek 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Grupa bezkręgowców robakokształtnych&#039;&#039;&#039;, tych, które są związane z żywiołem ziemsko-stałym, na przykładzie dżdżownicy (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dżdżownica pozbawiona jest wykształconej głowy. Jest ona niejako usamodzielnioną, segmentowaną rurą jelitową — zwierzęciem całkowicie i na wskroś aktywnym przemianie materii, którego organizacja zmysłowa skierowana na zewnątrz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|116}} sprowadzona jest do zmysłu dotyku, do punktowych zmysłów rozsianych po całym ciele. Czynność tego delikatnego, śluzowato-wilgotnego zwierzęcia jest obróbka gleby. Jest ono rzeźbiarzem stałego tego, co ziemskie. Żyje w mroku ziemi, na poszukiwaniu pokarmu w postaci obumarłych szczątków roślinnych przepycha się przez luźną wierzchnią warstwę gleby i wgryza się w głębię zwartego mineralnego podglebia, kształtując swe pionowe rurki, które służą mu niejako jako zewnętrzny szkielet i wspomagają je w pionowej wyprostowanej postawie w ruchach w górę i w dół. Swe przesycone minerałami odchody wynosi wbrew grawitacji ku górze na powierzchnię ziemi (do 100 t/ha/rok), odmładzając w ten sposób glebę rok po roku. Aktywnie wspomaga oddychanie gleby — niczym pompa, ześlizgując się przez swe rurki, wciąga za sobą bogatą w tlen powietrze zewnętrzne, a wspinając się ku górze, wypycha nasyconą CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; powietrzem glebowym. Jej pokarmem jest obumarła, bakteryjnie rozkładająca się materia organiczna, którą pobiera wraz z iłem, mułem i drobnym piaskiem do swego wnętrza. Na zewnątrz wydziela śluz, wewnątrz zaś jej organizacja duszewna «przenika myślą» pobrany strumień pokarmu i kieruje armią bakteryjnych symbiotów, które pokarm rozkładają, i — w powiązaniu z mineralnymi składnikami ilastymi pokarmu — zapoczątkowuje tworzenie trwałego humusu, budowanie stabilnych grudkowo kompleksów ił-humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dżdżownica jest ze swej natury istotą wyrzeczenia. Wolno postawić tezę: w toku ewolucji zrezygnowała z pełnej metamorfozy przez przepoczwarzenie aż do imago. Ta ostatnia, na przykład jako motyl, w pięknie formy i barwy objawiałaby to, co zatrzymane w robaku okazuje się jego błogosławioną zdolnością — zdolnością bycia rzeźbiarzem gleby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Świadomość dżdżownicy jest śpiąco-marzycielska, a mimo to ma moc tworzenia powiązanej całości. W tym jej dziele ukazuje się jako odwzorowanie to, co — w uzupełnieniu jej istoty akcentującej przemianę materii — jest jej wyższą naturą zmysłową i rozumową. Czego brakuje dżdżownicy, czego brakuje całemu zwierzęcemu światu robaków, to polarne ukształtowanie głowy w stosunku do układu przemiany materii. Tego, czego brak — uzupełnienie do głowy — jest jednak wszędzie funkcjonalnie obecne tam, gdzie są dżdżownice itp., właśnie jako istotowo-nadzmysłowe, oddzielone od fizycznie przejawiającego się ciała, pozostające z nim jednak w duszewnym związku. Chodzi tu o specyficzną grupę istot żywiołowych — od dawna zwanych &#039;&#039;Gnomami&#039;&#039; — których istotowa substancja «jest zarazem zmysłem i rozumem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|117}} ».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vorträge vom 2., 3., 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rozwijają swoją wirksamkeit — swą działalność — w tym, co ziemsko-stałe, i tworzą duszewno-astralnie ogniwo łączące ze światem bezkręgowców.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do sztuki uprawy ziemi należy tworzenie tej nieustannie czynnej i dobroczynnej grupie zwierząt przestrzeni życiowej w obfitości. Tam bowiem, gdzie na polu, łące i pastwisku oraz w gnojowiku i pryzmie kompostowej dżdżownica rozwija swoją działalność, obecny jest też jej duchowy korelatyw — istoty żywiołowe tego, co ziemsko-stałe. Bez dżdżownicy gleba stopniowo by się zagęszczała i tężała — popadałaby niejako w stężenie śmierci. Dżdżownica ożywia glebę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Grupa zwierząt związanych z żywiołem wody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jak dżdżownica jest rzeźbiarzem tego, co ziemsko-stałe, tak ryba jest rzeźbiarzem żywiołu wodnego. Głowa ryby z jej zróżnicowaną organizacją zmysłową jest wyraźnie wykształcona; jednak przechodzi bez przejścia w człon tułowia i przemiany materii. Wszystko panującym jest środkowy odcinek, tułów — subtelny, rytmicznie bogato rozczłonowany, skostniały i skrzepły układ szkieletowy. Kręgosłup przebiega ciało od płetwy ogonowej aż do głowy i metamorfozuje się w niej w kości czaszki. Po bokach wyginają się żebrowe łuki, ości, które otaczają też narządy brzuszne. Od zewnątrz pokrywa je warstwa mięśniowa, która w połączeniu z płetwami nadaje rybie niezwykłą zwrotność i szybkość w poruszaniu. Dżdżownica wchłania ziemistość aż do swego przewodu pokarmowego; inaczej ryba, która w poruszaniu się pozwala wodzie przepływać przez skrzela. Woda wchodzi w ten sposób przez głowę w bezpośredni związek z rytmicznym układem tułowia; ryba zaopatruje się w tlen, który pobiera przez skrzela z wody. Skóra zewnętrzna zagęszcza się w łuszczasty strój, przez który jej kształt bryłowy odgranicza się od bezkształtnej wody i przez który wyraża na zewnątrz swe duszewne wnętrze w wielorakiej barwności. Ryba żywi się nie jak dżdżownica zamierającym życiem, lecz przede wszystkim tym, co w wodzie rozkwita jako życie roślinne i zwierzęce. Ryba rozszerza swe duszewne jestestwo poza swą cielesną postać w otaczającą wodę. Z jednej strony wyczuwa w swoim płynięciu wodę opływającą jej ciało, z drugiej zaś swoimi ruchami wytwarza najsubtelniejsze prądy i wiry. Jak ryba zawdzięcza swą opływową postać żywiołowi wody,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|118}} tak je ożywia i ubeseelja przez to, co z duszewnej ruchliwości przenosi się w przebiegi ruchu. Te są inne w cichym zbiorniku, w stawie, a inne w potężnie wezbranym strumieniu lub rzece. Lin na przykład, karp z rodziny karpiowatych, jest przysadkowaty w swej postaci, ciemniejszy w ubarwieniu, spokojny w ruchu i lubi od czasu do czasu wgrzebywać się w muł na dnie stawu. Zupełnie inaczej smukły pstrąg, ryba łososiowata, zamieszkuje płynące, krystalicznie czyste wody spływające po kamieniach. Niczym cień przemyka szybko przez prześwietloną, ruchomą wodę — nad żwirowym dnem, szukając schronienia przy brzegu lub aktywnie stojąc nieruchomo naprzeciw prądu, wyczuwając ciepło wywoływane ruchem przepływającej wody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak jezioro, staw, rzeka czy strumień należą do krajobrazu, do gospodarstwa, tak też należy do nich rybia natura żyjąca w tych wodach. «Przesycaja duszą» wody i czynią z nich organy organizmów gospodarstwa i wsi. W rękach rolnika leży pielęgnacja tych organów krajobrazowych, wzbogacanie ich poprzez umiejętne zakładanie stawów, dbałość w jak największym stopniu o ich czystość oraz o to, by wody płynące nie były zakłócane w swym naturalnym biegu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb szczególną doskonałość osiąga zwłaszcza ich rytmiczny środkowy odcinek, tułów — nie jeszcze głowa z jej układem zmysłowym. Ich świadomość stłumiona jest do głuchego marzenia. To, czego im brakuje cieleśnie, pozostaje istotowo czynne w nadzmysłowym; wije się i żyje jako kolejna grupa tworzących powiązania istot żywiołowych — Undyn. Woda jest ich żywiołem, a one pośredniczą duchovymi praobrazami wobec form cielesnych i organicznych kształtujących się w tym, co wodniste.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Grupa ptaków żyjących w żywiole powietrza.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptaki plastyzują, ożywiają i beseelja żywioł powietrza potężnym uderzeniem skrzydeł, w potężnych zamachach lub we wzniosłym szybowaniu na wielkich wysokościach. Bardziej niż wszystkie inne zwierzęta zdolne do unoszenia się w przestrzeni powietrznej, ptaki są władcami przestworzy. Jak dżdżownica jako istota przemiany materii jest dzieckiem ziemi — wchłaniającym ziemię, ryba jako istota rytmu jest dzieckiem wody — pozwalającym się przez nią przepływać, tak ptak jest dzieckiem powietrza. Jego całe ciało jest&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przekształcone w głowę, w wielki narząd zmysłowy. Nie tylko głowa jego jest przewietrzona od zewnątrz, podobnie jak jego upierzenie, nie tylko niesiony jest z rozpostartymi skrzydłami przez powietrze — żywioł powietrza przenika całe jego wnętrze (patrz niżej).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|119}} Wśród wymienionych grup u ptaków spełnia się ewolucyjny nurt kształtowania głowy, obejmując całe zwierzę łącznie z piersią i przemianą materii. Z tym wiąże się pytanie: Czy nie w wcześniejszej fazie ewolucji z bezkręgowcami-robakami, rybami i ptakami oraz czwartą grupą — owadami — zostało zapowyedzione w przedwczesnej doskonałości coś, o czym w Apokalipsie Jana&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako o «Trójzwierzęciu» orła, lwa, byka i jednego Czwartego z ludzką twarzą jest mowa? Rudolf Steiner charakteryzuje trzy zwierzęta — orła (głowa), lwa (pierś) i byka (przemiana materii) — jako reprezentantów trzech nurtów rozwoju z ducha, które w człowieku skupiają się w wyższą całość.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; I czy w surowej, morfologicznej i funkcjonalnej trójczłonowości postaci owada nie leży — jakkolwiek zastygłe przedwcześnie w formie — skupienie nurtów rozwojowych bezkręgowców, ryb i ptaków, takie jak ukazuje się w otwartej na przyszłość zdolności do rozwoju w zlaniu się nurtu orła, lwa i byka w postaci człowieka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptaki pobierają tlen z powietrza zarówno przy wdechu, jak i wydechu. Przy wdechu powietrze trafia częściowo do płuc, a niezużyte — częściowo do rozsianych w ciele worków powietrznych i do częściowo pustych kości. Przy wydechu to zapasowe powietrze przechodzi przez płuca (otwarty układ rurkowy, żadnych ślepych pęcherzyków płucnych) od wewnątrz na zewnątrz. W ciele ptaka ciężar staje się lekkością: przeważnie bezpośrednio przepływana przez powietrze zewnętrzne czaszka, ciało przewietrzone workami powietrznymi, przestrzenie wypełnione powietrzem przenikające znaczne partie szkieletu — zwłaszcza u dużych gatunków ptaków — i wreszcie ruchliwe, przewietrzone upierzenie. Lekkość jest tym bardziej podkreślona, że bardzo skoncentrowany pokarm — zarówno roślinny, jak i zwierzęcy — podlega szybkiemu trawieniu i po krótkim czasie zostaje znów wydalony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Ptak jest… w istocie całkowicie głową.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Wygląd sikorki, rudzika lub strzyżyka itp. potwierdza to stwierdzenie wprost. Układ trawienny i pierś są skrócone i zdają się wciągnięte w biegun głowowy. Fizjonomię opanowują dziób i oczy; zamykają się jednak w formie, barwie i wzorze upierzenia w głowową postać ptaka jako całość. Sztywne połączenie kości czaszki przechodzi przez stawowe środkowe kręgi szyjne w szkielet tułowia; zrośnięte kręgi grzbietowe tworzą z łopatką, miednicą, żebrami i mostkiem szczelnie zwartą jedność. Odwrotnie, główna działalność kończyn przesuwa się w skrzydła i dalej do przodu w szarpiące dziobaniem (kura, wróbel itp.) lub stukające (dzięcioł) ruchy głowy. W głowie skupia się zatem wysoko wyspecjalizowana działalność kończyn z nadwrażliwie czuwającą czynnością zmysłową. Kto spojrzy w oko ptaka — zwłaszcza drapieżnego — odczuwa siłę duszewną, która jakby przez spoczywający punkt urzeka własne spojrzenie przemożną wręcz mocą; spojrzenie jakby z pradawnych czasów. Duszewne jestestwo ptaka udziela się powietrznemu obrzeżu w prostych dźwiękach, aż po dźwięcznie malarskie ciągi tonów. Wydobywają się one z syrinx (tzw. dolnej krtani), wywoływane przez wydychany i częściowo też wdychany strumień powietrza. Skowronek polny, wzbijając się wczesnym rankiem rozświetlonym słońcem w przestworza, jest w stanie tak długo trylować swą melodię, gdyż może wykonywać tak zwane mikrowdechy, którymi stale napełnia worki powietrzne (porównywalnie do gajdziarza).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak samo rzecz ma się ze słowikiem, który swoim melodyjnym śpiewem może w ten sam sposób tak długo się utrzymywać.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|120}} W sposób jedyny w królestwie zwierząt postać ptaka określa jego upierzenie. Zarówno kiel pióra, jak i chorągiewka wyrastają ze skóry. To jednak, co wyraża się następnie w bogactwie barw i w subtelnie cyzelowanych formach poszczególnych piór i upierzenia jako całości, wydaje się wywrócone na zewnątrz niczym nadęty obraz wewnętrzno-duszewnego ptaka. Pióra stały się dla niego narządem zmysłowym ruchów powietrza.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakteryzuje kształtowanie się piór&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ptaka na przykładzie orła tak, że na poziomie fizycznym jest ono powodowane przez te same siły, które na poziomie duszewno-astralnym, na podstawie mózgu, powodują kształtowanie się myśli.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|121}} Ptasia natura wygina się jak dzwon nad polami i drogami gospodarstwa i wsi. Punktem odniesienia ku ziemi jest gniazdo. Od niego rozszerza się w ziemskie i powietrzne obrzeże i żyje duszewnie w swym rewirze. W granicach tego rewiru ptak szuka swego pokarmu i znajduje to, co pobudza go do wylewania swego duszewnego bytu w lot lub w gałęzie drzew i żywopłotów ku otoczeniu: czy to jak myszołów, który kołując na wysokościach nasycą się słonecznym światłem i ciepłem i budzi w obserwatorze — wraz z tym obrazem ziemskiego oderwania — odczucie wzniosłego spokoju, podobne do spoczynku we własnych myślach. Czy też słowik, który w zmierzchu wieczornym na granicach swego rewiru rozbrzmiewa swą pieśnią, albo skowronek, który o porannych godzinach nagle radosnym trylowaniem niewidzialny na pogodnym niebie podnosi na duchu tych, co pochyleni ku ziemi pleją chwasty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktywne zmysłowo jestestwo głowowe ptaka przytłacza niejako jego funkcję układu przemiany materii i kończyn. Ptak połyka pokarm niemal tak szybko, jak go trawi, i wydala go w postaci w znacznej mierze zmineralizowanej. Jego fizjologiczne funkcje przemiany materii silnie ustępują w tło i przenoszą się w sterowane przez system nerwowo-zmysłowy przebiegi ruchowe. Ich uzupełnienie wobec tej jednostronności ma charakter nadzmysłowy i żyje jako istota żywiołowa powietrza duszewnie czynnie — od dawna zwana Sylfą.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jej byt jest związany ze światem ptaków. Taka istota żywiołowa podąża za przelatującym ptakiem w wirach powietrza, które za sobą wytwarza. W tej wspólnocie każdy lot ptaka jest źródłem beseelja powietrznego obrzeża. Wystarczy choć raz dłuższy czas śledzić wspaniałe i eleganckie figury szybujących jaskółek lub jerzyków. Jak dżdżownica to, co stałe w ziemi, jak ryba wodę, tak ptaki plastyzują siłami swego duszewnego jestestwa żywioł powietrza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlatego też zadaniem rolnika jest dbałość o to, by rodzima ptasia świata znajdowała swą przestrzeń życiową na gospodarstwie i w obrębie pól. Przestrzeń powietrzna stoi przed nią otworem, przestrzeń ziemska natomiast wymaga pod względem możliwości gniazdowania jak najbardziej różnorodnego kształtowania krajobrazu — w polach,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
łąkach, miedzach, skarpach dla ptaków gniazdujących na ziemi, w krzewach, żywopłotach, w rozrzuconych po polu drzewach i wyspach leśnych dla m.in. ptaków śpiewających. Potrzeba otwartych stajni dla jaskółek dymówek; dla rzadkich gości, takich jak pójdźki i płomykówki, potrzeba dziupli w pozostawionym martwym drewnie, otworów wylotowych w stodołach itp. Gdziekolwiek znajdą się miejsca do gniazdowania, tworzą się w otaczającej przestrzeni widzialno-niewidzialne rewiry — przestrzenie duszewne, które tworzą niewidzialne organy w organizmie rolniczym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|122}} &#039;&#039;&#039;4. Grupa owadów żyjących w żywiole ciepła:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Owady tworzą zdecydowanie najbogatszą w gatunki i formy klasę w królestwie zwierząt. Wprawdzie żyją w ziemi, w wodzie i przeważnie w powietrzu, jednak ich najbardziej własnym żywiołem jest ciepło. Z działania ciepła żyje owad. W cieple wije się ukryte jego duszewne; przez swoją działalność strukturyzuje procesy ciepła — na przykład przy odwiedzaniu kwiatów, albo jawniej jeszcze w wytwarzaniu ciepła w mrowisku lub ulu. Jak ciepło przenika każdy ze swoich siostrzanych żywiołów i stawia je do siebie w związek, tak też świat owadów swym pełnym mądrości instynktowym jestestwem przenika te żywioły i tworzy na podstawie ciepła na wyższym szczeblu żywą tkankę powiązanych odniesień.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skoro bowiem wiosną wstępujące słońce ciepłem swym budzi naturalne bycie z zimowego stanu spoczynku, w najkrótszym czasie roi się w wierzchniej warstwie gleby od biegaczy, skoczogonków itp.; w stawie pluskają się pływaki, nartniki itp., a w powietrzu tańczą w ciepłych promieniach słońca komary; pszczoły oblatują kwiaty; w nieprzeglądnej formach mnogości brzęczy, szumi, trzepocze, unosi się, tańczy w ciągłej zacietrzewiałej gorliwości cała armia owadów przez przestworza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystko w życiu owadów rozgrywa się w cieple. Rozwój jaja do larwy i jej metamorfoza przez kokon do imago — wykształconego owada — potrzebuje wiosenno-letniego ciepła.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Również obfitość form owadów ma związek z ciepłem. Jest ona największa w tropikach i zanika w strefach mrozu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To wzajemna zależność od ciepła wyrównuje w budowie ciała owadów jednostronności właściwe bezkręgowcom, rybom i ptakom. Trzy obszary funkcjonalne głowy, piersi i przemiany materii są u owada — jeśli chodzi o kształt bryłowy — z reguły wykształcone równorzędniej, z szczególnym podkreśleniem środkowego członu (&#039;&#039;Thorax&#039;&#039;), a wręcz wielokrotnie oddzielone od siebie wyraźnymi wcięciami (owad z łac.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Insectum&#039;&#039; = wciągnięty). Jak wszystkie stawonogi, owad nie ma kostnego wewnętrznego rusztowania; zamiast tego trójczłonową jego postać spaja zewnętrzny szkielet — chitynowy pancerz. Polarność bieguna głowowego (&#039;&#039;Caput&#039;&#039;) i bieguna przemiany materii (&#039;&#039;Abdomen&#039;&#039;) jest szczególnie wyraźna. Jednak organizacja zmysłowa głowy z oczami fasetkowymi i punktowymi oraz z głaszczkami i czułkami (zmysł węchu i dotyku), pośredniczona przez brzuszny układ zwojowy, sięga na kończyny — na przykład u niektórych gatunków na odnóża przednie (zmysł ciężkości i wibracji, słuch, smak).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: &#039;&#039;Säugetiere und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|123}} Odwrotnie — w brzusznym członie owadów całkowicie brak organizacji kończyn należącej u człowieka do bieguna przemiany materii. Kończyny osiągają swoje najwyższe ukształtowanie w trzech parach nóg (u pajęczaków czterech) i dwóch parach skrzydeł w obrębie tułowia i sięgają aż do organizacji głowy — na przykład w ruchliwych, zorientowanych ku obrzeżu czułkach i wysoko zróżnicowanych narzędziach do gryzienia i ssania. To, co fizjologicznie u kręgowców, a w najwyższym stopniu u człowieka, stanowi rytmiczny układ z oddychaniem płucnym i funkcją serca — w tułowiu owada brakuje tego całkowicie. Centrum grzbieto-bocznego układu naczyniowego leży w odwłoku. Oddychanie odbywa się przez otwory w skórze rozsiane po całym ciele, do których dołącza rurkowy układ tchawek. Układ rytmiczny redukuje się całkowicie do ruchu skrzydeł i odnóży. W obrębie tułowia nie wykształcił własnych rytmicznych układów organicznych jak «prawdziwe» płuca czy «prawdziwe» serce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Owady żywią się — czy to mszyca, osa, pszczoła, czy motyl — przede wszystkim substancjami, które same są wynikiem procesów cieplnych w roślinie: sokami asymilacyjnymi, sokiem cukrowym — miód z nich dopiero przez przewód pokarmowy pszczoły powstaje — z nektarników liści i kwiatów, pyłkiem kwiatowym i żywicami. Budując swoje ciało, kontynuują cieplno-kwiatowy proces, którym wzrost rośliny się kończy. Ten sam rodzaj duszewno-astralnych sił, które z kosmosu ze światłem słonecznym napływają do roślin, dotykają je i kształtują od zewnątrz w łodygi, liście i kwiaty — te same siły uwewnętrzniły się w odwiedzających kwiaty owadach i zagęściły się w ich duszewność w każdym przypadku w odmienny sposób. Jak inaczej można rozumieć, że z jednej strony niektóre kwiaty są niejako ukształtowane pod kątem odwiedzin i zapylenia przez określone gatunki owadów — na przykład kwiat koniczyny w odniesieniu do&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trzmieli — z drugiej zaś wiele gatunków owadów w swej cielesnej postaci, zwłaszcza narządów gębowych, jest zorganizowanych pod kątem odwiedzin specyficznie ukształtowanych kwiatów? Kontemplacji nasuwa się organiczna jedność rośliny i owada wyższego rzędu. Wystarczy przyjrzeć się kwiatom storczyków — na przykład storczycy trzmielinowej. Jej kwiat działa jak owad, który nie przyszedł jeszcze do samodzielnego życia. Dlatego Rudolf Steiner słusznie mówi, że motyl jest wyzwoloną Blüte — kwiatem — a kwiat jest uwięzionym motylem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|124}} To, co w królestwie owadów jest przeżywalne powszechnie, a w wysokim stopniu u tworzących państwa przedstawicieli, to ukryta w duszewnym panująca mądrość, wyrażająca się w wysokowyspecjalizowanej, narzędziowej budowie ciała — przede wszystkim jednak w podzielonej pracą, stwarzającej związki działalności dawania i brania, jak na przykład w ulu lub w mrowisku. W obu tych ostatnich przypadkach są one nie tylko zależne od zewnętrznego ciepła, lecz same tworzą sobie ciepło — na przykład pszczoły przez intensywny ruch w zimowej kiści pszczelej, albo termity przez samoogrzewanie się z uciśniętych świeżych liści, trawy itp. do ogrzewania komór lęgowych w ich ziemnych budowlach. To, co w innym przypadku w ciepłokrwistych zwierzętach darlebt jako instynktywne, duszewne życie wewnętrzne — u owadów wywraca się na zewnątrz w doskonałe mistrzostwo (na przykład pająk i jego sieć, pszczoła i jej plaster, osa i jej gniazdo).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak dla wspomnianych grup zwierząt żyjących w ziemi, wodzie i powietrzu, tak też rolnik musi na swojej dorfgemarkung — w obszarze pól i wsi — tworzyć siedlisko dla różnorodnego życia owadów. Siedlisko to odnajduje się w równie różnorodnej naturze roślinnej. Nie ma drzewa, krzewu, trawy ani ziela, które nie stanowiłoby podstawy pokarmowej dla larw lub gąsienic poszczególnych gatunków owadów. Gąsienice motyli mają na przykład swego specyficznego żywiciela: Paź królowej (&#039;&#039;Papilio Machaon&#039;&#039;) — baldaszkowate, jak koper, kminek, marchew, Rusałka pawik (&#039;&#039;Vanessa Jo&#039;&#039;), Rusałka admirał (&#039;&#039;Vanessa Atlanta&#039;&#039;) i Rusałka pokrzywnik (&#039;&#039;Vanessa Urticae&#039;&#039;) — pokrzywę, Bielinek kapustnik (&#039;&#039;Pieris brassicae&#039;&#039;) — kapustowate itp. Wiele z nich wzięło nazwy od rośliny żywicielskiej, na przykład pryszczarek pszeniczny (&#039;&#039;Cecidomya tritici&#039;&#039;) itp. Tak bardzo, jak w tym młodocianym stadium są przywiązane do określonej rośliny żywicielskiej, tak bardzo — jako&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wykształcone imago wyrojem — otwiera się przed nimi szerokie bogactwo pokarmu na kwitnących polach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Już te nieliczne przykłady pokazują, jak wiele uwagi i pielęgnacji rolnik musi poświęcać obok swych roślin kulturowych naturze dzikich roślin. Tym samym dba o równowagę i wyważenie gatunków owadów swojego gospodarstwa. Musi dążyć do tego, by od wiosny aż do jesieni kwitnące rośliny ożywiały krajobraz — czy to przez pielęgnację łąkowych i przydrożnych miedz, skarp itp., czy przez bogato rozczłonowaną fruchtfolge — płodozmian — przez zakładanie pasów kwiatowych w uprawach polowych itp.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|125}} Olbrzymie wzmożenie życia owadów daje bogata różnorodność form dzikich drzew i krzewów w żywopłotach, a przede wszystkim w wielopiennych plantacjach sadowniczych. Pięćdziesięcio- do sześćdziesięcioletnia jabłoń wielopienna na pniu, w gałęziach, liściach i kwiatach — ponad 1000 gatunków owadów.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taka rozłożysta korona drzewa lub gatunkowo bogaty żywopłot stanowi nagromadzenie substancji astralnej: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt.» (Z tego, co przenika drzewa jako bogactwo astralne, żyje i wije się wykształcony owad.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; To przede wszystkim świat owadów ze swoim astraliczno-duszewnym jestestwem pośredniczy ku eteryczno-żywotnemu świata roślinnego. Pobiera od roślin swój pokarm i w zamian zapyla je lub chroni je przed nagłym masowym pojawianiem się owadów szkodliwych — na przykład przez pasożytowanie kolonii mszyc przez błonkówki pasożytnicze.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wärmewesen schlechthin — istotą ciepła par excellence — wśród owadów jest rodzina pszczela, której hodowla jest poświadczona od piątego tysiąclecia przed Chrystusem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze swego ula w ogrodzie i z owocowego obrzeża gospodarstwa oblatują one obszar pól i przynoszą gospodarstwu swe zbiory — tak jak rolnik swoje z płodów pola.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gatunki owadów mają wysoce specyficzną, często skrajnie wyspecjalizowaną budowę cielesną, zależnie od tego, jakaś jakość jednostronnego duszewnego w nie zastygnęła. Ta jednostronność znajduje swe uzupełnienie w nadzmysłowo czynnych w żywiole ciepła, «ognia», istotach żywiołowych — to jest &#039;&#039;Salamandrach&#039;&#039;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; To one w królestwie owadów tworzą graniczącą z cudem doskonałość związku między budową cielesną a instynktywno-inteligentnymi wzorcami zachowań. Te&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|126}} istoty żywiołowe ciepła są tymi, które — jak w przypadku motyli — sprawują pełną metamorfozę przez wszystkie «żywioły» — od jaja przez gąsienicę, kokon do imago. Duchowo przenikają zastygnięte w tak wysokim stopniu w trójczłonowej cielesnej postaci duszewne owadów. Tworzą związki królestw przyrody wzajemnie ze sobą, a tym samym też z człowiekiem — na przykład w stosunku pasterza do swych owiec, pszczelarza do jego pszczół. W brzęczeniu i szumie owadów w cieple słonecznych jasnych dni — wiosną wokół kwitnących żywopłotów, drzew owocowych, lip — stają się przeżywalne nastroje, które pozwalają przeczuwać działanie tych istot żywiołowych ognia. Są one wszędzie obecne i czynne, gdzie rolnik tworzy owadom — fizycznemu korelatowi istot żywiołowych ciepła — przestrzenie życiowe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zwierzęta domowe – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do zwierząt domowych należą przede wszystkim przedstawiciele królestwa ssaków: pies, kot, świnia, koń, z rzędu przeżuwaczy: owca, koza, bydło, z królestwa ptaków: kura, kaczka, gęś i gołąb, oraz z królestwa owadów: jedwabnik, pszczoła ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|ilustracja 9]], s. 115). Różnią się od swych dziko żyjących pobratymców pod względem czterech stopni bytu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Pod względem tego, co duchowo-istotowe:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak wszystkie zwierzęta, tak i zwierzęta domowe nie mają inkarnowanego Ja, które — jak człowiekowi — dawałoby im samoświadomość, a tym samym moc samostanowienia. Zwierzęta stoją pod przewodnictwem dusz grupowych.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Od tych dusz poszczególne zwierzęta są «odszczepieniami», które istotowo otrzymały wciśnięte cechy duszy grupowej, do której należą, i które fizyczno-cielesnie są odwzorowaniem duszy grupowej. Na wolności, w dzikim środowisku, te własności duszewne zakrzepły ewolutywnie jako ich zachowanie w kształtowaniu cielesności i wyrażają się w tym, co fizyczne, jako instynkt, w tym, co eteryczno-żywotne, jako popęd, a w tym, co duszewne, jako pożądanie. W procesie stawania się zwierzęciem domowym człowiek niegdyś stanął u boku władającej w nadzmysłowości duszy grupowej zwierząt i przejął na Ziemi — w sakralnej relacji człowiek-zwierzę (nurt Abla) — odpowiedzialność i troskę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|127}}Jako dusze grupowe lub gatunkowe zwierząt Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; określa istoty duchowe, porównywalne z Ja człowieka, które kierują poszczególnymi zwierzętami należących do nich gatunków niejako z zewnątrz. Dusza grupowa kieruje i działa poprzez krew; człowiek natomiast przez swą «postawę», przez sposób, w jaki wewnętrznie i zewnętrznie odnosi się do zwierzęcia: «trzyma» zwierzę domowe — inaczej by ono upadło. Wyniósł je niegdyś z jego naturalnej, przez duszę grupową prowadzonej kreatury, zatrzymał je na stadium jeszcze wzmożonej embrionalnej plastyczności i zachował mu tym samym przez wszystkie następne pokolenia pewną miarę młodości. Tak dzięki człowiekowi rozwój zwierząt domowych obrał inny kierunek. Odgina się on niejako, przed upadkiem w dzikość, przedwcześnie. W dzikiej faunie rozwój gatunków starzeje się morfologicznie i fizjologicznie w stan końcowy. Wilk na przykład, który uchodzi za praprzodka psów, utracił ze swej młodości w sensie ewolutywnym. Jest wilkiem, nie jest już plastycznie kształtowalny, jak w czasach rozkwitu swej ewolucji w &#039;&#039;trzeciorzędzie&#039;&#039; (Atlantydzie). Jego zachowanie jest czysto projekcją jego duszy grupowej w ziemską formę bytowania. W porównaniu z nim pies — jak i wszelkie gatunki zwierząt domowych — pojawia się niejako eksplozywnie i z wielką plastycznością w mnogości ras. Ta różnorodność jest dziełem ludzkości, która w czasach poatlantyckich (&#039;&#039;holocen&#039;&#039;) coraz bardziej wyswobadzała się ze związania we własną duszność grupową i sama teraz, w duchowo sprzężonej młodości przebudzenia Ja, związała się z duszami grupowymi określonych gatunków zwierzęcych. Zwierzęta domowe nie wyłoniły się zatem na drodze czystej selekcji genetycznie z ewolutywnego końcowego produktu jakiejś formy pniowej; raczej nasuwa się przypuszczenie, że swój początek zawdzięczają szczególnej duszewno-duchowej konstytucji wczesnej ludzkości, która do dusz gatunkowych zwierząt pozostawała jeszcze w sennej, marzycielskiej relacji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W stawaniu się zwierzęciem domowym można widzieć krok ku wyrównaniu tej winy, którą ludzkość niewinnie-winnie na siebie wzięła, wyodrębniając na swej drodze ewolutywnej królestwo zwierząt z siebie i zostawiając je za sobą. Zwierzę domowe zachowało przez wychowanie człowieka swą plastyczność. Poddało się w służbie woli przewodniej człowieka i przy tym do tego stopnia wyemancypowało duszę i ciało od dzikości, że po wszystkie czasy przyszłe potrzebuje tego ludzkiego przewodnictwa, «tej postawy»; nie może spaść w ten sam stan, który {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przyjął dziki pobratymiec. Bez opieki człowieka traci przewodnictwo i może jedynie zdiczały, jak dingo (zdziczałe psy) w Australii. W miejsce ewolutywnego wychowania zwierząt, pod kierunkiem misteriów we wcześniejszych wielkich kulturach starożytnych, wstąpiła dzisiejsza hodowla zwierząt. Optymalizuje ona i wykorzystuje określone dziedziczone cechy i sprowadza zwierzę domowe lub kulturowe do roli czystego zwierzęcia użytkowego, do obiektu masowej produkcji. Temu sposobowi traktowania zwierzęcia — jako bezistotowego, materialnego, dowolnie przez jego geny manipulowalnego obiektu — można zaradzić tylko wtedy, gdy pogląd stara się o prawdziwe rozumienie istoty poszczególnych gatunków zwierząt domowych. Jaka mądrość przemawia na przykład z oglądu i czynnego obcowania z krową, koniem, pszczołą i innymi? Uświadamianie sobie ich obrazu zjawiskowego w kontekście ich przestrzeni życiowej i aktywności, ich faunistycznych wzajemnych zależności oraz wskazówek z duchowo-naukowych badań budzi odczucia i idee, które dla duchowo-moralnego działania otwierają nowe, ewolutywne drogi hodowlane czy wychowawcze. Te drogi przyszłości wyraża Christian Morgenstern (1871–1914) słowami: «Ganze Zeitalter von Liebe sind notwendig, um den Tieren ihre Dienste und Verdienste an uns zu vergelten.» (Całe epoki miłości są konieczne, by odpłacić zwierzętom za ich służbę i zasługi wobec nas.)&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ku temu celowi należy nawiązać do tego, co na trzech następnych stopniach bytu jest ewolutywnie uzdolnione.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Pod względem stopnia bytu tego, co duszewne (ciało astralne):&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwierzę domowe nie ucieka przed człowiekiem, szuka ufnie jego bliskości, otwiera się duszewnie ku niemu i szuka w spełnieniu tej otwartości oczekiwanej wzajemności opieki i troski. Jak głęboko wrażenie rodzaju tej troski odciska się w zwierzęciu domowym, jak bardzo ludzkie cechy zabarwiają je sobą — pokazuje powiedzenie: «Jaki pan, taki kram.» Ta duszewna otwartość, posunięta aż do jakiegoś indywidualnie oddanego zachowania, w porównaniu z dziką formą pniową, nakłada dziś na człowieka nieprzeczuwaną wielką odpowiedzialność. Bo duszewnie otwarte oczekiwanie zwierząt domowych nie wypełnia się zwykłym emocjonalnym uczuciem, lecz dopiero wtedy, gdy staje się ono powodem choćby najwcześniej zaczętego poznania istoty. Zwierzę domowe nie oczekuje od przewodnictwa człowieka samozwrotnego, emocjonalnego uczucia w duchu mentalności pieszczocha, tym mniej bezdusznego korzystania z niego, lecz poznania jego natury istotowej, które w czynach miłości daje zwierzęciu domowemu {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
to, czego dusza grupowa sama już nie może i nie będzie mogła dawać w przyszłości. W tym sensie odpowiedzialność — i przyszłościowy ideał hodowlany — staje się dopiero realna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalszą cechą duchowego wciśnięcia sięgającego aż w genom jest przeważnie wielka rozpiętość ras zwierząt domowych, do których obrazu istotowego hodowla powinna znów nawiązywać. Szczególnym wyrazem tego, co duszewne, jest wieloraka plamistość i barwność sierści lub upierzenia. Zróżnicowanie duszewne tego, co wewnętrzne, tworzy w ten sposób odwzorowanie w tym, co zewnętrzne. Tak każda rasa zwierząt domowych ukazuje się nieomylnie w swej «astralnej szacie».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Pod względem stopnia bytu tego, co żywotne (ciało eteryczne):&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U wszystkich zwierząt domowych, z wyjątkiem psów i kotów, biegun nerwowo-zmysłowy jest zredukowany na korzyść bieguna metabolicznego lub kończynowego. Wystarczy pomyśleć o olbrzymich osiągnięciach metabolicznych bydła mlecznego, świń, konia zaprzęgniętego przed pług i innych. Otwartość tego, co duszewne, utrzymuje organiczne procesy ciała życia, ze szczególnym akcentem na to, co rytmiczne, w każdorazowo swoisty sposób plastycznie i ruchomo. Tak więc zwierzęta domowe wyemancypowały się od swych dzikich pobratymców zarówno przez wcześniejszą dojrzałość płciową i wyższą płodność, jak i przez niezależny od biegu roku cykl reprodukcyjny i zmianę szaty włosowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Pod względem stopnia bytu tego, co fizyczne (ciało fizyczne):&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duszewna otwartość zapewnia trwałą plastyczność w procesach życiowych, a te z kolei plastykują fizyczną organizację — szczególnie wyraziście na przykład w budowie szkieletu, który w największej zmienności zachowuje formy juvenilne. Najbardziej uderzającą cechą rozpoznawczą jest tu skrócenie czaszki twarzowej i gładsze kości czaszki, nawet u dorosłych zwierząt. Jest to cecha istotowa młodych zwierząt. Mnóstwo ras przeżuwaczy nosi każdorazowo swoiste kształty rogów. Mózg u bydła i świni jest o do 30% mniejszy objętościowo niż u dzikich pobratymców, za to rdzeń kręgowy i współczulny układ nerwowy, który kieruje przemianą materii, jest tym silniej wykształcony. Zmniejszenie mózgu dotyczy przede wszystkim przodomózgowia i oznacza tym samym redukcję skierowanych na zewnątrz osiągnięć zmysłowych. Dla zwierząt domowych obowiązuje ogólnie niezwykła rozpiętość kształtowania cielesności ras w obrębie jednego gatunku — od dużego lub małego, krępego lub wydłużonego, grubego lub smukłego, długonogiego lub krótkonogiego i tak dalej. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gatunki zwierząt domowych są mającym ogólnoludzki charakter dziedzictwem kulturowym wczesnych poglacjalnych wielkich kultur starożytnych. Przy nowych metodach hodowlanych spojrzenie na to dziedzictwo kulturowe zawęża się punktowo całkowicie do zadanego genomu oraz do wymienności jego genów między poszczególnymi gatunkami zwierząt domowych. Cele hodowlane są dowolnie kierowane na jednostronne zwiększanie wydajności ze szkodą dla dobrostanu zwierząt. Ten technologiczny sposób postępowania przesłania spojrzenie na artystyczny zamysł, który dopiero uczynił zwierzę domowe zwierzęciem domowym. W dalszej kolejności należy zająć się artystyczno-hodowlanym podejściem, które charakteryzuje szereg zwierząt domowych, uczyniło je służebnymi wobec człowieka i pozwoliło im stać się organami organizmu gospodarstwa lub organizmu wiejskiego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pszczoła miodna ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na ogół spotykamy pszczołę miodną (&#039;&#039;Apis mellifera&#039;&#039;) pojedynczo, gdy odwiedza kwiaty — ssie nektar, zapyla kwiaty i zbiera pyłek w koszyczkach na tylnych nogach. Ta biorąco-dająca czynność dokonuje się na peryferiach jej przestrzeni życiowej. Biegunowo wobec tego to pojedyncze stworzenie odnajduje swoje centrum w ulu, gdzie łączy się z tysiącami innych do najruchliwszej działalności i staje się członem obejmującego wszystko życia wewnętrznego — życia «Pszczelnika», organizmu organizującego się z siebie samego, z działalnościami ściśle organicznie się członującymi. To, co zazwyczaj w funkcjach organizmu pozostaje ukryte przed oczyma, tutaj otwiera się przed spojrzeniem jako podziałowe zdarzenie — składające jaja matki, masy pszczół robotnic, które z kolei podziałowo troszczą się o budowę plastrów, pielęgnację czerwiu, żywienie matki, samoczyszczenie, zbieranie pokarmu i jego magazynowanie, a także trutni, które zapładniają matkę podczas jej skierowanego ku słońcu lotu godowego. Każda z tych przestrzenno-czasowo subtelnie na siebie nastrojonych działalności budzi wrażenie bezinteresownego ofiarowania. W cieple, które pszczoły w ulu przez własną działalność starają się utrzymywać na stałym poziomie ok. 35 °C, tworzą medium inkarnacji dla duszy grupowej: pszczelarz mówi o «Pszczelniku», który z natury tworzy organizm społeczny, który uprzedza bezinteresowne zachowanie, jakie ludzie w społecznym współżyciu z siły Ja będą musieli dopiero sobie wypracować.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pszczoła miodna potrzebuje człowieka, «ojca pszczół». Staje on u boku «Pszczelnika», duszy grupowej. Troszczy się o jej mieszkanie, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosz pszczeli lub ul, w którym rój może odgrodzić się od świata.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, Dornach 1999, Vortrag vom 28. November 1923. – Siehe auch: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Bienen&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Martin Dettli.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ul jest tak urządzony, że może się w nim dokonywać podziałowe życie pszczół pod oczyma i kierującą dłonią pszczelarza. A gdy dochodzi do rojenia, dba on o to, by rój nie umknął w dzikie ostępy i w końcu w swą zgubę, lecz by został schwytany w grono rojowe i przydzielono mu nowe mieszkanie. Ponadto dba o to, by pasieka lub poszczególne ule miały swoje miejsce w pobliżu gospodarstwa tam, gdzie od wiosny do jesieni kwitnie coś w polach i gdzie przez zimę można regularnie obserwować dobrostan ula i przeprowadzać odpowiednie zabiegi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rój pszczeli żyje zamknięty w przestrzeni duszewnej, w której nie chce być zakłócany z zewnątrz. Tylko &#039;&#039;ten&#039;&#039; człowiek go nie zakłóca, który przyswoił sobie mądrościowe działanie i istotę roju i z tego źródła z czcią, roztropnością i spokojem wykonuje swą podniesioną do rangi sztuki pracę przy roju. Ta przestrzeń duszewna polaryzuje się w głowopodobne centrum — ul — oraz w obrzeże, które na zewnątrz ogranicza morze kwiatów, do którego przylatują pszczoły robotnice i z którego, obciążone miodem i pyłkiem, powracają do centrum — zdarzenie porównywalne z krążeniem krwi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, Dornach 1999, Vortrag vom 28. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co wnoszą do ula, dzielą z człowiekiem: miód jako pokarm, wosk, propolis i jad do wielorakich celów, m.in. leczniczych. Z odpowiednią liczbą rojów są niezastąpionymi organami duszewnymi organizmu gospodarstwa, które swą działalnością wplatają działającego w cieple Ducha w gemarkację w inny sposób, niż czyni to rolnik, gdy z siłą Ja wciela swoje myśli przez swą pracę w całość gospodarstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Drób domowy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeszcze w latach 50. i 60. XX wieku to kury, kaczki, gęsi, gołębie nadawały życiu gospodarstwa szczególną barwę i swoim zachowaniem własny rytm. W odniesieniu do kur na przykład dzienny bieg zdarzeń zaczynał się o wschodzie słońca donośnym pobudkowym wołaniem dla {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
człowieka i zwierzęcia — pianiem koguta. Wychodził pierwszy, szyję i głowę wyprostowane ku górze, dziób szeroko otwarty, sterówki uniesione i rozsiane — widok, jak gdyby chciał wypiać na zewnątrz całe swe wnętrze w nadchodzący dzień. Gromada kur wychodziła za nim z nocnego spokoju kurnika na podwórzec lub na wolny wybieg na całą obejście, otwartą klepiszcze, leżyska na gnojownicy; drapiąc i dziobiąc rozpraszały się w poszukiwaniu pożywienia. Wkrótce z kurnika dobiegało pierwsze gdakanie kury, która tym sposobem obwieszczała szczęście zniesienia jaja. Zazwyczaj po południu następowała kąpiel w pyle ze strząsaniem pierza, a nadal trwało drapanie, skrobanie i dziobanie nasion, larw, robaków, owadów, trawy i ziarenek piasku. Gdy zapadał zmrok, gromada zbierała się z powrotem w kurniku i szczelnie sadowiła na żerdziach gęsina przy gęsinie. W podobny sposób toczyło się naturalnie życie kaczek, gęsi, indyków i gołębi; ich punktem odniesienia było podwórze z chroniącą oborą i opiekujący się nimi ludzie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kury i indyki są związane z ziemią, kaczki i gęsi lubią bliskość wody i pasą się chętnie na łąkowych strefach nadbrzeżnych. Jak one wahadłowo przemieszczają się między wodą a ziemią, tak gołębie między powietrzem a ziemią; ich przestrzeń ruchu rozszerza się w przeważnie krótkich lotach z drzewa na drzewo aż po otwartą rolę; na odpoczynek zbierają się z powrotem, ustawione w rząd na najwyższej kalenicy dachów gospodarstwa. Ich pole widzenia jest przez to — obok pola pszczół — najrozleglejszym spośród zwierząt domowych, wyraźnie ciaśniejszym u ptactwa wodnego, a u kur ogranicza się do zaledwie kilku metrów. Kury widzą ostro tylko na małe odległości — kura je okiem. Jego rozdzielczość ruchów i różnicowanie barw jest dalece lepsze niż u oka ludzkiego. Jak wszystkie ptaki, tak i drób domowy, a więc i kura, ma dobry słuch. Brak im małżowiny usznej, wejście do ucha wewnętrznego kryje się pod delikatnym upierzeniem głowy. Przejawy duszewne jak głosy wabienia, dźwięki wzajemnego porozumienia — pianie, gdakanie, kwaśnienie kaczek i gęsi czy gruchanie gołębi — wymieniane są na większe odległości. Zmysł smaku jest, podobnie jak u dzikich pobratymców, słabo rozwinięty. Co prawda kury rozróżniają na przykład jakości: słone i słodkie, kwaśne i gorzkie, lecz odczucia te odgrywają przy wyborze pokarmu jedynie małą rolę.&amp;lt;ref&amp;gt;Beate und Leopold Peitz: &#039;&#039;Hühnerhalten&#039;&#039;, Stuttgart 1995, 187 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zmysł węchu jest najwyraźniej o wiele lepiej rozwinięty, niż jeszcze do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lat 90. XX wieku sądzono. Natomiast wysoce rozwinięte, obok oka, organy dotyku w dziobie są na ogół rozstrzygające dla wyboru pokarmu i jego granulacji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trawienie przebiega równie szybko jak u dzikiego ptactwa. Silnie skoncentrowany pokarm trafia nierozgryziony do wola; stamtąd do żołądka gruczołowego i dalej do żołądka mięśniowego, gdzie zostaje roztarty. Po szybkim przejściu przez jelito cienkie i grube z pobytem w dwóch ślepych kiszkach wydalany jest wraz z moczem przez kloakę. Stosownie do składu pokarmu i szybkiego trawienia powstaje silnie skoncentrowany nawóz, bogaty w substancję organiczną oraz sole azotu i fosforu — cenny organiczno-mineralny materiał do wzbogacenia kompostów roślinnych lub innych nawozów zwierzęcych. Solny charakter wydzielin ptactwa domowego odpowiada jego wyraźnie zaznaczonej naturze głowowo-nerwowo-zmysłowej, którą dodatkowo podkreśla niemal pionowa postawa tych biegaczy w osi: głowa, wyprostowana szyja, pierś i nogi. Szczególne osiągnięcia przemiany materii nie spływają więc, jak u przeżuwaczy, w strumień trawienny, lecz wchodzą w przyrost masy ciała (mięso) i w reprodukcję (jaja).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poczynając od lat 50./60. XX wieku hodowla drobiu, a przede wszystkim kur, utraciła swą rolę wzbogacającą organizację duszewną organizmu gospodarstwa, usuwającą odpady i szkodniki. Na jej miejsce wstąpiła masowa hodowla drobiu. Wyhodowane na najwyższą wydajność swych funkcji przemiany materii, zwierzęta żyją stłoczone w hermetycznie zamkniętych, elektronicznie sterowanych, w pełni klimatyzowanych zakładach produkcyjnych i utrzymywane są przy zdrowiu — poprzez stosowanie przeważnie abiotycznych środków — przez krótko odmierzony czas swego życia produkcyjnego. Hodowla drobiu wyodrębniła się z całości rolniczego zakładu. We współczesnej hodowli i chowie drobiu ptactwo domowe i podwórzowe przeżywa swą kulturową śmierć. Spośród ponad 150 ras kur&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; jedynie nieliczne służą dziś do hodowli liniowej, krzyżówkowej i hybrydowej. Ich wydajność, wywindowana do granic możliwości, ściska się w przedziale nieśności obejmującym zaledwie jeden rok.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Namysł nad tym błędnym rozwojem prowadzi coraz wyraźniej do reintegracji mniejszych stad drobiu w nowo kształtujących się organizmach gospodarskich: mobilne kurniki z wymiennym wybiegiem na otwartej roli są pierwszym krokiem. Ten sposób chowu przywraca na nowo związek ze wszystkimi procesami życiowymi {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
całości gospodarstwa w biegu roku i pozwala kurom na nieograniczone wyrażanie swego życia instynktownego. Z powodu drapieżników niestety granice dla dowolnej zmiany miejsca są wyznaczone: niezbędne jest ogrodzenie odporne na lisa! Kolejnym krokiem, by kontynuować rozwój zgodny z naturą zwierzęcia domowego, jest odejście od jednolitej hodowli hybrydowej prowadzonej na całym świecie przez kilka wielkich koncernów — na rzecz hodowli zorientowanej na gospodarstwo. Obejmuje ona regionalną współpracę zakładów hodowlanych i odchowujących, jeśli chodzi o wybór rasy, cele hodowlane, a także gotowość konsumentów do współdźwigania tak kosztownego osiągnięcia kulturowego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalszy rozwój ptactwa domowego jest w pierwszej kolejności kwestią genetyczną: do jakich dziedzicznych predyspozycji z przeszłości należy nawiązać? Przede wszystkim jednak jest to kwestia epigenetyki — hodowli nie tylko na podstawie cech nabytych, lecz dopiero do nabycia. Jakie warunki do tego ostatniego celu muszą zostać stworzone w kształtowaniu organizmu gospodarstwa — pod względem sposobu chowu, własnej bazy paszowej gospodarstwa, ludzkiej troski i uwagi — aby organizmiczna całość mogła epigenetycznie wcisnąć swój ślad w życiową i fizyczną organizację zwierząt?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Świnia domowa ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Świnia, podobnie jak wysokowydajne rasy kur — i tylko do nich porównywalna — została metodami nowoczesnej hodowli, żywienia i utrzymania przekształcona ze swego pierwotnego trybu życia i bogactwa typów rasowych w jednorodne rasy użytkowe. Była niegdyś przede wszystkim kształtującym krajobraz zwierzęciem pastwiskowym, pilnowanym przez pasterzy; w XVIII wieku, poprzez wkrzyżowanie w Anglii ras azjatyckich i południowoeuropejskich, zyskała wyższą plenność wzrostową; w XIX stuleciu, jako uszlachetniona świnia krajowa, weszła powszechnie — w chowie oborowym z wybiegiem — w skład gospodarstw chłopskich. Dziś zaś, poczynając od drugiej połowy XX wieku, zostaje wyrwana ze związku życiowego całości gospodarstwa i produkowana w fabrycznej masowej hodowli. Celem nowszej hodowli było i jest: precz od słoniny — ku jednolitemu hybrydowi, wczesnodojrzałej świni mięsnej, która osiąga dojrzałość ubojową już w połowie życia ras wyjściowych. Jak w nowoczesnym chowie kur, tak i tutaj niezbędna dla duszewności bycia zwierzęciem domowym więź człowiek–zwierzę, a także więź z całością gospodarstwa i jego gruntami, zostaje wyłączona. Gdy ta podwójna relacja zanika, świnia więdnie duszewnie, a krajobraz {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
popada w jednostajną monokulturę&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. hierzu: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; i w wielu miejscach staje się obszarem utylizacji gnojowicy wieprzowej, powiązanej z rozległymi uciążliwościami zapachowymi i emisjami oddziałującymi na klimat. Pozbawiona nastroju i zniekształcona, leży polna dorfgemarkung obnażona — odbicie tego, co w postaci nieludzkości spotyka zwierzęta w dożywotnim chowie oborowym na betonowych rusztowaniach. Człowiek ma to w swoim ręku: czy w zwierzętach domowych widzieć tylko czysty pożytek ekonomiczny, przez co sam siebie duszewnie alienuje — czy też wyprowadzić ku rozkwitowi swe działające z głębi duszy instynkty dla dobra całości gospodarstwa. U świni domowej jako wszystkożercy instynkty te skierowane są ku niezwykle różnorodnej paszy, starannie dobieranej stosownie do potrzeby: trawa, siano, zboże, owoce, warzywa, korzenie, dżdżownice, ślimaki, rośliny dzikie i lecznicze, owoce leśne i inne.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Biorąc wszystko pod uwagę, świnia jest idealnym zagospodarowywaczem resztek w organizmie gospodarstwa — obok kur therapeutą w tępieniu wszelkiego robactwa. Swym wysoko rozwiniętym zmysłem węchu, skupionym w tarczy ryjkowej — tej jakby wywróconej na zewnątrz nosa zrośniętej z wargą górną — szuka pożywienia raz na powierzchni, raz ryjem pod ziemią. Letnie i jesienne wypasanie na ścierniskach zbożowych, zbranych polach ziemniaczanych i warzywnych czy na międzyplonach wiedzie ją na polną przestrzeń, zaspokaja jej popęd do ruchu, nienasyconą ciekawość i nie stawia żadnych granic miłości do rycia. Węsząc, jej natura pożądań pracuje się przez ziemię. Przy wypasie praca ryjkowa może przez uszkodzenie darni szybko stać się uciążliwością. Szkoda ta pozostaje w granicach, gdy dostępna jest wystarczająca powierzchnia pastwiskowa ze świeżym, zasobnym w białko porostem — przy czym lekkie rozerwania darni mogą stać się wręcz korzystne dla jej napowietrzenia i odmłodzenia. Dochodzi ponadto do rozsiewania nasion, a tym samym do większej różnorodności gatunkowej.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; W wielu miejscach wypas nie dochodzi do skutku z przyczyn kosztowych i ekonomiki pracy. Zamiast tego z praktyki wyłaniają się systemy chowu oborowego, które w miarę możliwości poprzez urozmaicone otoczenie uwzględniają wyrażanie instynktów behawioralnych: tworzenie grup, różnorodność paszy, odpadki z kuchni i przetwórstwa, zielonka, resztki paszowe z obory i tym podobne, możliwość rycia, taplania się, ocierania, powierzchnia do ruchu, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do spotkań i eksploracji, zadaszony zewnętrzny kącik do defekacji, wyścielone powierzchnie odpoczynku, miejsca do spania chroniące przed zimnem i wiatrem, zamknięte ze wszystkich stron, a także możliwość intensywnego kontaktu z opiekującym się człowiekiem — na przykład przez rozmowę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Świnie mają poczucie rodziny, są towarzyskimi i inteligentnymi, zmysłowo czujnymi zwierzętami: zmysł węchu dominuje w ich percepcji, kształtuje odczuwanie ich dobrostanu i niedoli. Żywo komunikują się za pośrednictwem subtelnego słuchu, a unosząc głowy, patrzą na zbliżającego się człowieka jasnym, wręcz rozumnym wzrokiem. Niemniej ich osiągnięcia mózgowe są w porównaniu z dzikimi pobratymcami obniżone nawet o 30%,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; to znaczy układ nerwowo-zmysłowy przesunął się bardziej w stronę rdzenia kręgowego i układu współczulnego i służy tym samym zwiększonej wydajności metabolicznej w zakresie płodności oraz przyrostów mięsa i tłuszczu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krytyczne pytanie, czy przez utratę osiągnięć zmysłowych zwierzęta głupieją, gdy człowiek czyni z nich zwierzęta domowe, musi być — pod warunkiem że jest on w pełni świadom swej odpowiedzialności wobec zwierzęcia domowego — odparowane słowem «Nie». Co zwierzę domowe ofiarowuje człowiekowi swymi osiągnięciami metabolicznymi, to musi on mu zwrócić w podwójnej mierze przez swe inteligentne postępowanie w chowie, żywieniu, pielęgnacji oraz przez hodowlę ujmującą istotę zwierzęcia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkcja uzębienia czyni ze świni wszystkożercę — jednocześnie mięso- i roślinożercę. Gryzie i żuje jak człowiek. Także w przewodzie pokarmowym przejawia się ta podwójna funkcja. Żołądek jednojamowy jest stosunkowo mały; wskutek tego świnia musi pobierać pokarm w sposób ciągły, w małych porcjach. W długim pasażu przez jelito cienkie, przy rozkładzie enzymatycznie łatwo przyswajalnych składników pokarmowych i ich resorpcji, zachodzi w jelicie ślepym i okrężnicy fermentacja mikrobiologiczna zasobnych w celulozę resztek paszowych. Świnia trawi gruntownie; wyciąga z pożywienia — w odróżnieniu od przeżuwaczy — siły, które jako istota zmysłowa, a zarazem metabolicznie czynna, zużywa sama dla siebie. Umniejsza to siłę nawozową jej wydzielin, nie zaś ich zawartość składników mineralnych. Kał — swą formą, barwą, konsystencją i zapachem — zależy od rodzaju spożywanego pokarmu. Gdy równowaga między trawieniem gruczołowym a mikrobiologicznym nie jest zachowana — na przykład przy żywieniu wysokowydajnym i dożywotnim chowie oborowym na rusztowaniach — powstaje gnojowica świńska, przy której {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nie należy dziwić się cuchnącemu odorowi ani jednostronnie popędowemu działaniu nawozowemu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wyważone dostosowanie chowu świń do własnej bazy paszowej gospodarstwa z ściółką, wybiegiem i w miarę możliwości wypasem daje nawóz ubogi w zapachy, zasobny w substancje, o raczej stałej konsystencji. Zapewne ze względu na odczucie wobec charakteru świni jako wszystkożercy w porównaniu z czystymi roślinożercami, w chłopskiej przeszłości obornik świński określano mianem «zimnego nawozu» — odpowiedniego mniej dla «zimnej gliny» niż dla «ciepłego piasku». W mieszaninie z pozostałymi nawozami wytwarzanymi w organizmie przedsiębiorstwa jest on cennym uzupełnieniem. Jako nawóz nosi substancjalnie, kompozycyjnie i pod względem sił piętno duszewnej natury świni. To, co ryjem wywraca z ziemi i smakując z rozkoszą spożywa jako pokarm roślinny i zwierzęcy, to, co duszewnie przeżywa w głębokim dobrostanie spoczynku — w tym wszystkim dokonuje ona — podobnie jak inne zwierzęta domowe gospodarstwa — «kosmicznej jakościowej analizy»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Wynik tej analizy wyznacza wartość nawozową. Jest ona za każdym razem inna, zależnie od tego, czy pasza pochodzi z importu, czy jest wytwarzana w samym gospodarstwie. Analizując własną paszę, świnia przygotowuje na swój sposób nawóz, który wychodzi naprzeciw siedliskowym potrzebom mnożenia żyzności gleby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Koń i osioł ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakkolwiek przeciwstawne są z natury mimo bliskiego pokrewieństwa, jako zwierzęta juczne, wierzchowe i pociągowe były najtrwalszymi pomocnikami człowieka — sięgając wstecz aż do czasów praperskiej kultury, do czwartego i piątego tysiąclecia przed Chrystusem. Koń niósł człowieka na jego wielkich, przekraczających granice wyprawach i podbojach, był środkiem przemieszczeń z miejsca w miejsce, wyruszał z nim do wielkich bitew; walczył pod jego dowodzeniem i przywódczym kierownictwem i składał siebie w ofierze. Ciągnął pług skibę za skibą i przywoził na wysoko załadowanym wozie drabiniastym plony do domu. Niezliczone zasługi wyświadczył koń człowiekowi i niewyobrażalne ofiary przy tym poniósł. I tak samo osioł — równie gotowe do służby co uparte zwierzę wierzchowe i nosiciel ciężarów chłopa i rzemieślnika aż po towarzysza żebraka. Wszelkie brzemiona dnia codziennego wkładano na tego małego, cienkonogiego osła; pewnym krokiem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dźwigał je przez pniaki i kamienie. Jakże bez osła mogłoby się utrzymać społeczne współżycie wśród ludów pasterskich i w obrębie gmin wiejskich oraz pomiędzy nimi? Tak więc niósł na swym grzbiecie najuboższego i jego ciążące brzemię, a w wjeździe do Jerozolimy w Niedzielę Palmową — najwyższą Istotę, która przezwyciężyła wszelką ziemską ciężkość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|138}} Oba — koń i osioł — należą do nieparzystokopytnych. Stają i chodzą na końcu środkowego palca u nogi, względnie środkowego palca u ręki. Palce te tkwią w kopycie, rogowym bucie nieprzepuszczalnym dla zewnętrznych promieniowań sił — podobnie jak racice parzystokopytnych i rogi przeżuwaczy. Choć konie bywają cieleśnie ciężkie, poruszają się z lekkością, wręcz taneczną swobodą. Piękność i elegancja ruchów konia są niezrównane — jego duszewna istota wyżywa się cała w języku ciała rytmicznej ruchliwości. Czy w stępie, czy w powściągliwym tanecznym kłusie, przy głowie uniesionej ku górze, czy w galopie rwącym naprzód z wyciągniętą szyją i rozdętymi nozdrzami — zawsze ukazuje obraz szlachetnego rozwinięcia siły i harmonii proporcji, która przez jeźdźca wznosi się ku jeszcze wyższej harmonii. Dopiero w jedności rumaka i jeźdźca objawia się szlachetność zarówno w postawie, jak i w charakterze. Inaczej jest, gdy zaprzęgnięty wkłada się w chomąto i ciągnie pług lub ciężki wóz, rytmicznie unosząc i opuszczając głowę z każdym krokiem — wtedy budzi obraz doskonałego oddania swej istoty wolicjonalnej na skinienie i prowadzącą rękę człowieka i na służbę, którą bezinteresownie spełnia wobec ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystkie chody konia właściwe są również osłowi. Mniej szlachetny w wyglądzie i ruchu, jest raczej pokorny — z głową zwieszoną ku dołowi, na ogół posłuszny i oddany wobec wszystkiego, czego się od niego wymaga, a potem znowu krnąbrny z zazwyczaj niedocieczonego powodu. W swoich rodzimych obszarach Orientu i Afryki wydaje się tym szlachetniejszy, im głębiej jest jeszcze osadzony w dawniejszych kulturowych formach świadomości i życia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koń jest w jeszcze wyższym stopniu niż osioł pojętny i wymaga od urodzenia gruntownego wychowania dla rozwinięcia swych talentów, a przez całe życie — do ich ćwiczenia pod kierownictwem człowieka. W przypadku szlachetnego konia arabskiego, na przykład, noworodkę trzymano przez pewien czas pod namiotem pasterskim, w łonie rodziny. Zwyczaj ten przetrwał aż do XX wieku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cielesność konia i osła jest obrazem ich duszewności, a zarazem obrazem krajobrazu — rozległości trawiastych stepów, w których ta duszewność przeżywa swoją radość ruchu. Z tego wynika, że&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
organizacja zmysłów skupia się w szczególności na zmysłach skierowanych na zewnątrz, obejmujących dal — na wzroku, słuchu i węchu. Wyraziste, uderząco wielkie oczy, osadzone po bokach głowy, obejmują niemal pełny krąg widzenia. Jedynie ku przodowi — przed głową i poniżej niej — jest ślepy pas o długości około dwóch metrów, którego nie można dostrzec, podobnie jak z tyłu po obu stronach kręgosłupa. W głębi pola widzenia, czyli w widzeniu trójwymiarowym, obejmuje jedynie stosunkowo wąski kąt patrzenia rzędu piętnastu do dwudziestu stopni ku przodowi. W pozostałej części kręgu widzenia obraz spłyca się i rozmywa ku tyłowi. Właśnie w owym ślepym pasie z tyłu siedzi jeździec, woźnica lub idący za pługiem oracz, który delikatnym pociągnięciem wodzy lub poprzez wędzidło określa chód i kierunek ruchu. W żywej grze małżowin usznych ujawnia się z najsubtelniejszymi niuansami kierunek duszewnej uwagi. Dźwięki dla nas niesłyszalne są wychwytywane z ogólnego tła akustycznego. Koń przyjmuje przede wszystkim przez słuch duszewne nastrojenie — na przykład to, jak się do niego mówi. Ustawienie uszu, czy nastroszone, czy obwisłe, zdradza wiele o jego duszewnym odczuwaniu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|139}} Zmysł węchu jest nadzwyczajnie wysoko rozwinięty. Wydłużona głowa kryje rozległy system jam nosowych, których wewnętrzna powierzchnia odpowiada mniej więcej całkowitej powierzchni zewnętrznej skóry zwierzęcia. Konie obwąchują się, aby się przywitać lub poznać. Swym niezwykle delikatnym węchem analizują otoczenie, na pastwisku dobierając pokarm, wykrywając wszelkie, nawet najsubtelniejsze wyziewy — i to niekiedy z wielkich odległości. Czy to właśnie te trzy zdolności zmysłowe — wzrok, słuch i węch — wraz z właściwością noszenia głowy uniesionej ponad kręgosłupem sprawiają, że koń jest tak pojętny, że reaguje z tak wysokim zróżnicowaniem, iż budzi przekonanie, jakoby potrafił myśleć? W greckiej mitologii saga o Perseuszu ukazuje, jak myślenie wyzwoliło się z krwistej związaności ciała — nośnika jasnowidzących sił działających w dawnych czasach: w mitycznym obrazie Perseusz ścina głowę Tytance Gorgo. Z potoku krwi wytryskującej z jej tułowia wyskakuje Pegaz, uskrzydlony koń. Symbolizuje on myślenie wyzwolone z ciała, którego skrzydła mogą się odtąd swobodnie wznosić ku światu ducha. To, co w inteligentnym zachowaniu końskiego ciała wydaje się krwisto związane — w człowieku wyswobadza się z tych więzów i staje się wolną duchowo-duszewną działalnością myślenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koń i osioł są roślinożercami. Choć są niezwykle mało wymagające i pobierają pokarm bogatszy w surowe włókno niż przeżuwacze z ich wysoko zróżnicowanym&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
układem przedżołądków, dysponują jedynie złożonym, jednokomorowym, stosunkowo małym żołądkiem. Za nim ciągnie się długie jelito cienkie, które rozkłada łatwiej przyswajalne składniki pokarmu. Trudniej strawne surowe włókno jest dopiero w potężnie rozwiniętym ślepym zaułku jelita ślepego, a następnie w okrężnicy i prostnicy bakteryjnie rozkładane. Ten sposób trawienia odpowiada ich sposobowi pobierania pokarmu. Konie jedzą dwa razy dłużej niż krowy — mianowicie szesnaście godzin dziennie. Są zwierzętami dnia i nocy. Dzięki dobremu wzrokowi nawet w ciemności znajdują z pewnym krokiem pokarm również w porze nocnej. Konie i tak skromny osioł doskonale nadają się do tego, by po zmianie pastwiska dogryzać rośliny omijane przez krowy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|140}} Radość ruchu i siła koni i osłów znajdują swój wyraz w ich mocno uformowanym, wciąż bardzo bogatym w surowe włókno kale. Jest on — biegunowo wobec «zimnego obornika świńskiego» — nawozem «gorącym». Przez nieprzerwany bakteryjny rozkład przyspieszany kontaktem z zewnętrznym powietrzem nagrzewa się bardzo szybko i z uwagi na tę właściwość był używany jako ogrzewanie podpowierzchniowe, a zarazem nawóz dla inspektów. Świeży obornik koński zawiera sporo amoniaku, jego zapach jest zatem silny, ostry i przenikliwy — ale nie nieprzyjemny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koń i osioł w wyniku mechanizacji procesów pracy pożegnali się w znacznej mierze z rolnictwem — na razie? Z nimi odszedł ważny element uduchowienia duszewną siłą organizmu gospodarstwa: zarówno pod względem wykorzystania paszy i słomy, szczególnego rodzaju nawozu i rytmizacji procesów pracy, jak i pod względem uduchowienia pracy duszewną siłą, którą wkładały w oddaną służbę ludzkiemu kierownictwu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pies i kot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obie należą do linii rozwojowej drapieżników. Swoim duszewnym życiem instynktowym wzbogacają one ciało duszne organizmu rolniczego w sposób wyraźnie sobie przeciwstawny. Pies jest najstarszym ze zwierząt domowych, kot zalicza się do najmłodszych; w Europie pojawia się dopiero od pierwszego tysiąclecia przed Chr.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typus psa spokrewniony jest z typusem jego dzikich pobratymców — wilka, jak typus kota z typusem żbika. Co uderza u psów szczególnie, to wielka zmienność form. {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojawia się już na samym początku ich udomowienia, ku końcowi &#039;&#039;trzeciorzędu&#039;&#039; (Atlantyda), w &#039;&#039;plejstocenie&#039;&#039; (epoki lodowcowe), nade wszystko zaś w &#039;&#039;neolicie&#039;&#039;, w pierwszych epokach poatlantyckich. Żadna z gatunków zwierząt domowych, które wyłoniły się w następnych czasach, nie osiągnęła już nigdy tej bogactwa form.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nasuwa się — jak już wcześniej zaznaczono — że rozwój zwierząt domowych był wytworem wczesnej ludzkości. Była ona w stanie, wychodząc z przeżywania duszy zwierzęcej i jej duchowego źródła, duszy grupowej, zatrzymać ją w kształtowaniu ciała na bardziej embrionalnym szczeblu, a tym samym zapewnić typusowi kształtującemu formę obfitość rozmaitych możliwości wyrazu. Im młodsze są gatunki zwierząt domowych, im bardziej ludzie wymieniali swoją instynktowną bezpośredniość duchową na przebudzenie do samoświadomości, tym uboższe w odmiany staje się oblicze zwierząt domowych. Jeśli w dawnorzymskich czasach bogactwo form znowu wzrosło (rasy psów miniaturowych), jest to już rezultat celowej selekcji hodowlanej, w sensie krzyżowania i doboru. Jak bardzo od początków aż po starożytną kulturę egipską udomowienie psa i kota — a tak samo innych gatunków zwierząt domowych — nie było w pierwszym rzędzie kwestią pożytecznej użyteczności, lecz jak nierozłącznie spleciony był pożytek z instynktownie, intymno-sakralnie odczuwaną więzią, wynika z jednej strony z kultury pogrzebowej jednoczącej człowieka i psa, z drugiej zaś z czci, jaką oddawano kotom i zamieszkującej w nich boskości — kultu, który osiągnął szczyt ku schyłkowi staroegipskiej kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duszewna dyspozycja psa i kota leży daleko od siebie. Jeszcze bardziej niż koń pies poddał swoje duszewne życie instynktowe, sumę swoich zdolności, kierownictwu człowieka — kot nie tak. Dobrze ułożony, pies słucha na każde zawołanie czy gwizd. Swoim pędem do ruchu sięga szeroko w dal — tak pies myśliwski tropem podążający czujnym węchem, oznajmiający znalezienie upolowanej zwierzyny lub ją aportujący, jako pies pasterski pędzący owce lub bydło lub trzymający stado w kupie. Zawsze po dokonanym czynie wraca, siada na tylne łapy, wachluje ogonem, wyciąga głowę wyprostowaną w górę, patrzy na swego pana wiernie oddany, w oczekiwaniu na następny rozkaz. Równie uważnie, z całkowitym oddaniem zachowuje się jako pies stróżujący dom i obejście, jako pies towarzyszący i przewodnik, jak pies dla niewidomych, jako pies węszący, z nieomylnością wywęszający najsłabsze ślady zapachowe, lub jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pies zaprzęgowy, ciągnący ciężkie ładunki przez śnieg i lód. Każda z tych zdolności stwarza sobie właściwe jej ciało: duże i silne, smukłe i szybkie, małe i zwinne itd. Ta cielesno-duszewna podatność na kształtowanie, obejmująca niemal każdą wyobrażalną postać ciała z odpowiednim każdej rasie zachowaniem, popada już od czasów rzymskich pod wpływ emocjonalności człowieka i wyradza się w hodowlę psów luksusowych, miniaturowych i do noszenia na rękach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wyraz istoty domowego kota jest zupełnie inny. Zdaje się on ewolucyjnie głębiej popaść w dzikość. Żyje niejako dwoma życiami. W jednym wyżywa się z dala od człowieka, aktywny nocą, jak jego dzicy pobratymcy. Wytężając wszystkie zmysły, podąża za instynktami łowieckimi, skrada się swoimi ścieżkami, czai się na zdobycz i chwyta ją potężnym skokiem. Gryzonie — myszy i szczury — to jego ulubiony pokarm, niestety również ptaki: naziemne ptaki lęgowe, gnieżdżące się w niskich gałęziach lub przelatujące za dnia zbyt nisko nad ziemią jaskółki, które chwyta niedbale szybkim uderzeniem wyciągniętej łapy. Drugie życie spędza, szukając domowego zacisza człowieka jako swojego miejsca snu, mrurkując łasząc się do członków rodziny, bawiąc dzieci i tym sposobem polecając się tej formie dalszej troski o wyżywienie. A potem znów nocą wyrusza w to inne życie. Znowu to emocjonalność człowieka, która — sprowadzona na manowce — czyni z kota zwykłe zwierzątko domowe do głaskania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa jest to przewyższający wszystko, różnicujący każdy odcień, wprawiający ciało i duszę w działanie zmysł węchu, u kota — wyspecjalizowany w widzeniu nocnym zmysł wzroku, które to organizm rolniczy wzbogacają szczególną jakością, porządkującą zasadą: Pies, który nocą na warcie szczeka, który towarzysząc chłopu z nosem przy ziemi obwąchuje pola, łąki i pastwiska śladem tropem, lub — idąc za skinieniem pasterza — obchodzi stado owiec i trzyma je na wyznaczonym mu terenie wypasu, jest w narzuconych mu granicach wykonawczym organem człowieka. Kot nim nie jest w tym sensie. Pozostaje niezauważony na swoich nocnych wędrówkach po obejściu i obrębie wsi, wyznacza własną miarę w tępieniu szkodliwych gryzoni i jest przy tym samowystarczalny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nie odchody psa i kota są tym, co organizm rolniczy przyjmuje z wdzięcznością — są nieprzyjemnie cuchnące, lecz nie mają istotnego znaczenia — lecz ich wkład to porządkująca funkcja strażnicza. Niestety pies i kot utracili tę funkcję jako poprowadzeni przez człowieka współkształtujący uczestniczy uduchowionej całości przyrody w znacznej mierze. Jako zwierzęta domowe, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
towarzyskie i luksusowe wyobcowały się w znacznej mierze z ciała dusznego organizmu rolniczego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Owca i koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tak zwanych «małych przeżuwaczy» zaliczają się owce i kozy — po psach należą one do najstarszych naszych zwierząt domowych. Mimo bliskiego pokrewieństwa różnią się znacznie temperamentem, ruchliwością i stopniem skromności potrzeb. Jak wszystkie przeżuwacze, pojawiają się w historii rodowej jako rogate parzystokopytne dopiero na końcu szeregu ssaków. Co więcej, wielość form dzikich przodków owco- i kozopodobnych oraz późniejszych form kulturowych rozwinęła się dopiero w przejściu z późnego trzeciorzędu w epoki lodowcowe (plejstocen) i w nich samych aż po czasy obecne (&#039;&#039;Holocen&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — a więc w czasach, gdy człowiek wkroczył między zwierzęta i z głębi swej kosmicznie ukształtowanej, instynktownie-duchobliskiej świadomości nawiązał z nimi stosunek magiczno-kultyczny, który znajdował wyraz w sposobie polowania — dla zdobycia pożywienia i odzienia — oraz w ofierze ze zwierząt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czy zatem nie nasuwa się pytanie, czy koczowniczy człowiek, wpleciony w działanie sił przyrody, nie brał udziału w tej przecież bardzo młodej dyferencjacji form? Czy nie wskazują na tę możliwość mity ludów — na przykład ofiara ze zwierząt złożona przez Abla, czy sięgające epok lodowcowych (&#039;&#039;plejstocen&#039;&#039;) rysunki naskalne, m.in. na Saharze, i wiele innych? Czy nie są one wszystkie wyrazem magiczno-kultycznej relacji człowieka ze zwierzęciem w czasach atlantyckich, późnego kenozoiku? I czy nie dokonało się potem, w drugiej epoce poatlantyckich dziejów (&#039;&#039;Holozän&#039;&#039;), z zaratusztrańskich misteriów, w rodzaju powtórzenia na wyższym szczeblu, udomowienie?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Owce i kozy, wyposażone we wszystkie znamiona swego bycia zwierzętami domowymi, pojawiają się od końca dziewiątego tysiąclecia p.n.e. w górskich rejonach Azji Południowo-Zachodniej. U owiec są to następujące znamiona: postać mniejsza niż forma dzika, wysoka zmienność wielkości ciała, brak sezonowej wymiany okrywy włosowej, jej przekształcenie w stale rosnące runo wełniste, żywe ubarwienie i wzorowanie. Podobną różnorodność wyglądu zewnętrznego wykazują kozy, aż po okrywę włosową przemienioną w wełnę u kóz angorskich i kaszmirskich.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Owce, a jeszcze bardziej kozy, są niezwykle skromne w potrzebach. Ich pokarmem są trawy, zioła, liście i pędy. Kozy cechuje przy tym wysoka zdolność przystosowania do aromatycznej, bogatej w celulozę i zasolonej oferty pokarmowej ekstremalnych stref geograficznych, na przykład terenów górskich i półpustyń. Nadmierne wypasanie tych ostatnich prowadzi szybko do postępującej dezertyfikacji. Dzięki wielorakim darom obojga małych przeżuwaczy — wełnie, mięsu, mleku, włosiu, skórze, wyprawionej skórze i rogowi — stały się one wielkimi towarzyszami kultury człowieka. Stały w zwartych stadach pod opieką ludów pasterskich jako podstawa ich egzystencji i w wielu miejscach w osadach wiejskich stały się «krową ubogich». Ścisły związek owcy z otoczeniem i z człowiekiem doprowadził na całym świecie do wielkiej różnorodności ras, od średniowiecza w Europie do wykształcenia się ras krajowych, w czasach nowożytnych zaś do hodowli liniowej na rasy mięsne, wełniane i mleczne. Hodowla białej owcy wełnistej (merynosa) dokonała się w Hiszpanii. Dziś znalazła ona, wielokroć z wkrzyżowaniem ras krajowych, największe rozprzestrzenienie na świecie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W Europie hodowla stadna pod kierownictwem wędrownego owczarza przetrwała w szczątkowej postaci do dziś. Opłacalność jej można utrzymać jedynie przez to, że stada owiec są stosowane przede wszystkim w obszarach chronionych dla pielęgnacji krajobrazu. Najbardziej spada hodowla kóz. 95% wszystkich kóz domowych służy samozaopatrzeniu w drobnorolniczo zorganizowanym rolnictwie krajów trzeciego świata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przejawy istoty owcy i kozy są wobec siebie polarne. Sprawności zmysłowe obojga są wprawdzie podobne — najdoskonalej rozwinięty jest węch, po nim wzrok, a z pewnym odstępem słuch. Lecz to, co duszewne, wyraża się odmiennie w mowie ciała i poprzez zmysły. Z głową zazwyczaj opuszczoną poniżej linii kręgosłupa, z masywniejszą budową ciała, bardziej zwrócona ku ziemi i ku wnętrzu własnej przemiany materii, cięższa w ruchach — duszewna istota owcy ujawnia się w sposób bardziej śniąco-powściągliwy. Inaczej koza: żwawo zerwa się, przeskakuje przez przeszkody po skałach i kamieniach, unosi wysoko głowę, ciekawie obwąchuje to i owo, wspina się na najbliższe wzniesienie, trzyma spojrzenie uważnie skierowane w dal. Zamiast żerować przemaszerowując po rozległych równinach, woli wypasać się w górach na stromych zboczach na wysokości głowy, lub staje pionowo na tylnych nogach, by z krzewu i drzewa dosięgnąć jeszcze najwyżej dostępnego liścia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Owce i kozy noszą rogi. W przeciwieństwie do bydła, u samców są one większe i w zależności od rasy spiralnie {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skręcone lub też wygięte szablowato ku tyłowi. Obok zwierząt rogowych istnieją rasy bezrożne, do których u owiec należy większość dzisiejszych ras użytkowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przy zawężaniu różnorodności ras hodowla koncentruje się na owcy wełnistej bądź mlecznej, u kóz zaś na zwierzętach mlecznych bądź mięsnych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Małe przeżuwacze są zwierzętami stadnymi — owce jeszcze bardziej niż kozy. Wskutek tego są z natury swej bardziej kształtującymi krajobraz w skali ogółu, mniej zaś organem kształtującym w poszczególnym organizmie rolniczym. Dopóki gromady wiejskie ze swymi gruntami istniały jeszcze jako w przeważającej mierze zamknięta całość, powołaniem owczarza było czynić swoje stado owiec organem tej całości: czy to przez wypasanie na ugoru, gruntach wspólnych lub odłogach, przez przepędzanie przez ścięte pola okopowych, przez zbyt bujnie w liść strzelające zasiewy ozime; czy to przez wypasanie bogatych w zioła poboczy dróg i miedzach polnych jesienią jako dietetyk dla nadchodzącej zimowej stajni; czy to wreszcie przez przetaczanie na polach dla celów nawozowych. Wszystko to było prawnie usankcjonowane i odbywało się w uzgodnieniu z gromadą wiejską. Ożywieniu zawodu owczarza stawiane są wąskie granice. Możliwości otwierają się w pielęgnacji obszarów chronionych lub w wielkich gospodarstwach z glebach o granicznych plonach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inaczej rzecz się ma z hodowlą owiec mlecznych i kóz mlecznych. Obie nie są związane ze stadem i mogą w mniejszych i większych stanach istotnie przyczyniać się do przenikania organizmu rolniczego duszą. Małe przeżuwacze szczególnie nadają się do dalszego rozwijania jednostronnie zorientowanych ogrodnictw w kierunku ogrodniczych gospodarstw. Zastępują tam bydło w zagospodarowaniu poplonów na zielony nawóz oraz odpadów z wielostronnej produkcji warzywnej i zapewniają ich przemianę w trwale działający nawóz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na drodze czterożołądkowego układu przeżuwaczy pokarm roślinny podlega niezwykle intensywnemu trawieniu (zob. rozdział «Rind», Pansenverdauung und Wiederkäuen, Seite 150ff). Umożliwia to rozkład celulozy, tzn. bogatych w surowe błonnikowe substancje pokarmowych, i czynienie ich użytecznymi dla wzrostu, utrzymania i produkcji (mleka, wełny, mięsa). W toku tego procesu trawiennego strumień roślinnego pokarmu otrzymuje odciśnięte weń siły organizacji duszewnej zwierzęcia. Stosownie do natury istoty owcy i kozy odcisk ten jest odmienny. Tej odmienności nie sposób wystarczająco ująć na podstawie ilościowego składu tak zwanych składników odżywczych nawozu. Nie ilościowy udział {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tychże jest miarodajny, lecz ich kompozycja dokonana przez działające w procesy życiowe siły ciała duszewnego. Sama natura istoty nawozi poprzez substancje. Tak odchody owcy działają łagodniej, harmonizująco i strukturująco na procesy życiowe, które w sferze wegetatywnej zagęszczają się ku owocowi żywnościowemu — na przykład u warzyw liściowych. Nawóz kozy natomiast działa gwałtowniej i, jak można domniemywać z natury istoty kozy, pobudzająco na impuls wzrostowy w osi korzeń–łodyga–kwiat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wkład owcy w przenikanie krajobrazu duszą staje się doświadczalny, gdy pasterz ze swym stadem owiec ciągnie jesienią przez grunty gospodarstwa i poza nie, przez otaczający krajobraz kulturowy: pasterz ze swą laską kroczący na przedzie, stado gęsto stłoczone za nim; lub stojący pośrodku pola, owce szukające pokarmu wokół niego ze wszystkich stron. Ta sceneria budzi nastrój głębokiego pokoju, który rozciąga się nad krajobrazem — obraz doskonałego spokoju i ruchu zarazem. Takie ciągnące przez pola, od gruntów do gruntów stado owiec, którego każdy przejaw istnienia skupia się w świadomości pasterza i z niej jest kierowany, stwarza związki, które łączą poszczególne organizmy rolnicze w wyższą jedność krajobrazu kulturowego. W porównaniu z owcami kozy są mniej zwierzętami stadnymi. Mają więcej «własnej woli». Utrzymuje się je w ograniczonym zakresie dla produkcji mleka i mięsa i świadczą — częściowo jako zastępstwo dla bydła — w kanonie wszystkich zwierząt domowych cenne usługi w kształtowaniu ciała duszewnego organizmu rolniczego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Bydło ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Pochodzenie i mit =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Według powszechnie przyjętego poglądu bydło domowe (&#039;&#039;Bos taurus&#039;&#039;) pochodzi od tura (&#039;&#039;Bos primigenius&#039;&#039;).&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Die moderne zoologische Haustierforschung betrachtet […] heute mit Sicherheit nur ein Wildrind, den Ur- oder Auerochsen als alleinige Stammform der Haustierrinder.» (Współczesne zoologiczne badania nad zwierzętami domowymi uznają [...] dziś z pewnością tylko jedno dzikie bydło, tura lub żubrobyka, za jedyną formę macierzystą bydła domowego.)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, Augsburg 2000, S. 375.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przyjmuje się, że europejskie rasy bydła przybyły z «żyznego półksiężyca», z Azji Przedniej i Środkowej. Najstarsze znaleziska kostne sięgają ósmego tysiąclecia przed Chr., a więc początków {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kultury praperskiej. Wczesne, jak i wszystkie późniejsze rasy bydła mają mniejszą budowę ciała niż przypuszczalna dzika forma tura i od samego początku wykazują wysoką zmienność zewnętrznej postaci. Właśnie na przykładzie zwierząt pastwiskowych — bydła, owiec i kóz, najstarszych zwierząt domowych po psach — wyraźnie widać, jak wywodzenie ich od dzikich form pozostaje w mroku. Gdy spojrzeć na mity ludów, na przykład na ofiarę Abla w Starym Testamencie — był on pasterzem — na czoło religijnych obrzędów ofiarnych wysuwają się przede wszystkim owca i bydło. «Kulturhistorische Dokumente zeigen, dass die Rinder in Mesopotamien, Ägypten, Persien und Indien zunächst nur zu Kultzwecken gedient haben.» (Dokumenty historyczno-kulturowe świadczą, że bydło w Mezopotamii, Egipcie, Persji i Indiach służyło początkowo wyłącznie celom kultowym.)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 377.&amp;lt;/ref&amp;gt; W staroegipskim micie w bydle czczono praobraźnie boginię nieba Hathor, przedstawianą jako krowa dźwigająca między rogami tarczę słoneczną. W dzisiejszych Indiach krowa jest u hindusów, jak od praczasów, święta. Czy nie wskazuje to raczej na to, że duchowo-realne przeżycie istoty bydła — tego, czym jest nadzmysłowo dusza grupowa,&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. np.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, GA 98, Vortrag vom 7. Juni 1908, Dornach 1996, S. 96–97.&amp;lt;/ref&amp;gt; — stało u kolebki jego udomowienia?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Miejsce w organizmie gospodarstwa =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W odniesieniu do kształtowania organizmu rolniczego jako zamkniętej w sobie całości bydło, a właściwie uformowany do wyższej jedności organizm stada, jest «Königin und König» (królową i królem) wśród wszystkich zwierząt domowych. Tak, każde z nich — jak zaznaczono w poprzednich rozdziałach — wnosi swój wkład stosownie do tego, co duszewne, zanurzone w budowie ciała. Jednak istocie krowy właściwa jest pewna moc universalna. Z tego powodu w ścisłym sensie nie można zrezygnować z hodowli bydła. Jej istotne znaczenie leży dopiero na drugim miejscu w tym, co wytwarza w postaci artykułów spożywczych i innych surowców. To jest strona zewnętrzna. Reprezentuje ją szereg płodów rolnych, stanowiących istotną podstawową kolumnę pratwórczości wartości w życiu gospodarczym. Pierwotne świadczenie leży po stronie wewnętrznej; jest to szczególna zdolność wzajemnego odnoszenia fizjologicznych funkcji, a jeszcze głębiej — członów istoty organizmu gospodarstwa — do siebie nawzajem, i tym samym utrzymywania go jako całości w zdrowiu i zdolności do rozwoju. Krowa — zawsze rozumiana jako ogniwo stada związanego z gospodarstwem — narzuca z siebie samej mądrą miarę {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w kształcie swojego ciała i w mierze współdziałania swych układów narządów przez swoją działalność, i tym samym od strony przyrody wyznacza miarę, wewnętrzną ekonomię całości gospodarstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O prawdziwym organizmie stada można mówić dopiero wtedy, gdy stado przez kolejne pokolenia uzupełnia się z własnego przychówku i związało się z warunkami siedliskowymi aż po własną bazę paszową gospodarstwa. Buhaje-reproduktory mają szczególny status: w regularnych odstępach czasu zastępuje się je ojcami z hodowli podobnego charakteru w celu odświeżenia krwi stada. Organizm stada jest nadrzędny wobec sumy poszczególnych zwierząt. Wyraża się to między innymi w równoczesności dobowo-rytmicznych zachowań zwierząt. Rano podążają w jakby hierarchicznym porządku za krową przewodnią na pastwisko. Tam rozkładają się, lecz nie biegają bezładnie; pasąc się, ciągną w jednym kierunku, przez siedem do ośmiu godzin dziennie pobierają pokarm, przerywany wspólnymi fazami przeżuwania, które również zajmują około ośmiu godzin dziennie. Również podchodzenie do wodopoju, przerwy w wypoczynku i oddawanie mleka podlegają ścisłemu rytmowi, władającemu całym stadem. Wszystkie środki pielęgnacji, żywienia, opieki i hodowli powinny służyć umacnianiu tego stadowo-rytmicznego dziania się. Im jest ono bardziej rozwinięte, tym stado zdrowsze.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody leżące u podstaw powszechnie dziś na świecie praktykowanej masowej hodowli — żywienie kiszonką i łatwo przyswajalnymi paszami treściwymi z całego świata, całoroczne utrzymywanie w oborze na betonowych rusztach, praktyka usuwania rogów i hodowla nastawiona na maksymalną wydajność, skupiona na drastycznie skróconej długości życia itd. — osłabiają krowy. Oznacza to utratę zdolności do wytwarzania własnego, zamkniętego w sobie ciała duszy. Krowy mleczne są już w młodym wieku wyczerpane i z reguły po czterech i pół roku, to znaczy po dwóch «przemocowych» laktacjach, wybrakowane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Liczebność hodowli bydła zależy od wielkości gospodarstwa, od jego naturalnego uposażenia pod względem warunków klimatycznych i glebowych, a tym samym od potrzeb nawożenia, oraz — w różnych stopniach — od intensywności użytkowania. Decydująca jest tu własna baza paszowa gospodarstwa, obejmująca dostępne użytki zielone — łąki i pastwiska — oraz polową uprawę pasz. Rozmiar tej ostatniej wynika z kształtowania płodozmianu w uprawie roli. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Przejaw istoty i jej poznanie =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako przeżuwacz najwyższego szczebla rozwoju krowa jest istotą równie żywą w przemianie materii, co rytmiczną. Jej aktywność nerwowo-zmysłowa natomiast — jeśli pominąć wysoko wyspecjalizowane osiągnięcia węchu i smaku — w stosunku do otoczenia wyraźnie ustępuje w tło. Jej zmysłowe dokonania służą przede wszystkim jej wnętrzu, jej czynności trawiennej. Inteligentne jestestwo krowy ujawnia się na zewnątrz raczej jako flegmatyczne, głucho śniące, ku wnętrzu zaś — w bogatym, pełnym mądrości życiu instynktowym. Krowa przeżywa siebie, głęboko introwertycznie, w pewnym rodzaju wewnętrznego oglądu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kto stara się poznaniem zbliżyć do istoty bydła, musi skierować uwagę na jego główną czynność: na procesowe kroki we współdziałaniu tego, co zewnętrzne i wewnętrzne, przy pobieraniu pokarmu — poprzez przetwarzanie mas paszowych w trawieniu aż po wydalanie nawozu i gnojowicy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podążając za tym, co poszczególne fakty przyrodoznawstwa przynoszą w odniesieniu do przebiegu trawienia, szybko natrafia się na granice poznania. Na ogół się ich nie dostrzega, ponieważ niewystarczająco uważa się na próg tego, co zmysłowo nieobserwowalne, i w następstwie tego nie przypisuje mu właściwej wagi. Niepostrzeżenie wpada się w abstrakcyjne, pozbawione jakości wyobrażenia modelowe. Gdy jednak uświadomi się sobie tę granicę poznania, która otwiera się między tym, co postrzegalne przedmiotowo, a procesualną stroną dziania się substancji — na przykład przy przejściu z zewnątrz do wewnątrz przez ściany jelit — zaczyna się dopiero prawdziwie doceniać i wartościować znaczenie oraz doniosłość wyników badań duchowych Rudolfa Steinera. Włączone w obieg poznania, wyniki tych badań przemieniają wiedzę opartą na zewnętrznych zmysłach w stale rozszerzający się proces poznawczy. Oświetlają one czynne agens — to, co istotowo-działające — które przywołuje zjawiska w ich formach i barwach. Wyniki badań duchowych dodają do zewnętrznej strony świata zjawisk istotowo-twórczą stronę wewnętrzną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trawienie w jamie ustnej =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Już przy pobieraniu pokarmu — dziennie około jednej ósmej masy ciała; odpowiada to 60–70 kg świeżej substancji — układ przemiany materii i kończyn dominuje nad rejonem głowy. Głowa zanurza się, wyczuwając ryjkiem, głęboko w masę paszową; kończynopodobnie oplatając {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
długim językiem kępkę trawy, ziół lub siana, wciąga ją do pyska i — w przypadku zielonki — odrywa ją, przyciskając dolną szczękę do krawędzi bezzębnej płytki szczęki górnej. Pomiędzy tymi ruchami język ślizga się z lubością po ryjku i smakuje wydzieliny gruczołów tego ostatniego. Prawdopodobnie przeżuwacz przeprowadza przy tym rodzaj pierwszej analizy jakościowej pobranej paszy, zapewne również pod kątem rodzaju i ilości wydzielanej śliny. W ryjku warga górna zrośnięta jest z jamami nosowymi. Dzięki temu pobieranie pokarmu i oddychanie są ze sobą ściśle powiązane, a podobnie zmysł dotyku, smaku i węchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podczas krótkiego pobytu paszy w wydłużonej jamie ustnej znów to język przesuwa paszę rytmicznie tam i z powrotem między rzędami zębów trzonowych w nielicznych aktach żucia. Tym samym wprowadzany jest pierwszy krok trawienny poprzez rozdrabnianie i ślinienie. Szereg gruczołów różnej wielkości wydziela ślinę — przy żywieniu sianem do 180 litrów dziennie — i zapewnia enzymatyczny rozkład skrobi w cukry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trawienie w żwaczu i przeżuwanie =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trawienie w jamie ustnej doznaje potężnego wzmocnienia w akcie przeżuwania. Dokonuje się on w kierunku odwrotnym do pobierania pokarmu. To, co bydlę przeżuło, przesmakowało i połknęło, wyciąga z powrotem porcjami z głębszej strefy trawiennej — z przedżołądków — przeżuwa ponownie i dopiero teraz gruntownie. Zależnie od rodzaju paszy, czy to świeżej zielonki, czy siana, wykonuje 30 do 80 uderzeń żucia na porcję.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Temu procesowi poprzedza pewna godna uwagi przemiana. Ledwie rozdrobnione, kępka po kępce trafia z jamy ustnej rejonu głowy przez przełyk i rozdzielającą przeponę do obszaru brzucha, do trzech bezgruczołowych przedżołądków: po pierwsze do «czepca» (&#039;&#039;Reticulum&#039;&#039;; zwany też żołądkiem siatkowatym lub odśrodkowym), stamtąd po drugie do żwacza, a po trzecie do ksiąg, czyli żołądka listkowatego (&#039;&#039;Omasum&#039;&#039;). Jeśli nie wcześniej w żwaczu, to w księgach rozstrzyga się ostatecznie, czy papka paszowa trafia do trawienia dalszego w żołądku właściwym, czyli trawieńcu, czy też — wyciśnięta — wraca jeszcze raz do jamy ustnej, by zostać przeżuta. Jedynym w swoim rodzaju zadaniem przedżołądków, a przede wszystkim żwacza, jest mikrobiologiczny rozkład bogatego w surowy błonnik pokarmu roślinnego. Żwacz, o ogromnej pojemności wynoszącej ok. 150 litrów, rozciąga się od przepony ku tyłowi aż do jamy miednicy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|151}} Wraz z czepcem i księgami wypełnia całą lewą połowę jamy brzusznej. W wielkim zbiorniku fermentacyjnym żwacza, w nieustannie poruszanych masach paszowych, zachodzą intensywne procesy fermentacyjne. Choć przebiegają chaotycznie, podlegają ściśle kierownictwu ciała astralnego krowy. Podczas tych rytmicznie dokonujących się przeobrażeń bakterie i orzęski należące do pierwotniaków rozkładają łatwiej przyswajalne składniki papki paszowej, przy czym część z nich — przede wszystkim energetycznie bogate kwasy tłuszczowe — przedostaje się już tutaj, w trakcie przejścia przez metabolicznie czynną błonę śluzową żwacza, do krwiobiegu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kiedy żwacz jest pełny — widoczne z zewnątrz po wybrzuszeniu lewej strony brzucha — a więc gdy następuje uczucie sytości, krowa, a zwykle cała stada, kładzie się i po pewnym czasie zaczyna przeżuwać. Zawartość żwacza porządkuje się w trzy warstwy: dolną płynną, unoszoną nad nią środkową z materiału jeszcze grubszego oraz górną warstwę gazów fermentacyjnych. Z warstwy środkowej żwacza oraz z wyciśniętego materiału ksiąg bydlę połyka teraz porcję za porcją z powrotem do pyska i tą samą drogą odprowadza gazy fermentacyjne. Wnikają one wraz ze strumieniem wydychanego powietrza aż do zatok czołowych, a nawet do wnętrza rogu czaszki. Tutaj otwiera się przed bydlęciem rozległy obszar percepcji i jakościowej analizy tego, co do tego momentu procesu trawiennego — substancjalnie i pod względem sił — zdążyło mu się odsłonić.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Przeżuwanie jako percepcja i selekcja substancji i sił =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W czasie przeżuwania — osiem do dziewięciu godzin na dobę — wyraz istoty krowy zmienia się gruntownie. Jej aktywność przemiany materii i kończyn w znacznej mierze opada. Wszelka wewnętrzna i zewnętrzna czynność przesuwa się ku biegunowi głowowemu. Nie tylko mięśnie policzkowe pracują w silnym, rytmicznym ruchu, mieląc przełknięty z powrotem, porcjowany po około 100 gramów, włóknisty kęs paszowy — tak samo działa język i ślinianki. Zupełnie inaczej mają się rzeczy ze zmysłami. W skupieniu na akcie przeżuwania przychodzą niejako do spokoju, do «Besinnung» (wyciszenia, zebrania w sobie). Dopiero teraz krowa naprawdę przenika myślą to, co z zewnątrz przyjęła jako żywą, ustrukturowaną substancję — z tego pola, tej łąki czy pastwiska. Owszem, podczas {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wędrownego wypasania zdążyła to już wyczuć dotykiem, smakiem i powonieniem. Teraz jednak, w ponownym smakowania już wstępnie strawionego strumienia paszy, to, co postrzegała, łączy się z całym jej życiem duszewnym. To, co przedtem było jedynie żywą, ustrukturowaną masą roślinną, zostaje teraz w percypującym przeżuwaniu wyniesione do rangi duszewnego odczuwania. Krowa budzi się w tej czynności do swojej świadomości — śniącej, całkowicie zanurzonej w procesach cielesnych. To siła odczuwania ciała dusznego przenika odtąd dalsze dzianie się trawienia aż po końcowy produkt nawozu i gnojowicy. To, co Rudolf Steiner nazywa «kosmisch-qualitativer Analyse» («kosmiczną jakościową analizą»)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, którą zwierzę przeprowadza w trawieniu, dotyczy w najwyższym stopniu bydła. W przeżuwaniu analiza ta bierze swój początek. Uwidacznia się to w oczach — spojrzenie zmienia się podczas przeżuwania. O ile zazwyczaj patrzy się w wielkie oczy jak w błękit głębokiej studni, o tyle teraz, przy lekko uniesionym łbie, oczy i pysk nabierają napięcie skupionego wyrazu. Wygląda to tak, jakby krowa «medytowała» wszystko to, co w tej pierwszej fazie trawienia uwewnętrzniła jako postrzeżenia. Tak intensywnego, ku wnętrzu skierowanego spojrzenia nie znajdzie się chyba nigdzie indziej w królestwie zwierząt. Jest tak, jakby w wyrazie oczu odbijało się uświadamianie sił kształtujących, które wyzwalają się podczas mielenia węglowych szkieletów i struktur białkowych mas roślinnych. W akcie przeżuwania krowa jest całkowicie przy sobie, blisko samopostrzegania, którego mieć nie może, ponieważ nie posiada inkarnowanego Ja. Przez bliskie sąsiedztwo jej wysoce skoncentrowanego ciała dusznego z jej jaźniowością, która przeżywia się jako jej «dusza grupowa»&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; i daje o sobie znać w odbiciu w organizmie stada, jest ona w szczególnym stopniu zdolna do wewnętrznego przetwarzania potężnie falującej masy sił kształtujących. W pierwszym kroku przeprowadza wspomnianą «kosmiczną jakościową analizę» w rozkładaniu pokarmu roślinnego, osiągając swój szczyt w akcie przeżuwania. Analizuje — w duszewnej głuchości — siły kształtujące, które z kosmosu, w świetle słońca, zbudowały postać roślinną, zastygły w jej poszczególnych formach i stały się zarazem nosicielami żywego dziania się substancjalnego w roślinach. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trawienie w jelicie cienkim i grubym =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W rozkładaniu form roślinnych w przewodzie pokarmowym siły kształtujące wyzwalają się stopniowo z ich substancjalnego skrępowania. Jest to wynik stopniowego procesu rozkładu, który przebiega w trzech fazach: mechaniczno-mikrobialnej od żucia poprzez czynność żwacza i psałterza, wybitnie enzymatycznej, lecz i bakterialnej od trawieńca przez jelito czcze (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) do jelita krętego (&#039;&#039;Ileum&#039;&#039;), a stamtąd czysto mikrobialnej od jelita ślepego (&#039;&#039;Caecum&#039;&#039;) przez okrężnicę (&#039;&#039;Colon&#039;&#039;) do odbytnicy (&#039;&#039;Rectum&#039;&#039;). Podczas gdy w przedżołądkach rozkład celulozy jest procesem dominującym — a równolegle, za sprawą niezwykle aktywnej działalności drobnoustrojów, zachodzi przebudowujący i budujący metabolizm białkowy — w trawieńcu (&#039;&#039;Abomasum&#039;&#039;), w kwaśnym środowisku wywołanym przez soki żołądkowe, rozpoczyna się rozkład białek. Postępuje on dalej, obejmując obumarłe masy drobnoustrojów z przedżołądków, na drodze enzymatycznej i bakterialnej przez odcinki jelita cienkiego (&#039;&#039;Intestinum tenue&#039;&#039;): najpierw przez wydzieliny trzustki (&#039;&#039;Pancreas&#039;&#039;), które — podobnie jak żółć emulgująca tłuszcze — uchodzą do dwunastnicy (&#039;&#039;Duodenum&#039;&#039;), następnie przez jelito czcze (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) obsadzone niezliczonymi gruczołami i kosmkami oraz przez krótkie jelito kręte (&#039;&#039;Ileum&#039;&#039;). To ostatnie tworzy śluzę między jelitem czczym a jelitem grubym — zapobiega cofaniu się treści z bogatej w bakterie okrężnicy i odbytnicy do ubogiego w nie jelita czczego.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jelito cienkie osiąga u dorosłej krowy łączną długość do 48 metrów. Zwisa ono bogato pofałdowaną spiralą z krezki (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;) — wielofałdowej podwójnej blaszki surowiczej. Krezka i jelito cienkie obejmują wieńcowato wwijającą się i wywijającą spiralę okrężnicy, która — przylegając do jelita krętego i ślepego i uchodząc w jelito grube, czyli proste — tworzy trzeci odcinek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z bogatej w grube włókna masy paszowej przeszło niestrawione przez żwacz i jelito czcze, podlega teraz ponownie intensywnemu, mikrobialnemu rozkładowi. Niemały resztek niestrawionego włókna surowego, przeniknięty wciąż aktywną masą drobnoustrojów, ukazuje się wreszcie jako placek krowiego łajna. Pytanie brzmi, czy ten mikrobialnie ożywiony, substancjalny resztek stanowi sam w sobie całą wartość nawozową obornika.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Substancjalno-procesowe dzianie się w przewodzie pokarmowym należy — choć przebiega pod władzą istoty zwierzęcia — od początku do końca {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do świata zewnętrznego. Jego zadaniem jest przezwyciężenie obcości pokarmu. Dokonuje się to przez całkowity rozkład, i to tak dalece, że wypreformowana postać, substancjalna i siłowa konfiguracja pokarmu — czy to traw, ziół, czy roślin strączkowych — całkowicie traci swój charakter własnej istoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Próg między światem zewnętrznym a wewnętrznym ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Próg między — wsuniętym w ciało zwierzęcia — zewnętrznym światem przewodu pokarmowego a władną mocą wewnętrznego świata własnej istoty tworzą ścianki śluzówkowe żwacza, trawieńca, jelita cienkiego i, wygasając, jelita grubego oraz odbytnicy. Te błony graniczne są organami o budowie odwróconej w porównaniu do zewnętrznej skóry ciała: potężnie rozwinięte błony śluzowe zwrócone są na zewnątrz, ku strumieniowi paszy; są one w najwyższym stopniu metabolicznie czynne zarówno w rozkładaniu paszy, jak i we wchłanianiu substancji wyzwolonych z ich obcości. Strona ściany jelitowej zwrócona ku wnętrzu ciała — błona surowicza, czyli &#039;&#039;surowicówka&#039;&#039; (&#039;&#039;serosa&#039;&#039;) — jest unerwiona. Należy ona do &#039;&#039;otrzewnej&#039;&#039; (&#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;), która wykłada jamę brzuszną niczym «wewnętrzne niebo» i tym samym reprezentuje zmysłowo-nerwowy, czyli percepcyjny biegun ścian jelitowych. Pomiędzy nimi artykułuje się, tworząc środek, okrężna warstwa mięśniowa, która rytmicznie zapewnia między innymi ruchy perystaltyczne. To samo duszewne jestestwo krowy jest czynne w trzech członach błon trawiennych — zarazem postrzega to, co się dzieje, i wprawia w harmonijną całość funkcje całego ciała.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z przewodu pokarmowego wpływa więc w wewnętrzną przestrzeń cielesną eteryzowany i przeniknięty duszą strumień substancji: strumień eterycznych sił kształtujących, wyzwolonych z ich wiązania w formy roślinne; oraz promieniowania sił doznaniowych, to znaczy sił duszewnych, które krowa rozbudziła w sobie przez swoją działalność zmysłową, a szczególnie podczas przeżuwania. Pierwsze zostają przyjęte przez krew i stoją do dyspozycji budowania własnej substancji ciała, wzrostu i reprodukcji. Drugie promieniują w organizmie w ścisłym związku z krwią. Krew żylna, odpływająca z wielkiego krwiobiegu, ładuje się substancjami i siłami wybranymi w ścianach jelitowych. Przez wątrobę dostaje się do małego krwiobiegu serca i płuc, gdzie ożywia się w krew tętniczą. Z serca wpływa w wielki krwiobieg, przy czym część odgałęzia się ku przodowi w pień tętnic głowowych, z których jedna sięga {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aż w czopy kostne i ich okostne (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;), a także w podskórze obydwu rogów. Jak silne jest ukrwienie czopów rogowych wyrastających z kości czołowej, okazuje się w przypadku złamania rogu: krew tryska niemal niepowstrzymanie, niczym z żywego źródła.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Znaczenie rogów i racic ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W rogach i kopytach krew – a wraz z nią eteryczno-astralne promieniowanie – napotyka nieprzepuszczalną dla tego promieniowania ścianę: zewnętrzną powłokę rogową. Jest ona rogowo stwardniałą skórą zewnętrzną, czystą «formą», biegunem śmierci naprzeciw bieguna życia strumienia substancji pulsującego z głębin ciała. Tu, w tym punkcie spiętrzenia czy śmierci, krew i promieniowanie zostają odrzucone z powrotem w organizm.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; W rogach i kopytach przeżuwacz zamyka się całkowicie przed napływającymi oddziaływaniami kosmosu i ziemi. Krowa zostaje odrzucona na siebie samą – nie jednak w kierunku wzmożonej świadomości w głowie, lecz ku podwyższonej sile kształtowania w tym, co żywe, po stronie bieguna przemiany materii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przebieg kosmiczno-jakościowej analizy dokonuje się w procesualnych krokach, w których funkcja układu nerwowo-zmysłowego w stosunku do funkcji układu przemiany materii polaryzuje się w dwojaki sposób: zmysłowa czynność przeżuwania oraz selekcji przez ściany żwacza i jelita cienkiego stoi polarnie wobec ciągu kroków trawiennych, które zaczynają się w pysku od ślinienia i rozdrabniania, kontynuują się w przedżołądkach w mikrobiologicznym rozkładzie, osiągają punkt szczytowy w trawieniu żołądkowym i jelita cienkiego, a w jelicie grubym dochodzą do zakończenia. Tu kompozycje substancjalne paszy zostają rozłożone tak dalece, że tracą swój własny charakter. Wprowadzane są stopniowo w stan fizykalno-mineralny, nieorganiczny, który od strony substancjalnej otwiera kosmiczno-jakościowej analizie rozległe pole. Polarnie wobec tego niszczącego dziania się stoi strumień życiowy krwi, który te wprawione w stan nieorganiki substancje wprowadza w własne procesy budulcowe ciała i prowadzi je aż po peryferyczne granice rogów i kopyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przeżuwanie jest procesem zmysłowym, który przez mózg staje się głucho świadomy i odbija się w skupionym wyrazie twarzy. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krowa postrzega gospodarstwo poprzez paszę. W żuciu staje się jej świadomy substancjalny i siłowy charakter tego pokarmu, jak również jego pochodzenie z gruntów wiejskich gospodarstwa. Te funkcje zmysłowe kontynuują się ku tyłowi w żwaczu i jelicie. Pogrążają się tam stopniowo w nieświadomość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To zaś, co rozgrywa się w rogach i kopytach, jest wzmożonym postrzeganiem zorientowanym na rozbudzenie życia instynktownego. Postrzeganie odsłania, co przenikniętego duszą życia krew niesie z obszaru trawienia ku przodowi, przeciw peryferii ciała. W uderzeniu o martwą powłokę rogową nie rozbłyska świadomość związana z mózgiem, lecz duchowa siła działająca w podświadomości, wstecznie promieniująca w organizm. Rozumienie dla natury tej siły może wyłonić się, gdy porównawczo skieruje się spojrzenie na działającą w człowieku nadzmysłowo siłę myślenia, której produktem są myśli, które następnie – jako przyciemnione cienie swej duchowej istotowości – stają się świadome w biegunie głowowym przez mózg. W krowie siła ta nie wznosi się do opartego na myślach samoświadomości. Pozostaje związana z przemianą materii jako siła mająca moc działać łagodząco, porządkująco, otwierająco na potencjały żywej działalności, na wyzwolone z trawienia eteryczne siły kształtujące. Te potencjały dają się porównać z imaginatywnym światem obrazów, który np. artysta rozbudza w sobie w czasie tworzenia swego dzieła. To, co krowa ma z natury swych zadatków, człowiek może rozwinąć w samodoskonaleniu przez myślenie wolne od ciała. Przez nie uczy się w pełnej świadomości poznawać działający wokół niego i w nim świat sił w prawdziwych obrazach. Jest to krok ku Imaginacji – pierwszy krok od poznania zmysłowego do poznania ducha.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmiczno-jakościowa analiza i zalążek jaźni ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z całościowego oglądu istoty bydła wyłania się następujący obraz: jeśli żucie przeżute znamionuje początek kosmiczno-jakościowej analizy, to procesy zachodzące w rogach i kopytach stanowią jej dopełnienie. Polega ono na wstecznym spiętrzeniu krwi oraz odrzuceniu związanych z krwią promieniowań z powrotem w organizm — odpartych przez powłoki rogowe, które obumarły do czystej formy. Wsteczne promieniowania zawierają sumę wszystkiego, co ciało-duszne bydła przyswoiło sobie z procesu trawienia jako umacniające doznania. {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokarmem bydła są rośliny, przede wszystkim łodygi i liść. Są one tworami promieniowań kosmicznych wnikających w ziemską substancjalność. Gdy spożywamy rośliny, spożywamy kosmos. Bydło z jego wysoce rozwiniętym życiem instynktowym analizuje kosmiczny udział w fizycznym ukształtowaniu postaci rośliny. Narząd przetwarzający wynik tej analizy, tego wstecznego promieniowania, to nie uświadamiający mózg. Myśleć raczej trzeba o tym, że przeciwbiegunowo jest nim wrażliwe otrzewna wyścielająca całą jamę brzuszną, a w szczególności &#039;&#039;mesenterium&#039;&#039;. Skupia się ono dwupłatowo zwłaszcza w krezce, która dźwiga jelito cienkie. To, co w senno-śniącej świadomości odsłania się bydlęciu, to już nie forma, lecz substancjalno-mocarne, stronę istoty tworzywa. Jego własna, nieinkarnowana jaźń — «dusza grupowa» — wstępuje w głębinach przemiany materii w związek z istotowym pragrунtem substancjalności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Powyższe rozważania nad tą relacją istoty mogą zbudować pomost do początkowego rozumienia tego, co Rudolf Steiner — mając na widoku bydło — nazywa «Ich-Anlage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zadatkiem Ja. Czyż to nie ona wchłania wynik «kosmiczno-jakościowej analizy» i tak jako użyźniający zdrój sił wyciska swoje piętno na nawozie krowim? Tak rozumiany, nawóz krowi niesie «coś eteryczno-astralnego, co z prawa przynależy do brzucha zwierzęcia», i zapładnia tym glebyobrębu gospodarstwa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; To «zadatek Ja» z wcielonym weń eteryczno-astralnym wstecznym promieniowaniem z najdalszej peryferii bydlęcia w strumień substancji trawienia nadaje nawozowi krowemu jego trwałą ożywiającą i kształtującą moc nawozową. Gnój «ma moc przezwyciężania nieorganicznego w tym, co ziemskie».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadwyżki produkcyjne ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co bydło — a w odpowiednim przekształceniu dotyczy to wszystkich przeżuwaczy wśród zwierząt domowych — wchłania z mas swego pożywienia roślinnego jako substancje i siły kształtujące, tego najmniejszą tylko część potrzebuje dla siebie samego: dla rozwinięcia swej świadomości, dla swej aktywności ruchowej, podtrzymania życia i reprodukcji. Pozostaje wielka nadwyżka, której nie może zabrać dla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|158}} siebie, ponieważ nie ma Ja, które chciałoby wyżyć się dla siebie. Człowiek ma Ja i zawłaszcza swoje pożywienie dla tego, czego potrzebuje wyżywając swoje samoświadomość. Bydło oddaje swą nadwyżkową moc wzmożonym osiągnięciom życiowym: reprodukcji, wzrostowi, to znaczy wytwarzaniu mleka i mięsa, a w związku z «Ich-Anlage» — zadatkiem Ja — gnojowi i gnojowicy, a przez nie, jako ożywiający i uduchowiony duszą nawóz, ziemi. Miarę, według której owe nadwyżkowe siły rozdzielają się między wytwarzanie i tworzenie wartości środków spożywczych z jednej strony, a tworzenie wartości nawozu z drugiej, wyznacza najpierw w sposób przyrodniczy ciało astralne bydlęcia. Gdy ta miara jest zrównoważona, powstaje zdrowie, długowieczność i wysoka wartościowość nawozu. Człowiek teraźniejszości potrafił tę pełną mądrości miarę przymusowo przesunąć na korzyść ilościowej wydajności maksymalnej. Cierpi na tym zdrowie zwierząt w równej mierze jak jakość żywności i wartość nawóz. W masowej hodowli zwierząt przestaje się w ogóle stawiać pytanie o jakość nawozu w sensie trwałości jego ożywiającego i uduchowiającego działania. Na pierwszym planie stoi natomiast problematyka utylizacji masowo powstającej gnojowicy. Zasadzie organizmu natomiast właściwa miara jest immanentna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wyrzeczenie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bydło, jak w różnym stopniu wszystkie zwierzęta domowe, jest istotą wyrzeczenia. Krowa w najwyższym stopniu wyrzeka się czegoś, co do jej istoty należy — właśnie owych sił odżywiających i użyźniających, które w dosłownym sensie «bezinteresownie» oddaje człowiekowi i ziemi. Siły te ożywiają, uzdrawiają i harmonizują właściwą danemu miejscu bodenständige Dauerfruchtbarkeit gleby. Wzmacniają i uzdrawiają relację między glebą a rośliną. Jest to postępujący w czasie proces, który tym bardziej dochodzi do głosu, im wyłączniej nawóz pochodzi od pogłowia samego gospodarstwa, podobnie jak pasza, przy której stado krów dokonuje kosmiczno-jakościowej analizy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stado bydła i organizm gospodarstwa ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Patrząc na całość duszy-ciała organizmu gospodarstwa, stado bydła spełnia w nurcie czasu rodzaj pulsującej funkcji serca. Pobiera z obrzeża gemarkung gospodarstwa paszę; każdego roku zjada {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znaczną część tego, co wytworzył ciało życia organizmu gospodarstwa. To, co w biegu roku pochodzi z łąk, pastwisk i polowej uprawy pasz, jest produktem współdziałania fizycznej i życiowej organizacji gospodarstwa. Ten produkt — bogactwo traw i ziół — nie służy żywieniu człowieka, lecz przeżuwaczy, i za pośrednictwem roślinnych resztek oraz nawozu i gnojówki — żyzności ziemi. Bydło zjada i przetwarza ogromne masy roślinne tak, jakby potrzebowało ich wyłącznie dla siebie. A jednak jest zupełnie inaczej! Wznosi to, co w tych masach skrzepło jako kosmicznie ożywiająca siła kształtująca, w sferę swego analizującego, głucho odczuwającego ciała duszy, przesiąka tymi siłami odczuwania uwolnione z trawienia, przenikające cały leib eteryczne siły kształtujące i wytwarza w końcu produkt, który oddaje ziemi jako wartość dodaną i w ten sposób wspomaga gleby w trwaniu ku ciągłej dauerhumus-Dauerfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To dokonujące się w rytmie roku i lat zdarzenie jest, podobnie jak krew, tylko z zewnątrz widziane obiegiem. Tak jak ta ostatnia odświeża się w płucach, nasyca na obrzeżach ciała wrażeniami percypowanymi w sercu i jest w nerce przeglądana pod kątem substancji użytecznych i nieużytecznych — tak też w organizmie rolniczym przebiega w metamorfozach droga wzrostu paszowego: ten odnawiają się każdego roku pod wpływami kosmosu i ziemi, wyrasta daleko na zewnątrz w obrzeżu gemarkung gospodarstwa, jest percypowany i analizowany przez stado bydła, przeglądany na ścianie jelitowej i przekształcany w nawóz, który zachowuje plon tego, co się stało, i kieruje je ku nowemu stawaniu się. Nie chodzi tu o powtarzanie tego samego, lecz o proces postępującego rozwoju.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak więc przez działalność bydła, patrząc od strony przyrody, spełnia się na najwyższym stopniu panujące w całej przyrodzie prawo «dawania i brania», a jednocześnie całe stado bydła dba bardziej niż jakiekolwiek inne zwierzę domowe o możliwie najdalej idącą Geschlossenheit organizmu gospodarstwa. Jest to jedyne w swoim rodzaju osiągnięcie bydła: że centrum i peryferia gospodarstwa naturalnie najpierw zrastają się w wyższą całość. «Mist tut mehr Wunder als die Heiligen.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Ausspruch von Bauern auf Sizilien, 19. April 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Nawóz czyni więcej cudów niż święci.) {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Człowiek i organizacja jaźni organizmu rolniczego ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naszkicowana fizyczna, życiowa i duszewna organizacja gospodarstwa rolnego jest makrokosmicznie dana przez siedliskowe współdziałanie królestw przyrody w polarnym polu napięcia ziemi i kosmosu. Zadaniem człowieka jest podnieść tę daną — wedle zasad leżących u podstaw jego mikrokosmicznej cielesnej i istotowej postaci — do wyższej jedności. Novalis ujmuje ten stan rzeczy w słowa: «Die Menschheit ist auf einer Mission, zur Bildung der Erde sind wir berufen.»&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente&#039;&#039;, zit. nach Manfred Klett.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Ludzkość jest w drodze misji — powołani jesteśmy do kształtowania Ziemi.) Spełnienie tej misji stawia sobie za zadanie rolnictwo biologiczno-dynamiczne, poszerzając zachodnio-chrześcijańską kulturę rolną przez antropozoficzną naukę duchową. Punktem wyjścia tych dążeń jest wspomniany Kurs dla rolników Rudolfa Steinera z roku 1924. Rolnictwo biologiczno-dynamiczne dąży do dalszego rozwijania siedliskowej praktyki, która w owym czasie wciąż jeszcze się sprawdzała — przede wszystkim przez kształtowanie gospodarstwa w organiczną całość, a ponadto między innymi przez specyficzne zabiegi nawożenia służące wspieraniu żyzności gleby i wartości odżywczej plonów. Dalszym celem dążeń jest tworzenie wspólnot gospodarczych, które nadają sobie porządek społeczny z samych warunków życia i pracy w rolnictwie — i które, promieniując na zewnątrz, wszczepiają społecznemu otoczeniu impulsy kształtowania społecznego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Badania duchowe jako pośrednik między istotą a zjawiskiem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturotwórcze w przyszłym sensie są idee i ich urzeczywistnianie w samostanowionej pracy. Z tego wyrasta wolny stosunek człowieka do siebie samego i do świata. W rolnictwie człowiek spotyka w codziennej pracy zjawiska przyrody i nieba, nieskończoność wszechświata. Zmysłowej percepcji ukazuje się ona jako skończona suma pojedynczych faktów, które jedynie na poziomie fizyczno-zmysłowej zjawiskowości pozwalają rozpoznać uchwytny w prawach przyrody związek&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— pozostając jednak dłużna. Pod tym redukcjonistycznym kątem widzenia nie wypełnia się bowiem pojęcie wszechświata jako całości, jako pełni; nie daje ono odpowiedzi na pytanie, co ożywia roślinę między niebem a ziemią, co ożywia duszą zwierzę i co każe człowiekowi pytać o jego origin w duchu. A właśnie to są pytania o stronę istotową. Pozostają one zamknięte dla samego tylko poznania przez zmysły. To ostatnie nie objawia tego, co się staje, lecz to, co się stało — co ukazuje się zmysłom jako forma, jako martwe odwzorowanie z nadzmysłowego żywo tworzącego ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadrzędne pytanie, wobec którego staje dziś każdy człowiek dążący naprzód, nie dotyczy jedynie zjawiska, to znaczy strony formalnej rzeczy, lecz agensa, który tę formę tworzy. Formę postrzegamy zmysłami, które są związane z ciałem; istotę — organami duszewnymi, które możemy dopiero rozwijać na drodze indywidualnego szkolenia duchowego w tej części duszy, która swobodnie wznosi się ponad związanie z ciałem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antropozoficznych badań duchowych dostępne są wyniki, które badacz ducha uzyskuje poprzez wolne od ciała poznanie na podstawie takich wykształconych wyższych organów duszewnych — i które może uchwycić myślące świadomości każdego człowieka. Istotowa rzeczywistość wyników antropozoficznych badań duchowych otwiera się zwykłej świadomości z jednej strony przez logikę — w nieskrępowanym myśleniu geisteswissenschaftlicher Ergebnisse wzajemnie się one podpierają i łączą w geistesreale Bildgedanken («realne duchowo myślo-obrazy») — z drugiej strony przez czyn: wykazują swą płodność w codziennym działaniu. Obie drogi poznania, pogłębione przez coś trzeciego, przez osobiste szkolenie duchowe, uzupełniają się nawzajem i pomagają duszy osiągnąć duchową pewność w Ja co do tego, co badacz ducha opisuje na temat świata istotowego, który tam tworzy, kształtuje i formuje. Antropozoficzne badania duchowe otwierają ludzkiemu rozumowi pogłębione rozumienie pojęcia całości. Człowiek uczy się pojmować siebie jako mikrokosmos, który zawiera wszystko to, co makrokosmicznie wypełnia wszechświat. W samopoznaniu, wspierany przez wyniki badań duchowych, może osiągnąć zdolność odkrywania swego duchowego pokrewieństwa z rzeczami i istotami ziemi i kosmosu. Przyroda nie jawi mu się dłużej jako suma pojedynczych faktów, które można dowolnie manipulować i które — w zaprzeczeniu ich własnej wartości — są wzajemnie zamienne, jak to znamionuje metody agroindustrializmu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty problematyki społecznej ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przeciwieństwie do panującej tendencji, która czyni działającego człowieka zbędnym w przemysłowo ukierunkowanym rolnictwie, rozwój i prowadzenie biologiczno-dynamicznego organizmu gospodarstwa wymaga siły świadomości i radości pracy coraz większej liczby ludzi. Wraz z tym przeciwbiegiem, który rozpoczął się w latach 60. XX wieku, «kwestia społeczna» wkroczyła w rolnictwo — ponad sto lat po powstaniu miejskiego proletariatu w XIX wieku. Dziś na biologiczno-dynamicznych gospodarstwach stała się ona paląca. Jak wyłożono we wstępnym rozdziale, kapitał w przemysłowym procesie produkcji wytwarza podział pracy. Wielce różnorodne dzianie się życia między ziemią a kosmosem w rolnictwie i sposób, w jaki człowiek pracując wchodzi z nim w osobisty stosunek, gromadzi całość w obszary pracy. Ścisły podział pracy rozrywa człony organizmu rolniczego na części i usamodzielnia je. Aby tej wielkiemu niebezpieczeństwu zapobiec, należy od samego początku wewnątrz gospodarstwa dążyć do porządku społecznego ukierunkowanego na całościowe współdziałanie wszystkich członów organizmu Hoforganismus («organizmu gospodarstwa»). Ta nowa forma społeczna kształtuje się we wspólnotach odpowiedzialności czyli betriebsgemeinschaften. W formie zalążkowej obecne są one na wszystkich biologiczno-dynamicznych gospodarstwach. Każde dawne chłopskie gospodarstwo rodzinne rozwinęło się stopniowo — poprzez gromadzenie różnorodnych zadań — we wspólnotę odpowiedzialności związaną z rodziną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naprzeciw dalej idącym krokom ku tworzeniu wspólnoty piętrzą się niespodziewanie coraz wyższe przeszkody. W sensie bardziej zewnętrznym pierwszą przeszkodą jest kupno- i sprzedawalność praw. Prawo własności do gruntu i kapitału stało się zbywalnym towarem, przedmiotem gospodarczym, który ma cenę na rynku nieruchomości i kapitału. Nie inaczej ma się rzecz z handlem tak zwanymi «ekopunktami». Ze swej istoty prawa nie mogą być nigdy towarem. W życiu społecznym należą do sfery prawnej, nie do sfery gospodarczej. Nie można ich jak towarów dowolnie mnożyć ani zmniejszać stosownie do potrzeb. Prawa przejawiają się w umowach i kontraktach, przez które regulują się stosunki wzajemne między człowiekiem a człowiekiem. Jak jednak prawo może dojść znów do swego prawa, to znaczy stać się sprawiedliwym? Kto jest tym, który jako właściciel może dysponować prawami, kto zaś może nimi zarządzać zgodnie z rzeczą i istotą:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
państwo, osoba prawna czy prywatna ręka? Ściśle rzecz biorąc — żaden z nich, dopóki grunt i kapitał są wnoszone na rynek, dopóki są zatem pomyślane jako kapitalizowalne i handlowane jako towar. Patrząc ku przyszłości: kto zatem może być właścicielem? Znowu tylko ludzie w instytucjach i organizacjach, które zarządzają tym prawem powierniczo zgodnie z duchowym celem i które przedmiot prawa oddają do użytkowania tym, którzy są do tego powołani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|163}} W pierwszym przybliżeniu do tego celu przyszłości państwo oferuje formę prawną powiernictwa pożytku publicznego. Jest ona ukierunkowana na służenie dobru wspólnemu i odpowiednio do tego ograniczona do zdefiniowanych celów, które wykluczają własny interes. Rolnictwo pod to nie podpada; a priori zakłada się, że pracuje ono nastawione na zysk, czyli z myślą o własnym interesie. Nie dotyczy to biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi, która poważnie traktuje praktykowanie zasady organizmu i tym samym w wysokim stopniu służy dobru wspólnemu. Sprężyną nie jest tutaj własny interes w postaci ekonomicznego sukcesu, maksymalizacji zysku, lecz kulturowe dzieło «kształtowania Ziemi». Produkcja żywności, gdy ściśle kieruje się zasadą organizmu, jest zawsze ukierunkowana na dobro wspólne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Większe biologiczno-dynamiczne gospodarstwa połączyły się w wielu miejscach z instytucjami pożytku publicznego, na przykład z instytucjami terapii społecznej i pedagogiki leczniczej, jak też z instytucjami badań i kształcenia. Pozwala to częściowo lub całościowo przenosić grunt i glebę w sferę użyteczności publicznej. Przeszkody jednak są wciąż bardzo wysokie i pilnie potrzebna byłaby ustawowa nowa regulacja dotycząca gospodarowania na rzecz dobra wspólnego. Gdziekolwiek ludzie zrzeszają się w imię biologiczno-dynamicznego gospodarowania rolniczego, pojawia się kardynalne pytanie o wyswobodzenie (wyzwolenie) gleby i kapitału ze starych więzów prawnych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tam gdzie takie wyswobodzenie udaje się w całości lub w części, powstają odpowiedzialne wobec siebie, zobowiązane dobru wspólnemu wspólnoty gospodarcze. Ustanowienie nowej formy prawnej neutralizowania własności gruntu i kapitału i ćwiczebne jej praktykowanie — oto cel tak zwanych wspólnot rolniczych (LWG). U ich podstaw leży idea, że każdy człowiek od urodzenia ma prawo do kawałka ziemi, której rozmiar mierzy się liczbą ludzi zamieszkujących określone terytorium —&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— jak mówił Rudolf Steiner — «idealnie-realnie».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; To uprawnienie zapewnia każdemu człowiekowi z jednej strony fizyczno-cielesne istnienie, z drugiej zaś zobowiązuje go do powierniczego przejęcia odpowiedzialności za pielęgnację tego kawałka Ziemi. W przemysłowym, podzielonym na prace świecie jednostka nie może zrealizować swego uprawnienia. Może jednak zjednoczyć się z innymi ludźmi i grupami rolników w LWG, która w idealnym przypadku wykupuje jakieś gospodarstwo rolne ze starych więzów prawnych, inwentaryzuje je zgodnie z potrzebami biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi i zleca rolnikom realizowanie zobowiązań użytkowania wynikających ze zbiorczych uprawnień wszystkich członków. Tej próbie — przemiany prywatnie swobodnie dysponowalnej własności gruntu w czyste prawo użytkowania, które jednostkowej inicjatywie daje tyle samo swobodnego pola co społecznej woli kształtowania wielu — panujący porządek prawny, przede wszystkim przez prawo podatkowe, stawia wielkie opory. Odważyć się na taki krok wymaga zaufania, gotowości do ryzyka, odwagi i siły inicjatywy, a nadto wysokiej miary zmysłu rzeczywistości i zmysłu wspólnoty — cnót, które rozkwitają wówczas, gdy otwiera się dla nich takie pole ćwiczeń. Pokrewne próby ponownego wprowadzenia ludzi w odpowiedzialnie czynny stosunek do ziemi otwierają się w solidarnym rolnictwie, które w Ameryce Północnej pod nazwą [[Community-supported agriculture|Community-Supported-Agriculture]] (CSA) znalazło szerokie zastosowanie.&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O pewnej LWG w Anglii pisze Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; W rozmaitych odmianach spotyka się LWG i dążenia solidarnego rolnictwa w różnych krajach Europy. W przypadku solidarnego rolnictwa chodzi przede wszystkim o społeczne ukształtowanie stosunku między wytwórcami a konsumentami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|164}} W jednym przypadku jakaś wspólnota konsumentów dzierżawi kawałek ziemi, szuka ogrodnika, który według wszelkich reguł sztuki biologiczno-dynamicznego ogrodnictwa wytwarza wszystkie warzywa — delikatne i do przechowywania — jakich potrzebuje wspólnota. Koszty eksploatacji i utrzymania budżetowane są z rocznym wyprzedzeniem i prefinansowane w uzgodnionych ratach. Po upływie roku gospodarczego sporządza się bilans: Jeśli pozostają nadwyżki, przenoszone są na budżet roku następnego, straty zaś wyrównywane są proporcjonalnie —&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— każdy członek ma swobodę przyłożenia ręki do pracy, a każdy może korzystać według potrzeby z tego, co sezonowo dostępne jest w zbiorach. Ceny za jednostkę towaru nie ma, a zatem nie ma też kasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|165}} W drugim przypadku wspólnota konsumentów współpracuje — na podobnych warunkach — z istniejącymi biologiczno-dynamicznymi gospodarstwami. Albo też powstają porozumienia w sensie systemu abonamentowej skrzynki: cotygodniowe udostępnianie sezonowo dostępnej palety produktów, abonowanej po stałych cenach, z reguły z własnej produkcji i przetwórstwa gospodarstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W taki oto sposób powstają w wielu miejscach pomosty, które przede wszystkim na polu gospodarczym ugruntowują międzyludzkie zachowanie społeczne ukierunkowane na dostrzeganie wzajemnych potrzeb i które buduje asocjatywną świadomość na rzecz tworzenia regionalnych rynków — rynków, które ze swej strony pomagają rolnictwu uwolnić się z kajdan globalnego agroindustrializmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Największym wyzwaniem w obliczu palącej kwestii społecznej w rolnictwie — wyzwaniem, które musi przynieść odpowiedź zdolną przetrwać próbę czasu — jest tworzenie wspólnot gospodarczych. W przyszłości będą one musiały stać się tą formą życia społecznego, która zajmie miejsce dawnych więzów rodzinnych i chłopskiej wspólnoty. Rolnicze wspólnoty gospodarcze są miejscami szkolenia, w których każdy wkracza na drogę ćwiczeń prowadzącą ku wyższej pewności duchowej,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby z wolnej, indywidualnej inicjatywy chcieć współpracy. Powodzenie zależy od «duchowego kredytu», na który wspólnota musi się najpierw zdobyć — w swoim wspólnym trudzie, by okazać się go godną.&lt;br /&gt;
* aby przez uchwycenie istotowej całości gospodarstwa w każdym jego obszarze odpowiadać w porę na wszystkie potrzeby biologiczno-dynamicznej praktyki.&lt;br /&gt;
* aby w przezwyciężeniu pracy najemnej, opartej na cudzym poleceniu, to, co samodzielnie rozpoznane, czynić samemu — w pracy bezwarunkowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wspólnota gospodarcza nadaje sobie swój porządek społeczny sama. Kształtuje się on z harmonijnego współbrzmienia myśli, odczuć i impulsów woli uczestniczących. Jego żywe oddziaływanie wymaga nieustannej {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultywacji. Wspólnota gospodarcza będzie działać skutecznie i dalekowzrocznie wtedy, gdy każdy uczestnik będzie miał w polu widzenia swoje własne życie duszy i pielęgnował je — tak jak wspólnota pielęgnuje swoje wspólne, mając na względzie wspólnie obrany cel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wola w wolności – droga do wspólnoty inicjatyw ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktywne myślenie dążące do jasności myślowej i wczuwające się w postrzeżenia uczucie oddają się całkowicie w służbę woli ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Myślenie zapala ją i wskazuje jej kierunek, uczucie ożywia ją i nadaje jej głębię i rozległość. Ludzie łączą się we wspólnotę gospodarczą z indywidualnych pobudek. Jest nią motyw, by wspólnie z innymi prowadzić gospodarstwo biologiczno-dynamiczne. Motywy są albo jeszcze dość nieokreślone — mniej lub bardziej ciemny popęd, subiektywny, splatający się z losem — albo już jaśniejsze myślowo, skierowane przez świadome zmierzenie się z daną rzeczywistością. Gdy potem razem waży się skok w nieznane, jest i pozostaje to początkowo wspólnotą motywów zebranych przypadkowo. Człowiek spostrzega, jak mało niesie osobisty motyw, jak chętnie współpraca chciałaby wciąż opierać się na więzach przyjaźni. Te jednak — podobnie jak sam motyw — zdeterminowane są przeszłością i rychło pojawiają się rozczarowania, konflikty, ba, nawet wyobcowanie. Można wtedy być tylko wdzięcznym, gdy bieda rządzi kuchnią, gdy konieczność nakazuje rozsądek i dominuje humor. Takie czasy przymusu, zmuszające do ograniczenia się do istoty, do wyzwań, których wcześniej nikt się nie domyślał, rozjaśniają wciśniętą ciemno w motyw wolę. Wspólna rozeznanie zaczyna przejmować wodze tam, gdzie dotąd pchała konieczność. Chodzi jednak właśnie o pielęgnację tego rozeznania. Dokonuje się ono indywidualnie i we wspólnocie na różnych poziomach: indywidualnie rozeznanie poszerza się przez szkolenie myślenia i uczucia w przeżywaniu rytmicznej zmienności zjawisk przyrody w zwierciadle przemian stosunku Ziemi, Słońca, Księżyca i gwiazd w biegu roku, dalej w oglądaniu spoczywającego świata skał w kształtach krajobrazu oraz w przemianie procesów życiowych w glebach, roślinach i zwierzętach — i całościowo jako członów wyższej całości. Zainteresowanie budzi się jak na nowo zrodzone; to, o czym sądzi się, że się wie, staje się ponownie pytaniem; z przytłumienia motywu budzi się gesinnung badacza; oglądowi otwierają się w nowy sposób powiązania relacyjne, rozwija się osobiste, poznające {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odniesienie do rzeczy i istot przyrody; umacnia się pewność w sądzie, a wraz z nią przytomność ducha i zdecydowanie, by to, co czasowo konieczne, chcieć czynić w wolności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta osobista droga poznania wytwarza obrazy myślowe o równie wielu obliczach, ile jest ludzi, którzy chcą tą drogą podążać. Bezobrazowy intelekt usiłuje sprowadzić je metodycznie do ogólnej formuły, która wymazuje treść obrazu, a tym samym związek z poznającą duszą-duchem. Co pozostaje, to pojęcie — martwe odwzorowanie konkretnego przeżycia — i wiedza tego rodzaju oddziela się — niczym martwa pustynia — od życiodajnej rzeczywistości, wobec której staje się przeżywając. To odczucie może mieć ten, czyim właśnie motywem jest sprawiedliwe obchodzenie się w prowadzeniu gospodarstwa z istotą tego, co żywe. Napotyka się tu na sprzeczność, że zwykłe, związane ze zmysłami myślenie nie dociera do tajemnicy życia. Jednak te martwe, abstrakcyjne formy pojęciowe, kształtujące się na świecie zmysłowym, tworzą właśnie warunki konieczne do wzniesienia się ku poznaniu życia. To myślenie pojęciowe rozwija i wyostrza samoświadomość. W tej rozjaśniającej się samoświadomości żyje poznające samo siebie Ja, jądro istoty człowieka. Łączy ono w działalności duszy — w myśleniu i uczuciu — myślowe odwzorowania zmysłowego świata form z siłą ducha, która wypływa z istotowej natury Ja. Ta droga, na której zewnętrznie skierowane poznanie przyrody łączy się z wewnętrznie skierowanym samopoznaniem w Ja, otwiera człowiekowi dopiero możliwość wolnego samostanowienia, a poznaniu przyrody pierwsze, omackiem stawiane kroki ku zbliżeniu się do istoty tego, co żywe. Myślenie w logicznym łańcuchu przyczynowym abstrakcyjnych pojęć rozszerza się ku ruchliwym obrazom-myślom. Szukają one w oglądzie powiązań relacyjnych, przez które poszczególne fakty pojęciowe stają się przeżywalne. Wkracza się na drogę samoszkolenia w myśleniu i uczuciu, która zapładnia i ożywia naukową drogę poznania przez sztukę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za każdym aktem postrzeżenia stoi cały człowiek. To, co postrzega, wpisuje się w jego niesione odczuciem życie myślowe; jest to objawienie ducha w obrazie, który dusza maluje w myślach. Myśl żyje w tym obrazie. Szkolenie poznania polega na utrzymaniu pojęcia — mocą samoświadomości — w tym powiązaniu obrazowym, z którego zostało uchwycone. Chodzi o to, by obrazu jako subiektywnie odczutego udziału w akcie poznania nie wymazywać na drodze {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
abstrakcji, lecz przeciwnie — oczyszczać go w górę, tak by tkwiący w nim ukryty duch mógł żywo objawić się w myśli. Goethe w swoim sposobie obserwacji przyrody przezwyciężył rozdzielenie podmiotu i przedmiotu. Zbliżył się tak bardzo do rzeczywistości prawdy, która prześwieca przez całe jego dzieło, że w myśleniu ożywionym w oglądzie odczuwał tego samego działającego ducha, który w przyrodzie zaczarował się w zjawisko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wewnętrznego wysiłku wymaga wyodrębnienie z sumy uczuć tych, które z nadmiernej sympatii lub negującej antypatii fałszują zjawisko. To samoświadomość dokonuje tu wyboru — oddziela istotną treść obrazu określającego pojęcie od tego, co nieistotne. Samoświadomość spaja myśl i obraz tym bardziej w jedność, im bardziej poznająca dusza zwraca się ku zjawisku w czci, wierności i miłości. Kształtuje się sąd, w którym wspóldźwięczy to, co duchowe, skrycie «walczące» w postrzeżeniu — na przykład żywy związek Ja–gąsienica–kokon–motyl, darlejący się w metamorfozie. To, co kryje się w zmysłowym zjawisku jako duchowo czynna zasada, objawia się myślącemu świadomości przez naukę, która bierze ducha samego za przedmiot postrzeżenia. Wyniki tych badań duchowych leżą w formie idei. Gdy się je studiuje, to, co duchowo-odczute w zmysłowych obrazach myślowych, rozjaśnia się ku myślom-duchowym, ku ideom, które nadają działalności duszy woli moralną siłę działania. Teraz myślenie i uczucie mogą zanurzyć się w wolę i stać się z nią jednym. Dopiero teraz, w takich gwiazdowych chwilach, może powstać prawdziwie wolna inicjatywa. W grupie współpracujących ze sobą ludzi zapala się ogień entuzjazmu i w zlewie swobodnej, indywidualnej woli prowadzi ich do wspólnoty inicjatywnej ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dopiero gdy w świadomym wzmocnieniu Ja-myślenie i Ja-uczucie stają się jednym z wolą, dusza-duch człowieka może wznieść się ku poziomowi poznania intuicji — ku źródłowemu miejscu prawdziwie wolnego czynu. Lecz jak jeszcze dalecy jesteśmy od tej wysokiej zdolności do nadzmysłowego poznania. Kto jej szuka, musi w wolnym samostanowieniu oddać się ćwiczeniom duszy. W jaki sposób można takie — na przykład w pracy na polu — uprawiać? Cały dzień pracowało się ciężko ciałem, było się całkowicie zatopionym w woli. Potem, po wykonanej pracy, wychodzi się jeszcze raz — ożywionym przez wrażenia {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dnia — w skupionej pogodzie ducha przez pole; nagle, tak niespodziewanie jak błysk, napada intuicja — jednoznaczna pewność, co dnia jutrzejszego w całości gospodarstwa należy uczynić. Jest się w obrazie, żyje się przytomnie duchem z przyszłości w teraźniejszość. Uczynienie samej pracy w tym sensie drogą samoszkolenia ku terminowej, intuicyjnej zdolności decyzji sprawia, że wspólnota inicjatywna staje się — choćby na gwiazdowe momenty — wspólnotą intuicji. Doświadcza się, jak ideał i duchowa rzeczywistość zbliżają się ku sobie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Czucie w równości – droga do żywego poczucia prawa ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W czuciu człowiek przeżywa się śniąco bliski duchowi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Ku górze, w stronę przebudzonego myślenia, czucie się rozjaśnia, traci jednak bliskość ducha. Ku dołowi, w stronę woli, napełnia się duchem coraz pełniej, gubi się jednak w końcu w nieświadomości. W czuciu człowiek żyje całkowicie teraźniejszościowo w zmiennych nastrojach bieżących wydarzeń i stosunków między ludźmi. Ani przeszłości, ani przyszłości nie można czuć w równy sposób. Obydwie muszą się najpierw uteraźniejszawiać: przeszłość — przez to, że jest myślowo odtworzona; przyszłość — przez to, że jest wyczuwana naprzód. Każde gospodarstwo ma swoją, każda wspólnota wiejska swoją biografię. Złożona jest ona w rocznikach, które dają jedynie cienisty obraz życia, cierpień i dążeń minionych pokoleń. Biografia ta wpisała się również w krajobraz, w pola, łąki, lasy, stan zwierzęcy i tak dalej, w atmosferyczne obrzeże. Na te znaki-pamiątki musi gospodarz nakierować swoją uwagę z empatycznym odczuciem, musi w myślach przyswoić sobie rozumienie dziejów sięgające jak najdalej wstecz, które daje pożywkę jego czuciu. Tylko przez takie świadome wyczuwanie przeszłości może na nowo nauczyć się — w czci, miłości i wierności — to, co się stało, przeobrażać w to, co teraźniejsze. Dotyczy to wszystkiego, co dziś jako zadanie jest nam czasowo konieczne: ożywienia organizmu rolniczego wraz ze wszystkimi organami, które go konstytuują, oraz świadomego wszczepienia myśli o rozwoju przez pracę niesioną ideami. Myślenie snuje czerwoną nić dokonań kulturowych przeszłości aż po teraźniejszość i wzmacnia siłę czucia dla tego, czego tu i teraz przyroda pytająco od nas oczekuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|170}} Tak samo trzeba dążyć do wyrobienia w sobie historycznej świadomości dotyczącej przemian i przekształceń poczucia prawa w gromadach wiejskich i — w inny sposób — w rozwijających się miastach, a ponadto tego, jak poczucie prawa — zawłaszczone przez abstrakcyjne myślenie — zakrzepło w roszczenia do prywatnej własności i jak w ten sposób powstała głęboka przepaść między prawem a sprawiedliwością. W odczuciu zgubności tej przepaści może się obudzić myślenie i tworzyć urządzenia, w których — wyłącznie ze stosunku człowieka do człowieka — czucie może stać się nośnikiem żywego poczucia prawa wśród równych. Taką instytucją chce być wspólnota gospodarcza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pielęgnowanie silnego czucia odnosi się z jednej strony do stosunku, jaki szukamy z rzeczami i istotami przyrody, z drugiej — do wszystkiego, co rozgrywa się między człowiekiem a człowiekiem. Wszystko to paruje ku artystycznej formie wyrazu. Jeśli na przykład świadomie powstrzymuje się myślenie i pozwoli oku spocząć na prześwietlonym słońcem, dojrzewającym polu zbożowym, to wzrok szukając dotyka czegoś, czym anschauung dopiero się nasyca; szuka na przykład błękitu nieba w chabrze, który gdzieniegdzie wyłania się ze złotego tła kłosów falującego zboża, promieniując. Albo przenosi się w nastrój, gdy — wiadomo skąd — przy pracy w ogrodzie dołącza się do nas sikorka w swojskiej bliskości. I tak jest ze wszystkim, co w biegu roku towarzyszy nam w sposób istotowy. Patrząc na to z zainteresowaniem, rodzą się nastroje, które budzą zmysł piękna. Im bardziej ten wzrasta, tym bardziej nie da człowiekowi spokoju — by dawał mu życie w każdej pracy, we wspólnocie społecznej, we wszelkich świętowaniach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nowoczesne rozumienie siebie przez człowieka paruje ku pytaniu, jak czucie ponad osobistymi sprawami się pogłębia, jak — wsparte przez myślenie odniesione do rzeczywistości i oczyszczoną wolę — może stać się organem percepcji dla tego, co w przyrodzie i w ludziach działa jako duszewno-duchowe. Wobec przyrody może się to dziać na przykład przez to, że przebywa się w zimową noc na dworze, na polu — nad sobą wlewający się blask świetlisty nieba obsypanego gwiazdami, wokół nieruchomy w trzaskającym mrozie krąg powietrzny, pod sobą, spokojne w sobie, kryształowe głębiny. W spokoju myśli czuje się nieskończoną wzniosłość rozległej polarności; czuje się wyżyny i głębiny w sercu — jak ściągnięte do jednego punktu — ocieplające to, co niepojęte. Gdy czyni się to samo w noc późnoletnią, serce czuje się rozszerzone w krąg. Czuje się wplecionym w powietrze i ciepło&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|171}} i w to, co z harmonijnego współbrzmienia wyżyn i głębin, wyrastając z ziemi, napełnia krąg życiem. Tak samo można się wczuwać w wiosenne zdarzenie, gdy siły wyżyn i głębin zaczynają się przenikać, a ziemia to, co duchowo w niej ukryte, wydychając w powietrze i ciepło, przywodzi do zjawiska; albo w jesienne zdarzenie, gdy te siły zaczynają się rozluźniać, a ziemia w zewnętrznym zamieraniu wdycha duchowy owoc biegu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To skierowane na zewnątrz przeżywanie zjawisk przyrody indywidualizuje się w odniesieniu do całości gospodarstwa. Dopiero w intymności czucia ożywa pojęcie zamkniętości organizmu rolniczego. Gdy samo czucie staje się organem głębszego przeżycia przyrody, idzie się samotną drogą, lecz po utorowanym szlaku. To, co się czuje, jest z góry dane, przybrało postać naoczną. Inaczej jest w stosunku człowieka do człowieka. Tam brakuje danego z góry sensu przyrodniczego prawa. W ludzkim współbyciu indywidualne czucie jednego spotyka indywidualne czucie drugiego. Na tej samej duszewnej płaszczyźnie stosunek ten naznaczony jest wszystkimi odcieniami sympatii i antypatii, potwierdzenia i zaprzeczenia, piękna lub brzydoty i tak dalej. Przy całym tym bogactwie odcieni trzeba sobie przyznać, że ten lub ów sposób czucia jest obiektywnym faktem i że siłą myślenia i woli trzeba dopomóc czuciu, by w znalezieniu swojego punktu równowagi obudziło poczucie prawdy. To jest to wczucie serca, które w drugim człowieku rozpoznaje równego, które tworzy zaufanie między człowiekiem a człowiekiem i przez to grunt dla poczucia prawa. Myślenie odniesione do rzeczywistości rozjaśnia poczucie prawa między ludźmi i zagęszcza je w porozumienia i prawa. W oczyszczonej woli rozpala ono inicjatywę — miłość do czynu. W zaufaniu żyje społeczny konsens; przemienia ono sprzeczną nierówność w duszewnym przeżyciu w świadomość godności równości wobec prawa. Zaufanie buduje na przeszłości i patrzy bez zastrzeżeń na to, co przyszłe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W prawie utrwalone jest pełne zaufania porozumienie, które w swoim czasie miało moc obowiązującą. Grozi mu stanie się społecznym zakładnikiem, gdy trwa bez przeobrażenia, gdy «jak wieczna choroba dalej się dziedziczy»160. Prawdziwe życie prawne ufundowane na moralności może powstać dopiero wtedy, gdy zaufanie w grupie współpracujących ludzi nieustannie&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha na nowo się rodzi. Zaufanie żywi i niesie poczucie prawa. Gdy zostaje złamane, nie ma żadnej siatki bezpieczeństwa, żadnego zadośćuczynienia przez wyrok sędziowski; przeżywa się wtedy sięgające w nieskończoność rozczarowania; duszewny grunt prawa zaufania, na którym tak pewnie zdawało się stać, rozpłynął się w czystą nicość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do rozkwitu wspólnoty gospodarczej należy dlatego nigdy nie ustająca pielęgnacja i wzmacnianie zaufania, a wraz z nim poczucia prawa — aż w najmniejsze rzeczy codzienności. Przyjaźnie nie stanowią zwykle pewnej podstawy dla trwałego zaufania we współpracy. Mają swoje źródło w przeszłościach losu, to znaczy w okolicznościach, które były inne niż obecne. Zyskują niosącą dalej trwałość dopiero wtedy, gdy rozwijają się ku przyjaźniom ducha. Te odnajdują się w ideale i w inicjatywie, by to, co ujęte w duchu, stało się bezwarunkowo czynem. Dopiero na tej podwójnej podstawie doświadczenia myślenia i woli może zaufanie wzrastać. Z jego substancji ducha uczy się wyczuwać naprzód to, co przyszłe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W praktyce wspólnoty gospodarczej budowanie zaufania opiera się na tym, że każdy uczestnik żyje w świadomości swej istoty zakorzenionej w duchu oraz tego, czym jest indywidualny i wspólny cel dążenia. By zyskać w tej kwestii jasność, pomaga studium antropozoficznej nauki duchowej w najszerszym sensie, pielęgnowanie myślenia anschauującego i jego pogłębianie przez medytację, a także medytatywny obcowanie z ezoterycznym zasobem sentencji Rudolfa Steinera.161 Ponadto zaufanie gruntuje się na konsensie w kwestiach dotyczących wkładu każdego z osobna: jakie zdolności może wnieść jednostka, jak i gdzie jest się gotowym — z świadomości dla całości gospodarstwa — przejmować współodpowiedzialność za jego część, jak być sprawnym życiowo i przytomnym duchem o każdej porze i wszędzie bezinteresownie stawać w wyłom i jak jest się skłonnym we wszelkiej działalności dawać wyraz postawie estetyczno-artystycznej. Ażeby takie pytania stawały się świadome i pobudzały kształtowanie zdolności, trzeba tworzyć instytucje, o których mowa na stronie 177 i następnych (rozdz. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft»). {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga do solidarnej gospodarki ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy schodzi się z obszaru wolnej woli, indywidualnej inicjatywy, w tę sferę, w której z budowania zaufania wyrasta poczucie prawa, by być równym wśród równych, przed myślącą świadomością otwiera się nowe pole doświadczenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). W potocznej świadomości myślenie opiera się na spostrzeżeniach zmysłowych. W życiu społecznym musi ono z tego wznieść się ku światu zjawisk, które dopiero we wspólnym ludzkim obcowaniu powstają. Są one wyrazem tego, co duchowo-moralnie porusza ludzi. Sposoby działania są zjawiskiem — i myślenie musi teraz szukać dróg, jak można różnorodność tych przeważnie instynktownie prowadzonych zachowań natury ludzkiej kierować we właściwe tory. Tu, w sferze życia społecznego, myślenie nie odzwierciedla już tylko tego, co zmysłowo uchwytne, lecz staje przed zadaniem, by czynnie wytwarzać to, czego jeszcze nie ma lub co dopiero powstaje. Musi ono&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. np. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z przeżycia tego, co duchowo-moralne w ludziach, stać się myśleniem kształtującym — takim, które w poznaniu wolnym od cielesności dochodzi do sądów zgodnych z duchowo-moralnym światem. Porządkowi natury immanentna jest konieczność, prawo; dla porządku społecznego to, co duchowe, musi się dopiero w myśleniu wolnym od zmysłowości skondensować w poznaniu do prawa moralnego. W myśleniu kształtującym przyszłość rozświetla teraźniejszość, samo działanie staje się nakierowane na przyszłość. Uświadomić sobie tę prawdę we współpracy praktycznej — to dopiero otwiera spojrzenie na drogę, na której krok po kroku wspólnota gospodarcza uczy się zdobywać zdolność do działania i do samoprowadzenia. Staje się tym samym miejscem inicjalnym gospodarowania zarówno od strony natury (w sensie kształtowania organizmu gospodarstwa), jak i od strony życia społecznego; staje się punktem wyjścia solidarno-asocjacyjnego gospodarowania, które jako autonomowe ogniwo włącza się w organizm społeczny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Gospodarowanie artykułuje się w trzech funkcjach: wytwarzanie, podział i zużycie. Wewnątrzbetriebowe gospodarowanie ma za cel zaspokojenie potrzeb ziemi, użyźnienie gleby. Dokonuje się to np. przez wytwarzanie własnych nawozów gospodarstwa, ich rozdzielenie po polach i ich zużycie przez rośliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zewnętrzne gospodarowanie, które łączy się z produkcją rolniczą, ma za cel zaspokojenie ludzkich potrzeb w zakresie żywności. W obydwu przypadkach potrzeby mają naturę wolicjonalną, a więc duchową.&amp;lt;ref&amp;gt;Potrzeby wyrastają z głębin nieświadomości ciała oraz z jaśniejszych podziemi przeżycia duszy i ducha. Są zakorzenione w woli, w której żyje duchowy prabyt człowieka — Ja. W cielesnej potrzebie, np. głodzie i pragnieniu, porusza się impuls wyrównania nierównowagi w cielesnych czynnościach organicznych. Duchowo-duszyczna potrzeba dąży do tego, by wyzwolić się z przywiązania do cielesnych procesów i swobodnie oddać się w służbę etyczno-moralnych ideałów. Tak więc co do swej treści potrzeba jest czymś duchowym, a środki jej zaspokojenia są zadaniem gospodarowania.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchwycić je i zaspokoić przez obieg gospodarowania — to zadanie myślenia kształtującego. W gospodarowaniu zjawiskiem, do którego ono się odnosi, jest potrzeba. Wewnątrzbetriebowo artykułuje się ona w każdym przypadku z całości organizmu gospodarstwa. By zaspokoić potrzebę, trzeba myśląco zanurzyć się w żywy splot powiązań, myśląco ważyć każde działanie pod kątem wspierania lub hamowania i myśląco wcielić wynik przez czyn w organizm gospodarstwa. Natura zaspokaja przez swoją immanentną mądrość swe potrzeby sama. W rolnictwie człowiek wyciska zarazem {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
swe potrzeby na naturze, np. w uprawie roślin kulturowych i w hodowli zwierząt domowych. By pogodzić jedno z drugim, rolnik musi nauczyć się przez myślenie kształtujące budować pojęcie zamkniętości organizmu rolniczego. Dopiero z niego, na wyższym stopniu, można wywieść wszelkie działania, które nie tylko zaspokajają ludzką potrzebę żywności, lecz zarazem uwzględniają utajone potrzeby natury w zakresie przyszłego rozwoju.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produkt rolniczy staje się bezpośrednio lub przez przetworzenie wyrobem, towarem, który ma wartość odżywczą lub użytkową określoną przez warunki wytwarzania. Na tej wartości musi mierzyć się cena. W życiu gospodarczym w ogóle tego wymiaru nie może wyznaczać jednostka — sprzedawca, przedsiębiorca — lecz wyłącznie przez porównanie wszystkich świadczeń, jakie wszyscy inni w obiegu gospodarczym od wytworzenia produktu aż po jego zużycie wnieśli. Ten rozległy splot powiązań, z którego wyłania się wartość wytworzona przez produkt, musi być ujęty w myśleniu całościowo, a zarazem przez myślenie kształtujące trzeba usiłować przybliżyć cenę do obiektywnej wartości. W zakresie tworzenia wartości i ceny w rolnictwie szczególność stanowi «uzdolnienie naturalne» właściwe danemu miejscu. Jak człowiek wnosi swoje zdolności produktywnie w życie gospodarcze, tak natura wnosi swą moc twórczą (zdolność) w zakresie klimatu, gleby, topografii itd. Na przykład stromy stok południowy w ciepłych okolicach jest nieodpowiedni dla uprawy zbóż, lecz bardzo odpowiedni dla winiarstwa; głęboka, płaska gleba lessowo-czarnoziemna jest przy równym nakładzie pracy nieporównanie bardziej produktywna niż płytka, kamieniołomna gleba na stoku lub w terenie pagórkowatym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Suma wszystkich wzajemnych relacji, które przez współpracę w życiu społecznym powstają i które poprzedzają zaspokojenie potrzeb, nie jest w swej równoczesności i następstwie uchwytna przez sąd jednostkowy. Trzeba stwarzać możliwości, by w regularnej wymianie własna dynamika rozpłynęła się w zbiorowym sądzie wspólnoty. Z takiego wysiłku rodzi się wspólny zmysł, który całą pracę geisteswissenschaftlich celowo i stosownie do czasu ukierunkowuje na całość gospodarstwa. Ten wspólny zmysł, czyli społeczny zmysł rzeczywistości, otwiera pole codziennego ćwiczenia — zarówno w obszarze pracy praktycznej, jak i w relacji człowieka do człowieka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co rzeczowo konieczne, np. wyważone zharmonizowanie wszystkich ogniw z całością organizmu gospodarstwa, musi być ujęte żywo we wszelkich szczegółach jako sąd wspólnoty i stać się wytyczną dla działania każdego {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z osobna. Dopiero oparta na doświadczeniu, wszechstronna znajomość rzeczy tworzy konsens. On stanowi fundament współpracy, stwarza przejrzystość i budzi radość ze zrównoważonego (ekonomicznego) współbrzmienia wszystkich ogniw i organów organizmu gospodarstwa w jedną całość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Również ludzkość we wzajemnych stosunkach w gospodarowaniu wyrasta ze zbiorowego sądu wspólnoty. Gdzie zamiast tego rządzi sąd jednostkowy, tam toruje sobie drogę egoizm; powstaje konkurencja, wzajemne wyzyskiwanie, walka o wypieranie z rynku, industrializm agrarny. Zbiorowy sąd wspólnoty w gospodarczym współżyciu powstaje z zainteresowania tym, co robi drugi. Postawa pytania «Gdzie jest niedostatek, gdzie potrzeba pomocy?» musi być we wspólnocie żywa wobec każdej jednostki. Granice między obszarami zadań — zarówno wewnątrzbetriebowo, jak i wobec stowarzyszonych zakładów przetwórczych i zbytu hoferskiego — muszą stawać się ruchome i przepuszczalne w celu wzajemnej pomocy. Postawa szukania podstawy dla własnej działalności gospodarczej w potrzebie drugiego tworzy myślącej świadomości nowe pole doświadczenia — takie, które czyni ze dążeń innych treść swego wyobrażenia. Na tej drodze powstaje asocjacyjne współogarnięcie pól działalności; myślenie kształtujące wskazuje woli drogę do asocjacyjnego działania, tj. działania w braterstwie. Na tych nowych brzegach gospodarowania opartego na ludzkiej wspólnocie coraz częściej próbuje się lądować, np. w hurcie ekologicznym i ekologicznym handlu detalicznym oraz w przetwórstwie. Brzeg sam w sobie jest jednak progiem między rolniczą produkcją pierwotną a kształtowanym przez podział pracy obiegiem gospodarczym. Na tym progu — granicy gospodarstwa — towar, obiektywna wartość własna prabyt wartości z ożywionej i ożywionej duszą natury, jest wyceniany przez subiektywne wartościowanie handlarza i konsumenta. W asocjacyjnym gospodarowaniu to wartościowanie każdego uczestnika może, dzięki powszechnie pożądanej przejrzystości, opierać się na konkretnych, naocznych faktach, które ostatecznie swój prabyt mają w cielesno-duchowych i duszycznych potrzebach bliźnich. Konkretnie znaczy to: biologiczno-dynamiczne gospodarstwa muszą otwierać się na przetwórstwo, handel i konsumentów, stawać do dialogu we wszelkich kwestiach merytorycznych i rozwojowych, wspólnie szukać rozwiązań, zawierać porozumienia, podpisywać umowy.&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. na ten temat np.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; oraz: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokładniej patrząc, «nowe brzegi» tworzą obie strony granicy gospodarstwa. Jeden brzeg graniczy z naturą i stanowi zewnętrzną skórę organizmu gospodarstwa, drugi brzeg graniczy z emancypowanym życiem społecznym. To ostatnie może kształtować się w trójczłonowy organizm społeczny tylko o tyle, o ile obejmuje rolnictwo — o ile ludzie rozpoznają, jaki potencjał leży w rolnictwie ukształtowanym od nowa w duchu zasady organizmu. Biologiczno-dynamiczne gospodarstwa zaczynają małymi krokami, niejako jako prekursorzy, praktykować zasadę asocjacji w ramach lokalnym i regionalnym. Mogą tym samym pobudzać do dalej idących współprac i zaszczepić gospodarstwu ogólnie miarę, która uwalnia je od przymusu wzrostu właściwego kapitalizmowi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im świadomiej wspólnota gospodarcza szuka kształtowania swego gospodarstwa jako organizmu, tym bardziej współpraca sama z siebie artykułuje się w duchowy, prawny i gospodarczy obszar działalności. Choć te ogniwa wzajemnie się przenikają, są jednak doświadczane jako od siebie oddzielone dziedziny. I cała duchowa moc wspólnoty gospodarstwa musi być nakierowana na to, by to, co rozdzielone — zarówno ideowo w obrazie, jak i przez pracę — sprowadzić do wyższej całości. Tu, z dala od dzisiejszego «mainstreamu» gospodarowania, otwiera się pole ćwiczenia — niejako szkoła wstępna ku prawdziwej praktyce społecznej, która w myśleniu kształtującym daleko poza granicami gospodarstwa daje zakorzenić się impulsowi trójczłonowości organizmu społecznego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Rysunek 11]], s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O duchowym rozwoju i kierowaniu rolniczą wspólnotą gospodarczą ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pierwsze na świecie założenie wspólnoty gospodarczej, które się ostało, sięga roku 1968.&amp;lt;ref&amp;gt;Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof, Bad Vilbel, Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; Od tamtej chwili powstawały, zachęcane przez ducha czasu, na większych gospodarstwach podobne pionierskie przedsięwzięcia społeczne. Pobudką była konieczność posiadania kanonu wzajemnie uzupełniających się zdolności oraz dzielnych rąk do sprostania wielości zadań; dalej — wyzwolenie ziemi i kapitału z więzów dziedzicznych praw, a także kroki ku przezwyciężeniu zależnej pracy najemnej. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doświadczenie pokazuje teraz: cel ujęty w idee rozpięty jest nieosi­ągalnie daleko w przyszłości, a zdolności — by sprostać mu indywidualnie i we wspólnocie — szybko napotykają granice. Uświadomienie sobie i świadome przeżywanie tej rozbieżności wytwarza duchowo-duszewnie pole napięcia, które nie pozwala świadomie dążącemu ani przez chwilę trwać w bezruchu, a w obliczu oporów, niepowodzeń i tym podobnych — skłania do szukania możliwych do przebycia dróg. Jeżeli nie przeżywa się siebie z całą mocą w tej polarności celu duchowego i zmysłowo związanego świata faktów, siła dążenia słabnie, wspólna wola grozi popadnięciem w banalność, codzienne zajęcia wyczerpują się w rutynowym załatwianiu spraw — i to, co mogło stać się rozwojem, zapada w stagnację i cofanie się.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby jako wspólnota gospodarcza wciąż na nowo upewniać się co do drogi ku celowi, musi ona tworzyć sobie urządzenia służące ćwiczeniu społeczno-moralnych technik. Odnoszą się one do coraz świadomiejszego ujmowania obu biegunów pola napięcia oraz do próby ich wyrównania wywyższającego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchowy cel dążeń ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motyw do tego, by gospodarować biologiczno-dynamicznie, żyje mniej lub bardziej wyraźnie i związany z losem w każdym poszczególnym człowieku. Jak ten indywidualny pobudka może nie tylko stawać się coraz świadomsza, lecz wznosić się ponadto do celu dążenia całej wspólnoty? Ani pojedynczy człowiek, ani wspólnota nie może poprzestać na tym, że raz ujęła już cel dążenia. Wymaga on ciągłej pielęgnacji poprzez studium antropozoficznej nauki duchowej. Jej treści badawcze, poruszane we wzajemnej rozmowie, pobudzają myśli i odczucia, które rozświetlają drogę mającą być wspólnie przebywaną. Tygodniowy krąg studyjny tego rodzaju — jeśli się udaje — uskrzydla w dwojaki sposób: z jednej strony wewnętrzny przepływ pracy koordynuje się przestrzennie i czasowo niejako sam z siebie, z drugiej — wspólnota porusza w takiej wyodrębnionej z codzienności godzinie myśli, które odbijają się w nośniku motywu, to znaczy w świadomości każdego poszczególnego człowieka. Myśli pozyskane w ten sposób ze wspólnej duchowej pracy poznawczej wchodzą w związek z obserwacjami i doświadczeniami woli czynionymi każdego dnia w pracy. Oba bieguny wspomnianego pola napięcia zbliżają się ku sobie — albo, w szczęśliwych chwilach, częściowo wręcz ze sobą zlewają.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|179}} Antropozoficzna praca studijna odbywa się na «sachlichem Felde» («polu rzeczowym»).&amp;lt;ref&amp;gt;Zu diesem Terminus siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Wzmacnia i obiektywizuje świadomość własnego motywu oraz świadomość duchowego celu dążenia wspólnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praktyka współpracy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Całość gospodarstwa dzieli się na pola pracy, za które odpowiedzialnie opiekują się — stosownie do zdolności i skłonności — poszczególni lub kilkoro członków. Ten podział na przykład na pole uprawy roli i roślin, ogrodnictwa lub sadownictwa, nawożenia, różnych dziedzin hodowli zwierząt, gospodarki łąkowo-pastwiskowej, pielęgnacji krajobrazu itp. nie może przeradzać się w podział pracy, nie w roszczeniowe postawy, nie w odgraniczanie królestw. Wprost przeciwnie — ze świadomości całości konieczna jest najwyższa elastyczność: płynne przejścia, wzajemna pomoc, zastępowanie jedni drugich wszędzie tam i zawsze wtedy, gdzie i kiedy tylko zachodzi potrzeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Poranna narada robocza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odbywa się w każdy dzień roboczy po porannych wstępnych pracach — w szerokim kręgu na terenie gospodarstwa — i można ją otwierać powiedzeniem lub żartobliwą uwagą. Pogodność dodaje pracy smaku, nie odbierając jej powagi. W treści chodzi o wymianę bieżących spostrzeżeń, godnych uwagi zdarzeń i spraw pilnych, a następnie — w nawiązaniu do toku pracy dnia poprzedniego — o konkretny podział zadań. Przy tym należy mieć na uwadze, że we wszystkich pracach z udziałem uczniów, praktykantów i pomocników członkowie wspólnoty gospodarstwa pełnią funkcję wzoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez poranną naradę roboczą obraz całości gospodarstwa w zmianie pór roku powinien być przywoływany na nowo do świadomości, i każdy powinien wiedzieć, co robi drugi. Zbyt łatwo rodzi się przekonanie, że wszystko jest jasne, że przecież stoi się w toku pracy od wczoraj do dziś — i znudzone milczenie chodzi w kółko. Nie — to, co wydaje się oczywiste, powinno zostać raz jeszcze podniesione do świadomości wszystkich. Do tego dołącza się spojrzenie w przód na nadchodzący dzień. Udana narada robocza stanowi już znaczącą część sprawnego prowadzenia gospodarstwa. Reszta to umiejętność — to bycie wzorem we wszelkiej pracy. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Krąg studyjny treści antropozoficznych badań duchowych ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W praktyce idee wspólnego celu zanurzają się w życiową rzeczywistość organizmu gospodarstwa. Jakże budujące i tworzące związki życiowe są te idee — a jednak wkrótce trzeba przyznać przed sobą, że niejedna nadzieja zawodzi. Nie udaje się, napotyka się granice i zostaje się odesłanym do siebie samego. Ideał ulega wstrząsowi, przeżywa się to jak obumieranie, jak częściową śmierć duszy. Nie chce się tego przyjąć do wiadomości i szuka się zewnętrznych przyczyn — kapryśnej pogody, własnej lub cudzej nieudolności, błędnych decyzji lub zaniedbań, nieporozumień, społecznych rozłamów i tym podobnych. Lecz jak życie — tak i obumieranie, i śmierć, ukazują się właśnie w zasłoniętej postaci. Jakże ma zostać rozpoznane to, co niepowodzenie chce nam powiedzieć? Z tej niepewności rodzą się bolesne doświadczenia, próby dla jednostki i dla wspólnoty. Kto staje wobec tych doświadczeń, budzi się w nim samopoznanie, a z nim z głębin duszy wyłania się niewypowiedziane pytanie — i nagle, niespodziewanie i nieoczekiwanie, przychodzi z zewnątrz odpowiedź. Temu darowi niespodziewanego dochodzenia do nowych, uskrzydlających wglądów służą cotygodniowe spotkania wspólnej pracy poznawczej z zakresu nauki duchowej. W rozmowie mogą tam paść — nieproszenie i nieoczekiwanie — myśli, które na skrycie w duszy nurtujące, naglące pytanie dają pojednawczą odpowiedź i prowadzą do nowego spojrzenia na rzeczy, a zarazem wołają do nowych wysiłków. Dokonuje się wówczas «Erwachen des Menschen am Geistig-Seelischen des anderen Menschen»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; (przebudzenie człowieka przez to, co duchowo-duszewne w drugim człowieku). Wspólna antropozoficzna praca studijna działa orzeźwiająco na ducha, unosi i poszerza motyw z jego subiektywnej ciasności, i budzi siły, które w praktyce wciąż na nowo pomagają nabierać rozpędu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Konferencja pracy i zarządzania ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kolejne cotygodniowe spotkanie ma być poświęcone — zarówno w retrospekcji, jak i w krótko- oraz długofalowym planowaniu — zagadnieniom planistycznym, decyzyjnym i administracyjnym, ze szczególnym uwzględnieniem duchowej ciągłości w prowadzeniu gospodarstwa. W tej rundzie rozmów wspólnota gospodarcza rozważa i rozstrzyga {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
całościowo i jednomyślnie wszystkie kwestie merytoryczne, które pojawiają się w poszczególnych obszarach pracy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W retrospekcji powinno dochodzić do głosu — z możliwie największą otwartością — zarówno to, co się udało, i to, co się nie powiodło, jak i to, co godne uwagi w doświadczeniach, obserwacjach itp. Przemilczenie — zamierzone czy z nieuwagi — rodzi duchy i sprzyja impulsom władzy. Dokumentacja jest wskazana!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Planowanie skupia się na pracach przypadających w danej porze roku oraz na kwestiach społecznych i kulturalnych odnośnie do&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* działań rolniczych i ogrodniczych w zakresie uprawy roli, płodozmianu i nawożenia, a także produkcji nasiennej, pielęgnacji upraw, zbioru, przechowywania i zbytu;&lt;br /&gt;
* wytwarzania biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych i ich terminowego stosowania;&lt;br /&gt;
* działań sadowniczych i krajobrazowych, takich jak pielęgnacja żywopłotów i zadrzewień;&lt;br /&gt;
* prowadzenia stada, pozyskiwania pasz i pielęgnacji pastwisk oraz pozyskiwania pasz polowych;&lt;br /&gt;
* utrzymania, żywienia, pielęgnacji i hodowli zwierząt domowych, ze szczególnym uwzględnieniem bydła;&lt;br /&gt;
* pielęgnacji i napraw maszyn oraz inwestycji odtworzeniowych i nowych;&lt;br /&gt;
* pielęgnacji i napraw budynków oraz dróg dojazdowych, a także planowania i finansowania nowych budowli;&lt;br /&gt;
* ogólnej administracji, planowania budżetu i finansów;&lt;br /&gt;
* kształtowania dochodów członków wspólnoty gospodarczej;&lt;br /&gt;
* spraw personalnych i kwestii zarobkowych dotyczących uczniów, praktykantów, pomocników oraz pracowników czasowych;&lt;br /&gt;
* organizacji świąt rocznych i innych uroczystości oraz pozostałych przedsięwzięć, takich jak obchody gospodarstwa, praktyki rolnicze dla klas szkolnych, kursy itp.;&lt;br /&gt;
* własnych, eksperymentalnych, praktycznych badań prowadzonych w obrębie gospodarstwa;&lt;br /&gt;
* współpracy z zakładami zajmującymi się przetwórstwem i handlem;&lt;br /&gt;
* pielęgnacji kręgu ludzi związanych z gospodarstwem;&lt;br /&gt;
* pracy z opinią publiczną;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wspólnota gospodarcza zarządza sobą samodzielnie we wszystkich dziedzinach, tzn. wszyscy odpowiedzialni są zaangażowani w takim stopniu, że w każdej chwili orientują się w stanie całości. Największym wyzwaniem jest nieprzerwany przepływ informacji i krystalicznie czysta przejrzystość. Ten pierwszy jest osiągalny jedynie {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przez stałe zainteresowanie każdego z osobna wszystkim, co się dzieje. Z tego zainteresowania wyrasta przytomność ducha oraz zmysł rzeczywistości, który zapobiega wszelkiemu trwaniu przy raz powziętym sądzie, wszelkiej ideologizacji. Ta druga — przejrzystość — jest kwestią niezawodności w najmniejszych nawet sprawach codziennych, jasności w ustaleniach, uwagi tam, gdzie panuje potrzeba merytoryczna lub duszewna, i bezwarunkowej gotowości, by wskakiwać w każdą wyłomem powstałą lukę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W konferencji roboczo-administracyjnej urzeczywistniają się owoce kształcenia przez życie. W tych owocach łączy się — w nieprzerwanej syntezie — wzajemne przenikanie wymienionych biegunów: duchowego celu dążeń i jego wszczepienia w praktykę. Z tych owoców, z tego, co zostało zdobyte w jednostkowym i wspólnotowym trudzie, dopiero wypływa substancja, która nadaje wspólnocie gospodarczej jej własne jestestwo; dopiero to czyni ją w duchowym sensie wiarygodną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organizm gospodarstwa i praca człowieka wynikająca z woli jaźni ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praca w rolnictwie w ogóle wyznaczana jest przez rzeczy i istoty działające w przyrodzie. To, co w dawniejszych czasach instynktownie odczuwano jako panującą, prowadzącą i podtrzymującą pracę mądrość, wyemancypowało się wraz z nadchodzącą epoką przyrodoznawstwa w myślową abstrakcję praw natury. Był to z jednej strony akt wolności budzącego się w Jaźni samoświadomości, z drugiej zaś — upadek w przymusy materializmu jako odtąd panującego poglądu na świat. Zewnętrznym owocem tego aktu wolności jest technika — wyciąg z fizyczno-nieorganicznej przyrody, przetworzony duchem człowieka. Technika pozwala wprawdzie odciążyć człowieka od ciężkiej pracy, lecz narzuca się przyrodzie z ujawniającymi się na całym świecie konsekwencjami. Rozrywa pełne mądrości związki i powiązania między przyrodą fizyczną, ożywioną i uduchowioną duszą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postęp techniczny zmierza ku temu, by pracującego człowieka w rolnictwie uczynić zbędnym. Rolnictwo biologiczno-dynamiczne zmierza w kierunku przeciwnym. Dąży się tu do tego, by pracę maszynową ograniczyć w możliwie największym stopniu, aby powstawało wystarczająco dużo przestrzeni dla twórczo-ćwiczącej, rzemieślniczej praktyki. Na ile to może się powieść, zależy od przezwyciężenia nadmiaru zewnętrznych ograniczeń społecznych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co znaczy pracować w ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie, musi zostać na nowo odkryte. W tym celu ogląd i myślenie muszą zwrócić się ku jej szczególnej swoistości — ku temu, co żywo wrasta w zewnętrzną postać, i ku temu, co duszewnie zamyka się w formę cielesną. To, co uformowane, jest uchwytne w ideach; formujące agens oświetla antropozoficzne badanie duchowe, które w postaci idei otwiera dostęp do świata istot, czyniąc go tym samym przystępnym dla myślenia. Dopiero poznanie istoty nadaje ideom ukształtowanym przy oglądzie zmysłowym — które same jednak są zakorzenione w świecie istot — moralną siłę. Gdy opanują wolę, stają się własnością istotową. Z tymi ideami, wchłoniętymi we własną istotę Jaźni, odnajduje się nowy, wolny stosunek do pracy. Uczy się pracować z własnego gruntu istotowego, znajduje się w nim kierunek i cel. Moralnym źródłem jest się samemu i w wolności wyznacza się z niego swą drogę. Z tego pra-gruntu Jaźni dopiero wypływa prawdziwy zapał. Rodzi się on z idei, która stała się duchem-rzeczywistością. To on wybiega naprzód przed pracę, ogrzewa ją i przenika duszewną radością. Praca — choćby była jak ciężka, choćby wydawała się niska i marna — uszlachetnia się przez ducha, który ją przesyca. Jest duchem wypełniona od początku do końca i dodaje organizmowi gospodarstwa coś, co wydobywa go ponad jego czysto naturalną naturowość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|183}} Maszyna natomiast wbija się w rolnictwie jak klin między człowieka a przyrodę tworzącą ze swych istot i sił. Działa zgodnie z miarą tego, co człowiek wkonstruował w nią z poznań dotyczących nieożywionej przyrody. Przez wyłącznie maszynową pracę duchowej twórczej sile człowieka grozi uwiąd, praca pustoszeje w zwykłą rutynę, wola traci przewodnika i słabnie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im mniej praca wyczerpuje się w rutynie, w samym tylko załatwianiu spraw, im bardziej wykonywana jest we wspomnianym sensie przeniknięta radością idei — tym bardziej budzi się zarazem zmysł piękna, który to, co uczynione ludzką ręką — w przypadku maszyny z reguły pogrążające się w jednostajności i banalności — dopiero wynosi do rangi prawdziwego dzieła sztuki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W rolnictwie to właśnie działająca w przyrodzie mądrość jest tą, której służy ludzka praca. Ta mądrość, właściwie poznana, żyje dalej w pracy jako jej sens. Ponadto ludzka zdolność ideowa działa nadrzędnie, nadając sens kształtowaniu gospodarstwa jako cielesnego organizmu «rolniczej indywidualności».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W równym stopniu, w jakim rzemiosło rolnicze musi być gruntownie opanowane, w równym stopniu jest ono przez całe życie nauczające. Wzmacnia siłę samoświadomości, gdy to, co w pracy postrzeżone, wznosi się do świadomego&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznania; poszerza i pogłębia obraz świata, gdy się przeżywa, jak owocnie to, co uczynione, dalej kształtuje życie przyrodnicze i społeczne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|184}} W tej podwójności leży wielkie pedagogiczne znaczenie pracy skierowanej ku rzeczom i istotom przyrody. Okazuje się ona błogosławioną w szkolnym nauczaniu ogrodnictwa, w praktyce na szkolnych gospodarstwach rolnych, w praktykach rolniczych i leśnych dla uczniów klas starszych oraz we wspomaganej współpracy osób z niepełnosprawnością. Z wymienionych powodów wielu młodych ludzi — jako «urodzeni w mieście» — szuka biologiczno-dynamicznego wykształcenia zawodowego, które coraz częściej prowadzone jest jako «wolne kształcenie» na własną rękę przez biologiczno-dynamiczne grupy robocze. Ponadto praca biologiczno-dynamiczna, zwłaszcza w większych gospodarstwach prowadzonych jako wspólnoty gospodarcze lub w urządzeniach o charakterze wiejskim, zyskuje rosnące znaczenie — m.in. w kształceniu dorosłych, zawodowej reorientacji, poszukiwaniu siebie itd. Na co Goethe w &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039; wskazał w poetyckiej przepowiedni opisem «Pedagogicznej Prowincji»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; i na co Rudolf Steiner wskazywał sto lat temu, mówiąc, że w przyszłości na wsi powstawać będą ośrodki kultury,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to pojawia się dziś tu i ówdzie w najrozmaitszych zalążkach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchowo-duszewną kondycję, która wskazuje pracy w ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie drogę i cel, każdy człowiek musi dziś świadomie na nowo zdobyć. W tym celu zaleca się przyjąć za duchowy kręgosłup wszelkiej formy współpracy na polu społecznym sformułowane przez Rudolfa Steinera w 1905 roku «Społeczne Prawo Zasadnicze».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Dobrobyt zbiorowości współpracujących ludzi jest tym większy, im mniej jednostka rości sobie pretensje do owoców własnych zasług, to znaczy im więcej z tych owoców oddaje współpracownikom, i im bardziej jej własne potrzeby zaspokajane są nie z jej własnych zasług, lecz z zasług innych.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Jest to prawo, które tym bardziej dochodzi do głosu, im bardziej egoizm jako sprężyna społecznego działania zostaje wykorzeniowany. Inauguruje ono drogę kształcenia ku owocnemu społecznemu współżyciu. Prowadzi ono między innymi do wglądu, «że praca dla współludzi i osiąganie pewnego dochodu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|185}} to dwie całkowicie od siebie oddzielone sprawy».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno jest kwestią przynależącą do życia duchowego, drugie — do życia prawnego. Jak wszystkie sprawy prawne, praca nie może być mierzona ceną zakupu, np. stawką godzinową. Praca nie jest towarem. We wspólnotach gospodarczych działających na roli stwarza się możliwość ćwiczenia rozdzielenia pracy i dochodu choćby w zarysie. Nasuwa się ona wtedy, gdy uświadamia się sobie daleko sięgającą duchową wymiarowość członiowania istotowego organizmu rolniczego. Dlatego najpilniejszym zadaniem człowieka i ludzkiej wspólnoty na gospodarstwie jest wyrobieniu sobie o tym obrazu i uczynienie go żywym dawcą impulsu pracy. Tak więc to przez pracę ujęta w duchu idea organizmu staje się dziełem sztuki w tym, co żywe — formując się na zewnątrz w postać i wewnętrznie członując się w organy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez urzeczywistnienie tej ujętej w obrazie idei każdy z osobna wkracza w Jaźniowo-chcianej pracy, w zgodzie ze wszystkimi innymi, w organizm gospodarczy, prześwietlając układ jego członów istotowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Ilustracja 10]], s. 172). To, co tam pracuje, jest Jaźnią; we wszystkim wyznacza ona miarę. Wpromieniowuje się w duszewne ciało gospodarstwa, troszczy się o sposób hodowli, żywienia, pielęgnacji oraz o dalszy rozwój hodowlany zwierząt domowych, oferuje schronienie dla dzikiej fauny i sprawia, że duszewne ciało gospodarstwa przeniknięte zostaje indywidualnością i przeżywia się jako byt zamknięty w sobie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To znowu jądro istoty człowieka — Jaźń — i rozbłyskujący w Duchu-Duszy obraz prześwietla organizację życia gospodarstwa, utrzymuje ją w zdrowiu w całej wielopostaciowości i wznosi do wyższej, hodowlano-indywidualnej żywotności. I wreszcie Jaźń w pracy przesila fizyczną organizację, kształtująco przemienia i indywidualizuje kompozycje substancji — wywyższając naturalne dane stanowiska (por. rozdział o nawożeniu). Zarazem owo potrójne przenikanie i siedliskowa indywidualizacja oznaczają, że człony istotowe organizmu rolniczego wprowadzane są w bardziej intymną, przebiegającą z góry na dół, wzajemnie się wspierającą relację. Na przykład nawóz ze stanu zwierząt troszczy się o ożywienie i uduchowienie duszą organizacji fizycznej, o podtrzymujące życie współdziałanie czterech żywiołów w glebie, a także o kształtowanie owoców i pożywność kultur roślinnych. Inaczej organizacja życia: z jednej strony poprzez resztki wzrostu roślinnego dostarcza ona podstawy dla tworzenia się humusu w glebie,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|186}} ożywienia organizacji fizycznej; z drugiej strony tworzy podstawę paszową dla dzikiej fauny i stanów zwierząt domowych — wzmocnienie organizacji duszewnej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez pracę prowadząca ją idea staje się dopiero rzeczywiście istotową. Można oglądać to, co uczyniono, i badać, co się osiągnęło. Jest to badanie, które zamyka człowieka i świat w jedno i którego znajdowanie prawdy mierzone jest tym, co zostało uznane za owocne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W jeszcze o wiele wyższym stopniu dotyczy to pracy, której ideowa podstawa urządza się wyłącznie w wynikach antropozoficznego badania duchowego i do której poznania i skutecznego opanowania cała wspólnota gospodarstwa czy przedsiębiorstwa czuje się wezwana. Jest to między innymi wytwarzanie i stosowanie biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych. Ich istotowej naturze poświęcony jest rozdział o zagadnieniu nawożenia. Praca z tymi substancjami nawozowymi — w przygotowaniu i zastosowaniu — rozciąga się przez cały rok. Ich stosowanie w substancjalnie najmniejszych ilościach odbywa się albo w postaci ciekłej bezpośrednio na glebie i roślinie — od siewu aż do fazy dojrzewania — albo w przypadku większości preparatów za pośrednictwem hofeigener Komposte und Dünger własnych kompostów i nawozów gospodarstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W odniesieniu do organizmu rolniczego, nawożące działanie preparatów polega na swoistym wychowaniu jego członów istotowych ku wyższej całości. W kontekście rytmów roku słonecznego nie tylko wzmacniają i dynamizują one każdorazowo swoiste działanie tych członów istotowych, lecz przede wszystkim sprzyjają ich wzajemnemu przenikaniu — które dopiero pomaga organizmowi przedsiębiorczemu osiągnąć jego zamkniętość i rozwój odpowiedni danemu stanowisku. W szczególności to właśnie praca z biologiczno-dynamicznymi preparatami prowadzi do osobistego stosunku do substancji i sił, które przygotowują roślinom żywą i owocną glebę. Tak może Jaźniowa natura pracującego człowieka połączyć się z duchowym działaniem wnętrza przyrody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ludzka praca wynosi w świat wszystkie oblicza moralnych oddziaływań niższej, związanej z ciałem Jaźni. Są one przy tym współkształtowane przez wunschnaturę pożądaniową człowieka, przez samowolę, impulsy władzy itd. Panujący stąd egoizm może zostać przezwyciężony w przemianie, gdy przez duchową siłę wyższej Jaźni dusza zdobywa panowanie nad ciałem. Praca staje się usposobieniowo i ideowo niesiona — taką, która wykonywana jest z miłości do sprawy lub w służbie innemu człowiekowi. Bezinteresowny czyn nie dokonuje się z przymusu, lecz wynika z mądrego wglądu i jest samookreślony. Wolne samookreślenie w pracy przy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|187}} ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie może wzrastać tylko wtedy, gdy poznanie zmysłowe poszerza się ku poznaniu duchowemu. Prawda, która się tak otwiera, potwierdza się w owocności działania. Na ten stan rzeczy wskazują słowa z Ewangelii Jana: «… poznacie prawdę, a prawda wyzwoli was».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dopiero ta tak zdobyta wolność stwarza tożsamość między tym, co wewnętrzne, i tym, co zewnętrzne. Wolnemu, w miłości spełnionemu czynowi poprzedza ofiara. Poświęca się coś, co całkowicie przynależy do samego siebie, co stało się własnością wyższej jaźniowości, i oddaje się to. Gdy staje się to usposobieniem we wspólnocie, która współpracuje dla wspólnie poznanego zadania — w woli wieje wiatr wolności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulsy rolnictwa biodynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystkie symptomy czasów wskazują na pilność nowej porządku przyrody i nowego, obejmującego całe życie ludzi porządku społecznego. Jak człowiek, nieznający swojej duchowej istoty, a tym samym swoich zadań rozwojowych, skłonny jest tworzyć nieporządek, tak właśnie znajomość samego siebie może mu otworzyć oczy na zasadę porządku, która obowiązuje równie dobrze dla przyrody, jak i dla kształtowania życia społecznego. Jest nią antropologiczne odkrycie Rudolfa Steinera: trójczłonowość ludzkiego organizmu według układu nerwowo-zmysłowego, układu rytmicznego i bieguna przemiany materii i kończyn (zob. s. 88 nn.). To, co dotąd zostało przedstawione, i wszystko, co następuje, na tym się zasadza. Rudolf Steiner usiłował, w chaosie po pierwszej wojnie światowej, przez odpowiednie urządzenia społeczne ukształtować życie społeczne w funkcjonalną trójczłonowość życia duchowego, prawnego i gospodarczego, tak aby każdy z tych członów mógł się rozwijać autonomicznie, a zarazem w żywym wzajemnym oddziaływaniu, i zrastać się w wyższe całości organizmu społecznego.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Liczył wówczas na otwartość świadomości klasy robotniczej, na proletariat wtłoczony w sterowany kapitałem przemysł. Ta zakrojona na szeroką skalę próba nie powiodła się — jak wyłożono na wstępie — z wielu zewnętrznych powodów. Ludzie czynni wówczas jeszcze w rolnictwie (ok. 40%) nie byli w równym stopniu dotknięci kwestią społeczną. {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nieliczni, którzy pozostali do dziś (ok. 2%), są nią dotknięci w stopniu najwyższym. Tak, rolnictwo stało się w skali globalnej ogólnospołecznym przypadkiem socjalnym. I oto okazuje się: gdziekolwiek dzisiaj prowadzi się gospodarkę biologiczno-dynamiczną, tam organicznie, jakby z jednego punktu, wyrastają w społeczne otoczenie siły o społecznym działaniu. Wyrastają i ujawniają swój wielki potencjał — ale jako takie muszą być rozpoznane w kierunku swojego oddziaływania, świadomie ukształtowane i wyposażone w siłę. Może to się dokonać jedynie przez instytucje sięgające poza granice poszczególnych gospodarstw. Gdzie takie instytucje zaczynają się tworzyć, szybko staje się widoczne, że są płodne tylko wówczas, gdy uczestniczący uświadamiają sobie, w którym z trzech obszarów chcą i mogą wnosić swoje zdolności i aktywności w odniesieniu do rolnictwa — czy na polu duchowym, prawnym, czy też gospodarczym. Świadomie praktykowana zasada trójczłonowości organizmu rolniczego może odtąd wyznaczać ogólnemu życiu społecznemu miarę i kierunek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Ilustracja 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Albowiem, spojrzawszy dokładniej, rolnictwo pozostaje w związku ze wszystkimi dziedzinami życia społecznego. Nie tylko stoi na początku tworzenia wartości z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody i troszczy się o pożywienie i surowce — ono kształtuje oblicze Ziemi oraz przestrzeń życiową dla rośliny, zwierzęcia i człowieka w krajobrazach kulturowych. Ponadto dostarcza naukom obfitego powodu, by zbyt ciasne granice ich metodyki, przy ograniczeniu ich teorii, rozszerzyć ku adekwatnemu ujmowaniu fenomenów życia. Stwarza przestrzenie naoczności, które zaspokajają estetyczne spojrzenie i dają sposobność do nowych sposobów przeżywania. Otwiera przed pogłębianiem religijnego odczucia rozległe pole moralnej praktyki, i wreszcie — rolnictwo zbudowane na zasadzie organizmu stwarza warunki dla ożywienia podporządkowanych mu rzemiosł i ich asocjacyjnego włączenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wola w wolności ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im więcej wspólnocie gospodarstwa lub przedsiębiorstwa udaje się wznieść zdolności i wolę do pracy do wspólnej siły inicjatywy, do wolności w chceniu, tym bardziej biologiczno-dynamiczne gospodarstwo otwiera się na zewnątrz i rozwija duchowe promieniowanie, które budzi zainteresowanie społecznego otoczenia. Stawiane są pytania, nawiązują się rozmowy, szukane są odpowiedzi w kręgach studyjnych i na zjazdach w gospodarstwie {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oraz na uroczystościach przy okazji świąt rocznych, na spotkaniach badaczy lub — jeszcze konkretniej — w dniach otwartych drzwi, podczas obchodów gospodarstwa i pól, przy okazji czasowej współpracy bądź udziału w regularnie powracającej pracy z preparatami. Ponadto tablice informacyjne przekazują treści z praktyki na terenie gospodarstwa i wzdłuż często uczęszczanych ścieżek spacerowych. Jakże pożądane byłoby, wobec stale napiętej sytuacji pracy w gospodarstwach, móc prowadzić te rozmowy jeszcze intensywniej. Pomocne w wielu kwestiach praktycznych okazują się tu kręgi przyjaciół i zainteresowanych, które tworzą się wokół biologiczno-dynamicznych gospodarstw.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obok tych zadań z zakresu edukacji dorosłych, które niespodziewanie przypadają biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi, to przede wszystkim pedagogiczna praca z młodzieżą oraz wyrastające z praktyki kształcenie i doskonalenie zawodowe sprawiają, że duchowe czułki wyciągają się w okoliczny świat. Wyrastające pokolenia uczniów to niemal {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wyłącznie «urodzeni w mieście». Stoją daleko od tradycji chłopskiej. Nie chcą jednak być jedynie biernymi odbiorcami gotowej wiedzy o rolnictwie, którego technologiczny sposób myślenia i działania całkowicie wciąga ich w krąg redukcjonistyczno-przyrodniczego obrazu świata. Szukają całościowego ideału wychowania obejmującego człowieka i przyrodę, który leży u podstaw biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi w najszerszym tego słowa znaczeniu. Doprowadziło to do tego, że praktyczne kształcenie w znacznej mierze wyzwoliło się z państwowej oferty edukacyjnej szkół zawodowych. Tak zwane «wolne kształcenie» podąża za programami nauczania, które sami rolnicy opracowują. To samo dotyczy ponadgospodarczych biologiczno-dynamicznych ośrodków szkoleniowych doskonalenia zawodowego, które założono w różnych krajach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W ścisłym związku z duchowo-kulturowymi inicjatywami, które promieniują z biologiczno-dynamicznych gospodarstw, stoi bliska praktyce badawczość. Odkąd obydwie — nauka i badania — przez 200 lat stopniowo wyodrębniały się z rolnictwa i ulegały akademizacji, rolnictwo poddało się kierowanemu z zewnątrz naukowo-technologicznemu postępowi, tracąc swą opartą na instynktowno-ludowej mądrości dojrzałość. W przeciwbieżności do tego z praktyki biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi od samego początku wyrosła badawcza postawa i usposobienie, które nawiązuje do tradycyjnych metod, przekształca je i czyni podstawą swych dalej prowadzących duchowych celów. Ta postawa nie może zadowolić się kauzalno-analityczną, ilościowo-redukcjonistyczną metodologią akademickich badań. Wysiłki badawcze rozszerzają się wręcz przeciwnie na jakościową stronę postrzegania i myślenia, mianowicie na pytanie, jakie głębsze poznania można zdobyć, gdy badawcze spojrzenie kieruje się ku całości gospodarstwa, jego członom i wszystkiemu, co tam żywo i we właściwym sobie życiu duszy się rozwija. Dokądkolwiek spojrzy oko, nie widzi nigdy czegoś pojedynczego, lecz zawsze pewien związek, w którym to coś pojedynczego się jawi. Dopiero rozum abstrahuje z tego związku to, co jednostkowe, i stawia je przed sobą w formie pojęcia. Związek przy tym blednie lub całkowicie wypada z pola widzenia. To właśnie znamionuje kauzalno-analityczne postępowanie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeśli zamiast tego szuka się na przykład związku, który pojawia się wiosną, gdy na gospodarstwie ukazują się jaskółki, można na wstępie opisać wszystko, jak jaskółka uobecnia się w swych czynnościach. Rozróżni się różne gatunki, które w danym miejscu {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
są u siebie, jak jaskółka dymówka i oknówka oraz nie należący już do jaskółek jerzyk. Wytworzy się obraz ich sposobu odżywiania się — owady chwytane w locie — oraz ich miejsc gniazdowania: dymówki zazwyczaj wewnątrz budynków, najczęściej w stajniach, oknówki na zewnątrz pod okapami dachów stajni, jerzyki w zagłębieniach starych murów lub otwartych więźbach dachowych stodół. Pozna się ich różnorodne śpiewy, będzie się śledzić ich lęgi i wiele więcej. To wszystko są czynności, w których związane z ciałem istoty duszne tych ptaków dają się poznać zmysłom. Ich charakterystyczna wypowiedź istoty to jednak wytrwały lot. Jako uskrzydlone istoty głowowo-zmysłowe śmigają, ciągnąc za sobą wiry powietrza, modelując przestrzeń powietrzną gospodarstwa w szerokim promieniu łukami i liniami, by nagle błyskawicznie, silnym uderzeniem skrzydeł, wyrywać się w górę, w dół lub w bok, by schwycić zdobycz. Ich aktywność wyczerpuje się niemal zupełnie w zadziwiających sztukach lotniczych i to od rana do wieczora przez całe półrocze letnie. Zimą znikają na południe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy spojrzenie spoczywa na tych bogatych w powiązania zjawiskach, budzą się pytania o związki sięgające poza to, co dostępne zmysłom: czyż istota duszna tych pełnych sił zmysłowych stworzeń nie wplata się w swych szeroko sięgających, plastycznych ruchach lotnych w żywioł powietrza całego gospodarstwa? Czy nie dochodzi tu do przeniknięcia powietrznej otoczki duszą? I dalej pytanie: dlaczego dzieje się to jedynie w półroczu letnim od kwietnia do września? Monokausalna odpowiedź nasuwa się sama: to oferta pokarmowa w postaci latających owadów, która zimą odpada. Lecz i to jest zjawisko. Czy nie wskazuje ono, jak wszystkie wymienione, na urphänomenalny związek wskazujący poza to, co zmysłowe? Związek ten był omawiany jako polarność bieguna głowowego pod ziemią i bieguna przemiany materii nad ziemią indywidualności rolniczej (zob. rozdział «Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W półroczu letnim w cieple i powietrzu przeważają eteryczno-ożywiające siły przemiany materii, które potrzebują porządkujących i kształtujących sił duszno-astralnego. Astralna istota ptaka wyciska się w locie w powietrzną otoczkę gospodarstwa. W oglądaniu zwłaszcza ruchów lotnych jaskółek przeżycie może się zagęścić w ten obraz nastroju. Czuje się jakby wprzędniętym w duszno-nadzmysłowe zdarzenie. Można powiedzieć, że w pełnym zdumienia przeżyciu objawiają się te same {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
siły na duchowo-dusznym poziomie, co te, które w powietrznym obrębie fizycznie modelują ciepło, światło i powietrze w ruchliwej postaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W spojrzeniu na opisany «związek zjawiskowy»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; abstrahujące myślenie może się ożywić do aktywnego, syntetycznego myślenia. Zamiast wyraźnie odgraniczać pojedyncze pojęcie i pozostawiać je dla siebie, szuka się, by utrzymać je w związku z całością zjawiska. Rozszerza się ono do obrazu myślowego, który prowadzi badającego głębiej ku sensownemu powiązaniu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tym pierwszym krokiem ku poznaniu istoty idzie drugi, głębszy, gdy ćwiczy się myślowo w śledzeniu przemiany na przykład całości gospodarstwa w biegu roku. Jedna postać zjawiskowa przemienia się całościowo w inną. Ta sama roślina pszenicy ozimej, która po ukrytym kiełkowaniu w ziemi po raz pierwszy ukazuje się jeszcze w zwiniętym pierwszym liściu, przemienia się w taką, która z gęsto skupionych węzłów wypuszcza kolejne liście (krzewienie), potem w taką, która swą rozetę liściową w zimie gwiazdowato przytula do ziemi, dalej w taką, która w cieple wiosny ustawia liście, potem w taką, która nagle jako pionowa słoma strzela w górę, znów w taką, która wypycha kłos, ponownie w taką, która w kształtowaniu kłosa kończy swój wzrost, i wreszcie w taką, która niepozornie kwitnie, zapyla się sama (lub, jak żyto, oddaje pyłek w żółtych chmurach wiatrowi). Następuje etap przemiany zupełnego zamierania i w jego toku dojrzewanie ziarna lub nasienia, i wreszcie jego odłączenie od związku życiowego rośliny matecznej, nosząc w sobie przyszłość. Tak w nieustannej przemianie suma wszystkich roślin i z nimi suma zwierząt kształtuje oblicze gruntów gospodarstwa. Między każdym z tych kroków przemiany zachodzi oczywisty związek, albowiem to przecież zawsze jedna i ta sama roślina, jedno i to samo zwierzę, które raz tak, raz inaczej się uobecnia. To, co się tam przemienia, staje się postrzegalną postacią; jak się przemienia, pozostaje w mroku. Siły, przez które jedna postać zjawiskowa wyłania się z drugiej i które tak powodują «związek przemiany»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, pozostają niewidzialne. Przejście od jednego do drugiego albo nie staje się pytaniem, albo gubi się w teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; («Co — rozważaj, lecz bardziej — jak.») To Co jest przedmiotowe i dlatego dostępne zmysłom; ku Jak może zbliżyć się badawcze spojrzenie, gdy porównuje jedno zjawisko z wynikającym z niego, uwewnętrznia obserwowane, przemianę formy, i mocno-obrazowo współwykonuje w ćwiczącym myśleniu to przejście. Wżywać się myślowo-badawczo w związki przemiany «umieraj i stawaj się», również w tym, co społeczne, tworzy świadomość ciągłego przepływu pracy w biegu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trzeci krok badań prowadzi wreszcie do uchwytywania kompozycji przeniknionego duszą żywego, «związków życiowych»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak ukazują się w przyrodzie w ogóle i w biologiczno-dynamicznym gospodarstwie w szczególności. Każda wyższa roślina tworzy z korzeniem, łodygą, następstwem liści, kwiatem i nasieniem pewien związek życiowy, podobnie niemal nieskończona sieć powiązań «oikos», domu przyrody, która różnicuje się z kolei w wielość wspólnot życiowych (biotopów), i podobnie w tym, co z danych przez przyrodę ludzkimi rękami jest tworzone jako organizm rolniczy. Związek życiowy jego tworzy umiarkowanie wzajemnie zestrojona kompozycja uprawy roli, hodowli zwierząt, ogrodnictwa, sadownictwa i uprawy żywopłotów, gospodarki łąkowo-pastwiskowej, leśnej i wodnej. Tej kompozycji leżą w swej istocie u podstaw siły wesenswirksam w kosmosie i ziemi, właśnie te, które powodują przejście od jednej postaci zjawiskowej do drugiej. Prawa przyrody są fragmentarycznymi abstrakcjami ludzkiego ducha z tej nadzmysłowej siły świata, wyizolowaną wiedzą, przez którą rolnik ze swej strony współkształtuje tę kompozycję. Gdy ta wiedza, bez wysiłku poznawczego o związki życiowe, staje się jedynie wyizolowanym technicznym narzędziem, np. pestycydy, herbicydy itd., wyrządza ona w naturalnej gospodarce nieprzewidywalne zło. Są to samowolne ingerencje w istotową naturę żywego. Poznawać związki życiowe oznacza z siłą żywego myślenia ze sumy zjawisk i ich przemian wyłuskiwać pojęciowo spójne wewnętrznie całości, jak na przykład pojęcie organizmu i indywidualności jako podstawową ideę w odniesieniu do kształtowania gospodarstw rolnych. Tu dotknięto rdzennego zadania badań w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi. Dotyczy ono: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium wyników (faktów) badań geisteswissenschaftlicher, ich myślowego przeniknięcia i przeżywania ich rzeczywistości duchowej w doświadczeniu myślowym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium i własne obserwacje odpowiadających, dostępnych zmysłom, naukowo-przyrodniczo uchwytnych faktów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Złączenie zmysłowego i nadzmysłowego świata faktów i przeżywanie ich prawdy i płodności w bezwarunkowej pracy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta troista praca badawcza odnosi się do budowania małego wszechświata, jakim człowiek jako mikrokosmos jest. Budowa tego małego wszechświata, cielesny organizm będącej w stawaniu się «Indywidualności Rolniczej», dotyka ostatecznie wszystkich pól życia i działania, a tym samym całości życia społecznego. Jeszcze nie tak dawno temu rolnictwo, rzemiosło, przemysł i handel tworzyły spójną regionalną formę życia i gospodarowania. Za życia Goethego około 85% pracującej ludności było czynne w rolnictwie. Dziś ludzie, w poszukiwaniu wolnego samostanowienia, w 98% zwrócili się ku innym polom działalności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im bardziej uznawany będzie duchowy wymiar zadania rolnictwa dla rozwoju organizmu społecznego, tym bardziej ludzie z wolnego chcenia na nowo będą zwracać się ku rolnictwu i przyczyniać się do tego, by świadomie współkształtować stosunek powiązania, jaki każdy człowiek do niego ma. Z tego wyrastają impulsy dla wolnego życia duchowego, które odtąd, promieniując z każdego biologiczno-dynamicznego gospodarstwa, pomaga przezwyciężyć zawężający, destrukcyjny światopogląd materializmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Czucie w równości ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Każde gospodarstwo rolne wpisane jest w powszechny porządek prawny. Ten ostatni ustanawia przez prawo równość wobec prawa. Równość jest dobrem najwyższym, lecz pytanie brzmi: jak świadomie zasada równości żyje w ludziach? Czy żyje przymusowo, narzucona z zewnątrz dyktatem prawa, przemawiając jedynie do rozumu — czy też jest to uczucie rozumowe, które od wewnątrz budzi ideał równości do życia? W pierwszym przypadku w stosunkach między ludźmi panuje anonimowość; prawa są egzekwowalne, dochodzi się swego prawa. W drugim przypadku człowiek czuje, subtelnie i zróżnicowanie, co jest prawem, i według tego się zachowuje. Z rozumu czerpie poczucie prawa — to odczuwanie-siebie-w-równości. Rozum zaś&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sam z kolei czerpie z czynnego przeżywania duchowo-realnych związków w przyrodzie i życiu społecznym. Z tego przeżywania wyrasta zaufanie; ono stwarza najwyższe poczucie bezpieczeństwa prawnego. Staje się to natychmiast oczywiste, gdy weźmie się pod uwagę prawa odnoszące się do ziemi, pracy i kapitału. Do społecznego rozumienia siebie należy przekonanie, że są to bez wątpienia prawa, a zarazem zbywalne przedmioty gospodarcze — prawa mają cenę! I tu zaczyna się nierówność. Gdy ziemia, praca i kapitał mogą być wynoszone na rynek, zasada równości zostaje podkopana. Jednostka staje się panem nad ziemią, sprzedaje siebie na rynku pracy i przez nagromadzenie kapitału kieruje ludzką pracą na własną korzyść. Poczucie prawa zanika z prawa; prawo staje się abstrakcyjnie nieludzkie; umiera śmiercią prawną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|195}} Ta problematyka staje się wysoce paląca, gdy chce się rozwijać biologiczno-dynamiczne gospodarstwo; potrzeba ziemi, współpracowników i kapitału — to znaczy wolumenu finansowego, który pecuniarnie nigdy się nie zwraca; miejsce pracy w rolnictwie jest w dzisiejszych warunkach droższe niż w przemyśle chemicznym. Cóż tedy czynić? Trzeba wytworzyć stan czystego prawa — to znaczy taki, który jest niesiony wyłącznie przez zasadę równości. Takiego stanu nie ma w dzisiejszym porządku prawnym; prawa sprzedaje się tu jak ziemniaki. Ten stan niesfałszowanego prawa trzeba dopiero wynaleźć w procesie jego tworzenia. Wymaga to ram prawnych, w których jest to możliwe. Takie ramy ofiaruje obecny porządek prawny w postaci prawa stowarzyszeń, prawa handlowego i prawa fundacyjnego o charakterze pożytku publicznego. Chodzi o to, by przez podmioty niosące działalność pożytku publicznego zapewnić w możliwie największym stopniu niezbywalność ziemi i kapitału. Tam, gdzie jest to w ogóle możliwe, niezbędny jest akt darowizny — albo przez jednorazowe finansowanie w trybie à fonds perdue — wykup nieruchomości i związanego z nimi kapitału ze starych więzów prawnych (prawo dziedziczenia itp.). Gdy to zostanie zapewnione, można kroczyć nowymi drogami powierniczego zarządzania i prawa użytkowania — w tym sensie, że ziemia i kapitał, z czysto duchowych punktów widzenia i z wyłączeniem roszczeń dziedzicznych, zostaną oddane do użytkowania tym, którzy duchowo-naukowo, ideowo i warsztatowo praktycznie zdołali się do tego wykwalifikować. Powiernicze zarządzanie spoczywa w rękach tych, którzy są w stanie nieść duchowy impuls biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi — poprzez zmienność historycznego postępu ludzkości — z pokolenia na pokolenie zarządców.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za pracą stoi podstawowe prawo do pracy i zdolności ludzi. Gdy szuka się ujęcia organizmu, a ponad nim — myśli indywidualności, w bezpośrednim oglądzie i czynnym przeżywaniu, poczucie prawa rozjaśnia się do coraz wyższej jasności. Mówi ono bez cienia niejednoznaczności: ziemia nie jest zdolna do tego, by być własnością, jest natomiast zdolna do tego, by być w posiadaniu — posiada się ją tak długo, jak długo się ją użytkuje, względnie jak długo zdolny następca przejmuje prawo użytkowania. Nie inaczej ma się rzecz z kapitałem ucieleśnionym w środkach produkcji (maszynach itp.) i budowlach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|196}} Szczególnym wyzwaniem jest kształtowanie prawa do dochodu. W ramach rolniczej wspólnoty gospodarczej można pod tym względem uwolnić się od kurateli układu taryfowego — niestety nie w odniesieniu do pracowników zatrudnionych na etacie. Ideałem byłoby, gdyby każdy stały współpracownik był współprzedsiębiorcą i tworzył razem ze wszystkimi innymi wspólnotę przedsiębiorców, która — zależnie od sytuacji dochodowej — sama określa dochody; to cel godny dążenia, lecz przy obecnym ustawodawstwie możliwy do realizacji tylko w bardzo ograniczonym zakresie. Określanie dochodów z góry według sumy możliwych potrzeb poszczególnych osób jest abstrakcyjne i prowadzi nieuchronnie do nierówności, a przez to do konfliktów. Tak samo ma się rzecz, gdy szuka się rozwiązania w formule «równa płaca dla wszystkich». Kształtowanie dochodów dostosowuje się każdorazowo do konkretnych warunków życiowych. W zarządzaniu wspólnotowym zależy ono w zasadzie od sytuacji rodzinnej. Jeszcze młoda rodzina potrzebuje w tym samym czasie mniej dochodu niż ta, której dzieci chodzą do szkoły i potrzebują instrumentów muzycznych, albo niż ta, której dzieci przechodzą przez studia. Gdy dzieci opuszczą dom, to, co naprawdę jest potrzebne jako dochód, może znów się zmniejszyć — i jeszcze bardziej w starości. Obejmuje to oczywiście wszelkie niedole życia, z którymi wspólnota musi się mierzyć od przypadku do przypadku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trzeba się nauczyć — w ramach samozarządzającej się wspólnoty gospodarczej — traktowania kształtowania dochodu jako procesu dynamicznego. W zależności od czasu trwania współpracy obejmuje to również prawo do zamieszkania na czas określony lub na całe życie. Dochody spoza rolnictwa (jak honoraria za wykłady, seminaria, doradztwo lub z innych działalności) wpływają do budżetu wspólnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wspólnotowe kształtowanie dochodów — z uwzględnieniem także regulacji zabezpieczenia na starość, praw do zamieszkania itd. — wyklucza prywatne gromadzenie kapitału. Oznacza to ćwiczenie się w wysokim stopniu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|197}} uważności, empatii i subtelnego wyczucia dla wszystkiego tego, co niewypowiedziane żyje między ludźmi w postaci potrzeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na gruncie gospodarczym myślenie nie stoi już tylko naprzeciw świata — zanurza się weń i samo staje się procesem twórczym. Zanurza się czująco w wolę i jest tak całkowicie do dyspozycji bliźniego i świata. Myśląc, człowiek odnajduje podstawę swojej działalności w aktualnych wymaganiach przedsiębiorstwa i w zaspokajaniu potrzeb swoich bliźnich. Te ostatnie są myśleniu w gospodarowaniu święte. Picie wódki może być na przykład potrzebą. Producent wódki nie oszczędzi żadnego wysiłku myślowego, by wymyślić najlepszą możliwą metodę zaspokojenia tej potrzeby — oczywiście pozostaje mu wolność, by ze swoją konsumencką publicznością porozmawiać z duchowej przenikliwości o zgubnych skutkach spożywania alkoholu —, a handlarz trzyma produkt na półce, bo ludzie go chcą. Życie gospodarcze jest, podobnie jak życie prawne i duchowe, autonomiczne. Ściśle rzecz biorąc, nie jest sprawą gospodarującego odmawiać konsumentowi produktu dlatego, że uważa go za szkodliwy. Orzekanie o tym należy na poziomie życia duchowego do wglądu w przyczyny szkodliwości, a na poziomie życia prawnego do prawa, które zakazuje dostępności. Każdy człowiek stoi, odpowiadając sam za siebie, w obrębie tych trzech członów i musi nauczyć się kierować swoim zachowaniem społecznym zgodnie z ważnością autonomii trzech członów życia społecznego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Braterstwo i siostrzeństwo w gospodarowaniu domaga się nowego sposobu myślenia. Musi ono z wyczuciem rzeczywistości uchwycić łańcuch tworzenia wartości panoramicznie w jednym obrazie myślowym. Musi próbować mieć w polu widzenia na każdym etapie gospodarczo działającego człowieka — w jego duchowym dążeniu i w danych ramach prawnych — by móc ocenić własny wkład w stosunku do wkładu pozostałych partnerów gospodarczych. Konkretnie oznacza to: wyrobić sobie obraz warunków życia i produkcji tam, gdzie wszystko bierze swój początek, mianowicie w pierwotnej produkcji rolnictwa. W biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi to pierwotne wytwarzanie wypływa z duchowego impulsu, z myśli organizmu i indywidualności. By zaszczepić ją glebie całości gospodarstwa, potrzeba zdolności i rąk wielu ludzi. Ludzie nadają swojej współpracy {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podstawę prawną i wytwarzają towary — codzienny chleb —, które odpływają na zewnątrz do obiegu towarowego. Cena detaliczna tych towarów musi być taka, by ten strumień towarów mógł płynąć nieprzerwanie od początku siewu aż do końca konsumpcji. Wymaga to imaginatywnie kształtującego myślenia. Z niego wyłania się wspólnotowy osąd, który jeden tylko jest adekwatny do życia gospodarczego. Jednostkowy osąd nie potrafi temu sprostać. Kończy się nieuchronnie w ślepym zaułku egoizmu. Dopiero w tworzeniu asocjacji, we wspólnym działaniu asocjacyjnym partnerów gospodarczych, może rozwinąć się myślenie, które ma za punkt orientacyjny potrzeby bliźnich. Ujmuje ono obrazowo gospodarcze powiązania i wydobywa płynnie-żywie na powierzchnię wspólnotowy osąd, którego produktem jest między innymi cena. Tylko ten sposób myślenia — zakorzeniony i ożywiony w faktach gospodarowania — potrafi wykorzenić pozornie niezwyciężony egoizm, tę nowotworową chorobę gospodarowania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena pierwotnej produkcji rolnej przekształca się w pieniądz. Pieniądz jest wtedy, sam w sobie, już nie obiektem gospodarczym, lecz ekwiwalentem wartości towaru. Pieniądz nabiera charakteru prawnego; staje się prawem ciągnienia na towar. Jest środkiem przepływu, który ułatwia wymianę towarową. Jako taki musi jednak jak najszybciej zniknąć z powrotem w procesie gospodarczym, z którego powstał. Zapewnia w ten sposób nieprzerwany przepływ pierwotnej produkcji, do którego cały dalszy ogólnogospodarczy proces tworzenia wartości i cen musi się odnosić.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy spojrzy się na organizm rolniczy i jego trzy człony istoty, okazuje się, że jest on jak nasienie, które nie tylko raz kiełkuje i rozkwita, lecz trwale kiełkując i rozwijając się promieniuje poza swoje granice w otoczenie społeczne i pobudza tam procesy społeczne. Teraz i odtąd takie rolnictwo — odnowione z idei organizmu i indywidualności — może stać się na nowo źródłem tworzenia wartości w całym gospodarowaniu. Wszędzie, promieniując z pojedynczych punktów, może przyczyniać się do rozplątania splątanych w kłębek nici życia społecznego w trzy obszary autonomicznego życia duchowego, prawnego i gospodarczego oraz do ukształtowania ich przejrzyście-trójczłonowo w organizm społeczny. Ten zaś rykoszetem pomaga, by siły kiełkowania nasienia organizmu rolniczego — jako ciało indywidualności rolniczej — trwale się odnawiały. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Część druga&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Strona pusta{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak wspomniano w rozdziale «Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza» (s. 88 i n.), pojęcie «indywidualność rolnicza» zyskuje istotę i znaczenie, gdy rolnik podejmuje próbę ujęcia go na podstawie poznania istoty człowieka. To, co antropozoficzna nauka duchowa mówi o trójczłonowości człowieka pod względem ciała, duszy i ducha, można prześledzić w doświadczeniu i poznaniu samego siebie. Można skierować spojrzenie na organizację ciała i odkryć, że stanowi ona fizyczną i życiową podstawę dla działalności duszy i działania ducha. W fizjologicznie rozkładających procesach w nerwach i narządach zmysłów dusza w stanie czuwania uświadamia sobie treść swojej działalności postrzegania i myślenia; w procesach fizjologicznie budujących rozwija ona w stanie snu swoją działalność woli, a pośrednicząc między tymi dwoma biegunami, w rytmie bicia serca i oddechu, dokonuje w stanie marzenia sennego dusznej działalności czucia. Duch człowieka, jego najgłębsze jądro istoty, zakorzeniony jest w Ja. W działalności Ja duch przenika promieniście te trzy rodzaje działalności duszy i przyporządkowane im procesy cielesne. Ciało ze swoimi organami, kompozycjami substancjalnymi i procesami życiowymi jest ziemskim organem ducho-duszy, obrazem jej samej. Ducho-dusza i związane z nią wyższe hierarchiczne istoty duchowe&amp;lt;ref&amp;gt;Zobacz na ten temat np. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Tajemna Wiedza w zarysie&#039;&#039;, GA 13.&amp;lt;/ref&amp;gt; ożywiają i kształtują ciało w w dużej mierze zamknięty organizm. W nim, jako w mikrokosmosie, działa wszystko to, co wypełnia makrokosmos duchowo-dusznie. Poprzez swoją ducho-duszę człowiek ma predyspozycje do tego, by znaleźć w sobie środki i drogi, dzięki którym może poznać samego siebie oraz istotowe działanie i byt makrokosmosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Zobacz np. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Jak osiągnąć poznanie wyższych światów?&#039;&#039;, GA 10.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co w makrokosmosie w pradawnych czasach było jeszcze istotowo żywe, w toku ewolucji rozlało się w świat, w obfitość form królestw przyrody. Stało się dziełem. W ludzkim Ja żyje dalej w zarodku prapoczątek jako mikrokosmos. Z Ja wyrasta w człowieku siła, by poznając samego siebie, rozwinąć się w wolną indywidualność.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Te wskazówki niechaj raz jeszcze potwierdzą słuszność i głębię wypowiedzi Rudolfa Steinera: «Człowiek zostaje uczyniony podstawą», gdy chodzi o prowadzenie rolnictwa w sposób zgodny z duchem. {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojęcia indywidualności i zamkniętości organicznej całości (organizmu) dają się wyprowadzić w najściślejszym sensie jedynie z człowieka. Człowiek, każdy z osobna, jest indywidualnością mocą swojego Ja, swojej ducho-duszy, która otwiera się ku górze na królestwa świata duchowego, a ku dołowi poprzez swoją organizację cielesną włącza w siebie królestwa przyrody. Człowieka można zrozumieć dopiero wtedy, gdy nauczy się go postrzegać w tym sensie jako obywatela dwóch światów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy mowa o indywidualności rolniczej w możliwie największej zamkniętości, pojęcie zamkniętości odnosi się do jej cielesnego organizmu, który mocą idei i woli człowieka kształtuje się w naczynie przyjmujące indywidualność rolniczą. Wskazano na to szczegółowo z perspektywy czteroczłonowości w rozdziale «Czteroczłonowość człowieka a zamkniętość organizmu gospodarstwa» (s. 97 i n.). Co jednak nadaje treść pojęciu «indywidualność rolnicza»? Co wypełnia duchowo-istotowo kawałek ziemi gospodarstwa? Treść ta, jak opisano, wynika z kunsztownego, wzajemnego przyporządkowania wszystkich elementów kulturowych i krajobrazowych gospodarstwa w układzie płaszczyznowo-horyzontalnym aż po jego granice. Punkt centralny, z którego to wydarzenie jest kierowane, powstaje na nowo z ducho-duszy człowieka wznoszącej się do poznania ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wypełnienie istotą jest wydarzeniem makrokosmicznym, a zarazem takim, w które ingerencja w dobrym, budującym, lub w złym, niszczycielskim sensie, jest dziś i na przyszłość oddana w wolność człowieka. Z instynktownych stanów świadomości dawniejszych epok ludzkości dokonywały się ingerencje, które doprowadziły do rozwoju gleby uprawnej, rośliny kulturowej i zwierząt domowych (por. rozdz. «Kultura praperska», s. 42 i n.). Piętno, które przez te osiągnięcia kulturowe zostało odciśnięte na rzeczach i istotach przyrody, nosi już „zindywidualizowany”, specyficzny dla danego miejsca charakter. Wzmaga się on wraz z przebudzeniem Ja – impulsem chrześcijaństwa, który w średniowieczu doprowadził do ukształtowania się gromad wiejskich z centrum i otoczeniem. Dziś stoimy w obliczu fundamentalnego zwrotu, mianowicie przeniesienia punktu centralnego z zewnątrz do wewnątrz. W tej mierze, w jakiej ducho-dusza, poznając i działając, sytuuje się w makrokosmicznych powiązaniach i swoje czyny z nimi harmonizuje, w tej samej mierze rozszerza się indywidualność człowieka i odciska się, «wypełniając istotą», na całości gospodarstwa. Tym samym nakreślony jest rozwój w daleką przyszłość: «Musimy w ogóle zdawać sobie sprawę z tego, że obszar rolniczy wraz z tym, {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leży pod powierzchnią ziemi, stanowi bezwzględnie indywidualność, która żyje dalej również w czasie».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, wykład z 10 czerwca 1924, Dornach 1999, s. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak szczegółowo przedstawiono w rozdziale «Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza» (s. 88 i n.), «indywidualność rolnicza» jest trójczłonowa jak człowiek i podobnie jak on wpisuje się pionowo w oś Ziemia-Słońce, z tą różnicą, że funkcje głębi ziemi są porównywalne z układem nerwowo-zmysłowym człowieka, a funkcje wyżyn ponad ziemią – z jego systemem przemiany materii. Środek między tymi biegunami tworzy gleba, porównywalna z funkcjami ludzkiej przepony. Gleba rozpościera się niczym skóra horyzontalnie nad stałą materią ziemi. W niej koncentruje się i przenika w rytmie działanie sił wyżyn i głębin, czyniąc ją pierwotną podstawą stworzenia wszelkiego wyższego życia na ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na środkowym członie koncentruje się ostatecznie także cała praca w rolnictwie. Rolnik stara się tak kierować współdziałaniem tych sił wyżyn i głębin oraz substancji, z którymi są one każdorazowo powiązane, aby rytmiczny środek mógł rozwijać się ku coraz wyższej samodzielności i indywidualizować się. Odnosi się to przede wszystkim do typowego dla gatunku wzrostu, a także do tworzenia owoców i wartości odżywczej roślin uprawnych. W istocie chodzi o rozwój «funkcji przepony» ku postępującej, samodzielnej dynamice oraz o to, by siły wyżyn i głębin współbrzmiały w rytmie biegu roku w taki sposób, aby organ środka mógł stać się centralnym organem rozwoju indywidualności rolniczej. Znajduje to i będzie znajdować coraz bardziej swój wyraz w indywidualnej dla danego gospodarstwa żyzności gleby. W niej działanie przyrody i działanie człowieka łączą się w stającą się całość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojęcie żyzności gleby ma jeszcze co najwyżej jakąś siłę wyrazu dla praktyka rolnictwa ekologicznego. Z naukowego języka zniknęło ono wraz z przełomem industrializacji rolnictwa od lat 60. XX wieku. Nie da się go wyprowadzić z kwantyfikowalnych parametrów i dlatego jest metodologicznie nieuchwytne dla nauki. Jego miejsce zajęło pojęcie zdolności plonotwórczej gleby, które według miary, liczby i wagi informuje o tym, jaki plon daje gleba, ale nie o tym, jak ten plon i za pomocą jakich środków powstał. Poprzez dowolne stosowanie środków produkcji pod względem rodzaju i ilości, {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak zwanych składników mineralnych, pestycydów, herbicydów, regulatorów wzrostu itp., osiąga się z roku na rok obliczalne maksymalne plony, nawet na glebach z natury mało «uzdolnionych», czyli ubogich. Tym samym jakościowy aspekt żyzności gleby, np. wartość specyficzna dla danego miejsca lub pochodzenia, czy też jakość fizjologiczno-żywieniowa środków spożywczych, stał się przestarzały. Pojęcie zdolności plonotwórczej odnosi się w dużej mierze już tylko do kwestii agrotechnologicznych, natomiast pojęcie żyzności gleby – do kwestii nowej, mającej się rozwinąć sztuki uprawy ziemi. Wymaga ona, jak wyżej wskazano, poszerzenia spojrzenia na istotową stronę świata, na bardziej intymne działania sił w gospodarstwie natury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nawiązując do wyprowadzenia pojęć «organizm rolniczy» i «indywidualność rolnicza» (por. s. 88 i n.), dopiero teraz staje się jasny wymiar, w jaką rzeczywistość istotową rolnik właściwie wrasta swoją pracą. Wszystkie podejmowane przez niego działania w uprawie polowej i ogrodniczej dotyczą środkowego członu «indywidualności rolniczej» – gleby, której funkcja, z makrokosmicznego punktu widzenia, jest porównywalna z ludzką przeponą ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90). Tak jak ta w swojej rytmicznej dynamice pozostaje w związku z tętnem serca i oddechem płuc, tak też procesy glebowe odpowiadają rytmom, które mają swoje źródło w stosunkach ruchowych Ziemi i kosmosu. Jak rytm dnia i nocy rozkłada się mikrokosmicznie na polarne stany czuwania i snu, tak też działający w ukryciu świat istot przyrody przeżywa stany polarne: z jednej strony bycia urzeczonym w pełni form jako sen letni, a z drugiej, w przemijaniu tych form, bycia uwolnionym i usamodzielniania się jako przebudzenie zimowe. W ten sam sposób przejścia na wiosnę oznaczają zasypianie, a jesienią – budzenie się. W tę nieustanną przemianę w biegu roku ingeruje rolnik, wskutek czego żadne działanie nie jest podobne do drugiego. Kontinuum w przemianie zjawisk, do którego odnoszą się wszystkie zabiegi uprawowe, stanowi gleba i jej wychowanie do trwałej żyzności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zależnie od naturalnego uzdolnienia siedliska, żyzność gleby opiera się na trzech filarach: uprawy gleby, płodozmianu i nawożenia. Uprawa, zgodnie z potrzebami uprawianych roślin, steruje fizycznymi procesami gleby, płodozmian przyczynia się do ich ożywienia, a nawożenie ożywia je i przenika duszą. Te trzy nośne filary pierwotnego tworzenia wartości w rolnictwie zostaną w dalszej części rozpatrzone z poszerzonej perspektywy. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Pierwszy filar:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O istocie uprawy gleby w związku z jej rozwojem w ciągu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Gleba ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gleboznawstwo w strefach klimatu umiarkowanego ogranicza pojęcie gleby do zwietrzałej, przeoranej korzeniami warstwy wietrzenia, zalegającej na skale podłoża. Ta warstwa wietrzenia — w swej miąższości i strukturze — jest wyrazem, z jednej strony, rodzaju geologicznego materiału wyjściowego i ziemskich sił głębi, z drugiej zaś — rodzaju atmosferycznego działania i kosmicznych sił wyżyn. Jako modyfikujący trzeci element dochodzi geomorfologia, kształt krajobrazu (tektonika, erozja wodna i wietrzna). Przez wzajemne oddziaływanie tej trójni sił i substancji powstaje w pionie urozmaicony, znów trójczłonowo glieder profil glebowy. Jego najwyższa strefa, horyzont A, jest w wysokim stopniu kształtowana przez substancje i siły napływające z atmosfery — z «brzucha» indywidualności rolniczej. Tu, w tej najwyższej warstwie, skupia się roślinne i zwierzęce życie gleby, a z niego wyłoniony humus jako miarodajny nośnik żyzności. Humus nadaje temu horyzontowi ciemne zabarwienie i bogatą w pory strukturę gruzełkowatą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Warstwa środkowa, horyzont B, jest wynikiem postępującego wietrzenia. Buduje się z mieszaniny iłu, mułu, piasku drobnego i grubego, która może przechylać się ku skrajnościom — ku ciężkiej glebie ilastej bądź lekkiej piaszczystej. Nośnikiem żyzności w tej strefie jest harmonijne proporcje mieszanki mineralnych składników — kwarcu-krzemienia, iłu, wapna — takie jak występuje w łagodnej glebie gliniastej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod horyzontem wietrzenia zalega skała macierzysta — horyzont C. Granicę między obydwoma wyznacza front rozpuszczania wapna. Wskutek postępującego wymywania zasad zagłębia się on, w ledwie zauważalnych krokach, rok po roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fizyczną podstawę gleby tworzą cztery klasyczne żywioły: ziemia, woda, powietrze i ciepło. Gleby mineralne wykazują całkowity objętościowy udział porów wynoszący 40 do 50%. Składa się on na złożony system&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
porów — od najdrobniejszych po grube, szczeliny skurczowe, biogenne kanały i inne. Przy deszczu wypełniają się wodą, przy suszy i przesiąkaniu — powietrzem. Ciepło, któremu fizycy od XVI/XVII wieku nie przyznają już własnego stanu jako żywioł (stanu skupienia), przenika swoje troje rodzeństwo, wprowadza je we wzajemne stosunki, zapewnia im przejście z jednego stanu żywiołowego w drugi — lub przy swej nieobecności (w chłodzie) — ich rozdzielenie i trwanie w odrębności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|206}} W gleboznawstwie, na podstawie empirycznych badań budowy profilu, mówi się o rozwoju gleby, który dokonuje się od końca ostatniego zlodowacenia — od 10 000 do 15 000 lat temu. Na podstawie wyglądu rozmaitych profili glebowych i ich wielorakiego zróżnicowania jako skutku tego długotrwałego procesu wyróżnia się szereg charakterystycznych typów glebowych. W zależności od intensywności wietrzenia, pionowych przemieszczań substancji i horyzontowania mamy z jednej strony typy gleb wykazujące jeszcze młodociane stadia rozwoju — jak gleby AC «rędziny» na stanowiskach wapiennych w położeniach stokowych lub suchych. Biegunowo do nich, również z profilem AC, kształtują się «ranklery» na kwaśnych skałach krzemionkowych w położeniach erozyjnych. Wychodząc od tych młodocianych stadiów, dają się z drugiej strony śledzić typy gleb o wzrastającym wieku — jak na przykład na stanowiskach zasobnych w wapień szereg starzenia się: rędzina → brunatna gleba parabraunowa → pseudoglejowa, lub na kwaśnym kwarcu-krzemie szereg ranklera → gleby brunatne → bielice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Każde gospodarstwo ma jeden lub często kilka takich typów glebowych. Ich znajomość wiele mówi o zdolności do uprawy, zdolności zatrzymywania wody i innych czynnikach decydujących o wzroście — krótko mówiąc: o uzdolnieniu naturalnym gleby. Ważniejsze jednak od tej wiedzy jest dla rolnika skierowanie uwagi na rozwój gleby, który dokonuje się rok po roku, i wżycie się w niego. Współkształtować ten rozwój — to znaczy przede wszystkim sztuka uprawy gleby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bieg roku dzieli się na pory roku: zimę, wiosnę, lato i jesień. W toku tych charakterystycznych następstw czasu gleba przechodzi rozwój nierozerwalnie związany z życiem i umieraniem roślin oraz świata zwierząt glebowych. Przez uprawę gleby rolnik i ogrodnik dąży — stosownie do okoliczności — do wspierania lub hamowania procesów życia, a tak samo procesów umierania. Symptomatykę tego procesualnego dziania się najwyraźniej unaocznia przykład uprawy zbóż. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proces zimowy i uprawa gleby ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimą świat zjawisk redukuje się do tego, co czysto fizyczne. Życie zewnętrzne w dużej mierze wygasło; wycofało się w stan spoczynku zarodników, nasion, pąków, a także w kambium i organy spichrzowe (bulwy, korzenie). Wzrost liści wysianego jesienią zboża ozimego zamiera. Gdy nadchodzi mróz, liście zstępują w rozetę układającą się gwiaździście, niczym odbicie gwiaździstego nieba, płasko przy ziemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Zjawisko to w nowoczesnych odmianach hodowanych na wysoką tolerancję azotową jest trudne do zaobserwowania.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedynie korzenie rosną powoli dalej w głąb. Natura przystraja się w jasność i ciemność, w biel i czerń. Z białej pokrywy śnieżnej kontrastowo wyłania się mrok gałęzi drzew i krzewów. Gleba wykazuje od listopada ciemniejszą barwę niż o innych porach roku. Jest to następstwo nasycenia wszystkich porów glebowych wodą. To zjawisko wskazuje na centralny zimowy proces — na daleko posuniętą separację czterech żywiołów od siebie nawzajem. Ciepło, które zwykle przenika wszystko, wycofuje się i pozostawia troje swych rodzeńców ich fizycznej własnej naturze. Na jego miejscu, jako biegun przeciwny, pojawia się chłód. Powietrze jest czyste i przejrzyste, otwierając widok w dal lub ku górnemu nieboskłonowi gwiazd. Woda przestaje parować; staje się gęstsza, ciężka i sączy się w głębię. To, co ziemsko-stałe, skupia się i formuje swą ściśle geometryczną, krystaliczną naturę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimowy proces wprawia ziemię w stan oddania sobie samej — pewnego rodzaju duchowego przebudzenia. «Die Erde ist also während der Tiefwinterzeit am meisten Erde; ihre eigentliche Wesenheit ist sie da.» (Ziemia jest więc w głębi zimy najbardziej ziemią; tam objawia się jej właściwa istota.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancypuje się od wpływów planetarnych i otwiera na napromieniane oddziaływania «najdalszego kosmosu» — sfery gwiazd stałych, którą Grecy znamiennie nazywali Kristallhimmel, kryształowym niebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Grecy nazywali kryształowe niebo Uranosem (gr. Οὐρανός, Ouranos; łac. Uranus, Coelus lub Caelum, sklepienie niebieskie). Kryształowe niebo pojawia się w Boskiej Komedii Dantego. W tradycji ezoteryczno-okultystycznej przechowuje ono owoce wcześniejszego szeregu ewolucji. Obejmuje sklepienie niebieskie i niebo gwiazd stałych.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima to «czas, w którym we wnętrzu ziemi może się rozwinąć największa siła krystalizacji, największa siła kształtująca dla substancji mineralnych. Wówczas wnętrzu ziemi właściwe jest […] podlegać wpływowi siły krystaliczotwórczej {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sił, które leżą w przestworzach kosmosu, przychodzić pod ich wpływ […] a im głębiej się schodzi, tym bardziej mają one tę tęsknotę, by stawać się krystalicznie czystymi w gospodarstwie przyrody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Siły kształtujące, krystaliczotwórcze, sięgają w zimnym przechwytem zimy także do żywiołu wody. Woda osiąga swą największą gęstość przy +4 °C i zaczyna — ponownie się rozszerzając — przy temperaturach poniżej 0 °C krystalizować w lód. Proces ten dokonuje się na powierzchni ziemi i zbiorników wodnych oraz w wilgoci powietrza, formując płatki śnieżnych kryształów. Przy wielkim mrozie opadają pojedyncze kryształy w postaciach, z których żadna nie jest równa innej; a jednak wszystkie krystalizują w pięknie i czystości według tej samej zasady — sześciokątnie, jako sześcioramienna gwiazda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Te napromieniane w ciągu zimy z «dalekich przestworzy kosmosu» siły kształtujące, czyli krystaliczotwórcze, mają w trojakim sensie znaczenie dla rozwoju gleby w następnym roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Powstawanie mrozowej struktury gleby ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutek anomalii wody — przy krystalizowaniu powiększania swej objętości i stawania się przy tym właściwiej lżejszą — wywiera ona w nasyconych wodą kapilarnych spękaniach, szczelinach i porach gleby działanie rozsadzające. Jest ono szczególnie zbawienne wówczas, gdy po późnym zbiorze roślin okopowych jesienią i rozmokłej glebie pług zostawia zamazany, sprasowany do koherencji [[Frostgare|Pflugbalken]]. Wtedy potrzebny jest «Meister Frost» — «pan Mróz» — który przywraca glebie grudkowaty stan, jakiego żadnym narzędziem nie zdołałby osiągnąć rolnik. Mróz rozsadza koherentną masę gleby w mnóstwo drobnych, kantowatych, wielobocznych grudek — [[Frostgare|szron-gara]], czyli «gruda mrozowa». Jako że powstaje ona czysto fizyczną drogą, jest nietrwała i przy ulewnym deszczu może łatwo znów ulec zamuleniu. Lecz jeśli sprzyja rolnikowi szczęście i gruda mrozowa utrzyma się aż do wczesnej wiosny, stabilizuje się biologiczną drogą i zapewnia — zanim jeszcze wiosenny zasiew znajdzie się w glebie — jak się mówi, połowę plonu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez zimę sama przyroda, wraz z «panem Mrozem», przejmuje uprawę gleby. Ręka człowieka spoczywa. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowa ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Glina stanowi mieszaninę różnych minerałów ilastych oraz amorficznych produktów końcowych wietrzenia — wodorotlenków krzemu, glinu, żelaza itd. Te ostatnie mają naturę koloidalną, są bezpostaciowe — stan pomiędzy stałym a ciekłym, ten sam, który leży u podstaw wszelkiego procesualnego dziania się w tym, co żywe. Plastyczność gliny wynika z jej powinowactwa z wodą oraz z częściowo submikroskopowej drobności krystalicznych blaszek minerałów ilastych, z pęczliwości pewnych rodzajów minerałów ilastych (&#039;&#039;Montmorillonit&#039;&#039; i in.) oraz z wysokiej zdolności pochłaniania wody przez koloidy glebowe. Woda sprawia, że glina pęcznieje. Odwodnienie przez przesuszenie wytwarza najdrobniejsze rysy skurczowe aż po głębokie szczeliny glebowe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy dynamika gliny jest w istotny sposób określona przez powinowactwo z wodą i rozpuszczonymi w niej solami, to powietrze i ciepło współtworzą rytmiczne wahanie pomiędzy formą (twardą skorupą) a procesualną wymianą substancji. Ten rytm przejawia się szczególnie w dynamice hydratacyjnych osłon cząstek ilastych. Przy suszy (latem) kurczą się one i w swojej gęstości zbliżają do tego, co stałe i ziemiste. Przy wilgoci (zimą) osłony wodne rozszerzają swoją objętość. Tak oto glina jest nośnikiem rytmicznego współdziałania tego, co stałe, ciekłe, gazowe, i ciepła — a tym samym reprezentantem członu istoty środka, «przepony», między bieguniem przemiany materii ponad ziemią a bieguniem głowowym pod ziemią (por. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotwórcze w glinie są minerały ilaste; krystalizują one heksagonalnie w cieniutkich blaszkach o rozciągłości powierzchni mniejszej niż 0,002 mm. Łupią się do tak submikroskopowej cienkości powierzchni krystalicznych, że można je określić jako zmaterializowaną ideę «płaszczyzny» — tę, która zgodnie z krystaliczotwórczymi siłami kształtującymi kosmosu, substancjalnie rozbudowuje sieć krystaliczną powierzchniowo i odgranicza się w formę sześciokąta. Minerały ilaste zawdzięczają wysoką dynamikę wiązania i uwalniania substancji rozszerzalnym warstwom pośrednim, przede wszystkim jednak właśnie tej dwustronności swoich powierzchni rozciągających się w szeregowaniu w niemal nieskończoność. Rozciągłość powierzchni 1 g pęczniejącego &#039;&#039;Montmorillonitu&#039;&#039; wynosi na przykład 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: &#039;&#039;Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden&#039;&#039;, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; W rytmicznym wahaniu pomiędzy krystaliczną formą a wodnisto-substancjalną {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamiką to właśnie minerały ilaste czynią glinę nośnikiem żyzności w obszarze tego, co fizyczno-mineralne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Różne rodzaje minerałów ilastych powstają na trzy sposoby:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Przez fizyczne wietrzenie łyszczyków. Tworzą się przy tym m.in. pierwotne minerały ilaste, a przez dalszy chemiczny rozkład — przeobrażenia do wtórnych minerałów ilastych.&lt;br /&gt;
* Przez chemiczne wietrzenie zasadowych magmatytów i metamorficznych skał powstają szeregi wtórnych minerałów ilastych aż po całkowity rozpad sieci krystalicznych, z wytworzeniem wspomnianych amorficznych, koloidalnych wodorotlenków.&lt;br /&gt;
* Nowopowstanie wtórnych minerałów ilastych z syntezy koloidalnej masy wodorotlenków krzemu i glinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To nowopowstanie jest oryginalnym procesem krystalizacji, «stawaniem się ziemią» z żywego prastanu koloidalno-wodnego, substancji półżywej.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorficzna masa koloidów glebowych przeobraża się na nowo. Substancje porządkują się — z wbudowaniem zasad metalicznych — do ścisłej geometrii sieci krystalicznej. Siły sprawcze tego porządku szuka się zazwyczaj we właściwościach substancji. Jak jednak możliwe jest, że pewne kryształy — jak na przykład kwarc — wykazują geograficznie zależny habitus, inne zaś — jak piryt — mogą przy tej samej substancjalnej budowie przybierać całkiem różne modyfikacje formy krystalicznej? Siły, które to sprawiają, przychodzą z zewnątrz tego, co fizyczno-ziemskie; są to wspomniane pozaprzestrzenne i pozaczasowe siły kształtujące z kosmosu pozaplanetarnego, do których manifestacji poszczególne elementy substancji mają — stosownie do swych materialnie związanych właściwości — każdorazowo swoisty stosunek w przestrzeni i czasie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na stan rzeczy kosmicznego pochodzenia kształtujących, krystaliczotwórczych sił Rudolf Steiner zwraca uwagę we wskazaniach przytoczonych powyżej. Opisuje ich działanie jako zdarzenie zimowe — jako to, które wprawia ziemię aż w jej głębie w stan krystalicznie czystszy. Nasuwa się tu dostrzeżenie związku tego działania sił kształtujących z przeobrażeniem pierwotnych w wtórne minerały ilaste, a zwłaszcza z ich nowopowstaniem z bezpostaciowych stanów koloidów glebowych. W tym samym kierunku idzie wskazanie Williego Laatscha (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; że sieci krystaliczne minerałów ilastych w glebie przy niskich temperaturach {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
powstają (zimą) i w porównaniu z krystalicznymi skałami pierwotnymi wykazują niższy stopień uporządkowania sieci krystalicznych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak więc można podsumowując powiedzieć: również z punktu widzenia dynamiki procesów wietrzenia w nieorganicznej przyrodzie — aż po amorficzne stany koloidalne — oraz dynamiki powstawania nowych, krzemianowych minerałów ilastych, zima wyznacza początek rozwoju gleby w biegu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimą gleby odnawiają się w swojej fizycznej konstytucji w samouprawie przez zimowe siły kształtujące.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nośnictwo i zachowanie kosmicznych sił formy w ciągu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formkräfte promieniujące w zimie działają poprzez substancję ziemi — tym silniej, im zima surowsza. Do tych siły kształtujących, tworzących kryształy i stwarzających strukturalną czystość, fizyczno-mineralna przyroda — reprezentowana przez krzemień (kwarc, krzemiany), wapno (skały zasobne w zasady) i glinę — pozostaje w różnych relacjach. Kwarc-krzemień w strefach umiarkowanych i podbiegunowych jest niemal odporny na wietrzenie. Odpiera formordozę siłę wody, wapno zaś ją przyciąga. Kryształ górski (krzemień) jest z natury «kristallisch rein» (krystalicznie czysty); wapno rozwija własną dynamikę rozpadu i budowy; pojawia się w rozlicznych postaciach, w rozpiętości od kalcytu krystalizującego w romboedrycznej czystości aż po wodorotlenowy trawertyn. Krzemień i wapno tworzą przeciwieństwa w glebie i w świecie skał. Wapno posiada wysokie powinowactwo do wody. Tak jak jest ono «chciwie» podatne na siły kształtujące gwiaździstego nieba, tak i na formujące siły bliskiego Słońcu planetarnego otoczenia działające poprzez żywioł wody, promieniujące od Merkurego, Wenus, zwłaszcza zaś od Księżyca. To ostatnie zachodzi wiosną, w związku z rozwijającym się życiem. Zimą natomiast chciwie wessuje ono siły gwiazd stałych, podczas gdy spoczywający w sobie, krystalicznie czysty krzemień z powrotem je odrzuca. «Der Kalk beansprucht alles, das Kieselige beansprucht eigentlich gar nichts mehr […] Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen, das Kalkige ist die allgemeine äußere Begierde im Irdischen, und der Ton vermittelt beides.» («Wapno rości sobie pretensje do wszystkiego, krzemień właściwie niczego już więcej nie potrzebuje [...] Krzemień jest powszechnym zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie, wapno jest powszechnym zewnętrznym pożądaniem w tym, co ziemskie, a glina pośredniczy między nimi.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Glina stoi bliżej tego, co {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krzemionkowe, niż wapna. Uwidacznia się to w krzemianowo-krystalicznym, warstwowym budulcu minerałów ilastych. Lecz ma ona zdolność, niejako w wyższej syntezie, zjednoczenia bieguna krzemionkowego i wapiennego. Jej dynamika jest dwojaka: z jednej strony powierzchnia cząstek ilastych otoczona jest otoczką hydratu, z drugiej zaś — może ona przyjmować wodę między swoje krystaliczne warstwy. Substancje rozpuszczone w wodzie, przede wszystkim zasadowe, zostają przy tym ze swej strony adsorbowane przez krystaliczne powierzchnie graniczne albo mogą się z tego związania uwolnić w wymianie za inne. Gdy w gleboznawstwie mówi się o adsorpcji lub pojemności wymiennej gleb, parametry te odnoszą się, obok humusu, przede wszystkim do minerałów ilastych. W świetle powyższego nasuwa się, że zimowe siły gwiezdne wpływają zarówno na krystaliczny stopień uporządkowania minerałów ilastych, jak i na stopień uporządkowania substancji związanych z powierzchniami granicznymi i międzywarstwowymi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z drugiej strony glina zachowuje siły kształtujące, które krzemień z powrotem odrzuca, a które wapno chce dla siebie przejąć, i pośredniczy nimi w ciągu okresu wegetacyjnego korzeniom roślin. Glina jest, poprzez korzenie i wyrastający w powietrze i ciepło pęd, «der Förderer der kosmischen Aufwärtsströmung» («krzewicielem kosmicznego prądu wznoszącego»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta wskazówka nawiązuje do strumienia sól-woda — Goethe nazwał go Erdsaft (sokiem ziemskim) — skierowanego w osi pędu, w ksylemie, wewnątrz peryferycznego kambium ku górze, w liście. Ten niosący siły kształtujące strumień jest tym, który pomaga roślinie w fizycznym ukształtowaniu jej substancji — białek, budulcowych węglowodanów i tym podobnych — i tak jako całości ku zmysłowo uchwytnej postaci jej typus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fizyk i chemik odgranicza substancje od siebie według ich właściwości. Właściwości te odnosi się do potencjału sił — elektryczności, magnetyzmu, siły jądrowej — który wszakże charakteryzuje jedynie fizyczną, ziemsko-związaną stronę substancji. Rudolf Steiner jest tej strony świadom w swoich badaniach duchowych, odsłania jednak ponadto drugą stronę substancji — kosmiczną — przez którą dopiero ujawnia się ich istota działająca w tym, co fizyczne. Fizyczno-siłowa konstytucja jakiegoś elementu substancji — lub kompozycji takich elementów, jaką jest minerał ilasty — okazuje się punktem odniesienia, pośrednikiem i nośnikiem specyficznie z kosmosu promieniujących sił, jak na przykład siły kształtujące sfery gwiazd stałych bądź dawcze życiu eteryczne siły kształtujące {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Słońca i planet. «Kosmiczne życie» i «kosmischer Chemismus» («kosmiczna chemizacja»)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; posługuje się niejako ziemskimi substancjami i siłami — takimi, jak krzemień, wapno i glina w glebie — aby w formach roślin wyplastyczniać ich praobraz, ich typus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod tym właśnie kątem rozpatrywana jest krystaliczna natura minerałów ilastych wraz z substancjami, które przez siły podfizyczyno-ziemskie są z nimi związane, wystawiona w czasie zimy na promieniowania sił nadfizyczyno-kosmicznej natury, działające w tym, co organiczne, jako niosące życie i kształtujące życie. Tak można rozumieć wypowiedzi Rudolfa Steinera o glinie w tym sensie, że glina zachowuje te siły kształtujące i pośredniczy nimi korzeniom w następującej fazie wzrostu. Wypływają one ku górze, kształtują postać rośliny na obraz jej typus i komponują substancje w owocach jako nośniki pożywności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proces wiosenny i uprawa gleby ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Przedwiośnie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na długo zanim nadziemny wzrost budzi się z zimowego snu, po zaledwie kilku dniach ocieplającego słońca przedwiośnia — niekiedy już w lutym — porusza się zaskakująco żywe życie gleby. Powierzchnia gleby rozjaśniła się nieco wskutek parującej wody, powietrze i ciepło wnikają w pory wierzchniej warstwy, cztery żywioły zaczynają się na nowo przenikać. To czas, w którym rolnik przejmuje kierownictwo nad [[Bodenentwicklung|rozwojem gleby]] w biegu roku i w którym nachodzi go niecierpliwość, by zbyt wcześnie wjechać na pole ciężkimi ciągnikami. Aby się przed tym ustrzec i wyrobić sobie jasny obraz stanu gleby, schodzi z wysokiego ciągnika, klęka na polu, przesuwa ręką i ramieniem na bok wierzchnią warstwę — i z zdumieniem stwierdza, ile chwastów już skiełkowało i doszło do stadium nitkowatego, jak krzątają się już chrząszcze, ile dżdżownic, larw itp. jest już na poszukiwaniu pokarmu, przede wszystkim zaś, jak przez działanie mikroorganizmów zimowa [[Frostgare|gara mrozowa]] zaczyna stabilizować się w strukturze gruzełkowatej. Dokonuje się proces «[[Lebendverbauung|żywego budowania]]».&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie połączone ze sobą w kolonie śluzowatymi substancjami swoich otoczek komórkowych tworzą mostki między cząstkami gleby. Powstają mniejsze i większe pustki, objętość porów powiększa się, wymiana powietrza i ciepła w rytmie dnia i nocy wzrasta, a gleba staje się chłonna na gwałtowne ulewy. Przy bliższym wejrzeniu widać jednak, że przy szorstkiej skibie dna bruzd są jeszcze ciemne, nasycone wodą; albo też, gdy jesienią teren wyrównany był przez docisk pługa, podglebie okazuje się zbyt wrażliwe na nacisk. Niestosowna — z reguły zbyt wczesna — uprawa pozostawia nieodwracalne uszkodzenia ciśnieniowe w koleinach ciągnika: rozwój gleby zastyga na resztę roku. Inaczej rzecz się ma przy pracy końmi. Punktowe ślady nacisku końskich kopyt szybko zanikają dzięki działaniu mikroorganizmów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Maksyma na przedwiośniu brzmi: «So früh wie möglich hinaus auf den Acker.» («Wyjść na pole tak wcześnie, jak to możliwe.») Czyni to wspomnianą niecierpliwość zrozumiałą. Chodzi o wyrównanie pola, o wspieranie gruzełkowania przez ogrzewanie i przewietrzanie gleby oraz o stworzenie pierwszego łoża kiełkowego dla chwastów. Temu celowi służy pierwszy zabieg uprawowy w biegu roku — wałowanie zgrzebłem. W rolnictwie chemotechnicznym stał się on zbędny dzięki stosowaniu herbicydów. Ze względów kosztowych i z powodu dużych ciężarów ciągników łączy się bezpośrednio zabiegi przygotowania łoża siewnego z siewem. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym powinny, o ile warunki pogodowe na to pozwalają, gdziekolwiek tylko możliwe, poprzedzać siew wałowanie zgrzebłem oraz jeden lub dwa przejazdy broną — aby wyrwać z korzeniami i wysuszyć chwasty będące w delikatnym stadium siewki. Jednocześnie pobudzane są gruzełkowanie i przemiany substancji, przerywany jest kapilarny podciąg wody, a tym samym zimowa wilgoć jest zatrzymywana w glebie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obok przygotowania łoża siewnego dla zbóż jarych pielęgnacji gleby wymaga też ozimina: czy to przez rozbijanie skorupy glebowej lekką broną lub zgrzebłem polowym, czy to przez wałowanie roślin, aby ich system korzeniowy po przemrożeniach na zmianę odzyskał kontakt z glebą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wiosna ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachodzące teraz procesy wiosenne zostaną ukazane na przykładzie zboża jarego. Po przygotowawczych pracach przedwiosennych następuje siew. Ziarno składane jest na kilka centymetrów w ciemność ziemi, na podłożu lekko ubitym przez stopkę redlicy. Ułatwia to {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pęcznienie nasienia przez kapilarny podciąg wody; bocznie i od góry siew otoczony jest powietrzem i ciepłem w drobnogruzełkowatej przykrywie ziemnej. Kiełkowanie nasienia jest procesem, który nie zakłada obecności żywiołu stałego i ziemistego, czyli ziemi właśnie, zakłada jednak żywioły ciepła, powietrza i wody. Świadczy to już o tym, że wzrost rośliny kiełkującej wskazuje wstecz na stan ewolucyjny, kiedy Ziemia nie była jeszcze Ziemią, a roślina była jeszcze zrodzoną z wody. Ten stan powtarza się na początku jej stawania się rośliną ziemską. Tę zasadę powtarzania dawniejszych stanów sformułował Ernst Haeckel (1834–1919) w roku 1866, jako wynik swych badań nad rozwojem zarodkowym roślin, zwierząt i człowieka, jako «Biogenetische Grundregel» («Podstawowe prawo biogenetyczne»), głoszące: «Die Ontogenie ist eine Wiederholung der Phylogenie»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt; («Ontogeneza jest powtórzeniem filogenzy»), czyli: «Rozwój osobniczy jest powtórzeniem rozwoju rodowego.» Rudolf Steiner nie ogranicza tego wglądu jedynie do stawania się Ziemi i jej królestw przyrody, lecz rozszerza go na trzy planetarne stany, które poprzedzały powstawanie Ziemi. Opisane zostają jako [[Stary Saturn|Stary Saturn]] (z którym powstał żywioł czystego ciepła), [[Stare Słońce|Stare Słońce]] (ze zagęszczeniem części ciepła w żywioł powietrza) i [[Stary Księżyc|Stary Księżyc]] (ze zagęszczeniem części powietrza w żywioł wody). Dopiero w czwartym stanie planetarnym powstał żywioł stałego i ziemistego.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na trzecim szczeblu ewolucji, na [[Stary Księżyc|Starym Księżycu]], to, co roślinne, kształtując się z wody, żyło jako mało jeszcze zróżnicowana, żywa masa. Na początku rozwoju Ziemi powtarza się na wyższym szczeblu stan Starego Księżyca, tak samo jak oba poprzedzające go szczeble ewolucji. Gdy świat roślinny różnicuje się ku «ziemsko narodzonemu», gdy w korzeniu, liściu, łodydze i kwiecie wgłębia się żywioł ziemistości, na początku «rozwoju osobniczego» rośliny stoi delikatna, wodna siewka jako powtórzenie czasu Starego Księżyca.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zboża należą do traw, a jako takie do jednoliściennych. Nasiona dzielą się na zarodek (embryo) i bielmo (endosperm). Oddziela je od siebie jedna liścień, tarczka. Przy kiełkowaniu liścień nie wynurza się na światło, jak to jest regułą u dwuliściennych, i nie zielenieje jak one, lecz pozostaje w glebie przytwierdzona do łupiny nasiennej. To, co się pojawia, jest już kłującym pierwszym liściem. Roślina kiełkująca jest ukształtowaniem tego, co {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako organy widoczne jest już zawiązane w zarodku.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; W zarodku ujawnia się «das Kosmische [Urbild; Ergänzung des Verfassers], das als Form der Pflanze im Samen lebt» («to, co Kosmiczne [praobraz; uzupełnienie autora], co jako forma rośliny żyje w nasieniu»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tkanka odżywcza bielma, wypełniająca w znacznej mierze objętość nasienia, pochodzi od rośliny macierzystej i jest tak ukształtowana co do rodzaju i ilości, że roślina — w powtórzeniu żywo-wodnego stanu księżycowego — może rozwinąć się jedynie do siewki, nie zaś dalej ku wysoce zróżnicowanej, ziemskiej roślinie zbożowej. Do tego potrzeba dwóch rzeczy: zieleniejącego, ku górze dążącego źdźbła i liści pod światłem aktualnie naświetlającego słońca oraz zrastania się korzenia z ziemią. Jak ogólnie u roślin wyżej stojących, tak i u zbóż, zarodek na przekroju podłużnym ukazuje zawiązaną w zarysie trójczłonową postać: biegun korzeniowy, biegun pędowy z punktem wegetacyjnym i — tworząc środek — węzeł kiełkowy, który skrywa w sobie siłę ku wyproście.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pęcznieniem nasienia, przy odpowiednim ogrzaniu gleby, w tkance odżywczej zaczynają się procesy rozkładu. Jako pierwsze zaczyna wzrastać korzenie kiełkowe: u pszenicy trzy, u owsa cztery. W stadium siewki nie są one jeszcze pokryte włośnikami korzenymi; są to uwypuklenia komórek skórki korzenia. Dlatego chwasty najłatwiej jest wykorzenić broną lub zgrzebłem polowym, kiedy jeszcze ich nie widać. Dopiero wraz z zielenienie się pierwszych liści i tym samym pobudzeniem własnej przemiany materii korzenie kiełkowe wchodzą przez włośniki korzeniowe w bliski związek z glebą. Formują się pasma przewodzące — &#039;&#039;phloem&#039;&#039; (asymilaty) i &#039;&#039;xylem&#039;&#039; (woda, sole). Włośniki korzeniowe, gęsto stłoczone — do 100 na milimetr długości korzenia&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zrośnięte z cząstkami iłu i humusu, zajmują w młodocianym stadium w pewnym oddaleniu od czubka korzenia początkowo całą długość korzeni kiełkowych. Gdy wyciągnie się ostrożnie z gleby roślinę owsianą lub jesienią roślinę żytnią w stadium jednoliścieniowym, do korzenia przylegają grudki glebowe, jak kiełbaska. Dopiero ze swymi pionowo w głąb dążącymi i rozgałęziającymi się korzeniami oraz pionowo ku słońcu wznoszącym się pędem roślina opuszcza swe księżycowo-wodne stadium kiełkowe i staje się odbiciem związku ziemi z aktualnie działającym kosmosem. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Siewka wzrasta z ziemskich substancji i z kosmicznych sił, które roślina macierzysta przekazała nasieniu w bielmo. To źródło wyczerpuje się z chwilą ukończenia siewki. Jakie źródło musi teraz zostać na nowo otwarte? Jaka tkanka odżywcza wstępuje na miejsce zużytej? Musi być ona, podobnie jak tamta, produktem minionych procesów życiowych. Jest nim humus, powstający przez przekształcenie wszystkiego, co rośliny pozostawiły jako resztki, z wyjątkiem tego, co weszło w wytwarzanie nasion. Jak jednak sformowana siewka może sięgnąć po to nowe źródło pożywienia — czy to po humus odżywczy, czy po dojrzały humus trwały? Tu na uwagę zasługuje najpierw kształtowanie się korzeni włóknistych, czyli wieńcowych. Wyrastają one wiosną z najniższych jednego do dwóch węzłów i mnożą się wraz ze wzrastającym krzewnieniem. W stosunku do pierwotnych korzeni kiełkowych korzenie włókniste są tworem wtórnym. Rosną one blisko powierzchni i tworzą wieniec korzeniowy, który w najdrobniejszym rozgałęzieniu przenika próchnicę. Właściwe udostępnianie humusu odbywa się jednak przez wspomniane włośniki korzeniowe, przez które gęsty ich obsad na korzeniach kiełkowych i włóknistych wielokrotnie powiększa powierzchnię korzeni. Przez włośniki korzeniowe wyrastająca roślina wchodzi w bezpośredni związek z otaczającą ją glebą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Włośniki korzeniowe wydzielają część asymilatów wytworzonych w liściach, takich jak cukry, białkopodobne substancje śluzowe, fermenty, kwasy organiczne, odprowadzanych obwodowym prądem &#039;&#039;phloem&#039;&#039; w dół ku korzeniom. W przeciwprądzie pobierają sole mineralne i wodę, która ze swym ładunkiem substancji — wbrew grawitacji — prowadzona jest przez tkankę przewodzącą &#039;&#039;xylem&#039;&#039; ku asymilującym organom nadziemnego pędu roślinnego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez swe wydzieliny korzeniowe roślina wydaje się być wiadrem bez dna — bezużyteczna strata? Jest wręcz odwrotnie. Wiosną rozszerza ona swą «organizację życiową» w przeniknięty przez siebie przestrzeń glebową i obejmuje kierownictwo nad niezliczoną armią drobnoustrojów. Wydzieliny korzeniowe obalają jednostronne przekonanie, że gleba żywi rośliny i że te byłyby jedynie biernymi odbiorcami. Wiosną, odwrotnie, rośliny w znacznym stopniu czynnie własnym działaniem żywią glebę i wyzwalają w niej procesy, przez które biorą dla siebie w posiadanie żyzność gleby. Jest to wydarzenie równie subtelne, co nieprzeglądnie złożone, kierowane przez ciało eteryczne roślin, stosownie do potrzeb ich postępujących stanów wzrostu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wydzieliny korzeniowe żywią, aktywują i sterują działalnością drobnoustrojów, budują w obszarze korzeni, zależnie od gatunku rośliny-gospodarza, {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
szereg specyficznych wspólnot życiowych (symbioz) z bakteriami i grzybami i przez substancje czynne podwyższają tempo rozmnażania bakterii w przykorzenionej przestrzeni glebowej, w ryzosferze, pięćdziesięcio- do stukrotnie.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ponadto wydzieliny kwasowe (kwas węglowy, kwas jabłkowy) przyczyniają się do udostępniania minerałów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kierowany przez rozszerzającą się w ryzosferę organizację życiową rośliny, rusza właściwy proces wiosenny — mikrobiologiczny rozkład humusu aż po całkowite zmineralizowanie (Rysunek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Życie zakonserwowane w składzie substancyjnym dojrzałego humusu przeistacza się teraz w życie heterotroficznych organizmów w ciemności ziemi — niezliczonych bakterii, pierwotniaków i grzybów, które na podobieństwo trawienia jelitowego same z kolei, obumierając, rozpadają się na swe substancyjne składniki i rozpuszczają się w wodzie glebowej w postaci soli. To wegetatywny wzrost roślinnego łanu wiosną sprawuje rządy nad procesem «trawienia żyzności gleby» i tym samym nad właściwą miarą uwalnianych soli mineralnych, przede wszystkim azotu. Te ostatnie adsorbowane są przez włośniki korzeniowe jednocześnie z wydzielaniem asymilatów, w kierunku przeciwnym do niego. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy zimą przeważało czysto fizyczne dzianie się — oddzielanie żywiołów, obumieranie zewnętrznego życia organicznego, towarzyszące mu procesy zagęszczania i krystalizacji — to wiosną jest nim rozwijające się na zewnątrz życie największego rozmachu, pod ziemią i nad nią. To ku przyszłości zwrócone stawanie się zużywa jednak żyzność gleby. To zużycie wynika z rozkładu nośnika minionych procesów życiowych — humusu. Jak bielmo przynależy do nasienia i w kiełkowaniu zamiera ku tworzeniu siewki, tak tkanka odżywcza humusu jest glebą kiełkową, z której — pod napromieniwającymi siłami kosmosu — obecne życie rośliny aż po wytwarzanie owoców może ukształtować się ziemsko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im żyźniejsza gleba i im bardziej nasłonecznienie i deszcz, a także przewietrzanie i przegrzewanie gleby nawzajem się przeplatają, tym aktywniej dojrzewające wiosną łany mogą dokonywać tego przeobrażenia obumarłego w nowe życie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tworzenie skorupy i obróbka powierzchni ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod wpływem egzogennych oddziaływań bieguna przemiany materii ponad ziemią, dynamika procesów glebowych wiosną podlega silnym wahaniom, które wzywają rolnika do dokładnej obserwacji, badawczego myślenia i przytomnego działania. Jeśli chodzi o uprawę gleby, chodzi teraz o to, by obok terminowego hamowania wzrostu chwastów wyrównywać jednostronne skutki warunków pogodowych na korzyść zrastania się gleby z rośliną. Chodzi o rozbijanie skorupy. Skorupa tworzy się po każdym silniejszym opadzie deszczu; trzeba ją, aż do strzelania w źdźbło zbóż, wciąż na nowo rozbijać. Ta właściwa dla wiosny ryzująca «Hautbearbeitung» (pielęgnacja skóry gleby) egżą, zgrzebłem, motyką musi się dokonywać możliwie uderzeniowo: każde wytworzenie skorupy zamyka glebę, ogranicza lub wręcz uniemożliwia oddychanie gleby, pobieranie tlenu — niezbędnego dla aerobowego, roślinnego i zwierzęcego życia glebowego — oraz oddawanie kwasu węglowego, który po części wydziela się z korzeni roślin, po części uwalnia się z mikrobiologicznego rozkładu humusu. Wytworzenie skorupy oznacza zator kwasu węglowego w glebie. Działa on jak trucizna, hamując subtelną wymianę między wydzielinami korzeniowymi a aktywnością drobnoustrojów, a przez to dynamikę rozkładu humusu. Uprawa skóry gleby oznacza więc z jednej strony aktywne pomniejszanie żyzności gleby — niekiedy można zaobserwować, jak pole obsiane zbożem jarym {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na części terminowo zgrzeblowanej wykazuje bujniejszy wzrost niż na tej pozostawionej bez uprawy — z drugiej strony zgrzeblowanie pomaga, by dwutlenek węgla, cięższy od powietrza, mógł uciekać z otwartych porów, zwłaszcza gdy wiatr przesuwa się nad polem i wyciąga go z gleby siłą ssącą. Gromadzi się on w przyziemnej warstwie powietrza, a więc tam, gdzie jest wdychany przez liście i staje się budowniczym rusztowania postaci rośliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U zbóż strzelanie w źdźbło kładzie kres pielęgnacji skóry gleby. U roślin okopowych i polowych kultur warzywnych sięga ona jeszcze w wczesne lato. Wymagają one — jak choćby ziemniaki — ciągłego zgrzeblowania, obsypywania i motyczenia, aż do czasu, gdy rzędy się zwarą. Głęboka ingerencja w glebę wiosną — frezą, kultywatorem lub wręcz pługiem — musi być dobrze przemyślana i zważona wobec swych następstw. Oznacza ona z reguły początkowo turbulentną, niemożliwą do opanowania i wykorzystania przez świeżo wysiany materiał roślinny stratę żyzności gleby. Konieczność tak głębiej sięgającej uprawy istnieje w uprawie roli po oziminie międzyplonowej, szkodach wymrożeniowych i wymuszonej walce z perznicy. Następstwem tej nieodpowiedniej głębszej ingerencji jest ubytek humusu oraz utrata zimowej wilgoci, która nierzadko pociąga za sobą konieczność nawadniania. W ogrodnictwie panuje pod tym względem szczególna sytuacja. Wskutek następowania po sobie kolejnych kultur gleba musi być głębiej uprawiana do ponownego siewu niezależnie od pory roku, a ze względu na szybki rozwój kultur owocujących w fazie wegetatywnej utrzymywana przez rok w stanie bardziej wiosennym. Wyższy obrót humusowy jest dlatego nieuchronną konsekwencją.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proces letni i uprawa gleby ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podorywka ściernisk, mulczowanie, budowanie próchnicy i działalność fauny glebowej ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W czasie kwitnienia zbóż, około połowy czerwca, tworzenie korzeni, a wraz z nim gara gleby, osiąga swój szczytowy punkt. Do tego momentu gleba ugina się jeszcze elastycznie pod stopami. Po kwitnieniu pierwsze [[Wurzel|korzenie]] obumierają, podobnie jak — stopniowo, od dołu ku górze — pierwsze liście. Promienie słoneczne sięgają aż do powierzchni gleby, a im bardziej zbliża się pora dojrzewania, tym bardziej gleba twardnieje i wysycha. Jest to czas, w którym rośliny okopowe {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zwarują rzędy; pod ochroną cienia liściowego dachu wilgoć gleby utrzymuje się — a wraz z nią żywotność bodengary.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Choć ilość opadów latem z reguły osiąga roczne maksimum wskutek nawałnicowych ulew, to te wyparowują przeważnie równie szybko, względnie — zależnie od struktury gleby — giną w powierzchniowym spływie. To ostatnie dzieje się z reguły pod łanami kukurydzy, już przy nieznacznym nachyleniu stoku. Jeśli zimą mieliśmy w glebach nasycenie wodą i chłód, to latem pory wypełnione są powietrzem i ciepłem. Wraz z nastającą suszą ogranicza się rozkładająca działalność mikroorganizmów w glebie. Za to teraz świat organizmów glebowych opanowuje scenę. Jeśli zimą przeważał procesowo pierwiastek fizyczny, wiosną eteryczno-życiowy, to latem panuje pierwiastek duszewno-astralny. Poprzez działalność organizmów glebowych żyjących w powietrzu i cieple zachodzą procesy uwewnętrznienia, astralizacji. Jeśli w postępującej wiośnie organizmy glebowe brały przez swą ryją i kopią działalność oraz pozostawianie odchodów istotny udział w budowie gruboporowatej bodengary i systemu kanałów, to ich funkcja zmienia się stopniowo od lata ku jesieni. Teraz znajdą one w obumierającej substancji organicznej, zwłaszcza w przerośniętej korzeniami wierzchniej warstwie gleby, obfite pożywienie i dbają o to, by ów «humus odżywczy» — w przejściu przez przewód pokarmowy — przekształcał się w trwałe formy humusu. To, co wiosną zostało rozłożone z humusu na korzyść wegetatywnego wzrostu roślin, restytuje się poprzez humusowo-budującą działalność organizmów glebowych, zwłaszcza od pełni lata ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222). Ów proces budowania humusu przebiega czasowo biegunowo wobec krystalizacji w zimie i dokonuje się w ciemności ziemi. W związku z tym wszystkie roślinne pozostałości wstępującego biegu roku muszą być w jego biegu zstępującym wmieszane w glebę. Dzieje się to przez jeden zabieg uprawowy, który wmiesza organiczne resztki nadziemne — jak ściernisko, resztki słomy i wymłótu, chwasty — w warstwę bodengary. Ta «uprawa mulczująca» sięga głębiej niż uprawa skóry gleby wiosną, ale w idealnym przypadku nie głębiej, niż sięga ukształtowana wiosną warstwa gary (ok. 8–10 cm). Gdy ta jest w pełni dojrzała, pozostawia po zabiegu drobnogruzełkową warstwę, która przerywa kapilarny podciąg wody, chroni tym samym przed dalszym parowaniem, przyjmuje ulewne deszcze i tworzy łoże dla ziarna osypanego i nasion chwastów (Rysunek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letnią pracę budowania humusu wspiera uprawa mulczująca tym, że mimo silnego nasłonecznienia, ciepła i przeważającej suszy stwarza organizmom glebowym odpowiednie warunki bytowania. Na przykładzie podorywki po żniwach zbożowych oraz aktywności dżdżownic chcemy to zilustrować. Po sprzątnięciu słomy ściernisko musi być niezwłocznie zaorane (przełamane). W czasach przed pojawieniem się kombajnu (lata 1950/60) zboże żniwiono w dojrzałości żółtej w snopy, stawiano w kopyty do dojrzewania i suszenia, zwożono do stodoły i z reguły młócono zimą. Zaletą tego sposobu żniw było:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podorywka wcześniejsza o ok. 14 dni w porównaniu z konieczną do kombajnu dojrzałością martwą.&lt;br /&gt;
* Utrzymuje garę gleby.&lt;br /&gt;
* Ochrona przed wyschnięciem i — w idealnym przypadku — przyspieszone wysiewy międzyplonów.&lt;br /&gt;
* Oddzielny zbiór plew. Stanowią one — z dodatkiem ziół — odpowiedni dietetyk dla krów mlecznych w zimowym żywieniu.&lt;br /&gt;
* Niesypane nasiona chwastów trafiają ze słomą z pola i mogą znaleźć zastosowanie w «wypalaniu na popiół», metodzie,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
którą poleca Rudolf Steiner,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby zahamować rozmnażanie chwastów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Straty w plonie były wprawdzie nieco wyższe, lecz wychodziły na korzyść dzikiej faunie, przede wszystkim światu ptaków.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wysoka sztuka letniej obróbki ścierniska przy zaprzęgu konnym polegała na tym, że pług podorywkowy szedł bezpośrednio za kosiarką snopowiązałką, tak że snopy opadały już na odwrócone ściernisko. Kombajn jako technologicznie najbardziej elegancki i wydajny sposób żniw wkrótce potem odniósł zwycięstwo. Zwycięstwo to odbyło się kosztem przyspieszonej, garę oszczędzającej uprawy roli i zmieniło rytm pracy w gospodarstwie w sposób zasadniczy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uprawa mulczująca niszczy wprawdzie ukształtowaną garę letnią; wmiesza jednak przy tym resztki ścierniska i chwastów z masą korzeniową luźno gruzełkującej gleby. W tym właśnie środowisku organizmy glebowe — przede wszystkim dżdżownice — znajdują idealne warunki, jakich potrzebują do rozwinięcia swojej działalności. Są nimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* drobno rozdrobnione pożywienie z obumarłych resztek roślinnych,&lt;br /&gt;
* drobnogruzełkowa warstwa spulchniona, przez którą dżdżownice mogą się przeciskać w każdym kierunku przez glebę,&lt;br /&gt;
* intensywne przewietrzanie gleby, a tym samym zaopatrzenie w tlen,&lt;br /&gt;
* ciemność dla stroniących od światła organizmów glebowych,&lt;br /&gt;
* dostateczna wilgotność: woda wznoszącą się kapilarnie z nieuprawionego podglebia paruje na dolnej granicy warstwy mulczującej i osiada tam przy nocnym ochłodzeniu jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy warunki te są zapewnione, dżdżownice (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) wabione są z głębszych stref gleby przez swe kanały ku warstwie mulczującej, gdzie poprzez swą błogosławioną działalność trawienną przekształcają humus odżywczy w humus trwały. Jeśli wiosną mieliśmy do czynienia z pewnego rodzaju uwypukleniem, uwewnętrznieniem życia korzenia i jego zrastania z ziemią, tworzącego egzogenne symbiozy, to w ciele między innymi dżdżownicy chodzi o wgłębienie życia, o proces uwewnętrznienia. W pierwszym przypadku humus ulega rozkładowi, tzn. zachowane w nim życie zostaje przetworzone w bakteryjno-symbiotycznej działalności na korzyść wegetatywnego wzrostu. W przypadku wgłębienia obecne życie zostaje przez endogenną symbiozę pod rządami {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duszewnej lub astralnej organizacji przekształcone w zachowujące życie nowo tworzących się kompleksów ił-humus — proces zachodzący głównie latem i jesienią. To wytwarzanie nowych substancji w gospodarstwie przyrody nasuwa następujące pytania: Czy dżdżownice zdolne są w swoim przewodzie pokarmowym przetwarzać — jeszcze bardziej po ziemsku — owe siły kształtujące, które napływają z «najdalszego kosmosu» przez krzemień, wapno i glinę, niż kształtujące się w swą postać rośliny? Czy to właśnie te siły kształtujące łączą biegunowo przeciwstawne sobie ziemskie substancje — krystaliczną glinę i resztki Ogólno-Roślinnego — w wyższą jedność, w kompleks ił-humus? I czy to właśnie to połączenie substancji mineralnych i roślinnych przez uduchowioną duszą działalność dżdżownic stwarza to, co potocznie nazywa się glebą macierzystą? Owa szczególna zdolność dżdżownicy obowiązuje z pewnością stopniowo także dla innych gatunków robaków i zwierząt żyjących w glebie w stadium larwalnym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tworzenie i dojrzewanie owoców ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od wczesnego lata wegetatywne wzrastanie przenosi się w wyrastanie, substancjalne wypełnianie i kształtowanie owoców. Na początku są one jeszcze zielone i asymilują w świetle słonecznym. Owoc przybiera na objętości. Asymilaty, które do czasu kwitnienia służyły po części wegetatywnemu wzrostowi, po części zaś przez korzeń — odżywianiu życia glebowego — spiętrzają się w prężnie wypełniającym się owocu. Proces dojrzewania przebiega zarówno jako działanie od wewnątrz, jak i jako działanie od zewnątrz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Działanie na zewnątrz objawia się w przejściu od zieleni do rozkwitu barw równego barwom kwiatów, dalej w rozlewających się zapachach i w pokrytej jakby oddechem z zewnątrz rosolistej powłoce. Są to formy objawiania się aktualnego promieniowania słonecznego i wplecionych weń promieniowań planet nadsłonecznych. Mars sprawia więc zabarwienie czerwone, Jowisz biało-żółte, Saturn — niebieskie.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; We wszystkich organach rośliny, gdziekolwiek strumień soków spiętrza się ku odżywczej fruktyfikacji — gdzie wegetatywne wzrastanie zatrzymuje się lub całkowicie dobiega końca — działa z góry na dół impuls kwitnienia, bezpośrednie oddziaływanie Słońca wsparte przez planety od niego oddalone. Zewnętrzne zabarwienie owocu przedłuża się w miarę postępowania dojrzałości w inne, na ogół mniej intensywne {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odcienie barw, posuwając się ku środkowi. To, co obleka roślinę jako czysto żyjące jestestwo jedynie od zewnątrz niby wyższe działanie sił pierwiastka duszewno-astralnego i tknie ją delikatnie, to w dojrzewającym owocu wnika weń głębiej. Na tym właśnie procesie opiera się lecznicze działanie roślin leczniczych; u pewnych szczególnie ukształtowanych dzikich roślin, np. wilczej jagody, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, może on doprowadzić aż do śmiercionośnego tworzenia trucizn. Ludziom w dawnych czasach uprawy roślin, przed trzecim tysiącleciem przed Chrystusem, udało się przy roślinach pokarmowych uszlachetnić ten głębiej wnikający w życie rośliny proces astralizacji ku pożywności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przy tworzeniu humusu z różnorodności barwnych i ukształtowanych resztek organicznych dokonuje się również dojrzewanie ku pewnego rodzaju organiczno-mineralnej owocni — wspomnianemu kompleksowi ił-humus. Ów «owoc» jest na wskroś czarny, obraz tego, co w praczasach perskich jako «ciemność» (biegun ziemski) stawiano naprzeciw «światłu» (biegun kosmiczny). W humusie żyje to, co Ogólno-Roślinne, co stało się całkowicie «Ziemią»: humus «jest końcowym produktem pierwiastka ziemskiego z pierwiastkiem ziemskim».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmiczny głaz, krzemionkowe, pobiera w ziemi światło i sprowadza je do działania w tym, co ziemskie», humus zaś — nie. Wytwarza on «działanie bez światła».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ta wskazówka nasuwa myśl m.in. o rozkładzie i budowie humusu dokonujących się w mroku gleby poprzez heterotroficzne, bakteryjno-roślinne życie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roślina wzrasta z korzeniem, łodygą, liściem i kwiatem aż do owocu i dojrzałości nasion przede wszystkim z «bezpośredniego współżycia» z klasycznymi żywiołami «ziemi i wody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pośredniczą one dla niej w pewnego rodzaju działaniu od wewnątrz, które objawia się w wstępującym wzdłuż osi Ziemia–Słońce «soku ziemskim» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;). Unosi on ku górze — przyjęte przez eteryczną organizację rośliny — rozpuszczone substancje ziemi i «siły kształtujące» sfery gwiazd stałych, które łączą się z siłami ciepła i światła Słońca i planet, tworząc właściwe każdemu gatunkowi rośliny kompozycje substancji (białka, węglowodany, tłuszcze, oleje, aromaty, witaminy itp.). Jest to żywe zdarzenie ukierunkowane na całość, sterowane przez liczne enzymy. Te wytwory sił prowadzą w drodze ku pełnej dojrzałości do powstawania coraz to nowych, z etapu na etap coraz bardziej złożenie strukturujących się kompozycji substancji. Niedojrzałość owocu cechuje to, że enzymatyczna aktywność nie jest jeszcze {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zamknięta i nadal wytwarzane są organiczne związki charakterystyczne dla określonego stadium rozwojowego w procesie dojrzewania. Tak więc w owocach rynkowych, wyglądających zewnętrznie na dojrzałe, stwierdza się wielokrotnie grupy substancji wskazujące na fizjologiczną niedojrzałość, jak np. kwas dehydroaskorbinowy (fizjologiczne stadium wstępne kwasu askorbinowego, witaminy C) czy niskocząsteczkowe stadia wstępne tworzenia białek (jak azotany, wolne aminokwasy, amidy itp.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokładniej rzecz ujmując, przy dzisiejszej produkcji masowej zjawisko fizjologicznej niedojrzałości występuje niemal powszechnie dla wszystkich grup substancji. Dopiero gdy procesy fizjologiczne ustają, a więc aktywność enzymatyczna wygasa, osiągnięty zostaje stan pełnej dojrzałości, a wraz z nim żywieniowo-fizjologiczne optimum kształtowania jakości. Dopiero w fizjologicznej pełnej dojrzałości spożywamy owoc pokarmowy, w którym kosmiczno-ziemskie «działanie od zewnątrz» i kosmiczno-ziemskie «działanie od wewnątrz» wchodzą w doskonałą syntezę. Tej doskonałości nie osiąga się z reguły. «Działanie od zewnątrz» udaje pełną dojrzałość, podczas gdy aktywność «działania od wewnątrz» nie może znaleźć końca. Ten tak zaburzony przemiana materii prowadzi do niepełnej trwałości&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; i daje powód do niepokoju — trzeba tu widzieć istotną przyczynę chorób przewlekłych. Przyczyny postępującego obniżania wartości odżywczej są następujące:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globalna dostępność: zbiór w stanie niedojrzałym, chłodzenie na światowych szlakach transportowych — a następnie sztucznie indukowane dojrzewanie po zbiorze, np. bananów.&lt;br /&gt;
* Nawożenie azotem (por. rozdz. Nawożenie): gruntownie zaburzony, a właściwie przerostowy przemiana materii roślin. Chcą one wciąż rosnąć.&lt;br /&gt;
* Monokultura: umożliwiają ją wszystkie rodzaje inżynierii genetycznej (GMO) — arbitralna ingerencja w genom, fizyczny cień praobiazu roślin — jak również wielkopowierzchniowe stosowanie pestycydów, herbicydów i innych regulatorów wzrostu wrogich życiu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U podstaw kształtowania pojęć dotyczących jakości żywności leży materialistyczne rozumienie życia. Obok genetyki utknęło ono w istocie przy ilościowej analityce substancji i doprowadziło do pojęcia «substancjalnej równoważności», której w tym, co żywe, nie ma. «Więcej lub mniej» danej grupy substancji mówi co najwyżej dopiero wtedy {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
coś, gdy uwzględni się czynnik czasu. W tym celu trzeba analitycznie śledzić stadia dojrzewania. Jeśli w w pełni dojrzałym produkcie znajdą się grupy substancji będące wskaźnikami stadiów niedojrzałości, wynik musi zostać oceniony negatywnie. W ten sposób analiza ilościowa może również wnieść wkład do oceny jakości. Wymaga to jednak znacznego nakładu analitycznego i przekracza ramy kosztów dla badań rutynowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Istotne poszerzenie kształtowania oceny w odniesieniu do pełnej dojrzałości i jakości żywności umożliwiają «Metody obrazotwórcze»&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; — takie jak krystalizacja chlorku miedzi, obraz wznoszenia się i chromatogram okrągłofiltrowy. Prawda o wartości produktu żywnościowego jest najbliższa osądowi tego, kto tworzy go duchem, sercem i rękami. Duch ma oznaczać: nieustanne dążenie do poznania tego, co w kosmosie i ziemi walczy i żyje, i co w tym wielkim polu napięć kształtuje się siłowo i substancjalnie jako fizyczny odwzorowanie duchowego praobiazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Narzędzia do letniego mulczowania ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeśli wiosną były to narzędzia rozbijające skorupę glebową — zgrzebło, brona, motyka — to w okresie pożniwnym latem są to urządzenia, które mają powierzchownie spulchnić wierzchnią warstwę gleby i wymieszać ją z resztkami roślinnymi. Zależnie od miąższości kruchej warstwy glebowej głębokość uprawy wynosi 8 do 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222). Różnorodność narzędzi świadczy o tym, że żadne z nich najwyraźniej nie spełnia w pełni wszystkich pożądanych wymagań mulczowania. Klasycznym narzędziem do uprawy ścierniska był i mógłby nim być — ze względu na swą funkcję — pług podorywkowy: przecinający całą podeszwę, płytko skibujący i wąsko tnący, osiąga dobry efekt wymieszania dzięki tnąco-rozłupującemu rozwarstwieniu i krusząco-sypkiemu układaniu warstwy glebowej. Przy wymaganych dziś dużych szerokościach roboczych pługów podorywkowych i sięgających zazwyczaj aż do podeszwy warstwy glebowej śladach nacisku kombajnów zbożowych czysta praca podorywkowa jest ledwie {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeszcze możliwa do przeprowadzenia. W latach 50. i 60. XX wieku pług podorywkowy zastąpiła na krótko glebogryzarka. Miała być zbawczynią. Wał obsadzony nożami siekającymi, napędzany wałem odbioru mocy, uderza w glebę, wzburza ją i układa znakomicie wymieszaną. Poważne negatywne skutki uboczne — tworzenie się podeszwy ślizgowej, zamykanie korytarzy dżdżownic, siekanie dżdżownic, utrata struktury gleby przez zamulenie przy intensywnych opadach, duże zużycie i nakład energii — spowodowały (poza ogrodnictwem) jej rychłe zniknięcie. Innym urządzeniom napędzanym wałem odbioru mocy — np. z uprzednio spulchniającymi redlicami — przypadł też tylko ograniczony sukces. Dzisiejsze powszechne metody tworzą różnorodną odmianę narzędzi do spulchniającej uprawy ścierniska o przeważnie umiarkowanym efekcie mieszania. Najbliżej pługowi podorywkowemu odpowiada talerzówka o głębokości roboczej ok. 5 cm. Jej wadą jest to, że przecina i rozmieszcza rozłogi perzu, przyczyniając się tym samym do jego rozmnażania. Tę wadę niweluje kultywator wąskoredlicowy, wielozębowy, odrywając i unosząc rozłogi, tak że można je łatwiej wybronować. Jego wielką wadą jest jednak niedostateczne mieszanie i brak całkowitego podcinania warstwy glebowej. Ostu i szczawiu zadaje niewiele szkody. Kultywatory z odpowiednimi kombinacjami narzędzi mogą tu pomóc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Często wygłaszanej tezy dotyczącej uprawy ścierniska — «mieszać płytko i spulchniać głęboko» — nie można przyjmować tak ogólnie. Głębsze spulchnienie całego pakietu warstw przerywa kapilarne podciąganie wody, przyspiesza wysychanie, a tym samym aktywność organizmów glebowych. Głębokie spulchnienie może działać zbawiennie w ubitej glebie wówczas, gdy pracuje się wąskoredlicowo przy większych odstępach między zębami (ok. 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ogólnie biorąc: wszystkie narzędzia do uprawy gleby są jak młotek i dłuto w dłoni rzeźbiarza. Nie przez nie samych powstaje dzieło sztuki, lecz przez prowadzącego je, odczuwającego i myślącego ducha człowieka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proces jesienny i uprawa gleby ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dojrzewanie, przemiana, obumieranie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W dniach pełnego lata, ciągnących się daleko w głąb września, od dawna już zapowiada się jesień. W coraz chłodniejszych nocach końca sierpnia {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rosa opada coraz obficiej, poranne mgły napływają i wypełniają doliny. Zapowiada się nowe sezonowe wydarzenie, którego formy zjawiskowe stoją w biegunowej opozycji do wiosny. Podczas gdy wiosną siły ziemi wypływają ku obrzeżom i niejako unoszą ze sobą wzrastające rośliny — ziemia wydziela więc to, co w zimowym spoczynku w sobie zgromadziła — i podczas gdy latem wszystko to rozlało się w bogactwo form i barw, w kształtowanie żywnych owoców, to jesienią w wielkim oddechu wciągniętym powraca z powrotem ku ziemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. np. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Właściwy nastrój jesieni ożywa w pełni dopiero w okolicach Dni Świętego Michała końcem września i ciągnie się często w ciepłe, złote dni głęboko w październik. Na skibach świeżo zasianych jesiennych zasiewów pojawia się nagle srebrny blask sieci pajęczych nici utkanych nad rozległością pola; przyszedł «babie lato»! To czas, gdy ostatnie plony opuszczają pole — jak buraki pastewne i cukrowe, kapusta, marchew i inne. Dla tych późnych roślin okopowych złote, nasłonecznione dni październikowe oznaczają jeszcze znaczny przyrost plonu, a nade wszystko najwyższy stopień wykształcenia jakości w pełnej dojrzałości. To samo dotyczy późno dojrzewających gatunków owoców i winorośli. To również czas, gdy drzewa i krzewy, w sadach, żywopłotach i śródpolnych zagajnikach czy w lasach, «rozkwitają» jeszcze raz w liściach o ziemistym blasku — zanim po pierwszym przymrozku, w słońcu wstającego dnia, bezgłośnie opada tu jeden, tam drugi, albo gdy przy nadchodzących burzach listopadowych gałęzie zostają nagle ogołocone z liści do cna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jesień jest czasem dopełnienia dojrzewania i wielkiego, cichego umierania. Co jeszcze niedawno pozwalało drzewom i krzewom jaśnieć w zieleni liści — teraz leży zdmuchnięte przez wiatr na ziemi, oddane na pastwę rozkładu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta sama przemiana — przechodzenie w formy trwałe i umieranie — ogarnia świat zwierząt. Co roku jesień zaskakuje na nowo: nagle znikają jaskółki, a wraz z nimi inne gatunki ptaków odlatujące w wielkim locie na południe; przy przydrożnych miedzach nie wzlatuje już żaden motyl, żaden nie trzepocze jak usamodzielniony kwiat nad polami. Żwawe brzęczenie i szumienie owadów dobiegło końca. Gdzież się podziały? Tu jeszcze ostatnia wizyta na kwiecie, potem złożenie jaj w osłoniętym miejscu pod korą drzew, w szczelinach i zagłębieniach, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
albo zimowanie w stadium poczwarki, a nawet jako imago u owadów tworzących społeczności, jak rój pszczeli. W glebie jednokomórkowe życie bakteryjne przechodzi w formy przetrwalnikowe, życie grzybowe wytwarza zarodniki. Drzewa, krzewy, zioła i trawy tworzą nasiona, owady glebowe składają jaja, dżdżownice wycofują się do jam w głębszych warstwach gleby. Bogactwo zjawisk wczesnej jesieni ubożeje widocznie, a na koniec obraz krajobrazu kształtuje sztywne, jak obumarłe gałęzie drzew i krzewów. Jedyne, co w tym umieraniu daje wciąż wrażliwemu spojrzeniu nadzieję na trwanie życia, to surowa zieleń iglaków, wciąż syta zieleń łąk i pastwisk oraz delikatna zieleń jesiennych zasiewów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co jesienią przemija, to formy, które w toku wznoszącego się roku otrzymały swoje roczne piętno dzięki kosmiczno-ziemskiemu współdziałaniu substancji i sił. Już w więdnięciu kwiatu to, co eteryczne — kształtujące życie — odrywa się od tego, co pod wpływem wesensgefüge (praobraz) rośliny ukształtowało się astralicznie. W kształtowaniu nasienia i humusu ten związek powstaje na nowo — zasiew w nurcie czasu. To zaś, co wyzwala się z więzów z życiem zmysłowo-fizycznego świata, jest nadzmysłowe; przeplata się z jesiennie wpadającym światłem i ciepłem w ten sposób, że w porównaniu z wiosną zdają się one odczuciu o wiele pełniejsze, duchowo-duszowo nasycone, a wręcz ich własna natura silniej od siebie oddzielona. To, co w umieraniu się wyzwala i rozdziela, można odczuć jako przebiegające przez całą przyrodę przebudzenie duchów. Kto nie zamyka się na to zewnętrzne wydarzenie śmierci, może uświadomić sobie śmierć-zwyciężającą siłę własnej jaźniowości. Wyzwala ona siły odwagi — michaelistyczne przeczuwanie naprzód i wybiegające myślenie ku przyszłości, tak otwarte na przyszłość i rozwój, jak przeciwnie jest roślina, która w strumieniu rozmnażania od nasienia do nasienia utrzymuje i zachowuje swoje istnienie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Uprawa gleby jesienią ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zboża, z wyjątkiem kukurydzy, są wechselwüchsig — mają formy jare i ozime. Te ostatnie sieje się wczesną jesienią, a w przypadku późnych siewów — aż do listopada i grudnia. Późne siewy sprzyjają sile reprodukcyjnej nasion, a tym samym zdolności do zachowania odmian, natomiast siewy jesienne bliskie latu sprzyjają «Nährhaftigkeit».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oziminy wymagają {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako rośliny następcze po innym zbożu, po roślinach okopowych, między- i paszowych, głębszej, spulchniającej, przewracającej i mieszającej uprawy gleby. W przypadku rośliny poplonowej na zielony nawóz musi ona być w odpowiednim czasie skoszona, przywiedzona i następnie wmulczowana, zanim będzie można wykonać bruzdę siewną, w razie potrzeby z zagęszczającymi kruszącymi wałkami. Zbyt długie czekanie w nadziei na przyrost masy może mieć poważne następstwa: obfita rosa przy coraz krótszych dniach, trwała mgła lub mżawka wywołują gnicie wilgotnej zielonej masy, która nie zdążyła całkowicie przywiędzną. Prowadzi to zwłaszcza na ciężkich glebach — przez beztlenowość — do trwałych zaburzeń wzrostu. Głębsza bruzda siewna otwiera delikatnym korzonkom kiełkowym drogę, by mogły ściśle parzyć ku głębinom. Zdumiewające jest, jak szybko, prostoliniowo i głęboko wrastają one jesienią w krusząca się ziemię, stając się z nią jednym. Jak rośliny wiosną, przy wydłużających się dniach, jakby wyrastają z ziemi łodygą, liściem i kwiatem, dążąc ku światłu — tak późną jesienią, przy pierwszych nocnych przymrozkach i coraz dłuższych nocach, spłaszczoną rozetą przyklejają liście do gleby i pionowo zanurzają korzenie w głębinę. Korzeń dąży i wzrasta w zewnętrzną ciemność, pozornie pozbawioną światła, i spotyka w mroku ziemi — przez działające w tym, co ziemskie, poprzez krzemień, wapień i glinkę promieniowanie kosmiczne — praobraz rodzajów roślinnych, rodzin itd., który formuje fizyczno-zmysłowe odwzorowanie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uprawa gleby odpowiednia do jesiennego procesu naturalnego obumierania nie odnosi się już przede wszystkim do wspierania i zachowania procesów życiowych — jak pielęgnacja skóry gleby wiosną w celu aktywizacji rozkładu humusu czy uprawa mulczem latem w celu wspierania budowy humusu. Przerwanie uprawy zielonego nawozu lub poplonu paszowego wnosi wprawdzie do gleby humus pokarmowy, który jednak w większości przetwarza się dopiero wiosną następnego cyklu rocznego i przyczynia się do dynamiki gleby. Uprawa gleby jesienią — ściśle rzecz biorąc — nie bierze pod uwagę przeszłości, lecz przygotowuje przyszłość: proces zimowy. Nie na biegun przemiany materii, na warstwę humusową, kieruje się teraz uwaga, lecz na to, co mineralne w glebie — na glinę, muł i drobny piasek. Jesień, zwłaszcza późna jesień, pozwala na głęboką uprawę gliny, na bruzdę jesienno-zimową ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Wywołuje ona zniszczenie — lub lepiej: chaotyzację — wszystkiego, co tak cudownie przez cały rok budowało się w surowej kolejności jako życie gleby prowadzące do glebowej gotowoœci siewnej. To właśnie teraz należy — wraz z mineralnymi składnikami gleby — schaotyzować, w przygotowaniu na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
procesy krystalizacji nadchodzącej zimy i na zasiew kiełka nowego rozwoju gleby w roku następnym. Stare przysłowie głosi: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt» (Przed zimą zorano — w połowie nawieziono).&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotyzacja oznacza przeniesienie tego, co uformowane, w stan nieukształtowany. W tym przypadku oznacza to mechaniczne przerwanie, spulchnienie i wymieszanie struktury gleby, która narastała przez złożone procesy życiowe w minionym cyklu rocznym (bodengare), jej wzburzenie, przesunięcie cząstek glebowych w pionie i poziomie. Wierzchnia warstwa gleby uformowana przez życie zostaje w stopniach przybliżona do nieorganicznego stanu przestrzennego sąsiedztwa. Ta mechaniczna chaotyzacja przygotowuje glebę na przyjęcie napływających sił kształtujących zimy oraz ożywiających na nowo sił budujących z planet i Słońca przyszłej wiosny.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasycznym narzędziem głębokiej uprawy jest obracający pług (Abbildung 13, S. 222). W ekologicznym rolnictwie popadł on w niełaskę z kilku względów, co w niektórych miejscach doprowadziło do odwrócenia się ku «uprawie gleby bez pługa». Pracy pługiem zarzuca się błędy, które nie wynikają z niej samej, lecz są następstwem konstrukcji nastawionych przede wszystkim na efektywność ekonomiczną i techniczną. Dzisiejsze pługi — z reguły ciężkie, wielosokowe pługi z pełnym obrotem — są zaprojektowane na głębokość orki od 25 do 35 cm i więcej oraz na szerokości skrawania od 35 do 45 cm. «W zależności od kształtu korpusu pługa i prędkości orania gleba jest transportowana od 20 do 70 cm do przodu i od 40 do 70 cm w bok.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;eräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ten znaczny przemieszczenie wymusza odpowiednio wyższy nakład energii. Przy tym z głębi wydobywana jest ku górze dużo więcej nieożywionej mineralnej gleby, a próchnicza wierzchnia warstwa zostaje zepchnięta ku dołowi; nieuchronnie bruzda musi być szeroko wybierana ze względu na szerokie koła ciągnika. Stara się temu zaradzić przez wielosokowe pługi przekraczające szerokość ciągnika, które pozwalają jeździć poza bruzdą, albo zastępuje się pług ciężkim kultywatorem, pługiem talerzowym i innymi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pług odrywa skibę gleby w stosunku szerokości (b) do głębokości (g) jak b:g = 1,2:1 do 1,4:1 — w luźnej glebie nieco węziej, lecz nie węziej niż 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podjeżdża pod skibę «od dołu», podcinając lemiesz, odrywa ją od podglebia, prowadzi przez skręcone odkładnicę, przez co skiba — w ścinającym działaniu — łamie się na kawałki przez linie słabości i, przesunięta o szerokość skrawania, z nachyleniem około 135° opiera się o poprzednią skibę pługową. Próchnicza wierzchnia warstwa gleby kruszy się przy tym albo z góry ku dołowi, opadając w malotę powstającą chwilowo przed ułożeniem skiby, albo zostaje — w przypadku wnoszenia obornika bądź {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wieloletnich głównych roślin paszowych — wyrzucona skrzydełkiem wstępnym ku dołowi w bruzdę. Pługiem dwuwarstwowym stara się przeciwdziałać zakopywaniu próchniczej wierzchniej warstwy bogatej w humus pokarmowy. Poprzez krzywiznę odkładnicy na powierzchnię wydostaje się podglebie bogate w glinę, muł i drobny piasek, tworząc grzbiet bruzdy. Jego składniki mineralne są tym samym bezpośrednio i natychmiast wystawione na działanie krystaliczotwórczych sił kosmosu zimą oraz na rozsadzanie przez mróz, a w roku następnym — na siły wietrzenia. W miarę jak wynoszone jest ku górze nieorganiczne tworzywo, dostaje się ono pod ożywiający wpływ sił bieguna przemiany materii. Głęboka uprawa — uprawa gliny — miesza i chaotyzuje w pionie. Odmładza glebę, wydobywa z głębi to, co w mikroerozji przez wsiąkającą wodę zostało przesunięte ku dołowi jako najdrobniejsze cząstki ilaste.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W biologiczno-dynamicznej uprawie roli głębokość bruzdy pługowej przy jesiennej obsiewie nie powinna normalnie przekraczać 16 do 18 cm, względnie 20 cm w przypadku bruzdy zimowej. Przy stosunku szerokości do głębokości 1,4:1 i szerokości skrawania około 23 do 30 cm oznacza to znacznie umiarkowany przemieszczenie. Pozostaje jednak nierozwiązany problem bocznego nacisku opon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Szorstka bruzda zimowa» miała tę zaletę, że gleba z powiększoną powierzchnią wystawiona była na działanie «krystaliczotwórczych sił dalekiego kosmosu», i tę wadę, że wczesną wiosną musiała być wyrównywana przez włókowanie. Tę wadę usuwają wałki za pługiem: zagęszczający wałek podglebowy dla jesiennych zasiewów — między innymi aby zapobiec wysadzaniu młodych zasiewów przez mróz — lub, dla bruzdy zimowej, wyrównująca, kruszącą brona Notzon i inne. W przypadku zagęszczenia podglebia lub podeszwy pługowej można za pomocą spulchniacza zamontowanego pod lemieszem stopniowo pogłębiać warstwę orną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pług ma swoje miejsce na końcu rozwoju gleby w ciągu roku — wtedy, gdy procesy życiowe w gospodarstwem przyrody przechodzą w powszechne obumieranie. Pług chaotyzuje to, co w glebie dojrzało z wielości życia. Prowadzi to, co obumarło, w pełni w stan fizyczności i jest tym samym torem przygotowującym dla procesu zimowego, który w tę śmierć fizycznego, co stało się, wkłada duchowy zarodek nowego życia — nowego cyklu rozwoju gleby i roślin w roku następnym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultywator rozwinął się w cenne uzupełnienie, a nawet częściowy zamiennik pługa. Charakteryzuje go bogata w warianty gama narzędzi roboczych — od wąskich skok aż po w pełni tnące {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrzydełka, precyzyjne nastawianie głębokości roboczej oraz różnorodne kruszące wałki tylne. Nadaje się zarówno do płytkiego podorywkowania ścierniska, jak i głębszego cięcia jesienią — na przykład koniczyny z trawą. W wielu miejscach kultywator — podobnie jak pług — stał się narzędziem głębokiej uprawy przygotowującym gleby na zimę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnik biologiczno-dynamiczny potrzebuje dla swoich gleb i upraw odpowiednich narzędzi do uprawy. Na rynku stoi przed nim do dyspozycji bogata oferta. Proces decyzyjny czyni go eksperymentatorem; szuka kryteriów oceny, które w czynnym obcowaniu — obserwując i myśląc — może znaleźć tylko sam. Rozpoznaje, że oferowana technika uprawy gleby często nie odpowiada jego wglądom i życzeniom. Zabiegi uprawowe, które według swej funkcji powinny następować po sobie w czasie, są łączone przez kombinowane ciężkie maszyny — na przykład brona rotacyjna i siewnik — albo są przy wysokiej wydajności przewymiarowane, jak pługi. Sztuka uprawy gleby, która dokonuje się jako zdarzenie w czasie, redukuje się do zwykłej technicznej pracy zrządzenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak nie da się uniknąć, że biologiczno-dynamiczny rolnik czuje się wyzwany do twórczości wynalazczej również na polu techniki uprawy gleby. Rozumienie czterech sezonowych procesów wskazuje mu kierunek. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Drugi filar:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O istocie płodozmianu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Płodozmian a organizacja życia organizmu rolniczego ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Drugą nośną filarem uprawy roli i ogrodnictwa jest płodozmian. Jest on organem organizacji życia gospodarstwa, albo — w obrazie organizmu rolniczego i tkwiącej w nim «stającej się indywidualności rolniczej» — jej ciałem eterycznym. W czym się to ujawnia? Jest utkane ze świata sił działających z nadzmysłowego. Rudolf Steiner określa je mianem «sił uniwersalnych», które przeciwstawia «siłom centralnym» w następujący sposób:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 25 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zjawiskach przebiegających w tym, co nieożywione, można powiedzieć: «Ujawniają się one jako opanowane przez siły, które promieniują od istoty substancji, od — względnego — środka ku obwodowi. Zjawiska życia ukazują substancję opanowaną przez siły działające z zewnątrz ku wewnątrz, w kierunku względnego środka. Przy przejściu w życie substancja musi się wymknąć siłom promieniującym na zewnątrz i poddać siłom promieniującym do wewnątrz. […] Zostaje włączona w siły, które ze sfer pozaziemskich promieniują ku Ziemi ze wszystkich stron […] Działają ze wszystkich stron, te siły, jak gdyby dążąc ku środkowi Ziemi.»&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe auch: Hermann Poppelbaum: «Begriff und Wirkungsweise des Ätherleibs», in Jochen Bockemühl (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 179–195.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ciało eteryczne przysługuje zatem wszystkim żywym istotom, ale nie należy wyobrażać go sobie jako tworu w przestrzeni. Nie prawa fizyczne działające w przestrzeni wyznaczają jego granice — ono kształtuje się jako «ciało czasowe» poprzez siły, które z ponadczasowej i ponadprzestrzennej wyższej sfery duszewno-astralnej wpromieniowują się weń. Siły eteryczne mają naturę czysto funkcjonalną.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann Poppelbaum: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Są wszechobecne i tworzą — napływając z obrzeża w niezmierzonej wielości — niejako podstawową substancję kosmosu. To, co duszewne-astralne, pośredniczy im kierunek ich działania; czyni je siłami kształtującymi, tworzącymi formy, które zewierają się w całość, w ciało eteryczne, i — w obszarze substancjalnym tego, co ziemskie — zapalają życie i każą mu kiełkować w formy fizyczno-zmysłowe. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ciało eteryczne rośliny staje się dostrzegalnym obrazem w jej formie (postaci czasowej). Jest medium stawania się, pełnego związków następstwa w czasie — jak na przykład procesualny przebieg rośliny rozwijającej się od zarodka przez łodygę ku kwiatowi. To, co funkcjonalnie kształtująco-eteryczne w ciele eterycznym, dźwiga ku sobie substancje opanowane przez siły centralne Ziemi i oddala je od ich czysto fizycznych właściwości. Kompozycjonuje je w organiczne związki substancjalne — jak białka, węglowodany i inne — których każdorazowo swoiste funkcjonalne powiązania ujawniają formę rośliny w jej przejawieniu. Życie staje się zjawiskiem w formach, które tworzy z pomocą substancji ziemskich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Siły uniwersalne mają naturę czwórnasób: różnicują się w eter ciepła, eter światła, eter chemiczny (zwany też eterem dźwięku lub eterem liczb) oraz eter życia.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Łączą się pod działaniem duszy, czyli ciała astralnego, w ciało eteryczne, a to ostatnie uprzedmiotawia się w formach poprzez substancje działające w żywiołach ciepła, powietrza, wody, ziemi. Poprzez siły centralne roślina ogranicza się do swojej ziemskiej postaci, poprzez siły uniwersalne jest otwarta na związki we wszystkich kierunkach. Tak oto buk wyrasta w drzewo — bogaty w związki — pod napływającymi strumieniami promieniowań kosmosu, podróżnik lekarski wyrasta w ziele, mietlica łąkowa w trawę. Zarazem jednak są one poprzez działanie substancji powiązane z czterema żywiołami i związane z określonym miejscem na Ziemi. To, co uniwersalne w eterycznym, może stworzyć sobie w tym, co ziemskie, odwzorowanie tylko w wielości tego, co jednostkowe. Przyroda tworzy wszędzie tam, gdzie może rozwijać się życie — czy to w puszczy pierwotnej, w sawannie, na łące, na wysokim torfowisku — różnorodność dostosowaną do danego siedliska, bogactwo gatunkowe form roślinnych. Stoją one obok siebie przestrzennie, przy czym rośliny tego samego gatunku na ogół przeplatają się z innymi gatunkami; na przykład w nienaruszonej puszczy pierwotnej drzewa tego samego gatunku nie stoją obok siebie. Różnorodność gatunków roślinnych w danym siedlisku to zasada, którą przyroda nam przedkłada. Ta wielość tworzy wraz z wszystkimi organizmami żyjącymi w glebie i nad nią nadrzędny, eteryczno-astralny związek sił — albo — mówiąc ekologicznie — przestrzeń życiową (biotop) i charakterystyczne dla niej zbiorowisko organizmów żywych (biocenozę). Ta wielość jest tym, co utrzymuje trwałość, zdrowie i zdolność do reprodukcji w gospodarce przyrody. To, co czysto fizyczno-mineralne, zmierza ku rozproszeniu — przykładowym zjawiskiem {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dla tego jest piasek — to zaś, co żywo-eteryczne, kształtuje się ku wyższym całościom.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta pra-ekologiczna zasada zostaje przełamana w poszczególnych członach organizmu rolniczego — przede wszystkim w uprawie roli i ogrodnictwie — przez zasadę monokultury. Pszenica, ziemniaki na polu, sałata w ogrodzie stoją z reguły — pomijając uprawy mieszane — jak każda inna uprawa w czystym łanie. Warunkuje to jednostronność, która nieuchronnie pociąga za sobą osłabienie organizacji życia gospodarstwa. Działa chorobotwórczo i prowadzi w przemysłowym rolnictwie — gdzie uregulowane płodozmiany nie odgrywają już żadnej roli — do stosowania szerokiego spektrum abiotycznych środków produkcji, z nieuchronnym skutkiem daleko sięgających, wrogich życiu skutków ubocznych. Każde jednostronnienie ogranicza warunki, w których siły uniwersalne kosmosu mogą przejawiać się w tym, co ziemskie. Tracą one panowanie nad siłami centralnymi. Tym samym dotknięty został zarazem rdzeń pytania o jakość żywności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sztuka uprawy roli i ogrodnictwa polega na tym, by wyrównać brak różnorodności gatunkowej albo wręcz w sposób artystyczny wznieść go na wyższy poziom niż ten dany przez naturę. Płodozmian oznacza: ogół roślin żywnościowych, paszowych i innych służących do powszechnego użytku uprawiany jest każdego roku oddzielnie, rozdzielony na poszczególne pola orne i parcele ogrodowe. Te same plony następują po sobie na każdej z tych powierzchni według określonych kryteriów przez kolejne lata. Tak wszystkie płody polne wędrują w prawidłowej kolejności przez grunty wiejskie gospodarstwa. Wyrównujące działanie płodozmianu może być istotnie zwiększone przez uprawę mieszaną lub łączoną — np. owies z bobem albo groszkiem — przez podplony, czerwoną, białą lub szwedzką koniczynę, przez włączanie międzyplonów oraz przez zwielokrotnienie uprawy stosownie do potrzeb regionalnego rynku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O systemie płodozmianu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Płodozmiany w gospodarstwie biologiczno-dynamicznym różnią się w zależności od klimatu, rodzaju gleby (piasek, pył, glina, ił), ukształtowania terenu i bliskości rynku. Opierają się ostatecznie na wywodzącym się z czasów celtycko-germańskich systemie trójpolówki: ozimina — jare — ugór. System ten przez stulecia utrzymywał gleby na poziomie żyzności zakorzenionej w miejscowych warunkach siedliskowych. Zmiana nastąpiła w {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XVIII wieku wraz z tak zwanym «ulepszonym płodozmianem» — obsiewaniem ugoru koniczyną, a następnie roślinami okopowymi (ziemniaki, buraki itd.). W toku intensyfikacji upraw w XX wieku powstał system zmianowania z 50% udział roślin okopowych i 50% zbóż. Nadchodząca technika i możliwość niemal dowolnego sterowania wzrostem roślin przy użyciu środków zewnętrznych wobec gospodarstwa zrodziły bezładny, czysto rynkowo zorientowany «dziki płodozmian».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Płodozmiany w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi rozwinęły się — przez włączenie co najmniej dwuletnich traw z koniczyną i/lub lucerną — w wieloletnie następstwa roślin, których szkielet zasadniczy opiera się z reguły nadal na trójletnim systemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Płodozmian a gospodarka próchnicą ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W powstawaniu humusu Ätherleib, czyli ciało życiowe organizmu gospodarstwa, łączy się z jego fizyczno-ziemską organizacją. Wielorakie formy i składy substancji resztek pożniwnych przechodzą w żywiole erdności w stan Ogólno-Żywego — w humus. Jego właściwości zaświadczają jeszcze o jego pochodzeniu. Widoczne jest to wyraźnie w tak zwanych formach humusu, «Rohhumus» (surowy humus) i «Moder» (próchnica niedojrzała). «Mullhumus» (próchnica właściwa) natomiast jest produktem pełnej przemiany. Surowy humus tworzy się w kwaśnym, wilgotno-chłodnym środowisku, próchnica właściwa — w zasobnym w zasady, czynnym glebie ciepło-wilgotnego klimatu. Surowy humus i Moder wykazują jeszcze struktury roślinne. W próchnicynie właściwej te znikły; stanowi ona nową tworność. A jednak w jej żywo-substancjalnym składzie jest niejako wpisana ta sama konstelacja sił kształtujących, która była właściwa organicznemu materiałowi wyjściowemu — korzeniom, łodygom i liściom. Z wielości form wzrostu i tworności substancji powstaje «Ogólno-Kiełkującosielne» czarno-gruzełkowej próchnicyne właściwej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poszczególne gatunki roślin polowych obciążają żyzność gleby, to jest gospodarkę próchnicy, każda na swój odrębny sposób. Wywierają tym samym na roślinę następczą swoiście określone działanie przedplonowe, zależne w dużej mierze od ilości resztek pożniwnych, a zwłaszcza od masy korzeniowej. Najmniejszą wartość przedplonową mają rośliny okopowe, a wśród nich szczególnie kultury obsypnicze jak ziemniaki i inne. Uchodzą za pobieraczy humusu i pozostawiają w płodozmianie najmniejszą masę resztek próchnnicotwórczych: u ziemniaków 13 dt/ha, u buraka cukrowego 8 dt/ha suchej masy korzeniowej. Inaczej przedstawiają się zboża, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
których sucha masa korzeniowa wynosi u żyta 30 dt/ha, a u pozostałych roślin źdźbłowych przeciętnie 23 dt/ha. Zajmują one pozycję pośrednią pod względem wartości przedplonowej, zwłaszcza gdy uwzględni się masy słomy, które z reguły służą jako ściółka w oborze i przez obornik wracają do płodozmianu. Najwyższą wartość przedplonową mają rośliny motylkowe, a wśród nich główne rośliny pastewne — koniczyna czerwona z 42 dt/ha oraz lucerna z 52 dt/ha suchej masy korzeniowej. Co więcej, przerastają one korzeniami porównawczo największą przestrzeń glebową — w głąb i wszerz — z najdłuższymi poszczególnymi włóknami korzeniowymi.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pastewne rośliny motylkowe, użytkowane przeważnie przez dwa lata, uchodzą za pomnożycieli humusu. Wyważone wzajemne dostrojenie roślin okopowych, źdźbłowych i pastewnych motylkowych tworzy podstawowy szkielet każdego płodozmianu nastawionego na zachowanie gospodarki próchnicy — a jeszcze lepiej: na jej powiększenie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Płodozmian a uprawa roślin międzyplonowych ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Międzyplony wzbogacają różnorodność gatunkową płodozmianu i zwiększają obrót próchnicy. Przez wsiewy, zasiewy pożniwne oraz ozime międzyplony organizacja życiowa organizmu gospodarstwa może przejawiać się jeszcze silniej i wyrównująco. Podczas gdy plon rynkowy z roślin towarowych — żywność dla ludzi — opuszcza gospodarstwo, międzyplony pozostają w nim, podobnie jak główne rośliny pastewne w płodozmianie, jako żywa niejako karma dla zachowania i pomnażania żyzności gleby, ba — dla ozdrowienia i rozkwitu organizmu całego przedsiębiorstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uprawa międzyplonów wsuwa się w płodozmian wszędzie tam, gdzie między żniwami a nowym siewem roślin głównych powstają luki czasowe. Gdy są one krótkie — np. między późno schodzącą latem rośliną źdźbłową a nowym siewem oziminy jesienią — można jako zasiewy pożniwne wprowadzić jedynie szybko rosnące krzyżowe, jak rzepak jary, gorczyca, rzodkiew oleista. Zapuszczają one swój korzeń palowy z bogatym ukorzenienia bocznym w głąb, zapewniają próchnicę pokarmową i aktywność dżdżownic aż do podglebia, wytwarzają przez zacienienie mikroklimat, w którym zwierzęta glebowe znajdują idealne warunki do swej próchnicopowstającej {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
działalności, i pozostawiają pulchną, bogatą we włókna korzeniowe glebę gotową do siewu, która po mulczowaniu zapowiada drobnogruzełkowate jesienne łoże siewne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy do dyspozycji stoją dłuższe odstępy czasu między żniwami a nowym siewem — np. po letnim zbiorze roślin źdźbłowych i obsiewie rośliny okopowej następnej wiosny — wskazana jest mieszanka złożona przeważnie z gatunków strączkowych wyraźnie tworzących korzeń palowy, jak bób (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;) i łubin (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;), a także bogato ukorzeniona wyka jara (&#039;&#039;Vicia angustifolia&#039;&#039;), groch (&#039;&#039;Pisum sativa&#039;&#039;), dalej życica trwała (&#039;&#039;Lolium perenne&#039;&#039;), facelia (&#039;&#039;Phacelia tanacetifolia&#039;&#039;) oraz, jako roślina podporowa, słonecznik (&#039;&#039;Helianthus annuus&#039;&#039;). Wysiana możliwie jeszcze w lipcu, mieszanka ta tworzy wielkie masy paszowe — częściowo wykorzystywane jako pastwisko polowe — bogate ukorzenienie, a ku jesieni różnorodną ofertę nektarową dla owadów odwiedzających kwiaty. Takie mieszanki — wysiane też jako pasy kwitnące na przykład dzielące większe kwatery okopowych albo jako pasy brzeżne między kulturami — mogą stać się pastwiskiem pszczelarskim i w ogóle miejscem skupienia przeobfitego życia owadziego. Wieloletnie strączkowe pastewne, koniczyna czerwona i lucerna z domieszkami traw i ziół pastewnych, wprowadzane są z reguły jako wsiewy wiosną, najchętniej pod wcześnie schodzącą oziminę (żyto, jęczmień). W ten sam sposób można podsiać również tolerujące rośliny okrywające międzyplony, jak koniczyna czerwona, biała i żółta (gatunki &#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) w mieszance z życicą (gatunki &#039;&#039;Lolium&#039;&#039;) oraz seradela (&#039;&#039;Ornithopus sativus&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ozime międzyplony — siane późnym latem jako rzepak (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;), wczesną jesienią jako mieszanka — okrywają glebę od późnej jesieni przez całą zimę, głęboko się ukorzeniają, rozwijają wczesną wiosną w najkrótszym czasie wielkie masy paszowe i pozostawiają w glebie jako znakomita przedplonowy przeobfitą masę korzeniową. Chodzi tu o mieszanki takie jak wyka-żyto (wyka kosmata i żyto) oraz mieszanka landsberska (wyka kosmata [&#039;&#039;Vicia villosa&#039;&#039;], żyto, koniczyna krwistoczerwona [&#039;&#039;Trifolium incarnatum&#039;&#039;]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uprawa międzyplonów musi być w ramach płodozmianu prowadzona z konieczności elastycznie. Warunki pogodowe sprawiają, że okresy między siewami są nadzwyczaj zmienne. Zachowanie reguły — jeden dzień siewu w lipcu jest dla rozwoju strączkowych międzyplonowych tyle wart, co cały tydzień w sierpniu — bywa często kwestią szczęścia. Okresy wilgoci opóźniają siew, okresy suszy — wschody. Gdy udaje się międzyplon, gleba ożywa, a bydło w oborze docenia świeżą paszę; gdy się nie udaje, odpada dobry efekt przedplonowy. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Płodozmian a mobilizacja minerałów i wiązanie azotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozycja płodozmianu służy celowi rozwijania stabilnego, a jeszcze lepiej — dodatniego bilansu próchnicy, a wraz z nim dodatniego bilansu azotu. Do tego ostatniego rośliny okopowe i zbożowe przyczyniają się w mniejszym stopniu, tym bardziej jednak rośliny strączkowe. Żyją one w symbiozie z bakteriami w strefie korzeniowej, tak zwanymi &#039;&#039;Rhizobium&#039;&#039; czyli bakteriami brodawkowymi, i mają w połączeniu z rośliną macierzystą zdolność wiązania azotu z powietrza. To samo potrafi między innymi olsza (&#039;&#039;Alnus glutinosa&#039;&#039;), żyjąca w symbiozie z pokrewnymi grzybom &#039;&#039;Actinomycetes&#039;&#039; w strefie korzeniowej — rozpoznawalna po głębokiej zieleni liści, podobnie jak rośliny strączkowe. Zdolność tworzenia azotu bez bezpośredniego związku z wyższymi roślinami znajdujemy u wolno żyjących bakterii, takich jak &#039;&#039;Azotobacter&#039;&#039;, które preferują zasobne w zasady, bardziej ku alkaliczności skłaniające się środowisko glebowe, oraz &#039;&#039;Clostridium pasteurianum&#039;&#039;, które wolą środowisko bardziej kwaśne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner opisuje zdolność wiązania azotu przez rośliny strączkowe jako proces «wdychania» («Einatmung»), podczas gdy wszystkie inne rośliny «bliskie są wydychaniu» («der Ausatmung nahestehen»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Wdychanie azotu przez rośliny strączkowe jest procesem porównywalnym z tym, «co się dzieje na naszych komórkach nabłonkowych [płuc; uzupełnienie autora]» («was auf unseren Epithelzellen [der Lunge; Einfügung durch den Verfasser] geschieht»).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbioza z bakteriami Rhizobium ma charakter endogenny — tworzą one fizjologiczną jedność z rośliną macierzystą. Wnikają z gleby do jeszcze młodej rośliny i namnażają się tam, tworząc brodawki korzeniowe. Są więc wtórnie darem ziemi dla rośliny strączkowej, dzięki któremu ta uzyskuje zdolność ożywiania nieorganicznie martwego pierwiastka, jakim jest azot atmosferyczny (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), i przez to — głębokiego połączenia tego, co duszewno-astralne, czego nośnikiem jest azot,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; z żywymi procesami życiowymi. Formy przejawiania się roślin strączkowych świadczą w wielorakich cechach — aż po ukształtowanie kwiatu — o zakorzenionej w procesach życiowych wewnętrzności w stopniu wyższym niż ma to miejsce u innych roślin kwiatowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obok szczególnej relacji roślin strączkowych do azotu wykazują one szczególne powinowactwo do wapnia w glebie. Nie tylko spotykamy te rośliny chętnie na stanowiskach zasobnych w wapń — gleb kwaśnych unikają, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przede wszystkim lucerna — ale to właśnie one mobilizują wapń w podglebiu, włączają go w swoje procesy fizjologiczne i osadzają w tkankach i komórkach. W ten sposób wapnują przez swoje resztki pożniwne wierzchnią warstwę gleby. W wyższym stopniu dotyczy to lucerny, królowej roślin pastewnych, niż koniczyny, i tym bardziej przy uprawie wieloletniej. Takiej zaś nie powinno zabraknąć w żadnym płodozmianie w biologiczno-dynamicznej uprawie roli i ogrodnictwie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Każdy gatunek roślinny posiada ogólną, a ponadto specyficzną zdolność przyswajania substancji mineralnych. Ogólna niechaj oznacza: całe spektrum substancji ziemskich, których roślina potrzebuje, by przybrać ziemską formę przejawiania; specyficzna — te substancje, przez które eteryczna organizacja danego gatunku roślinnego, zgodnie z jego duchowym praobrazem, może wyrażać szczególne właściwości. Właściwości te konfigurują się i indywidualizują stosownie do ilościowo-jakościowego stosunku określonej substancji ziemskiej do jakościowo-ilościowej konstelacji kosmiczno-eterycznych sił kształtujących. Takie stosunki wzajemnych powiązań charakteryzuje Rudolf Steiner w odniesieniu do właściwości roślin preparatowych (por. rozdz. «Die Kompost- oder Düngerpräparate», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak więc w ramach płodozmianu każda roślina główna, a także każde ziele lub trawa towarzyszącej flory (chwasty i chwastowe trawy) wnosi swój swoisty wkład w udostępnianie minerałów poprzez działanie kwasów i wydzieliny korzeniowe oraz aktywne korzeniowo procesy wymiany, a także poprzez zawracanie tych substancji mineralnych do gleby drogą organicznych resztek pożniwnych. Obok zdolności wiązania wolnego azotu z powietrza przysługuje roślinom strączkowym jeszcze inna: mianowicie ich wysoka zdolność udostępniania wapnia, magnezu, fosforu i boru. Według Paracelsusa nie ma rośliny, która by nie miała działania leczniczego. Opiera się ono na zdolności roślinnego ciała eterycznego do koncentrowania w roślinach substancji ziemskich i komponowania ich w organiczne związki, przez które uzyskują swą wartość dla żyzności gleby, swą wartość leczniczą i odżywczą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Płodozmian a towarzysząca flora, chwasty ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpowiedzią przyrody na wyizolowaną pozycję roślin kulturowych w polu i ogrodzie są tak zwane «Un- oder Beikräuter» i «Ungräser» (chwasty i chwastowe trawy). Dbają one o różnorodność gatunkową, o wyrównanie, które odzwierciedla naturalną, siedliskową konfigurację eterycznych sił kształtujących. Na stanowisku wilgotnym jest ona inna niż na suchym, inna {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na glinie niż na piasku, i znowu inna na glebach o różnym stopniu kwasowości itd. Tak więc spośród 292 opisanych dla Europy Środkowej gatunków flory towarzyszącej zawsze spotyka się, stosownie do siedliska, charakterystyczne, mniej lub bardziej gatunkowo bogate zbiorowiska chwastów i traw chwastowych.&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Holzner, Johann Glauninger: &#039;&#039;Ackerunkräuter: Bestimmung, Biologie, Landwirtschaftliche Bedeutung&#039;&#039;, Graz 2005, 264 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;W to coroczne zmieszanie dzikiej flory z roślinami kulturowymi wkracza rolnik i ogrodnik. Stara się ograniczyć zasięg zachwaszczenia i zadarnienia rozmaitymi pracochłonnymi zabiegami. Najbardziej wymagającą i uciążliwą pracą jest tu używanie ręcznej motyki i pielenie chwastów. Jakże wielką ulgą było więc pojawienie się w latach sześćdziesiątych XX wieku syntetycznych herbicydów. Od tej pory istnieją takie o szerokim spektrum działania i liczne inne, nastawione selektywnie na zwalczanie określonych uciążliwych chwastów i traw chwastowych. W ślad za inżynieryjnymi zmianami genomu hodowanych roślin docelowych pojawiły się herbicydy totalne, jak «Roundup Ready», który pod postacią substancji czynnej *glifosatu* wyruszył na podbój świata. Herbicydy są wynalazkami ludzkiego ducha. Są po to, żeby zabijać życie, unicestwiać je. Wkraczają systemowo w powiązanie procesów życiowych i kierują je ku nicości. Eteryczne siły kształtujące, konstytuujące życiową organizację roślin, tracą władzę nad organizacją fizycznego ciała. W miejsce sił astralnych, które poprzez napromieniowania kosmicznych sił obrzędu oraz tych, co z ziemi ku górze formują i kształtują oblicze rośliny, wstępują takie, które przerywają nici między istotowym praobrazem a zmysłowo-fizyczną postacią przejawiania. Są to wrogie życiu siły astralne z podprzyrody, z tego, co podzmysłowe, działające na poziomie tego, co fizyczne, poprzez syntetyczne kompozycje substancji. Herbicydy, podobnie jak ogół pestycydów i innych syntetycznych środków do ochrony roślin, są stworzeniami człowieka, złożonymi wyłącznie na drogach redukcjonistycznego myślenia. Są nośnikami wrogich życiu sił, które w powiązaniu świata stoją w odosobnieniu. Postępowanie polegające na dowolnej syntezie substancji odpowiada odwrotnie tej technologii, która za pomocą tak zwanego rozszczepienia jądra atomowego wypycha na światło dzienne uwięzione w materii siły podzmysłowe — obydwa z konsekwencjami ewolucyjnie nieprzewidywalnymi. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spalania nasion chwastów ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kilkadziesiąt lat przed tym, nim opisane wyżej metody unicestwiania chwastów poprzez przestawienie ich procesów życiowych stały się ogólnoświatową praktyką, Rudolf Steiner — badając nadprzyrodę kosmosu i jego współdziałanie przy tworzeniu nasion — odkrył metodę spalania nasion chwastów, «eksperyment ogniowy».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1999, Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 155 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;Jest to metoda regulacji zachwaszczenia, która przeciwdziała kiełkowaniu nasion. Zalecenie brzmi: zbierać nasiona chwastów, spalać je na popiół — «płomień drewna jest najlepszy» — a uzyskany «pieprz» rozsiewać po polach i ogrodach.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 156.&amp;lt;/ref&amp;gt;U podstaw tego postępowania leży poznanie, że wzrost i jego nasilenie ku rozrodowi w tworzeniu nasion pozostaje w bezpośrednim związku z podpierścieniowym działaniem planet — Merkurego, Wenus, a przede wszystkim Księżyca. Księżyc odbija promienie Słońca, planet i szerszego kosmicznego otoczenia ku Ziemi. Natężenie tego odbicia zależy od faz Księżyca i osiąga największą wartość przy pełni. Keim- und wachstumsanregende Wirkung des zunehmenden Mondes gegen den Vollmond hin jest wielokrotnie potwierdzona doświadczalnie — pobudzające kiełkowanie i wzrost działanie przybywającego Księżyca w kierunku pełni.&amp;lt;ref&amp;gt;Lilly Kolisko: «Der Mond und das Pflanzenwachstum», in &#039;&#039;Gäa Sophia&#039;&#039;, Bd. II, Dornach 1927, S. 349–357.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Hartmut Spieß: «Chronobiologische Untersuchungen mit besonderer Berücksichtigung lunarer Rhythmen im biologisch-dynamischen Pflanzenbau», &#039;&#039;Schriftreihe Institut für Biologisch-Dynamische Forschung&#039;&#039;, Bd. 3, Darmstadt 1994, 272 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;Chwasty siewne wykazują z reguły bardzo wysoką siłę rozrodczą: u rumianku pospolitego (&#039;&#039;Anthemis nobilis&#039;&#039;) może ona wynosić od 10 000 do 20 000 nasion na jedną roślinę, u ostrożenia polnego (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) około 4500.&amp;lt;ref&amp;gt;Jürgen Appel: «Unkrautregulierung ohne Herbizide. Erfahrungen auf Betrieben der biologisch-dynamischen und organisch-biologischen Wirtschaftsweisen», &#039;&#039;Schriftreihe Lebendige Erde&#039;&#039;, Darmstadt 1982, 113 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;Przy śmiertelności sięgającej 50% spotyka się przy niewielkim zachwaszczeniu od 10 000 do 300 000 zdolnych do kiełkowania nasion chwastów na metr kwadratowy, przy silnym zachwaszczeniu — do 30 000 na metr kwadratowy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;Gdy w warstwie przypowierzchniowej gleby panują sprzyjające warunki kiełkowania — ciepło gleby (powyżej 9°C) i wilgotność — siły Księżyca stają się czynne i przyspieszają kiełkowanie oraz wzrost. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spalanie nasion na popiół dokonuje się w czasie spoczynku wegetatywnego, w tym stanie, w którym to, co kosmiczne, «żyje w nasieniu jako forma rośliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt;Kiedy nasienie przechodzi przez ogień, zostaje w całości pochłonięte przez płomienie; pozostaje ziemska cząstka — popiół. Ogień jako żywioł objawia się z jednej strony zmysłowo w zjawiskach ciepła i światła. Druga strona ognia — ta sprawcza, wewnętrzna — jest nadzmysłowa. W ludzkim przeżyciu to, co nadzmysłowe, może stać się doświadczalne na poziomie duszy: na przykład gdy duchowy impuls rozpala duszę ogniem entuzjazmu. Ilekroć pojawia się ogień, pożera to, co stało się fizyczne — zostaje popiół. Z punktu widzenia tego, co duchowo sprawcze, popiół jest świadectwem procesu oczyszczenia, takiego, który wsiewa w byt nowe impulsy stawania się.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zadaniem spalania nasion jest tworzenie w glebie takich warunków, by dla danego gatunku chwastu zablokowane zostało pobudzające kiełkowanie działanie sił Księżyca. Popiół powstały ze zniszczenia nasienia przez żywioł ognia działa przeciwstawnie do sił Księżyca: «Chodzi teraz o to, by glebę potraktować w taki sposób — bo przecież nie można «wyłączyć» Księżyca — żeby ziemia stała się niechętna przyjmowaniu działań Księżyca; i nie tylko ziemia może stać się niechętna przyjmowaniu działań Księżyca, lecz również rośliny, te chwasty, mogą nabyć pewnej wstrzemięźliwości wobec wzrastania w glebie potraktowanej w pewien określony sposób.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt;To ostatnie stwierdzenie nasuwa myśl, że spalanie na popiół tak nadmiernie rozrodczych nasion chwastów niejako wyzwala je z uwięzienia w ziemskim cyklu rozrodczym — ich pojawianie się utrzymuje się odtąd w pewnych granicach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zrozumienie duchowonaukowych wskazówek Rudolfa Steinera dotyczących spalania chwastów wymaga nieustającego wysiłku poznawczego, a w ślad za nim — postawy badacza, który w świadomym zwróceniu uwagi ku wewnątrz i ku zewnątrz towarzyszy każdemu krokowi praktycznego wdrożenia. Tym bardziej, że dotychczasowe wysiłki przyniosły co prawda pewne cząstkowe sukcesy, nie doprowadziły jednak do przełomowych rezultatów. Wynika to przede wszystkim z następujących przyczyn:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Spalanie na popiół nasion chwastów i działanie tych popiołów, podobnie jak działanie popiołów ze szkodliwych owadów oraz skórek zwierząt&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* powodujących szkody, silnie rozrodczych zwierząt, jak polna mysz, musi być całkowicie włączone w praktykę gospodarstwa i nieprzerwanie pielęgnowane.&lt;br /&gt;
* Do tego potrzebna jest pomoc społecznego otoczenia gospodarstw — ludzi, którzy są gotowi i zdolni do pogłębiania duchowonaukowego poznania leżącego u podstaw metody spalania oraz do ćwiczenia jej w trwałej praktyce.&lt;br /&gt;
* Dopracowane w międzyczasie techniki mechanicznej regulacji zachwaszczenia nieco odsunęły w cień zarówno badania nad spalaniem nasion, jak i praktykę z nim związaną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechaniczna regulacja chwastów ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O ile herbicydy działają niejako systemiczno-fizjologicznie od wewnątrz — to znaczy wprowadzają w błąd nadrzędną, budującą funkcję ciała eterycznego względem organizacji fizycznej — o tyle mechaniczne metody regulacji zachwaszczenia działają z zewnątrz. Pielenie, zgrzeblenie, bronowanie i okopywanie wyrywają rośliny z korzeniami, koszenie odcina je od systemu korzeniowego. Te zabiegi nie wyłamują się z prawidłowości powstawania i przemijania. Dotyczy to również opalania, które dosięga szybko kiełkujące i rosnące chwasty zanim kiełkująca siewka rośliny kulturowej przebije skorupę glebową i zazieleni się.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Każdy człon płodozmianu towarzyszy mu swoista flora chwastów. O jej składzie decydują przede wszystkim stan gleby, termin siewu, warunki pogodowe, a także szybsze lub wolniejsze tempo wzrostu roślin uprawnych, a w konsekwencji również stopień pokrycia przez nie gleby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wiele gatunków chwastów to rośliny wskaźnikowe w odniesieniu do struktury gleby — na przykład zastoin wodnych, zagęszczeń, glebowej gary, bilansu azotowego i kwasowości gleby.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Człony płodozmianu można podzielić pod względem występowania swoistych chwastów i chwastnic na trzy grupy: rośliny zbożowe, rośliny okopowe, wieloletnie rośliny pastewne. Ogrodnicze płodozmiany to w istocie płodozmiany okopowe. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chwasty i trawy w zbożach ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Flora towarzysząca oziminom dzieli się na kiełkujące jesienią i kiełkujące wiosną. Spośród chwastów i chwastnic kiełkujących jesienią uciążliwe stają się te, które są zimoodporne: wyczyniec polny (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;), miotła zbożowa (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;) oraz chwasty takie jak rumian polny (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), przetacznik (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) i inne. Ze względu na słabe pokrycie gleby jesienią i zimą pszenica jest bardziej zagrożona niż żyto i jęczmień. Dzięki rozkrzewieniu przedziomowemu oba ostatnie wyprzedzają chwastnice i chwasty zarówno we wzroście, jak i w pokryciu gleby. Tylko rzadko jesienny stan gleby pozwala na regulujące działanie zgrzebłem lub broną. W ograniczonym stopniu można to nadrobić wczesną wiosną. Opielanie wąskimi redlinami gęsiej stopy znosi jedynie pszenica — ona krzewi się dopiero wiosną — a nie żyto i jęczmień; te ostatnie mają już w znacznej mierze wykształcone swoje płytko rozchodzące się korzenie koronowe. W zwalczaniu wiosennych kiełkujących w ozimych dobrze sprawdzają się zgrzebło i lekka brona.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zbożom jarym — jęczmieniowi, pszenicy i owsowi — służy wczesny siew; dlatego też one, jak i wszelkie inne zasiewy jare, narażone są na zwiększony nacisk chwastów. Konkurują z już przy niższych temperaturach kiełkującymi chwastami, takimi jak kąkol (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), mak polny (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), przytulia (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdestówka powojowata (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;), a później gwiazdnica pospolita (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), żółtlica drobnokwiatowa (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) i łoboda (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), a jako chwastnica — owies głuchy (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Czas na zwalczanie przed siewem jest krótki, toteż wielokrotna obróbka posiewna zgrzebłem, lekką broną i opielaczem aż do strzelania w źdźbło jest niezbędna. Obróbkę przedwschodową umożliwia brona sieciowa; po wschodach trzeba poczekać z dalszymi zabiegami do pojawienia się trzeciego liścia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z chwilą strzelania w źdźbło zacienienie ogranicza wegetatywny rozkwit nasiennych chwastów, nie ogranicza natomiast ostu ani strzelających razem z nimi chwastnic. Późno kiełkujące gatunki jak łoboda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), rzodkiew świrzepa (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), komosa (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) i żółtlica (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) występują jednak rzadziej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ponieważ nasienne chwasty i chwastnice rosnące wśród zbóż osiągają dojrzałość nasienną przed zbożem lub równocześnie z nim, to przede wszystkim zboża jare — bardziej niż oziminy — uzupełniają w płodozmianie zapas nasion w glebie. Podorywka bezpośrednio po zbiorze musi {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zadbać poprzez drobnogruzełkowate łoże w warstwie ornej o to, by jak największa część wypadniętych nasion mogła wykiełkować. Kłopotem w zbożach jest nieskrępowany rozkwit chwastów i chwastnic korzeniowych, takich jak perz właściwy (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) i ostrożeń polny (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;), a także szczaw lancetowaty tworzący korzeń palowy. Zwalczanie ich po zbiorach wymaga dużego nakładu pracy i czasu. Znakomicie sprawdzają się przy tym kultywatory z całkowitym podcięciem wyposażone w redlice następcze, które wyrzucają korzenie i kawałki korzeni na powierzchnię gleby do wyschnięcia. Ostrożeń polny (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i szczaw tępolistny (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) w łanie osłabia się bardzo skutecznie przez głębokie wycinanie przed kwitnieniem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chwasty i trawy w roślinach okopowych ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak wskazuje sama nazwa, rośliny okopowe wymagają — obok dobrego przewietrzenia warstwy ornej — intensywnego tłumienia chwastów i chwastnic. Pod względem różnorodności gatunkowej i presji konkurencyjnej chwastów nic w płodozmianie nie dorównuje łanowi okopowych. Ponieważ okopowe sieje się później niż zboża jare, jest z reguły dość czasu, by przed siewem przeprowadzić od jednego do trzech bronowań niszczących wcześnie i średniowcześnie kiełkujące chwasty i chwastnice. Tam, gdzie to możliwe — jak przy burakach ćwikłowych (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), kapuście (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) i innych — rozsada z inspektu pozwala zyskać jeszcze więcej czasu i usunąć z pola nawet później wschodzącej chwasty, takie jak żółtlica drobnokwiatowa (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), łoboda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;) czy komosa biała (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;). Rośliny okopowe mają z reguły długi okres młodociany i pozwalają aż do zwarcia rzędów kontynuować mechaniczną walkę z chwastami przy użyciu zgrzebła, obsypnika i redlicy. W razie potrzeby trzeba jeszcze raz przejść rzędy ręcznie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W uprawie buraka cukrowego i pastewnego oraz warzyw polowych dostępne są — obok opalania w fazie przedwschodowej — wyrafinowane metody mechaniczne, pozostawiające nietkniętym jedynie wąziutki pas wzdłuż rzędów siewu. Mimo całej starannej pracy przygotowawczej końcowe ręczne pielenie jest jednak nieuchronne. Praca ta należy do niewielu, które rolnikowi i ogrodnikowi jeszcze pozostały, a przy których może w dwójnasób wejść w bezpośrednią relację z glebą i roślinami: z jednej strony jest mozolnie, ręcznie oddany czynności, która idzie tym lżej i sprawniej, im bardziej człowiek odsuwa się od siebie samego i z badawczym wzrokiem zwraca się ku roślinom, które mają być&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|249}} uwolnione, aby mogły bezkrępowanie rozwinąć się aż do pełnego wytworzenia owocu. To zwrócenie się ku roślinom działa dwojako: jest celowo-użytkowe — wyłącznie na to nastawiona jest maszyna — a biegunowo do tego budzi duchowo zainteresowanie i duszewnie żywą relację wobec intymności życiowego związku rośliny z ziemią. Uświadamia się sobie wyzwanie, by nie popaść w pustkę czystej rutyny, która pracę przemienia w ciężar. Pielenie chwastów może być — obok innych podobnych czynności — polem ćwiczeń, które budując most wyzwala moralne odczuwanie wobec rzeczy i istot przyrody. Z drugiej strony nad całym dzianiem się spoczywa oglądające myślenie. Obserwuje się bogactwo zjawisk: jak rozmaite gatunki ziół towarzyszą uprawianej kulturze, jak te zioła różnorako ukształtowane są w korzeniu, liściu i kwiecie i dają w ziemskim odbiciu wieść o swym obrazie prarodzimym żyjącym w nadzmysłowym. Rozpoznaje się chwast lub chwastnicę jako przynależne do określonego rodzaju i rodziny i odkrywa się, jak wiele z nich ma znaczące działanie lecznicze. Poznaje się, jak to działanie lecznicze jest bliskie krewniactwem z działaniem odżywczym rozwijającego się stopniowo owocu rośliny kulturowej. Dla dobra tej siły odżywczej musi do pewnego stopnia ustąpić «zasób leczniczo-ziołowy». Dotyczy to w szczególności okopowych fruktujących bardziej wegetatywnie. Tak więc łan okopowych spełnia w ramach płodozmianu funkcję łanu oczyszczającego dla kultury następczej — przeważnie zboża. Zarazem jest on tym, który najbardziej obciąża żyzność gleby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Główne rośliny pastewne to rośliny strączkowe, koniczyna i lucerna w mieszance z trawami pastewnymi oraz — w niewielkich domieszkach — zioła o działaniu dietetycznym, jak babka lancetowata (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), biedrzeniec (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), cykoria podróżnik (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), nostrzyk żółty (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), komonica zwyczajna (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) i nostrzyk biały (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Mieszanka stoi w płodozmianie z reguły przez dwa lata użytkowania, zajmując tym samym dwa ogniwa płodozmianu. Pierwszy pokos wykonuje się na tyle wcześnie, by drugi odrost mógł zakwitnąć w skąpym w kwiaty późnym lecie i zapewnić owadom latającym obfite źródło nektaru. Dodatkowe źródła nektaru stanowią pasy kwitnące na łanach zbożowych i okopowych. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W gęstych, dobrze rozkrzewionych dwuletnich łanach pastewnych jednoroczne chwasty nasienne nie mają możliwości rozwoju — w łanach przerzedzonych owszem, ale przy wielokrotnym koszeniu i one nie są groźne. Uprawa polowych roślin pastewnych jest przede wszystkim wypróbowanym środkiem pozwalającym opanować trudno inaczej zwalczalne, trwałe chwasty problemowe, jak ostrożeń polny (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i szczaw kędzierzawy (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Ostrożeń polny ulega osłabieniu już po pierwszym pokosie, silniejszemu po drugim, a nawet trzecim. Po dwuletnim użytkowaniu w ten sposób udaje się utrzymać rolę w dużej mierze wolną od ostrożeni dla kolejnej rośliny następczej — z reguły oziminy. Jeśli chodzi o szczaw, który po każdym pokosie słabnie, lecz szybko wyrzuca pędy nasienne, ograniczenia produkcji nasion zwykle nie da się w pełni uniknąć. W przypadku perzu właściwego (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) wielokrotne koszenie osłabia siłę wzrostu kłączy, a tym samym dalsze rozprzestrzenianie się rośliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W ramach płodozmianu wraz z bogatą w rośliny strączkowe uprawą polowych roślin pastewnych i roślin poplonowych dokonuje się ekologiczny cud. Oddaje ona glebie utraconą żyzność, stwarza harmonię w tym, co żywe, sprowadza z powrotem dziką faunę w krajobraz i dostarcza owcom i bydłu — latem jak i zimą — doskonałą paszę, a jesienią pastwisko na roli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Płodozmian, choroby i szkodniki ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pytanie brzmi, czy rośliny mogą w ogóle chorować w tym samym sensie co zwierzę i człowiek. Kierunek ku odpowiedzi otwiera się, gdy ujmuje się w świetle wzajemne powiązanie członów istoty w królestwach przyrody i w człowieku: minerał jest jednorodny, obdarzony jedynie ciałem fizycznym; do dwuczłonowości rośliny z ciałem fizycznym i ciałem eterycznym dochodzi u zwierzęcia jako trzeci człon ciało astralne, a u człowieka jako czwarty — organizacja Ja. Chorobotwórcze jest ciało astralne.&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. np. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;Takie nie wcielą się w roślinę. Jej ciało duszne pozostaje w nadzmysłowości; promieniuje swymi siłami z obrzeża w czas i przestrzeń, dotyka roślin jedynie z zewnątrz i tworzy sobie ich postać jako odwzorowanie. W czystości eterycznej organizacji rośliny łączy się ona z substancjami ziemi, ożywia je i komponuje w swą fizyczną organizację. W tym połączeniu staje się w swych formach zmysłowo widzialną {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
postacią. W tych swych eteryczno-żywych procesach kształtowania roślina jest na wskroś zdrowa; jest nośnikiem wszelkich uzdrawiających sił; przez właściwą jej organizację sił kształtujących właściwie nie może chorować. To, co jej formę ukazania się jako czysty obraz swego typu modyfikuje, a nawet zniekształca czy całkowicie niszczy, to wpływy zewnętrzne. Ujmuje się je dziś w nieokreślonym pojęciu oddziaływań środowiska. Gdy te ześlizgną się ku skrajnościom, zanika harmonia stosunku kosmicznych do ziemskich oddziaływań; powstają nierównowagi. Mogą one zachodzić z przyrody przez pożary, burze, powodzie i trzęsienia ziemi, bądź coraz częściej przez egoistyczne działania człowieka, przez roszczenia posiadania i władzy, bezwzględną eksploatację i tym podobne. Wpływy za sprawą człowieka manifestują się w ociepleniu Ziemi, zmianie klimatu, zaśmieceniu Ziemi, mórz i stratosfery. Elektrosmog otacza rośliny zewsząd i odcina je od kosmicznych oddziaływań. W uprawie roślin kulturowych to skrajne oddziaływanie potęgują jeszcze obce życiu technologie wszelkiego rodzaju — jak nadmierne nawożenie solami azotowymi syntetyzowanymi z powietrza, hydroponika (uprawa na roztworach soli odżywczych), pestycydy, herbicydy i tym podobne. Rośliny są otoczone obcymi substancjami i promieniowaniami, które osłabiają ich eteryczną organizację. Ta nie jest już w pełni zdolna do budowania bądź utrzymania swej fizycznej organizacji cielesnej zgodnie z predyspozycją gatunkową. Fizjologiczną konsekwencją jest to, że rośliny zawierają więcej wody (powiększone komórki i przestrzenie międzykomórkowe) i rozpuszczonych w niej soli, niż mogą przetworzyć w budowę swych kształtotwórczych tkanek. Wszystko to wzywa na scenę szerokie spektrum roślinnych i zwierzęcych organizmów — bakterii, grzybów, roztoczy, owadów — które w naturalnej gospodarce przyrody w odpowiednim miejscu i czasie spełniają pożyteczne służby, a w miejscu i czasie niewłaściwym mnożą się jednostronnie i gwałtownie i stają się organizmami szkodliwymi. Szczególnym przypadkiem w tym kanonie są wirozy. Wirusy tworzą pewien rodzaj podnatury królestwa roślinnego, tak jak radioaktywność jest taką podnaturą królestwa mineralnego. Wirusy nie mają własnego metabolizmu. Włączają się w przemianę materii żywych organizmów — począwszy od bakterii wzwyż — i tylko przez nią mogą się rozwijać i mnożyć. Podczas gdy wszystko, co żywe, darlebt się w rytmach, wirus zachowuje się arytmicznie. To przede wszystkim wirusy przyczyniają się do coraz szybciej dokonującego się rozpadu odmian w królestwie roślin kulturowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pasożytnicze choroby bakteryjne i grzybicze są wyrazem nadmiaru siłowego oddziaływania Księżyca, które w glebie, za pośrednictwem {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wody, wytwarza «księżycową żywotność» («Mondenlebendigkeit»). Działa ona przy wyrównanych warunkach pogodowych w roślinach aż po tworzenie nasion.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt;Gdy Księżyc działa jednak zbyt silnie — na przykład w łagodną zimę z wilgocią sięgającą w głąb wiosny, potęgowaną jeszcze przez dopływ łatwo rozpuszczalnych soli odżywczych — wzrasta presja grzybicza. Nadmierne życie księżycowe wchodzi niejako w konkurencję z siłami, które z kosmosu przez krzem, wapień i glinę napływają kształtotwórczo do roślin. Siły te słabną. Dochodzi do pewnego rodzaju przedwczesnego owocnikowania w sferze wegetatywnej, w obszarze liści. Ponad poziomem gleby, w której wnętrzu jest właściwa ojczyzna zastępów bakterii i grzybów, tworzy się w górze, w obszarze pędów, drugie dno dla pasożytów i grzybów. Pod zbyt silnymi siłami Księżyca roślina ulega rozkładowi przez to samo królestwo niższych organizmów, które w mroku gleby spełnia jej pożyteczne służby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Niebezpieczeństwu zbyt silnego oddziaływania Księżyca można zapobiec następującymi środkami:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Nawożenie sprzyjające zdrowiu roślin (wzmocnieniu ich eterycznej organizacji) — zob. rozdz. «Vom Wesen der Düngung» («O istocie nawożenia»), s. 259 i nast.&lt;br /&gt;
* Budowanie gleby działającej na sposób ziemski, bogatej w trwałe formy humusu (glina-humus).&lt;br /&gt;
* Wielokrotne w ciągu roku opryski herbatą z skrzypu polnego (działanie krzemu).&lt;br /&gt;
* Zachowanie i pielęgnacja mokrych biotopów oraz trwałych użytków zielonych bliskich ciekom bądź wodom gruntowym. Są to naturalne siedliska, w których — uzdrawiająco dla całości organizmu gospodarstwa — siły Księżyca mogą «wyżyć się» w rozwinięciu bogatego życia grzybów i bakterii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uprawa gleby pomaga roślinie w pierwszym kroku ku typowej dla niej konfiguracji sił kształtujących jej ciała życiowego. Dalszego wzmocnienia doznaje ona przez właściwe miejsce w płodozmianie, a najwyższego wzmożenia zdrowego wzrostu oraz kształtowania i dojrzewania owoców — przez nawożenie (por. rozdz. «Vom Wesen der Düngung» («O istocie nawożenia»), s. 259 i nast.). Dla kształtowania płodozmianu miarodajne są trzy główne momenty: samotolerantywność, działanie przedplonu i utrzymanie wysokiej dynamiki próchnicy. W przypadku wielokrotnego dosiewu przy rozmnażaniu wegetatywnym uprawy są w znacznie wyższym stopniu samotolerantywne niż {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przy rozmnażaniu generatywnym — chyba że pokolenie rodzicielskie jest nosicielem wirusów, co jest głównym problemem przy dosiewie ziemniaków, rozmnażaniu drzew owocowych i tym podobnych. Sama przyroda daje wzorzec wysokiej samotolerantywności rozmnażania wegetatywnego — na przykład perz właściwy (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), pokrzywa zwyczajna (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), ostrożeń polny (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;), powój polny (&#039;&#039;Polygonum convolvulus&#039;&#039;), skrzyp polny (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;) i inne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przy generatywnym dosiewie odmian samosiewnych regułą jest — w różnym stopniu — rozpad odmian. U podstaw samonieprzenosności leży jednostronne namnażanie organizmów szkodliwych: bakterii, grzybów, owadów i innych zwierząt glebowych, a także patogenne wydzieliny korzeniowe samych roślin kulturowych (&#039;&#039;allelopatia&#039;&#039;). Organizmom szkodliwym można przeciwdziałać w następujący sposób:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez wszelkie środki wzmacniające konstytucję, to znaczy organizację sił kształtujących rośliny. Należy do tego własna produkcja nasion w gospodarstwie przez celowy dosiew: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.» (Gdy jest się [z siewem; wtrącenie autora] blisko miesięcy zimowych, wytworzy się w roślinach zbożowych silną zdolność reprodukcji; gdy jest się dalej od miesięcy zimowych — silną wartość odżywczą.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uwzględnienie czasu siewu według rytmów kosmicznych, w szczególności obiegu synodycznego, czyli faz Księżyca.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktywna, żyzna gleba, która szybko strawia wszelkiego rodzaju jednostronne wpływy zewnętrzne i czyni je nieszkodliwymi dla roślin.&lt;br /&gt;
* Przestrzenny dystans do uprawy z roku poprzedniego (np. kapusta wobec kiły kapustnej [&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;], ziemniaki wobec żerowania stonki ziemniaczanej) oraz dystans czasowy, który — w zależności od stopnia samotolerantywności — wynosi od trzech do sześciu lat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby zbóż związane z płodozmianem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W każdym przypadku siew następczy prowadzi wskutek nagromadzenia swoistych patogenów do obniżenia plonów. Samotolerancja jest więc ograniczona, najmniej u żyta. Ze względu na swą skromność owies i żyto zajmują po ozimej pszenicy i ozimym jęczmieniu miejsce roślin plonozbiorczych. Owies uchodzi przy tym za roślinę leczącą glebę. Wartość przedplonowa jest nieznaczna; patrząc na całość zmianowania, zboża dbają jednak o wyrównany bilans próchnicowy. Przy czym tworzenie korzeni pszenicy i jęczmienia jest znacznie słabsze niż&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|254}} u żyta i owsa. Pierwsze są umiarkowanie silnymi konsumentami próchnicy i stawiają dlatego wysokie wymagania przedplonowi — dobrze nawożonym roślinom okopowym. Pszenica jest nietolerancyjna wobec przedplonu żyta. W tym przypadku, jak i w ogóle przy zmianowaniach zbożowych (&amp;gt;50%) oraz źle rozłożonych masach słomy, pojawiają się choroby podstawy źdźbła: zgorzelcowe porażenia u nasady źdźbła pszenicy, jak zgorzel podstawy źdźbła (&#039;&#039;Ophilus graminis&#039;&#039;) czy łamliwość źdźbła (&#039;&#039;Cercosporella herpotrichoides&#039;&#039;). Regularny płodozmian zbóż liściowych i źdźbłowych pomaga tu zaradzić trudności. Szczególne miejsce wśród traw zajmuje wykazująca w wysokim stopniu samotolerancję kukurydza. Porażenia grzybowe mogą u pszenicy i jęczmienia, rzadziej u owsa i jeszcze rzadziej u żyta, występować na całym źdźble aż po kłos. U pszenicy są to przede wszystkim w strefie liścia rdze (&#039;&#039;Puccinia&#039;&#039;) — żółta, brunatna i czarna — oraz choroby śniedzi (&#039;&#039;Tilletia&#039;&#039;), w kłosie (&#039;&#039;Helminthosporium gramineum&#039;&#039;) głownia karłowata i śmierdząca; u jęczmienia paskowanie liści (&#039;&#039;Ustilago avenae&#039;&#039;) oraz mączniak prawdziwy (&#039;&#039;Erysiphe graminis&#039;&#039;), w kłosie głownia pyląca jęczmienia; u owsa głownia pyląca owsiana; u żyta w strefie liścia pleśń śniegowa (&#039;&#039;Fusarium nivale&#039;&#039;), w kłosach sporysz (&#039;&#039;Claviceps purpurea&#039;&#039;). Kukurydza włącza się bezproblemowo w zmianowania zbożowe; choroby podstawy źdźbła nie mogą jej zaszkodzić.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uszkodzenia wynikające ze zmianowania, powodowane przez owady — jak oprzędzik zbożowy (&#039;&#039;Oscinis frit&#039;&#039;), węgorek (&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;) u żyta, pryszczarek, śmietka kiełkówka (&#039;&#039;Hylemya correlata&#039;&#039;) i inne u pszenicy, oprzędzik zbożowy (&#039;&#039;Oscinis frit&#039;&#039;) i wciornastek (&#039;&#039;Thrips lini&#039;&#039;), nicienie u owsa, połyśnica paskowana (&#039;&#039;Chlorops taeniopus&#039;&#039;) u pszenicy i jęczmienia — są mniej dotkliwe niż porażenia grzybowe. Natomiast w uprawie kukurydzy omacnica prosowianka (&#039;&#039;Pyrausta nubilalis&#039;&#039;) wyrządza szkody dominujące.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby roślin okopowych związane z płodozmianem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Różnorodne gatunki roślin okopowych w uprawie polowej i ogrodowej mają swój własny, odrębny wzorzec porażeń i szkód. Z reguły są niezgodne same ze sobą i muszą być odpowiednio daleko rozsunięte w płodozmianie. Pewien wyjątek stanowi ziemniak. Wegetatywne rozmnażanie przez bulwy czyni go najbardziej samokompatybilną ze wszystkich roślin kulturowych. W partiach górskich można go uprawiać przez dziesięciolecia na tym samym stanowisku. W ciepłowilgotnych siedliskach zagrożenie plonowania w pierwszym roku uprawy poważnie nasilają wszelkiego rodzaju wirozy — przenoszone przez mszcę brzoskwiniową (&#039;&#039;Myzodes persicae&#039;&#039;) i dalej rozprzestrzeniające się przez uszkodzenia bulw — a nadto infekcje grzybowe, jak obawiana zaraza ziemniaka (&#039;&#039;Phytophtora infestans&#039;&#039;), oraz szkodniki zwierzęce, jak stonka ziemniaczana (&#039;&#039;Leptinotarsa decemlineata&#039;&#039;), {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znacznie już w pierwszym roku uprawy. Powielanie zasiewu na tym samym stanowisku jest dlatego z reguły niemożliwe. W płodozmianie należy zachować odstęp czterech lat. Własności przedplonowe ziemniaka są doskonałe dla wszystkich roślin źdźbłowych i okopowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Burak ćwikłowy i jego odmiany (burak cukrowy, pastewny, ćwikłowy) wykazują ze względu na porażenie nicieniami w strefie korzenia jedynie niską samokompatybilność. Nicienie (węgorek niszczyk [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) należą do głównych sprawców chorób płodozmianowych. Są wielorasowe, porażają niemal wszystkie rośliny kulturowe, a także liczne gatunki chwastów; żyją długo, dlatego w płodozmianie należy zachować do powrotu gatunku buraka odstęp od czterech do sześciu lat. Buraki wykazują szerokie spektrum organizmów szkodliwych: wirozy (m.in. żółtaczka buraka [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), grzyby (m.in. zgorzeli siewek, różne grzyby) oraz nicienie, mszyce (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), śmietka ćwiklanka (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), chowacz brukwiaczek (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) i inne. Porażenie jest po części uwarunkowane odmianą i pogodą, w przeważającej jednak mierze jest następstwem niedostatecznej higieny gleby i zbyt ciasnego miejsca w płodozmianie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpowiednimi przedplonami dla buraków są przede wszystkim ziemniaki i azotogromadzące rośliny strączkowe, a przy dobrej własnej organicznej dawce nawozów — wszystkie gatunki zbóż. Następcze uprawy to z reguły ozime lub jare formy pszenicy i jęczmienia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krzyżowe (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), wśród nich wszystkie odmiany kapusty, rzepak oraz przedstawiciele roślin poplonowych — pochodne rzepaku, gorczyca biała (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), rzodkiew oleista (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) i inne — niezwykle wzbogacają płodozmian. Obfity, wręcz przebogaty pokrój kwiatowy rzepaku (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) i kwitnących krzyżowych, roślin poplonowych, a nieumyślnie też chwastów — gorczycy polnej i rzodkwi łuszczynowej (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) — stanowi źródło nektaru, które przyciąga bogactwo owadów latających.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby roślin pastewnych związane z płodozmianem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednocześnie krzyżowe przyciągają też liczne owady żerujące, na czele z pchełką ziemną (&#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039; spp.), muchówką kapuścianą (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), słodyszkiem rzepakowym (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) i innymi. Równie poważne straty powoduje szereg chorób grzybowych, przede wszystkim kiła kapusty (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), będąca typową chorobą płodozmianową, która w dużej mierze decyduje o wzajemnej nietolerancji kapustnych, rzepaku i tym podobnych, ale też krzyżowych chwastów. Ponadto rzepak jest rośliną żywicielską licznych {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gatunków nicieni wyrządzających szkody w następczych uprawach. Rzepak potrzebuje przedplonów wcześnie opuszczających pole, jak żyto i pszenica ozima. Po sobie pozostawia dla następnika glebę doskonale ustrukturyzowaną, gareną, stosunkowo wolną od chwastów. Z wymienionych względów — podobnie jak przy kapustnych — konieczna jest przerwa w uprawie wynosząca trzy do czterech lat. Przy intensywnym włączeniu zielonych nawozów z krzyżowych do płodozmianu odstępy muszą być jeszcze bardziej wydłużone.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Centralnym ogniwem płodozmianu, obok roślin towarowych, są rośliny pastewne: koniczyna (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) i lucerna (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) z domieszką mieszanki traw pastewnych i ziół. Koniczyna i lucerna z jednej strony — jako rośliny głęboko korzeniące się — ożywiają bezpośrednio całą miąższość profilu glebowego poprzez wiązanie azotu, uruchamianie minerałów i bogactwo masy korzeniowej; dzieje się to tym skuteczniej, im dłużej i bujniej trwa uprawa wieloletnia. Z drugiej strony należą one na poziomie roślinnym pośrednio do wielkich sprawców trwałej żyzności gleb — poprzez masy paszowe, które po przetrawieniu i uszlachetnieniu przez przewód pokarmowy przeżuwaczy wracają na pole jako nawóz. Uprawę pastewnych roślin strączkowych uzupełniają strączkowe nasienne: bobu (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), łubinu (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) i grochu (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). W płodozmianie stoją one albo w siewie czystym, albo w uprawie mieszanej z owsem, najchętniej przed okopowymi. Pierwszeństwo koniczyny i lucerny w płodozmianie wyznacza strączkowym nasiennym pewne granice. Powodem jest oprzędzik lucernowiec (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), który potrafi wyrządzić poważne szkody w pastewnych roślinach strączkowych we wczesnym stadium wzrostu. Głównym problemem czerwonej koniczyny — w mniejszym stopniu lucerny — jest zgnilizna twardzikowa (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Jest ona typową chorobą płodozmianową. Czarne sklerocja (owocniki grzyba) przyczepiają się do szyjki korzeniowej, niszczą naczynia przewodzące, a roślina więdnie z nastaniem wiosny z dnia na dzień. Trwałe formy grzyba mogą utrzymywać się w glebie do ośmiu lat. Powrót koniczyny czerwonej, a także lucerny powinien zatem następować najwcześniej co pięć do sześciu lat. Przy co najmniej dwuletniej uprawie problem z ostami dla rośliny następczej zostaje rozwiązany, a liczebność nicieni znacznie się zmniejsza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do innych roślin liściastych należących z reguły do biologiczno-dynamicznych płodozmianów zalicza się buraki pastewne (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039; var. &#039;&#039;alba&#039;&#039;) jako składnik dietetyczny w żywieniu bydła mlecznego oraz marchew (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) i len oleisty (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) w odchowie cieląt. Te, podobnie jak uprawy warzyw i ziół leczniczych na potrzeby zdrowia zwierząt, prowadzi się częściowo ogrodniczo, częściowo polowo, włączając je w pola okopowych. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i orki ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Płodozmian stwarza dla biologiczno-dynamicznego gospodarstwa ramy uprawy gwarantujące trwałą żyzność gleby odpowiadającą warunkom siedliskowym. Te przestrzenno-czasowe ramy wyznaczają temat, który może być wariowany stosownie do pogody oraz potrzeb paszowych i rynkowych. Temat ten musi żyć w świadomości wspólnoty gospodarstwa jako żywy związek idei i być rok po roku coraz głębiej wpisywany w organizm gospodarczy. Każdego roku na nowo ten obraz płodozmianu staje się w kształtowaniu procesu przyrodniczego naocznym dziełem sztuki. W poniższym przykładzie (Dottenfelderhof) przedstawia się dwunastopolowy płodozmian, który dzieli się na dwa sześciopolowe, ukazujące z kolei źródłową zasadę trójpolówki:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Płodozmian&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Międzyplon&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Nawożenie&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Bilans humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Orka jesienna&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Lucerna – trawa&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;RL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;–&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Lucerna – trawa&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;RL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tworzenie trwałego humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Ps.-pszenica – jęczmień&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;ZŁ&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Krzyżowe&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Ps.-żyto&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;ZŁ&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Strączkowe i inne&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopowe: ziemniaki, warzywa polowe, buraki pastewne i inne&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;RL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt obornika z głębokiej ściółki&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;–&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;częściowo krzyżowe&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Owies, orkisz&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;ZŁ&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsiew koniczyny&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;–&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Koniczyna z trawą&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;RL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;–&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Koniczyna z trawą&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;RL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tworzenie trwałego humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Ps.-pszenica – rozmnażanie nasion&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;ZŁ&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Krzyżowe&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Żyto&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;ZŁ&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Strączkowe i inne&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopowe: jak pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;RL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt obornika z głębokiej ściółki&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;–&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;częściowo krzyżowe&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Owies, orkisz, rozmnażanie nasion&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;ZŁ&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsiew lucerny&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;–&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;RL = roślina liściasta; ZŁ = zboże łanowe; + = przyrost humusu; ~ = utrzymanie humusu; – = ubytek humusu; pf = orka&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Udział roślin liściastych wynosi 50%, co odpowiada systemowi zmianowania. Międzyplony przesuwają jednak stosunek zbóż łanowych do roślin liściastych na korzyść tych ostatnich. {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultury głęboko ukorzeniające się z największą masą korzeniową — lucerna, a za nią koniczyna — przeważają nad udziałem przeważnie płytko ukorzenionych okopowych z niewielką masą korzeniową. Pozycję pośrednią pod oboma względami zajmują zboża łanowe. Nie uwzględniając wkładu międzyplonów i nawożenia organicznego, bilans humusu w ciągu dwunastu lat można ocenić jako nieznacznie dodatni. Uprawa gleby, prowadzona głównie wiosną i jesienią, wpływa na niego ujemnie. Zaniechanie jej przez ćwierć spośród dwunastu lat, w czasie polowej uprawy paszowej, łagodzi ubytek humusu — podobnie jak umiarkowana uprawa głęboka jesienią i w przedwiosennej porze roku przy użyciu pługa, grubera, pługa talerzowego itp. Wyrównanie strat, a tym bardziej stopniowe ustabilizowanie się na trwale wyższym poziomie zawartości humusu, jest zadaniem humusotwórczych międzyplonów, a przede wszystkim nawożenia obornikiem i kompostami. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Trzeci filar:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O istocie nawożenia ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czym naprawdę jest nawożenie — to pytanie wciąż pozostaje zagadką. Ze stanowiska powszechnie przyjętej nauki rolniczej nie wydaje się, by warto było je dalej drążyć; zdaje się, że zostało ono raz na zawsze rozwiązane. W tym rozumieniu nawożenie znaczy tyle, co dostarczanie do układu gleba–roślina — pomyślane i wyliczone w odizolowanej postaci poszczególnych pierwiastków chemicznych — substancji, które z myślą o harmonijnie zrównoważonej gospodarce składnikami odżywczymi pozwalają oczekiwać plonów maksymalnych, w przybliżeniu aż do wyczerpania potencjału genetycznego odpowiednio wyhodowanych odmian roślin kulturowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ten punktowy sposób myślenia o zewnętrznych związkach przyczynowo-skutkowych stoi w biegunowej opozycji do tego, co mówią badania geisteswissenschaftliche, które mówią o «tajemnicach nawożenia» jako o «wyjątkowo prawdziwych tajemnicach».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt;«Z pewnością czyni się to [nawożenie; przypis autora] instynktownie, przez tradycję z dawnych czasów. Lecz istoty nawożenia nie rozumie dziś właściwie żaden człowiek» — «poza tymi, którzy mogą wiedzieć to z ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt;Trzy kolejne rozdziały stanowią próbę stworzenia podstawy rozumienia tej radykalnej wypowiedzi. W następnych wywodach poświęconych stopniom nawożenia tajemnica istoty nawożenia będzie mogła stać się czymś, co coraz wyraźniej wychodzi na jaw.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O kwestii substancji i sił ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prowadzenie gospodarstwa rolnego oznacza przemieszczanie ogromnych mas materiału, przeważnie z organicznej natury: ożywioną glebę przy każdym zabiegu uprawowym, czynności przy zbiorze zielonki, siana i słomy itd. oraz ich składowanie i codzienne zadawanie przy żłobie, ścielenie w oborze, wywóz gnojowicy i obornika oraz ich przechowywanie i rozrzucanie na polach i użytkach zielonych, wielokrotne opryskiwanie preparatami na całej powierzchni gruntów gospodarstwa, masy zbiorcze zbóż i roślin okopowych, ich magazynowanie i wreszcie przygotowanie wszystkich płodów rolnych, które jako żywność opuszczają gospodarcze obejście.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictwo jest mimowolnym przemysłem transportowym. To jedna strona — druga zaś polega na tym, że jest ono procesem wplecionym w rytmy biegu roku i trwającym ponad nie. Dotyczy to przede wszystkim nawożenia. Wytworzone w gospodarstwie substancje nawozowe są same wynikiem procesów życiowych, a zarazem przyczyną ich utrzymania i wzmożenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|260}} Czym właściwie są substancje, które w różnych postaciach krążą z miejsca na miejsce? Czym jest substancja? Substancje przejawiają się w czterech klasycznych żywiołach: w stanach skupienia tego, co Stałe (Ziemia), Ciekłe (Woda), Gazowe (Powietrze). Do żywiołu Ciepła nauka przyrodnicza nie znalazła dotąd pojęciowego dostępu, który charakteryzowałby go jako samodzielny czwarty spośród żywiołów klasycznych. Po dziś dzień obowiązuje metodyczna zasada rozkładania zjawisk na czynniki pierwsze, sięgająca założyciela fizyki eksperymentalnej, Francisa Bacona (1561–1626). Ta metoda — szukania za zjawiskami, w procesach materialnych, zasady bytowej będącej ich przyczyną — panuje jeszcze dziś w powszechnie uprawianej nauce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subiektywnie odczuwanym zjawiskiem szuka się przedmiotu, czegoś materialnie rzeczowego. Nie znajduje się tego w samym cieple, lecz wtórnie — w stanach cieplnych, które mierzalnie ujawniają się w żywiołach Stałym, Ciekłym i Gazowym. Bez tego odniesienia do trzech żywiołów czy stanów skupienia ciepło pozostawałoby niepostrzegalne. Dla Francisa Bacona, który z prawniczym orężem ustanowił się sędzią nad ciepłem, był to zapewne powód, by odmówić mu samodzielnego bytowania jako żywiołowi. Po dziś dzień niematerialność ciepła, jego istotowa natura, pozostaje pojęciowo w mroku. Nie ucieleśnia ono żadnego własnego stanu skupienia. W nowszych czasach badacze skłaniają się ku temu, by bogatą w energię, silnie rozrzedzoną postać plazmy określać jako czwarty stan skupienia. Lecz i w tym wysoce złożonym kontekście zjawiskowym ciepło pojawia się w formie związanej z materią. Jego czysta natura jako żywiołu ciepła objawia się w spostrzeżeniu jako zjawisko odczuwania ciepła w odcieniach od zimna do gorąca, pośredniczone przez żywioły Ziemi, Wody, Powietrza. Ponadto czysta niematerialna natura ciepła ujawnia się we właściwości przeprowadzania stanów żywiołowych czy skupienia jednego w drugi poprzez swą obecność i nieobecność.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pytanie o naturę substancji, które od XVII wieku stopniowo stawało się centralnym pytaniem poznawczym nauk przyrodniczych, wydaje się być co do zasady wyjaśnione przez fizykę i chemię. Jeśli rozkłada się metodami analityki substancje organiczne lub nieorganiczne — pomijając&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|261}} te, które z natury swej występują w stanie elementarnym, jak złoto, srebro i inne — ujawnia się suma fizykochemicznych pierwiastków, różnionych według właściwości. Myśli się je zbudowane z atomów (atom = niepodzielny).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W XIX i XX wieku rozkładano również sam produkt rozkładu, pierwiastek jako «niepodzielny atom», na jego cząstki elementarne. Tym samym jakościowy charakter właściwości pierwiastków chemicznych stracił na znaczeniu dla poznania istoty substancji. Tym krokiem przekroczono próg z Natury ku «Naturze-Poniżej»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;i dotarło się do subatomowego obszaru cząstek elementarnych (kwantów). W nim zanika świat zmysłów, a pojawia się inny — świat mierzalnych energetycznych oddziaływań.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oddziaływania te różnią się od wnikających sił kosmicznych, które unoszą ziemski świat substancji ku konstytucji wyższych szczebli bytowych: życia świata roślinnego, duszewności świata zwierzęcego i duchowości człowieka. Natomiast substancje ziemskie okazują się promieniującymi na zewnątrz,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt;zagęszczonymi tworami sił — niejako procesami dobiegłymi końca i w tym stanie zakutymi w pęta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W atomach dostrzeżono wypełniające przestrzeń ciała, materię, która miałaby być jedyną przyczyną wszelkiego wyższego bytowania na Ziemi. To ujęcie stworzyło światopoglądowi materializmu racjonalny, pozornie niezachwiany fundament. Materia — głosi ten pogląd — jest continuum, które było na początku i będzie na końcu. Wszelkie bytowanie, które powstało i jeszcze trwa między tym początkiem (Wielki Wybuch) a tym końcem (*finalna entropia*, śmierć cieplna), wywodzi się z tego materialnego pra-gruntu — a więc i człowiek, który jako materialny przedmiot to wszystko tak myśli. Zaprzeczając sobie jako istocie doznającej duszewnie, duchowo dążącej i kochająco chcącej, wyniósł on ten teoremat do rangi aksomatu. Materializm jest, ze względu na swe pozornie pewne fundamenty — odgadnięcie tajemnicy substancji i wynikającą zeń technologię — najmniej przemyślanym światopoglądem. Zasłania on spojrzenie na człowieka, który w zaangażowaniu najwyższych sił intelektu buduje sobie świat, w którym jako Nie-Ja traci się w Nicość. «Intelekt oddala się od rzeczywistości, rozum zaś wiedzie nas z powrotem na nią&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z powrotem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Obraz świata materializmu doznał pewnego wstrząsu za sprawą odkryć fizyki kwantowej, która dowodzi, że materii nie można zróżnicować w sumę atomowych cząsteczek materialnych, lecz w energetyczne kwanty działania. Kto jednak jest ich sprawcą? Nasuwa się tu pytanie o ducha, o świat istot tworzących z nadzmysłowego. «Intelekt oddala nas od rzeczywistości, rozum wiedzie nas z powrotem na nią.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|262}} Gdy człowiek kieruje całą siłę rozumu ku sobie jako istocie myślącej, znajduje w sobie samym środki i drogi, które wyprowadzają go ze statyki materialistycznego obrazu świata. Budzi się w nim świadomość, że to on sam, powołany z duchowych pra-początków, jest i staje się w coraz większej mierze nośnikiem rozwoju; że dzięki swoim duszewnym siłom myślenia, czucia i woli może kształcić wyższe duszewne organy poznania i z ich pomocą doskonalić się ku wyższym oglądaniom. Te zaś umożliwiają mu w wolnym samostanowieniu wziąć w swe ręce przyszłość swoją i przyszłość swego współstworzenia. Zwiastuny tego rodzaju przebłyskują wszędzie. Lecz: pytanie o istotę substancji we wszystkich jej postaciach — w nieożywionej naturze, w życiu roślin, w duszewności zwierząt i w duchowej czyli Ja-organizacji człowieka — nie jest jeszcze stawiane w tym sensie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby uzyskać wejście w ten krąg pytań, należy stwierdzić: «Zmysłowo-naoczny obraz świata jest sumą metamorfozujących się treści spostrzeżeń bez leżącej u ich podstaw materii.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt;Spostrzeżenia, jakich dokonujemy przy zmysłowo-naocznym przedmiocie, pobudzają myślenie do tworzenia pojęć, które starają się uchwycić właściwości tego przedmiotu. Tak więc pierwiastki substancji układu okresowego charakteryzują się każdy swymi specyficznymi właściwościami, będącymi wyrazem czegoś, co nie staje się zjawiskiem — a zatem nie należy do powstawania i przemijania w czasie i przestrzeni. Materia natomiast ujmowana jest jako continuum, jako to, co trwałe w czasie i przestrzeni, nie będąc sama zmysłowo-naocznym zjawiskiem i nie podlegając budującym i niszczącym siłom działającym w czasie i przestrzeni. To, co pojawia się w zjawisku, to pojęciowo uchwytne właściwości. Są one rzutowaniami czegoś Nad-Czasoprzestrzennego, nadzmysłowego — istoty tej lub owej substancji. Konstytucją w świadomości człowieka stają się przez spostrzeżenie i pojęcie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako suma właściwości. Ich wyodrębnienie i przyporządkowanie tej lub owej substancji jest przedmiotem badań fizyki. Ich konstelacja jest tego rodzaju, że każdy pierwiastek substancji ma specyficzne powinowactwo do innych substancji. Mogą one ze sobą reagować. Gdy tak się dzieje, substancje wyjściowe znikają z pola widzenia i — niejako jako synteza — powstaje nowa substancja o zaskakująco nowych właściwościach. Początek i koniec powiązane są ze sobą przez zdarzenie nieciągłe. Na przykład wodór (H) i tlen (O) są gazami. Ich wzajemne powinowactwo jest tak przemożne, że reagują ze sobą wybuchowo. Znikają, i wyłania się woda — substancja o najbogatszych właściwościach, podstawa wszelkiego życia. Dokonuje się skok z niżej ku wyżej zagęszczonemu stanowi skupienia. Gdy woda zostaje poddana elektrolizie z nakładem energii, znów pojawiają się pierwiastki wyjściowe jako gazy. Przy przejściu ze stanu gazowego w stan ciekły, jak zresztą przy każdej reakcji między substancjami, wchodzi w grę czynnik czasu. Dokonuje się proces. To procesowe dzianie się w świecie substancji jest przede wszystkim przedmiotem chemii. Można je śledzić empirycznie w towarzyszących mu reakcji zjawiskach, lecz jako takie wymyka się postrzegalności. W procesie chemicznym działają siły zakodowane w istocie substancji i jej właściwościach. Siły będące w ruchu w trakcie procesu trwają przed jego początkiem i po zakończeniu reakcji w stanie spoczynku, zastygnięcia w formę. W formie substancja staje się zmysłowo-naoczna i w swych fizycznych właściwościach mierzalności, przeliczalności i ważalności — obliczalna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|263}} W toku procesowo-chemicznego działania sił pojawiają się zjawiska — na przykład ciepło, światło, barwa, dźwięki, jak też wrażenia zapachu i smaku — których nie da się wyprowadzić z właściwości reagujących substancji. Pozwalają one badającemu duchowi człowieka wnikać głębiej w procesowe dzianie się, a nawet w czynnym uczestnictwie wyrobić sobie do niego osobisty stosunek, w którym nadzmysłowe działanie sił odwzorowuje się w osobistym przeżyciu bliżej ducha. We współprzeżywaniu zjawisk chemicznych substancje uchylają o szczelinę swą siłowo-istotową naturę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Im dalej postępująca fizyka starała się w Czasoprzestrzennym odgadnąć tajemnicę materialnie pomyślanego pierwiastka, atomu, tym bardziej zjawisko znikało z pola widzenia eksperymentatora. Snuł on czerwoną nić dalej za pomocą wyobrażonych modeli przy użyciu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematyki. Niezauważenie wyszedł z Natury w królestwo «Pod-Zmysłowego», w Naturę-Poniżej — w królestwo ściśle prawidłowych, utrwalonych, martwych i bezdusznych stosunków sił masy, elektryczności, magnetyzmu i energii wiązania jądrowego. W tej Naturze-Poniżej wszelka przedmiotowość świata zmysłowo-naocznego rozwiązana jest w dający się obliczyć system wzajemnie oddziałujących, lecz w sobie zastygłych form energetycznych. Tam, gdzie działają w izolacji, są w najwyższym stopniu wrogie życiu. Siły pod-zmysłowe działają w «przestrzeni» i dlatego z konieczności wyobraża się je jako ciała w przestrzeni — jako mechanikę kwantów. Wyróżnia się, w przestrzennym odgraniczeniu i — zależnie od mechanizmu działania — różne cząstki elementarne względnie kwanty energii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|264}} W dalszym biegu fizyki kwantowej stało się oczywiste, że te opierające się na doświadczeniu zmysłowym wyobrażenia nie są utrzymywalne. Niels Bohr (1885–1962), ojciec fizyki kwantowej, doszedł do wyniku: «Nie istnieje żaden świat kwantowy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt;Poznanie to potwierdzili jego wybitni koledzy Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) i inni. Heisenberg pisze: «Najmniejsze jednostki materii nie są w rzeczywistości fizycznymi obiektami w normalnym sensie; są formami, ideami, które można bez nieporozumień wyrazić jedynie w języku matematycznym.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt;— Atom nie jest zatem żadną rzeczą w przestrzeni. I dalej pisze: «Jeśli próbuje się za tą rzeczywistością [chodzi o zmysłowo-naoczną; uwaga autora] przeniknąć w szczegóły atomowego zdarzenia, kontury tego ‹obiektywno-realnego› świata rozwiązują się — nie w mgłę nowego, lecz wciąż niejasnego wyobrażenia rzeczywistości, lecz w przejrzystą jasność matematyki, która łączy prawidłowo to, co możliwe, nie zaś faktyczne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt;Ta «przejrzysta jasność» jest jednak abstrakcją. Jakkolwiek słuszna może być w odniesieniu do bytu i działania Natury-Poniżej, napotyka ona granicę, przy której człowiek poznający może uświadomić sobie, że z tej abstrakcji nie da się wykrzesać ani iskry etyczno-moralnego impulsu. Matematyka ma do czynienia z tym, co Fizyczno-Stało-Się, co objawia się myślącemu świadomości w stosunkach liczbowych. Ich prawidłowość jest uchwytna w myślach — a więc czysto w duchu. W nich to, co obiektywne, zlewa się z tym, co subiektywne, w jedno. Są prawdziwe w ograniczonym przypadku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tego, co Anorganiczno-Fizyczne. Matematyka jest więc nauką o duchu, a nie przyrodoznawstwem. Myśli się myśli zdolne do przekładania fizycznych praw na technologiczne funkcje. Jeśli pozostać przy tych myślach i szukać w duchowym wzmożeniu ich następstwa, przeżywać ich logiczne powiązania — matematyka nie zastyga w sztywną, martwą abstrakcję, lecz może stać się wstępem do prawdziwego poznania ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|265}} Stosunki liczbowe są wyrazem stosunków energetycznych czy sił. Te ostatnie są z jednej strony nośnikami procesów substancjalnych reakcji, z drugiej zaś — zaklęte są w substancji jako «zatrzymane procesy».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;, 2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Substancja podlega ciężkości. Ta doświadczalna właściwość czyni ją przede wszystkim przedstawicielem tego, co Ziemskie. Jest ona zaklętą w zmysłowo-naoczną formę sumą form energetycznych czy sił, które wyrażają się we właściwościach. Umożliwiają one przebiegające zgodnie z prawami natury, reprodukowalne i matematycznie w formułach dające się abstrahować procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W ożywionej naturze to procesowe dzianie się nie daje się już wyprowadzać jedynie z właściwości fizycznych pierwiastków substancji. Przeciwnie — procesy życiowe wyobcowują je w możliwie najdalej idącym stopniu z ich fizycznej determinowalności. Białko na przykład buduje się z pięciu pierwiastków: węgla, tlenu, azotu, wodoru i siarki. Zostają one ze swymi właściwościami nośnikami sił mających kosmiczne pochodzenie.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt;Siły te kosmiczne napływają wszechobecnie z planetarnego otoczenia i konfigurują się stosownie do istotowej natury rośliny lub zwierzęcia w ciało eteryczne czyli życiowe. Jest ono od początku do końca twórcą procesów. Staje się architektem fizycznej organizacji, wyrywa fizyczne substancje z ich zaklęcia w to, co Ziemskie, stawia je w służbie procesów życiowych i trzyma je tak długo w nurcie życia, aż ten w formach organicznych tworów zamiera. Ciało eteryczne rozpuszcza się wtedy w świat eteryczny. W bakteryjnym rozkładzie, mineralizacji, ziemskie pierwiastki substancji zostają wyzwolone z organicznych tworów i powracają do swej fizycznej własnej prawidłowości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co w organicznej naturze określa się jako składowe konstytutywne — białka, węglowodany, tłuszcze, hormony, witaminy itd. — są to&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|266}} abstrahowane z kontekstów życiowych, w których się pojawiają, cielesne, martwe twory. W kontekście procesów życiowych są one tworami sił, które w niemal nieskończonych wariantach i oddziaływaniach wzajemnych wznoszą ziemski świat substancji do ożywionych kompozycji. Kto komponuje te siły w tę dźwięczną symfonię, tak że dąb w każdym ze swych organów — w korzeniach, pniu, gałęziach, pędach, liściach, kwiatach i owocach — jest nieomylnie dębem, a róża różą? W świecie roślinnym szuka się Typusu, istoty, która w określonym gatunku roślinnym wyraża się kształtowo. Ani siły, ani głębiej ukryta istota, która te siły z siebie przynosi, nie są zmysłowo-naoczne. Odsłaniają się dopiero nadzmysłowemu oglądaniu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co objawia się w tej mierze u zwierzęcia? Istota, źródło wszelkiego kształtowania, pozostaje ukryta. W zjawisku nie ukazują się dusza ani siła kształtująca same w sobie, lecz wyrazy duszewne i działania sił. Koń zaprzężony do pługa wyraża się duszewnie w swych ruchach, w uległości na nacisk cugli, w trzymaniu toru, i w tym, jak w marszu mocno paruje w chomąto itd. Wszystkie przejawy siły mają bez wątpienia swoje źródło w istocie konia. Postrzegamy je w napiętości mięśni, postronków, w otwierającej się glebie, w śliznięciu pługa po odkładnicy aż po boczne złożenie skiby. Siła wychodząca od konia objawia się w polarności spoczynku i ruchu — i to równocześnie. To właśnie znamionuje rytm. Rytm, który koń wykazuje we wszystkich swych ruchach — w stępie, kłusie i galopie, albo we wznoszącej się i opadającej głowie przy ciągnięciu ciężkich ładunków — wynika z duszewnej istoty tego zwierzęcia. Rytm tworzy oszczędność w działaniu sił; oszczędza siłę. Uświadamia się to sobie jako widz; leżące u podstaw zdarzenie — jak to, co duszewne przekształca się w siłę, a ta w zewnętrzne działanie — pozostaje ukryte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak kształtuje się teraz owo odniesienie istoty i zjawiska człowieka w rolnictwie? On sam jest zdecydowanym aktorem i zarazem własnym widzem: woźnica i koń w jednym. Istota, duchowe dążenie i czyn powiązane są bezpośrednio ze sobą w samoświadomości: Biorę łopatę i kopię — skutek jest podobny do skutku pługa. Tyle że w każdej chwili jestem dawcą impulsu i świadomym współuczestnikiem zdarzenia. Moja istota duchowa jest sprawcą idei, które mnie prowadzą, i zarazem źródłem siły, by stały się one czynem. Znajduję w sobie samym istotę, która ma moc, by w wolności&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|267}} do tego czynu się skierować. Zwierzęciu natomiast jego istota pozostaje nieświadoma; żyje się ono czysto duszewnie w swych instynktach. Istota i dusza rośliny działają z «Nad-Natury» w procesach życiowych i tworzą sobie w formach zmysłowo-naoczne odbicie. Istota Mineralno-Substancjalnego objawia się w przestrzennie odgraniczonej, utrwalonej strukturze sił, która w krysztale zastyga w geometrycznie określone formy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To odniesienie istot do ich sposobów przejawiania się w królestwach przyrody wyraża się w sposobie kształtowania substancji budujących ciało. W człowieku kompozycja cielesnych substancji indywidualizuje się stosownie do jego ducha-duszy, jego Ja. Istota wyrywa substancje z ich jedynie fizycznego bytowania i komponuje je w twory sił odpowiadające szczeblowi bytowemu, na którym się przejawiają. Na pierwszym, najniższym szczeblu bytowym fizyczno-anorganicznej natury budowa substancji podąża za rządzącymi tam prawami. Prawa te są uchwytne w pojęciach chemiczno-fizycznych i przejawiają się przedmiotowo w dziełach techniki. Na drugim szczeblu bytowym — świata roślinnego — substancje komponują się wedle wyższych, już niepojęciowo uchwytnych prawidłowości eterycznego ciała sił kształtujących. Przez nie irdische działanie sił zostaje włączone w kosmiczne. Trzeci szczebel bytowy kompozycji substancjalnych konstytuuje świat zwierzęcy. Zwierzę może budować swoje ciało tylko przez pobieranie pokarmu z zewnątrz. Na drodze trawienia niszczy substancje pokarmowe siłą własnej istoty duszewnej i z tej samej siły duszewnej komponuje właściwą sobie substancjalność cielesną. Jest ona tak skonfigurowana, że jest nośnikiem duszewnego zamieszkującego zwierzę, którego osnowa bytowa leży poza sferą słoneczną — w dalekim kosmosie, w tak zwanym dlatego Kręgu Zwierząt. Czwarty szczebel bytowy Substancjalnego ucieleśniony jest w ciele człowieka. W nim fizyczne, eteryczne i astralne kształtowanie substancji jest zindywidualizowane przez Ja. Jedynie dlatego, że substancje w ciele — np. DNA — zorganizowane są wedle źródła sił Ja, mogą one zamieszkiwać ciało. Tworzą sobie w ciele organizację Ja. Przez nią człowiek jawi się jako indywidualność.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cztery szczeble form przejawiania się Substancjalnego konstytuują ziemskie bytowanie, a zatem i rzeczywistość organizmu rolniczego. W nawożeniu chodzi o to, by te szczeble bytowe wprowadzić w takie wzajemne odniesienie, żeby to, co Martwe, Mineralne, otwierało się na siły Żywego, Duszewnego i Duchowego: «Trzeba bezpośrednio ożywiać ziemię, a tego nie można dokonać, jeśli postępuje się mineralizująco&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
; tego można dokonać jedynie, jeśli postępuje się z tym, co organiczne, które wprowadza się w odpowiedni stan, tak żeby mogło ono organizująco, ożywiająco działać na samo Stałe, Ziemskie.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt;Pojęcia nawożenia nie można zatem uchwycić na szczeblu nieożywionego «Martwego, Ziemskiego», lecz dopiero wtedy, gdy bierze się pod uwagę szczeble począwszy od Żywego w górę. {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O kwestii ducha, istoty i indywidualności ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystko, co się przejawia, jest formą — szatą Substancjalnego. Substancjalność wypełniona materią jest mówiona jako ciało w przestrzeni. Jak wskazuje poprzednie rozważanie, ta zastygła w formie substancjalność ukazuje się jako swoista kompozycja sił, która w procesie zastygła — «Das Ende der Wege Gottes» («Koniec dróg Bożych»).&amp;lt;ref&amp;gt;Cytat brzmi w oryginale: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; z: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; («Słownik biblijny i emblematyczny») niemieckiego teologa Friedricha Christopha Oetingera (1702–1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Siły są niewidzialne; przejawiają się w swych skutkach, na przykład w przemianach formy. Zasadniczo nie ma żadnego przejawu siły bez przyczyny, bez sprawcy. Są oni dla zmysłowego postrzegania jeszcze ukryci bardziej niż sama siła. Sprawca jest w grze sił wielką Nieznaną — Duchem. Konstytuuje on przez wszystkie królestwa przyrody aż do człowieka cielesną organizację fizyczną i objawia się w swej najczystszej postaci w kształtach kryształów królestwa mineralnego. Duch jest Poruszycielem w siłach kształtujących, które napływają z oddali kosmosu. Sprawcą wszelkich zjawisk fizyczno-nieorganicznej, martwej natury jest istotowy Duch. Podobnie jest Duchem ten, który żyje w napływających ze sfer Słońca i planet strumieniach sił eterycznych i formuje z nich ciała eteryczne roślin, zwierząt oraz — ponad człowiekiem — ciała eteryczne wyższych istot duchowych.&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. np. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Sprawcą wszelkiego życia jest istotowy Duch. Podobnie jest Duchem ten, który działa w napływających z kosmosu siłach astralnych i kształtuje ciała astralne zgodnie z istotą zwierząt, człowieka i bytujących ponad nim jestesstw. U zwierzęcia i człowieka pośredniczy on siłom eterycznym impulsy kształtujące, które budują i podtrzymują cielesne organy, a także wyższe organy służące duszewnemu przeżywaniu, rozwijaniu impulsów moralnych i własnemu, istotnemu działaniu. Wszelkie bycie duszewne jest Duchem! I wreszcie jest Duchem ten, który wypełnia jaźniową istotę człowieka i w {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nim budzi samoświadomość. W niej rozwija siłę do dążenia ku samopoznaniu, ku uchwyceniu realnie działającego Ducha w sobie samym, w przyrodzie i w kosmosie. W samoświadomości człowieka rozbłyska Duch — jasno w myśleniu, sennie w czuciu; w woli żyje śpiąco. Rzeczywistość Ducha staje się dlań tym bardziej faktem, im bardziej idee uchwycone w myśleniu przeżywa w czuciu i pozwala im stawać się czynem w woli. W tym wysiłku Ja pracuje nad przemianą członów istoty: nad cielesnym eterycznym i fizycznym. Staje się ich współuczestnikiem; wypełnia się owocem tej przemiany — Duchem — i wchodzi z nim w wolny stosunek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ludzkie Ja pojmuje, że w rozszerzeniu nauki o przyrodzie koniecznie potrzebuje nauki o Duchu, i odnajduje ją w antropozoficznej nauce duchowej. Jej wyniki udzielają się myślącemu świadomie w postaci idei. Roztaczają one światło nad światem zmysłowym. Pojęciowo uchwycone fakty zmysłowe rozszerzają się i rozbłyskują w świadomości jako fakty duchowe. Człowiek uczy się poznawać siebie jako ugruntowane w sobie samym jestestwo duchowe — takie, które ze swej własnej, samopoznanej istotowości może się w wolności samo określać. Przez samodoświadczenie, przez kształcenie swych czynności duszewnych myślenia, czucia i woli, człowiek uczy się rozpoznawać siebie jako Ja zakorzenione jako jestestwo duchowe w tym, co wieczne, Ja, które w przestrzeni i czasie stwarza sobie cielesność i w niej — jako cień — rozbłyska w samoświadomości. Przez naukę o Duchu można nauczyć się bycia świadomym swego źródła w Duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przez zwykłe myślenie przywiązane do zmysłów człowiek uczy się poznawać świat wokół siebie jako stały, dokonany, a siebie jako stającego się, niedokończonego. Odnajduje w sobie siłę i wskazanie drogi, by to, co niedokończone w jego członach istoty — w ciele astralnym czyli duszewnym, eterycznym czyli życiowym i w ciele fizycznym — przemieniać ku wyższej doskonałości. Ta siła do samoprzemiany jest własnością każdego człowieka; ona stanowi całe człowieczeństwo. Gdy staje się tego świadomym, ożywa myśl o rozwoju; staje się ona duchowo czynną rzeczywistością. Stawia ona człowieka przebijającego się ku samopoznaniu w położenie, by wznieść się ponad czysto przyrodnicze bycie, które oku objawia się jedynie w zamartwiałych formach, i by przeżywać i kształtować sam proces, który z przemiany tego, co przeszłe, pozwala w teraźniejszości stawać się przyszłości. Ten proces Ja człowieka urządza i w tym postrzega siebie samego. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przeżyta idea rozwoju otwiera istocie Ja nieograniczoną panoramę duchową, z której czerpie substancję, która nadaje jej własnemu jestestu treść i pozwala mu rosnąć. «Das Ich erhält Wesen und Bedeutung von dem, womit es verbunden ist.» («Ja otrzymuje istotę i znaczenie od tego, z czym jest związane.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ja żyje w duszy i jest przez ciało otwarte zmysłowo na świat fizyczny i otwarte duchowo na świat stojących ponad człowiekiem istot duchowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W tym polu napięcia człowiek przeżywa siebie jako indywidualność. To pojęcie, tak rozumiane, nie da się zastosować do rzeczy i istot przyrody. Są one w swym fizycznym bycie pozbawione Ja — wbudowane w siłowo-istotowy świat kosmosu. Przez usamoświadamianie się na fizyczno-zmysłowym świecie człowiek wyemancypował się w znacznej mierze z tego powiązania. Stoi jako stające się jestestwo naprzeciw świata form zastygłego w dzieło.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tej konstytucji swej świadomości grozi człowiekowi wyobcowanie od przyrody nie mniej niż od swego zakorzenionego w Duchu jestesstwa. Przeżywa się coraz bardziej jak zamknięty w sobie i konstruuje sobie mechanicznie i elektronicznie świat zewnętrzny, który nie jest już przyrodą, żadną żywo czynną duchowością, lecz artefaktem bezdusznej intelektualności. Co jednak, gdy z wnętrza, z erkraftowanej duszy-ducha, skieruje się spojrzenie na przyrodę tworzącą formy z samego życia — co, gdy z idei poznania ducha objawia się zasada inaugerująca rozwój, która te formy stwarza? Człowiek, który tak z poznania ducha chwyta siebie istotowo jako indywidualność, odnajduje w sobie Ducha, który przekształca się w ideami niesione siły woli. Te ideami rozjaśnione siły woli wkraczają sterująco w świat sił przyrody. Przygotowując tę drogę, Goethe wskazuje na sztukę: «Wem die Natur ihr offenbares Geheimnis zu enthüllen anfängt, der empfindet eine unwiderstehliche Sehnsucht nach ihrer würdigsten Auslegerin, der Kunst.» («Temu, komu natura zaczyna odsłaniać swą jawną tajemnicę, ten odczuwa nieodpartą tęsknotę za jej najgodniejszą tłumaczką — Sztuką.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Te ludzkie siły woli wyodrębniają organizm rolniczy jako całość z ogólnego działania przyrody i troszczą się o celowy i miarowy przepływ sił we wzajemnym oddziaływaniu jego organów. Dzieje się to przede wszystkim i z największą doniosłością przez nawożenie tymi substancjami organicznymi, które w gospodarstwie są wydalane z procesów życiowych. Tu minione działanie substancji — przemienione procesualnie przez przemiany — zostaje powołane do bycia teraźniejszym. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To jest jedna strona — strona przyrody. Drugą stroną jest duchowy dokonanie człowieka. Ono wskazuje z poznania ducha woli drogi, by komponować substancje nawozowe, które otwierają teraźniejsze, zastygłe w dzieło bycie na siły torujące drogi przyszłym możliwościom rozwoju.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kluczem do głębszego rozumienia istoty i kierunku działania tych dwóch biegunowo do siebie odnoszących się form nawożenia jest pojęcie «landwirtschaftlichen Individualität» («indywidualności rolniczej»), które Rudolf Steiner wywodzi z istotowego oglądu człowieka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kwestia nawożenia a indywidualność rolnicza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W rozdziale «Die Dreigliederung des Menschen und die landwirtschaftliche Individualität» («Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.) podjęto pojęcie «landwirtschaftlichen Individualität» («indywidualności rolniczej») i jego wyprowadzenie z trójczłonowości człowieka według ciała, duszy i ducha. Ciało artykułuje się w ten sposób, że w głowie, czyli w układzie nerwowo-zmysłowym, pomaga duchowi ludzkiemu dojść do samoświadomości w myśleniu; w rytmicznym systemie organów klatki piersiowej pozwala duszy ludzkiej przeżywać siebie w samoodczuwaniu; a w układzie przemiany materii i kończyn ludzka wola może być czynna. W człowieku skupia się to, co wokół niego rozciąga się jako przyroda i co napotyka go przedmiotowo poprzez zmysły. W rolnictwie mamy zatem do czynienia z czymś odwzorowanym, za czym kryje się twórcza istota danej rzeczy — tak jak za wyglądem zewnętrznym krowy kryje się jej istota. Człowiekowi poznającemu świadomie otwiera się jednak możliwość, by nie zatrzymywać się na odwzorowaniu i, wychodząc od niego, nie postulować bezdusznie w abstrakcji prardzenia bytu w materii, lecz znajdować go w ideach, które rozjaśniają się w oglądającym świadomości i budzą w człowieku moralnie-duchowe impulsy. Idee przestają być abstrakcjami wówczas, gdy poznający świadomie sam je wytwarza myśląc, sam ożywia je w odczuwającym przeżywaniu i wszczepia je własnej woli jako impulsy moralne. Tak pojęte idee dopiero uzasadniają wolną twórczość wykraczającą poza przyrodę. Buduje ona z intuicji etycznych most, który przerzuca się ponad przepaścią między {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
moralnym duchem człowieka a twórczym jesteswem w przyrodzie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formy ideowe antropozoficznej nauki o Duchu mają ten charakter, że w myślowym odsłanianiu wyzwalają życie, które pobudza do czynu. Tak więc, jak przedstawiono w rozdziale «Die Dreigliederung des Menschen und die landwirtschaftliche Individualität» («Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.), z ideowego powiązania trójczłonowości człowieka i czynnego przebywania w organizmie gospodarstwa daje się bezpośrednio pojąć, jak z jednej strony żywioł ciepłopowietrzny nad ziemią włącza substancje ziemi w procesy życiowe i poddaje je swoistemu trawieniu,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nieustannemu przeobrażeniu ich form przejawiania się, a jak z drugiej strony substancjalny żywioł ziemi i wody w głębinach, poniżej poziomu gleby, wypadł z życia i przez i przez staje się formą w krystalizowaniu. Otwiera się potężna polarność wyżyn i głębin, procesów substancjalnych i zastygania w formie, ruchu i spoczynku. Jest to właśnie ta polarność, która w człowieku jako mikrokosmosie zacieśnia się jako bieguny jego układu przemiany materii i układu nerwowo-zmysłowego. Jak te bieguny znajdują swoje rytmiczne wyrównanie w bijącym sercu i w oddychaniu płuc, tak tamte — wyżyn i głębin — w rytmicznej dynamice gleby ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Abbildung 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cud gleby skrywa się w jej niepozorności. Substancje i siły uzmysławiają się w formach gruntu; ich działanie i istota pozostają ukryte i trzeba ich szukać we wszystkich obszarach bytu: pod-przyrody, przyrody i nad-przyrody. Są to istoty i siły, które sprawują rozkład, rozpad i śmierć (pod-przyroda); takie, które działają fizykalno-mechanicznie i konstytuują fizyczne ciało rośliny, zwierzęcia i człowieka; dalej takie, które obdarzają życiem w królestwach przyrody; i wreszcie takie, które w królestwie zwierząt są duszę nadającymi i duszę noszącymi. Duch, który w samoświadomości człowieka rozkwita jako nad-przyroda, jest wylany ponad królestwami przyrody i tworzy sobie w każdym kształtowaniu form odwzorowanie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W wytwarzaniu żywności i jej spożywaniu poza organizmem rolniczym traci on nie tylko substancje, lecz w równym stopniu siły. Są to promieniujące z nad-przyrody, z kosmicznych wyżyn ku dołowi i z głębin ziemi ku górze, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
siły, które w prawdziwym sensie tego słowa żywią i leczą. Zadaniem nawożenia jest zatem kompensowanie utraty substancji ziemi i przywracanie glebie i roślinie zdolności do tego, by wciąż na nowe sposoby stawały się wrażliwe i otwarte na siły i substancje nad-przyrody. Z tego wynikają konsekwentnie trzy stopnie, na których pojęcie «nawożenia» wypełnia się treścią w pełnym tego słowa znaczeniu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jest to nawożenie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# substancjami i siłami z ożywionej przyrody roślinnej,&lt;br /&gt;
# substancjami i siłami z obdarzonej duszą przyrody zwierzęcej oraz&lt;br /&gt;
# substancjami i siłami będącymi wytworem ludzkiego ducha. Wyrównanie strat substancji związanych z ziemią należy natomiast oznaczyć jako «stopień zerowy». Stosowanie syntetycznych lub chemicznie rozłożonych, rozpuszczalnych w wodzie soli w uprzemysłowionym rolnictwie oznacza przekroczenie stopnia «-1», progu od przyrody ku pod-przyrodzie (Abbildung 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W dalszym ciągu zostanie omówione kilka podstawowych aspektów korzyści i problematyki zastosowania substancji mineralnych, a następnie trzy stopnie nawożenia. Droga do rozszyfrowania {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jego tajemnicy jest swoistą syntezą wysiłków poznawczych nauk przyrodniczych i nauki o Duchu na gruncie czynu-działania. Kroczy się tu drogą od nauki do sztuki — drogą badania w działaniu, na której wyczucie prawdy, w małym jak i w wielkim, mierzy się poznawalnym i przeżywalnym naturalnym i społecznym rozkwitem gospodarstwa jako całości, a nie ilościowym wynikiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poziom 0: Stosowanie minerałów ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z przekonania, że jedyną realną podstawą wszelkich zjawisk świata jest materia, wykształcił się w rolnictwie od XIX/XX wieku konsekwentnie pojęcie «nawożenia mineralnego» («Mineraldüngung» — nawożenie mineralne), a wraz z nim wyobrażenie sumy «składników pokarmowych», których roślina potrzebuje do wzrostu. Za tą teorią kryje się brzemienne w skutki założenie, że z sumy nieorganicznych, martwych elementów substancjalnych może powstać życie — że można nim życie wytwarzać i mnożyć. Życie jednak powstaje z życia, z zarodków życia lub nasion. Nigdzie w przyrodzie, przy nawet najbardziej wnikliwej obserwacji, nie znajdzie się żadnego oparcia dla tezy, że z tego, co mineralnie martwe, mogłoby powstać życie — lecz tylko odwrotność: życie popada w śmierć. Pojęcie nawożenia odnosi się zaś do tego, że życie jako takie w procesach wzrostowych rośliny, a także duszno-astralne («seelisch-astralisch» — duszno-astralne) działanie z zewnątrz w kształtowaniu postaci, jest wspierane w sposób odpowiadający jego istocie. Nie bez powodu pojęcie nawozu wywodzi się od dawna od znamiennych wirkungen wydzielin z duszno-życiowej organizacji zwierząt domowych. Mówiono o «starej sile» («alte Kraft» — stara siła) gleb nawożonych w ten sposób. W duchu panującego materialistycznego usposobienia duchowego przypisuje się nawozom organicznym, poza ich wszechstronnym składem mineralnym i wspieraniem mikrobiologicznego życia gleby, żadnej szczególnej wartości nawozowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakie kryteria można znaleźć, by ocenić następstwa wywoływane przez pojęcie nawozu, które wzajemne oddziaływanie gleby i rośliny pojmuje wyłącznie jako materialne dzianie się? W dalszym ciągu zostanie podjęty ten problem na przykładzie motoru wszelkiego wzrostu plonów roślinnych — azotu syntetyzowanego w formę soli. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stosowanie soli azotowych ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Azot (N) stanowi 79% powietrza i jest właściwym nośnikiem żywiołu powietrznego. Opływa zielone liście wznoszących się ku atmosferze roślin, nie biorąc jednak bezpośredniego udziału w ich procesach wzrostowych. Jako składnik powietrza jest — podobnie jak tlen — połączony z samym sobą (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) i dlatego jest niemal martwy reakcyjnie. Na drodze naturalnej dostaje się w gęstsze stany wody i ziemi tylko na dwa sposoby: 1. przez wyładowania energii błyskawic — około 6 kg/ha/rok&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; oraz 2. na drodze biologicznej, przez wiązanie azotu przez zdolne do tego organizmy roślinne, w szczególności przez bogatą w gatunki rodzinę roślin motylkowych. Przełamanie tej bariery naturalnego dopływu azotu — bariery, która sama wyznacza sobie swoją miarę — było za pomocą wielkotechnicznych procesów wyraźnie wytyczonym celem od końca XIX wieku. Przełom nastąpił wraz z syntezą amoniaku metodą Habera-Boscha. Przy wysokim nakładzie energii atmosferyczny azot jest przeprowadzany w wodnym roztworze w połączenie z wodorem — amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). W wyniku dalszego zagęszczania powstają trwałe połączenia z tlenem — sole azotanowe — oraz z wodorem — sole amonowe, które również łatwo przechodzą w roztwór: pierwsze szybciej, drugie wolniej. Oba rodzaje połączeń są w wodnym roztworze wysoce reaktywne, a połączenia azotanowe w postaci stałej soli — wysoce wybuchowe. Dzięki temu procesowi syntezy w każdym miejscu na Ziemi, niezależnie od biologicznych rytmów dobowych czy rocznych, wytworzyć można dowolną ilość soli azotowych. Oprócz cywilnego i wojskowego zastosowania jako materiał wybuchowy wywołały one w ciągu XX wieku w skali globalnej rewolucję w produkcji roślinnej. Stanowią kapitał produkcyjny masowej produkcji rolniczej i — w powiązaniu ze stosowaniem herbicydów i pestycydów — są przyczyną rozwoju ku industrializmowi rolniczemu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wobec ogromnego wzrostu plonów w rolnictwie, ogrodnictwie, sadownictwie oraz we wszystkich innych uprawach specjalnych, należałoby tej jasnej stronie stosowania przemysłowo wytwarzanych soli azotowych wyśpiewać hymn pochwalny — gdyby nie ciemne strony cienia. Związki azotowe, o ile nie są w formie jonów amonowych (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) związane z minerałami ilastymi, mają skłonność do jak najszybszego znikania ze strefy środkowej «gleby-przepony» — albo jako azotany (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) w dół, ku strefy wód gruntowych bieguna głowowego, albo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), tlenki azotu {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 (podtlenek azotu N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) lub azot elementarny (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) w górę, ku biegunowi przemiany materii. Straty te wynoszą po równo około 25% każda z ogółu wnoszonego azotu z soli syntetycznych. Zanieczyszczają one z jednej strony wody gruntowe i studzienne, względnie powodują eutrofizację wód powierzchniowych. Z drugiej strony, poprzez emisje, w znacznym stopniu przyczyniają się do wzrostu obciążenia atmosfery tlenkami azotu, a tym samym do zmian klimatu. Pozostałe 50% dopływu azotu powoduje obniżenie względnie jednostronność aktywności biologicznej gleb&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; oraz wymuszony wzrost roślin przy jednoczesnym osłabieniu ich sił organizacyjnych, ich wartości odżywczej i leczniczej. Syntetyczne sole azotowe przyczyniają się ponadto do zubożenia florystycznego i faunistycznego w krajobrazie. Dopiero one umożliwiają zawężanie płodozmianu aż do monokultury, a — wychodząc jeszcze dalej — uprawę w pożywkach (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W uprawie roślin każda dawka azotu z zewnątrz oznacza swego rodzaju przymuszający, napadowy wzrost. W każdym przypadku — czy podawana jest w postaci szybko działającego azotanu, czy wolniej działającego związku amonowego — wzrasta stężenie soli azotowych w roztworze glebowym, przed którym roślina nie potrafi się bronić. Przymus pobierania nadmiarowej ilości soli azotowych osłabia eteryczną organizację rośliny we wszystkich jej organach. W korzeniu, który dąży w dół ku biegunowi głowowemu, objawia się to jako stopniowe paraliżowanie jego funkcji. Jedną z tych funkcji jest wrodzona mu swoista zdolność zmysłowa — nie tylko wobec sił kształtujących kosmosu i wobec żywiołu wody, lecz w szczególności wobec żywiołu tego, co «Twarde-Ziemiste». Subtelność tych procesów ujawnia się w następujących zjawiskach:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasyczna «łąka w stanie naturalnym» («naturbelassene Wiese» — łąka w stanie naturalnym) zniknęła w znacznym stopniu z naszych pól. Zbierano z niej wielokrotnie siano na zimowe karmienie. Była ona, w zależności od stanowiska, niezmiernie bogata w gatunki — górne i dolne trawy, a przede wszystkim rośliny motylkowe i zioła.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy przechodzi się do stosowania kolejnych dawek syntetycznych soli azotowych w celu zwiększenia jej bujności wzrostu, wyzwala to w odniesieniu do składu gatunkowego reakcję łańcuchową. W pierwszej kolejności znikają ze zbiorowiska zioła, a w miarę upływu lat — rośliny motylkowe, jak koniczyna czerwona, komonica zwyczajna i inne. Najdłużej utrzymuje się koniczyna biała. Również dolne trawy ustępują wreszcie sile traw górnych, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
które na końcu tej sekwencji dostarczają masowych plonów przypominających monokulturę. Ten przykład ilustruje prafenomen zewnętrznego stosowania azotu: zubożenie gatunkowe skojarzonych zbiorowisk roślinnych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przyglądając się dokładniej, efekt ten ujawnia się w licznych szczegółach w strefie korzeniowej. Na przykład przy koniczynie czerwonej można zaobserwować, jak liczba brodawek na korzeniach — powstających w wyniku endogennej symbiozy koniczyny z rizobiami, bakteriami wiążącymi azot — maleje pod wpływem kolejnych dawek soli azotowych. Wskutek wysokiego stężenia soli azotowych w roztworze glebowym zmniejsza się zdolność wiązania azotu przez korzeń; traci on stopniowo swą zdolność do tworzenia symbiozy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co odnosi się do endogennych symbioz roślin motylkowych, dotyczy również symbioz egzogennych z bakteriami i grzybami innych roślin. Na rycinie 15 przedstawiony jest przekrój podłużny przez końcowy odcinek korzenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wierzchołek korzenia zbudowany jest z żywej tkanki zdolnych do podziału komórek (&#039;&#039;merystem&#039;&#039;), z przylegającą z przodu śluzowatą czapeczką korzeniową (&#039;&#039;calyptra&#039;&#039;). Oba tworzą stale odnawiający się biegun życia korzenia. Nieco wyżej, ku górze korzenia, korzen zamiera w swój biegun formy, czyli biegun śmierci — drewnieje. Tworząco pośrodku wchlinowuje się między nie, jak już opisano, co trzeciego, w którym oba bieguny — życie i śmierć — przenikają się w obu funkcjach {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
włośników korzeniowych (por. rozdz. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Włośniki korzeniowe grupują się w rytmicznym układzie wokół ciała korzenia. Są one wyrostkami z niedzielnch już komórek naskórka korzenia (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;). Jako takie są z jednej strony metabolicznie aktywne: przez nie asymilaty z nadziemnych, zielonych organów rośliny wypływają — poprzez zstępujący prąd floemowy — do gleby, aktywując tam mikrobowe i grzybowe życie ryzosfery i wiążąc je z sobą symbiotycznie. Wydzieliny korzeniowe (&#039;&#039;eksudaty&#039;&#039;) wynoszą przeciętnie dla gatunków roślin uprawnych około 30% ich wydajności asymilacyjnej.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; W ten sposób ciało eteryczne roślin — zgodnie z ich rytmami i potrzebami wzrostu — poprzez prąd asymilatów (floem) steruje życiem glebowym. Są to niskocząsteczkowe białka, węglowodany, enzymy, witaminy, kwasy, środki kompleksotwórcze, kumaryny, fenole, glikozydy, alkaloidy, olejki eteryczne, etylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z drugiej strony włośniki korzeniowe są aktywne zmysłowo. «Korzeń roślin [...]: Jest to oko, ale złe oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Włośniki korzeniowe niejako postrzegają sole, które — wskutek ich własnej aktywności metabolicznej (procesy wymiany) oraz dzięki ich symbiontem — rozpuściły się w wilgotno-wodnym środowisku gleby. W procesowo przeciwbieżnej jednoczesności — właściwość ciała życiowego — włośniki korzeniowe wydzielają asymilaty w otoczenie korzenia, pobudzają nimi mikrobialne procesy rozkładu i pobierają ich końcowy produkt — zmineralizowaną, martwą sól. Dociera ona — w przeciwprądzie do asymilatów — przez tkankę komórkową korzeni i uchodzi w skierowany ku górze prąd &#039;&#039;ksylemu&#039;&#039;. Jeden, martwy mineralny prąd z dołu, i drugi, żywy z góry, rozdzielone są przez kambium.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwykłym myśleniem przedmiotowym nie da się ująć tego subtelnego zdarzenia w i wokół włośników korzeniowych. Te skoordynowane jednocześnie, niejako przeplatające się ze sobą procesy życiowe i zmysłowe zostają przez stosowanie syntetycznych soli azotowych boleśnie zaburzone lub stopniowo blokowane. Korzenie roślin nie posiadają zdolności rozróżniania pochodzenia rozpuszczonych soli azotowych. Gdy ich stężenie wzrasta wskutek kolejnego dopływu z zewnątrz, aktywność włośników korzeniowych słabnie. Korzenie stają się metabolicznie słabe i {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zmysłowo stępione. Ich zdolność do tworzenia symbioz ulega osłabieniu, jak już zilustrowano powyżej na przykładzie korzenia koniczyny obsadzonego brodawkami. Eteryczna organizacja rośliny, rozszerzona na przestrzeń wokół korzenia, cofa się na sam korzeń; &#039;&#039;ryzosfera&#039;&#039; ubożeje. Pozbawiona jest kształtującej siły kosmiczno-astralnej, której «materialnym nośnikiem» jest azot.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Gleba i roślina tworzą jedność życia. Z ich procesów życiowych rozkładu substancji organicznej pochodzi azot i — w przejściu przez martwą formę solną — przechodzi bezpośrednio w procesy życiowe budowy. Ciało życiowe rośliny panuje nad momentem śmierci formy solnej. Wraz z masowym dopływem syntetycznych soli azotowych roślina poddawana jest niejako przymusowi ich pobierania. Zgodnie ze swym pochodzeniem są one nośnikami sił z podnatury, które przeciwdziałają siłom kształtującym nadnatury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wspomniana problematyka rzuca światło również na pytanie o słuszność prawa stałości materii i sił. Czy ich zachowanie i działanie w przyrodzie nieożywionej jest, w porównaniu z ożywioną, ciągłe czy nieciągłe? Obserwacja poucza, że materia i rodzaj działania jej sił otrzymują swą istotę i znaczenie przez związek, w którym obie się pojawiają.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stosowanie syntetyzowanych z powietrza soli azotowych ma moc negowania żywych związków na rzecz własnego mechanizmu działania. Mają one skłonność do urzeczywistniania w organizacji życiowej rośliny fizycznej zasady następstwa czasowego przyczyny i skutku. Mówi o tym również fakt, że dla utrzymania plonów stosować trzeba co roku mniej więcej tę samą lub wręcz rosnącą ilość soli azotowych. Przez zewnętrzny dopływ azotu plony stają się niemal obliczalne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystko to jednak oznacza, że korzeń przez tak zwane «nawożenie mineralne» («Mineraldüngung» — nawożenie mineralne) zostaje wyobcowany ze swej ewolucyjnie ukształtowanej funkcji. Środek rytmicznie obsadzony włośnikami, między biegunem życia wierzchołka korzenia a biegunem śmierci drewniejącego korzenia, stopniowo traci swą metabolicznie i zmysłowo czynną funkcję; staje się bierny. Roślina jest tendencyjnie cofana w wcześniejszy stan ewolucyjny, w którym była czysto «zrodzoną z wody», unosząc się swobodnie jak glony w słonej wodzie oceanów. Teraz jednak, gdy w długotrwałych krokach rozwojowych ukształtowała się w «zrodzoną z ziemi» — z korzeniami, swobodnie stojącym {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
łodygą, następstwem liści, kwiatem i ku nasionom — potrzebuje nawożenia, które służy jej bytowi jako rośliny ziemskiej i zdolne jest utrzymywać ten byt w dalszym rozwoju.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetyczne sole azotowe spełniają pojęcie nawożenia jedynie pozornie. Nie nawożą, lecz popychają i przerośle rozrastają roślinę reproduktywnie ku wodnistej masywnej bujności. Studium pojawiających się przy tym zjawisk pod względem fizjologii i kształtowania postaci jest nadzwyczaj pouczające i wprost wzywa do nowego ujęcia pojęcia nawożenia. «Roślina żyje [...] bezpośrednio z ziemią i wodą.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; W środowisku czysto wodnym życie roślinne (i również zwierzęce) rozwija się do niższych szczebli ewolucji; w przesiąkniętej wodą ziemi roślina rozwija swą korzeniową aktywność. Rośnie aktywnie w dół, w żywioł «Twardego-Ziemistego», i w strefie włośników korzeniowych rozwija aktywność metaboliczną w rozszczepianiu materiałów mineralnych i w rozkładzie materiałów organicznych, a także aktywność zmysłową wobec wszystkiego «co jest ziemią [solą; przyp. autora] i wodą».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nawożenie oznacza zatem bezpośrednie ożywianie ziemi, «a tego nie można, gdy postępuje się mineralizująco».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nawożenie ożywiające samą ziemię obejmuje trójnię:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zaopatrywanie gleby w organiczne resztki z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody.&lt;br /&gt;
# Aktywizowanie roślinnej przemiany materii w stosunku do działań sił kosmicznego obrzeża oraz tych między korzeniem a glebą.&lt;br /&gt;
# Rozwijanie kiełkowej zdolności zmysłowej rośliny wobec substancji i sił ziemi i kosmosu ku wyższej zmysłowej sprawności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Miarodajne dla oceny nawożenia co do wartości i działania jest jego pochodzenie. Syntetyzowane przy wysokim nakładzie energii (ok. 50 MJ/kg N) związki azotowe pochodzą z nieorganiczno-martwego azotu atmosferycznego (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Stają się przymusowo nośnikami astralności, która czerpie siłę z podnatury i przeciwdziała tej, która promieniuje z nadnatury kosmosu. Astralne siły Księżyca, działające poprzez wodę, zyskują przewagę nad astralnością słoneczną, działającą poprzez «Twarde-Ziemiste». Z tego powodu w [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|rycinie 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stosowanie syntetycznych soli azotowych w rolnictwie oznaczone jest poziomem działania «-1». Jedynie azotowi, który pochodzi z procesów życiowych, można w właściwym sensie przypisać działanie nawozowe. Pozostaje on w eterycznej organizacji rośliny, przyjmuje przez nią siły kształtujące, dzięki którym formuje duchowy praobraz w zmysłową postać jako jego odwzorowanie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stosowanie mączki skalnej ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak samo jak pojęcie «nawożenia azotem» jest chybione, tak samo mało trafne jest pojęcie «nawożenia mineralnego», które obejmuje stosowanie wszelkiego rodzaju substancji mineralnych w rolnictwie i ogrodnictwie — niezależnie od tego, jakie jest ich pochodzenie w gospodarce przyrody ani przez jakie techniczne procesy zostały przetworzone. Pierwiastki mineralne umożliwiają procesy życiowe w wielce zróżnicowany sposób, lecz ich nie wywołują. Nie nawożą życia jako takiego, lecz zapewniają jego fizyczno-zmysłowy sposób przejawiania się. W potocznym rozumieniu nawożenia mineralnego nie czyni się żadnej różnicy między azotem pochodzącym z żywiołu powietrza a substancjami zrodzonymi z ziemi, jak fosfor oraz metale alkaliczne i ziem alkalicznych, takie jak potas, wapń, magnez i inne. Azot jest niemal martwą w swej reaktywności w powietrzu i żywo reaktywny w glebie. Substancje ziemi są martwe pod względem reaktywnym w swych głębinach i stają się aktywne w kontakcie z powietrzem i ciepłem. To pozbawione jakościowego rozróżnienia pojęciowe zrównanie miało fatalne skutki. Albo «nawożenie mineralne» propagowano jako ostatnie słowo mądrości, jako jedyną skuteczną technologię zabezpieczania i zwiększania plonów, albo pojawiali się «heretycy», którzy odrzucali je w całości. W praktyce doszło do podziału dróg, a głębsze poznanie istoty rzeczy pozostawało w tyle. Dziś o tych sprawach wydaje się bardziej zróżnicowane sądy. Nie wgląd w istotę substancji spowodował tę zmianę, lecz poważne traktowanie ekologicznych powiązań w praktyce. W chwili, gdy urządza się gospodarstwo zgodnie z zasadą organizmu w taki sposób, że przyroda sama dba o niezbędną gospodarkę azotową — wspomagana przez procesowo zorientowaną uprawę gleby, bogatą w rośliny strączkowe płodozmianę oraz nawozy zwierzęce — gospodarka mineralna reguluje się z reguły sama, czerpiąc z zasobów gleby. Tę zdolność gleby do samodzielnego utrzymywania się w zdrowiu na wyższym poziomie produkcji zawdzięcza ona wprawnej ręce człowieka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tymczasem stanowiska pod względem ich naturalnie danej gospodarki mineralnej są z reguły bardzo różnie «uzdolnione». Na lessach, glebach napływowych, glacjalnych glinach zwałowych oraz na glebach ilastych i gliniastych starszego geologicznego pochodzenia gospodarka mineralna jest — zależnie od stopnia erozji i wietrzenia — całkiem wyrównana. Na stanowiskach takich jak glacjalne piaski, piaskowce krzemionkowe (główny pstry piaskowiec) czy skały wapienne (biała jura) obok nadmiaru jednego pierwiastka panuje niekiedy zupełny brak innego. Na starszych glebach piaszczystych chodzi najczęściej o deficyt zasad metalicznych (wapnia, magnezu i potasu) oraz tak zwanych mikroelementów śladowych. Na skrajnie płytkich stanowiskach wapiennych brakuje zazwyczaj fosforu. Najdotkliwiej na stanowiskach z natury nieuprzylewilejowanych daje się we znaki brak wapnia, magnezu, potasu i fosforu. Te deficytowe sytuacje stają się tym bardziej dramatyczne przy wnoszeniu soli azotowych i pociągają za sobą nieuchronnie wymywanie łatwo rozpuszczalnych soli mineralnych w większych ilościach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|282}} W biologiczno-dynamicznym rolnictwie i ogrodnictwie można mówić jedynie o substytucji istniejących deficytów mineralnych. Nie chodzi przy tym o to, by podnieść poziom substancji do wielkości zalecanych naukowo wartości orientacyjnych — dla stopniowego wapnowania w celu przywrócenia równowagi kwasowo-zasadowej jako taka wartość orientacyjna może służyć pH &amp;gt; 6 — chodzi raczej o to, by za pomocą mączek skalnych pobudzić wspomnianą powyżej «zmysłową aktywność» korzenia w powiązaniu ze skojarzonym życiem glebowym. Ta podwójność obwodowej przemiany materii i zmysłowej aktywności korzenia kieruje procesem rozszczepiania mączki skalnej i poprzez niego — zatrzymanym biogennym procesem rozszczepiania mineralnych rezerw gleby. W tym względzie szczególne znaczenie mają silikatowe mączki ze skał pierwotnych. Zawierają one pełne spektrum wszystkich tych pierwiastków, które stanowią punkt wyjścia do rozwoju najżyźniejszych gleb. Przy czysto mechanicznym procesie mielenia ścisła geometryczna kompozycja substancji krzemianów pozostaje zachowana. Wietrzenie drobnego uziarnienia dokonuje się w napowietrzonym, próchniastym, metabolicznie aktywnym poziomie powierzchniowym i jest dlatego procesem w przeważającej mierze biogennym. Prowadzi ono do genezy pierwotnych i wtórnych minerałów ilastych w strefie drobnych korzeni &#039;&#039;ryzosfery&#039;&#039;. Przy tym zostają wyzwolone siły eteryczności chemicznej i życiowej, które niegdyś w pradawnych czasach zastygnęły w przejściu ze stanu żywo-wodnego w martwy stan formowy tego, co twardo-ziemiste.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Najżyźniejsze gleby na świecie zawdzięczają swoje powstanie silikatowym mączkom skalnym. Są to nawiewane wiatrem pyłowe osady «lessu» z&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|283}} młodoglacjalnych lodowców na wolny od lodu przedpole, dalej coroczne osady iłowo-mułkowe w strefach zalewowych rzek (np. Nil przed budową Zapory Asuańskiej) oraz opad wulkanicznych popiołów. Te ostatnie były w starożytności w rejonie Morza Śródziemnego stosowane do poprawy gleb o granicznych plonach. Również odmładzanie starzejących się gleb lub naturalnie kwaśnych stanowisk przez marglowanie (czyli wnoszenie luźnych, łatwo wietrzejących, bogatych w wapno skał ilastych) stało się — najpóźniej od edyktu Karola Łysego (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — powszechną praktyką. Zasięg transportu tak ciężkich mas był oczywiście ograniczony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W powtarzających się falach podejmowano w XIX i XX wieku próby, by poświęcić mączkom skalnym więcej uwagi. Znajdowano się jednak w beznadziejnej konkurencji z błyskawicznie rozprzestrzeniającą się tak zwaną «gospodarka nawozami sztucznymi» — stosowaniem azotu, fosforu i potasu w zasadniczo wysoko skoncentrowanej postaci. Spodziewano się szybkich sukcesów, które nie nadchodziły — czego zresztą inaczej nie można się było spodziewać. Przy stosowaniu mączek skalnych chodzi bowiem o długotrwałą meliorację, o stopniowe odmładzanie gleb ubogich w zasady. Skuteczność tych mączek przyspiesza się wraz z ich stopniem rozdrobnienia i jest tym skuteczniejsza w połączeniu z substancjami organicznymi, jak obornik, gnojówka i komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mączki skalne dzielą się na te ze skał osadowych i te z krzemianów. W skałach osadowych — rzadziej w łupkach ilastych, a częściej na glebach na czystym wapniu, np. białej jurze, lub na piaskowcach kwarcowych i kwarcytach — spotyka się znaczne deficyty substancji. W obu przypadkach gleby mają ograniczone możliwości rozwoju. Po stronie alkalicznej pojawia się niedobór fosforu, po stronie kwaśnej brakuje wapnia, magnezu i potasu. Dopiero wyrównanie między tymi dwoma skrajnościami zapewnia zdrową humifikację i rozwój gleby w ogóle. Jeśli chodzi o obniżenie stopnia kwasowości, czyli o podniesienie wartości pH ku 6 do 7, mączki wapienne (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako zastępstwo klasycznego marglowania są odpowiednim środkiem. Zmielone na drobno działają bezpośrednio. Aby uniknąć ubytków potasu na skutek procesów wymiennych, wymaganą ilość należy rozłożyć na kilka lat w umiarkowanych dawkach. Dla trwałego, glebotwórczego działania dba grubsze uziarnienie, aż do kruszywa wapiennego. Szczególną formą jest stosowanie palonego wapna (CaO). Jest ono wysoce aktywne, lecz w kontakcie z wilgocią glebową stopniowo zmienia się&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|284}} w nie agresywne już wapno gaszone — wodorotlenek wapnia, Ca(OH)&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Wapno palone jest zalecane jako dodatek do łatwo rozkładających się materiałów kompostowych.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tłumi ono «nazbyt bujnie plenące się życie w eteryczności» («ein zu stark wucherndes Leben im Ätherischen») na korzyść kształtujących sił astralności w pryzmie kompostowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gleby wymyte z wapnia pociągają za sobą — przede wszystkim na ubogim w ił piasku — deficyt magnezu. Zaradzić temu może mączka dolomitowa. Złoża wapienne zawierają na ogół niewielkie domieszki magnezu. W dolomicie (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt; * MgCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) wzrastają one do 50%. Kolejną mączką skalną jest siarczan magnezu, kieseryt (MgSO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt; * H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Na pytanie o usunięcie niedoboru potasu Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; odpowiada kalimagnezytem, patentalim (K&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;SO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt; * MgSO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;), sprawdzoną kombinacją wzmacniającą gospodarkę zasadami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szczególną formą wapnowania — przede wszystkim w ogrodnictwie — jest stosowanie wapna algowego. Łączy ono w całej swej rozmaitości pełne spektrum pierwiastków, które mineralno-roślinne — można to tak nazwać — życie źródeł w oceanach świata posiada w swych zasobach.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kwaśnych glebach zaawansowanego wieku może w skrajnych przypadkach — obok melioracji gospodarki zasadami — być konieczna również melioracja fosforanów w celu aktywizacji życia glebowego. O ile zasadowe składniki gleby — wapń, magnez, sód i potas — podlegają wymywaniu, o tyle w przypadku fosforu dzieje się tak tylko w niewielkim stopniu. W środowisku kwaśnym łączy się on z glinem, w zasadowym z wapniem. Fosforany glinu i wapnia są trudno rozpuszczalne i są rozkładane głównie przez wydzieliny korzeniowe, symbiotyczne bakterie i mikoryzy (&#039;&#039;grzybnię&#039;&#039;). W normalnych warunkach gospodarka fosforanowa reguluje się sama w biologicznie aktywnej glebie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako środki melioracyjne wchodzą w grę fosforany wapniowe z trzeciorzędowych złóż kostnych Afryki Północnej, jak również fosforany związane z krzemem i wapniem w żużlu wielkopiecowym. Ich rozszczepianie dokonuje się we wspomnianym sensie ostatecznie pod rządami rozszerzającej się w ukorzenioną przestrzeń glebową eterycznej organizacji roślin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozszczepianie silikatycznych mączek skalnych — do których należą również wulkaniczne popioły — przebiega również w przeważającej mierze biogennie. Ich znaczenie dla melioracji wymytych gleb należy oceniać jeszcze inaczej&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|285}} niż celowo melioracyjne działanie skał osadowych. Silikatyczne mączki wietrzeją powoli, zależnie od stopnia swojego rozdrobnienia. Dostrzegalny w krótkim czasie sukces nie pojawia się, lecz tu obowiązuje słowo: «Czas leczy.» Pewien rozwój bierze swój początek; dotyczy on zarówno siły korzeniowej rośliny, jak i rozkładającego życia glebowego w symbiozie oraz — rzec można — homeopatycznego tworzenia minerałów ilastych &#039;&#039;in statu nascendi&#039;&#039;. Dochodzi do nowego początku właściwej glebie samodzielnej dynamiki. Dopiero jednak powtarzane dawki ok. 2 t/ha/rok wykazują efekty w zdolności gleby do gary i w poszerzeniu przestrzeni korzeniowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wielka liczba pierwiastków tworzących kompozycję substancyjną magmowych skał głębinowych i wylanych jest glebotwórcza, a zarazem w dużej liczbie niezbędna do pomyślnego wzrostu roślin. Tutaj, w glebach i skałach wyjściowych, jak i tam, w roślinach i gatunkach roślin, udział tych pierwiastków jest zróżnicowany. Tak na przykład skały głębinowe serii granitowej od granitu z ok. 80% SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; przez &#039;&#039;syenit&#039;&#039; (60%), &#039;&#039;dioryt&#039;&#039; (55%) i &#039;&#039;gabro&#039;&#039; (50–45%) wykazują malejące zawartości krzemionki. Odwrotnie, zawartości tlenków żelaza, magnezu i wapnia wzrastają nawet kilkakrotnie. W serii porfirów od kwarcporfiru przez porfir, porfiryt aż do diabazu lub melafiru zachodzi to samo, podobnie jak dla serii skał wylanych od bogatego w kwarc &#039;&#039;liparitu&#039;&#039; przez &#039;&#039;fonolit&#039;&#039;, &#039;&#039;andezyt&#039;&#039; aż po bazalt. Na pokrywach bazaltowych spotyka się szczególnie żyzne, bogate w minerały gleby. Bazalt — ze względu na swoje powszechne występowanie i raczej zasadową kompozycję mineralną z 45% SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;, 10% FeO, 7% MgO, 10% CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — dostarcza najczęściej stosowanej mączki skalnej. Przy tym w szerokim wachlarzu budowy pierwiastkowej wielkie znaczenie przypada dominacji krzemionki i tlenku glinu (Al&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), względnie potencjałowi sił, który ta określona kompozycja wywołała. Ścisły stan formowy kryształu przemienia się w koloidalny, w którym substancja utrzymywana jest w stanie zawieszenia między ciałem stałym a cieczą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poza rzadziej stosowanym wysianiem powierzchniowym mączki skalne prowadzone są preferowaną drogą przez proces kompostowania. Rozszczepianie i włączanie w procesy życiowe dokonuje się w mikrobiologicznym metabolizmie. Ilość materiału używanego przez kompostowanie ogranicza się do samego opylania materiału kompostowego przy jego układaniu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podsumowując, należy raz jeszcze podkreślić: przy stosowaniu mączek skalnych wszelkiego rodzaju nie może być mowy o nawożeniu, lecz o substytucji istniejących deficytów mineralnych w nieorganicznej-martwej przyrodzie — czy to z powodu jednostronnej kompozycji mineralnej skały wyjściowej glebotworzenia, czy to wskutek głęboko wymytych gleb zaawansowanego wieku. Są to gleby chore, które za pomocą stosunkowo niewielkiego substytucyjnego nakładu — w połączeniu z właściwymi zabiegami nawożeniowymi opisanymi w dalszej części — mogą być leczone i pobudzone do nowej dynamiki rozwoju. Zewnętrzne dawki azotu w postaci soli w przeważającej mierze lub całkowicie unicestwiają to subtelne, niesione przez życie rośliny i gleby dzianie się. Następstwem tego jest, że również substancje związane z ziemią, przetworzone w łatwo rozpuszczalną formę i odmierzane coroczne potrzebom poszczególnych kultur, muszą być stosowane w większych ilościach. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poziom 1: Nawożenie z żywej natury roślinnej ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po obumarciu roślina pozostawia po sobie dwojakie: nasienie i wszystko to, co jest wspólne wyższym roślinom — korzeń, łodygę, liść i kwiat. Można to, w odróżnieniu od indywidualnego nasienia, nazwać Ogólno-Roślinnym. Roślina rośnie, kształtując swą postać, od nasienia do nasienia. W nowo tworzącym się nasieniu odciska się jednak każdorazowo na nowo to, co kosmiczne, «das als Form der Pflanze im Samen lebt» («co jako forma rośliny żyje w nasieniu»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; W kiełkowaniu obumiera nasienie, kiełek się rozwija i jest teraz silnie poddany działaniu ziemskich sił. Lecz siła nasienna działa nieustannie dalej; prześwietla dążący w głąb korzeń, prześwietla równie dobrze strzelającą pionowo w górę łodygę i żebra liści parcia bocznego ku formie; objawia się wreszcie w postaci i kwiecie jako obraz Istoty, która duchowo jako forma żyła w nasieniu. Ukryty w kwiecie, spędza się pęd ku zalążni, która — biegunowo do rozkwitającego kwiatu — zamyka się w osłonę zawiązków nasiennych. Tu, w zawiązku nasiennym, jednoczy się siła nasienna z «koroną» Ogólno-Roślinnego — pyłkiem. W obumieraniu rośliny dojrzewa ten dwoisty zawiązek do nasienia. Zawiera ono wszystko to, co wcisnęło się weń, napełniło substancjalnie i ukształtowało jako obecne, ziemsko-kosmiczne dzianie się w przestrzeni i czasie. {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zarazem żyje w nasieniu coś Wiecznego, co wciąż na nowo uobecnia się w tym, co ziemskie. Inaczej rzecz się ma ze wszystkim, co z kiełkującego i obumierającego nasienia stało się zjawiskiem rośliny. Wszystkie jej organy były prześwietlone siłą nasienną. Dzięki niej zjawisko rośliny stało się obrazem swego typus. Siła nasienna pozostawiła swe ślady we wszystkich jej organach — w korzeniu, pędzie, następstwie liści i kwiecie. Ślady te są tym wyraźniejsze, im bardziej tkanki jeszcze przenikane życiem krzepną w formę rusztowania czy wręcz drewnieją.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W resztkach roślinnych, we wszystkim, co nie stało się nasieniem, lecz od niego pozostało — mamy do czynienia z produktami przestrzenno-czasowego przyrodniczego dziania się. Noszą one jeszcze w kompozycji swej substancjalności ślady życia i siły nasiennej. Zagrażają im jednak całkowite popadnięcie w śmierć, w mineralizację. I to też się dzieje i musi się dziać, ponieważ roślina potrzebuje martwych soli mineralnych, by mocą swej eterycznej organizacji budzić je do nowego życia. Tylko że winno się to dokonywać we właściwym czasie i we właściwej mierze. Natura ma zaś moc, by proces ten mineralizacji spowalniać czy wręcz powstrzymywać i przekierowywać ku czemuś nowemu. To, co wtedy powstaje, jest [[Humus|humusem]]. Resztkami roślinnymi i zwierzęcymi pozostałościami powracającymi do ziemi i przemieniającymi się w humus — Ziemia użyźnia samą siebie. Użyźnia się ona zgodnie z maksymą: «Życie użyźnia życie». W powstawaniu humusu rodzi się kompozycja substancjalna, która dopiero zasługuje na miano najbardziej elementarnego nawozu w gospodarstwie przyrody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O istocie kompostowania ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co przyroda ukazuje jako wzór, może w rękach człowieka wznieść się do prawdziwej sztuki. Kompostowanie jest sztuką pracy, w której myślenie, przeżywanie i działanie pozostają w nieustającym wzajemnym dialogu. Można — jak mówi Rudolf Steiner — «ein persönliches Verhältnis zum Dünger und namentlich zu dem Arbeiten mit dem Dünger …»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; (osobisty stosunek do nawozu, a zwłaszcza do pracy z nawozem) zdobyć. Można to osiągnąć jedynie wtedy, gdy zna się wszystkie okoliczności dotyczące rodzaju i pochodzenia materiału — czy chodzi o młodą zieleń, czy jest ona objęta, a może wręcz zdrewniała, bogata w białka czy w kwas krzemowy, czy przeważają korzenie, liście, masy słomiane itp. Każda z tych substancji organicznych ma określoną {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kompozycję substancjalną. Ideałem byłoby zatem, gdyby pryzma kompostowa jako całość budowała się z możliwie jak największej różnorodności produktów odpadowych. W ogrodnictwie jest to łatwiej osiągalne niż w rolnictwie. Tu bowiem, w zależności od pory roku, mogą powstawać jednostronnie wielkie ilości jednego materiału.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wprawdzie zgrubną, ale praktycznie użyteczną wartość orientacyjną co do wolniejszego lub szybszego rozkładu dostarcza tak zwany stosunek C/N. Im wyższa zawartość azotu w stosunku do węgla — tworzącego rusztowanie — tym szybszy rozkład. Szereg od materiałów trudno rozkładalnych do łatwo rozkładalnych przebiega następująco:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Trociny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zrębki w zależności od składu&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Słoma pszenna&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Słoma żytnia&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Słoma owsiana&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Liście dębowe i bukowe&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Słoma roślin strączkowych&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Świeży obornik&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Odpadki kuchenne&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Obornik przefermentowany&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Łajno krowie&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Dojrzały kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Wszystko, co organizm rolniczy w ciągu roku wydala ku wewnątrz jako substancję organiczną, może uchodzić za humus odżywczy. Na gruntach ornych i ogrodowych są to resztki ściernisk i układ korzeniowy, stanowiący mniej więcej jedną trzecią masy całego plonu, a ponadto obornik powstający przy hodowli zwierząt (wraz ze słomą ściółkową) oraz stare siano, słoma, resztki pasz ze stajni, liście, ścinki trawnikowe, odpadki kuchenne, urobek z rowów itp.&amp;lt;ref&amp;gt;In Bezug auf die praktische Handhabe der Kompostbereitung sei auf die einschlägigen Publikationen der oben genannten Autoren verwiesen; sowie auf Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; sowie auf Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tu zajmiemy się przede wszystkim procesualnym dzianiem się — od zakładania pryzmy aż do jej dojrzałości. Pryzma kompostowa zakładana jest w miejscu możliwie zacienionym, ponad poziomem gruntu, w zasięgu działania powietrza i ciepła — bieguna przemiany materii rolnictwa — na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
niezabezpieczonym podłożu glebowym. Związek z siłami głębin i wyżyn musi być zapewniony. Ustawowe wymaganie kompostowania na nieprzepuszczalnym podłożu (płyta betonowa) odcina działanie sił w pryzmie od działających od spodu sił głębin ziemi. Pryzma kompostowa jest kawałkiem wywróconej ziemi,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; porównać ją można do zakorzenionego w ziemi i wznoszącego się ponad nią w krąg powietrza zdrewniałego pnia drzewa. Przekonanie, że podczas kompostowania znaczące ilości azotanów przesączają się w głąb podłoża, jest teorią. Przez śluzowate substancje uwalniane w toku rozkładu pory glebowe się zamykają. Przy większych porach na glebach piaszczystych zaleca się pokrycie powierzchni gruntu cienką warstwą [[Bentonit|bentonitu]] (pęczniejącego iłu). Możliwe zagrożenie czasowym, punktowym wymywaniem azotanów wskutek wycieku wody przesiąkowej po ulewnych deszczach wynika z reguły z niewłaściwego założenia pryzmy i niedostatecznego przykrycia. Temu złu łatwo zaradzić.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na placu kompostowym powinno znajdować się wystarczająco dużo kompostu macierzystego do zaszczepienia świeżo zakładanego materiału, a także gleba iłowa, margiel lub less do przesypywania pomiędzy poszczególne warstwy i do okrywania pryzmy; ponadto słoma do ostatecznego przykrycia. Dla zawężenia stosunku C/N można domieszkiwać obornik, odpady rogowe lub mączkę krwawą. Jako dalsze dodatki wchodzą w grę w niewielkich dawkach mączki skalne, fosforyty, mączka kostna, wapno algowe i inne. Do stosowania biologiczno-dynamicznych preparatów kompostowych zostanie jeszcze osobno nawiązane. Zakładanie i mieszanie materiałów może odbywać się przy użyciu rozrzutnika obornika, najlepiej jednak chyba ręcznie. I tu leży bolesny punkt. Gdzie są te liczne ręce, ci ludzie, którzy tę niełatwą pracę wykonają we właściwym czasie, ze zrozumieniem i z radością? Brakuje ich — i dlatego przygotowanie kompostu stało się albo pasierbem zakładowych procesów roboczych, albo kwestią czysto technicznie rozwiązywanej rutyny. Ta ostatnia ogranicza się do czysto mechanicznych czynności mieszania — i to bardzo ograniczonego — zakładania oraz przeważnie wielokrotnego przerzucania, by z przyjęciem wysokich strat przyspieszyć dojrzewanie do użytecznego nawozu. Tu znowu zrzeka się bogatego pola doświadczeń — właśnie tego, jak «ein persönliches Verhältnis zu dem Dünger und dem Arbeiten mit dem Dünger» (osobisty stosunek do nawozu i do pracy z nawozem) zdobyć. Jak wszystko, co organiczno-żywe, proces kompostowania podlega {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
czasowi. Rozwija się z chaotycznego metabolizmu — humusu odżywczego — ku dojrzałemu stanowi formy, ku humusowi trwałemu. Jest to proces przebiegający w rytmie, w polu napięcia między wyraźnym ruchem na początku (wysoki obrót) a wyraźnym spokojem na końcu (tworzenie się nowej substancji). To przestrzenno-czasowe dzianie się chce być w każdej fazie z uwagą towarzyszone i badawczo przemyślane. Wymaga to, by samemu czynnie wprawić się w ruch, a następnie w dalszym przebiegu zatrzymać się w spokoju, postrzegać zapachy, konsystencję itp. i oglądając i myśląc trwać w tym dzianiu się.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W tym sensie przygotowanie kompostu jest polem pracy świadomego ćwiczenia, które wymaga od człowieka całego i go kształci. Bierze się widły i łopatę i buduje pryzmę warstwowo na szerokości około 1,20 m, rozmieszczając przy tym porcjami materiał trudno i łatwo rozkładalny obok siebie i nad sobą, wstawiając pomiędzy nie ewentualnie warstwy obornika oraz cienkie warstwy gleby iłowej, a przy krawędzi nieco kompostu macierzystego, i pudrując poszczególne warstwy — stosownie do oceny rodzaju ich potrzeb — wymienionymi dodatkami. W przypadku materiału objętego i suchego obowiązuje stara reguła: «Tritt ihn fest und halt ihn feucht» (Ubij go mocno i trzymaj wilgotnym). Przy zakładaniu pryzmy nie trzyma się żadnego schematu — każdemu krokowi działania poprzedza namysł.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pryzma gotowo usypana do mniej więcej metra wysokości staje się po krótkim czasie żywo-bujającym chaosem. Potrzebuje ograniczającej otoczki, ochronnej, oddychającej skóry. Tę funkcję najlepiej spełnia cienka ziemna pokrywa, a nad nią warstwa słomy, starego siana lub torfu. W tym stanie pryzma kompostowa spełnia wszystkie warunki charakteryzujące organicznie zamknięty w sobie organizm. Rozwija przy pomocy tlenu — nośnika sił eterycznych — własne życie, a w związku z azotem — nośnikiem sił astralnych — życie wewnętrzne. Włóknina z tworzywa sztucznego jako jedyna okrywa jest co prawda nieprzepuszczalna dla deszczu i przepuszczalna dla powietrza, lecz jest tylko surogatem. Zewnętrzna skóra ma funkcję zatrzymywania promieniujących na zewnątrz sił i odprowadzania ich z powrotem ku wnętrzu pryzmy. Od zewnątrz pryzma otoczona jest siłami i rytmami żywiołowego działania wiatru i pogody. Niezależnie od tego zewnętrznego dziania się pryzma kompostowa rozwija własną rytmikę i dynamikę w prawidłowym przechodzeniu przez stany czterech żywiołów — ciepła, powietrza, wody i ziemi — oraz współdziałających z nimi, stwarzających życie eterycznych sił: eteru ciepła, eteru światła, eteru chemicznego i eteru życia. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W swoich obszernych badaniach nad życiem pryzmy kompostowej Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; śledził w doświadczeniach kompostowych (w dalszym ciągu: BKV) z mieszaniną nawozu krowiego i końskiego szereg procesów życiowych, które dokonują się w pryzmie od jej założenia aż do dojrzałości. Potwierdzają one szczegółowo cztery fazy rozwoju kompostu znane uważnemu praktykowi — na podstawie różnych danych pomiarowych w następstwie czasowym, a przede wszystkim na podstawie pojawiania się i ponownego zanikania różnych grup organizmów w trakcie tych czterech faz. Jako reprezentatywnego przedstawiciela procesów rozkładu i przekształcania w pryzmie Bockemühl wybrał gatunkowo bogatą grupę skoczogonków (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), które — po czerwonym dżdżowniku kompostowym (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) — wykonują główną pracę przemiany. W tym związku trzeba jednak podkreślić, że ich działalność, jak i działalność pierścienic, nicieni, larw owadów oraz wprost nieprzeliczonej wielości drobnoustrojów, jest każdorazowo symptomem relacyjnego splotu, który pojąć należy jako całość. Warunki do kształtowania tej całości tworzy ręka człowieka. To, że owe cztery fazy łączą się w byt swoisty, w organ w organizmie rolnictwa, wymaga nieustannej uważności i pielęgnującej ręki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Faza cieplna ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zapowiada się ona w BKV po krótkim czasie gwałtownie narastającym ociepleniem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292), które jednak równie szybko opada. Przy luźnym ułożeniu, a więc przy niezakłóconym dostępie tlenu, temperatura może wzrosnąć do 70 °C; przy ułożeniu gęstszym i wilgotniejszym osiąga optimum 55 °C do 60 °C, po czym opada bardzo powoli do 30–25 °C. Ocieplenie jest funkcją tlenowej działalności drobnoustrojów, która uwalnia związane w materiale organicznym słoneczne ciepło z lat poprzednich i w ten sposób tworzy żywiołowe środowisko życia dla bogatego w relacje życia drobnoustrojów pryzmy. Rozwój ciepła wymaga sterowania — poprzez, stosownie do okoliczności, gęstsze lub luźniejsze ułożenie, utrzymywanie wilgoci, ewentualne późniejsze udeptanie. Przy zbyt gęstym i zbyt mokrym ułożeniu pryzma pozostaje zimna; dochodzi do gnicia wskutek beztlenowego rozkładu. Przestawienie jest wtedy nieuniknione. Przy silnym ociepleniu do 65–70 °C zawarte w materiale wyjściowym {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
drobne zwierzęta, organizmy szkodliwe itp. giną, a nasiona chwastów tracą zdolność kiełkowania. W BKV pierwsza faza trwała, nakładając się na fazę drugą, około dwóch tygodni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojawieniem się zmysłowo postrzegalnego żywiołu ciepła uwalnia się również związany w masie organicznej eter ciepła. Jest on duchowo-nadzmysłowym uzupełnieniem ciepła jako żywiołu. Podtrzymuje on proces i prowadzi go w odpowiednim czasie ku następnemu stopniowi processualnemu. Zewnętrzne ciepło zmierza ku temu, by się rozwiać, podczas gdy eter ciepła wchodzi w relacje — owszem, jest właściwym inicjatorem wszelkiego procesualnego dziania się. Dlatego trzeba zadbać o to, by ocieplanie przebiegało raczej powoli i trwale. Ciepło powinno pozostawać w pryzmie. Związany z nim eter ciepła inauguruje wówczas rozwój, w którym pryzma zamyka się organizmicznie w pewną całość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Równolegle do fazy ocieplania rozpoczyna się pewien rodzaj procesu oddechowego. Tlen jako nośnik eterycznej skuteczności w sferze fizycznej zostaje niejako wciągnięty w oddech; pobudza on wybuchową bakteryjną działalność rozkładową. Uwolniony przy tym&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|293}} dwutlenek węgla (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uchodzi jako gaz przez skórę pryzmy do powietrza zewnętrznego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]]). W BKV maksimum osiągnięto po trzech do czterech tygodniach, by następnie po siedmiu tygodniach gwałtownie opaść i potem opadać równomiernie aż do końca badania po roku. Inaczej rzecz miała się z odgazowaniem amoniaku, które zaczęło się od samego początku, w drugim i trzecim tygodniu osiągnęło wartość maksymalną i po sześciu tygodniach opadło niemal do zera. W tym okresie wydzielania amoniaku — przy materiałach bogatych w białko, jak odpadki warzywne, również siarkowodoru — na zewnątrz wydostają się chmury zapachowe, które powinny możliwie pozostawać wewnątrz pryzmy: «ein Organisches ist umso gesünder, je mehr es im Innern und je weniger es nach außen riecht» (im zdrowsza jest materia organiczna, tym więcej pachnie w środku, a mniej na zewnątrz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emanacja zapachowa jest znakiem wciąż jeszcze bujnego, bezkształtnego dziania się. Wskazuje ona na nieodwracalne straty substancji. Kres temu kładzie pojawiające się w drugiej fazie zagrzybienie (grzyby kapeluszowe). Ono właśnie, choć samo bujne i przenikające całą pryzmę, hamuje dominujący w pierwszej fazie bakteryjny rozkład. Równolegle do zagrzybienia zamiast amoniaku zaczyna powstawać azotan, którego zawartość w następnych miesiącach stale wzrasta i — poprzez białkopodobne stadia pośrednie — wchodzi w tworzenie humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakterystyczny obraz mgieł pary wodnej unoszących się w chłodnych godzinach porannych z pryzm świadczy w drugiej fazie o stopniowym wysychaniu, a tym samym o przewietrzaniu. Równolegle do tego stosunek C/N zaczyna się zawężać, osiągając w BKV na końcu wartość 12:1. Rozwój skoczogonków wznosi się (dla pewnego gatunku skoczogonków w BKV) gwałtownie w czwartym tygodniu, by następnie aż do dziesiątego tygodnia równie szybko spaść. Kolejne gatunki pojawiają się i znów znikają. W BKV czas trwania drugiej fazy, nakładając się na pierwszą i trzecią, wyniósł już niemal cztery tygodnie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uwolnieniem gazów wyzwala się eter świetlny; jest on eteryczno-nadzmysłowym uzupełnieniem żywiołu powietrza. Umożliwia on istotom żywym pryzmy kompostowej, mimo nieobecności bezpośredniego nasłonecznienia, bytowanie w ciemności. Jest to zachowane z obumarłego wyższego życia coś eteryczno-świetlnego, które powołuje do istnienia niższe życie roślinne i zwierzęce sięgające wstecz ku wczesnym stopniom ewolucji Ziemi. Czym jest zatem wkład eteru świetlnego w rozwój pryzmy kompostowej? Na początku pryzma jest raczej przypadkową mieszaniną odpadów organicznych. Mikrobiologiczny ich rozkład nie jest zdarzeniem przyczynowym dla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|294}} uaktywnienia się eteru świetlnego, lecz równoczesnym. Eter świetlny działa z jednej strony we wzrastaniu poszczególnych organizmów, z drugiej strony — w aktywności wszystkich tych niezliczonych roślinnych i zwierzęcych istot żywych — tworzy powiązania odniesień, które całościowo orientują życie pryzmy kompostowej ku tworzeniu humusu trwałego. Eter świetlny sprawia, że pryzma kompostowa niejako rośnie najpierw ku wewnątrz, a przez działalność małych zwierząt uprzestrzennia produkt końcowy w jednolitą, grudkowatą współobecność humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Faza wodna lub przemiany ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staje się ona widoczna w nagłym osiadaniu pryzmy. Po poprzedniej fazie suchej leży ona teraz gęściej i nawilża się sama, gdy przez rozkład trudno rozkładalnych błon komórkowych płyn wydostaje się z wakuoli komórkowych i przestrzeni międzykomórkowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292). Pryzma zamyka się silniej wobec świata zewnętrznego, nie wydziela już żrącego zapachu, i w wilgotno-wodnistym środowisku zachodzą rozliczne przetworzenia, przemiany i nowe tworzenie się substancji. Małe zwierzęta, a przede wszystkim &#039;&#039;skoczogonki&#039;&#039;, przejmują kierownictwo; rozdrabniają materiał, żywią się mikroorganizmami i grzybami, zmniejszając tym samym ich populacje. Chaotyczne wrzenie fazy 1 i 2 zaczyna się — dzięki masowemu rozmnożeniu się małych zwierząt — porządkować i dzielić na napowietrzone przestrzenie wewnętrzne. Warunki środowiskowe zmieniają się, i odpowiednio do tego skoczogonki metamorfizują się z robaczkowatych, mało zróżnicowanych form ku formom z wyraźnie zaznaczającymi się ukształtowaniami organów. Z BKV wynika, jak jeden gatunek następuje po drugim i znów znika. Tak żyje w ciemności pryzmy świat małych zwierząt ewolucyjnie niższym, niejako roślinno-zwierzęcym bytowaniem. Przenika je częściowo od wewnątrz, częściowo z zewnątrz, siła różnicująco działającego pierwiastka duszewno-astralnego. To odczuwające życie czyni z pryzmy kompostowej organizm. W trzeciej fazie dokonuje się w niej przejście z jeszcze bezkształtnego stanu wodnistości ku stanowi przeformowanego erdig-festen — ziemistej twardości — jedna jedyna wielka przemiana substancji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W BKV trzecia wodnista faza, nakładając się na drugą i czwartą, przebiega przez siedem tygodni. W tym czasie skoczogonki osiągają przez dwa tygodnie maksimum swego rozkwitu — a więc półtora do dwóch miesięcy po założeniu pryzmy. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z trzecim, wilgotno-wodnistym stadium uaktywnia się przede wszystkim eter chemiczny, zwany też &#039;&#039;Klangäther&#039;&#039; — eterem dźwięku. Rodzaje eterów kontrastują funkcjonalnie z żywiołami, z którymi są ewolucyjnie wspólnego pochodzenia. Podczas gdy w stadium wodnistym pryzma przybiera bardziej gęstą, jednorodną konsystencję, eter dźwięku, czyli chemiczny, rozszczepuje życie pryzmy w niezliczoną wielość poszczególnych komórek — nie przypadkowo jednak, lecz w stale zmieniającym się porządku. Rozdziela i łączy w coraz to nowe warianty. Tym, co istotne, nie są poszczególne bakterie, pierwotniaki, glony, grzyby, robaki, larwy i tym podobne, lecz to, co rozgrywa się pomiędzy nimi — interwał. Ujęte w obraz: procesowe wydarzenie w pryzmie kompostowej można porównać do symfonii. W symfonii dźwięki i interwały, które dźwięki od siebie oddzielają, a zarazem łączą, tworzą rytm, melodię i harmonię. Symfonia ma zazwyczaj cztery części, każda ma swój temat, który rozbrzmiewa w strumieniu ruchu dźwięków, powtarza się i wariuje. W tym samym sensie działa eter dźwięku, czyli chemiczny, w pryzmie kompostowej — nie w żywiole powietrza dźwięków, lecz w wilgotnym żywiole ziemistych substancji. W tych ostatnich jest on nośnikiem wszystkich rytmów, powtórzeń i metamorfoz, aż do punktu końcowego, gdzie ukazuje się dojrzały humus. Tak można na humus — w wariacjach jego liczbowych kompozycji węgla (C), tlenu (O), azotu (N), wodoru (H) i siarki (S) — patrzeć niejako jak na ziemskie zwierciadło sferycznych harmonii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Faza uziemnienia ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po stratach substancji w pierwszej i drugiej fazie oraz przebudowie materii w trzeciej objętość pryzmy stopniowo się zmniejsza. Przechodzi ona w stan erdig-festen — staje-się-ziemistą-stałością; konsoliduje się i strukturyzuje jednolicie w pewnego rodzaju substancjalnej nowopowstałości, jaką jest Dauerhumus — trwały humus ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292). Proces ten uwidacznia się nie tylko w czernieniu i luźno grudkowatej strukturze, lecz także w jakościach zapachowych i smakowych — w postrzeżeniach, które prowadzą głębiej ku istotowej naturze tego, co substancjalne. Pryzma wypełnia się od wewnątrz łagodnym, ziemistym zapachem. Jakościowość smaku jest immanentna samemu procesowemu wydarzeniu: pryzma kompostowa wkracza teraz w stan, w którym rozmnażający się masowo świat drobnoustrojów i drobnych zwierząt przejmuje rządy. Jest on ewolucyjnie niższego rodzaju, żyje w mroku i wilgoci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i działa w wysokim stopniu wyspecjalizowania, rozkładając i przebudowując. Każdy gatunek zwierząt, przygotowany w łańcuchu pokarmowym, napotyka pokarm, na który jego zmysł smaku i jego czynność trawienna są zorganizowane. Jako ostatni pojawia się spokrewniony z dżdżownicą kompostwurm (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;), który wykonuje zdecydowanie największą właściwą pracę trawienną i substancjalnego przeobrażania. W podobnym kierunku działają, lecz w jakości i masie mniej znaczące: dżdżownice właściwe (&#039;&#039;Annelida&#039;&#039;), krocionogi (&#039;&#039;Myriapoda&#039;&#039;), stonogi (&#039;&#039;Isopoda&#039;&#039;), larwy owadów i inne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|296}} Jeśli wsunie się rękę w pryzmy kompostową znajdującą się na początku fazy uziemniania, trzyma się w dłoniach ciemnobrązową do czarnawej substancję, zawierającą jeszcze ostatnie, zasiedlone przez mikroby resztki korzeni, łodyg i liści, często przeniknięte kłębowiskiem wielkiej masy wspomnianych kompostwurm. Robaki i inne drobne stworzenia obumierają, gdy tylko ostatnia resztka organicznych pozostałości zostaje strawiona i — w endogenicznej symbiozie z bakteriami jelitowymi — staje się odchodem. Ten ostatni, jako eterycznie ożywiona substancja, jest niejako impregnowany siłami astralnymi, które masa trawienna pochłonęła w przejściu przez zwierzęcy przewód pokarmowy. Sprawiają one z jednej strony przemianę humusu odżywczego w humus trwały i powściągają rozkładową czynność mikroorganizmów lub wręcz kierują ją ku budowaniu. Z drugiej strony to właśnie pośredniczone przez zwierzę siły astralne umożliwiają połączenie z minerałami ilastymi, prowadzące do tworzenia kompleksów ił-humus. Można w tej końcowej fazie z pełnym prawem mówić o astralizacji, o uduchowieniu duszą kopca ziemnego. Wszystko formuje się i indywidualizuje organizmicznie w jednolitą całość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do pełnego uziemnienia faza czwarta pochłania najwięcej czasu. Trwa tym dłużej, im bogatsze w surowe włókna jest materiał wyjściowy. W doświadczeniu BKV (obornik krowi/koński) stadium zostało osiągnięte po około czterech miesiącach. Aktywność robaków zaczęła się w 7. i zakończyła w 13. tygodniu. Temperatura utrzymywała się na poziomie ok. 25 °C niemal stale, średnio ok. 4 do 5 °C powyżej wahań temperatury zewnętrznej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czwarte i ostatnie stadium — tworzenie humusu, a ściślej: tworzenie kompleksu ił-humus — jest najbardziej tajemnicze. Tu roztacza swoją główną skuteczność najmłodszy, najbardziej ukryty, najsubtelniejszy i najsilniejszy spośród czterech rodzajów eterów: eter życia. Eter życia jest przeciwnym biegunem wobec żywiołu erdig-festen — ziemisto-stałości. Eter życia «kształtuje życie». To, co na Ziemi zjawia się jako kamień, ma swoje życie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w nadzmysłowym.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. September 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Eter życia jest w pryzmie kompostowej stwórcą życia wielkiej różnorodności istot żywych. Życie to jest zarazem nasycone sensem. Gdy to, co nasycone sensem, obumiera w formę, eter życia zostaje wyzwolony, aby na nowo komponować substancje w żywy związek — na końcu w humus. Humus staje się z jednej strony, na podstawie tlenu w nim zawartego, stróżem życia; z drugiej strony zawiera humus azot, który — podobnie jak tlen i inne — wpleciony jest w bogatą wariantami kompozycję substancji zbliżoną do białka. Substancjalnie azot tworzy pomost ku temu, co astralno-istotowe, ku temu, co nadające sens. Wolno z tego wywnioskować, że eter życia jest w humusie właściwą siłą kształtującą, której służą jego trzej starsi krewni: eter ciepła, eter światła i eter chemiczny. Czy nie staje się właśnie siłą kształtującą przez to, że za pośrednictwem azotu posiada zdolność przybliżania tego, co astralne, ku temu, co eteryczne i fizyczne? Czy nie czyni przez to kompost (humus trwały) najbardziej elementarnym nawozem dla bodenständige Dauerfruchtbarkeit — trwałej żyzności zakorzenionej w glebie? Czy nie nadaje ten tak stający-się-siłą-kształtującą eter życia żywemu związkowi «gleba i roślina» mocy formowania się w całości, indywidualizowania się i stawania się wiernym odbiciem swej zakorzenionej w nadzmysłowym istoty? Gdziekolwiek rozpoznajemy w tym, co żywe, wzajemnie na siebie oddziałujące, sensowne lub pełne mądrości związki — śledzimy ślady etera życia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|297}} Ujęte w całości, można podsumowująco powiedzieć: obumarłe z wyższego żywego związku organiczne substancje odpadowe podlegają w pryzmie kompostowej, w trybie rozkładowym, ponownemu — jednak chaotycznie przebiegającemu — ożywieniu, a następnie, w trybie budowania, sukcesywnej przemianie i ponownemu obumieraniu w uziemszczoną formę humusu. Ten jednak nosi w sobie zarodek nowego życia na Ziemi: «nasienie uniwersalne tego, co ogólno-roślinne» — &#039;&#039;Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen&#039;&#039;. W tym sensie humus jest nawozem z życia dla rozwinięcia wyższego życia, to znaczy dla wegetatywnego rozwoju roślin kulturowych. Nawóz kompostowy jest — niczym dojrzewający owoc, który żywi człowieka i zwierzę — owcem żywotnym dla gleby i rośliny. Przez niego to, co minione, łączy się z tym, co teraźniejsze, i umożliwia to, co przyszłe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W czterech stadiach uziemszczania substancjalności, która przynależała niegdyś do rośliny lub zwierzęcia, odbija się — niepozornie w małym i w następstwie czasowym — pewien rodzaj powtórzenia ewolucji Ziemi i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmosu. Czyste ciepło (eter ciepła — ofiara wysokich duchowych istot) wypełniało w prapoczątku «Stary Saturn». Po tym stanie nastąpiło, na drodze zagęszczenia części ciepła, powstanie żywiołu powietrza i wraz z nim eteru światła na «Starym Słońcu»; następnie przez zagęszczenie części powietrza — żywioł wody na «Starym Księżycu» i wraz z nim eter chemiczny, czyli dźwięku; i wreszcie wraz z zagęszczeniem części żywiołu płynnego — stan żywiołu erdig-festen, ziemia stała-się-dziełem, i wraz z nią eter życia.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|298}} To, co w pryzmie kompostowej — wyniesioneج ponad poziom gleby — rozgrywa się jako proces sztuczno-artystyczny, uziemszczanie dawnego wyższego życia w trwały humus, zachodzi w bardziej ukryty sposób we wszystkich glebach, zupełnie naturalnie w glebach leśnych. Na glebach uprawnych i ogrodowych to wydarzenie jest, kierowane przez uprawę gleby (zob. s. 205 i nast.), doprowadzane do wyższego poziomu żyzności. Temu celowi służy też Gründüngung — zielony nawóz — uprawa szybkorosnących traw, roślin krzyżowych, motylkowych i innych, prowadzona specjalnie dla zaopatrzenia w humus. Obumarłe zielone masy okrywy glebowej dostarczają przy tym humusu odżywczego dla stadiów rozkładowych 1 i 2, podczas gdy zalegająca w glebie masa korzeniowa służy przede wszystkim w stadiach budowania 3 i 4 tworzeniu humusu trwałego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zielony nawóz jest mulczowany i przyjmuje charakter powierzchniowego kompostowania. Polega ono na okrywaniu gleby materiałami organicznymi — od świeżej zieleni aż po zrębki — pomiędzy uprawami w ogrodnictwie. Celowe jest i tu mieszanie różnych materiałów. Od czystej słomy lub liści należy się powstrzymać: pierwsze jest zbyt luźne i napowietrzone, drugie układa się zbyt gęsto i oba rozkładają się przez to tylko powoli.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Okrywa glebowa chroni przed parowaniem, zamulaniem, powstawaniem skorupy, erozją i zachwaszczaniem, przyciąga życie mikrobów i robaków ku górze, w warstwę nadziemną, i tworzy dla niego stale płynące źródło pokarmu, podtrzymuje oddychanie gleby i ożywia jej garkę — jej strukturalną dojrzałość.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikacją organicznej okrywy glebowej zajmuje się świat mikrobów i drobnych zwierząt właściwy osobliwościom danego siedliska. Wszystkim glebom wspólne jest jednak — zamiast czerwonego Kompostwurm — pojawienie się dżdżownicy (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;), mistrza żyzności gleby. Lecz na glebach piaszczystych ubogich zarówno w wapień, jak i w ił, liczebność jej osobników&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i tym samym jej dobroczynna, stabilizująca humus czynność są bardzo ograniczone. W uprawie roli powierzchniowe kompostowanie praktykuje się w miarę możliwości w połączeniu ze Stoppelgründüngung — zielonym nawozem ścierniskowym; w porośnięty roślinami teren wprowadza się zasłonę ze świeżego lub podgniłego obornika. {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stosowanie kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dojrzały kompost jest produktem roślinno-zwierzęcym. Nie tylko dlatego, że wprowadza się weń wydaliny i inne składniki pochodzące od zwierząt hodowlanych, lecz dlatego, że sam proces humifikacji nie mógłby się dokonać bez astralnego działania świata drobnych zwierząt kompostownika. Główne składniki są roślinnego pochodzenia, lecz ich przemiana w humus podlega w istocie czynności i sile organizacyjnej zwierząt. Dlatego też kompost nie jest nawozem pobudzającym, wymuszającym wzrost wegetatywny. Jego działanie jest kształtujące, formujące to, co wegetatywne. To właśnie czyni go nawozem dla wszystkich tych roślin kulturowych, które przynoszą owoc przede wszystkim w sferze wegetatywnej — czy to trawa, ziele, czy drzewo. Dotyczy to gospodarki łąkowo-pastwiskowej, ogrodniczego i polowego uprawiania warzyw oraz sadownictwa. Owocowanie — w rozszerzonym sensie — oznacza tu zatrzymującą się w poszczególnych organach rośliny, przestrzeń wypełniającą substancjotwórczość, której wartość odżywcza jest nakierowana na potrzeby człowieka i zwierzęcia. Ta zdolność odżywcza wymaga nawozu, który powstrzymuje siłę wzrostu i reprodukcji parącą ku tworzeniu nasion i pozwala ją przeobrazić za sprawą aktualnych promieniowań słońca i kosmicznego układu planet — uformować w substancję pokarmową. Ten nawóz wstępuje porządkująco i kształtująco w działanie sił rośliny. Jest nim czarny, kruchy humus trwały.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nawożenie kompostem łąk i pastwisk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trwałe użytki zielone dostarczają paszy dla przeżuwaczy i koni. Składa się ona z wegetatywnych części pędu — z łodygi i liścia. Odrost jest wielokrotnie spasany od wiosny do jesieni albo koszony na zielonkę bądź siano. Na pastwiskach, a jeszcze bardziej na bogatych w zioła łąkach, wiosną zakwita część ziół. Po przekwitnięciu cofają się w liściaste stadium rozety. Trawa wyrasta wciąż na nowo ze swoich węzłów krzewienia. Łąka i pastwisko pozostają zielone zimą i latem. Odrost jest utrzymywany przeważnie w czysto {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wegetatywnym, podobnie jak procesy glebowe, które po każdym spasaniu lub koszeniu zostają reaktywowane do nowych przemian. Gleba i roślina nie dochodzą do spoczynku. Generatywne dojrzewanie pozostaje im odmówione. Przy intensywnym użytkowaniu prowadzi to do zubożenia gatunkowego. Dlatego łąka i pastwisko wymagają nawożenia, które wyrównuje ten brak — a jest nim kompost. Wiosną po pierwszym spasaniu lub pierwszym koszeniu siana, a lepiej jeszcze jesienią, przekazuje on darni i glebie dojrzałą, ziemistą strukturę sił, która konfiguruje substancjotwórczość w łodydze i liściu zarówno po stronie reprodukcyjnej, jak i odżywczej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Regularne nawożenie kompostem użytków zielonych sprawia, że darń staje się gęstsza, zgryz — bardziej równomierny i krótszy, skład gatunkowy — zwłaszcza pod względem ziół — bogatszy, a pasza jakościowo wyższej wartości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nawożenie kompostem w ogrodnictwie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobnie jak na użytkach zielonych, tak i w ogrodnictwie brakuje dojrzewającej glebobocznoci; jedna kultura następuje po drugiej. Gleba przez większą część roku musi być utrzymywana na wysokim poziomie żyzności, w wiosennym nastroju sprzyjającym wzrostowi. Kształtowanie się owocu jako pokarmu lub paszy nie dokonuje się w fazie generatywnej, lecz w czasie najintensywniejszego wzrostu. Ogromne masy plonów świeżej, pełnej życia substancjalności opuszczają pole i zagrodę. To, co pozostaje — przede wszystkim masa korzeniowa — staje się humusem odżywczym dla następnej kultury. W zamian za to eteryczno-biologicznie kształtująca siła przesyconego astralnie humusu trwałego schodzi na dalszy plan. To, co na polu w okresach spoczynku gleby dokonuje się samo z siebie — przemiana humusu odżywczego w trwały — musi być ziemi ogrodowej dostarczone z zewnątrz jako dojrzały kompost. Działa on — zależnie od rodzaju uprawy — w sposób specyficznie łagodnie aromatyzujący na smak i zapach, wzmacniając strukturę tkanek, zachowując świeżość oraz potęgując połysk i barwę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiały do kompostu w ogrodnictwie obejmują usunięte resztki pożniwne, odpady organiczne wszelkiego rodzaju, sieczkarowane zielone odcinki, zwiędłe rośliny okrywowe, mączki kamienne, strużyny rogowe oraz, gdzie tylko możliwe, obornik. Odpady komunalne i osady ściekowe są wykluczone. Do wolnych od chwastów kompostów specjalnych do upraw rozsadnikowych i szklarniowych nadają się wszelkiego rodzaju mieszanki roślin strączkowych, traw, owsa i innych. Obróbka kompostu gorącą parą w celu zniszczenia szkodliwych zarazków i nasion chwastów, {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
powinna — poza kompostami do upraw rozsadnikowych — być unikana. Kompost staje się przez to w znacznej mierze martwym substratem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zastosowanie kompostu odbywa się z reguły równomiernie na całej powierzchni; jest on płytko wmieszany w glebę. Na stanowiskach piaszczystych, kamienistych i suchych sprawdza się pracochłonna metoda nawożenia dolistno-dołkowego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W warunkach klimatu tropikalnego gleby są ubogie w humus; substancja organiczna ulega przyspieszonej mineralizacji. To samo dzieje się tam w pryzmie kompostowej wskutek wysokich temperatur i wilgotności. Natomiast sprawdza się tam kompostowanie «pod ziemią» w dużych dołach ziemnych, do których na noc zapędza się pewną liczbę kóz, owiec lub bydła. Ugniatają one zazwyczaj sypki, przeważnie zdrewniały materiał, nawilżają go i wzbogacają swoimi wydzielinami. Uzyskuje się w ten sposób dobrą jakość humusu. Garść takiego humusu umieszczona w dołku sadzeniowym, materiał siewny osadzony w humusie i lekko przykryty ziemią, daje wprost cud: plony wzrastają do nieznanej dotąd wysokości, a dobrobyt ludności żyjącej w ubóstwie rośnie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ustna informacja Matthiasa Guépina, wykładowcy w Emerson College (GB) i doradcy w Kenii.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobną metodą jest zakładanie szerokich grzędek kopczykowych nad odwadnialnymi rowami wypełnionymi gałęziami i krzewami. Dzięki silnie spowolnionemu rozkładowi i przemianie w humus w podglebiu powstaje w kopczyku ziemnym taki stopień ożywienia, że na najmniejszej przestrzeni barwna mieszanka warzyw może nieprzerwanie żywić jedną lub kilka rodzin. Ta metoda również wymaga wielu rąk; działa integrująco społecznie i zapewnia skromny dobrobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obowiązuje to dla całego świata: kunsztownie prowadzona gospodarka humusowa wyzwala od klęsk głodu i troszczy się o nowy kulturowy rozkwit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nawożenie kompostem w sadownictwie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sadownictwo rozwinęło się od XX w. od ekstensywnej, bogatej odmianowo uprawy wysokopiennych drzew rozproszonych przez półpienniki, a wreszcie — przy krótszym czasie użytkowania — do ubogiego odmianowo, intensywnego sadownictwa niskopiennego. W ślad za tym tworzenie owoców przeniosło się z wysokich, wzniesionych w światło i powietrze koron ku przyziemnym warstwom powietrza, a równolegle z tym ogromnie wzrosło zapotrzebowanie na nawożenie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|302}} Drzewo owocowe drewnieje i równocześnie wydaje delikatne, smaczne owoce. Panuje nad biegunowością światła i ciemności, życia i śmierci, działania eterycznego i astralnego. Wyraża się to szczególnie w wysokopienniku. W nim eteryczna żywotność wznosi się z rozległego w szerz i głąb systemu korzeniowego przez pień i konary ku liściastym pędom korony. To silne ożywienie w powietrzu i cieple przyciąga bogate życie owadów: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z tego, co przenika przez drzewa jako bogatość astralna, żyje i snuje się rozwinięty owad).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Biegunowo naprzeciw tego w tym wszystkim, co drewnieje — a więc przede wszystkim w strefie korzeni — panuje «ubóstwo eteryczne». W tym środowisku, silniej wystawionym na siły mineralizacji, rozwijają się larwy owadów. Wysokopiennik szczepiony na wolno rosnącej podkładce ucieleśnia niejako tę biegunowość; jest skromny w wymaganiach i nie potrzebuje nawożenia — tym bardziej takiego, które pobudza wybujały wzrost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inaczej jego biegunowe przeciwieństwo — niskopiennik, uprawiany w zamkniętych plantacjach monokulturowo na szybko rosnącej podkładce. Wyrasta raczej jako słabo drewnieący pęd z gleby i owocuje blisko ziemi, niejako w wieku młodocianym. Kambium, które w wysokopienniku hamuje nadmierny wzrost, wymaga w niskopienniku ciągłej stymulacji przez bogaty w humus, dobrze przenikliwy dla korzeni biegun. Kształtująca siła i żywotność humusu kontynuuje się niejako w kambium. Niskopiennik potrzebuje nawozu, który w żadnym razie nie pobudza wybujałego wzrostu, lecz w swojej sile kształtującej — żywo przeastralowanej przez larwy i dżdżownice kompostownika — jest pokrewny samemu kambium. W wysokopienniku zmineralizowana ziemia wynicowuje się ku górze w pień i rozgałęzienia korony. W wybujałym niskopienniku to wynicowywanie jest ograniczone na korzyść równie wysokiej żywotności zarówno w przestrzeni korzeniowej, jak i w strefie korony. W tym samym sensie działa też intensywne nawożenie zielone pielęgnowane w sadownictwie nisko- i półpiennym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intensywne sadownictwo odnosi sukces wówczas, gdy zawartość humusu w glebie przekracza 3%; optymalna jest wartość zbliżona do 6%, przy jednoczesnej mineralnej zasobności gleby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako materiał kompostowy obok już wymienionych dodatków szczególnie polecają się wszelkie rodzaje obornika. Dzięki zwierzęcemu pochodzeniu dysponują one siłami kształtującymi wyższego rodzaju, które opanowują wybujałość niskopienników, sprowadzając ją do harmonijnej miary. Ta harmonizacja zaznacza się w całym przebiegu wzrostu pod względem silnie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|303}} ograniczonego nacisku infekcji i szkodników, a także w smaczności i trwałości owoców.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podsumowując: kompost działa uzdrawiająco i harmonizująco na rozwój roślin; stwarza w glebie podstawę jej trwałej żyzności. Zaleca się, aby w wielostronnie ukształtowanym organizmie gospodarstwa zakładać komposty oddzielnie dla głównych obszarów zastosowania: do kompostowania łąkowego nadają się — z naciskiem na obornik — wszelkie odpady, również obciążone nasionami chwastów; w ogrodnictwie gromadzą się zasadniczo odpadki roślinne, które powinny być w miarę możliwości wolne od nasion chwastów; dodatki obornika są zawsze korzystne. W sadach obok nawożenia zielonego i przed wszelkimi innymi odpadkami należy przyznać pierwszeństwo obornikowi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To zalecenie jest apelem do całej wspólnoty gospodarstwa, by właśnie na przykładzie kompostowania ćwiczyła się we wspomnianym «persönlichen Verhältnis zur Arbeit mit dem Dünger» (osobistym stosunku do pracy z nawozem) — poszerzonym o posługiwanie się biologiczno-dynamicznymi preparatami kompostowymi (zob. s. 344 nn.) — doprowadzając tę sprawność do rangi kunsztu i odpowiadając różnymi ziemiami kompostowymi na specyficzne potrzeby poszczególnych gatunków roślin uprawnych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poziom 2: Nawożenie z duszy natury zwierząt domowych ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co duszewno-astralne, dotyka roślinę jako czysto żywo-eteryczną istotę jedynie z zewnątrz — w zwierzęciu stało się ono życiem wewnętrznym. Zwierzę odgranicza się jako organizm cielesny od świata zewnętrznego i kształtuje swoje ciało na narzędzie rozwinięcia swojej istoty. Poprzez zmysły przeżywa zwierzę swój świat zewnętrzny i z tego przeżywania rozwija swoją działalność w cieple, powietrzu, wodzie i ziemi. Mocą swojego bytu duszewnego substancje komponują się w cudowne dzieło jego organów, które stosownie do swoich czynności wykonawczych przybierają najdziwniejsze kształty. W każdej z tych czynności wyraża się mądrość w jej spełnieniu. Kto zatem chce poznawczo zbliżyć się do istoty zwierzęcia, musi dążyć do tego, by to, co postrzegane wszystkimi zmysłami, uwewnętrznić i uformować w przeżywany obraz myślowy. Pełen mądrości związek, który się w tym objawia, dostarcza czującemu poznaniu niezawodną pewność, że siły komponujące substancje ciała zwierzęcego i umożliwiające mu podejmowanie działania mają swój istotowy prapoczątek w ciele astralnym czyli duszewnym zwierzęcia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co wyłania się z trawiennej działalności zwierząt, otrzymuje swoją siłę nawozową dzięki szczególnej naturze bytu duszewnego. O roślinach powiedziano: «Lebendiges düngt Lebendiges» (żywe użyźnia żywe) — tak samo obowiązuje dla zwierząt: «Seelisches düngt Seelisches» (duszewne użyźnia duszewne). Na ten stan rzeczy wskazano obszernie w rozdziale «Die Seelenorganisation oder der Astralleib des landwirtschaftlichen Organismus» (Organizacja duszewna czyli ciało astralne rolniczego organizmu), s. 111 nn. Do najwyższej siły nawozowej na poziomie czystego działania przyrody doprowadza duszewna natura przeżuwaczy, a wśród nich szczególnie natura bydła (zob. rozdz. «Das Rind»). Rozumienie siły nawozowej jako sumarycznego działania poszczególnych tak zwanych składników odżywczych wyrasta z teorii, której nikt już nie kwestionuje. Natomiast poszukiwanie wartości nawozowej — jak wielokrotnie podkreślano — w «kompozytorze» (w kozie, owcy lub bydle), z którego natury substancje układają się właśnie w ten a nie inny porządek, przełamuje materialistyczne bariery i uwalnia spojrzenie dla pytań, które kierują się ku rzeczywistości życia, duszy i ducha. Gdy się tym pytaniom poświęca uwagę, okazuje się, że wartość nawozowa jest tym wyższa, im bardziej zgodnie z istotą trzyma się, żywi, pielęgnuje i hoduje zwierzęta. To wszystko wyzwala z istoty zwierząt domowych siły, które użyźniają. Ukształtowane jako organizm gospodarstwo rolne spełnia te warunki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|304}} Pogłowie zwierząt domowych w gospodarstwie jest tak dobrane, by z jednej strony mogło być żywione z własnej bazy paszowej, a z drugiej strony by zapewniało wystarczającą ilość nawozu dla użytków rolnych. Ilość i jakość wytwarza przyroda. Zachowanie, a nawet uszlachetnienie nawozu aż do jego zastosowania jest sprawą człowieka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Przechowywanie nawozów od zwierząt domowych ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podczas wypasu nawóz i gnojowica użyźniają bezpośrednio. Regularne rozbijanie placków krowich zapobiega powstawaniu gejlszteli. Natomiast nawóz ze stajni musi być do czasu użycia przechowywany z jak najmniejszymi stratami. Najlepszą metodą zachowania siły nawozowej nawozu stallowego wraz z gnojowicą jest metoda z podściółką ze słomy; najbardziej wątpliwą, choć bezsprzecznie najbardziej racjonalną — metoda gnojowicy płynnej lub gnojownicy. W gnojownicy (gnojowica + nawóz) zachodzą w warunkach niemal całkowitego braku powietrza beztlenowe procesy fermentacji, podczas których organiczne związki azotu mineralizują się do amoniaku, ulatniającego się jako gaz przede wszystkim podczas rozlewania (uciążliwość zapachowa). Mieszadło pozwala ten efekt złagodzić. Gnojownica działa na ożywienie {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wodnisto-księżycowego i tym samym, z pominięciem pierwiastka ziemisto-stałego, bezpośrednio na popędowość rośliny, a więc tendencyjnie w kierunku umiarkowanego nawożenia mineralnego. Podściółka ze słomy ma natomiast wieloraką przewagę. Słoma wchłania część gnojowicy, miesza się przy wybieraniu obornika w całości z nawozem i dzięki swojej porowatości zapewnia podczas składowania warunki tlenowe. Dochodzi do tego, że słoma zbóż jest przeniknięta i ukształtowana przez ten sam proces fruktyfikacyjny, który tworzy ziarno w kłosie. Źdźbło jest zgrubiałe i zamyka w swej rurce większą objętość powietrza niż dzieje się to u traw dzikich. Można w tym rozpoznać wyraz silniejszego działania wewnętrznego i astralnego. Prócz tego lśni po wytworzeniu skórki krzemionkowej w procesie dojrzewania i zabarwia się w żółte, czerwonawe aż złociste tony. Otacza się powłoką z opalu. Słoma jest owocem słońca i sprawia, że nawóz krowi staje się tym bardziej słoneczno-ziemskim nawozem — «das Gold des Bauern» (złotem rolnika).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Obornik głęboki ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Najlepszym i połączonym z najmniejszymi stratami sposobem składowania jest głęboka ściółka. Bydło, owce i kozy gnojują i moczątkują na świeżą warstwę słomy; gnojowica jest przez słomę całkowicie wchłaniana. Dzięki swojej zawartości azotu przyspiesza ona tlenowe rozkładanie ubogiej w azot słomy. Zwierzęta same spełniają wymóg «halt ihn feucht und tritt ihn fest» (trzymaj wilgotnym i udeptuj mocno).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Głęboka ściółka wymaga jednak największego zużycia słomy — do 15 kg na zwierzę i dzień, w porównaniu z oborą na ściółce udeptanej, gdzie wystarcza 3 do 5 kg, i z legowiskowymi boksami na ściółce — 0,5 do 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; W interesie wytwarzania obornika stałego, a tym samym minimalizowania powstawania gnojowicy, w oborach z udeptaną ściółką i boksach legowiskowych można odpowiednio zwiększyć nakłady na podściółkę. Połączenie obory na uwięzi (żywienie, pielęgnacja) z nocnym pobytem w głębokiej ściółce zmniejsza zużycie słomy. Górne warstwy podściółki w głębokiej ściółce — materia legowiskowa — nagrzewają się do ok. 30°C i przechodzą przy umiarkowanym rozkładzie substancji pierwszą, czyli cieplną fazę pryzmy kompostowej. Pod wpływem udeptywania przez zwierzęta leżące poniżej warstwy podściółki ulegają zagęszczeniu; ochładzają się i przechodzą w procesy fermentacyjne; przy braku dostępu powietrza w coraz większym stopniu podlegają fermentacji. Analogicznie do fazy 2 pryzmy kompostowej, wybujały rozrost drobnoustrojów jest hamowany przez {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
drożdże i grzyby pleśniowe. &#039;&#039;Collembola&#039;&#039; i inne drobne zwierzęta nie znajdują w tym środowisku warunków do życia. Wytwarzane autolitycznie lub wydzielane przez bakterie fermenty zapoczątkowują końcową fazę fermentacji: woda, białka, węglowodany, tłuszcze itd. zostają rozłożone. Organiczne tkanki ulegają rozpuszczeniu, pozostają jedynie kruche resztki słomy i zdrewniałe części; tworzą się aromaty, masa staje się jednorodna i przybiera brunatne zabarwienie. Obornik pachnie teraz — jak się zwykło mówić — jak chleb, jeśli fermentacja przebiegła pomyślnie. Wielokrotnie zasilony preparatami biologiczno-dynamicznymi i przechowywany przez lato bez zakłóceń, dojrzały produkt zostaje «wcielony» w grunt orny. Aby w warstwie podstawowej głębokiej ściółki uniknąć stagnacji wody, a tym samym gnicia, odpowiednim podłożem byłaby ubita glina lub ił. Obowiązuje tu ta sama zasada bezpośredniego kontaktu z ziemią, co w przypadku pryzmy kompostowej. Z nieznajomości subtelniejszych oddziaływań sił prawo, niestety, i w tym przypadku nakazuje nieprzepuszczalne betonowe podłoże. Niebezpieczeństwu gromadzenia się wilgoci, jakie to stwarza, można przeciwdziałać warstwą zrębków drzewnych, wnoszoną przed ustabilizowaniem zwierząt w oborze jesienią.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obora bydlęca na głębokiej ściółce powinna być konstruktywnie tak zaprojektowana, aby poduszka obornikowa — przy dziesięciu metrach kwadratowych przestrzeni do ruchu i legowania na zwierzę — mogła narastać przez sześć miesięcy do pełnej wysokości, aż do wyjścia na pastwisko wiosną; kolejne trzy miesiące przez lato służą dojrzewaniu. Pośrednie wywożenie obornika i przejściowe składowanie w polowych pryzmach powoduje znaczne straty substancji. Nie stwarza żadnych problemów utrzymywanie krów o wadze 500 do 600 kg przez chłodną i zimną porę roku na narastającej poduszce obornikowej, bez jej przebicia. Wraz z ociepleniem w marcu i kwietniu przyspiesza rozkład górnych warstw słomy i może dochodzić do powstawania zagłębień w szlakach przejścia i bocznych wybrzuszeń. Temu rozmiękaniu można zapobiec do czasu wyjścia na pastwisko poprzez nałożoną w odpowiednim momencie warstwę uszczelniającą z gliny, iłu lub zrębków drzewnych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W zimowym kurniku na głębokiej ściółce utrzymuje się również owce i kozy. Obornik i podściółka ulegają pod wpływem gnojowania i udeptywania bardzo gęstemu zagęszczeniu, fermentują dlatego szybko i bez stratnych przechowalni pośrednich nadają się bezpośrednio do stosowania jako wartościowy nawóz. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Obornik pryzmowy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W oborze boksowej, na głębokiej ściółce z pełnym odchodem lub w oborze uwiązowej odbywa się codzienne, względnie wielokrotne w ciągu dnia usuwanie obornika za pomocą popychacza. Część gnojówki odprowadzana jest osobno. Pozostała część trafia jako mieszanina obornika, podściółki i gnojówki na zlokalizowane w pobliżu obory tymczasowe składowisko. Tu — już po krótkim czasie składowania — uruchamiają się fazy 1 i 2: ogrzewanie i przewietrzanie, a wraz z nimi niekontrolowane procesy rozkładu ze stratami substancji. Ze składowiska pośredniego obornik stały trafia albo do dalszego kompostowania w polowych pryzmach, albo bezpośrednio na kompost. W obu przypadkach fazy 1 i 2 uruchamiają się na nowo, z kolejnymi ubytkami substancji. Aby je ograniczyć do minimum, należy na nowo przemyśleć i na nowo zastosować sprawdzoną od dawna metodę obornika układanego w stosy. Niezbędna jest tu jednak nieprzepuszczalna płyta betonowa z obwodowymi rynnami odwadniającymi dla gnojówki i wody deszczowej. Świeży obornik powstający każdego dnia w zagłębieniu należy jak najszybciej — ładowaczem czołowym z widłami do obornika — zbierać i układać porcjami obok siebie na szerokość płyty gnojowiskowej. Precyzja pracy ma tu zasadnicze znaczenie. Przed pierwszym rzędem układa się drugi, trzeci i kolejne. Tymczasem rząd pierwszy, drugi i następne ogrzewają się, tak że w tej samej kolejności można porcjami układać drugą warstwę, a następnie trzecią i czwartą, aż do maksymalnej technicznie osiągalnej wysokości. Gdy zostaje ona osiągnięta przy pierwszym rzędzie, można przystąpić do pierwszej warstwy przyległej partii. W ten sposób stos narasta stopniowo na całą szerokość i pełną długość. Pod ciśnieniem zalegających warstw fazy ogrzewania, odgazowania i nawilżania przebiegają szybko i niepełnie, kończąc się w fermentacji. W taki oto sposób w fachowo ułożonym obornikowym stosie zachodzą te same procesy co w oborze na głębokiej ściółce. Niemniej straty substancji — około 20% — są wyższe niż w oborze głębokościółkowej, ze względu na allstronne wystawienie na działanie powietrza zewnętrznego. Rozkład postępuje szybciej na niemal pionowych ścianach bocznych i na powierzchni, co widoczne jest między innymi w pojawianiu się kapeluszy grzybów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompost obornikowy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W rolnictwie biologiczno-dynamicznym rozróżnia się między «nawozem» (*Dünger*) pochodzącym od zwierząt a kompostem, który wywodzi się głównie z materii roślinnej. Są to dwie różne kompozycje sił, które użyźniają glebę. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W kompostowaniu obornika przebiegają te same procesy co opisane dla kompostu roślinnego. W swej dojrzałej, uszlachetnionej postaci wytwarza się pewien szczególny rodzaj humusu trwałego. Jego konstelacja sił zachowuje astralność zwierząt domowych, którą mist ze sobą niesie. To właśnie ich siły duszy nadają nawozowi ową nadzwyczajną długotrwałość działania. W szczególnym stopniu dotyczy to kompostu z czystego — lub też częściowo uzupełnianego — nawozu krowiego. Przekazuje on życiu rośliny siły sięgające poza to, co astralno-duszewne, siły, o których w rozdziale «Das Rind» była mowa jako o «Ich-Anlage» (zalążku Ja). To określenie wskazuje na powiązanie sił wyższego rzędu, które nie tylko czynią rośliny kulturowe obrazem ich nadzmysłowej istoty, lecz stwarzają w nich zalążek umożliwiający tej istocie ponowne wejście w relację z tym, co w minionych etapach ewolucji z niej raum-zeitlich (przestrzenno-czasowo) skrzepło w dziele — to znaczy z jawną postacią rośliny — i może inaugurować nowe możliwości rozwoju. Staje się przez to jasne, że prawdziwe nawożenie z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody ma i mieć musi wartość hodowlaną, wartość rozwojową dla roślin kulturowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wskazane jest, by do kompostu obornikowego obok nawozu krowiego dodawać wszystkie pozostałe rodzaje obornika zwierząt utrzymywanych na gospodarstwie — owiec, kóz, koni, świń oraz drobiu. Każdy z tych gatunków zwierzęcych dokonuje, jako owoc swej działalności trawiennej, «kosmiczno-jakościowej analizy» (*kosmisch-qualitative Analyse*) paszy odpowiadającej jego istocie (zob. rozdz. «Das Rind – Kosmisch-qualitative Analyse und Ich-Anlage», s. 156 n.). Jej wynik odciska się niejako jako wzorzec kompozycji sił w oborniku. Gdy w pryzmie kompostowej spotykają się różne takie wzorce, powstaje nawóz uniwersalny, który — jak wyżej opisano — pobudza i przenika to, co owocne, w stadium wegetatywnego wzrostu, co jest szczególnie potrzebne na łąkach i pastwiskach, w intensywnej uprawie owoców i w warzywnictwie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nie ma powodu, by kompostować cały zebrany nawóz zwierzęcy. Jest to zbyt pracochłonne i powoduje straty podczas składowania sięgające 50% i więcej. Przydatność do użycia w uprawie roli zachodzi wtedy, gdy obornik utracił ostrość zapachu — lub w przypadku gnoju świńskiego — smród. Tak jest, gdy jak w oborniku stosowym i głębokościółkowym przeszedł on pierwszą i częściowo drugą fazę rozkładu. Dalszy przebieg rottowania dokonuje się wówczas w glebie, pod kierownictwem przede wszystkim dżdżownicy oraz życiowej i zmysłowej aktywności korzeni w powiązaniu z mikroorganizmami. Przy kompostowaniu zbyt wilgotnego obornika — będącego zazwyczaj następstwem zbyt małej ilości {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ściółki (gnój świński) — dochodzi do powstawania mokrych jąder, które wymagają terminowego przerzucania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Gnojówka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gnojówka i obornik mają, ze względu na fizjologiczne procesy, z których wynikają, polarne jakości nawozowe. Jak wyjaśniono na przykładzie bydła (rozdz. «Das Rind», s. 146 i nast.), obornik pochodzi z układu trawiennego, w którym pobierany z zewnątrz, obcy organizmowi pokarm jest stopniowo rozkładany — przez akt przeżuwania, czynność żwacza, trawieńca, jelita cienkiego i grubego — i przeglądany podczas przejścia przez ściany śluzówki. Stamtąd zmineralizowane produkty trawienia, odarte już z obcości, przedostają się do żylnego krwiobiegu, a dalej do wątroby. Mocz natomiast jest wydalaniem z wnętrza ciała: trafia przez tętniczy krwiobieg do nerki, a stamtąd przez pęcherz do świata zewnętrznego. Nerka przesiewa własne substancje ciała i wydziela te, które stały się bezużyteczne, w formie płynnej jako mocz. Istotnym składnikiem moczu jest mocznik — produkt rozpadu przemiany białkowej. Przy tym związku azotowym tkwi jeszcze czynność duszy i ciała życiowego zwierząt. Wraz z moczem wynoszą na zewnątrz siły obu tych członów istoty — i to właśnie te siły nawożą. Inaczej w przypadku obornika krowiego: składa się on z niestrawionych resztek paszy, przeszytych wydzielinami śluzowymi narządów trawiennych i impregnowanych wynikiem «kosmiczno-jakościowej analizy» (por. rozdz. «Kosmisch-qualitative Analyse und Ichanlage», s. 156 i nast.). O ile nawożące siły gnojówki wypływają z działającej z przeszłości, księżycowej astralności bydła, o tyle w oborniku krowim dochodzą do nich te siły, które aktualnie promieniują ze Słońca. Są to siły, które bydło — przede wszystkim ze szczególnej zmysłowej relacji do paszy, w przebiegu «kosmiczno-jakościowej analizy», od przeżuwania przez cały trakt trawienny aż po odwrotnie oddziałującą funkcję rogów jako «zawiązku Ja» — wszczepia w nawóz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gnojówka przechowywana jest w zbiornikach lub otwartych pojemnikach nadziemnych; podlega fermentacji w warunkach w znacznej mierze beztlenowych. Dlatego zaleca się posiadanie co najmniej dwóch pojemników do naprzemiennego przechowywania, tak aby po napełnieniu pierwszego był wystarczający czas na dojrzewanie następcze. Uszlachetnianie gnojówki odbywa się na drodze mechanicznej — przez mieszanie i napowietrzanie — oraz na drodze biologicznej, względnie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologiczno-dynamicznej, przez dodatki. To pierwsze sprzyja tlenowym procesom rozkładu i przebudowy, to drugie działa kierująco na cały przebieg procesu aż do dojrzałości. Sprawdzonymi dodatkami, które ponownie wiążą biologicznie amoniak powstający z rozpadu mocznika, są w małych ilościach uszlachetniony kompost obornikowy, a także siekana pokrzywa, trociny i wióry drzewne. Biologiczno-dynamiczne preparaty kompostowe (zob. rozdz. «Die Kompost- oder Düngerpräparate», s. 360 i nast.) zanurza się w gnojówce i gnojowicy w przepuszczalnych woreczkach, zawieszonych na pływaku. Aby uniknąć strat azotowych, w otwartych komorach fermentacyjnych mogą służyć również pływające kołdry ze słomy, pokrzyw itp. z rozsypanym fosforytami i mączką bazaltową.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|310}} W dziś powszechnych bezściółkowych chlewniach i oborach dla świń i bydła powstaje gnojowica — płynny nawóz. Ta mieszanina wody, gnojówki i obornika fermentuje, jeśli nie jest dalej przetwarzana, w cuchnący, szybko działający nawóz. Mineralizacja substancji jest mocno zaawansowana. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym zamiast gnojowicowania należy — w miarę możliwości — dążyć do sporządzania nawozu stałego. Z braku ściółki na terenach czysto użytkowanych jako łąki i pastwiska często nie ma innego wyjścia. Tym ważniejsze jest wówczas podjęcie wszelkich działań uszlachetniających gnojowicę, tak jak stosuje się je w przypadku gnojówki. Na ogół surowa gnojowica z masowych hodowli zwierząt wywożona jest na pola bez żadnego uszlachetnienia. Pomijając jej tak zwane zawartości składników pokarmowych, uchodzi za produkt odpadowy wymagający utylizacji — ze wszystkimi konsekwencjami: uciążliwości zapachowej, emisji tlenków azotu (podtlenek azotu, N₂O), obciążenia azotanami wód gruntowych, zamykania porów gleby przez substancje śluzowe, zubożenia flory i fauny glebowej oraz obniżenia wartości odżywczej paszy przede wszystkim przez niskocząsteczkowe związki białkowe. Wysoka ranga, jaką niegdyś cieszył się nawóz zwierzęcy, padła ofiarą myślenia w kategoriach składników pokarmowych. Przy starannym uszlachetnianiu — przede wszystkim za pomocą biologiczno-dynamicznych preparatów — i wystarczająco długim przechowywaniu można stopniowo uzyskać nawet z gnojowicy trwale działający nawóz, który wbudowuje się budująco w procesy glebowe. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stosowanie nawozów zwierzęcych z własnego gospodarstwa ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nawożenie obornikiem jest dobrodziejstwem dla wszystkich upraw: świeży — dla psiankowatych, ziemniaków i pomidorów; częściowo rozłożony — dla okopowych i zbóż; zmineralizowany — dla wieloletnich upraw pastewnych polowych oraz dla łąk, pastwisk, ogrodnictwa i sadownictwa. Ze względu na trwale wysoką siłę nawożącą nie każda uprawa wymaga corocznego nawożenia; w ramach starannie skomponowanej płodozmianu wystarczy nawozić okopowe co trzy lata. Dla dobrego plonowania zapotrzebowanie okopowych pokrywa dawka ok. 300 dt/ha. Jeśli chodzi o całkowite zasoby nawozu w gospodarstwie, idealna jest roczna dawka jednej dużej jednostki przeliczeniowej (DJP) na ha (1 DJP odpowiada 500 kg masy ciała). W stadzie krów łącznie z odchowem można średnio przyjąć 1 DJP na sztukę. Jedna DJP bydlęca wytwarza, zależnie od ilości ściółki, od 80 do 100 dt obornika stałego. Wliczając nawozy pozostałych zwierząt hodowlanych, obsada jednej DJP na ha jest w mniejszych i średnich gospodarstwach osiągana, a niejednokrotnie nawet przekraczana; w przypadku wielkich gospodarstw z przeważającą uprawą roli liczba DJP na ha spada granicznie do 0,4–0,3. Obornik bydlęcy stanowi główną masę, do której w miarę możliwości domieszane są w mniejszych ilościach nawozy z pozostałego pogłowia zwierząt domowych. Nadwyżki nawozowe stosuje się w ramach płodozmianu pod wyeksploatowaną jarinę przed główną rośliną pastewną, w ilości ok. 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wywóz obornika stałego pod okopowe odbywa się z reguły w roku poprzedzającym, na ściernisko po przedplonie. Po lekkim przykryciu następuje uprawa międzyplonu, który dzięki oborninikowi wytwarza równie bogatą masę korzeniową, jak i zieloną, tworząc z niej wyrównane łoże siewne dla wiosennego siewu okopowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrze dojrzała gnojówka, a w razie potrzeby także gnojowica, jest mile widzianym nawozem wówczas, gdy chodzi o pobudzenie ozimin do skoku rozwojowego wiosną. Wyziębienia i przerzedzone łany wskutek przemiennych mrozów wczesną wiosną można pobudzić do intensywniejszego krzewienia. Sprzyja temu mocznik. Ten związek azotowy, zmineralizowany w toku przemiany białkowej, otrzymuje swoją specyficzną skuteczność dzięki siłom astralnym, wywodzącym się z ciała dusznego zwierząt, które konfigurują skład substancjalny moczu, w który azot jest wbudowany. Kolejnym polem zastosowania jest nawożenie ścierniska w celu szybkiego rozwoju zielonawozowego międzyplonu. Na pastwisku {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pomocne jest stosowanie gnojówki wczesną wiosną, ewentualnie przy wypasie zmiennym — po przegonie. Na łany w pełni wzrostu (zwłaszcza okopowe) należy unikać stosowania gnojówki i gnojowicy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Skuteczność własnych nawozów zwierzęcych ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przy każdym z nawozów trzeba pytać o istotę — o duszewno-astralne potencjały sił, które poprzez ciało życiowe i fizyczne tak porządkują substancje i utrzymują je w ruchu, by mogły w odbiciu fizyczno-zmysłowym wejść w zjawisko i działać zgodnie ze swoją istotą. Poszczególnym rysomistotowym cechom dzikiej fauny i zwierząt domowych poświęcono rozdział «Die Seelenorganisation oder der Astralleib des landwirtschaftlichen Organismus» (s. 111 nn.), gdzie stwierdzono, że każdy gatunek zwierzęcy poprzez czynność swojego ciała wnosi niejako nawozowy wkład w całość przyrody. Przez działanie uduchowionego świata zwierzęcego powstaje pełna mądrości sieć powiązań, która nadaje przyrodzie sens w całej jej rozciągłości. Spośród roślinożernych ssaków to przeżuwacze mają czynność swoich organów tak zorganizowaną, że przygotowują nawóz zdolny w wyższym stopniu ożywiać i obdarzać duszą «organ-przeponę» — glebę. Ze zwykłego ilościowego składu substancji nie da się tego wywnioskować; jest to raczej kwestia jakościowego stosunku substancji do siebie nawzajem. Stosunek ten nosi pieczęć istoty krowy, owcy, kozy itd. Najwyższy stopień doskonałości osiąga bydło rogate. W rozdziale «Das Rind» (s. 146 nn.) podjęto próbę scharakteryzowania przebiegu trawienia przenikanego i przeżywiającego się przez swoją istotność, jak też zmysłowej czynności bydła i jego inteligencji w odniesieniu do przemiany materii. Kto stąd pragnie zrozumieć długotrwałe, uzdrowicielskie działanie nawozu wołowego na glebę i rośliny, temu może służyć pomocą następujące rozważanie. Roślina rośnie w osi Ziemia-Słońce. Korzeń dąży w głąb w kierunku środka Ziemi, źdźbło, łodyga lub pień wznosi się pionowo ku wysokości Słońca. Od tej pionowej osi liście i gałęzie rosną w dal i szerokość. Blaszka liściowa, rozwijająca się powierzchniowo w poziomie, bezpośrednio odbiera napływające działania Słońca i planet i przetwarza je w żywą substancję, wspierana przez wznoszący się w łodydze, wewnątrz kambium, «sok ziemi» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;). Sok ten pośredniczy z jednej strony między dążącym ku poziomowi wzrostem a żywotnością próchnicy żywicielskiej i siłą kształtującą {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
humusu trwałego w połączeniu z wapnem — czyli siłami nawozu właściwymi kompostowi roślinnemu. Dotyczy to również rozgałęziającego się wszerz systemu korzeni włośnikowych. Inaczej rzecz się ma z korzeniem palowym, źdźbłem, łodygą i pniem. Ich pionowy impuls substancjalnie nie opiera się na humusie jako nawozie, lecz na krystalinie kwarcu, krzemianów i minerałów ilastych (por. rozdz. «Die Entstehung der Tonmineralien und ihre Neubildung», s. 209 nn.). Te minerały krzemionkowe pośredniczą w przekazywaniu napływających sił Słońca, planet i gwiazd stałych drogą pośrednią. Skupiają się one mocą działania iłów w «kosmiczny prąd wznoszący» w roślinach.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ja człowieka, jego duchowe jestestwo, daje mu siłę wyprostowania; zwierzę jest zwierzęciem, ponieważ tej siły do pełnego wyprostowania nie posiada; ma jednak, jak w szczególny sposób bydło rogate, «Ja w zalążku». Roślina, mocno zakorzeniona w ziemi, kształtuje sobie w «kosmicznym prądzie wznoszącym» swoją pionową postać na wzór i odbicie swego nadzmysłowego duchowego jestestwa. Nawóz zwierzęcy może teraz — tak wolno przypuszczać — dzięki wplecionemu weń poprzez ciało astralne i eteryczne zwierzęcia «zalążkowi Ja» czynić jestestwo roślinne bardziej samodzielnym wobec uwikłania w miejscowo dane warunki wyżyn i głębin. Przez nawóz roślinnie jest przekazywany zalążek do indywidualizacji aż w zewnętrzne kształtowanie się formy, do silniejszego łączenia się z własną istotą z działaniami Ziemi i kosmosu. Tak ujmując rzecz, trzeba — jak już zaznaczono — ponad wszystko przyznać nawozowi wołowemu, w odniesieniu do życiowego związku gleby i roślin, zdolność «wychowawczą».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nawozy zwierząt domowych (zwłaszcza przeżuwaczy) działają na substancjalne dzianie się i typowe kształtowanie formy rośliny. Wzmacniają one siły, poprzez które nadzmysłowe jestestwo rośliny wychodzi w zjawisko. Ujawnia się to w jej pionowym ukierunkowaniu w osi korzeń-pęd-kwiat, a tym samym w zmianach kształtu liści od nasady ku kwitnieniu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Doświadczenie światło-cień ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W wielowariantowym, wieloletnim doświadczeniu polowym zbadano działanie nawożenia kompostem ze stajni w porównaniu z zastosowaniem soli mineralnych, azotu, kwasu fosforowego, potasu (NPK) oraz z zabiegiem przy użyciu tak zwanego biologiczno-dynamicznego preparatu rogowo-krzemowego {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|por. rozdz. «Das Hornkieselpräparat», s. 348 nast.]]) w pełnym nasłonecznieniu, w półcieniu i głębokim cieniu — na życie, pszenicy, owsie, ziemniakach, szpinaku i rzodkiewce. Program badań obejmował zjawiska morfologiczne, szereg parametrów analitycznych oraz oceny z zastosowaniem obrazotwórczej metodyki krystalizacji chlorku miedzi.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tu wyróżnić należy jedynie tę część doświadczenia, która dotyczy działania nawożenia obornikiem w porównaniu z zastosowaniem NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Oceny na podstawie wyników morfologicznych ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doświadczenie potwierdziło doświadczenia praktyczne, znane uważnie obserwującemu rolnikowi od dawna — dotyczące wszechstronnie pozytywnego działania nawozu zwierzęcego w postaci kompostowanego obornika bydlęcego:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Korzeń odkrywa sobie większą przestrzeń glebową;&lt;br /&gt;
* wykształca się zgodnie ze swoją gatunkową dyspozycją w ideotypowo doskonały sposób;&lt;br /&gt;
* korzeń palowy (typ kosmiczny) — marchew, burak ćwikłowy, rzodkiewka, szpinak — wykazuje silny wzrost w głąb i jest bocznie obramowany drobnym systemem korzeniowym zwężającym się piramidowo ku dołowi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|Rysunek 17]]).&lt;br /&gt;
* U rzodkiewki owocniki wykazują tendencję do pogrubienia &#039;&#039;hypokotylu&#039;&#039; — do ukształtowania doskonałej kuli, od której korzeń wyraźnie się oddziela. Przy NPK to przejście było wykształcone bardziej rzepowato; korzeń palowy zanikał i rozgałęział się blisko powierzchni.&lt;br /&gt;
* Również u typu korzenia z natury sferycznie wykształconego, silnie rozdrobnionego (irdischer Wurzeltyp — ziemski typ korzenia) — fasola karłowa, cebula, zboża — przy NPK zjawisko dezorientacji korzenia wobec gatunkowej dyspozycji ujawniało się wyraźniej.&lt;br /&gt;
* Co do budowy źdźbła (długości międzywęźli) różnice były ledwo zauważalne, natomiast przy nawożeniu kompostem obornikiem stale rzucało się w oczy wydłużenie najwyższego, kłosonośnego członu źdźbła. Ten przypływ witalności zaznaczał się też u podstawy źdźbła wyższym stopniem krzewienia — czyli większą liczbą kłosonośnych źdźbeł na jedną roślinę.&lt;br /&gt;
* Co do rozwoju liści: przy pełnym świetle dziennym wygląd liści zbliża się przestrzennie — w formie, barwie, ząbkowaniu, owłosieniu, budowie blaszki liściowej, spoistości &#039;&#039;kutikuli&#039;&#039; — do &#039;&#039;kseromorficznego&#039;&#039; ideotypu gatunku; tak samo czasowo, w następstwie liści od&lt;br /&gt;
{{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... dużo płatowych, pierzastych, podstawowych — aż po małe, przybliżone do łodygi, zaostrzone w przejściu ku kwiatu. Ten silnie rytmicznie ukształtowany sposób przejawiania się jest w wariantach z kompostem obornikiem bardziej wyrazisty niż w wariantach z NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|Rysunek 18]], s. 316). U &#039;&#039;jednoliściennych&#039;&#039; zbóż ujawnia się ta sama tendencja. Przy nawożeniu kompostem obornikiem liście są węższe, o mocniejszej strukturze, silniej skrzemionkowane na brzegach i wierzchołkach. Rośliny NPK kontrastują z tym skłonnością ku &#039;&#039;hydromorphii&#039;&#039; — podobnie jak rośliny cieniste.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podobnie jak u roślin &#039;&#039;jednoliściennych&#039;&#039; (jednoliściennych) znamienny jest ciąg międzywęźli od węzła do węzła — ku górze progresywnie wzrasta on w długości — tak u &#039;&#039;dwuliściennych&#039;&#039; roślin kwiatowych jest to...&lt;br /&gt;
{{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
metamorfoza liści.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann: &#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen» (Ruchy kształtujące w obszarze liści wyższych roślin), &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odwzorowuje ona przestrzennie dynamikę wzrostu przebiegającego w czasie.&lt;br /&gt;
* Metamorfoza liści od liści podstawowych aż ku kwiatu jest przedstawiona na przykładzie rzodkiewki na Rysunku 18.&lt;br /&gt;
* Formy podstawowe wykazują — zarówno w dolnej części pierzaste, w górnej zaokrąglone, słabo podzielone i ząbkowane blaszki liściowe. U liści następczych blaszka liściowa redukuje się coraz bardziej do swej górnej części. Jest ona wówczas silnie ząbkowana i coraz bardziej lancetowato zaostrzona. To polarne kształtowanie liści — u pierwotnych w zestawieniu z następczymi — jest najwyraźniej zaznaczone w pełnym świetle. Zanika ku&lt;br /&gt;
{{SE|317}}głębokiemu cieniowi, w którym liście następcze dłużej zachowują pokrój liści pierwotnych (słabsze ząbkowanie, bardziej zaokrąglona blaszka).&lt;br /&gt;
* Ta sama różnica wynika przy porównaniu nawożenia kompostem obornikiem z NPK. Pierwsze zgadza się z wpływem światła; przy drugim przemiana liści jest podobnie zahamowana jak u roślin w cieniu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Oceny na podstawie wyników analitycznych ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ocena oparta na ilościowych porównaniach składników materialnych jest możliwa jedynie w ograniczonym zakresie, jeśli nie uwzględnia się czynnika czasu. Co mówi duża ilość danej substancji, co mała? Punkt odniesienia dla oceny musi być poszukiwany w procesualnym zachodzeniu w roślinie, z ukierunkowaniem na pewien punkt końcowy. Tym punktem końcowym, z perspektywy wartości fizjologiczno-żywieniowej, jest dojrzałość. Ku niej wiodą — w nieustannej przemianie składników materialnych — procesy budowania; od niej oddalają procesy rozpadu. Dopiero śledzenie obu dostarcza kryteriów dla w miarę pewnego stwierdzenia jakości. Z analityki procesów budowania pojęcie «fizjologii dojrzewania» nabiera treści. Gdy procesy życiowe w dojrzałości dochodzą do spoczynku — aktywności enzymatyczne redukują się do minimum — osiągnięty zostaje optymalny stopień jakości i zagwarantowana naturalna zdolność przechowywania na pewien czas. Jeśli jednak enzymy pozostają aktywne w pełnej dojrzałości, owoc trwa fizjologicznie w stanie niedojrzałości i po krótkim czasie ulega rozpadowi; jego wartość odżywczą należy w związku z tym ocenić jako niższą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W doświadczeniu świetlno-cieniowym ustalono za pomocą liczb stosunkowych dynamikę budowania substancji — od stadiów wstępnych sygnalizujących niedojrzałość ku takim, które charakteryzują stan pełnej dojrzałości. Okazało się przy tym, że u owoców nawożonych kompostem obornikiem stopień przemiany charakterystycznych dla pełnej dojrzałości kompozycji substancji wzrasta:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak względna zawartość kwasu askorbinowego, wynikająca ze stosunku dehydroaskorbinianu (stadium wstępne) do kwasu askorbinowego (witamina C);&lt;br /&gt;
* tak wyższa zawartość disacharydów w stosunku do monosacharydów; te ostatnie są oznaką wciąż działającej asymilacji;&lt;br /&gt;
* tak wyższa, względna zawartość białka; charakteryzuje ona stosunek białka ogólnego (białka surowego) do białka czystego, wysoko ustrukturyzowanego. Białko surowe, zawierające obok białka czystego niskocząsteczkowe związki białkowe aż po aminokwasy i sole azotowe, jak azotany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wykazuje — szczególnie u liściastych warzyw o bujnym wzroście — częściowo skokowe wzrosty przy stosowaniu soli NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak bardzo niskie aktywności enzymatyczne oksydującej dehydrazy i sacharazy rozkładającej cukier trzcinowy w plonie pszenicy, ziemniaków, warzyw. Przy stosowaniu NPK wzrastały one — podobnie jak u roślin w cieniu — skokowo do poziomu wskazującego na niedojrzałość.&lt;br /&gt;
* Zbliżone wyniki na korzyść nawożenia kompostem obornikiem wykazały zawartości kwasu krzemowego i popiołu w słomie zbóż; w przypadku ziaren nie stwierdzono pod tym względem żadnych różnic zawartości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Powszechna rutynowa analityka odnosi się z reguły do stwierdzania ilości — jak analizy pozostałości szkodliwych substancji, prowadzące do ustalania wątpliwych wartości granicznych, które raz po raz muszą być rewidowane — albo do tak zwanych składników wartościujących. Do interpretacji danych brakuje tu pojęciowego punktu odniesienia: takiego jak na przykład w przypadku doświadczenia świetlno-cieniowego porównanie w określonych warunkach, albo jak względny, fizjologiczny stan spoczynku dojrzałości, albo specyficzna kompozycja, w której dana substancja się pojawia i pełni określoną funkcję. Wiarygodne stwierdzenie jest możliwe dopiero wówczas — a nie obejdzie się bez ogromnego nakładu pracy — gdy dane analityczne dostarczają potwierdzenia dla pojęć, które zostały wypracowane w myślącym oglądaniu zjawisk życiowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Ocena metodą diagnostyki krystalicznej chlorku miedzi ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przeciwieństwie do analityki przyczynowej, która ogranicza się do badania części żywego układu, «wrażliwa krystalizacja chlorku miedzi» według Ehrenfriedta Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, pionier stosowanych badań antropozoficznych, który wychodząc od wskazówek Rudolfa Steinera dla badania sił kształtujących, rozwinął metodę wrażliwej krystalizacji chlorku miedzi; wspólnie z Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod kierunkiem Rudolfa Steinera sporządził w latach 1922/23 po raz pierwszy preparat z nawozu w rogu. Do końca lat trzydziestych XX wieku prowadził razem z Guentherem Wachsmuthem laboratorium badawcze przy Goetheanum. Od końca lat trzydziestych rolnik i doradca rolniczy w USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; pozwala na drodze morfologiczno-diagnostycznej zdobyć sąd o «żywym organizmie rośliny» jako całości, która na poziomie nieorganicznym odwzorowuje się jako określony układ fizykochemiczny. Krystalizacja chlorku miedzi nadaje się zatem do tego, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by uzmysłowić organizację sił kształtujących rośliny w martwym odwzorowaniu. Zasada metody opiera się na zmianie tekstury krystalizujących igieł chlorku miedzi przy dodaniu różnych ekstraktów roślinnych jako współrozpuszczalników. Wskutek tego faktu przy krystalizacji na płaskich szklanych płytkach w komorach klimatycznych powstają swoiste dla danego dodatku i reprodukowalne struktury igłowe oraz kompleksy strukturalne (tekstura lub habitus), które można oceniać porównawczo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metoda Pfeiffera była rozwijana przez wielu eksperymentatorów, przede wszystkim w zakresie diagnostyki kryształów: na polu medycyny ludzkiej przez Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; na polu środków spożywczych przez v. Hahna,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; na polu roślin przez Krügera,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; na polu jakości produktów roślinnych przez Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pettersona&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; oraz w odniesieniu do aktualnego stanu przez Doesburga.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostyka tekstury kryształów na obrazach chlorku miedzi opiera się na porównaniu obrazu kryształów świeżego ekstraktu z obrazami pochodzącymi z kolejnych stadiów starzenia się tego samego ekstraktu. U podstaw tego postępowania leży rozważanie, że szybkość, z jaką świeży sok rozkłada się (starzeje) w określonych warunkach, jest funkcją wartości tego ekstraktu świeżego soku. Stwierdza się, że starzejące się — to znaczy ulegające autolizie i mikrobiologicznemu rozkładowi — ekstrakty roślinne odciskają się w obrazie kryształów w postaci reprodukowalnych typów obrazów kryształów, tak zwanych stadiów starzenia, następujących po sobie w określonej kolejności ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Różnią się one tym, że świeży ekstrakt roślinny wywołuje swoistą dla danej rośliny teksturę kryształów, natomiast ekstrakt ulegający rozkładowi — w coraz większym stopniu atypowe elementy teksturalne, które w wyniku końcowym upodabniają się do tych, jakie tworzy czysto krystalizujący chlorek miedzi. Z tego wynika jako miara {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oceny jakości szybkość, z jaką badana substancja — gdy zostaje wystawiona na działanie rozkładu — przechodzi przy krystalizacji przez kolejne stadia szeregu rozkładu. Szybki rozkład jest przy tym znamieniem niskiej jakości. To samo obowiązuje wówczas, gdy świeży ekstrakt próbki wykazuje już cechy obrazu starzenia szeregu referencyjnego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W doświadczeniu świetlno-cieniowym doszedł jeszcze jeden punkt odniesienia dla oceny jakości: zróżnicowanie pełnego światła słonecznego, półcienia i głębokiego cienia. Pytanie brzmiało między innymi: Czy na tle polarności roślin wyrosłych w pełnym słońcu i w cieniu da się na podstawie obrazów krystalizacji jakościowo odróżnić działanie kompostu obornikowego i NPK? Każdy gatunek roślinny pozostawia w obrazie kryształów&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakterystyczny odcisk swojej organizacji sił kształtujących. Gdy może się ona swobodnie rozwinąć — bez zakłócających wpływów — powstaje odpowiednio subtelnie rozczłonkowany, reprodukowalny obraz kryształów. We wszystkich badanych kulturach (żyto, pszenica, owies i kilka gatunków warzyw) wyniki krystalomorfologiczne wykazują w swej tendencji uderzającą zgodność. Różnice między nawożeniem kompostem obornikowym a stosowaniem NPK uwydatniają się w przybliżeniu tak wyraźnie jak różnice między światłem a cieniem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typowe tekstury kryształów na przykładzie ziemniaków w doświadczeniu światło-cień ilustruje Rysunek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeśli chodzi o kompost obornikowy w porównaniu z NPK, «w świetle» należy porównywać odpowiednio warianty 9 i 12 oraz 10 i 11, a «w głębokim cieniu» — warianty 1 i 4 oraz 2 i 3. Pod oznaczeniem «W.Z.» podane są względne «liczby wartości krystalizacji». Abstrahują one wizualne porównanie. Według określonego klucza suma jednostkowych zjawisk teksturalnych kryształów ujmowana jest w jednej liczbie: optimum = 100, pessimum = 0. Wprawionemu oku sam obraz kryształów dostarcza tekstu do pojęciowej oczywistości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
We wszystkich badanych roślinach, tak też u ziemniaków (Rysunek 20), pod bezpośrednim nasłonecznieniem obraz kryształów zbliża się do odpowiedniego optimum tekstury. Każdy gatunek roślinny odciska obrazowo obraz kryształów właściwy swojej eterycznej organizacji. U «roślin świetlnych» wykazuje on dobrą koordynację poszczególnych elementów strukturalnych, płynne przejścia między pniami igłowymi a subtelnymi rozgałęzieniami oraz subtelne, wyraźnie zarysowane {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
igły. W głębokim cieniu zanika stopniowo swoista dla danego dodatku kolejność struktur igłowych na rzecz ogólnego ukierunkowania radialnego. Gałęzie igieł stają się szersze wskutek narastania drobnych rozgałęzień; wyrastają nieregularnie i w strefach spiętrzeń pni igłowych. Ten sam obraz wykazuje stadium 2 i — w nasileniu — stadium 3 szeregu starzenia wariantu 9 na [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ obrazów kryształów na [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|Rysunku 20]] (s. 321) odpowiada przy nawożeniu kompostem obornikowym wariantom świetlnym, przy stosowaniu NPK — tendencyjnie wariantom cieniowym. U tych ostatnich szczególnie rzucają się w oczy następujące cechy teksturalne: tworzenie się wtórnych ognisk zarodkowania przy krystalizacji, rozgałęzienia w strefach spiętrzeń, szerokie, radialnie skierowane, nieuporządkowane, słabiej rozgałęzione pnie igłowe, nierówno długie, wachlarzowate drobne rozgałęzienia. Koordynacja struktur igłowych podlega w mniejszym stopniu jednolitej zasadzie kształtowania (por. War. 11). W większości przypadków liczby wartości krystalizacji «roślin świetlnych» pól NPK nie różnią się od tych u «roślin cieniowych» członów doświadczalnych nawożonych organicznie. Szczególnie uderzająca zgodność obrazów kryształów NPK wariantów świetlnych z tymi u cieniowanych członów doświadczalnych przemawia za istotnie obniżonym stopniem ożywienia, względnie wartością odżywczą ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunek 19]], War. 2 i 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystko razem — stara wiedza chłopska, wszystkie doświadczenia praktyczne, doświadczenia trwałego nawożenia&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; oraz przywołane tu we fragmentach doświadczenie świetlno-cieniowe — wskazuje na jedyną w swoim rodzaju doniosłość nawożenia przez zwierzęta domowe, w szczególności przeżuwacze. Koronują one dzieło natury, udzielając trojakiego błogosławieństwa: swoim bytowaniem i swoim nawozem dają&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* środkowi między «wyżynami i głębinami» — «przeponie-glebie» — trwałą żyzność,&lt;br /&gt;
* roślinom — ich wygląd bliski praobrazowi i substancjalnie ukształtowane tworzenie owoców,&lt;br /&gt;
* za sprawą własnej bazy paszowej — sobie samym — budowę cielesności, która w nadmiarze — niczym ofiara — przynosi świadczenia najrozmaitszego rodzaju w służbie i dla dobra człowieka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poziom 3: Nawożenie z ducha człowieka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Wydaliny metaboliczne ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W skałach objawia się żywioł «tego co stałe i ziemskie». Powstały one z praodwiecznych, metabolizmopodobnych procesów życiowych w rozwoju Ziemi — stały się «dziełem» utrwalonym w formach kryształów. Jedynie przez procesy wietrzenia, przez rozpad form krystalicznych, substancje te mogą zostać na powrót wyniesione w procesy ożywionej przyrody. Jako takie nie mają żadnej wartości nawozowej. Rośliny rozmnażają się nie tylko przez nasienie, lecz zarazem przez pozostałości «Ogólno-Roślinnego», które w glebie wyzwalają procesy metaboliczne. Minione życie przemienia się w «nasienie uniwersalne» — humus, który użyźnia życie przyszłe. Zwierzęta wreszcie nawożą z sił swojej ożywioności i obdarowania duszą. Na zewnątrz ujawnia się to w niemal nieskończonym bogactwie wariantów ich działań bytowych, wewnątrz zaś — w działaniu trawienia i przyrządzaniu nawozu ożywionego i obdarowanego duszą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z przytoczonej powyżej hierarchii stopni dałoby się bez trudu wyciągnąć wniosek, że wydaliny człowieka powodowałyby kolejny szczebel wzrostu siły nawozowej. Rzecz ma się jednak dokładnie odwrotnie! Jedno spojrzenie na układ członów istoty człowieka i wynikającą z niego czynność trawienia rozjaśnia tę kwestię. Czysto duchowo spoczywający jądro istoty człowieka prześwietla cielesne człony istoty i umacnia się w nich w organizacji Ja. Pracuje ono nad tymi członami istoty i przekształca je ku wyższym szczeblom ich rozwoju. Na tym polega dalszy rozwój człowieka — taki, który po wsze czasy chce być zdobyty przez niego samego. Najintensywniej pracuje duchowa dusza człowieka w obecnych czasach nad przekształceniem częściowo jeszcze z ciałem żywym związanego ciała astralnego w tak zwane «Jaźń Duchową», działającą wolną od ciała żywego.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ta praca Ja nad członami istoty — a więc i ciałem życia, czyli eterycznym, i ciałem fizycznym — pochłania siły. Ja pobiera je za pośrednictwem organizacji Ja: dusznie — przez postrzeżenia za pośrednictwem zmysłów, cielesnie — przez pokarm. Substancje i siły Ziemi żywią ciało, aby duchowa dusza człowieka mogła w tym ciele, w rozwinięciu działań duszy {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myślenia, czucia i woli — żyć i działać. W przypadku człowieka trawienie pokarmu stoi wyłącznie w jego służbie, nie zarazem w służbie Ziemi. Pobiera z przyjętego pokarmu wszystkie siły dla siebie samego. Jest on w porównaniu ze zwierzęciem i rośliną egoistą. To, co człowiek wydala za pośrednictwem procesu nerkow-pęcherzowego w postaci płynnej i za pośrednictwem trawienia jelitowego w postaci bardziej stałych substancji, jest pozbawione wszelkich sił odżywczych — jest martwym, bezdusznym i bezducho­wym żużlem. Jego substancje są doszczętnie «rozłożone» z życiowo-duszewnego kontekstu; jako N, P, K, Si, Ca itd. zostały zepchnięte z powrotem w stan czysto mineralny i jedynie jako takie mogą działać.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak więc wydaliny ludzkie — na przykład w postaci osadów ściekowych stosowanych jako nawóz — są nieodpowiednie do produkcji ludzkiej żywności. W ukierunkowanym zastosowaniu są one «antynawozem», porównywalnym z azotem syntetyzowanym z powietrza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z powodu materialistycznego sposobu patrzenia — substancja niezależnie od swojego pochodzenia jest jedną i tą samą substancją — skłonni jesteśmy wciąż na nowo szukać metod, dzięki którym «cenne składniki odżywcze» N, P, K ludzkich fekaliów można by jednak wykorzystać z pożytkiem dla uprawy roślin. Odeszło się od produkcji warzyw na tak zwanych «polach irygacyjnych» w pobliżu wielkich miast. Suszenie i kompostowanie osadów ściekowych praktykowane jest z powodzeniem. Produkt powinien być jednak stosowany wyłącznie poza rolnictwem — do celów renaturyzacji w budownictwie drogowym i krajobrazowym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co człowiek pod rządami duchowej duszy pozostawia cieleśnie, jest przez nią wyczerpane z sił; nie daje on przyrodzie nic z powrotem. Gdzie więc duchowa działalność człowieka staje się nawozem? Jest to wolna od ciała żywego część jego istoty — duchowa dusza — która w myśleniu, czuciu i woli zwraca się ku rzeczom i istotom przyrody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Działalność duchowa w pracy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwierzę rozszerza swoją istotę na życiowy okrąg, w którym jest czynne. W tej czynności przejawia się mądre życie instynktowne, które tworzy tkankę wzajemnych powiązań. W tym sensie pojęte — nawozi ono przez swe działanie w gospodarstwie przyrody. To, co się dzieje, podlega żelaznej konieczności. Dzięki budzącemu się samoświadomości człowiekowi wrodzona jest zdolność do wolności w działaniu. Może on się decydować na to lub tamto, na dobro lub zło, na prawdę lub kłamstwo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co nad tym rozstrzyga, jest sumieniem, do którego wchodzą ostatecznie wszystkie myśli, uczucia i impulsy woli, i od którego wszystkie czyny otrzymują swoje szczególne moralno-etyczne piętno. W dawnym chłopstwie obowiązywało powiedzenie: «Der Tritt des Bauern düngt» («Krok chłopa nawozi»). Biegło się trzymając lejce za pługiem, albo jako siewca przez pole, albo w niedzielnym obchodzie przez pola. Jak prawdziwe było niegdyś to powiedzenie, tak prawdziwe jest w metamorfozie i dziś. Niegdyś z ludowego przeżywania była jeszcze bezpośrednio instynktywnym doświadczeniem to, co ziemia mówi kroczącemu po niej, co przemawia z nastrojów otoczenia, co gleba wdycha, a co wydycha. Wiedziało się wówczas, co jako następne logicznie czynić. Dziś pewność «czynienia w odpowiedniej chwili właściwego właściwie» musi być na nowo zdobyta z siły duszy świadomości. Krocząc po polu — powiedzmy po skończonej pracy, wypełnionym wieloma wrażeniami dnia — czuje się pewność wyłaniającą się z nieznanych głębin duszy, która nie pochodzi z myślenia związanego ze zmysłami. Z odczucia całości gospodarstwa i wszystkich jego aktualnych odniesień życiowych wie się nagle, co następnego dnia czynić — czy to kierując uwagę na obszary gospodarstwa, które wypadły z pola widzenia, czy też że ta lub inna uprawa pilnie wymaga zabiegu pielęgnacyjnego, jak zgrzeblenie albo oprysk preparatami. Nawiedzają intuicje, które z głucho przeczuwającej woli rozświetlają się ku świadomości. Wie się, że stoi w żywym duchowo strumieniu od wczoraj ku dziś i od dziś ku jutru. Wpuszczać idee myśląc tak w pracę, żeby chwytały one czując wolę w pracy — to otwiera drogę dla intuicji prowadzących do nowej sztuki nawożenia z ducha, do sztuki ożywiania materii, «das Feste, Erdige selber» («samego stałego, ziemistego»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.» (Trzeba bezpośrednio ożywiać ziemię, a nie można tego czynić, postępując mineralnie; można to tylko, postępując organicznie, wprowadzając materię organiczną w odpowiednie warunki, tak by działała organizująco, ożywiająco na samo stałe, ziemiste.)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Indywidualność rolnicza a preparaty biodynamiczne ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze swoich badań duchoznawczych nad istotą substancji i sił oraz nad istotą nawożenia rozwinął Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pewien rodzaj technologii w obrębie tego, co żywe. Dał wskazówki do wytwarzania i stosowania biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych. Chodzi o dwa preparaty opryskowe, czyli polowe, oraz o sześć preparatów do gnojówki i kompostu. Wytwarzane są według określonych zasad — do których powrócimy później — najczęściej na samych gospodarstwach i stosowane w bardzo małych dawkach.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vorträge vom 12. und 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; W kwestii praktyki wytwarzania i stosowania odsyła się do stosownej literatury.&amp;lt;ref&amp;gt;Christian von Wistinghausen et al.: &#039;&#039;Anleitung zur Anwendung der biologisch-dynamischen Feldspritz- und Düngerpräparate&#039;&#039;, Arbeitsheft 2, Darmstadt 2005, 92 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tu podjęta zostanie próba ukazania — przez połączenie wyników antropozoficznego badania duchowego, doświadczeń żywej praktyki i naukowo uchwytnych faktów — metodycznych dróg poznania i podstaw do oceny, pozwalających zrozumieć sposób nawożenia, który materialistycznemu światopoglądowi musi pozostać nieodmiennie niezrozumiały.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tłem, które dopiero pozwala rozpoznać i przeżyć głębsze znaczenie korowodu biologiczno-dynamicznych preparatów, jest wszechogarniająca idea przewodnia «indywidualności rolniczej», jej cielesny organizm oraz powiązania idei, które konstytuują biologiczno-dynamiczne gospodarstwo jako w znacznej mierze zamkniętą w sobie całość. Jak z jednej strony praca z preparatami tworzy niejako od dołu, ze sfery woli, podstawę doświadczenia, tak z drugiej strony — budując na tym — praca poznawcza nad nadzmysłową rzeczywistością istotową jest koniecznym dopełnieniem od góry. Poznanie ducha i poznanie przyrody muszą we działaniu zlać się w jedno; dopiero w konkretnym obcowaniu wytwarzają one prawdziwe obrazy, przez które każdy szczegół wpisuje się w wyższe całość. To, co tak jako prawdziwy obraz ducha rozświetla się w duszy, przybiera w poszczególnych preparatach materialną zewnętrzną postać i trwa dalej w specyficznym działaniu sił w przyrodniczym powiązaniu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W organizmie gospodarstwa rolnego ulegają indywidualizacji zarówno siły wyżyn, czyli siły uniwersalne, napływające z kręgu sfery gwiazd stałych, sfer planet i Słońca, jak i siły głębin, czyli siły centralne, wypromieniowujące z Ziemi. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta indywiduacja dokonuje się w glebie — w wyrównującym środku wyżyn i głębin — w sensie pewnego rodzaju funkcji serca i płuc. Przejawia się w postaci rośliny: w pionowo ku górze strzelającym pędzie i w rosnącym ku głębi korzeniu palowym, a także w poziomo rozrastającej się sieci liści i drobnych korzeni. Na drodze indywiduacji każde miejsce na Ziemi rozwija się najpierw ku «organizmowi w naturalnym wzroście». Również w nim zakorzeniona jest trójność: biegun głowowy pod ziemią, biegun przemiany materii nad ziemią i wczłonowująca się między nimi gleba. Przez ideę i wolę — to znaczy przez wprawną rękę człowieka — ta indywiduacja posuwa się dalej ku kształtowaniu «indywidualności rolniczej». Człowiek, sam będący w stawaniu się, czyni ją stającą się. Ten cel — wszczepić zasadę rozwoju glebie, środkowi indywidualności rolniczej — będzie odtąd zadaniem rolnictwa. Środkiem do tego jest nawożenie, i to właśnie to, które ma swój początek w duchu człowieka. Chodzi o biologiczno-dynamiczne preparaty nawozowe jako niejako {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«nośniki rozwoju w materii». Sprowadzają one siły góry i dołu ku sobie w przeponie-glebie, uduchowiają, oduszawiają i ożywiają tę rytmiczną środkę i troszą się o transsubstancjację fizyczno-mineralnego. Poza preparatem krzemowym, który w biegunie przemiany materii — przez powietrze i ciepło — w brzuchu organizmu rolniczego pobudza procesy życiowe, owocowania i dojrzewania roślin, preparat z nawozu w rogu i preparaty kompostowe rozwijają swoje działanie przez biegun głowowy oraz przez rytmiczną środkę. Wspierają i skupiają wszystkie te procesy glebowe, które pozwalają roślinie rosnąć z bieguna głowowego — zgodnie z przywołanym wcześniej «kosmicznym prądem wznoszącym» jako strumień soli, wody i sił — pionowo w głąb i w górę. Wyrośnięta postać jest obrazem tego działania sił ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Rysunek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologiczno-dynamiczne preparaty są wynalazkami ludzkiego ducha, skuteczną dzielnością, która ma swój początek w badaniu świata istotowo-nadzmysłowego. Są uchwytne jedynie duchowo-nadzmysłowo, to znaczy na drodze, na której duch-dusza człowieka przez długie i surowe szkolenie zdolną czyni się do poznania wolnego od ciała. Wolne od ciała oznacza, że poznający nie potrzebuje już zmysłów ciała, by mieć myśli, lecz świat istot odwzorowuje się na pierwszym wyższym stopniu poznania sam w sobie w obrazach myślowych: w Imaginacjach. Są one odwzorowaniami życiotwórczej rzeczywistości ducha, podczas gdy myśli związane ze zmysłami i rozumem opierają się na świecie zjawisk; w tym przypadku zewnętrzna forma jest fenomenem. W wolnej od ciała kontemplacji badacz duchowy rozpoznaje duchowo-istotowe, które w ziemskim bycie tworzy te formy. Rozpoznaje, jak formy te — stanowiące nasz świat zjawiskowy — są zamarłymi punktami końcowymi rozwoju z ducha, poprzedzającego je przez długie czasy. W każdym zjawisku formowym w przyrodniczym powiązaniu — na przykład w róży, lilii czy krysztale — dostrzega «osiągnięcie ewolucji», dzieło sztuki zamarłe w formę. Widzi koniec, lecz znając jego początek. I tak przed badaczem duchowym staje pytanie: czy kryje koniec, dzieło stworzenia, zarodek ku nowemu wszechogarniającemu stawaniu się? Czy to ukryte osiągnięcie ewolucji może, tak — musi zostać rozpoznane i przez ducha, serce i rękę człowieka uświadamiającego sobie swoje przyszłe zadania uchwycone i ku rozwinięciu przywiedzio­ne? Czy nie leży w tym zarodku szukana iskra zapalająca ku nowej sztuce uprawy ziemi? I czy nie są treści idei «Kursu rolniczego» — a tu duchoznawczo-artystyczny zamach wynalezienia {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologiczno-dynamicznych preparatów — odpowiedzią na powyższe pytanie? Rudolf Steiner zbadał w wolnym od ciała poznaniu istoty to, co zarodkowe, ukryte w świecie mineralnym, roślinnym i zwierzęcym, i stworzył na podstawie tych poznań zasadę metodyczną, przez którą osiągnięcia ewolucji w polu napięcia między kosmosem a Ziemią mogą zostać postawione w nowe relacje. Owoce z linii ewolucji przeszłości wchodzą przez rękę człowieka w relacje zupełnie nowego rodzaju, które inaugurują nowe stawanie się, przeobrażające to, co się stało. Ten proces przeobrażenia jest dla każdego z preparatów inny; zasada metodyczna leżąca u podstaw wytwarzania preparatów jest jednak w swojej istocie we wszystkich taka sama lub podobna; jest to temat z wariacjami. By dojść do głębszego rozumienia tego tematu, muszą zostać przebyte trzy drogi badania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Droga badań nauk humanistycznych ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jak nauki przyrodnicze mają za przedmiot zmysłowe zjawiska, tak duchoznawstwo — objawienia duchowego świata istot. Wyniki tego ostatniego przedstawiają się myślącemu świadomości w formach idei. Ukazują się przyobleczone w określone, idei odpowiednie słowne sformułowanie. To właśnie jest zjawiskiem. Im dokładniej i bezstronniej studiuje się to sformułowanie, tym jaśniej rozświetla się w myśleniu duchowa treść idei. Pierwszym więc krokiem ku rozumieniu wyników geisteswissenschaftlichen badań duchoznawczych w ośmiu wykładach «Kursu rolniczego» jest studium dokładnego brzmienia tekstu. W pobieżnym czytaniu łatwo pobłądzić i znaleźć zamiast orła jedynie pojedyncze pióra. W kursie rozpatrywane są, z zakresu antropozoficznej nauki duchowej, wobec słuchaczy szczególnie obeznanych z rolnictwem, najwyższe, przenikające królestwa przyrody, poznania duchowe w powiązaniu z konkretną praktyką rolniczą. Gdy w studium tekstu zabiega się o możliwie największą bezstronność, wówczas sformułowanie, w którym wyniki nadzmysłowe opisane są tak a nie inaczej, jest równie danym faktem jak każde zjawisko zmysłowe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przedstawienia Rudolfa Steinera dotyczące preparatów wskazują na relacje, które po części są naturalnie dane (jak np. u roślin leczniczych związek określonych substancji ziemskich z ich działaniami leczniczymi), po części zaś na relacje, które dopiero przez ducha i rękę {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
człowieka zostają pierwotnie stworzone (np. ustanowienie relacji między substancjami roślinnymi a organami-osłonami z królestwa zwierzęcego).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tu dokonuje się drugi krok badawczy: trzeba samemu doprowadzić do doświadczenia ustanowiony przez siebie związek relacyjny, to znaczy trzeba go samemu spełnić. W działaniu staje się samemu częścią tego, co się dzieje. By ten drugi krok jeszcze jaśniej oświetlić, warto — niejako jako przerzucenie mostu — rozszerzyć studium na inne obszary duchoznawstwa, zupełnie centralnie na podstawowe pisma Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; oraz na cykle wykładów z zakresu pedagogiki, medycyny, nauk przyrodniczych, sztuki, kwestii społecznej itd. Jakkolwiek tematy te zdają się leżeć z dala od rolnictwa, to przy gruntownym studium poszerzają, wspierają i pogłębiają w niespodziewany sposób rozumienie treści «Kursu rolniczego».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trzeci krok samodzielnego badawczego pogłębiania dołącza się medytacyjne ćwiczenie. Trzeba próbować myśląco uwewnętrznić treści «Kursu rolniczego» i mieć je stale obecne w całej pracy, pozwalając im stawać się żywą substancją duszy świadomości. Ta substancja idei ma moc bezpośredniego impulsowania do pracy. Jej prawdziwa istota odsłania się dopiero w spełnieniu i w jego następstwach. Preparaty biologiczno-dynamiczne otrzymują swoje znaczenie dopiero w bezwarunkowym działaniu. Albowiem dopiero w działaniu stają się istotowo-rzeczywiste. Nie są jeszcze takie w formie idei — ta bowiem wypełnia się — jakby z przyszłości — dopiero istotą, gdy staje się wolnym czynem. Droga tam otwiera widok na wyższe stopnie poznania Imaginacji, Inspiracji i Intuicji, których zdobycie stoi przed ludzkością jako cel przyszłości. Badacz duchowy tą drogą poszedł naprzód. My stoimy skromnie na początku. Na podstawie jednak wyników duchoznawstwa możemy z siły duszy świadomości wywalczyć duchową pewność, że jesteśmy na właściwej drodze. Na tej drodze ćwiczymy nową sztukę, która «przemienia wnętrze przyrody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stoimy również przed wielką przemianą wnętrza przyrody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badań ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Środki do sporządzenia preparatów pobierane są z królestwa mineralnego, roślinnego i zwierzęcego i poddawane oddziaływaniu stanów fizycznych świata — żywiołów ziemi, wody, powietrza i ciepła — oraz działających w tych żywiołach rytmów pór roku. Antropozoficzne badanie duchowe kieruje więc wzrok na *co* i *jak* świata zmysłowego: na *co* — na przykład określone rośliny lecznicze i zwierzęce osłony organowe; na *jak* — na przykład wystawianie na siły lata ponad ziemią, w powietrzu i cieple, oraz na siły zimy pod ziemią, w sferze tego, co wodisto-ziemiste. W ten sposób, pod kątem widzenia badania duchowego, zmysłowo-uchwytna przyroda sama staje się w najszerszym zakresie przedmiotem przyrodoznawczych pytań badawczych — na przykład: jaką wskazówkę daje mniszek lekarski (*Taraxacum officinale*) pod względem morfologicznym i fizjologicznym co do swojego związku z potasem gleby i z kwasem krzemowym w najdrobniejszym rozproszeniu w otoczeniu Ziemi; i jakie właściwości oraz funkcje otrzewnej bydlęcej sprawiają, że właśnie ten organ wydaje się odpowiedni do owijania kwiatów mniszka w toku preparacji. Rozumie się samo przez się, że omawiany tu przyrodoznawczy kierunek badań nie może być podejściem kwantyfikującym, lecz takim, które na podstawie postrzegania zmysłowo-uchwytnych faktów tworzy pojęcia mogące — w zwykłym poznaniu — stanowić oparcie dla rozumienia nadzmysłowego oglądu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przyrodoznawcza droga badań wyostrza spojrzenie na poszczególne zjawisko zmysłowe i szuka powiązania z tą całością, na którą nauka duchowa wskazuje jako na wynik swoich badań. Goetheanistyczna nauka o przyrodzie i antropozoficzna nauka duchowa wchodzą w dialog wzajemnego oświetlania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W odpowiedziach na pytania podczas wykładu na Technische Hochschule w Stuttgarcie 17 czerwca 1920 roku Rudolf Steiner mówi: «Deshalb ist dasjenige, was Geisteswissenschaft im Grunde genommen sein will, nichts anderes als Phänomenologie; aber Phänomenologie, welche nicht dabei stehen bleibt, die einzelnen Phänomene zu betrachten, sondern zu lesen im Zusammenhang der Phänomene. […] Aber man versteht dann auch, wenn jemand so die Phänomenologie auffasst wie Goethe – und Geisteswissenschaft ist nur fortgeschrittener Goetheanismus.» (Dlatego to, czym nauka duchowa chce być w gruncie rzeczy, nie jest niczym innym jak fenomenologią — ale fenomenologią, która nie poprzestaje na rozpatrywaniu poszczególnych fenomenów, lecz czyta w ich wzajemnym powiązaniu. […] Rozumie się wtedy również, gdy ktoś ujmuje fenomenologię tak jak Goethe — a nauka duchowa jest tylko bardziej zaawansowanym goetheanizmem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Droga badań przez doświadczenie woli ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obu wspomnianych drogach badań zaczyna się wyobrażać sobie — obrazowo — powiązanie każdego z preparatów. Pełnię doświadczenia ów związek idei osiąga jednak dopiero wtedy, gdy pozwala się mu stać czynem w ćwiczącej powtarzalności. W doświadczaniu rzeczywistościotwórczej mocy idei — w procesie wytwarzania preparatów — otwierają się coraz głębsze warstwy rozumienia. Przeżywamy siebie samych — jak artysta — jako pośrednika, który wczepia w materię coś, co jako owoc badania duchowego budzi się w odczuwaniu duszy. Treść duchowa idei, rozjaśniająca się coraz bardziej we własnym wnętrzu, jest gwarancją, że wynikające z niej działanie nie jest czczym aktem woli. Albowiem czyn w procesie wytwarzania preparatów stwarza relacje między obiektami przyrodniczymi — np. między kwiatami mniszka lekarskiego a otaczającą je otrzewną bydlęcą — które nie są wynikiem działającego prawa przyrody. Nie ma tego w przyrodzie, w żadnej tkwiącej w niej sile (woli), lecz tkwi to w poznaniu ducha, które przez wolę człowieka wczepia się jako sprawcze agens w bieg przyrody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak oto w pracy z preparatami wola niesiona ideą staje się pra-gruntem doświadczenia; stwarza się samemu sobie fenomeny, które początkowo albo w znacznej mierze pozostają nieświadome, albo wyłaniają się z głębszych podstaw duszy jako uczucia, nastroje — w myślące świadomość. Na te właśnie należy kierować uwagę przy każdym kroku preparacji albo przy stosowaniu preparatów. Spojrzenie — widziane od strony badającego — przebiega przy tym w dwóch kierunkach: jeden wiedzie z zewnątrz do wewnątrz, drugi z wewnątrz na zewnątrz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przypadku kierunku spojrzenia z zewnątrz do wewnątrz zanurzamy się w aktywności woli, czyli w pracy, w duchową rzeczywistość świata. To, co się przy tym dokonuje w środku, pozostaje w znacznej mierze nieświadome — na przykład wtedy, gdy w przypadku wytwarzania preparatu z krwawnika upychamy kwiaty krwawnika w pęcherz jelenia. Nie robilibyśmy tego wcale, gdyby wola nie była impulsowana przez ducha, który ożywia ową ideę, do której rozumienia przybliżyliśmy się na obu wspomnianych drogach badań. Tak oto w czynie — przeżywanym początkowo jedynie jako zewnętrzny przebieg — sprawdza się treść idei rozświetlająca się w myślącej świadomości. Sprawdza się jako wewnętrzny przebieg w obliczu ukrytej duchowej rzeczywistości, w której owa treść idei w czynie stwarza twórczo nową relację. Ta droga z zewnątrz do wewnątrz jest drogą ćwiczenia, to znaczy corocznie ponawianego&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|333}} czynu. Na tej świadomie wybranej drodze ćwiczenia nie dochodzi się jednak do abstrakcyjnego poznania, które dałoby się ująć jak prawo przyrody. To, co z takiego wysiłku poznawczego może wynikać, to postępujące pogłębienie usposobienia duchowego. Staje się ono obiektywnym duchowym gruntem, w którym może kształtować się osobisty stosunek — na przykład do poszczególnych kroków preparacji. Ujęta początkowo w myśleniu idea geisteswissenschaftlich przemienia wolę od wewnątrz w siłę oddania, miłości, która czyni tę pracę wolnym czynem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kierunek spojrzenia z wewnątrz na zewnątrz kieruje uwagę ku temu powiązaniu z przyrodą, w które wchodzimy z ideami badania duchowego podczas wytwarzania i stosowania preparatów. Dokonujemy tam przemiany we własnym wnętrzu — w sensie pogłębienia rozumienia — a zarazem przemiany «Inneren der Natur» («wnętrza przyrody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Obie przemiany pozostają w rzeczywistości duchowej we wzajemnej relacji — przez wolę kierowaną ideami, to znaczy przez pomost pracy. Każdy krok preparacji można zatem towarzyszyć pytaniem, jaki proces przemiany się dokonuje; np. w przypadku preparatu z rumianku, gdy kwiaty rumianku, otulone jelitem cienkim bydlęcym, zostają zakopane w ziemi na zimę. W procesie wytwarzania wszystkich preparatów dokonują się kroki przemiany prowadzące do nowych twórczych substancji o nowych właściwościach. Każda z tych nowych kompozycji substancjalnych posiada potencjał właściwości, który jako działanie nawozowe wywołuje swoiste przemiany w tym, co żywe. Kierunek naszej badawczej uwagi wobec tych działań nawozowych wskazuje sam Rudolf Steiner. Wskazuje on, że jako działanie preparatów dokonują się w tym, co żywe, określone przemiany substancjalne, i charakteryzuje ich wpływ na glebę i rośliny jako na przykład «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» («ożywiające», «uzdrawiające», «przepajające rozumem», «czyniące wrażliwymi»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Te tak określone jakości — owoce nawożących twórczych substancji wyłonionych z badania duchowego na poziomie tego, co żywe i duszewne — mogą stopniowo stawać się wewnętrznym doświadczeniem, jeśli ktoś przez pra-grunt doświadczenia czynu próbuje czująco podążać siłom przemiany w wnętrze przyrody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Wytwarzanie, stosowanie i skuteczność preparatów w cyklu rocznym ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wymienione wyżej drogi badań otwierają trzy poziomy doświadczenia rzeczywistości w pracy z preparatami. Warunkują się one wzajemnie. Z żadnego z nich nie można zrezygnować w poważnym dążeniu do rozumienia. W ciągu roku istnieją dwa punkty kulminacyjne, w których można to szczególnie podnosić do świadomości, nadając temu świąteczny charakter. Są to w czasie wiosny dni po Wielkanocy, a jesienią — dni około Dni Świętego Michała. W obu tych porach wyjmuje się z ziemi określone preparaty i starannie je przechowuje, inne zaś się przygotowuje i wystawia na działanie sił lata — ponad ziemią lub pod nią — oraz sił zimy pod ziemią, działających w rytmach rocznych. W niektórych miejscach podejmuje się starania, by obydwa te zdarzenia kształtować jako wyróżnione dni świąteczne w biegu roku — przede wszystkim dzień Świętego Michała 29 września, w którym nie tylko wszyscy pracujący w gospodarstwie ludzie mogą brać udział, lecz także zainteresowani goście z otoczenia społecznego. W duchu trzech dróg badań taki dzień można ukształtować tak, że najpierw czyta się z &#039;&#039;Kursu rolniczego&#039;&#039; fragmenty odnoszące się do właśnie wyrabianych preparatów; następnie może nastąpić rozważanie, które usiłuje scharakteryzować swoiste właściwości tej lub innej rośliny preparatowej albo zwierzęcej osłony organowej; wreszcie dalszy tok dnia poświęcony jest samej czynności wyrabiania, obserwacjom i doświadczeniom, jakie przy tym można poczynić.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystkie starania powinny być skierowane na to, by świątecznego charakteru nie zapewniać przede wszystkim przez «zewnętrzne dodatki», lecz pozwolić wyrastać właściwemu nastrojowi z powagi rozważań i z pogody wspólnej pracy. Jeśli to się udaje, w takie dni łatwo zauważyć, że pracy z preparatami — zarówno indywidualnie, jak i we wspólnocie — właściwy jest pierwiastek wolnego twórczości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Między tymi dwoma punktami kulminacyjnymi w biegu roku poszczególne kroki wyrabiania preparatów tworzą przez znaczną część roku wyróżnione godziny w toku pracy w gospodarstwie: wiosną i latem — zbieranie roślin preparatowych, wiosną i jesienią — pozyskiwanie zwierzęcych osłon organowych, zimą i wczesną wiosną — wyrabianie mączki krzemionkowej. Wzmocnieniem świadomego współprzeżywania biegu roku jest, by poszczególne kroki wciąż mieć w pamięci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|335}} z perspektywy całości przebiegu wyrabiania wszystkich preparatów, dokonywać rzeczy w odpowiednim czasie i pozostawać wewnętrznie zwróconym ku temu, co się dzieje, również wtedy, gdy preparaty — wystawione na siły ziemi i kosmosu — spoczywają w ziemi lub nad nią. Do tego codzienna logika pracy nie daje żadnego powodu. Trzeba to sobie samemu zdobyć — albo chcieć tego razem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kiedy w procesie wytwarzania preparatów wyjmujemy coś z przyrody, to przez ich zastosowanie dodajemy jej coś nowego. Niby tkaniną «zindywidualizowanych działań» przenikamy przez stosowanie preparatów przestrzennie rozczłonkowany, w rytmach czasowych żyjący i z roku na rok postępujący organizm rolniczy. Warto sobie uzmysłowić, jak w obrębie tego organizmu każda kultura — stosownie do gatunku i czasu wzrostu (a więc rośliny polowe w uprawie rolnej i warzywniczej, łąki i pastwiska, drzewa owocowe) — korzysta z działań preparatów: czy to preparatów polowych od siewu do dojrzałości, czy to innych preparatów, które przez kompost lub nawóz dostrajają żyzność gleby do właściwego dla roślin stosunku kosmosu i ziemi. Przeżywamy bezpośrednio, jak każde działanie aplikacyjne jest wprawdzie punktowo skierowane na to konkretne pole lub tę konkretną kulturę, lecz jak stąd promieniuje na całość organizmu gospodarstwa. Każda roślina, każda kultura otwiera się na kosmiczno-ziemskie otoczenie i sama staje się — aż w swej konfiguracji substancjalnej — jego obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
We współprzeżywaniu możemy spostrzec, jak rolnictwo dopiero przez tę tkaninę działań i jej skutki zamyka się w całość organizmu — i tym bardziej, im bardziej gospodarcze wnętrze różnicuje się w wielość wzajemnie powiązanych funkcji organowych. Możemy sobie zbudować obraz tego, jak przestrzenne sąsiedztwo roślin polowych splata się ze sobą w tak samo żywych relacjach, jak ich następstwo w płodozmianie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Patrząc na całościowy zakres działania preparatów w biegu roku, możemy zauważyć, jak idee zaczerpnięte z badania duchowego — żyjące dotąd jedynie w nas — przez naszą pracę stają się czynne na zewnątrz, w przyrodniczym powiązaniu gospodarstwa, i podnoszą je do tego, co Rudolf Steiner nazywa «eine wirklich in sich geschlossene Individualität» («prawdziwie zamkniętą w sobie indywidualnością»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wprowadzając temat preparatów nawozowych, Rudolf Steiner wskazuje na fakt, że rolnictwo z konieczności uprawia «Raubbau» (rabunek gleby). Wraz ze strumieniem towarów opuszczających gospodarstwo uboższa biegun głowowy i biegun przemiany materii rolniczej indywidualności w substancje i siły.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zadaniem nawożenia jest tu przede wszystkim stworzenie wyrównania. W odniesieniu do substancji i sił dokonują tego nawozy pierwszego stopnia z ożywionej przyrody roślin i drugiego stopnia z uduchowionej duszą przyrody zwierząt. Dla tych substancji i sił, które ożywiają ziemię w wyższym sensie i których człowiek potrzebuje jako pokarmu w toku swojego duchowo-duszewnego rozwoju, muszą stać się czynne siły z kosmosu — a ziemia musi najpierw zostać uczyniona na nie podatną. Do tego potrzeba nowych kompozycji substancji, których nie ma w przyrodzie, zdolnych ożywić martwe bycie materii i na powrót otworzyć ją na jej duchowe źródło. «Materia» — tak głosi wynik badania duchowego Rudolfa Steinera — «jest zbudowana w tym sensie, w jakim Chrystus stopniowo ją urządził».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ten ściśle zgodny z prawami układ substancji zastajemy jako owoc ewolucji. W naukach przyrodniczych jest on przede wszystkim przedmiotem chemii. Trzeci stopień nawożenia polega zatem na tworzeniu kompozycji substancji i sił, które z dokonanego dzieła królestw przyrody wychwytują określone owoce ewolucji i wprowadzają je w nowe wzajemne relacje. Do tego wskazuje drogę antropozoficzna nauka duchowa — drogę, na której w wolności człowieka leży nawiązanie do ewolucyjnego działania Chrystusa. W tym można widzieć sens i znaczenie preparatów biologiczno-dynamicznych. Metodyczny szkielet ich sposobu wytwarzania wywodzi się z trójczłonowości człowieka według ciała, duszy i ducha, a także — wpatrując się w przyrodę — z «Tria Principia» Paracelsusa, z Sal, Merkuriusza i Siarki, ze sposobu oglądu średniowiecznych alchemików nawiązującego do dawnej wiedzy misteriów. Ta trójność w jedności pojawia się w nowożytności u różokrzyżowców, filozoficznie u Hegla jako «teza, antyteza i synteza» oraz w przyrodoznawstwie Goethego {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w zasadzie «polarności, metamorfozy i wznoszenia». Trójność w jedności, czyli trójczłonowość, jest immanentna wszelkiemu bytowi — w przeszłości, teraźniejszości i przyszłości, czyli trynitarnie wyrażając: w «Ojcu, Synu i Duchu Świętym».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myślenie w kategoriach polarności jest kluczem do rozumienia ewolucji. Konstytuuje ono wręcz sposób, w jaki Goethe obserwował przyrodę; wzorcowo wykłada go w swojej «Metamorfosis roślin».&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako człowiek oka Goethe opierał swe badania na tym, co z rośliny jest widzialne jako nadziemna postać — jej część podziemna, korzeń, pozostawała poza zasięgiem wzroku. Gdy włączymy i ją — trzeba w akcie abstrakcji uczynić niewidzialne widzialnym, odsłaniając korzeń z ziemi — staje się uchwytna naocznie polarność korzenia i kwiatu. Prajedność rośliny rozszczepia się w tym, co ziemskie, na dwa bieguny. To, co łączy je merkurialnie, to dźwigana ku górze wraz z łodygą następstwo liści. Liść naocznia środek między biegunami. W wznoszeniu tej trójności postać rośliny jawi się jako całość, która w kwiecie najczyściej staje się obrazem swej istoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trójność jest w zarodku nasienia zarysowana delikatnie i jako przynależna sobie wzajemnie. Wychodząc od środka, od pączka zarodkowego, różnicuje się i wyodrębnia korzeń ku dołowi, pęd ku górze. Wszędzie w dziele stworzenia przyrody znajdziemy środek między dwoma biegunami — determinowany jednak w swych merkurialnych funkcjach. W trójności korzenia, kwiatu i środkotwórczego liścia roślina jest dziełem doskonałym. To samo dotyczy tego, co w człowieku jest przyrodą — jego ciała i jego organów. Organ skóry na przykład, który dzieli się na unerwioną, zmysłowo czynną naskórkę (&#039;&#039;Epidermis&#039;&#039;), przetykaną krwią skórę właściwą (&#039;&#039;Corium&#039;&#039;) i czynną w przemianie materii tkankę podskórną (&#039;&#039;Subcutis&#039;&#039;). To samo odnosi się do organizmu rolniczego: zmysłowa funkcja skał w głębinach, aktywność trawienia wiatru i pogody w wyżynach oraz — jako człon środka — gleba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inaczej staje się dla człowieka, gdy zaczyna w wolnym samostanowieniu przejmować panowanie nad duszą. Wtedy uczy się, jak wyraża to Goethe, «belehren seine Organe» («pouczać swoje organy»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Uczy się wychowywać swą duszę — rytmicznie pośredniczącą między duchem a ciałem — do coraz wyższych stopni {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samodzielności. W takiej mierze, w jakiej do tego dąży — a jest do tego przeznaczony — wychodzi krok za krokiem ze swego związania z ciałem, a zarazem ze zmysłowego związania z przyrodniczym bytem. Wznosi się ponad przyrodę, a zarazem w niej się zakorzeniony. Czyż nie musi czuć się wezwany, by ofiarować naturalnemu bytowi ziemi coś, czego ta nie może mieć z siebie samej, czego musiałaby się na zawsze wyrzec? Owszem, wszelkiego rodzaju zwrócenie się niesione miłością jest tu potrzebne. Lecz czy może ono ograniczyć się jedynie do gołej ochrony, do zachowania tego, co istnieje — czy też ziemi, która stała się dziełem, i wraz z nią kosmosowi musi zostać wszczepiona nowa zasada ewolucji, w sensie «stworzenia z niczego», którego nie powoduje żadna zewnętrzna konieczność, lecz które jako wolny czyn wyrasta z duchowo-duszewnego jestestwa człowieka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpowiadając na to pytanie — tak można przypuszczać — Rudolf Steiner z poznania strumienia czasów z przyszłości ukształtował preparaty biologiczno-dynamiczne, niejako jako «nawóz» dla strumienia czasów z przeszłości, który stał się dziełem sztuki stworzenia. Może to wydawać się pomyślane zbyt wielce. Lecz kto w poznaniu serca pielęgnuje praktyczny obcowanie z preparatami, może w głębszym odczuciu zdobyć pewność osądu, że ich stosowanie wyznacza pierwszy z możliwych początków w zarysowanym kierunku. Ich sposób wytwarzania podąża ściśle za zasadą trójności — lecz w nowy sposób; nie artykułuje się stosownie do danej prajedności, lecz buduje się z wytworów minionych linii ewolucji. Te wytwory — to, co fizyczno-mineralne (kiesel) ziemi, to, co ożywione z królestwa roślin (kwiaty) i to, co uduchowione duszą z królestwa zwierząt (organy) — tworzą bieguny polarności, która nie jest dana przez przyrodę. To, co odnosi te końcowe wytwory ewolucji do siebie nawzajem, a tym samym daje powstać nowej polarności, i co wznosi ją do syntezy nowej trójności — to prowadzona ideą wola człowieka. Idea i wola są kształtodawcami nowego środka (zob. Ryciny 23, 24, 25), nowych kompozycji substancji będących nośnikami sił fizycznych, eteryczno-żywotnych, astraliczno-duszewnych i duchowych. Na drodze badania duchowego złożono w serca i ręce ludzi dobro mądrości, idee, które w przemianie mogą kontynuować — jako wolny czyn — «dzieło» układu substancji przez «Chrystusa». Nowe układy substancji w preparatach są wynalazkami badania duchowego z nadzielelementy przyrody, jak synteza amoniaku jest wynikiem badania {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przyrody anorganiczno-fizycznej, a technologia atomowa — przyrody podprzyrody. W pierwszym przypadku chodzi o podniesione do rangi sztuki posługiwanie się kompozycjami substancji ze sfery życia, duszewności i ducha, by ożywić skazaną na śmierć materię, «to, co stałe, ziemiste». W obu pozostałych przypadkach grozi albo skarlenie siły rodzącej życie z natury roślinnej, albo unicestwienie bytu wszelkiego stworzenia na Ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zbliżenie do rozumienia substancji wyjściowych do preparacji ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przedstawicielem królestwa mineralnego jest kryształ kwarcu, a także ortoklaz (skaleń potasowy); z królestwa roślin pochodzą krwawnik pospolity (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), rumianek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), pokrzywa zwyczajna (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), kora dębu (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), mniszek lekarski (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) i waleriana (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z królestwa zwierząt wchodzą w grę nawóz krowi oraz pojedyncze organy, przede wszystkim krowy, a w jednym przypadku szlachetnej zwierzyny łownej. Wszystkie te substancje wyjściowe są końcowymi wytworami ewolucji o właściwościach, których nie można wyprowadzić z poszczególnych elementów ani z właściwości tych elementów, biorących udział w kompozycji substancji wyjściowych. Jak wielokrotnie już wskazywano, kryształ górski (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) spełnia w gospodarstwie przyrody rodzaj funkcji zmysłowej wobec sił, które jako siły kształtujące wpadają z najdalszego kosmosu i corocznie, w powtarzającym się rytmie, pomagają roślinom przybrać tę postać, którą przyjęły w toku ewolucji. Czy ta funkcja zmysłowa kwarcu, która pod ziemią — w przestrzeni korzeniowej — dochodzi do działania, może zostać tak przepolaryzowana, by nadziemnie, w obrębie listowia, metabolicznie czynna, wychwytywała planetarne działania?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odwrotnie: czy zamierające życie rośliny może zostać poddane takiemu procesowi przemiany, by pod ziemią pobudzało w korzeniu procesy zmysłowe wobec tego, co czysto mineralne w tym, co stałe i płynne? Tym pytaniom poświęcone jest osobno następne rozdziały.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przy preparacji preparatów kompostowych lub nawozowych pytanie wyjściowe brzmi: Jak można «to, co stałe, ziemiste», to znaczy to, co anorganiczno-martwe, zdesintegrowane do samego tylko żywiołu (K, Ca, Fe, Si, P), ożywić w nowy sposób? Substancje wyjściowe do tego dostarczają wymienione wyżej rośliny preparatowe oraz określone zwierzęta (osłony organów). To, co jest wspólne wszystkim roślinom — zdolność ożywiania tego, co mineralne, przez ich organizację życiową — przejawia się {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w roślinach preparatowych jako każdorazowo swoiste zdolności. Ożywianie oznacza tu, że fizyczno-ziemskie substancje zostają uniesione w strumieniące życie rośliny i zarazem wyobcowane ze swoich fizycznych właściwości. Potas na przykład, który z fizycznego punktu widzenia ma ściśle zarysowane właściwości, ujawnia teraz siłę stającą się widzialną i czynną przez «wyższe» żywe działanie rośliny — siłę, której «to, co niższe» nie może z siebie samego przywieść do zjawiska. Kiedy potas staje się w ten sposób żywym procesem, pojawiają się inne właściwości, jak na przykład utrzymywanie ciśnienia soków (turgor), stabilizacja tkanek — albo, w przypadku wapnia, nowe właściwości podziału i wydłużania komórek, wzrostu korzeni i budowania tkanek. To wyzwalanie substancji z ich związania z czysto fizycznymi właściwościami postępuje w miarę jak nadzmysłowa organizacja życiowa rośliny przenika się w zewnętrzną postać, to znaczy zarazem w niej obumiera. W obszarze korzenia wciąż dominują właściwości solne. Tracą się w procesach wzrostu zieleniejących liści i postępująco w następstwie liści od dołu ku kwiatu. Ten ukryty proces, rozgrywający się początkowo w obszarze tego, co wodniste, przejawia się — wstępując — w sferach oddziaływania powietrza i ciepła: w coraz doskonalszym ukształtowaniu liści, w wykształceniu kwiatu i substancjalnie w powstawaniu wysokozłożonych białek, substancji aromatycznych i zapachowych. Właściwości zatem, które substancje przyjęły w obszarze wegetatywnego wzrostu liści, zanikają znowu ku kwitnięciu. W kwiecie zjawia się praobraz rośliny. W nim, w obszarze działania ciepła, wyobcowanie substancji od jej fizycznych właściwości — a tym samym stopień jej otwarcia na kształtujące siły organizacji życiowej rośliny — osiąga swój szczyt. Zewnętrzną sygnaturą tego dziania się jest rozjaśniający kwiat, rozsypujący się pyłek i rozlewające zapachy. Na drodze stopniowego ożywiania i udoskonalania ów ziemski proces substancji otwiera się w kwiecie na oddziaływania kosmicznego obrzeża. Może się to otworzyć dla anschauung, gdy ktoś wczuje się w gest bezwolnie ku górze wznoszącego się kwiatu, zwracającego się ku kosmosowi. To udoskonalanie soków&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; — można też, w sensie Goethego, mówić o oczyszczaniu ku górze soku ziemskiego, o wstępującym strumieniu solnym i wodnym ksylemu — albo wyobcowanie strumienia substancji {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jego czysto fizycznej natury — znajduje w kwiecie, w obszarze objawiającego się praobrazu rośliny, swój szczyt i zakończenie. Poza kwiatem roślina nie może się już bardziej wznosić. Kwiat jednak więdnie, ledwie zakwitnął. Roślina powraca do ziemi — albo jako nasienie, albo w postaci swoich organicznych wytworów, które przetwarzają się w ziemi w humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W swoich organicznych procesach organizacja życiowa rośliny utrzymuje w ruchu przyjętą z otoczenia martwą substancję: «To, co martwe, przemienia się w to, co żywe.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To jednak obumiera w formę roślinnych organów, np. liścia, kwiatu. Nasuwa się pytanie, czy strumieniący aż do kwiatu, tam jednak dobiegający końca, otwarty ku kosmosowi strumień substancji może zostać zachowany — owszem, na wyższym szczeblu odnowiony. Można przypuszczać, że było to wyjściowe pytanie Rudolfa Steinera w poszukiwaniu substancji nawozowych, które mogą «sam ziemski, stały pierwiastek ożywiać». Odpowiedź z badania duchowego mogła brzmieć chyba tylko tak: Unieść ożywiony przez roślinę ziemski strumień substancji w sferę właściwą wyższej naturze zwierzęcia. Albowiem w zwierzęciu żywa substancja pozostaje w ruchu dzięki jego organizacji astralnej, która wkształca organy w strumieniące życie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W czynności organów zwierzęcia życie, które w roślinie obumiera w formę, jest trzymane w strumieniu; czysto żywa substancja rośliny staje się w zwierzęciu substancją odczuwającą. Czy istnieje zatem — pytamy raz jeszcze — droga, by ożywioną przez roślinę ziemską substancję przeprowadzić ponad przepaścią istniejącą między królestwem roślin a królestwem zwierząt i wynieść ją w obszar uwewnętrzniających sił duszy? Że ta przepaść nie istnieje absolutnie, pokazują lecznicze działania pewnych roślin na chore organy u człowieka i zwierzęcia — tak na przykład lecznicze działanie rumianku na choroby jelitowe, krwawnika na wzmocnienie oczyszczającej krew siły w procesie nerek i pęcherza. Lecznicze działanie opiera się przy tym na sposobie ożywiania swoistych ziemskich substancji przez organizację życiową danej rośliny leczniczej. To swoiste ożywianie ziemskich procesów substancji Rudolf Steiner ma na oku, gdy chodzi o przyrządzenie substancji nawozowej, w której ten proces substancji może być trwale trzymany w ruchu. Poprzedzające rozważanie ukazuje, że ku temu otwiera się droga, gdy uda się ustanowić bezpośredni związek z {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpowiednim organem, a tym samym z organizacją astralną określonego gatunku zwierzęcego. Takie związki Rudolf Steiner odsłonił na drodze badania duchowego. Chodzi o osłony organów, które razem z substancjami roślinnymi i działaniem sił ziemi i kosmosu stanowią podstawę preparacji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wartość tego wynalazku z badania duchowego może na tle współczesnego rozwoju technologiczno-przyrodoznawczego przybliżyć następujące rozważanie: Jak wielokrotnie wskazywano, w toku ewolucji, na drodze stawania się człowiekiem, królestwa przyrody wyodrębniły się z niegdyś duchowego, człowieka i Ziemię obejmującego stanu pierwotnego.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; To stawanie się zastygło w zmysłowo dostępnym dziele stworzenia: martwe minerały są oddzielone od ożywionego świata roślinnego, a ten od uduchowionego duszą królestwa zwierząt. Przyglądając się przyrodzie, można o każdym zmysłowo dostępnym zjawisku mówić jako o końcowym stanie, który zastygł w doskonałość. Kryształ jest takim stanem, podobnie kwitnąca roślina, jak i zwierzę przeżywające swoją naturę. Czy kryształ górski może być doskonalszy, niż jest — tak samo mniszek lekarski czy dżdżownica, ryba, ptak, owad lub ssak? To, co w królestwach przyrody zmysłowo nam napotrzeja, jest zastygłym w doskonałość dziełem stworzenia ewolucji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To dzieło stworzenia jest dziś punktem wyjścia wszelkiej technologii. Dotyczy to szczególnie martwej przyrody, dającej się ująć w ścisłe prawa przyrodnicze. Szuka się tajemnicy fizycznej substancji i tworzy się z niej na przykład technologię, która zmierza do wyzwolenia — przez ukierunkowane rozkruszanie substancji pojętej jako atom, a więc ewolucyjnego stanu końcowego — uwięzionej w niej energii. Ta uwolniona z martwej substancji energia okazuje się jednak w najwyższym stopniu wroga życiu. Ma moc unicestwienia ewolucji zastygłej w dzieło.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dowolnie wywołany proces atomowego rozpadu stanowi biegunowy przeciwieństwo podejścia leżącego u podstaw wytwarzania preparatów opryskowych i nawozowych. Przy ich wytwarzaniu to, co w przyrodzie rozdzielone, nie jest dalej rozdrabniane, lecz ewolucyjny stan końcowy — na przykład kwiat rośliny, organ zwierzęcy — zostaje wprowadzony w stosunek związkowy, dla którego czyste przyglądanie się przyrodzie nie dostarcza żadnej wskazówki. Przyroda jako czasoprzestrzenne «osiągnięcie» dostarcza materiału: rośliny lecznicze, organy zwierzęce oraz warunki glebowe w rytmach pór roku; konkretny {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stosunek związkowy między nimi natomiast odsłania badanie duchowe — i staje się rzeczywistością przez czyn człowieka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nowa kompozycja trzech królestw przyrody oznacza artystyczne nowe ukształtowanie. To jednak, co istotnie nowe i żywe, dzieje się z działalności ducha, z ludzkiego Ja, które staje się naczyniem dla twórczej boskiej świadomości, «siły Chrystusa».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jest to — w związku z duchem prowadzonym rozwojem duszy ludzkiej — droga, która z impulsów wolności pobudza do artystycznego tworzenia przy Ziemi, droga, przez którą stworzenie może być kontynuowane, odkąd ojcowskie bóstwo nie działa już bezpośrednio z zewnątrz w przyrodę. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Wytwarzanie i obsługa preparatów biodynamicznych ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Preparat z nawozu rogowego i krzemionki rogowej – wytwarzanie, stosowanie i skuteczność ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparat z nawozu rogowego ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W wznoszącym się i opadającym łuku letniego półrocza, czasu wydechu Ziemi, rosnąca roślina staje się obrazem sił działających w obrębie światła, powietrza i ciepła. Ten wzrost daje pokarm dla człowieka i zwierzęcia. Przede wszystkim to przeżuwacz, bydło rogate, pobiera wzrost łąk, pastwisk i polowych upraw paszowych. Ta pasza zostaje w akcie przeżuwania i trawienia przedżołądkowego wyniesiona na poziom duszewnego przeżycia. W substancjalnym rozkładaniu substancji roślinnej krowa osmakuje kosmicznie konstytuujące siły substancji roślinnej. Dokonuje «kosmisch-qualitative Analyse» (kosmiczno-jakościowej analizy) (por. rozdz. «Das Rind», s. 146 i nast.). W tej smakującej, analizującej czynności zmysłowej w przetwarzaniu paszy krowa przeżywa właściwości środowiska, z którego pasza pochodzi — szczególność siedliskowo-miejscowych warunków gleby i klimatu. Przeżuwając postrzega to wszystko jako potężne twory siłowe. W tym, skierowanym ku wnętrzu czujnie-skupionym, na zewnątrz zaś sennym stanie, jej ciało duszne, czyli astralny, łączy się całkowicie z ciałem eterycznym, a to ostatnie odbija mu zachodzące procesy fizykochemicznego trawienia. Z nieskończoną rozkoszą bierze dusza krowy udział w tym, co dzieje się w ciele: «Das ist eine ganze Welt, welche die Kuh sieht» (To jest cały świat, który krowa widzi).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nie może ona tego żywotno-duszewno-siłowego zatrzymać i rościć sobie do niego prawa, gdyż nie ma własnej istoty, nie ma Ja. Musi to siłowe, którym przeniknęła swą duszewną istotą, wydalić. To nadaje nawozowi krowiemu niepowtarzalną siłę nawozową — najwyższą i najbardziej harmonijną, do jakiej przyroda dochodzi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|345}} Przez lato pod bezpośrednim nasłonecznieniem wzrasta substancjalna kompozycja wzrostu paszowego. Pasące się stado krów postrzega to stopniowo w trawieniu. Jesienią proces dojrzewania paszy i jej kosmiczno-jakościowej analizy przez krowę osiąga swój punkt szczytowy. W obserwującym współprzeżywaniu możemy to sobie uprzytomniać. Stąd wyrasta rozumienie wskazówki Rudolfa Steinera, by jesienią zbierać z pastwiska krowie łajno potrzebne do następnej preparacji. W tym nawozie krowim mamy przed sobą w znacznej mierze amorficzną masę — końcowy produkt przemiany materii, który zawiera coś należącego istotowo do krowy, gdyż zostało przenikniete jej duszewną istotą, lecz przez nią nie przejęte na własność. Wydalając, dokonuje ona niejako wyrzeczenia. Nawóz krowi, pozostawiony samemu sobie, wtopić by się musiał w ogólny przyrodniczy proces tworzenia humusu. Zamiast tego odwracamy normalny tok naturalnego zdarzenia pierwszym teraz następującym krokiem preparacji (por. rysunek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaopatrujemy się w rogi krowie — rogi bycze są do tego nieodpowiednie — w miarę możności wyłącznie z własnego stada i wypełniamy nawozem ich wgłębienie. Róg krowi jest tworem polarnym wobec nawozu krowiego. Osadza się na głowie, na nerwowo-zmysłowym biegunie zwierzęcia, i jest wysoce zagęszczoną skórną formacją, zastyg&lt;br /&gt;
niętą w czystą formę. Róg nakłada się na kostny czop wyrastający bocznie z kości czołowej i swą wypełnioną powietrzem jamą komunikuje z zatoką czołową. Kostny czop przenika delikatna sieć żylna, zaopatrująca w krew skórę właściwą i naskórek odpowiedzialny za wzrost rogu. Dzięki intensywnemu ukrwieniu róg jest wyraźnie ciepły w dotyku. W tak tętniącym życiem rogu cztery fizyczne żywioły — stałe, ciekłe, powietrze i ciepło — skupiają się w rodzaj organu zmysłowego otwartego nie na zewnątrz, lecz do wewnątrz; jest to organ piętrzący i koncentrujący ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|rysunek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako gęsta powłoka formowa promieniuje z powrotem do organizmu trawiennego to, co przez krwiobieg wznosi się z niego ku głowie. Można powiedzieć, że bydło rogate potrzebuje wsteczno-promienistej funkcji rogów, by konfigurować twory siłowe z procesu trawiennego — czy są to nieświadome Imaginacje? — w należytą siłę nawozową.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z wypełnieniem rogów dokonuje się pierwszy krok preparacji, a wraz z nim pierwszy krok emancypacji od naturalnego biegu przyrodniczego zdarzenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|rysunek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanowi on odwrócenie procesu przyrodniczego. To, co zostało wydalone na zewnątrz, wypełnia teraz przestrzeń wewnętrzną. Zagęszczony w czystą formę róg daje amorficznej substancji powłokę. Sami wstawiamy się między nerwowo-zmysłowy i metaboliczno-kończynowy biegun bydlęcia i tworzymy — prowadzeni wynikami badania duchowego — nowy związek między końcowymi produktami obu biegunów: rogiem i nawozem. To, co ewolucyjnie w życiu bydlęcia dobiegło końca w dwóch kierunkach, tworzy w swym połączeniu punkt wyjścia nowej drogi rozwoju. Kto chce ocenić tę czynność — jak i następne kroki preparacji — w jej doniosłości, musi skierować uwagę na trzy wspomniane drogi badania: na wskazujący drogę związek idei, na doświadczenie woli w samej czynności i — pośrednicząc między oboma — na obserwowalne stany rzeczy, które w poznawaniu przejawów życia bydlęcia pouczają nas o znaczeniu nawozu krowiego i rogów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W drugim kroku preparacji rogi zostają, bezpośrednio po napełnieniu, zagrzebane w ziemi i spoczywają w niej przez zimę. Roślinność wycofała się w stany zarodkowe, ziemia żyje duchowo w stanie czujnego zmysłowo wdechu i jest w żywiołach wody i stałości wystawiona najsilniej na siły krystaliczotwórcze sfer gwiazd stałych.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ponownie odwracamy proces przyrodniczy — drugi krok emancypacji od naturalnego biegu — mianowicie tak, że amorficzna substancja nawozu, która naturalnie wtapiałaby się w humusowe procesy lata, wystawiona jest teraz na siły krystaliczotwórcze zimy. Po przestrzennym odwróceniu następuje odwrócenie w czasie. Nawóz krowi staje się podatną matrix dla sił, które — pośredniczone przez fizyczne stany elementarne stałości i ciekłości — promieniują w ziemi do wgłębienia rogu i piętrząc się skupiają w masie nawozu jako kształtująca siła nawozowa. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparacja w rytmie cyklu rocznego ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wiosną wyjmujemy rogi z ziemi — trzeci krok emancypacji — wytrząsamy zawartość i trzymamy w rękach nową substancję o nowych właściwościach. Ta substancjalna nowość otrzymuje znaczenie i działanie przez opisany proces stawania się, który przeszła. Gotowy preparat jest — za sprawą sił działających przez zimę pod ziemią — nową substancją «przeniknięta i przetkana duchem»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Widzi Pan zatem, że teraz, gdy wchodzimy w czas kiełkującego, pączkującego życia, nie możemy mówić o materii przetkkanej duchem, jak w zimie w odniesieniu do Ziemi, lecz musimy mówić o duchu przetkkanym materią.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Rysunek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparat z krzemionki rogowej ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces wytwarzania preparatu z rogu krzemiennego przebiega polarnie wobec pierwszych dwóch kroków przy przygotowaniu nawozu rogowego (Rysunek 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przeciwieństwie do nawozu jako produktu metabolizmu lata, krystaliczny kwarc jest reprezentantem zimowego działania Ziemi: «Kiesel» (kwarc, kryształ górski) jest «zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Krzemionka jest ogólnym zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Stawia on najsilniejszy opór siłom wietrzenia. W pierwszym kroku emancypujemy kwarc z jego naturalnego krystalicznego bytu: rozbijamy jego krystaliczną strukturę, mielimy go jak najdrobniej, czynimy go tedy amorficznym. Następnie zarabiamy mączkę kwarcową z odrobiną wody i wypełniamy nią rogi krowie. I tutaj, w tym pierwszym kroku preparacji, dokonuje się wywrócenie na lewą stronę: to, co zewnętrzne, staje się wewnętrznym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Rysunek 24]]). Tak samo dzieje się w kroku drugim, na drugiej stopni emancypacji. Kwarc, bliski siłom zimowym, staje się substancją letnią przez to, że wypełnione rogi zakopuje się wiosną w ziemi i spoczywają tam przez lato. Kwarc przybliżony do stanu amorficznego staje się teraz podatną matrycą dla przeważających latem sił metabolizmu w cieple i powietrzu. Uchwycone i odbite od wewnętrznej wklęsłości rogu krowiego, koncentrują się one w tak przygotowanej mączce kwarcowej. Zostaje ona w ten sposób zdolna do zatrzymywania i zachowywania sił letniego działania — tak jak nawóz rogowy zatrzymuje siły zimowego działania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nasuwa się pytanie, dlaczego rogi z krzemionką zakopuje się na lato w ziemi, zamiast wystawić je bezpośrednio nad ziemią na działanie sił pracujących w cieple, świetle i powietrzu. Moje rozważanie w tej kwestii jest takie, że nie chodzi o koncentrację sił w rogu krowim w takiej postaci, w jakiej działają one bezpośrednio nad ziemią, lecz raczej o te same siły, o tyle, o ile są one wchłaniane przez wapno pod ziemią i przez to — pośrednio, za pośrednictwem gliny — stają się czynne we wzroście roślin poprzez korzeń.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy jesienią, na Święto Świętego Michała, wydobywamy rogi ponownie z ziemi — trzeci krok emancypacji — otrzymujemy wraz z ich zawartością znowu nową substancję o nowych właściwościach: preparat rogu krzemiennego. Jego istota i jego znaczenie wynikają z opisanych trzystopniowych kroków emancypacji z czysto naturalnego dziania się — poprzez ideę i wolę człowieka. Gotowy preparat jest naznaczony substancjalnym działaniem w {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ziemi podczas lata; jest on koncentratem «ducha przetkkanego materią».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — nawóz rogowy i preparat rogu krzemiennego — powstają jako kompozycje substancjalne nie jako kontynuacja prawidłowości, która tkwi w przyrodzie. Ta wyczerpuje się w tym, co przyroda w sezonowym dzianiu się wytwarza jako formacje: gleba, nawóz, kwarc, róg. Oba powstają poprzez trójkrotne wywrócenie na lewą stronę z przestrzeni w czas i z powrotem w przestrzeń. Gdy usiłujemy przeżyć to współmyśleniem we własnym wykonaniu — w duchu trzech dróg badawczych {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— może się coraz szerzej odsłaniać ukryty sens tego procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces mieszania ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpośrednio przed zastosowaniem następuje — w jednakowy sposób dla obu preparatów, lecz każdy z osobna — czwarty krok preparacji, a tym samym czwarty stopień emancypacji: mieszanie, to znaczy przeprowadzenie stałego, ziemistego stanu preparatów w stan ciekły ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Niewielką ilość substancji preparatu (nawóz rogowy — najwyżej cztery zawartości rogów na hektar; preparat rogu krzemiennego — szczypta na czubku noża = 3 do 4 g/ha) miesza się przez godzinę w rytmicznej zmianie w wodzie o temperaturze ręki. Najlepiej robi się to pałką mieszającą, przymocowaną ruchomo do sufitu lub belki poprzecznej, która zanurzona jest miotełką mieszającą w beczce napełnionej wodą. Zaczyna się od tego, że przez okrężne, obwodowe mieszanie wprawia się powoli masę wody w ruch. Przez trwające bez przerwy przyspieszanie miotełka mieszająca wędruje ku centralnej osi, ku tworzącemu się lejowi wirującemu. W nim prędkość obracającej się wody osiąga maksimum; ku ściance beczki zwalnia. W wirze istnieje tendencja do nieograniczonej prędkości ku centrum, stąd siła ssąca; ku obwodowi prędkość dąży do zera. Pomiędzy oboma biegunami, przez różnice prędkości, powstają wijące się warstwy wirujące zbliżające się do dwuwymiarowości, do idei płaszczyzny. Jednorodne ciało wody strukturuje się w ślizgające się po sobie płaszczyzny — zarówno w przestrzennym stosunku między centrum a obwodem, jak i czasowo, wznosząc się od stanu spoczynku wody aż po maksymalne rozwinięcie leja rotacyjnego.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Theodor Schwenk: &#039;&#039;Das sensible Chaos&#039;&#039;, Stuttgart 2010, 216 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Gdy ów lej osiągnie swoje maksymalne ukształtowanie — gdy dochodzimy do granicy własnych sił w dalszym przyspieszaniu masy wodnej — gwałtowne przeciwruchy miotełki niszczą lej: ustrukturyzowana masa wody załamuje się, popada w stan bezforemnego chaosu i przez chwilę zbliża się do stanu jednorodnego spoczynku, by następnie w przeciwnym kierunku zostać przyspieszona ku nowej formacji leja. Ciecz jest więc utrzymywana w rytmicznej zmianie polarności spokoju i ruchu, jednorodności i płaszczyznowego ukształtowania w budowie leja wirującego. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta wciąż na nowo, przez różnice prędkości w płaszczyznę się rozwiązująca masa wody staje się przez to jednocześnie podatną matrycą dla trójjakiego odcisku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* skoncentrowanego potencjału sił substancji preparatu,&lt;br /&gt;
* aktualnie działających kosmicznych konstelacji sił,&lt;br /&gt;
* indywidualnej ducho-duszy człowieka, która — działając przez wolę — inauguruje, kieruje i podtrzymuje ten proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mieszanie trwa godzinę. Czy ten wymiar czasu jest wybrany dowolnie — na przykład po to, by zapewnić, że działanie preparatu połączyło się z wodą — czy też gdzie tkwi głębszy sens? Odpowiedzi nie można szukać w przyrodniczym dzianiu się, lecz w kosmicznych rytmach, które są istotowo czynne w człowieku i w nim zachowały swój pierwotny źródłosłów. W perspektywie makrokosmicznej jest to dobowy rytm dnia i nocy, trwający 24 godziny. W tym rytmie Ziemi i Słońca żyje Ja, ducho-dusza człowieka, w stanach snu i jawy. Przez Ja-organizację układu nerwowo-zmysłowego, układu rytmicznego i układu przemiany materii i ruchu indywidualizuje ona rytmy makrokosmiczne i wyciska je w ciele fizycznym — na przykład jako rytmy oddechu i tętna. Długości fal tych rytmów oscylują w zakresie sekund i minut. W procesach nerwowo-zmysłowych częstotliwości skracają się do ułamków sekund, podczas gdy na przeciwległym biegunie — w działaniach przemiany materii — rozszerzają się do wymiaru godziny lub godzin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; W biegunie przemiany materii i kończyn żyje jednak wola, której aktywacja i deaktywacja przebiega w zakresie godziny — stąd na przykład «lekcja szkolna». To i samodświadczenie uprawniają do pewności, że godzinny wymiar czasu mieszania odnosi się do rytmu woli człowieka przemiany materii i ruchu. To on właśnie uruchamia i podtrzymuje proces mieszania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W nieświadomych głębinach woli żyje z kolei Ja; działa ono przez wolę w świat — tutaj w wodę, którą należy wprawić w ruch. Każdy, kto jest oswojony z mieszaniem preparatów, wie, że tę godzinę można wytrwać w stałej aktywności woli. Każdy człowiek wypełnia ten czas odcinkami w sobie właściwym rytmie, zgodnym z jego Ja żyjącym w woli. Każdy człowiek przez swoją wolę wyciska swój rytm w wodzie zdynamizowanej w ruchomych warstwach wirujących. Ten {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ludzki rytm woli jest — wobec wszystkich rytmów przyrody, mających swe źródło w makrokosmosie — jedynym i po raz pierwszy przez człowieka jako mikrokosmos wniesionym rytmem, który człowiek w toku tego trzeciego kroku preparacji wpisuje w przyrodnicze dzianie się.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Warte namysłu jest jeszcze i to: w procesie mieszania można widzieć mikrokosmiczne technologiczne przełożenie makrokosmicznego dziania się. Każda z planet ma sobie właściwe nachylenie osi w stosunku do Słońca i sobie właściwą prędkość obrotową. Wyraża się w tym indywidualna sygnatura poszczególnych planet, działanie «duchów planet». Pewien zapis w notesie Rudolfa Steinera brzmi: «In der Sphaere löst sich das Weltall auf / In der Axe bildet es sich / Mit der Sonne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; (W sferze rozwiązuje się wszechświat / W osi kształtuje się / Ze Słońcem.) Z tego można wyciągnąć wniosek dotyczący procesu mieszania: «duch człowieka» nadaje prędkość obrotową, a zarazem «oś» — to znaczy nachylenie ku pionie, wzdłuż którego prowadzona jest pałka mieszająca.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tym tle może wzrastać rozumienie tego, że Rudolf Steiner w sposobie swojego geisteswissenschaftliche-go przedstawienia przykłada wagę do mieszania ręcznego. Nie tylko dlatego, że przez wolę wciśnięte zostaje w zdynamizowaną ciecz coś z indywidualnego jestestwa duchowego człowieka — lecz zwrotnie odbiera on z tego procesu, który sam wywołuje, coś, co łączy się z nim istotowo. Mieszanie ręczne stwarza więc okazję, jak nigdzie indziej w całym dzianiu się preparacji, do poznawczego wnikania w procesy za pomocą wymienionych trzech dróg badawczych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tej okazji — zanurzenia się w procesowe dzianie się mieszania z przytomną świadomością — rezygnuje ten, kto oddelegowuje mieszanie maszynie. Odbiera sobie przez to grunt doznaniowy własnych wysiłków poznawczych. Pytanie, dlaczego miesza się przez godzinę, traci — przez wyłączenie ludzkiej woli — swój punkt odniesienia i staje się pozbawione sensu. Gdyby chodziło tylko o optymalne wymieszanie, byłoby to możliwe do osiągnięcia w ułamku godziny za pomocą odpowiednio skonstruowanych maszyn — jak na przykład &#039;&#039;Turbula&#039;&#039; Paula Schatza,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracująca według schematu ruchu wywróconego sześcianu. Ale o to nie chodzi. Kto miesza maszynami — jakiegokolwiek rodzaju — lub {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kaskadami wirujących muszli Johna Wilkesa (&#039;&#039;flow forms&#039;&#039;),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; powinien wziąć pod uwagę wskazówkę Rudolfa Steinera, że «man sich auch entschließen kann, allmählich in Surrogatmäßiges hineinzurutschen» (można również zdecydować się na to, by powoli zsuwać się w coś zastępczego).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problemem nie jest to, że maszyna mogłaby naśladować mieszanie ręczne i wytwarzać lewo- i prawoskrętne leje wirujące — surogatem jest to, że zamiast woli prowadzonej przez ducha, wytwarzającej indywidualny rytm, techniczny proces regulacji steruje przebiegiem z zewnątrz, w mechanicznym takcie. Rytm otwiera wzajemnie na siebie kosmos, Ziemię i człowieka — takt ich od siebie oddala.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mieszanie preparatów stwarza — w najlepszym tego słowa znaczeniu — wyróżnione godziny w z góry wyznaczonych rytmach pracy dnia. Te godziny należy kształtować. Może się to dziać przez to, że miesza się możliwie we dwoje, we troje lub w gronie szerszym, i że zaprasza się do współudziału ludzi z kręgu przyjaciół gospodarstwa. Z tego czynnego wspólnego działania w indywidualnym kształtowaniu rytmicznego procesu może wyrastać nastrój rozluźnienia, pogody i poczucia wolności w samookreślającej się czynności — nastrój, który ogarnia powagę, w której głębsze warstwy własnej istoty woli łączą się z dzianiem się mieszania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wyjątkowość mieszania preparatów otwiera trzy drogi badawcze na nowe wymiary ku pogłębiającemu się rozumieniu. Niezależnie od geisteswissenschaftliche wskazówek Rudolfa Steinera dotyczących sposobu mieszania oraz rozległego pola obserwowalnych faktów dotyczących tworzenia się i rozwiązywania wirów itd. — szczególnego znaczenia może nabierać samodoświadczenie w duszewnych czynościach myślenia, czucia i woli. Można przy tym uważnie zauważyć następujące doświadczenie: samoobserwacja wskazuje, że rytmiczne dzianie się procesu mieszania odzwierciedla się w stosunkach, w jakich w poszczególnych fazach duszewne czynności myślenia, czucia i woli stoją do siebie. Zanim zdecyduję się wprawić masę wody w ruch, te trzy siły duszy tworzą we mnie nierozdzielną jedność. Jestem całkowicie sobą i stoję naprzeciw zewnętrza. W tej chwili, gdy w świadomej czynności myślowej decyduję się poruszyć miotełkę, wola zaczyna orzeczniać się ku zewnętrznej czynności. To uzewnętrznianie się wzmaga coraz bardziej; moja wola musi bez przerwy, ani na chwilę {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nie popuszczając, wyprzedzać poruszaną wodę — aż moja siła woli napotka granice i nie będę już mógł zwiększać impulsów ruchu ku formowaniu leja. Równolegle do tego moje myślące świadomość coraz bardziej oddziela się we mnie od czynności woli i uwewnętrznia się do tego stopnia, że w zupełnym spokoju i podwyższonej samoświadomości spogląda na własną czynność woli. Moje przeżycie duszewne rozkłada się na spokój myśli i ruchliwość woli. W tym polu napięcia, które buduje się wraz z postępującą formacją wiru, może moje czucie — niezależnie od myślenia i woli — rozwijać się w duszewnej czystości i otwartości na ducha. Mogą wówczas nastawać chwile wzmożonej przytomnoduszności. Mogę wtedy czuć się — między spokojem a ruchem — jako jedno z zewnętrznym dzianiem się. Jestem w samym środku. Tu, w tym wolnym od zmysłowości czuciu, przywołanym przez własną czynność, tkwi chyba najgłębsze źródło, z którego mogę czerpać inspiratywną pewność co do prawdziwości obranej drogi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy wola do dalszego przyspieszania wody traci siłę, wkracza ponownie myślące świadomość i skłania wolę do tego, by przez gwałtowne przeciwmieszanie sprowadziła lej wirowy do upadku. Woda tworzy wówczas znowu w chwili punktu przełomu jednorodną jedność — i tak samo myślenie, czucie i wola, które przy tym akcie «staczają się» z rozdzielności w jedność, zjednoczają się na nowo. Z tego stawania się jednym dojrzewa następnie postanowienie ku nowej formacji leja w przeciwnym kierunku — i znowu siły duszy rozdzielają się od siebie. Tak dusza tka przez godzinę rytmicznie w procesie mieszania między odniesieniem do siebie a odniesieniem do świata. Przez tę bramę Ja wpisuje się rytmicznie w świat — i w tym samym rytmie świat wchodzi istotowo w Ja.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Der Trichter wird hier beim Rühren zum Real-Bild der Verbindungen von Welt und Ich. In der aufsaugenden Kraft des Trichters (erzeugt, oder besser zur Erscheinung gebracht, durch menschlichen Willen) bekommt das Substrat (und der Mensch) im Endpunkt durch das Unendliche die Verbindung zum Umkreis, von welchem aus die kosmischen Kräfte, die mit dem Werk gewordenen Material ihren Zusammenhang haben, von außen einstrahlen können und sich im Verwirbeln mit dem Substrat verbinden.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Lej staje się tu podczas mieszania realnym obrazem połączeń świata i Ja. W ssącej sile leja — wytworzonej, a raczej wywołanej do zjawiska przez ludzką wolę — substrat i człowiek otrzymują w punkcie krańcowym przez nieskończoność połączenie z obrzeżem, z którego kosmiczne siły, mające swój związek z materiałem stałym się dziełem, mogą z zewnątrz wpromieniowywać się i łączyć z substratem w wirujące przeplatanie się.) {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stosowanie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy oba preparaty zostały przeprowadzone ze stanu stałego w stan ciekły, zostają one bezpośrednio potem rozpylone w powietrze — nawóz rogowy grubszymi kroplami na glebę, preparat rogowo-krzemowy bardziej jako delikatna mgiełka drobnych kropel na rośliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). Używa się do tego odpowiednich urządzeń pracujących z niskim ciśnieniem i małą wydajnością przepływu (40 do 60 litrów na hektar lub nawet mniej). Nasuwa się myśl, by w tym procesie ważyć jedynie aspekt koniecznego rozprowadzenia. To jednak, co realnie się dzieje i co dostępne jest anschauung, jest rozwiązaniem się poruszanej w rytmicznej przemianie cieczy w stan otwierający się na żywioł powietrza — to znaczy ku powierzchni rozrastającej się w bezmiar w postaci kropel. Konfiguracja sił, która w chwili zastosowania — na przykład inna rano niż wieczorem — panuje nad polem, pastwiskiem, ogrodem i sadem w powietrzu i cieple i świetle, i może być odczuwana jako nastrój, odciska się w tę konfigurację sił, która w strumieniu czasu poprzedzających kroków preparacji skoncentrowała się w każdej drobinie. Poprzez rozwiązanie się mieszanej wody w najdrobniejsze krople powstaje wielość ośrodków i — ku powietrzu — peryferyjnych powierzchni granicznych, które w swej całości rozrastają się w niezmierzone. Błona skórna każdej kropelki migocze w opromienijącym ją świetle we wszystkich barwach i jest — biegunowo wobec wciągającej siły wiru mieszania — na powierzchniach granicznych swej kulistej postaci ze wszystkich stron otwarta na działające w żywiole powietrza siły obrzeża.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stosowanie nawozu rogowego następuje przy siewie na uprawioną glebę — najlepiej równocześnie w bezpośrednim połączeniu z siewem, ewentualnie po raz drugi w związku z pielęgnacją skóry gleby wiosną. Na użytkach zielonych terminy przypadają jesienią i wiosną, względnie po wypasie i po sianokosach, w sadownictwie — przed ruszaniem pąków i po zbiorach. W ciągu dnia, podążając za rytmem wdechu Ziemi, późne godziny popołudniowe są preferowane do mieszania i opryskiwania — zwłaszcza wtedy, gdy niebo jest pokryte chmurami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biegunowo wobec nawozu rogowego preparat rogowo-krzemowy stosuje się z reguły dwa lub więcej razy w czasie wzrostu i dojrzewania. Terminy wynikają z wczucia się w rytmy wzrostowe poszczególnych kultur. Jako ogólna zasada dla wyboru terminu może obowiązywać, że preparat rogowo-krzemowy harmonizująco wspiera tę fazę wzrostu i dojrzewania, w której dana kultura właśnie się znajduje. W ciągu dnia {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
będzie się — podążając za procesem wydechu Ziemi, a tym samym za wznoszącym się prądem soków — mieszać we wczesnych godzinach rannych i opryskiwać wciąż jeszcze rosą zwilżone uprawy. Natomiast w fazie dojrzewania kultur owocujących wegetatywnie, jak rośliny okopowe itp., należałoby preferować opryskiwanie działające na zstępujący prąd soków — późnym popołudniem, ku wieczorowi. Terminy stosowania obu preparatów nie podlegają żadnej ogólnej regule, lecz temu osobistemu stosunkowi, jaki ma się do swoich kultur w odniesieniu do całości gospodarstwa. Wynikają one — i to często z wielką stanowczością — z siły intuicji, gdy na przykład w pracy się zatrzymujemy — czy to wieczorem, czy to podczas przechodzenia przez pola — i trwając w obserwacji, skupiamy się nad tym, co przeżyte.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparaty przebyły na dotychczasowej drodze wstecz stany żywiołów ziemsko-stałego, wody i powietrza, i w cieple rozwiązują się w czasie i miejscu, gdzie przybyły w formie kropel ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). W najkrótszym czasie to, co substancjalnie uchwytne, co ponderalne, zostaje albo wchłonięte przez ziemię, albo odparowane. Przez stan ciepła staje się skuteczne to, co jest czystym działaniem siłowym pewnej Geistigkeit, co w toku preparacji skoncentrowało się w zagłębieniu rogu — w nawozie względnie w krzemieni. Trzeba zewnętrznie i wewnętrznie towarzyszyć tej czterostopniowej drodze, by właściwie rozumieć sposób wyrażania się badacza duchowego odnośnie do działania: «jak nawóz rogowy uderza od dołu ku górze, tak tamten (preparat rogowo-krzemowy) pociąga z góry».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mówi się o czystych działaniach siłowych w tym, co żywe, powstałych w przejściu przez określone zdarzenie przestrzenno-czasowe. Działają one teraz na powrót w ziemskie warunki przestrzeni i czasu tak, że roślina — od kiełka przez wzrost pędu aż po dojrzałość owocu i nasienia — może rozwijać się zgodnie ze swoim typem i warunkami stanowiska oraz wpisywać się w pionową oś Ziemia-Słońce. To, co istotne, żyje w cieple i przez ciepło się objawia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparat z nawozu rogowego rozciąga swe działanie pod ziemią — obrazowo mówiąc w głowie indywidualności rolniczej, w przestrzeni korzeniowej. W tym sensie jest on «nawozem głowowym» (Kopfdünger). Nawozi on procesy pod ziemią,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pokrewne procesom nerwowo-zmysłowym w ludzkim czole ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). Pobrał te nawożące siły w czasie spoczynku rogów w zimowej ziemi, w tym czasie, gdy w sposób naturalny działają one najintensywniej we wnętrzu Ziemi. Mamy zatem w nawozie rogowym do dyspozycji «nawóz zimowych sił» (Winterkräftedünger), który polarnie wobec pory zimowej można stosować dowolnie, odpowiednio do terminów siewu roślin kulturowych — od wiosny przez lato aż do jesieni. Przemianoławobec aktywny metabolicznie nawóz krowi przemienił się w nawóz aktywny zmysłowo, który wzmacnia własną aktywność korzenia wobec czysto mineralnego podłoża gleby. «Wychowuje» on zdolność zmysłową korzenia, wyrażającą się na przykład w umiejętności udostępniania minerałów — «korzeń roślin […]: jest okiem, ale okiem słabym».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 24. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ten stan rzeczy odzwierciedlają badania eksperymentalne, które pokazują, że korzeń rośnie bardziej zgodnie z typem gatunkowym, rozgałęzia się delikatniej, wnika pionowo głębiej w glebę, a tym samym udostępnia sobie większą objętość gleby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|358}} Preparat rogowo-krzemowy rozciąga swą skuteczność nad ziemią — w strefie pędu i liści. Tutaj, w «brzuchu» indywidualności rolniczej, w wymianie z powietrzem, ciepłem i światłem panuje intensywna działalność metaboliczna ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). W tej wzajemnej relacji sił obwodowych z jednej strony oraz wznoszących się i zstępujących soków roślinnych z drugiej — preparat rogowo-krzemowy działa harmonizująco. W tym sensie jest on dla rośliny «nawozem metabolicznym» (Stoffwechseldünger). Tę nawożącą siłę pobrał w czasie spoczynku rogów w letniej ziemi, w tym czasie, gdy te letnie siły metaboliczne działają najintensywniej. Krystaliczny, zmysłowo aktywny kwarc — reprezentant zimowej ziemi — przemienił się w toku opisanych kroków emancypacji w metabolicznie aktywny nawóz sił letnich (Sommerkräftedünger). Z jego pomocą możemy z kolei dowolnie indywidualizować wielki makrokosmiczny rytm biegu roku pod kątem tej kultury, którą właśnie uprawiamy. Otwiera on roślinę zarówno wobec jej środowiska, jak i wobec jej typu, jej duchowego praobrazowu. Ten ostatni występuje wyraźniej zarówno w wyglądzie zewnętrznym rośliny — na przykład w ukształtowaniu liści, w metamorfozie liścia — jak i w kompozycji substancji we wszystkich stadiach witalizacji, wzrostu i dewitalizacji, kwitnienia, dojrzałości i tworzenia nasion. W powiązaniu z preparatem z nawozu rogowego harmonizuje on procesy tworzenia owocu, dba — jak pokazują badania eksperymentalne,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|359}} — o fizjologiczny spoczynek w dojrzewaniu, a tym samym o właściwości jakościowe w konsystencji, barwie, zapachu i smaku, które — wykraczając poza próg tego, co czysto roślinne — stanowią o wartości odżywczej dla zwierzęcia i człowieka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nawóz rogowy i preparat rogowo-krzemowy wzajemnie się warunkują. Działają w osi Ziemia-Słońce, która w pionie korzenia i pędu się uzmysławia. Otwierają ponadto roślinę na siły obwodowe, co przejawia się w intensywnym rozgałęzieniu korzenia i ukształtowaniu systemu liściowego. Jednym nawożymy siłami zimy, drugim — siłami lata. Nawożymy życie przez to, co niesie wszelkie życie. Są to substancje utrzymane w tym, co żywe, które wyzwalają siły indywidualizujące stanowiskowo rytmizujący stosunek Ziemia-Kosmos.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Istnieje wiele badań eksperymentalnych dotyczących preparatów do opryskiwania.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dostarczają one w tym lub owym kierunku potwierdzenia ich skuteczności. Temu, kto pyta o ich istotę i znaczenie, rozumienie będzie wzrastać w takiej mierze, w jakiej uda się — trzema wymienionymi drogami badawczymi — otworzyć sobie duchowo-naukową podstawę idei, poznawczo uobecnić sobie związki przyrodnicze z nią związane w całości organizmu rolniczego i pozwolić się pouczać przez doświadczenie woli w działaniu. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Preparaty kompostowe lub nawozowe&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Współbrzmienie dwóch wymienionych stopni nawożenia z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody, pod kierownictwem trzeciego — ideami niesionej ludzkiej pracy — jest dziedzictwem zachodnio-chrześcijańskiej kultury rolnej. Teraz, gdy mądre instynkty tego dziedzictwa zanikły, moralne impulsy w praktyce nawożenia muszą być zdobywane z myślącej kontemplacji mądrości, która skrycie działa w przyrodzie. Jest ona wyrazem makrokosmosu działającego z przeszłości. Sama przyroda troszczy się o ułożenie substancji w nawozie krowim, w kompoście roślinnym i w kryształach ziemi. Ułożenie to powtarza się według praw mądrości kosmicznej przeszłości. Gdy kryształ soli rozpuszcza się w wodzie, przez odparowanie znowu powstają kryształy soli tego samego rodzaju. Z nasienia rumianku znowu wyrasta rumianek. Czy to ułożenie substancji, zestalone w «dzieło»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, «Michaelzukunft und Michaeltätigkeit», GA 26, Dornach 1998, S. 94 und 96.&amp;lt;/ref&amp;gt; może zostać ożywione w tym sensie, by otworzyło się na siły stającego się kosmosu? Czy to, co chrześcijańskie w rolnictwie przyszłości, polega na tym, że ułożenie substancji, które w makrokosmicznym rozwoju dobiegło końca, będzie mogło się w przyszłości przemieniać przez wolny czyn człowieka? Podstawowym tematem Kursu rolniczego Rudolfa Steinera jest ożywienie samej Ziemi. Temu celowi służą oba opisane już preparaty do opryskiwania — «nawóz rogowy i preparat rogowo-krzemowy». Następuje teraz korowód sześciu preparatów kompostowych, czyli nawozowych, stosowanych jako dodatki do nawozów roślinnych i zwierzęcych, również w dawkach homeopatycznych. Rudolf Steiner otwiera ten korowód opisem preparatu z krwawnika, w którym temat metodyczno-kompozycyjny rozbrzmiewa niejako w pełni. Dlatego właśnie przy preparacie z krwawnika zostanie on opisany obszerniej. Odchylenia od tematu przewodniego przy wytwarzaniu innych preparatów pozwolą tym wyraźniej ukazać ich własny charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasada wytwarzania powtarza zasadę posługiwania się nawozami i ich współbrzmienia wyłaniającymi się z przyrody, teraz jednak na stopniu, który wznosi się ponad uwarunkowania przyrody. Nawożenie właściwe przyrodzie trwa w związaniu z gotowym «dziełem». Punktem wyjścia przygotowania preparatów są ułożenia substancji tego dzieła — «tworzywa» z trzech królestw przyrody, które przez rękę {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
człowieka zostają złączone, teraz jednak z idei poznania ducha. Idee te zawierają relację gotowego dzieła do jego podstawy istotowej; w praktycznym urzeczywistnieniu zapoczątkowują nowy rozwój.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szczegółowe opisy materiałów wyjściowych preparacji i samej preparacji przedstawili następujący autorzy, a mianowicie o:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* roślinach preparatowych — Jochen Bockemühl i Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — rozważanie, które prowadzi ku temu, by od kontemplacji postępować ku poznaniu istoty.&lt;br /&gt;
* «Pogłębione rozumienie istoty biologiczno-dynamicznych preparatów z punktu widzenia goetheańskiego, chrystologicznego i duchowo-naukowego» — Erdmuth-M. W. Hoerner.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktyczne posługiwanie się przy wytwarzaniu i stosowaniu preparatów biologiczno-dynamicznych, obszerne zestawienie Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozycja preparatu z krwawnika ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krwawnik jest przez Rudolfa Steinera określony jako «ein ganz besonderes Wunderwerk» («szczególnie osobliwe dzieło cudowne»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Diese Schafgarbe stellt sich in der Natur so dar, als wenn irgendwelcher Pflanzenschöpfer bei dieser Schafgarbe ein Modell gehabt hätte, um den Schwefel in der richtigen Weise zu den anderen Pflanzensubstanzen in ein richtiges Verhältnis zu bringen.» («Krwawnik ukazuje się w przyrodzie tak, jakby jakiś stwórca roślin posłużył się nim jako modelem, aby siarkę w należyty sposób wprowadzić we właściwe proporcje do pozostałych substancji roślinnych.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; I dalej: «Die Schafgarbe entwickelt vorzugsweise im Kalibildungsprozess ihre Schwefelkraft. Daher hat sie den Schwefel genau in der Menge, die notwendig ist, um Kali zu verarbeiten.» («Krwawnik rozwija swą moc siarkową przede wszystkim w procesie tworzenia potasu. Dlatego zawiera siarkę dokładnie w takiej ilości, jaka jest niezbędna do przetwarzania potasu.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «In der Schafgarbe verarbeitet der Schwefel den Kaliumgehalt so», («W krwawniku siarka przetwarza zawartość potasu w ten sposób»,) «dass er in der richtigen Weise sich verhält im organischen Prozess gegenüber dem, was nun den eigentlichen Leib, das Eiweißartige der Pflanze ausmacht.» («że zachowuje się we właściwy sposób w procesie organicznym wobec tego, co stanowi właściwe ciało rośliny, jej białkową naturę.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|362}} Siarka pośredniczy między tym, co duchowo-kosmiczne, a substancjami ziemskimi. Porządkują się one zgodnie z siłami duchowego praobraz u — na przykład krwawnika — i ukazują go w formie czy postaci tej rośliny. W żywym siarce można mówić jako o nośniku stwarzającego z ducha princypium, które wyraża się w formie, w kształtowaniu postaci. Potas jako sól odgrywa rolę nośnika substancjalnego princypium i jest tym samym reprezentantem tego, co ziemskie. We wzajemnym działaniu obu tych biegunowych princypiów dokonuje się w roślinie, stopniowo się wznosząc, tworzenie białka. Na każdym szczeblu swego ukazywania się — od nasienia aż po kwiat — roślina, a w szczególności krwawnik, jest obrazem tej polarności. Widzimy ją przed sobą w sposób czysto przedmiotowy, gdy kładziemy nasienie w ziemię. W nasieniu skupia się praobraz rośliny. Żyje w nim to, co kosmiczne, «jako forma rośliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nasienie otoczone jest próchnicą — kształtującym czynnikiem w sferze ziemskiej&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; — oraz mineralnymi składnikami gleby: krzemem, wapniem, gliną i solami rozpuszczonymi w wodzie. Otacza je więc ziemska substancjalność, która traci jednak swój charakter w tym stopniu, w jakim jej mineralne składniki są gruntownie skrystalizowane, a przez to nierozpuszczalne w wodzie — jak na przykład kwarc. W krysztale kosmiczny praobraz minerału ukazuje się jako forma. W rozpuszczonej substancjalności panują fizyczno-ziemskie prawa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy nasienie pęcznieje, pobiera z gleby wodę i rozpuszczone w niej sole. Kosmiczna forma rośliny wchodzi w relację z ziemską substancją. Z tej relacji kiełek rozwija się merkurialnie. To, co w nasieniu żyje kosmicznie jako forma rośliny, przekształca się w ziemską postać rośliny ukazującej się zmysłowo-fizycznie. W chwili pobierania ziemskiej substancji — na przykład potasu — substancja ta w pierwszym kroku już wyobcowuje się ze swojej fizyczno-ziemskiej prawności. W polu napięcia między stawaniem się ziemskim formy rośliny a potasem, który postępowo wyobcowuje się w organicznym przebiegu ze swej ziemskiej natury, tworzy się białko. W prasubstancji wszelkiego życia przenikają się kosmiczna forma i ziemska substancja. W tworzeniu białka — na przykład w strefie wegetacyjnej — proces potasowy parze i wzbiera od dołu ku górze, a z białka duch buduje postać rośliny, posługując się siarką jako swym pośrednikiem. W kształtowaniu roślinnego białka wolno nam widzieć punkt zwrotny, w którym kosmiczna forma rośliny zawęża się w ziemską, a reprezentant tego, co ziemskie — potas — otwiera się ku swemu kosmicznemu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prajestestu. Im bardziej więc krwawnik ukazuje swą zewnętrzną ziemską postać, tym bardziej potas wyswobadza się z uwarunkowania przez swe fizyczne właściwości. Na każdym szczeblu tej przemieniającej się wzajemnej relacji formy i substancji, stawania się ziemskim i stawania się kosmicznym, białko jest inne w swoim substancjalno-formalnym rozkładzie. W młodej roślinie i ku korzeniowi jest ono bardziej pokrewne potasowi, czyli soli (azotany, wolne aminokwasy); w roślinie dojrzałej i ku kwiatowi oraz dojrzałemu owocowi strukturyzuje się coraz bardziej złożenie. Staje się pokrewne siarce, czyli formie (Rysunek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W kwiecie ukazuje się w ziemskim dopełnieniu formy to, co w nasieniu żyło kosmicznie jako forma. Wszystko, co w nasieniu było zalążkiem stawania się postacią, wylało się w tę określoną formę. Istota rośliny nie może objawić się ponad to, czym ukazuje się w obrazie aż po kwiat. Z drugiej strony ziemska substancja — potas — w kwiecie jest najdalej wyobcowana od swego ziemskiego charakteru. W kwiecie wchodzi w najdelikatniejsze, kosmicznie wysubtelniałe kształtowanie substancji — na przykład w barwnym płatku kwiatu, w nektarze, w roztaczanym zapachu. To pierwsze — forma —&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|364}} wypełnia się całkowicie w ziemskim ukazaniu. Po jej formie rozpoznajemy bezbłędnie krwawnik — po zwartości jego łodygi, po rozpadzie blaszki liściowej w uporządkowaną wielość pierzastych odcinków rozchodzących się jak włócznie i po białych i różowych kwiatostanach rozświetlających się jak parasolki, wokół których na lekko wypukłym dnie kwiatowym zbierają się suche, zwarte i skupione wydające się pojedyncze kwiaty koszyczka. To drugie — substancja, która w ziemi ukazuje się jako potas o fizycznie dokładnie uchwytnych właściwościach — znika w procesie organicznym, nadaje mu pewne cechy, by następnie wznosząc się od liścia do liścia, przybliżona w kwiecie do kosmosu, przejść w jakiś stan zarodkowy. Niechaj kto spojrzy na kwiatostan krwawnika — zobaczy wysoki stopień ziemsko-fizycznego różnicowania formy, a zarazem ten gest otwierający się wobec kosmosu w bezwolnej oddaności. Nade wszystko ten delikatny, oddany gest — ale i barwa, zapach i smak — mogą służyć jako wskazówka, że w kwiecie proces substancjalny przybliża się w eterycznym wysubtelnieniu do stanów kosmicznych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak więc w kwiecie odzwierciedla się stosunek tego, co kosmiczne, do tego, co ziemskie — w formie i substancji — polarnie do kiełkującego w ziemi nasienia. Roślina objawia swą istotę w tym, że w kwiecie zamiera w formę, i w tym, że zarazem uformowany przez jej istotę proces substancjalny wpada w kwiecie w rodzaj kosmicznego stanu zarodkowego. Jakkolwiek zamknięty i doskonały może kwiat się wydawać, tak samo jest on jednocześnie otwarty i zarodkowy. Ten stan otwierającej się oddaności kosmosowi trwa tylko chwilę. Potem następuje z jednej strony impuls prowadzący do tworzenia indywidualnego nasienia, a z drugiej więdnie postać rośliny aż po kwiat i ulega humifikacji — tworzeniu próchnicy jako «nasienia uniwersalnego». Jak zachować ten status nascendi objawienia formy i utrzymywanej w ruchu eterycznej substancji w kwiecie? Jak można by — poniekąd między tworzeniem nasienia a tworzeniem próchnicy — wynieść to, co roślina osiąga w kwiecie, ponad postawioną przez naturę spiżową granicę? Jak można by nadać chwili kwiatu trwałość?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Można sobie wyobrazić, że Rudolf Steiner, badając w duchu i kierując wzrok ku krwawnikowi, stał przed takimi pytaniami. Odpowiedzi na te pytania sama tylko kontemplacja krwawnika dać nie może. Dalej prowadzi śledzenie działania krwawnika w organizmie zwierzęcym i ludzkim. Tam okazuje się on znaczącym środkiem leczniczym, zdolnym naprawiać «was an einer Schwäche&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|365}} des astralischen Leibes liegt» («to, co leży u źródła słabości ciała astralnego»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Proces kwiatowy krwawnika przedłuża się w jego zastosowaniu jako środka leczniczego w wyższe królestwo ciepłokrwistego zwierzęcia i w królestwo człowieka i tam, poza polem swego zewnętrznego ukazywania się, rozwija dobroczynne lecznicze działanie. Na tę relację krwawnika do czegoś, co jako duchowa i psychiczna rzeczywistość leży poza granicą jego ukazywania się, zwraca uwagę badacz duchowy. Nie daje to jednak jeszcze odpowiedzi na pytanie, jak zachować jako takie proces formy i substancji kwiatu. By to osiągnąć, Rudolf Steiner kieruje badawczy wzrok ku królestwu zwierząt, które w świecie swych organów z ciałem związaną mocą duszy nadaje trwałość chwili. Organizm zwierzęcy zamyka w sobie świat wewnętrzny, który u rośliny kwiatowej wydaje się odwrócony obrazem ku zewnętrzu. Ze szczebla zwierzęcości badacz duchowy zwraca wzrok ku krwawnikowi z pytaniem, który proces organiczny może zachować to, «was in der Schafgarbe ist» («co jest w krwawniku»).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tę moc ma «zwischen der Niere und der Blase sich abspielende Prozess, und dieser Prozess ist wiederum von der substanziellen Beschaffenheit der Blase abhängig» («proces rozgrywający się między nerką a pęcherzem, a ten proces jest z kolei zależny od substancjalnej właściwości pęcherza»).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Te warunki spełnia pęcherz samca — czyli zwierzęcia noszącego poroże — szlachetnej zwierzyny. Używa się zazwyczaj pęcherza jelenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przemiana materii płynów kończy się w pęcherzu. Wchłania on, koncentruje i wydala na zewnątrz to, co nerka — sprawująca pieczę nad przenikniętym duszą organizmem płynnym — uwalnia z wnętrza jako niepotrzebne. Czynność nerek i pęcherza pozostaje w uderzającym związku ze swym biegunem przeciwnym — skierowaną ku zewnętrzu czynnością układu nerwowo-zmysłowego. Dotyczy to przede wszystkim oka, a u jelenia poroża, które po obumarciu przez kilka miesięcy aż do zrzucenia staje się rodzajem wyczuwającego narządu zmysłów. Oko wydaje się — w swej budowie zdominowanej niemal wyłącznie przez prawa fizyczne — jak kawałek świata zewnętrznego, który «na kształt zatoki» wgłębia się w organizm.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Poroże wyrasta jako kość kończyny ponad głowę i zamiera dosłownie w przedmiot świata zewnętrznego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|366}} Tak żyje szlachetna zwierzyna z wysoko noszonym porożem i bacznym spojrzeniem w nieustannej cichej nerwowości, postrzegając swe otoczenie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko zachowuje się przy tym polarnie wobec pęcherza. Jak pęcherz wychwytuje i koncentruje materialny strumień substancji z przenikniętego duszą jestestwa wewnętrznego, tak odwrotnie oko — które wychwytuje to, co duchowe ze świata zewnętrznego, i koncentruje w obrazie spostrzeżenia. I jak pęcherz, wydalając, otwiera się na świat zewnętrzny, tak oko pośredniczy, wpromieniowując treść obrazu, jestestwu wewnętrznemu. Jak silnie spostrzeganie i wydalanie są ze sobą związane, przekonuje się ten, kto wyraźnie i niekoniecznie we właściwej porze wchodzi do obory. Krowy na chwilę uszają, i już przemiana materii staje się aktywna; zaczyna szumieć. U szlachetnej zwierzyny ten związek jest bardziej spolaryzowany ku stronie nerwowo-zmysłowej. W cielesnej otwartości zmysłowej przeżywa ona to, co kosmiczne w swym otoczeniu, i to odciska się w organizacji jej ciała. Tej pieczęci zawdzięcza pęcherz szlachetnej zwierzyny swą szczególną «substancjalną właściwość».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, czego jeleń doświadcza jako kosmicznej teraźniejszości, odciska się w substancjalnym rozkładzie cienkiej jak pergamin błony pęcherza. Jest ona w swym substancjalnym odciśnięciu przez siły kosmosu «niemal obrazem kosmosu» («fast ein Abbild des Kosmos»).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z drugiej strony pęcherz szlachetnej zwierzyny ma kształt niemal kulisty. Jako organ-powłoka zamyka wewnętrzną przestrzeń i tą silną postacią otaczającej przeobrażającej powłoki zachowuje ciągły bieg procesów rozgrywających się w jej wnętrzu. Jak wszystkie organy, pęcherz nosi w sobie — w formie i zachowującej funkcji — dziedzictwo przeszłego makrokosmosu. To, co czyni pęcherz szlachetnej zwierzyny tak wyjątkowym i tak odpowiednim do preparacji krwawnika w porównaniu na przykład z pęcherzem innych przeżuwaczy, to podwójność jego funkcji. W swej substancjalnej właściwości pozostaje on u zwierzęcia noszącego poroże w relacji do aktualnie działających sił makrokosmosu, w swej formie natomiast — do zachowujących, z przeszłości działających sił makrokosmosu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co w przyrodzie rozchodzi się w dwie całkowicie rozdzielne linie ewolucji — z jednej strony w proces siarkowo-potasowy, kulminujący w kwiecie krwawnika, a z drugiej w proces pęcherzowo-nerkowy, kulminujący w szlachetnej zwierzynie — są to ewolucyjne punkty końcowe. Badacz duchowy spogląda na kres drogi rozwoju w formie i substancjalnym rozkładzie i spogląda na stwórcze moce początku i ich dalszy rozwój. Z całościowego oglądu obu światów otwiera się pierwszy krok preparacji: kwiaty krwawnika są, lekko uciśnięte, napełniane w pęcherz jelenia tak, by były przez niego allseitig otoczone ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], I, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|367}} To, co wcześniej w kwiatach krwawnika — skierowane ku zewnętrzu — otwierało się w bezwolnej oddaności wobec kosmosu, wypełnia teraz przestrzeń wewnętrzną. To, co wcześniej jako pęcherz służyło całkowicie organizmowi wewnętrznemu — będąc w swej formie tworem przeszłego, a w swej substancji obrazem obecnego kosmosu — jest teraz przedmiotem świata zewnętrznego. Pęcherz jest tworem ciała astralnego jelenia. Wyjęty z jelenia, brakuje mu ciała astralnego. Na jego miejsce wstępują — w ekspozycji preparatu wobec otoczenia — wpromieniowania «Weltenastralleibu» (kosmosu) («kosmicznego ciała astralnego»). Wraz z tym pierwszym krokiem preparacji dokonuje się pierwsze wywrócenie na nice funkcji pęcherza. W naturze pęcherz jest organem procesu przemiany materii; teraz jako przedmiot w przestrzeni i czasie staje się w swej substancjalnej właściwości rodzajem narządu zmysłów wobec kosmosu. Z drugiej strony kwiaty — które w naturze bezwolnie otwierają się ku zewnętrzu — dostają się w wewnętrzną sferę organu, który przez organizm zwierzęcy tak jest ukształtowany, że przenika swą treść wolowo siłami zachowującymi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W drugim kroku preparacji zaczyna spełniać się to, co przez wywrócenie na nice w pierwszym kroku zostało ugruntowane ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], II, s. 363). Pęcherz jelenia z zawartością kwiatów zostaje zawieszony «an einem möglichst von der Sonne beschienenen Ort» («w miejscu możliwie dobrze nasłonecznionym»).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jest tam wystawiony na działanie sił fizycznego ciała Ziemi w żywiołach powietrza i ciepła oraz tego, co działa istotowo w pionie na osi środek Ziemi–Słońce. Możemy przyjąć, że to właśnie teraz jej substancjalna właściwość — udzielona jej przez kosmiczne doświadczenie jelenia — sprawia, że błona pęcherza staje się zmysłowo odbiorcza na to, co przestrzennie otacza ją jako fizyczne działanie sił. Ta sygnatura sił przestrzeni przesyconej słońcem w powietrzu i cieple — pośredniczona przez substancję pęcherza — udziela się zamkniętej substancji kwiatowej. I właśnie forma-powłoka pęcherza sprawia, że to, co zostało przyjęte, jest w kwiatach krwawnika zatrzymane i zachowane. W wywrotach pierwszego i drugiego kroku preparacji działanie obrzeża wyciska się w uniesione w eterycznie działanie potasu w kwiatach krwawnika. Utrzymuje ono — tak wolno to chyba rozumieć — eteryzowany proces potasowy w ruchu i przemienia go przez wyższe siły tego, co astralne, w «siłę kształtującą».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|368}} W trzecim kroku preparacji zakopujemy kule krwawnika «nicht sehr tief in die Erde» («niezbyt głęboko w ziemię»),&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak by były tam wystawione na działanie sił fizycznego&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ciała Ziemi w żywiołach płynnego i stałego oraz tego, co działa istotowo w kierunku pionowym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], III, s. 363). I znowu to substancjalna właściwość pęcherza zmysłowo pośredniczy masie krwawnikowej to, co w ciemności, w ziemi i wodzie żyje fizycznie w przestrzeni, a forma-powłoka trwale wyciska to w zarodkowy stan substancji kwiatów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W drugim i trzecim kroku preparacji masa kwiatowa krwawnika wystawiona jest na działanie sił fizycznego ciała Ziemi. Ma ono swą podstawę w czterech żywiołach, które w przyrodzie wielorako się mieszają i znowu rozdzielają, lecz w wielkim porządku rozstępują się — powietrze i ciepło ponad ziemią oraz płynne i stałe pod ziemią. W obu przestrzennych jakościach «Góry» i «Dołu», światła i ciemności, kule krwawnikowe zanurzają się jak zarodki kiełkujące. W nich zachowują się te przestrzenne jakości «Ziemskiego». «To, co Górne», zachowując się, przenika «To, co Dolne» i odwrotnie. Jakby skondensowana w jednym punkcie, znosi się biegunowość świata wyżyn i głębin, sąsiedztwo w przestrzeni i urzeczywistnienie fizycznego ciała Ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Drugi krok preparacji był dotychczas rozpatrywany jedynie pod fizyczno-przestrzennym względem. Dochodzi do tego aspekt czasowy. Kule krwawnikowe przebywają — zawieszone nad ziemią i wystawione tam na działanie sił ciepła i powietrza oraz światła słońca — od wiosny przez lato aż do jesieni ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], II, s. 363). W tym czasie, zwłaszcza latem, powietrze i ciepło oraz wilgotna powłoka Ziemi są przeniknięte przez eteryczne i astralne siły, które wpromieniowują się bezpośrednio ze słońca i z planetarnego obrzeża — szczególnie od planet podsłonecznych. To, co żyje duchowo w tych siłach, sprawia, że rośliny rosną; kształtują się w swej niewyczerpanej obfitości form. To działanie sił panujące jakby poziomo w cieple, powietrzu i wilgoci odbiera masa kwiatowa wewnątrz otuliny. I znowu to substancjalna właściwość pęcherza będzie pośredniczyć to, co żyje w następstwie czasu, a jej forma organiczna będzie zachowywać odciśnięcie każdej chwili.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W trzecim kroku preparacji kule krwawnikowe przebywają od jesieni przez zimę aż do wiosny w ziemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], III, s. 363). Tam przesycona wilgocią ziemia jest przepełniona przez eteryczne i astralne siły, które pośrednio — ze słońca i z planetarnego obrzeża, przede wszystkim od planet nadsłonecznych — działają na wzrost roślin. To, co żyje duchowo w tych siłach, wchodzi w relację z&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|369}} reprezentantami mineraliczno-krystalicznej natury Ziemi — z kwarcem (krzemem), wapnem i substancją gliniastą. Jako działanie pośrednie jest ono pośredniczone przez glinę w «kosmicznym prądzie wznoszącym»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; ku światu roślin i kształtuje się w nim — na przykład w barwach liści i kwiatów oraz w subtelniejszym substancjonowaniu dojrzewających owoców. Zanurzone w tym działaniu sił, kule krwawnikowe spoczywają w ziemi przez półrocze zimowe. I znowu to substancja organicznej powłoki będzie — w rodzaju czynności zmysłowej — pośredniczyć to, co postępuje w czasie, ku temu, co zarodkowe w masie kwiatowej, a forma będzie to zachowywać w tym, co zarodkowe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W drugim i trzecim kroku preparacji masa krwawnikowa jest w pionowej relacji przestrzennej wbudowana w fizyczne ciało Ziemi, a poziomo — w relacji do biegu roku, do rytmicznego powrotu powstawania i przemijania — w eteryczne i astralne ciało Ziemi. Te ostatnie różnicują się w wielość istot, które sprawiają zjawiska w biegu roku i rytmiczną następczość pór roku. Polarnie naprzeciw siebie stają zima i lato, a pomiędzy nimi przejścia — wiosna i jesień. Dla jakiegoś miejsca na Ziemi nie może być jednocześnie zimy i lata. Następują po sobie w strumieniu czasu. W wystawieniu kul krwawnikowych na procesy letniego półrocza w powietrzu i cieple, a następnie zimowego półrocza w wodzie i ziemi — to, co zarodkowe w substancji kwiatowej, pośredniczone i zachowane przez pęcherz jelenia, otrzymało wciśnięty w siebie cały bieg roku. W zawartości kwiatowej przenikają się jednocześnie wszystkie jakości czasowego następstwa w biegu roku. Letnie półrocze, zachowując się, przenika zimowe i odwrotnie. W tak preparowanym krwawniku działanie obrzeża całego biegu roku kondensuje się do punktu w jednoczesności — a tym samym w potencję nowych możliwości rozwoju.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W dalszym przebiegu preparacji krwawnika strumień substancji, który w kwiecie kończy się w stanie zarodkowym, zostaje wyniesiony ponad próg związania z przestrzenią i czasem. To, co w kwiecie krwawnika przez chwilę przeżywało się w bezwolnym geście — jako czysta potencja — otwiera się w przekraczaniu tej granicy na wyższą naturę sił. To, co substancjalnie zarodkowe, nie opada z powrotem w naturalne zdarzenie tworzenia nasienia i próchnicy, lecz kiełkuje — zapłodnione przez siły fizycznego, eterycznego i astralnego ciała Ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|370}} Rozpatrzmy podsumowująco trójkrok preparacji krwawnika z punktu widzenia człowieka, który go wykonuje. W krwawniku, podobnie jak w pęcherzu szlachetnej zwierzyny, makrokosmiczny rozwój dochodzi do swego końca. Panuje tam dopełnienie, tam nie idzie się dalej. Ludzki duch jednak potrafi — wzmacniając swą zdolność poznawczą — wnikać w duchowe głębiny bytu i stawania się. Zostały one otwarte dla obecnej świadomości w wynikach antropozoficznej nauki duchowej. Takie wyniki są zawarte w &#039;&#039;Kursie rolniczym&#039;&#039; Rudolfa Steinera i prowadzą do tego, by to, co w przyrodzie jest rozdzielone, lecz z początku pozostające ze sobą w relacji, jednoczyć w pierwszym kroku preparacji. Tak więc w zewnętrznym substancjalnym przebiegu — z ludzkiego ducha — dokonuje się w trzech krokach preparacji rodzaj potrójnego przejścia przez próg. Wszędzie tam, gdzie przyroda w przebiegu preparacji — w dopełnieniu samej siebie — napotyka na próg, możemy ją z wglądów badania duchowego twórczo poprowadzić ponad nim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Poziomy skuteczności ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gotowy preparat stanowi, mierzony masą naturalnych nawozów gospodarstwa, ilość zdającą się niemal zaniedbywalną. Układ substancji w nim nie jest dziełem, lecz zarodkiem. Na zewnątrz sprawia wrażenie spokrewnionego z humusem, a przecież jest mu dokładnie przeciwstawny zarówno w istocie, jak i w działaniu. Humus «erzeugt lichtloses Wirken» («tworzy działanie bez światła»).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Er gestaltet das Untere durch die Erde» («Kształtuje to, co dolne, poprzez ziemię»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Sens preparatu z krwawnika — podobnie jak w zmienionej postaci pozostałych preparatów kompostowych — polega właśnie na tym, by ulegającym rozkładowi organicznym nawozy gospodarstwa przekazywać «lichtvolles Wirken» («działanie pełne światła»), przenosić na nawozy naturalne zdolność do stawania się wrażliwymi na pozaprzestrzenne i pozaczasowe praobrazы kosmosu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Istota i znaczenie preparatu z krwawnika pozostają w związku z istotą i znaczeniem potasu w przyrodniczym gospodarstwie. W swojej fizycznej naturze potas objawia się w swych zdeterminowanych właściwościach. Nimi liczy się chemik jako czymś jedynie realnym. W procesie życiowym rośliny — i archetypicznie w krwawniku — wyobcowuje się {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
potas z tej skrzepłej w dzieło zdeterminowości i przez szczególną zawartość siarki w krwawniku zostaje w procesie kwitnienia przybliżony o pierwszy stopień ku swemu kosmicznemu pra-jesteсtwu. Można to nazwać stopniem «Wirksamkeit» («działania»),&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stopniem czynnego, żywego działania. W napięciu wobec siarki potas rozwinięcia swe działanie w tym, co żywe, które od ziemskiego bieguna prowadzi do tworzenia białka w obszarze liści. W kwiecie tworzenie białka niemal całkowicie ustępuje w tył. Ciągnie się dalej w tworzenie nasienia. Tak więc w kwiecie proces potasowy zostaje niejako zwolniony z swego działania w żywym. Wysubtelnia się w stan zarodkowy, w to, co w obrazie można odczuć jako bezwolnie otwierający się gest kwiatu. Stan ten trwa chwilę, i już to, co zarodkowe w tym procesie substancjalnym, wraz z obumieraniem rośliny zapada w mineralizację, wraca w stan zdeterminowości właściwości fizycznych. W chwili kwitnienia jednak wkracza preparacja. Przez owinięcie w pęcherz szlachetnej zwierzyny i dalsze kroki preparacji potas — który w kwiecie osiągnął najwyższy stopień swej przemiany w to, co żywe — zostaje oderwany od rośliny nośnej i utrzymany w działaniu. Wskazuje to na to, że potas płynąc w swym ożywieniu staje się wrażliwy na wyższą sferę, na sferę objawienia swego jestestwa. Dzięki temu ziemski pierwiastek potas jest wyniesiony nie tylko w sferę życia, lecz w sferę życia noszącego doznanie. Staje się nośnikiem życia przeniknionego wewnętrznością.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To ożywienie i astralizacja substancji dokonuje się też w zwierzęciu przez jego duszewne, czyli astralne jestestwo. Wyraża się to w niezwykłej sile nawozowej wydalin przeżuwaczy, a przede wszystkim bydła.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wymownym przykładem jest tu nawóz krowi. W człowieku substancja uduchawia się ponad wymienione stopnie, pod panowaniem Ja, i staje się jego nośnikiem. To, co w preparacji jest nadzwyczajne, polega na tym, że substancje zostają tu wprowadzone w układ, przez który mogą poza zamkniętym organizmem cielesnym człowieka i zwierzęcia stać się w glebie nośnikami kosmicznego życia i kosmicznej astralności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gotowy preparat z krwawnika — twór z ducha człowieka — reprezentuje trzeci stopień nawożenia. Rozwinięcia swe działanie przez to, że w ilościach homeopatycznie małych dodawany jest do tego, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co w ciągu roku gromadzi się w gospodarstwie rolnym z organicznych mas ze świata roślinnego i zwierzęcego. Rozwijając swe działanie, wchłania się w kompost i stos nawozowy. W stosownym czasie nawozy te trafiają na glebę. Gleba zaś jest jedynie cienką jak skóra warstwą. Jako «Zwerchfell» («przepona»)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; tworzy środek między «Oben» i «Unten» («tym, co górne» i «tym, co dolne»), między wyżynami i głębinami, między światłem i ciemnością. Gdy nawóz wpraco-wujemy w tę skóropodobną «środkę», zostaje ona zapłodniona przez ten nowy układ substancji — będący esencją współbrzmienia mineralnej, roślinnej i zwierzęcej natury, rytmów roku słonecznego i duchowo-twórczej siły człowieka. Ten nawóz uszlachetnia i przewyższa sposoby działania trzech królestw przyrody: krystalicznej zmysłowej natury Ziemi, kompostu roślinnego i nawozu zwierzęcego. Nie tylko wyrównuje to, co przez grabieżczą gospodarkę zostało glebie odebrane, lecz daje Ziemi, temu «dziełu», zdolność, by to, co bez życia, ożywiło się, to, co ożywione, niosło doznanie, a to zaś — przez wnikający z przyszłości duch — zindywidualizowało się.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znaczenie trzeciego stopnia nawożenia można dostrzec w tym, że w szerokim spojrzeniu ku przyszłości przyrodnicze istnienie tam, gdzie tak się pracuje, prowadzimy ponad próg przestrzeni i czasu i na nowo przyłączamy do postępującego rozwoju duszy świadomości człowieka — i wraz z nią kosmosu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozycja preparatu z rumianku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparacja przebiega według tych samych kroków co preparat z krwawnika, z jedną niepewnością: w tekście Kursu drugi krok — wieszanie wypełnionych jelit krowich — nie jest wspomniany; natomiast w notatkach do Kursu pojawia się w tym zakresie stosowna wzmianka. Do tej kwestii powrócimy w dalszej części.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W swoim wyglądzie rumianek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039; bzw. &#039;&#039;Chamomilla officinalis&#039;&#039;) jest krwawnikowi polarny, choć jako złożona (astrowata) jest z nim bardzo blisko spokrewniony. Wykazuje natomiast pokrewieństwo w funkcjonalnym polu napięcia polarności korzenia i kwiatu. Ta bliskość, a zarazem oddalenie, uzasadnia jego pozycję jako drugiego w korowodzie preparatów nawozowych. {{SE|373}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Badanie duchowe poucza, że preparat z rumianku posiada zdolność «den Dünger fähig zu machen, so viel Leben in sich aufzunehmen, und dieses Leben auf die Erde zu übertragen» (uczynienia nawozu zdolnym do przyjęcia w siebie tyle życia i przeniesienia tego życia na glebę), że nawóz staje się w stanie «noch mehr zusammenzubinden diejenigen Stoffe, die für das Pflanzenwachstum nötig sind, außer dem Kalium auch das Kalzium, Kalkverbindungen» (związywać jeszcze silniej substancje niezbędne dla wzrostu roślin — poza potasem również wapń, związki wapniowe). W krwawniku mamy do czynienia przede wszystkim z działaniem potasu. «Wollen wir auch noch die Kalziumwirkungen einfangen, so brauchen wir wiederum eine Pflanze, […] die, […] in einer homöopathischen Dosis verteilt, Schwefel enthält, und vom Schwefel aus die übrigen der Pflanze notwendigen Stoffe heranzuziehen» (Jeśli chcemy uchwycić również działanie wapnia, potrzebujemy znowu rośliny, która — rozłożona w dawce homeopatycznej — zawiera siarkę i za pośrednictwem siarki przyciąga pozostałe substancje niezbędne roślinie). «Die Kamille verarbeitet [neben dem Kalium; uwaga autora] das Kalzium dazu» (Rumianek przetwarza [obok potasu] do tego wapń). Przyczynia się do tego, «jene schädlichen Fruktifizierungswirkungen von der Pflanze auszuschließen, die Pflanze gesund zu erhalten» (wykluczenia ze wzrostu roślin owych szkodliwych działań fruktyfikacyjnych i zachowania roślin w zdrowiu).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Te wskazania Rudolfa Steinera rzucają zarazem światło na tak charakterystyczny wygląd rumianku w porównaniu z krwawnikiem. Krwawnik — dzięki swej aktywności siarkowej w obszarze ciepła i powietrza — pozostaje w oddziaływaniu wzajemnym z solą ziemską — potasem, w postępującym udoskonaleniu procesu potasowego od korzenia ku górze, przez łodygę, następstwo liści aż do kwiatu, i jest wyrazem opanowania żywiołu ziemskiego i wodnego. Wszystko w nim wskazuje na dążenie ku ścisłej formie i powściągliwości procesów życiowych — jak choćby silna sukulencja drobno członowanego, a zarazem gęstego pierzastego ulistnienia oraz kwiaty rurkowe ukryte niby za murami działek kieliszka. Rumianek natomiast sprawia wrażenie wydobytego z żywiołu ziemskiego. Jego związek z potasem przejawia się jeszcze w lekkiej sukulencji liści.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jego aktywność siarkowa zdaje się jednak skupiać przede wszystkim na przetwarzaniu i sublimacji ziemskiej substancji — wapnia. Wszystko w nim dąży ku luźnemu, intensywnemu rozczłonkowaniu organów wegetatywnych. Od wyraźnego korzenia palowego, który ku górze lekko grubieje na kształt rzepy, promieniują częściowo poziomo, w gęstych seriach, korzenie boczne ku szerokości i głębokości. Pęd główny wznosi się pionowo ku górze, lecz wkrótce u nasady dzieli się na szereg gałęzi bocznych, które — mało się rozgałęziając — rozchodzą się wszerz i w górę, nadając roślinie w całości skłonność do kulistej postaci. Liście tworzą luźne, mało uporządkowane pierzaste odcinki; odcinki pierzaste są {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wąskimi, nitkowatymi tworami, które same z siebie rozgałęziają się tylko nieznacznie (rycina 27). Te gesty promienistości i zaokrąglania wskazują na cechy charakterystyczne dla bogactwa form wapienia mineralnego (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), jak choćby promienistość aragonitu czy kuliste bądź zaokrąglone formy krystalicznych wapieni, okruchów lessowych, nacieków jaskiniowych itp.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postać pędu rumianku budzi wrażenie promienistego rozczłonkowywania się i rozpuszczania w świetle, cieple i powietrzu. O to, by nie rozpuścić się całkowicie, dbają kwiatostany szczytowe, w których gest kształtowania całej rośliny powtarza się na wyższym poziomie i zwraca ku wnętrzu. Łodyga zatrzymuje się i rozszerza w dno kwiatowe, na którym niepostrzeżenie wyrastają kwiaty rurkowe, obrzeżone od zewnątrz białymi kwiatami języczkowymi. W rozkwitaniu dno kwiatowe wypukla się w zaokrąglony stożek i jarzy się ciepłą złotą żółcią kwiatów rurkowych. Pod tym wypukleniem dna kwiatowego powstaje wypełniona powietrzem pustka — niezawodny znak, że mamy do czynienia z prawdziwym rumiankiem. Szczególną oznaką ruchliwości rumianku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w przeciwieństwie do krwawnika jest unoszenie się białych kwiatów brzeżnych o świcie i ich opadanie wieczorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 82.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W kwiatach, które owijają i zamykają kulistą postać swobodnie stojącego rumianku, jego przeniknięte światłem, ciepłem i powietrzem jestestwo pojawia się raz jeszcze na wyższym poziomie. Proces siarkowy przenika — w porównaniu z krwawnikiem — w odmienny sposób całą roślinę aż w dół do korzenia. I zamiast utrzymywać potas żywo w żywiole ziemskim i wodnym jak tamten, rumianek eteryzuje wznoszący się potas-wapń w obszarze oddziaływania ciepła i powietrza, osiągając szczyt w kwiecie, który wydziela intensywny zapach. To, co w kwiecie dobiega procesualnie końca, stanowi w preparacji rumianku początek czegoś nowego. To odwrócenie na lewą stronę zostaje zapoczątkowane przez wypchanie zebranych kwiatostanów rumianku w zwierzęcą otulinkę formową — odcinek jelita cienkiego krowy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]]). Jelito cienkie (&#039;&#039;Intestinum tenue&#039;&#039;) łączy się z dwunastnicą (&#039;&#039;Duodenum&#039;&#039;) przychodzącą od żołądka, przechodzi w jelito biodrowe (&#039;&#039;Ileum&#039;&#039;), które wpada do jelita ślepego (&#039;&#039;Caecum&#039;&#039;). Długi odcinek środkowy tworzy jelito czcze (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;), które w kształcie girland lub wieńca otacza spiralnie ułożoną tarczę okrężnicy (&#039;&#039;Colon&#039;&#039;). Ta tworzy środkowy odcinek jelita grubego między jelitem ślepym (&#039;&#039;Caecum&#039;&#039;) a odbytnicą (&#039;&#039;Rectum&#039;&#039;). Do preparacji nadaje się jelito czcze. W nim odbywa się — zapoczątkowane przez wydzieliny wpływające do dwunastnicy (wątroba, żółć, trzustka) oraz przez gruczoły własne jelita — główne trawienie. Ściana jelita czczego jest wielokrotnie powiększona przez gęsto ułożone kosmki jelitowe. Chronione przez potężną błonę śluzową (&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;), naczynia krwionośne i limfatyczne sięgają w kosmkach głęboko do kanału jelitowego. W nim dzięki wydzielinom gruczołowym i bakteryjnemu rozkładowi następuje niemal całkowita mineralizacja przyjętego pokarmu. Jest to intensywne wydarzenie metaboliczne, któremu towarzyszą rytmiczne ruchy rozluźniania i ponownego prostowania kosmków jelitowych oraz perystaltyka ścian jelitowych poprzez warstwę mięśniową, która z kolei przez mocno przetkaną tkanką nerwową, niemal przezroczystą błonę — surowicówkę (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;) — oddziela ścianę jelitową od wnętrza jamy brzusznej. To rozczłonkowanie na trzy błony i trójdźwięk ich funkcji wykazuje też pęcherz jelenia. A jednak oba układy narządów pozostają względem siebie polarne. Pęcherz centruje i gromadzi ciecz wydzieloną przez nerkę {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i odprowadza ją do świata zewnętrznego; jelito cienkie natomiast porusza stało-płynną zawartość przyjętego z zewnątrz pokarmu, rozkłada ją, przesiewa w przebiegu przez ścianę jelitową i wprowadza to, co przesiane, do wewnętrznego świata ciała. Pęcherz i nerka są narządami ciała astralnego w organizmie płynnym; pęcherz wydala z wnętrza ciała to, co nerka odsiała jako nieprzydatne. Jelito cienkie jest narządem, który z tego, co stałe w pokarmie, filtruje to, co użyteczne, i wcina je w ciało. Głęboko w nieświadomości bierze u człowieka udział w tym procesie organizacja Ja. Wkracza ona głęboko w przebieg trawienia i dba o zniszczenie obcej substancjalności aż do poziomu fizyczno-nieorganicznego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pierwszy krok preparacji jest krokiem odwrócenia i emancypacji od naturalnego przebiegu. Pytanie brzmi: Jak proces potasowo-wapniowy, który w trakcie wzrostu rumianku był utrzymywany w ruchu i w kwiecie osiągnął najwyższy stopień eterycznej plastyczności, może zostać — ponad obumieraniem kwiatu — wydobyty z ograniczenia przestrzenno-czasowego, tak aby to, co w kwiecie zostało zawiązane, mogło być utrzymane w ruchu na wyższym poziomie? To zadanie spełnia jelito czcze krowy. Zdobywamy je najlepiej od krowy, która przez całe życie dokonywała «kosmiczno-jakościowej analizy» w swym układzie trawiennym na paszy z własnego gospodarstwa. Tniemy jelito czcze na odcinki o długości ok. 25 do 50 cm, zawiązujemy je z jednego końca i za pomocą lejka wpychamy koszyczki kwiatostanów rumianku do osłonki jelitowej, zawiązujemy od strony otworu wsypowego i otrzymujemy w ten sposób napięte, pokaźne kiełbaski ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co uprzednio jako kwiat rumianku było zwrócone ku rozległości kosmosu, ku słońcu, wypełnia teraz stłoczone wnętrze jelita czczego krowy. To odwrócenie z zewnątrz do wewnątrz dotyczy również nowej funkcji samego jelita cienkiego. Ma ono teraz zawartość, której już nie trawi, enzymatycznie nie otwiera i nie porusza, lecz przeciwnie — zachowuje ją w swej konsystencji i czyni wrażliwą na siły, które wnikają z planetarnego obrzeża poprzez światło słoneczne. Zwyczajna funkcja jelita i ściany jelitowej polega na tym, by przetworzoną zawartość jelit z chwilą ziemskiego pokarmu — fizycznie przez układ limfatyczny i krwionośny, duchowo przez nerwowo-zmysłową skórę surowicówki — pośredniczyć wnętrzu ciała krowy. Polarnie do tego zewnętrzna skóra jelita (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;) jest teraz zwrócona ku siłom kosmosu i Ziemi. Oderwana od organizmu krowiego, przesiąknięta doznaniem substancja ściany jelitowej pośredniczy {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kwiatom rumianku siły Ziemi i Słońca. Pytanie brzmi: Czy to nie one właśnie utrzymują w ruchu — ponad naturalnie wyznaczoną granicę — eteryzowany potas i wapń kwiatów? Na tym przecież ostatecznie polega zadanie wszystkich preparatów nawozowych! Wraz z pierwszym krokiem preparacji, odwróceniem procesów polarnych, dokonuje się wznoszenie, które — tak można to rozumieć — ma potencję, by otworzyć «dzieło» tego, co się stało, na nowy stopień rozwoju wirksamości. Ta potencja realizuje się ostatecznie w drugim, a zwłaszcza w trzecim kroku odwrócenia i emancypacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co do drugiego kroku powstaje wspomniana na wstępie niepewność dotycząca wskazania Rudolfa Steinera w Kursie rolniczym i tego, co zawarł w notatkach, które sporządził w przygotowaniu do niego. Są one wydrukowane jako aneks w Kursie rolniczym. Na arkuszu 30 tych notatek znajduje się uwaga: «Därme – aufhängen» («Jelita — powiesić»). O tym nie ma mowy w piątym wykładzie Kursu, a więc w publicznym omówieniu tego zagadnienia. Podkreślony jest tam zdecydowanie krok trzeci — ekspozycja w glebie wobec kosmicznych sił zimowych: jako «Naturwirkung […] möglichst dem Erdigen verwandtes Lebendiges da wirken zu lassen» (działanie naturalne — pozwolić tam działać temu, co żywe i możliwie jak najbliżej spokrewnione z żywiołem ziemskim). Opisana jest też dokładniej właściwość miejsca, w którym należy zakopać preparat z rumianku: «Diese kostbaren […] Würstchen wiederum den ganzen Winter hindurch in einer nicht zu großen Tiefe einer möglichst humusreichen Erde aussetzen und sich auch solche Stellen aussuchen […], wo der Schnee liegen bleibt längere Zeit, und den […] Schnee gut die Sonne bescheint, sodass möglichst die kosmisch-astralen Wirkungen da hineinwirken» (Te cenne kiełbaski wystawiać z kolei przez całą zimę na niedużej głębokości w glebie możliwie bogatej w humus i wybierać takie miejsca, gdzie śnieg zalega przez dłuższy czas i gdzie śnieg jest dobrze nasłoneczniony, tak aby możliwie silnie działały tam kosmiczno-astralne wpływy).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Temu trzeciemu — w porównaniu z krwawnikiem — krokowi preparacji przypada najwyraźniej zasadnicze znaczenie. Drugi krok ekspozycji na promieniowanie kosmosu przez powietrze i ciepło pozostaje nie wspomniany. Ostatnio, analogicznie do preparacji krwawnika, coraz szerzej praktykuje się wieszanie jelit przez całe lato. Koszyczki kwiatostanów rumianku kwitnącego od końca maja do czerwca zbiera się, lekko podsusza, wpycha do jelit i jeszcze przed Janem lub przesileniem letnim wystawia na letnie siły powietrza i ciepła.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy próbujemy ocenić — z ducha samego Kursu rolniczego — różnie brzmiące wypowiedzi dotyczące letniego i zimowego działania w przypadku rumianku, pomocna może być następująca rozwaga: Jak wskazuje postępowanie przy kolejnych roślinach preparatowych, jest ono dostosowane do charakterystycznej właściwości każdej rośliny w obchodzeniu się z siłami kosmicznymi i substancjami ziemskimi. Jak opisano, wzrost rumianku jest wyrazem przewagi intensywnej astralności w świetle, cieple i powietrzu. Wznosi się ona jeszcze raz w kwiecie i przejawia się w wypełnionej powietrzem pustce pod wygiętym dnem kwiatowym — pustkę tę można jednocześnie bez sprzeczności rozumieć jako wyraz kształtowania się własnej, jeszcze nie wypełnionej istotą, wewnętrznej przestrzeni (duszy) — w rytmice ruchów kwiatów języczkowych, w ciepło-powietrznym zapachu i w jego silnym działaniu leczniczym. Wszystko to wskazuje na to, że rumianek jest już w toku swego wzrostu wystawiony na tak silne letnie kosmiczne działanie astralne, że drugi krok preparacji wydaje się zbędny; rumianek niejako sam go uprzedza. Niemniej jednak wieszanie kiełbasek jelitowych przez lato z pewnością nie może zaszkodzić.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po przezimowaniu w glebie — konieczna jest ochrona przed lisami i psami — następuje jako kolejny krok preparacji i emancypacji odkopanie wiosną w okolicach Wielkanocy. Powstała nowa substancja o nowych właściwościach, która dzięki swej astralnej sile kształtowania «stickstoffbeständiger ist als andere Dünger, der aber außerdem die Eigentümlichkeit hat, die Erde so zu beleben, dass sie in außerordentlich anregender Weise auf das Pflanzenwachstum wirken kann. Und man wird vor allen Dingen gesündere Pflanzen […] erzeugen» (jest trwalsza azotem niż inne nawozy, ma ponadto tę właściwość, że ożywia glebę w sposób nadzwyczaj pobudzający wzrost roślin — i przede wszystkim będzie się hodować zdrowsze rośliny).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Odświeżającą i ożywiającą siłę» preparatu z rumianku można przypisać eteryzowanemu potasowi, uzdrawiającą zaś — eteryzowanemu wapniowi. Ten ostatni staje się wrażliwy na porządkujące siły astralne emanujące z nadzmysłowego jestestwa rumianku. W «związywaniu» tych substancji ziemskich — potasu i wapnia — ciało eteryczne czyli życiowe roślin staje się bogatsze w siły kształtujące; może tym samym «die schädlichen Fruktifizierungswirkungen aus[zu]schließen» (wykluczać szkodliwe działania fruktyfikacyjne).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikację» można tu rozumieć jako właściwy proces w niewłaściwym miejscu: W glebie fruktyfikują bakterie, grzyby itp. i zapewniają procesy rozkładu aż do mineralizacji, a następnie — w połączeniu ze zwierzętami glebowymi — procesy przebudowy i {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
budowy. Tam, w glebie, jest właściwe miejsce; niewłaściwe — gdy to samo zjawisko zaczyna wybujale panować piętro wyżej, w łodydze nad ziemią, np. w postaci wirusoz albo bakteryjnych i grzybiczych chorób roślin. Temu niszczycielskiemu wdzieraniu się tego, co ziemskie, z gleby w obszar łodyg i liści przeciwdziała nawóz organiczny potraktowany preparatem z rumianku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobnie jak inne preparaty nawozowe, preparat z rumianku przechowuje się w równomiernie utrzymywanym chłodzie, w nieco przyciemnionym pomieszczeniu, w glinianych naczyniach otoczonych ze wszystkich stron torfem. Torf izoluje przed promieniowaniem. Stosuje się go w porcjach wielkości szczypty trzema palcami — dwa do trzech gramów na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; w ogrodnictwie, w rolnictwie na 10 do 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; obornika bądź materiału kompostowego, czyli w zależności od wielkości pryzmy. Właściwa miara wynika z osobistego stosunku, który człowiek buduje w pracy z nawozem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozycja preparatu z pokrzywy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokrzywa, trzecia w tym związku obok krwawnika i rumianku, nie wykazuje w swym charakterystycznym wyglądzie prawie żadnego z nimi pokrewieństwa — wykazuje je jednak w sposobie obchodzenia się z potasem, wapniem i dodatkowo z żelazem. Proces siarczanu przenika od góry z mocą całą roślinę. Użycza pokrzywie zdolności wydobywania wymienionych substancji z ich ziemsko-nieorganicznej natury i wcielania ich w swoje procesy życiowe. Rudolf Steiner nazywa ją «der größten Wohltäterin des Pflanzenwachstums» (największą dobrodziejką wzrostu roślin) i mówi: «Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; (pokrzywa jest naprawdę wszechstronnym stworzeniem, potrafi niezmiernie wiele [...] oprócz tego, że pokrzywa prowadzi potas i wapń w swych promieniowaniach i prądach, posiada jeszcze jakiś rodzaj promieniowania żelazowego, niemal tak korzystnego dla biegu przyrody jak nasze własne promieniowanie żelaza we krwi. Pokrzywa właściwie ze swej dobroci wcale nie zasługuje na to, że rośnie sobie tam, na zewnątrz, tak często pogardzana. Powinna właściwie rosnąć człowiekowi wokół serca, gdyż jest naprawdę na zewnątrz w przyrodzie, w swym wspaniałym działaniu wewnętrznym, w swej wewnętrznej organizacji, podobna do tego, czym jest serce w ludzkim organizmie) ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Rysunek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cały wzrost pokrzywy, jej skłonność do skromnego rozrastania się wszędzie tam, gdzie przez ludzką rękę coś popadło w nieład — na przykład w miejscach, gdzie panuje gnicie albo gdzie leżą hałdy gruzu, lub na zaniedbanych pastwiskach i tam, gdzie stare maszyny rdzewieją w zaroślach, czy też na glebach z blisko powierzchni zalegającą wodą gruntową bogatą w żelazo, a dalej wszędzie tam, gdzie w krajobrazie powstają strefy przejściowe, jak przy miedzach, skarpach wodnych, żywopłotach i skrajach lasów — to wszystko, a także intensywna zieleń liści, będąca wyrazem działania azotu, przede wszystkim jednak żelaza, bez którego zawierający magnez chlorofil nie mógłby się tworzyć, jak również surowy ład jej okazałej, wyprostowanej postaci — wszystko to wskazuje, że pokrzywa opanowała proces żelazowy, wyraz wzmożonej siły Ja. Gdzie rośnie, tam dzięki swemu «wspaniałemu działaniu wewnętrznemu» tworzy ład w środku pomiędzy «tym, co w górze, i tym, co w dole». Wytwarza harmonijne wyrównanie jednostronnych procesów glebowych, tworząc niezwykle trwały, okruchowy próchniczny humus wierzchni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znamienne jest, że ostre uwydatnienie polarności korzenia i kwiatu, charakterystyczne dla złożonych — krwawnika i rumianku — jest pokrzywie obce; należy ona do rzędu *Urticales*. Swymi niepozornymi kwiatostanami zanurza się w ulistnienie górnej jednej trzeciej łodygi. Kwiaty wyrastają z kątów liści ustawionych ściśle krzyżowo-naprzeciwlegle i piętrowo jeden nad drugim ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Rysunek 28]], s. 383). Rośliny pylonośne wykazują bardziej podłużną blaszkę liściową i zaokrąglone ząbkowanie brzegu liścia, podczas gdy rośliny owocujące mają bardziej zwartą, sercowatą blaszkę i ostro zaostrzone ząbkowanie. Metamorfoza liścia zaznacza się tylko słabo: już w najniższym liściu ujawnia się typ rośliny z wyraźnym, nieco jeszcze okrągławym ząbkowaniem i porostem włosków parzących; co więcej, nawet liścienie je już noszą. Ku górze, w kierunku środka pędu, blaszka liściowa rozszerza się ku wyraźnej sercowatości, a ku wierzchołkowi łodygi znowu zwęża się ku delikatnym, ostro ząbkowanym, lancetowatym formom.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co u roślin kwiatowych jest uwieńczeniem, ujawnieniem ich istoty w kwiecie, cofa się zupełnie. Kwiaty nie mają płatków. Żółtawozielone kwiaty pylkowe wyrastają w dłuższe wiechowate skupienia i zwisają w obrębie górnego ulistnienia; kwiaty owocowe są białawozielone i trzymają się gęściej skupione, bliżej łodygi. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Całe ulistnienie, czworokancista, wewnątrz pusta łodyga oraz kwiat obsiane są włoskami parzącymi. Są to jednokomórkowe uwypuklenia naskórka, u podstawy wzmocnione przez złogi wapnia. Na szczycie noszą skrzemionkowaną główkę, która przy dotknięciu odłamuje się. Włosek parzący wbija się w skórę jak igła strzykawki i uwalnia trujący sok komórkowy wywołujący pieczenie — *urtycynę*. Zawiera ona między innymi substancje (*histaminę*, *serotoninę*, *acetylocholinę*), które normalnie występują wyłącznie u człowieka i zwierząt.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; We włoskach parzących ku peryferii rośliny zamiera proces fizjologiczny — tak jak to właśnie jest charakterystyczne dla kwiatu. Można zatem z pełnym przekonaniem powiedzieć: nie tylko kwiaty pokrzywy zostały wciągnięte w ulistnienie, lecz jej nadziemny pęd jest od najwcześniejszej młodości okryty za sprawą włosków parzących jakby procesem kwitnienia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokrzywy rozrastają się przez rozłogi łodygowe (kłącza) w kolonie o wysokości od jednego do dwóch metrów. Pędy rozłogowe mają żółtawe zabarwienie, biegną płasko pod ziemią, rzadziej nad nią, i wysyłają ze swych węzłów żylaste, również żółtawe sznury korzeniowe w głąb, od których następnie biała, drobna korzeniowina, bogato rozgałęziona, przenika warstwę wierzchnią gleby. Z węzłów kłącza wyrastają ku górze każdorazowo dwa pędki. Dążą w górę z zdecydowaną siłą wyprostowania i surowym harmonijnym, geometrycznym ładem. Wyspowo skupiają się pędy i odgraniczają ku zewnątrz obronną osłoną, która w silnie zacieniającym ulistnieniu zamyka w sobie wnętrze. Pokrzywie właściwe jest «działanie wewnętrzne», które koncentruje się w tej przestrzeni wewnętrznej, rozciąga w przestrzeń korzeniową i w ten sposób harmonizuje nieuporządkowane życie gleby i przekształca je w żyzny, trwały humus wierzchni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W pokrzywie dokonuje się cud: streszcza ona w sobie samej polarność korzenia i kwiatu, podnosząc ją ku wyższej jedności. Proces siarczanu z góry ku dołowi i proces Sal-substancji z dołu ku górze pozostają w wyższym stopniu w ruchu; oba przenikają się, wznosząc się, merkurialnie w liściu. Ten proces jest na wyższym stopniu rozwoju porównywalny z krążeniem krwi. W jego środku, w sercu, które jest zarazem środkiem między tym, co w górze, i tym, co w dole, spotykają się żylny i tętniczy prąd krwi. Stykają się przeszłość i przyszłość w tym, co teraźniejsze: krew, która z jednej strony na peryferii ofiarowuje siły w fizyczną czynność ciała, z drugiej zaś obarcza się {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
strumieniem doznań spełnionych czynów, dociera jako żylny prąd krwi do centrum. Tam dokonuje się synteza, unoszące się z podświadomości ku świadomości czucie sercowe. Krew żylna przemienia się i odnawia w sercu — poprzez oddychanie płucne — w tętniczy prąd krwi, który wylewając się pobudza do nowej czynności. Tak samo na stopniu roślinności pokrzywa: «kwitnie» od swego środka, od liścia, aż po peryferie całej rośliny. Substancje ziemskie — potas, wapń i żelazo — doznają swego «wznoszącego oczyszczenia», swej eteryzacji, nie dopiero w końcowym stanie rozkwitania, zamierania w formę, lecz siły astralne działają poprzez siarkę w taki sposób, że proces kwitnienia wdrukują w całe wydarzenie wzrostu i utrzymują go w ruchu. Przez to pokrzywa spełnia «swoje wspaniałe działanie wewnętrzne», które czyni ją «podobną do tego, czym jest serce w ludzkim organizmie».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tu leży zapewne powód, dla którego Rudolf Steiner nie wskazuje dla pokrzywy żadnego organu zwierzęcego, który miałby zapewnić utrzymanie w ruchu tego, co eteryczne, poza procesem kwiatu. Organem, który by tu wchodził w rachubę, byłoby serce. Serce jednak nie jest organem skórnym, lecz mięśniowym, samoistnie czynnym. W nim w rytmie uderzeń pulsu łączą się proces przemiany materii i proces zmysłowy; stają się jednym. Serce ucieleśnia syntezę z polarności obu procesów. Jest zarazem czynnym wewnątrzbyciem i powłoką organową. Pokrzywa spełnia podobną funkcję na stopniu życia czysto ożywionej przyrody. Jej przesycony astralnie organizm sił kształtujących uzdalnia ją do przekształcania zaklinowanej w stałość ziemską naturę sił ziemskich substancji — potasu, wapnia i żelaza — w uzdrawiające promieniowania porządkujące to, co żywe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W odniesieniu do preparacji chodzi o pytanie: jak tę jedyną w swoim rodzaju zdolność można wznieść do rangi nawozu sił, który glebie i uprawianym roślinom udziela zdolności właściwych pokrzywie? Jak organiczne nawozy gospodarstwa można przez dodanie tego nawozu sił — jak wreszcie samą glebę — uczynić «wewnętrznie wrażliwą», tak żeby procesy budowania i rozkładu przebiegały w tym wyższym sensie «rozumnie», żeby gleba indywidualizowała się ku tym roślinom, które właśnie chcemy uprawiać? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioca&#039;&#039; wird bewirken können.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Jest to naprawdę coś w rodzaju ‹przeniknięcia rozumem› gleby, co będzie można osiągnąć tym dodatkiem *Urtica dioica*.) {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Można to osiągnąć, gdy nadziemny pęd pokrzywy — głębokozielonej w łodydze i liściu, która doszła już do kwitnienia — poddać się polarności wynoszącej ją ponad właściwe jej, naturą uwarunkowane wydarzenie typowego kształtowania się jej postaci. Przez to dochodzi do kolejnego wzniesienia, do syntezy nowej substancji w tym, co żywe — do preparatu z pokrzywy. Kosi się pokrzywę, zgina ją razem lub lepiej grubo sieka i «lekko przywędza» (Rysunek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wykopuje się w żyznej warstwie wierzchniej gleby niezbyt głęboko dół, wkłada się masę do środka, otacza się ją nieco torfem i przykrywa z powrotem ziemią. W tym miejscu pozostaje przez cały rok i jest tam wystawiona zarówno na zimowe, jak i na letnie siły. Po roku wykopuje się silnie skurczoną przez rozkład i zaawansowaną humifikację masę i trzyma w rękach gotowy preparat — nową, astralnie promieniującą substancjalność materialną. Praktyczne wykonanie wymaga wielkiej uważności co do właściwego stanu przywiędnięcia; przy odwiędaniu należy też unikać bezpośredniego nasłonecznienia. Przy zbyt jeszcze wilgotnym stanie masy pokrzywowej łatwo dochodzi do niepożądanych błędnych fermentacji, a przy zbyt silnym naświetleniu — do zaczarniania. Musi ona w cieniu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
najlepiej przy dopływie ciepłego powietrza, zostać podsuszona. Żeby po roku znaleźć ją z powrotem w ziemi, używa się często starych lnianych worków, płaskich i cienkościennych drewnianych skrzynek na warzywa albo drenażowych rurek glinianych, do których się ją wpycha. W tym ostatnim przypadku otrzymuje się w znacznej mierze zhumifikowaną czarną masę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dotyczy też innych preparatów zakopywanych w ziemi, dotyczy szczególnie pokrzywy: ocena, czy preparat udał się lepiej czy gorzej, nie zależy od stopnia humifikacji, lecz od luźnej struktury preparatu, przyjemnego zapachu i przede wszystkim od tego, by otaczająca gleba była w dobrze przewietrzonym, okruchowo żywym stanie. Rozstrzygające jest, że siły okolicznego świata przekazywane przez ziemię mogą wejść w relację z substancjami roślin preparatowych wyniesionymi w to, co eteryczne, i mogą być zachowane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystkie preparaty nawozowe, z wyjątkiem preparatu z waleriany, wprowadza się osobno w pryzmy kompostowe i gnojowe, w otwory o głębokości 30–50 cm, w odstępach od 50 cm do 3 m, w zależności od wielkości czy długości pryzm. Preparat z pokrzywy, tak bliski funkcji serca, wprowadza się zwykle pośrodku, na grzbiecie pryzmy; czworo rodzeństwa ma, wzajemnie przesunięte, swoje miejsce na bokach. Ich działanie jest astralnie promieniujące — a więc takie, które kwalifikuje się w zmysłowej zjawiskowości, nie zaś ilościowo mierzalnie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O kwestii przemiany substancji ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod uwagę wchodzą trzy różne jakości przemiany substancji:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Gdy spala się organiczną substancję, jak węgiel czy drewno, obserwuje się, jak jej materialna kompozycja znika i jako produkty przemiany pojawiają się inne kompozycje substancjalne — na przykład gazy i popiół. Odwrotnie: szereg wzajemnie reagujących substancji łączy się w nową kompozycję (związek), jak na przykład węgiel, tlen, azot, wodór i siarka — w białko. Całe przyrodnicze dzianie się ujawnia we wszystkich zjawiskach nieustanną przemianę substancji. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Pewne nieorganiczne pierwiastki — jak uran, tor i inne — oraz naturalne sole potasowe — radioaktywny ⁴⁰K zawarty jest w potasie w ilości nieco powyżej 0,12% — wysyłają w nieregularnych odstępach mierzalne promieniowanie; w szeregu rozpadów powstają produkty przemiany {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy oraz pierwiastki o niższej masie atomowej). Procesy te wymykają się bezpośredniemu postrzeganiu; działają jakby od dołu, z podnatury, ku górze, wkraczając w naturalne dzianie się. Wywołują choroby i w ostatecznym rachunku działają śmiertelnie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od nasienia aż po pełne ukształtowanie form roślinnych, od zarodka aż po cielesne wyformowanie zwierzęcia i człowieka — w nieustannej przemianie substancji zachodzą procesy budowania, rozkładu i przebudowy. Działa tu zasada życiotwórcza, coś istotowo nadzmysłowego, co tworzy sobie w przyrodniczym bycie zmysłowo postrzegalny obraz. Tu siły świata istot nadnatury krafcą w naturę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparaty są kompozycjami substancjalnymi, które — każdy na swój sposób — «użyźniają» opisany pod punktem 3. stosunek wzajemny między naturą (Ziemią) a nadnaturą (kosmosem). Szczególne znaczenie przypada tutaj trójni preparatu z krwawnika, rumianku i pokrzywy. Sprawiają one szczególny rodzaj przemiany substancji: ziemskie pierwiastki potas i wapń zostają w żywym kontekście roślin nie tylko eteryzowane, lecz uzyskują właściwości, które przybliżają je do sposobu działania azotu. Stają się nosicielami sił astralnych, a w końcu całkowicie przemieniają się w azot. Rudolf Steiner wskazuje na to następująco: «bo mianowicie w procesie organicznym leży tajemna alchemia, która na przykład potaż, gdy tylko pracuje w nim w odpowiedni sposób, naprawdę przemienia w azot, a nawet wapno, gdy właściwie pracuje, naprawdę przemienia w azot».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dalej: «istnieje wzajemny stosunek jakościowy między wapnem a wodorem, podobny do stosunku jakościowego między tlenem a azotem w powietrzu. […] Pod wpływem wodoru wapno i potas nieustannie przemieniają się w coś azotopodobnego, a w końcu w prawdziwy azot. […] jest on właśnie tak niezmiernie pożyteczny dla wzrostu roślin, ale trzeba go sobie dać wytworzyć przez takie metody, jakie opisałem»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — to znaczy przez artystyczne kształtowanie substancjalnych procesów stawania się w organizmie rolniczego gospodarstwa. Jak dla malarza płótno, farba i pędzel są środkami jego artystycznego tworzenia, tak dla rolnika — ziemia i jej ożywianie przez wytwarzanie i stosowanie preparatów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|386}} W przytoczonych wyżej cytatach badanie duchowe dotyka tajemnicy transsubstancjacji. Jak można się przybliżyć do rozwiązania tego problemu? Z pewnością nie z tym samym sposobem myślenia, którym usiłuje się rozwiązywać zagadki natury nieorganicznej. Oba przytoczone stosunki jakościowe stoją do siebie polarnie. Ten między tlenem a azotem w powietrzu jest miarodajny dla oddychania u zwierzęcia i człowieka. Obie substancje konstytuują w przeważającej mierze żywioł powietrza, obie pozostają w powietrzu w stanie gazowym, nieorganicznie nieaktywnym. Opływają zewnętrznie pęd rośliny. Inaczej rzecz się ma z ziemskimi substancjami — potasem i wapniem. Są one wynoszone przez życiową organizację rośliny ze skrępowania w fizycznej postaci substancjalnej, w «tworzywie», w sferę żywego działania. Można to rozumieć tak: pewne rośliny, rośliny lecznicze — właśnie krwawnik, rumianek i pokrzywa — mają zdolność, mocą swego ciała eterycznego, wprawienia w ruch organizacji potasu i wapnia ściętej w to, co fizyczne, wyzwolenia jej z zakrzepnięcia w formę. W swej postaci zjawiskowej i swych właściwościach są one odciskiem swego stanu, który na wczesnych stopniach ewolucji był jeszcze wypełniony życiem. Gdy mineralna forma wchodzi w procesy życiowe tych roślin, nasuwa się myśl, że potas i wapń stają się w nowy sposób podatne na działanie następnego, wyższego członu istoty — ciała eterycznego tych substancji. Jego istotową rzeczywistość geistesforscher napotyka w nadzmysłowym świecie ducha, który jako najniższy krąg graniczy z fizyczno-zmysłowym. Nowe, działające z przyszłości, duszewno-astralne impulsy rozwojowe mogą wtedy zdolnić te obdarzone własnym ciałem eterycznym substancje do otwarcia się na człony istoty zadomowione w jeszcze wyższej sferze ducha. Ziemskie substancje — potas i wapń — stają się tą drogą «azotopodobne», stając się same nosicielami sił duszewno-astralnych. Przejmują właściwości azotu, który z natury swej jest we wszystkich procesach życiowych nosicielem ujawniającej typus świata astralnego. «Azot jest naprawdę tym, który jest nosicielem odczucia.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uprzytamnia on w ożywionej przyrodzie, w tworzeniu białka, procesy życiowe wywodzące się z dawnej przeszłości Ziemi, które przeszły stopnie rozwojowe i stały się teraz «dziełem» stworzenia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O przywróceniu potasu i wapnia do ich eterycznego stanu decyduje ich szczególny stosunek jakościowy do wodoru. Jak te {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako sole najgłębiej opadły w stan czysto ziemskiego, tak wodór jest tym, «który możliwie najbliżej spokrewniony jest z tym, co fizyczne, i zarazem możliwie najbliżej spokrewniony jest z tym, co duchowe».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; W swej budującej aktywności w tym, co organiczne, posługuje się siarką — i tak samo w swej aktywności rozkładającej. «Wynosi on ku rozległościom wszechświata wszystko to, co jest w jakikolwiek sposób ukształtowaną, ożywioną astralnością […] Wodór właściwie wszystko rozpuszcza.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otóż, to właśnie ów wymieniony stosunek jakościowy w krwawniku, rumianku i pokrzywie sprawia, że wodór rozluźnia w potasie i wapniu skrępowanie w formę i wyprowadza to, co astralne, zakrzepłe w tej formie, w «nieokreślone, chaotyczne przestrzenie wszechświata».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Przez to to, co eteryczne potasu i wapnia, może w tych roślinach znów wpłynąć w takim stopniu, że za pośrednictwem siarki może stać się nosicielem nowego, z przyszłości napromienionego świata sił. Potas i wapń przemieniają się w azot, o ile w tym sensie stają się nosicielami tej nowej astralności. Można wtedy powiedzieć, że azot powietrzny powtarza przeszłe w teraźniejszym. Natomiast ziemskie substancje — potas i wapń — również przeobrażone w nosiciele sił astralnych — umożliwiają przyszłe w teraźniejszym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lecz jak można przypisać jednej i tej samej substancji, azotowi, dwie tak biegunowo różne jakości działania? Zgodnie z aktualnym naukowym poglądem istnieje tylko jedna — ta, którą wyprowadza się z jego nieorganicznych, fizykochemicznych właściwości. Jeśli dopuszcza się wyłącznie sposób myślenia leżący u podstaw tego poglądu, pytanie jest uzasadnione: po co tą skomplikowaną drogą wytwarzać tak znikome ilości azotu, skoro jest on w powietrzu w nadmiarze? Wystarczyłoby przecież ukształtować odpowiednio bogatą w rośliny strączkowe płodozmianę i mieć pod ręką wystarczającą ilość organicznego nawozu, aby zabezpieczyć zapotrzebowanie na azot dla reproduktywnego wzrostu. Jest to spojrzenie, które doświadczeniu myślowemu otwiera tylko wycinek rzeczywistości. Gdy siły skrępowane w tym, co fizyczne, ożywiane są w roślinie przez jej eteryczną organizację, a w zwierzęciu przeniknięte przez jego ciało astralne — wprawiają się w ruch; {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nie podlegają już odtąd swym czysto fizycznym prawom, lecz wyższym prawom ożywiającego eteru i kształtującego astralu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sprawiona przez to przemiana martwej nieorganicznej substancjalności umożliwia roślinie, zwierzęciu i człowiekowi wcielanie się na Ziemi. Wcielenia są powtórzeniami rozwoju z prardalekiej przeszłości; są procesami żelaznej konieczności. Tylko człowiek, mocą swej inkarnowanej duszy-ducha, może określać swe działanie jako rozwój ku przyszłości, w wolności, samodzielnie. Oznacza to jednak, że mocą swego Ja nieustannie uduchowia siły i substancje budujące ciało, transsubstancjuje je. To charakteryzuje prawdziwą ewolucję ludzkościowej przyszłości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z badania duchowego pochodzi w «Kursie rolniczym» Rudolfa Steinera opis drogi, jak w wolnym działaniu — w przygotowaniu preparatów biologiczno-dynamicznych — można wytwarzać substancje nawozowe, które czynią mury żelaznej konieczności «dzieła», w jakie skrzepł makrokosmos, przepuszczalnymi dla impulsów rozwojowych — a więc które sprawiają, że siły z przyszłości dochodzą do głosu w teraźniejszym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fakt, że w przypadku trójni preparatów krwawnikowych, rumiankowych i pokrzywowych trójnia ziemskich substancji, czyli substancji sal — metale ziemskie potas, wapń i żelazo — poddana zostaje preparacji, przez którą same, przy współudziale wodoru i azotu, stają się nosicielami sił astralnych, jest procesem transsubstancjacji. Tym samym przekracza się granicę, którą stawia natura. Jakość działania tego rodzaju azotu rozumieć należy jako biegunową wobec tej, którą stanowi ewolucyjnie miarodajna siła kształtująca zwykłego azotu w gospodarstwie natury. Azot wytworzony przez preparację krwawnika, rumianku i pokrzywy jest tym, «który właśnie tak niezmiernie pożyteczny jest dla wzrostu roślin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparaty krwawnikowe, rumiankowe i pokrzywowe jako nawozy zmierzają do tego, by w powiązaniu z rozwojem duszewnym człowieka zasadzić nowy potencjał rozwojowy w «dziele» stającego się świata. Posługiwanie się preparatami jest odpowiedzią na uwagę Rudolfa Steinera: «Stoimy [od początku XX wieku; uwaga autora] przed wielką przemianą wnętrza natury.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Może ona obrócić się ku dobru jedynie wtedy, gdy towarzyszy jej wielka przemiana kształtowania duszewnego ludzi. Gdzie ta nie następuje, powstaje zniszczenie. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozycja preparatu z kory dębu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dąb, jego kora i łyko ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spośród roślin preparatowych dąb szypułkowy (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;) jest najbardziej reprezentatywną dla naszych szerokości geograficznych drewniejącą rośliną trwałą. Do preparacji używa się jego kory, względnie borku. Jest to tym bardziej zaskakujące, że w przypadku wszystkich innych roślin preparatowych do preparacji wykorzystuje się koszyczki kwiatowe — lub, jak w przypadku pokrzywy, ze względu na jej kwiatopodobny charakter, cały pęd. Kwiat dębu jest jednopłciowy i jeszcze mniej okazały niż kwiat pokrzywy. Tylko w formie liści i owocniku osadzonym w miseczce — żołędzi — nieomylnie objawia się typus tego drzewa. Kto chce w obrazowej oglądalności zbliżyć się do wyjątkowości drzewnej natury dębu, musi zwrócić wzrok ku powolnemu, stopniowemu stawaniu się jego potężnej, sękatej, samej siebie afirmującej postaci — i na tym tle — ku procesowi substancji, który przejawia się z jednej strony w tworzeniu się kory i borku, z drugiej w twardym, odpornym drewnie rdzeniowym. Proces ten wychodzi ze strefy ożywionego kambium ku wnętrzu i na zewnątrz, przybliżając się w każdym przypadku, jako produkt końcowy roślinnego stawania się, z powrotem ku temu, co mineralne. Badanie duchowe wskazuje przy tym na znaczenie procesu wapniowego w korze dębu i na to, jak utrzymuje on rośliny w zdrowiu: «schafft Ordnung, wenn der Ätherleib zu stark wirkt» (wprowadza porządek, gdy ciało eteryczne działa zbyt silnie).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; W strefie życia, we łyku kory, obok kwasów garbnikowych i innych substancji aromatycznych tworzy się w pojedynczych komórkach organiczny związek wapnia — szczawian wapnia — który krystalizuje w wakuolach komórkowych i w borku wytrąca się w druzach krystalicznych, a ponieważ jest trudno rozpuszczalny w wodzie, długo się tam utrzymuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dąb po skiełkowaniu posyła swój korzeń palowy w głąb, a za nim równie głęboko wnikające korzenie boczne, czyli sercowe.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do nich przyczepiają się poziomo, z wielką siłą ku rozległości dążące korzenie boczne, które z kolei na obrzeżach zapuszczają w głąb tak zwane korzenie kotwiące. W pełni wyrośnięty dąb tworzy, jak lustrzane odbicie rozłożystej korony, rodzaj równie potężnej «korony korzeniowej» w głębinach ziemi. Jego {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
cały wzrost, a wraz z nim procesy substancji, przemawiają o tym zakorzenioniu w ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pęd młodego dębu rośnie pionowo ku górze z okółkowato osadzonymi rozgałęzieniami i pod względem tego typu wzrostu podobny jest do innych drzew liściastych. Ale już od początku nieomylnie objawia się praobraz dębu w tak charakterystycznym dla niego, wciętym i klapowanym liściu. Dopiero po mniej więcej 20 latach młodości wygląd dębu szypułkowego zmienia się w swoistą mu formę wzrostu — szeroko rozpostartą, nieregularnie luźniejszą i prześwietloną koronę ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]], s. 401). To, co w formie liści dawało się już od początku przeczuć, w następnych dziesięcioleciach ogarnia z mocą całe drzewo. Potężna siła wzrostu, która trwać może nawet w tysiącletnim dębie, działa we wszystkich jego członach jak spiętrzana, widoczna w tym, że zeszłoroczne pędy przewodnie zostają w tyle i zarastają przez pędy boczne, przez co powstaje nieregularny przebieg konarów rozwijających się na kształt pnia. Tak samo liście spiętrzają się na czubkach pędów w pęczki; pień «spiętrza się» ku wnętrzu w wielką twardość drewna, ku zewnętrzu — w zagęszczający się, trwale przylegający borek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W miarę postępu wzrostu na grubość, po około 20 latach znika tak zwana kora lustrzana — nazwana tak od swojej gładkości i połysku — a na jej miejscu pojawia się charakterystyczny, spękany borek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nawiązując do szczególnie idealnej struktury wapniowej,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.» (Co do tego, co jako wapń dochodzi do głosu, to to, co jako struktura wapniowa jest obecne w korze dębowej, jest rzeczą najidealniejszą ze wszystkich.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner mówi o korze dębu; używany w botanice odrębny od niej termin «borek» pozostaje niewspomniany. Doprowadziło to do rozbieżnych poglądów na temat tego, którą z obu — korę lustrzaną czy borek — należy stosować do preparacji. Hoerner w swoim gruntownym i wyczerpującym opracowaniu opowiada się zdecydowanie za korą lustrzaną młodego drzewa — tą, której ongiś używano jako «Eichenlohe» do garbowania skór.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W sensie botanicznym jest to kora — żywa tkanka łyka otoczona przez epidermy. W niniejszej książce jednak oddane zostanie słowo borkowi. Niżej zostanie to szerzej uzasadnione. Kora znika z pola widzenia, gdy tylko dąb wyrasta do swojej właściwej postaci. Rozszerza się ona w borek, ponieważ corocznie odnawiająca się tkanka łykowa obumiera ku peryferiom. Przejście ku borkowi tworzy odtąd {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wtórna tkanka meristematyczna — fellogen, którego komórki chronią łyko przed wpływami zewnętrznymi i korkowacieje obumierającą tkankę łykową w borek. Borek buduje się od wewnątrz ku zewnętrzu z corocznie obumierających, zakorkowanych warstw tkanki korowej, przy czym warstwy te pozostają ze sobą zrośnięte.&amp;lt;ref&amp;gt;Istnieje gruntowna praca Jana Alberta Rispensa, poświęcająca całe osobne rozdziały zagadnieniu kory i borku. Podsumowuje on: łyko i asymilujący miękisz korkotwórczy stanowią właściwy pierwiastek liściowy, obumierająca korkowa kora i borek — kwiatowy i owocowy organ pnia. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Bäume verstehen lernen&#039;&#039;, Stuttgart 2018, S. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wskutek wzrostu pnia i rozłożystych konarów na grubość borek pęka w głębokie szczeliny. Komórki korkowe chronią obumarłą tkankę łykową przed rozkładem, a tym samym szczawian wapnia i część trudniej lotnych olejków eterycznych oraz związków aromatycznych i ich pochodnych, które wytworzyły się w korze. Spośród związków aromatycznych chodzi o węglowodory, których produktem końcowym jest żywica wysokopolimeryzowana. Gdy Rudolf Steiner mówi, że «żywica dębowa powinna być jeszcze dość skuteczna»&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; — jako takiej wydzieliny dąb właściwie nie wytwarza — to z pewnością ma na myśli niskopolimeryzowane stadia pośrednie na drodze ku żywicy. Są to między innymi łatwo lotne substancje zapachowe, pokrewne wydzielinom kwiatowym, oraz aromatyczne węglowodory zawarte w olejkach roślinnych. Powstają one podczas fazy dewitalizacji rośliny ku kwitnieniu. «Ulatniają się» — po części za sprawą wodoru, który stał się procesualnym «jedynowładcą» — w nieodróżnialność kosmosu;&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 75: «in das Ununterscheidbare des Weltenalls» (w nieodróżnialność wszechświata).&amp;lt;/ref&amp;gt; albo są, jak w przypadku borku, trudniej lotne i dzięki otuleniu korka dłużej się zachowują. Te «bliskie kwiatom» substancje zawdzięczają swój skład siłom kształtującym kory i jej dewitalizacji ku zaastralizowanej formie borku. Z borku uszło życie — tak samo jak dzieje się to w procesie ku kwitnieniu. Siły tego, co astralne, zachowane są w organicznej «strukturze» dębowego borku, który zamyka w sobie pokrewne kwiatom aromatyczne formacje substancji oraz skrystalizowany szczawian wapnia. Dąb stwarza zatem dopiero w borku strukturę, która nadaje wapniowi uzdrawiającą rośliny moc działania i która na drodze dalszych kroków preparacji może być uczyniona użyteczną dla gleby i roślin. {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dęby kwitną dopiero wówczas, gdy korona drzewa jest w pełni uformowana.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Następuje to w wieku około 60 lat. Kwitnienia prawie się nie zauważa; dopiero gdy w tym zaawansowanym wieku we wrześniu i październiku opadają żołędzie, zwraca się uwagę na głęboką przemianę w biografii drzewa. Nawiązując do poprzednich rozważań, nasuwa się pytanie: czy dąb nie kwitnie i nie wydaje owoców już na długo wcześniej, zanim kwitnie i owocuje w sposób widzialny? W całej drzewnej naturze, a szczególnie reprezentatywnie w dębie, ziemia wywraca się na zewnątrz.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Czy nie dokonuje się już w tym procesie wywracania rodzaj kwitnienia i owocowania, tylko spiętrzony wstecz w pień i gałęzie, jakby zatrzymany w połowie drogi? Gdy popatrzy się na przekrój poprzeczny pnia dębowego, można w poziomym układzie odnaleźć &#039;&#039;Tria Principia&#039;&#039; Paracelsusa w budowie pnia. W strefie obrzeżnej pnia pojawia się — ledwo dostrzegalny gołym okiem — żywy pokład kambium, który ukryty pod korą otacza drzewo niczym zielony liść. Z tej warstwy ku wnętrzu wyrasta tkanka przewodząca &#039;&#039;ksylemu&#039;&#039;, która wznosi wodę i sole mineralne i która — w układzie poziomym — zakorzeniona jest niejako w żywej bieli. W niej, podobnie jak w kompleksie sorpcyjnym gleby, przechowywane i ponownie mobilizowane są asymilaty. Jest to strefa procesu «Sal». Ku rdzeniowi pnia biel obumiera; mineralizuje się niejako w drewno rdzeniowe przez inkrustację substancji drzewnych — lignin oraz pochodnych kwasów garbnikowych — dla ochrony przed gniciem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ku zewnętrzu z kambium wychodzi tkanka komórkowa rurek sitowych (&#039;&#039;floem&#039;&#039;). Prowadzi ona asymilaty do wszystkich niezieleniejących części drzewa. Do niej przylega tkanka korowa, czyli łyko. Zewnętrzna skórka, epiderma, zapewnia wreszcie ochronę przed wiatrem i pogodą. Przyobleka ona formę rośliny w widzialność. Kora mieści różne tkanki komórkowe, które po części zawierają chlorofil i pochłaniają światło, oraz komórki pojedyncze, które w swoich wakuolach tworzą kryształy szczawianu wapnia. Całościowo w korze panuje intensywna, spiętrzająca się i ku formie dążąca czynność metaboliczna. Tworzą się substancje pokrewne kwiatom, aromatyczne związki, jak kwasy garbnikowe i ich pochodne. W obrazie trójni Sal, Merkur i Sulfur można w przekroju pnia, w cienkiej, niezwykle ożywionej okrywie kory, rozpoznać skupiony, spiętrzony, merkurialny wzrost pędowy, który nie różnicuje się w pęd i {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
liść. Ten liściowo-pędowy charakter kory podpierany jest faktem, że pąki liściowe wyrastają z kory, a pąki pędowe przez korę pozostają w łączności z kambium. Mineralne inkluzje i powstawanie węglowodorów — sulfuryzacja — wskazują na wciąż przez siły wzrostu opanowany, wstrzymany proces kwitnienia. Kora pozostaje za pośrednictwem kambium, przez merkurialne promienie rdzeniowe, w łączności z ciałem drzewnym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak łodyga i liść rośliny przemieniają się w kwiat, tak kora kontynuuje się niejako w metamorfozie w borek. Ta przemiana dokonuje się w ten sposób, że na miejscu epidermis tworzy się wtórne kambium — fellogen (&#039;&#039;Phellogen&#039;&#039;). Tkanka komórek korkowych, która z niego powstaje, łączy i otula rok po roku obumierającą warstwę zewnętrzną kory, a wraz z nią zawarte w niej mineralne inkluzje oraz trudniej lotne związki aromatyczne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak w pełni rozwinięty kwiat zamarza w formę, barwę oraz ulatniające się substancje zapachowe, tak liściowo-pędowy wzrost dębu — w borek. W nim wszystko, co wcześniej było przeżyte, przybiera sztywną, martwą formę; to, co było zielone, staje się gliniasto-brunatne i rdzawe; a to, co było związane z łatwo lotnymi substancjami aromatycznymi, ulotniło się. Tak widziane, w borku dopełnia się bliski jeszcze ziemi i niedokończony proces kwitnienia, czyli sulfuryzacji. Substancje nie są jeszcze całkowicie wyswobodzone ze swej fizycznej prawidłowości. Wapń jednak, wyniesiony w życie rośliny, wchodzi w połączenie z siarkowym kwasem szczawiowym, który z tego życia powstał. Krystalizuje w szczawian wapnia w różnych formach krystalicznych: romboedrycznej, słupkowej i igłowej lub oktaedrycznej w podwójnych piramidach. Rozróżnia się piasek krystaliczny, kryształy pojedyncze, zbliźniaczone, druzy i sferity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Szczawian wapnia tworzy się w plazmie komórkowej. Kryształy w stadium młodości otoczone są zawsze plazmatyczną osłoną, która dojrzewając w borku obumiera. To, co z wielorakich kompozycji substancji kory pozostaje w borku, to trudno lotne węglowodory i kryształy szczawianu wapnia. W tych ostatnich wapń obecny jest w strukturze, która swoje ukształtowanie otrzymała z życiowego kontekstu dębu. Z borku uszło życie, lecz to, co astralne — ono, które stworzyło tę strukturę (formę) — pozostaje związane z tym, co fizyczno-substancjalne, a więc także z {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
niskopolimeryzowanymi węglowodorami oraz z osadzonymi w tym życiowym kontekście szczawianami wapnia. Borek pozostaje trwale zrośnięty z korą. Proces, który w borku dochodzi do końca, można porównać z nawozowym działaniem kompostu: przekazuje glebie coś, «co ma skłonność do tego, by bardzo silnie przenikać to, co astralne, z tym, co ziemne, bez pośrednictwa tego, co eteryczne».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Proces ten dokonuje się na najwyższym poziomie w kwiecie. Pod przewagą procesu sulfuryzacji, równoznacznego z astralnym oddziaływaniem, rozkwita on, objawiając w ten sposób swą istotę w obrazie — i jednocześnie w ten obraz formy i barwy zamarza. W kwiecie dokonuje się całkowita przemiana tego, co fizyczne, substancjalności ziemskiej. W borku dokonuje się również rodzaj procesu kwitnienia, który jednak na niższym poziomie zatrzymuje się w połowie drogi. Nie dochodzi do przemiany substancji, lecz do sulfuryczno-astralnego zachowania organo-mineralnej kompozycji substancji — wypadłej z życia kory, uformowanej w określoną organiczną «strukturę».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kto kieruje wzrok ku drzewom tworzącym borek, takim jak dąb, może sobie powiedzieć: borek jest wyrazem przetrwającego pory roku, bliskiego ziemi procesu kwitnienia, który — w równoczesności z korą, kambium, bielą i drewnem rdzeniowym — nadaje drzewu trwałość w zmienności pór roku. Tak widziane, wyjściowy materiał dla preparatu z kory dębowej jest również substancjalnością, która wyłoniła się z procesu kwiatopodobnego. Potwierdza to odpowiedź Rudolfa Steinera na pytanie jednego ze słuchaczy: «Czy w rachubę wchodzi cała kora?» «Właściwie tylko zewnętrzna warstwa kory, która kruszy się, gdy się ją odrywa.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co w ogóle właściwe jest drzewnej naturze — silne zagęszczenie astralności w koronie drzewa — cechuje dąb w sposób szczególny. Pod tym względem dąb jest pokrewny pokrzywie, lecz w sensie odwrotnym. Dla pokrzywy charakterystyczne jest jej niezwykłe «działanie ku wnętrzu». U dębu natomiast — rodzaj działania ku zewnętrzu, silna siła przyciągania dla świata owadów, wręcz jakby kołyska dla wielu jego gatunków. W strefie korzeniowej są to larwy mnóstwa gatunków przede wszystkim chrząszczy, w próchnicy wypróchniałego, starego pnia między innymi larwa jelonka rogacza, w strefie liściowej zaś galasówki. Ich siedlisko — galasy — jest symptomatyczne dla działania tego, co astralne, zwierzęcia. Galasówka sprawia, że przez {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonalne oddziaływanie dwuwymiarowość liścia dębowego od punktu złożenia jaj wyrasta w galasik miąższowy, to znaczy przybiera trójwymiarowość. W galas chroniący larwę liść przeobraża się w rodzaj kulistego organu skórnego — bogatą w tkankę odżywczą treść zamkniętą wobec zewnętrza. Galasy tworzą się również na innych roślinach zdrewniałych. Dąb jako pojedyncza roślina żywicielska potrafi jednak wydawać ponad 100 różnych rodzajów galasów.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Godna uwagi jest wysoka zawartość w galasach kwasów garbnikowych i barwników, co ponownie wskazuje na przedwczesną sulfuryzację w strefie liściowej, podobną jak w korze i borku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dopiero patrząc na wygląd dębu szypułkowego, na jego szczególne procesy substancji, jego stosunek do świata owadów i sił obrzeża kosmicznego, zbliżamy się do rozumienia słów badacza duchowego, że «to, co jako struktura wapniowa jest obecne w korze dębowej, jest rzeczą najidealniejszą ze wszystkich», by na drodze dalszej preparacji wytworzyć nawóz zdolny «profilaktycznie zwalczać choroby roślin».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Czaszka zwierzęcia domowego ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jak dąb zajmuje osobne miejsce wśród roślin preparatowych, tak pozornie samotna stoi również osłona organiczna z królestwa zwierząt, służąca do preparacji kory dębowej i borku — czaszka zwierzęcia domowego: «Jest niemal obojętne, od którego ze zwierząt domowych».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; To stwierdzenie badacza duchowego kryje w sobie znów wielkie zagadki. Przy pozostałych preparatach osłona organiczna jest ściśle przypisana określonej rodzinie zwierzęcej, jak szlachetna zwierzyna łowna, albo określonemu gatunkowi, krowie jako zwierzęciu domowemu; tutaj jednak, w przypadku preparacji kory dębowej, gatunek nie odgrywa żadnej roli — liczy się wyłącznie to, że spełniona jest istotowa jakość bycia zwierzęciem domowym. Na szczególne właściwości budowy ciała i duszy zwierząt domowych zwrócono uwagę w rozdziale «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu» (s. 126 nn.). Są one wysoce zmienne i różnią się kształtem i ukierunkowaniem zasadniczo od pobratymców żyjących na wolności. Ale co to właściwie — ponad granicami gatunku, rodziny i rzędu — czyni zwierzę zwierzęciem domowym? Odkąd zostało zdegradowane do roli czysto użytkowej w masowej hodowli, pojęcie zwierzęcia domowego opustoszało. Odzyska ono {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ciężar właściwy dopiero wtedy, gdy weźmie się pod uwagę, że u zwierząt domowych ich powstanie, ich otwartość duszy na człowieka, ich zdolność do świadczenia mu usług — wszystko to jest dziełem człowieka. Domowość zwierzęcia zawdzięcza swe istnienie i będzie miała swą przyszłość dzięki trosce i miłości człowieka. One to właśnie dają zwierzęciu nieustannie coś, czego z natury nie posiada. I ten dar właśnie wpisał się w kształtowanie ciała zwierzęcia domowego aż po fizyczne ukształtowanie układu kostnego. Tak jak dąb nadaje wapniowi w korze i borku idealną strukturę, tak wapń i jego związki — w niemal martwej kości czaszki — nadkształtowane przez zwierzę domowe. Z tym łączy się pytanie: jak pod tym względem wygląda sytuacja ze zwierzętami użytkowymi hybrydyzowanymi lub genetycznie manipulowanymi i utrzymywanymi cyfrowo? Czy czaszce takiego zwierzęcia użytkowego można jeszcze przypisać jakość czaszki zwierzęcia domowego? Zwierzę domowe musi zostać na nowo poznane w swej jedynej w swoim rodzaju istocie. Ręką i duchem człowieka musi być nieustannie wynoszone choć trochę ponad swą czystą zwierzęcość. To nie tylko kwestia hodowli w dzisiejszym jej rozumieniu — to kwestia wychowania. Zwierzę domowe potrzebuje wychowania, aby stać się zwierzęciem domowym, tak jak człowiek potrzebuje go, by stać się człowiekiem. Praktykowanie tego wychowania zwierzęcia ku domowości w sposób świadomy i zgodny z jego istotą jest sztuką, która wynosi zwierzę ponad instynkty odziedziczone po naturze. Zwierzę domowe wyrzeka się poniekąd mądrych instynktów swej dzikiej postaci. Na człowieku ciąży odpowiedzialność za więcej niż wyrównanie tej straty. Ponieważ zwierzę nie posiada Ja, potrzebuje prowadzenia przez Ja człowieka w procesie wychowania. Wymaga to dziś — gdy tradycyjne praktyki chłopskiej relacji człowiek–zwierzę zanikły — poznania istoty zwierzęcia, dzięki któremu samo użytkowanie odzyska wartość wychowawczą. Biologiczno-dynamiczna hodowla zwierząt opiera się na tym właśnie podejściu. Tam, gdzie w tym sensie pogłębionego rozumienia pracuje się nad domowością zwierzęcia i jej stawaniem się, można oczekiwać znalezienia takich czaszek, które wypełnią przeznaczone im zadanie przy sporządzaniu preparatu z kory dębowej. Jedność użytkowania i wychowania była niegdyś naocznie widoczna w hodowli koni — na przykład przy koniach roboczych zaprzęgniętych do wozu lub pługa. Po tym jak przez całe swe końskie życie wykonywały swą pracę prowadzone przez cugle, w rolnictwie biologiczno-dynamicznym chętnie używano ich czaszek do preparacji. Koń roboczy (na razie?) odszedł do przeszłości. Dziś powszechnie używa się czaszki krowy, która również — przy uboju w odpowiednim czasie jesienią — dostarcza organicznych osłon dla {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparatu z rumianku i preparatu z mniszka lekarskiego. W razie potrzeby używa się też czaszek owcy lub kozy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czaszka dzieli się na część twarzową i część mózgową. U noworodków obie tworzą jeszcze jedną zwartą, zbliżoną do kulistej formę — taką, jaką człowiek zachowuje przez całe życie. Część twarzowa wydłuża się następnie w krótkim czasie młodości zwierzęcia i odtąd dominuje kształt głowy. Głowa grozi tu poniekąd zalaniem przez siły przemiany materii. To zjawisko i jego opanowanie przejawia się szczególnie wymownie u zwierząt z porożem, a inaczej u bydła. Jeleń samiec na przykład dokonuje co roku na nowo ogromnego wyczynu metabolicznego: z czaszki mózgowej wyrasta silnie ukrwione, pokryte aksamitną skórą poroże. Dzieje się to w pierwszej połowie roku. Z początkiem drugiego półrocza moc sił metabolicznych wdzierających się w głowę zostaje wygnana z poroża — zamiera ono w kostną, obejmującą przestrzeń wewnętrzną formę rozgałęzionych tyk i staje się potężnym narządem zmysłowym, wyczuwającym obrzeże ciepła, światła i powietrza. Zimą jest zrzucane. Nie inaczej, a jednak biegunowo, rzecz się ma z wyrostkami głowy u bydła — rogami, rosnącymi rok po roku i jednocześnie zamierającymi w rogową osłonę. Przez te skierowane ku wewnątrz narządy zmysłowe potężny napór przemian metabolicznych na organizację nerwowo-zmysłową jest odpychany przez martwą rogową osłonę z powrotem w ciało. W ten sposób bydło, inaczej niż jeleń, chroni nerwowo-zmysłowe siły głowy przed napierającą mocą sił metabolicznych.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomiczna budowa ciała i czaszki u zwierząt domowych nie różni się od budowy dzikich form. Istnieje jednak znamienna różnica w sposobie ukształtowania: jest ono wysoce zmienne; część twarzowa czaszki pozostaje nieco skrócona, sprawność zmysłów jest mniejsza, wydajność metaboliczna wyższa, objętość jamy mózgowej miejscami znacznie zredukowana (zob. rozdział «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu», s. 126 nn.). Są to jednak symptomy powstrzymanego u zwierząt domowych rozwoju, zachowania ich młodości, statusu poniekąd bardziej embrionalnego. Ta zachowana {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
młodość właśnie wyznacza istotę zwierzęcia domowego. Ewolucyjnie zawdzięcza ono swą bardziej młodzieńczą naturę człowiekowi. Ten fakt nakłada nań zobowiązanie, by w poznaniu istoty i w miłości ukierunkować wychowanie w hodowli, żywieniu i pielęgnacji stosownie do tej prawdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako zwierzęca osłona organiczna dla pokruszonej kory dębowej i borku służy jama mózgowa w czaszce jednego z większych zwierząt domowych. Otacza ją mozaika kości górnej czaszki, ukształtowanych częściowo z tkanki łącznej — jak sklepienie czaszki (z kością czołową, skroniową i ciemieniową) — częściowo z chrząstki, jak kości podstawy czaszki i częściowo potylica, a także kości odgraniczające jamę mózgową od czaszki twarzowej. Skostnienie powstaje przez komórki kostne, które promieniują w tkankę łączną i chrząstki z poszczególnych ośrodków i przez odkładanie fosforanów wapnia i magnezu, węglanów wapnia oraz fluorku wapnia unieruchamiają ruchliwość tkanki podstawowej. Powstają z tego płaskie kości okrywające, połączone mostkami z tkanki łącznej lub chrząstki. W miarę starzenia się ulegają one w końcu skostnieniu — kości chrząstkowe w mocniej uformowane, częściowo zrastające się ze sobą kości ograniczające jamę mózgową od strony czaszki twarzowej. Skostnienie (ossyfikacja) jest postępującym zamieraniem w formę. W porównywalny sposób kora zamiera w formę borku. A jednak — ponieważ mamy do czynienia ze zwierzęciem — ten proces obumierania jest hamowany przez ciało sił kształtujących. Procesy życiowe pozostają w pewnym stopniu w ruchu; nieustanny rozpad, przekształcanie i odbudowa substancji kostnych trwa nadal. Jak bardzo kości są jednak jeszcze przeniknięte procesami życiowymi, oświetla fakt, że jedna trzecia kości składa się z organicznej substancji podstawowej, z &#039;&#039;ossein&#039;&#039;, a dwie trzecie z wyżej wymienionych soli mineralnych (P, Ca, Mg i F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Siły kształtujące ożywiają i prześwietlają kości od leżącej na zewnątrz, unerwionej i ukrwionej okostnej, czyli periosteum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z powyższych rozważań, ani też z przywołanych morfologicznych osobliwości, nie wyciągniemy rozstrzygającego wskazania, które przybliżyłoby rozumieniu stwierdzenie badacza duchowego, że do preparacji kory dębowej nadaje się czaszka: «niemal obojętnie od którego z naszych zwierząt domowych».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpowiedź znajdzie się zapewne tylko wtedy, gdy weźmiemy pod uwagę relację człowieka ze zwierzęciem od epok lodowcowych {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i następujących po nich wielkich kultur starożytnych. Ludzkość żyła wówczas jeszcze w sennym, mrocznym stanie świadomości. Można go też nazwać świadomością mitologiczną. Z niej wypływały mity ludów — inspiracje z duchowo-rzeczywistego, nadzmysłowo odczuwanego świata. Pozostawała pod kierownictwem natchnionego kapłaństwa misteriów. W tych duchowych tłach należy szukać stawania się zwierzęcia domowym (por. rozdz. «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu», s. 126 nn.). Polegało ono na tym, że instynktowne życie zwierząt, ukształtowane przez ewolucję, było stopniowo zastępowane przez prowadzenie przez człowieka. Ten krok przemiany, wynikający z duszewno-duchowej konstytucji świadomości ówczesnej ludzkości, wycisnął piętno na ciele życiowym zwierząt, a przez nie na ciele fizycznym i tym samym na strumieniu dziedziczności. Pomogło to zwierzęciu domowemu zachować jego młodość, utrzymać zmienność jego cielesnej konstytucji. W ostatecznej konsekwencji można przyjąć, że tajemnica stawania się zwierzęciem domowym znalazła swój osad w ciele fizycznym — w specyficznym rozmieszczeniu substancji, w ich «strukturze» — tam, gdzie życie ostatecznie krzepnie w formę. Gdy forma zostaje stworzona, życie wycofuje się z niej, wydaje ją śmierci. To rozmieszczenie substancji, stworzone przez siły kształtujące zwierzęcia domowego, jest za każdym razem inne w kościach rurkowych kończyn, w kościach miednicy, kręgosłupa, i znów inne w kościach czaszki otulających centrum układu nerwowo-zmysłowego. Przeważającą substancją budującą te ostatnie jest wapń; występuje w różnych kompozycjach z fosforem, węglem, tlenem i fluorem. Jego siły, skierowane jakby ku jednemu środkowi, nadają czaszce mózgowej kształt zbliżony do kulistego. Kompozycyjne rozmieszczenie wapnia w kościach czaszki mózgowej jest — można tak wnioskować — wyrazem zainspirowanego przez człowieka, utrzymywanego w młodości duszy gry sił zwierzęcia domowego. Jest ono na zwierzęcym poziomie wyższym sposobem rozmieszczenia wapnia niż to, które na poziomie roślinnym, na przykład w korze i borku dębu, jest obecne. Tak widziane, czaszka zwierzęcia domowego zachowuje w swoich kompozycjach wapniowych siły astralne, które napłynęły do zwierzęcia domowego przez czynną troskę i zastąpiły utracone instynkty. Posiadają one w wyższym sensie zdolność oczyszczającego, uzdrawiającego i leczniczego oddziaływania na wrzące procesy życiowe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ta próba myślowego przybliżenia do rozumienia wyjściowych materiałów preparatu z kory dębowej i czaszki zwierzęcia domowego musi być pogłębiana dalej. Ale nawet to nie rozwiązuje zagadki {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samej preparacji jako takiej. Musi ona zostać dokonana ręką ludzką — akt artystyczny!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dąb wyrasta w naszych krajobrazach, podobnie jak wszystkie rośliny preparatowe i zwierzęta domowe; lecz w jakich warunkach życia i środowiskowych? Musimy czynić wszystko, co leży w naszej mocy, by poprzez kształtowanie organizmu gospodarstwa i krajobrazu sprzyjać ich kwitnieniu zgodnemu z ich istotą. Obejmuje to, wszędzie gdzie to możliwe, nawożenie preparatami. W swoim powstawaniu jest ono syntezą substancji i sił komponujących krajobraz, a w swym zastosowaniu — jako całość — środkiem leczniczym służącym ich harmonizacji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparacja kory i łyka dębu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
We wrześniu zdobywamy korę borkowatą z dębu — możliwie takiego, który wyrósł w gemarkacji gospodarstwa — oraz czaszkę, możliwie zwierzęcia hodowanego na tym samym gospodarstwie ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]]). W przypadku starszych dębów o głęboko pofałdowanej borce zaleca się, by zewnętrzną, często lekko omszałą warstwę zeskrobać żelazkiem i dopiero warstwy głębsze, młodsze, wziąć do użycia. Masa, która już przy zdejmowaniu zaczyna się kruszyć, zostaje następnie posiekana na drobno, aż uzyska strukturę sypką, grudkowatą. Z czaszki zwierzęcia domowego — po uboju — usuwa się mózg przez otwór potyliczny oraz resztki przylegającego z zewnątrz mięsa i skóry. Używa się następnie górnej części czaszki i przez ten sam otwór kości potylicznej — przez który pęczek nerwowy rdzenia kręgowego przechodzi do móżdżku — wypełnia się komorę mózgową masą borkowo-korową. Otwór zamyka się odłamkiem kości czaszki i uszczelnia gliną.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W tym pierwszym kroku preparacji dokonuje się pierwsze wywrócenie na nice: coś zewnętrznego, kora-borka, staje się czymś wewnętrznym, zamkniętym w powłoce kostnej, która już za życia zwierzęcia domowego bliższa była śmierci niż życiu. Tuż przy mózgu służyła ona uświadamianiu sobie instynktownie kierowanych doznań zmysłowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W drugim kroku preparacji dokonuje się drugie wywrócenie na nice procesu przyrodniczego, prowadzonego przez ducha i rękę człowieka. Czaszki zostają zaraz po wypełnieniu substancją roślinną zakopane płytko w ziemi, w miejscu, gdzie jest dużo szlamu roślinnego i gdzie napływa woda atmosferyczna — deszczowa i roztopowa. W tym ziemistym, księżycowo-wodnym środowisku spoczywają, wystawione na działanie sił jesiennych i {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimowych. Trudność spełnienia tych warunków w sposób optymalny doprowadziła do rozmaitych rozwiązań.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pewną swobodę postępowania ułatwia następująca wskazówka Rudolfa Steinera: «versenken nun [den Schädel; Anmerkung des Verfassers] in die Erde und geben […] Torfmull drauf und versuchen, durch Einleitung irgendeiner Rinne möglichst viel Regenwasser an den Platz zu bekommen. Man könnte es sogar so machen […] in einem Bottich, in den immerfort Regenwasser einfließen und wiederum abfließen könnte […] da solche Pflanzensubstanz hineingeben, die stark bewirkt, dass immer Pflanzenschlamm da ist» («zakopujemy teraz [czaszkę; uwaga autora] w ziemi i kładziemy na niej torf, a przez jakiś rów staramy się doprowadzić jak najwięcej wody deszczowej na to miejsce. Można nawet tak postąpić [...] w kadzi, do której wciąż wpływałaby i wypływała woda deszczowa [...] wkładać tam taką substancję roślinną, która silnie sprawia, że zawsze jest tam szlam roślinny»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obie metody są stosowane w praktyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wiosną następuje trzeci krok preparacji: czaszki wyjmowane są z ich ziemisto-wodnego środowiska. Znów dokonuje się wywrócenie na nice: to, co wewnętrzne — wypełnienie z kory-borki — wchłonęło i skupiło w sobie działające z zewnątrz siły. To, co się ukazuje, jest nową substancją, nieco ciemniejszą z wyglądu, o konsystencji lekko uziemnionej, lecz wciąż jeszcze grudkowatej. Jest to nowa substancja, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
obdarzona nową właściwością promieniującego działania astralnego, które kompostowi i nawozowi gnojowemu «wirklich die Kräfte verleiht, schädliche Pflanzenkrankheiten prophylaktisch zu bekämpfen, aufzuhalten» («naprawdę nadaje siły do profilaktycznego zwalczania i powstrzymywania szkodliwych chorób roślin»).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak można myślowo prześledzić ten proces, który rozgrywa się w tym, co ziemiste, między szlamem roślinnym, kostną powłoką czaszki a korą-borką dębu przez zimowe półrocze? Poniżej próba interpretacji. Chodzi o pytanie: jak można uczynić pożyteczną właściwość wapnia, polegającą na ściąganiu sił eterycznych? Zbyt często po wilgotnej zimie i wiośnie, gdy nagle nastaje bogaty w słońce okres ciepła, masowo pojawiają się szkodliwe obce organizmy — jak mszyce w koloniach. Są one znakiem eterycznie bujnie rozrastającego się wzrostu. Kosmiczno-astralne siły są zbyt słabe, by nadmiar siły wzrostu ukształtować w formę. Tu może pomóc ściągająca siła wapnia — nie jednak zwykłego związku wapniowego z resztą kwasową kwasu węglowego (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), lecz takiego wapnia, który ma «strukturę» właściwą korze-borce dębu. Ten szczawian wapnia, wyniesiony przez procesy życiowe dębu i przez niego wydzielony w korę-borkę, musi zostać przez kolejne kroki preparacji doprowadzony do stanu, w którym — jako dodatek do nawozów organicznych — podtrzymuje zdrową równowagę między życiowym związkiem gleba-roślina a wnikającymi siłami astralnymi podsłonecznych planet Wenus, Merkurego, Księżyca. Osiągnąć to można w ten sposób, że wytwarza się stan chaotycznie bujnej eteryczności. Stan ten istnieje w szlamie roślinnym. Musi być przez ciągły dopływ wody deszczowej i roztopowej stale podtrzymywany. Woda atmosferyczna zawiera tlen, który sprawia, że przebiegające beztlenowo procesy rozkładu nie przechodzą w gnicie. Biegunowo do wodnistości szlamu roślinnego stoi natura napływającej, przepojonej kosmicznymi siłami wody deszczowej i roztopowej. Skrapla się ona w zimowej atmosferze z gazowej postaci powietrza w postać kropli albo krystalizuje w kryształ śniegu. W obu stanach skupienia woda ma swoje własne centrum. Do tego centrum przystępują siły makrokosmosu, koncentrują się w powłoce wodnej i ograniczają ją do postaci kropli czy kryształu śniegu. Gdy owe krople wody łączą się teraz w jednolitą masę wodną w tym, co ziemiste, oddają swoje własne centrum centrum środka Ziemi. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmiczne siły skupione w kroplach rozchodzą się w tym, co ziemiste, i — w tym przypadku — wchodzą w pierwochaos szlamu roślinnego. Dochodzi w pewnego rodzaju syntezie do wyrównania: księżycowo-mikrobialne dzianie się rozkładu zostaje przez siły aktualnie działającego kosmosu wprowadzone w równowagę. Można przyjąć, że w tej równowadze chodzi o połączenie planetarnego działania podsłonecznego i nadsłonecznego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W to środowisko bezkształtnie chaotycznego szlamu roślinnego i przepływającej nad nim wody deszczowej czy roztopowej zanurzone zostają czaszki zwierząt domowych z wypełnieniem z kory dębu w komorze mózgowej. Nieprzerwanie opływają je i przenikają przez kostną powłokę czaszki łączące się siły eteryczne. Wykazuje ona strukturę wapniową ukształtowaną przez wyższe siły astralne zwierząt domowych, które stoją w służbie człowieka. Z serca, które pozostaje w związku ze Słońcem, działają w zwierzęciu ku głowie siły nadsłonecznych planet, Marsa i Jowisza, podczas gdy w samej głowie dominują kształtujące formę i strukturę siły Saturna.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oznacza to, że zchaotyzowane w szlamie roślinnym, wprowadzone przez wodę deszczową w pewien rodzaj równowagi siły eteryczne — w przejściu przez powłokę czaszki — zostają przez mniej instynktowo związane siły astralne zwierząt domowych przemienione w siły kształtujące. Wapń powłoki czaszki, ustrukturyzowany przez ciało astralne zwierząt domowych, ściąga siły eteryczne i obdarza je budującą, porządkującą mocą działania. W korze-borce leży, tak przyrządzone przez dąb, wapń z jednej strony w takiej kompozycji substancjalnej, że staje się podatny na eteryczne strumienie szlamu roślinnego, przemienione w siły kształtujące za pośrednictwem czaszki zwierzęcia domowego. Z drugiej strony leży w naturze wapnia, by te odebrane siły kształtujące skupiać i zachowywać w związku działania kory-borki dębu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czaszki zwierząt domowych wraz ze swym wypełnieniem pozostają przez zimowe półrocze wystawione na wnikające w to, co ziemisto-wodne, siły ziemsko-kosmiczne. Postępowanie to można tak interpretować, że z jednej strony w tym czasie i tak planetarne działanie podsłoneczne — a w szczególności działanie Księżyca — jest najsilniejsze w tym, co wodniste szlamu roślinnego, z drugiej zaś siły kształtujące dalszego obrzeża gwiazd stałych, działające poprzez to, co twarde i ziemiste, rozwijają w twardej, skamieniałej w formę czaszce zwierzęcia domowego swą największą skuteczność. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gotowy preparat wprowadza się — tak samo jak opisane wyżej — do pryzm kompostowych i gnojowych w ilości trzech palców (szczypcie) na 1 do 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; w zakresie ogrodniczym, w zakresie rolniczym na 8 do 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nie liczy się substancja, lecz promieniowanie sił. I tutaj osąd powinien kształtować się z tego, czego uczy własna obserwacja i doświadczenie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przeciwieństwie do krzemu Rudolf Steiner opisuje wapno jako to, co chce «an sich heranziehen» («przyciągać wszystko ku sobie»). «Was der Kalk haben will, lebt im Pflanzlichen» («To, czego wapno chce, żyje w tym, co roślinne»). «Das Kalkige ist die allgemeine äußere Begierde im Irdischen» («To, co wapienne, jest powszechną zewnętrzną żądzą w tym, co ziemskie»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; W tej właściwości «żądliwości» wyżywa się przyrodniczo nieorganicznie martwe wapno. Przez procesy życiowe roślin — a w szczególny sposób dębu — zostaje ono stopniowo wyzwolone z tego przykucia do tego, co ziemskie. Z tego ożywionego stanu zostaje wydzielone w korę-borkę w taki stan, który wprawdzie zbliża się ku mineralnemu, lecz w swej «strukturze» odciska na osadzonym w tkance kory-borki szczawianie wapnia piętno organizacji sił kształtujących dębu. Czy nie można w tym widzieć sensu trzech opisanych kroków wywrócenia na nice preparacji, mianowicie że «natura żądliwa» martwego wapna odwraca się w swoje przeciwieństwo? W swym układzie sił przemienia się w stan, w którym niczego już nie chce dla siebie, lecz przekazuje roślinom siły, dzięki którym mogą się bronić przed chorobotwórczymi i szkodliwymi wpływami z zewnątrz. Wapń w wapieniu zostaje przez procesowe kroki preparacji wydobyty ze swych ewolucyjnie utrwalonych stanów; z biorącego staje się dającym, uzdrowicielem w życiu roślin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podsumowując, można powiedzieć: jak przy wszystkich preparatach, poszczególne kroki kompozycji nie działają addytywnie, lecz multiplikatywnie. Powstają substancje, które nie są wariantami właściwości, utrwalonych zgodnie z prawami przyrody i wywodzących się z przeszłości, lecz właściwościami umożliwiającymi rozwój w życiowych związkach. W przypadku preparatu z kory dębu jest to nowo zdobyta właściwość wzmacniania układu członów istoty rośliny i tym samym profilaktycznego przeciwdziałania chorobom roślinnym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Substancje i siły przyrodnicze, które w nowatorskiej kompozycji wytwarzają substancję nawozową o takiej właściwości, są następujące: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Kora-borka dębu: Dąb czyni z procesu kwitnienia gest otwierający się ku kosmosowi — przez swą istotę jest «bardziej ziemski», co wyraża się substancjalnie w borce w postaci szczawianu wapnia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Czaszka zwierzęcia domowego: Została zmetamorfozowana przez prowadzenie człowieka. W zwierzęciu dzikim kształtuje duch duszy grupowej, w domowym dochodzi do niego duch człowieka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Jama czaszki, w której kryje się mózg i którą otacza woda mózgowa, jest przestrzenią wydobytą z bezpośredniego kontaktu z tym, co ziemskie — mikrokosmicznym odbiciem makrokosmosu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. Zimą ziemia jest duchowo czujna, oddana samej sobie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W tych czterech jakościach wyraża się dążność działania odśrodkowa ku ziemi. Pojawiają się one w przyrodzie rozdzielnie. Gdy zostają ze sobą powiązane — zarówno przestrzennie, jak i czasowo — na podstawie szlamu roślinnego i napływającej w zimowym półroczu wody atmosferycznej, proces wapniowy zostaje obdarzony nową właściwością terapeutycznego wyrównywania jednostronności w tym, co ziemskie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W poszukiwaniu rośliny, która przez własne procesy życiowe jest zdolna do wytworzenia w sobie «właściwego wzajemnego oddziaływania między kwasem krzemowym a potasem, nie wapniem», badanie duchowe wskazuje na mniszka lekarskiego (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Der unschuldige, gelbe Löwenzahn, wo er in einer Gegend wächst, ist er eine außerordentliche Wohltat. Denn er ist der Vermittler zwischen der im Kosmos fein homöopathisch verteilten Kieselsäure und demjenigen, was als Kieselsäure eigentlich gebraucht wird über die ganze Gegend hin. Er ist wirklich eine Art Himmelsbote.» (Niewinny, żółty mniszek, tam gdzie rośnie w jakiejś okolicy, jest niezwykłym dobrodziejstwem. Jest bowiem pośrednikiem między kwasem krzemowym rozproszonym w kosmosie subtelnie i homeopatycznie a tym, czego jako kwasu krzemowego naprawdę potrzeba w całej tej okolicy. Jest naprawdę rodzajem posłańca niebios.)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mniszek jest ewolucyjnie predysponowany do tego, by «we właściwy sposób» przyciągać «kwas krzemowy» «z całego kosmicznego otoczenia». «Denn die Kieselsäure müssen wir in der Pflanze drin haben. Und gerade in Bezug auf die Kieselsäureaufnahme verliert die Erde im Lauf der Zeit ihre Macht. Sie verliert sie langsam, daher bemerkt man das nicht.» (Kwas krzemowy musimy mieć w roślinie. I właśnie w odniesieniu do pobierania kwasu krzemowego ziemia traci z biegiem czasu swoją moc. Traci ją powoli, dlatego tego nie zauważamy.)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ten kwas krzemowy «ma największe znaczenie dla wzrostu{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
roślin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zawarte w nim «krzem przekształca się z kolei w organizmie w substancję o niezwykłej doniosłości, która w chwili obecnej nie jest w ogóle wymieniana wśród pierwiastków chemicznych».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Badacz duchowy wskazuje tu znowu na zagadkę, do której rozwiązania obserwacja zmysłowa dostarcza poszczególnych zjawisk — zjawisk wskazujących na wyższy związek, na «das geistige Band» («duchowe wiązadło») ([[Goethe]]), które jako takie otwiera się jednak dopiero przed myślącym doświadczeniem ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wygląd mniszka lekarskiego ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mniszek lekarski objawia we wszystkich swoich członach bogactwo zjawisk zdumiewających, wskazujących na jedyny w swoim rodzaju charakter, który wyróżnia go nawet spośród osobliwości rodziny &#039;&#039;Compositae&#039;&#039; (koszyczkowatych). Jest wiosennym kwiatonikiem — kilka żółtych plam barwnych pojawia się jeszcze pod koniec wczesnej jesieni. — Za delikatną biało-fioletową zasłoną rzeżuchy łąkowej (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) Wiesen, łąki, miedze i przydroża pokrywają się w kwietniu złotożółtą kapą rozkwitającego mniszka. Dzieje się to w tej samej chwili, gdy ziemia z zimowego odosobnienia wydycha znowu swoje duszewno-duchowe jestestwo w otaczający ją krag. Morze kwiatów mniszka jawi się jak obraz tego ponownego złączenia Ziemi z kosmosem. Tak szybko, jak pojawił się pod koniec marca, tak szybko znika on pod koniec kwietnia z pola widzenia, skryty przez szybko teraz wyrastające sąsiednie trawy i zioła. Przez cały rok następujący po kwitnieniu skupia i zachowuje siły z kosmosu i Ziemi — by potem, pod promieniami wznoszącej się wiosennej słońca roku następnego, nagle przez noc, fala po fali, wystrzelić łodygi kwiatostanowe ku górze. Unoszą one ku górze pąki kwiatowe, które otwierają się na szeroko rozpostartym dnie kwiatowym i zwracają koszyczek pełen kwiatów języczkowych ku słońcu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kształt wzrostowy mniszka jest w korzeniu, łodydze, liściu i kwiecie wyraźnie trójczłonowy (rysunek 32, s. 423). Wskazuje to na silne działanie sił astralnych, które pomagają ciału eterycznemu tego «posłańca niebios» w jego zdumiewających funkcjach siłotwórczo-kształtujących. Każdy z jego członów przeżywia się jako polarność stagnacji (spoczynku) i ruchu. To siły astralne wdrukowują tę sprzeczność w eteryczną organizację mniszka. Oczywiście dotyczy to — w wielorako zmodyfikowanej, mniej {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wyraźnej formie — wszystkich roślin kwiatowych. Ciało astralne rośliny, które promieniuje na nią z zewnątrz ze świata nadzmysłowego, kształtuje — w rodzaju działania od wewnątrz — będące w nieustannym ruchu siły eteryczne w siły kształtujące. Zgodnie z obrazem istoty rośliny hamują one bądź tamują procesy życiowe albo pobudzają je do energicznego wzrostu. U zbóż na przykład łodyga rośnie od jednego zatamowan wzrostu, od węzła, do następnego. Z tej strefy stagnacji wychodzi — przez impuls ruchu — następny człon łodygi (&#039;&#039;internodium&#039;&#039;) i towarzyszący mu liść, który otacza łodygę pochewką liściową aż do następnego węzła. Temu szybko w formę zamierającemu działaniu wewnętrznemu przeciwstawia się polarnie astralne działanie zewnętrzne. Przejawia się ono w żywiole powietrza, utrzymywanego w ruchu przez ciepło. Głównym składnikiem powietrza jest mineralnie martwy azot (79%) — fizyczny nośnik astralnego działania sił. Można powiedzieć: z każdym powiewem wiatru igrającym z liśćmi, z każdym podmuchem kołyszącym nimi tam i z powrotem, wprawiającym gałązki i konary w wahadłowy ruch lub niosącym pole żyta w «schwanken Silberwellen» (chybotliwych srebrnych falach)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust II&#039;&#039;, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt; — za każdym razem działa impuls ruchu: wyraz astralnego działania zewnętrznego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zupełnie inaczej zachowuje się mniszek jako wieloletnia roślina zielna (żywotność około ośmiu lat). Jest on na wskroś opanowany przez życiokształtujące astralne działanie wewnętrzne — porównywalny z pokrzywą, lecz do niej polarny. Podczas gdy pokrzywa, twierdzą swego jestestwa i prezentując się na zewnątrz zbrojnie, sama otacza swoje wielkie działanie wewnętrzne osłaniającą powłoką, obraz zewnętrzny mniszka pokazuje, jak całkowicie oddany jest on zarówno Ziemi, jak i kosmosowi. Choć astralna organizacja mniszka mocą swą zaprzęga siły eteryczne do swojej służby, jego wygląd jest wzorem woli oddającej się, nie woli własnej: «Der unschuldige, gelbe Löwenzahn» (niewinny, żółty mniszek), jak nazywa go badacz duchowy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Działanie zewnętrzne w powyższym sensie ledwie do niego dosięga.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarność zastojowej i przepływającej siły życiowej potężnie już zaznacza się w korzeniu. Ujawnia się to z jednej strony w silnej sile wgłębnego pędu korzenia palowego, który w strefie próchnicznych wierzchnich warstw gleby {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeden raz lub wielokrotnie się rozgałęzia. Wiązki korzeniowe wnikają głęboko w mineralną glebę podorną i dopiero tam, w jej głębi, rozwijają drobne ukorzenienie. Nawet kawałki górnej części korzenia palowego zdolne są z powrotem odrosnąć — z obu końców cięcia — do w pełni wykształconej rośliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z drugiej zaś strony górne partie rozgałęzionego korzenia pierwotnego grubieją w wierzchniej warstwie gleby rzepowato w &#039;&#039;korzeń kłączowy&#039;&#039;. Wypełniony jest on luźną masą komórkową przetykaną siecią wzajemnie połączonych rurek. Kanały te prowadzą biały, śluzowaty mleczny sok, który pozostaje pod ciśnieniem. Tu daje znać o sobie efekt zastoju, dający się śledzić aż po szypułki kwiatowe. Gdy przetniemy korzeń, żebro liściowe lub szypułkę kwiatową, mleczny sok natychmiast wypływa; cała roślina mniszka pozostaje w stanie nieustannie podwyższonego ciśnienia soków (&#039;&#039;turgescencja&#039;&#039;). Można też powiedzieć: ciało eteryczne tej rośliny pozostaje pod trwałym «Bildedruck» (ciśnieniem kształtującym) astralności.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pęd i liść ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W porównaniu z «biegunem solnym» korzenia palowego, z przejściem w górnym kłączu korzeniowym, merkuryczny środek pędu i liścia mniszka lekarskiego spiętrza się w wyraźną rozetę liściową (Rysunek 32, s. 423). Łodyga tkwi w szyjce korzeniowej i przez całe życie pozostaje spiętrzona, podczas gdy życiowe siły kształtujące z mocą wystrzeliwują w spiralnie ułożone, gęsto stłoczone liście. Liście przylegają ściśle do ziemi, zimą całkowicie; wiosną podnoszą się. Młode liście, wyrastające z serca rozety liściowej, ustawiają się pionowo, by z wiekiem stopniowo opaść do płaszczyzny rozety, zbliżając się do ziemi. Podczas gdy w ten sposób od wiosny do jesieni tworzą się nowe liście – około 100 – najstarsze u spodu rozety obumierają.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wielka siła pędu liści wychodzi od plastycznie uwydatnionego nerwu głównego, który również prowadzi sok mleczny. Do niego przylega blaszka liściowa, która zwężając się od góry do dołu, towarzyszy długiemu ogonkowi liściowemu. W następstwie liści, poczynając od liścieni, jest ona w górnej części podłużnie zaokrąglona. Wkrótce jednak silnie dążąca w blaszkę liściową siła pędu napotyka przeciwdziałającą z zewnątrz siłę spiętrzającą lub kształtującą. W potężnych, spiczastych zębach (lwich zębach) wybija się na zewnątrz i doznaje, niejako w ramach przeciwdziałania, głębokich wcięć do wewnątrz. Tak powstaje obraz pełnego siły, częściowo obustronnie dysharmonicznego, bizarnego {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kształtu brzegu podłużnych liści. Dopiero w wierzchołku liścia, w jego hełmiastym, równobocznym kształcie trójkąta, dochodzi do harmonijnej równowagi między siłą pędu a siłą kształtującą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarność zastoju i ruchu sprawia, że już sam palowy korzeń, zgrubiały ku górze przez zastój soków, przejawia się jako samodzielny członek mniszka. Nie mniej samodzielnie, a wręcz w spotęgowanej formie, rozwija się rozeta liściowa. Wreszcie, jakby od niej oddzielony, bez żadnego przejścia pojawia się kwiat, w doskonałym opanowaniu tej polarności, jakby uniesiony ponad to, co ziemskie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W kącikach liści w sercu rozety jesienią tworzą się pąki kwiatowe. Zimują one «pod ziemią», wciągane jesienią w głąb przez kurczącą się szyjkę korzeniową. Jest to ostatni impuls ruchowy przed zimowym spoczynkiem. Wiosną jednak, w kwietniowe noce, mniszek lekarski rozwija mimo wszystko rodzaj pionowo wystrzelającej łodygi. Z siłami zebranymi i skumulowanymi przez późną wiosnę minionego roku, lato, jesień i zimę, pąki kwiatowe wystrzeliwują w górę na szczycie również wypełnionej mlecznym sokiem, pustej, napełnionej powietrzem rurkowatej łodygi. Pąk kwiatowy to zielona, okrągła główka, otoczona kilkoma warstwami łuskowatych listków okrywy. Pod ciepłymi promieniami słońca wschodzącego dnia otwierają się one szeregami i odginają w dół. Tylko nieliczne nadal otulają rozwijające się teraz z dna kwiatowego kwiaty promieniste (Rysunek 30).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy i ostatnie listki koszyczka opadają, {{SE|410}} na poszerzonym dnie kwiatowym, w promiennym złocistożółtym kolorze, rozwija się od 100 do 200 pojedynczych, ciasno stłoczonych kwiatów – druga rozeta na wyższym poziomie, zwrócona ku niebu. Rozkwitają one stopniowo od brzegu ku centrum koszyczka kwiatowego. Ten porusza się, podążając za biegiem słońca. Późnym popołudniem część listków koszyczka ponownie się prostuje, jednocześnie dno kwiatowe obniża się, tak że wszystkie kwiaty promieniste stają wzniesione w pęczku i znów są otulone przez listki okrywy niczym pąk. Przy dobrej pogodzie to rytmiczne otwieranie i zamykanie może powtarzać się przez kilka dni; w deszczową, pochmurną pogodę główki kwiatowe pozostają zamknięte. Po przekwitnięciu część listków koszyczka podnosi się po raz ostatni. W następującym teraz procesie tworzenia nasion trzymają one obfitość kwiatów mocno zamkniętą. W międzyczasie rurkowata łodyga wciąż rośnie wzwyż, wyprzedzając rosnące trawy i zioła. W tej ostatniej osłonie na dnie kwiatowym, w odniesieniu do tworzenia nasion, dokonuje się wywinięcie w następujący sposób: nasiono tkwi główką w dnie kwiatowym, podczas gdy jego przeciwbiegun, na którym osadzone są delikatne, nitkowate działki kielicha, wznosi się ku niebu. Podczas dojrzewania nasion ponownie ożywa impuls ruchowy: z bieguna kielichowego nasiona wyrasta cienka łodyżka, która na swoim szczycie niesie nitkowate działki kielicha, czyli puch kielichowy. Wznosząc się, wypychają one zwiędłe płatki kwiatów w górę, na zewnątrz osłony z listków koszyczka. Po tym dłuższym przygotowaniu listki koszyczka po raz ostatni odginają się w dół, dno kwiatowe uwypukla się i zaokrągla w kulę, na której pojawia się na długiej szypułce filigranowy «dmuchawiec» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Rysunek 30]], s. 409). Jest on w swoich licznych pojedynczych parasolkach zawsze w pełni ukształtowany, ponieważ wszystkie owoce nasienne rozwinęły się w dnie kwiatowym. Dojrzałe nasiona uwalniają się z dna kwiatowego i z najbliższym podmuchem wiatru odlatują pojedynczo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wielokrotne otwieranie się i zamykanie otoczonego listkami koszyczka kwiatowego, ruch dna kwiatowego i rozpromienianie się kolonii kwiatów w otoczeniu to pełne wyrazu gesty, które w obrazowy sposób wskazują na bliskość działania ciała dusznego, czyli ciała astralnego, tej szczególnie wysoko rozwiniętej rośliny złożonej. Ale to nie wszystko; podczas tworzenia nasion rozpromienia się ona ponownie, przekształca włoskowate liścienie w srebrzyście lśniące parasolki, które niczym gwiazdy układają się w odwzorowanie kulistego kształtu kosmosu. Liścienie, które zwykle rozwijają się w tym, co ziemsko-wodne, wywijają się i zwracają w {{SE|411}} powietrzu,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
cieple i świetle ku kosmosowi. W kolejnym spotęgowaniu tego, co było wcześniej, na chwilę, w przejrzystej osłonie parasolek, powstaje wewnętrzna przestrzeń wypełniona powietrzem i światłem. Można zadać sobie pytanie, czy ta delikatnie zarysowana wewnętrzna przestrzeń nie jest wiernym fizyczno-zmysłowym odwzorowaniem zdolności mniszka do przyciągania kwasu krzemowego z kosmosu, a więc bycia «rzeczywiście rodzajem niebiańskiego posłańca».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Sok mleczny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obok mniszka lekarskiego jeszcze inne gatunki złożonych, jak podróżnik ([[Cichorium intybus|&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;]]), sałata kłująca ([[Lactuca serriola|&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;]]), mlecz polny ([[Sonchus arvensis|&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;]]), a także wilczomleczowate ([[Euphorbiaceae|&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;]]), prowadzą w swych tkankach sok mleczny. Jest on białą, mleczną emulsją, która — w przypadku mniszka, i to czyni go jedynym w swoim rodzaju — przebiega w kanalikach rurkowatych jednolicie przez całą roślinę. Od korzenia zgrubiałego na kształt rzepy biegną one przez łodygę cofniętą ku szyjce korzeniowej, dalej w środkowe żebro liści, a wreszcie przez powietrzny łodyżka kwiatowa aż po dno kwiatowe. Sok mleczny łączy wzajemnie tak wyraźnie od siebie odseparowane człony mniszka w jedną całość. Stajemy tu przed zagadką! Czyż nie należy przypisać temu sokowi mlecznemu zarówno natury salnej, jak i sulfurycznej — a ileż bardziej jeszcze merkurialnej? Czyż nie jednoczy on w sobie wszystkich trzech jakości? Czy istnieje tu w ogóle zasadnicze prawidło rośliny kwiatowej — wznoszące oczyszczanie tego, co mineralno-substancjalne, i jego eteryzacja w procesie kwitnienia?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sok mleczny jest wydzieliną ze zrośniętych komórek brzegowych wzajemnie ze sobą powiązanych kanałów mlecznych. Jest to masa substancjalna skomponowana przez organizację eteryczną tej rośliny, zawierająca w określonych proporcjach ilościowych wszystko to, co następnie kształtuje się w wysoko wyspecjalizowane formy korzenia palowego, rozety liściowej i koszyczka kwiatowego. Analiza ujawnia tak wielką różnorodność substancji rozpuszczonych i zawieszonych, że uprawnione wydaje się stwierdzenie: Oto mamy przed sobą pierwotny stan życia w postaci zjawiskowej z ewolucyjnie wczesnych czasów kształtowania się Ziemi, w której królestwa bytu mineralnego, roślinnego i zwierzęcego nie oddzieliły się jeszcze od siebie — kompozycja substancji wszechmocnego życia. Poszczególne grupy substancji podlegają, w zależności od stanowiska, silnym wahaniom sezonowym — na przykład &#039;&#039;inulina&#039;&#039;, polisacharyd zbudowany z fruktozy, który wiosną podczas wzrostu jest niemal zużyty, a ku jesieni gromadzi się do wysokich {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wiosenna korzeniowa wykazuje najwięcej substancji gorzkich, sierpniowa — najwięcej &#039;&#039;inuliny&#039;&#039;, wrześniowa — najwięcej &#039;&#039;taraksyny&#039;&#039;, październikowa — najwięcej &#039;&#039;lewuliny&#039;&#039;.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Sok mleczny składa się z wodoopodobnej substancji podstawowej — &#039;&#039;Taraxacum&#039;&#039;-Liquoru — w której rozpuszczone są liczne substancje mineralne, jak między innymi potas i krzem, oraz organiczne związki, jak białka, garbniki, alkaloidy, witaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Substancje zawieszone w tym roztworze w drobnych kroplezkach to żywice, a przede wszystkim kauczuk z koloidalną otoczką ochronną z białka. W popiele całej rośliny znajduje się 7% kwasu krzemowego, 40% tlenku potasu, 8% tlenku magnezu, 28,6% tlenku sodu oraz śladowe ilości cynku, miedzi, manganu i siarki.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Liczby zawartości analitycznie oznaczalnych substancji dają, poza stwierdzeniem ich obecności, niewiele punktów zaczepienia, które pozwoliłyby rozpoznać związek z kształtującą istotą. Więcej informacji uzyska się, gdy skieruje się uwagę na określone kompozycje substancji, np. na substancje czynne i ich lecznicze działanie. Ale i te nie mówią nic o całości mniszka, która te działania wywołuje. Dopóki tę całość przyjmowano jako daną naturalną, mniszek uchodził za oficynalną roślinę leczniczą. Teraz jednak, gdy substancje czynne uznawane za lecznicze zostały wyizolowane i zsyntetyzowane lub mogą być zastępowane innymi syntetycznymi substancjami, mniszek utracił swój zaszczytny status rośliny leczniczej. Odzyska go dopiero — i tak samo wszystkie inne rośliny lecznicze — gdy zacznie się poszukiwać wzajemnego stosunku substancji do siebie jako układu sił, którego architektem jest, pod kierownictwem działających z zewnątrz sił astralnych, ciało eteryczne lub ciało życiowe danej rośliny leczniczej. Poszczególne organiczne związki substancjalne otrzymały wprawdzie swoje piętno od całości organizacji eterycznej, ale jej w pełni wartościowo nie reprezentują.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W tym celu trzeba by było poznać kompozytora, który w obrazie zjawiskowym mniszka stworzył sobie — w tym określonym układzie substancji — autoportret. Ten kompozytor jako wielki artysta może być odnaleziony jedynie przez poznanie ducha. Dopiero badanie duchowe otwiera dostęp do «duchowej więzi»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; która znaczeniotwórczo łączy empirycznie znalezione pojedyncze fakty. Takie geisteswissenschaftliche znaczeniotwórcze powiązanie pokazuje, że w mniszku nie — jak w krwawniku, rumianku i pokrzywie —&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nie stosunek między siarką a substancjami ziemnopokrewnymi — potasem, wapniem i żelazem — lecz stosunek krzemu do potasu. W żywym organizmie potasowi przypada rola łączenia ciała eterycznego z ciałem fizycznym; biegun przeciwny zajmuje krzemień. W odróżnieniu od siarki, krzemień stwarza pewien rodzaj zmysłowej relacji między tymi dwoma członami istoty a kosmiczno-astralnymi siłami, które wnikają z bieguna przemiany materii — z «indywidualności rolniczej». To szczególne wzajemne oddziaływanie potasu od dołu i kwasu krzemowego od góry dokonuje się, jak można przyjąć, w przenikającym całą roślinę soku mlecznym. Czy nie trzeba w nim — w kontekście wytwarzającego się w zewnętrzną, trójczłonową postać zjawiskową mniszka — widzieć «pośrednika [między; uwaga autora] rozłożonym w kosmosie w sposób homeopatyczny kwasem krzemowym a tym, czego jako kwasu krzemowego rzeczywiście potrzeba na całym obszarze»?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tu nasuwa się to samo pytanie co w odniesieniu do azotu w powietrzu: kwas krzemowy jest przecież w glebie dostępny w obfitości — w postaci stałej, koloidalnej i rozpuszczonej — dlaczego zatem sprowadzać go z kosmosu w tak skomplikowany sposób i w tak małych ilościach? Chodzi najwyraźniej o dwa biegunowo sobie przeciwstawne stany działania kwasu krzemowego, czyli warunkującego jego aktywność krzemu. Jednym stanem bytowania kwasu krzemowego są kwarc i krzemiany. Są one wynikiem stawania się i przemijania minionych stanów Ziemi. Jako skały i jako ich zwietrzały rozpad tworzą mineralny szkielet gleb. Z tym ziemno-pokrewnym kwasem krzemowym korzeń rośliny pozostaje w związku. Drugi stan działania kwasu krzemowego objawia się w biegunie przemiany materii ponad ziemią — jako «kwas krzemowy rozłożony w kosmosie w sposób homeopatyczny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Myśl biegnie natychmiast ku pyłowi meteorytowemu wciągniętemu w obszar przyciągania Ziemi. Ale on i tak opada ku ziemi sam z siebie. Ta mineralna uziemnienie z pewnością nie może być tutaj zamierzona. Twierdzenie Rudolfa Steinera brzmi: «właściwe wzajemne oddziaływanie potasu i kwasu krzemowego w roślinie musi istnieć, by przyciągać to, co kosmiczne».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jest to aktywny proces, który wychodzi od rośliny i który należy ożywić za pomocą odpowiednio przygotowanego nawozu. {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co określane jest tutaj m.in. jako «kosmiczny kwas krzemowy», oznacza stan niematerialny, eteryczno-astralny. «Moglibyśmy stopniowo, nawożąc bez planu, uniemożliwić ziemi wchłanianie tego, co działa jako kwas krzemowy, ołów, rtęć», «tego, co [...] przybywa z kosmicznego obwodu i musi zostać przyjęte we wzrost rośliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ziemia traci zdolność przyjmowania tych kosmicznych substancji. Aby temu zanikowi przeciwdziałać, potrzebne jest z kolei specjalne przygotowanie nawozu: preparat z mniszka lekarskiego. Pośredniczy on między glebą a rośliną w zdolności, która jest szczególnie właściwa mniszkowi — zdolności, by potas i kwas krzemowy sprowadzić w procesach życiowych roślin w takie wzajemne oddziaływanie, by zyskały one zdolność «przyciągania kosmicznego kwasu krzemowego». U mniszka to wzajemne oddziaływanie powstaje dopiero wtedy, gdy oba pobrane przez korzeń ziemskie składniki — potas i kwas krzemowy — wynosi on z anorganiczno-fizycznego w eteryzowany stan. Sok mleczny, w swojej wszechmocy, jest wprawdzie bliższy swojemu praobrazowi, niemniej jednak w tej postaci zjawiskowej jest równie dobrze jego odwzorowaniem jak jego rytm w stagnacji i ruchu, i jego wznoszenie się od korzenia, przez rozetę liściową, osiągające szczyt w koszyczkach kwiatowych. Mniszek jest «pewnego rodzaju posłańcem niebios»; jego obraz zjawiskowy jest tego zapowiedzią. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak ze kosmosu napromieniowany i przyjęty przez procesy życiowe rośliny kwas krzemowy wchodzi w związek z kwasem krzemowym pobranym z ziemi, stojącym we wzajemnym oddziaływaniu z potasem. Dopiero w tej rodzaju syntezie znajdzie się zapewne jakiś punkt wyjścia do zrozumienia tego zagadkowego stanu rzeczy, opisanego przez badacza ducha. Kwas krzemowy zawiera krzem. «Krzem z kolei zostaje przemieniony w organizmie w substancję o nadzwyczajnej doniosłości, którą w chwili obecnej [a więc w roku 1924; uwaga autora] w ogóle nie wymienia się wśród pierwiastków chemicznych».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Czy to ta przemieniona substancja sprawia, że wymienione substancjalności kosmosu stają się w nowy sposób dostępne dla wzrostu rośliny?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mniszek łączy w sobie, jako ewolucyjnie najwcześniejsza forma bytowania życia, sok mleczny z doskonałą w teraźniejszości kosmiczno-ziemską siłą kształtującą. Mówi o tym jego obraz zjawiskowy. Czy to ta synteza nadaje mniszkowi — przede wszystkim w jego wyróżniającym się procesie kwitnienia — tę jedyną w swoim rodzaju właściwość, by ziemsko promieniująca {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i kosmicznie napromieniowujący kwas krzemowy — w jedno, i przy tym «zawarty w kwasie krzemowym krzem» w żywym przekształcić w «nową substancję»? Odpowiedź twierdząca nasuwa się zarówno przez sam sposób dalszej preparacji mniszka, jak i przez skuteczność gotowego preparatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Punktem wyjścia preparacji jest pytanie: Czy można uchwycić potencjał sił mniszka, skoncentrować go, zachować koncentrat i wprowadzić go w postaci nawozu tak, by udzielał się glebie i rosnącym roślinom? W przekwitaniu mniszka ten potencjał wygasa. Ostatnią oznaką życia jest przebudowanie liścieni w łodyżkowy pappus, niosący pod swoją parasolką nasienie. Zanim dojdzie do tego kunsztownego zakończenia, proces życiowy mniszka, który swój szczyt osiąga w koszyczkach kwiatowych, musi być utrzymany w dalszym przepływie. To zaś może się dokonać jedynie przez organ otoczkowy przynależny do następnego wyższego królestwa przyrody — do królestwa zwierzęcego. Zwierzę oddaje swoje procesy życiowe w służbę swojej dusznej istoty wewnętrznej i utrzymuje je przez nią w przepływie. Według badań duchowych Rudolfa Steinera zadanie to, w odniesieniu do koszyczków kwiatowych mniszka, spełnia otrzewna, a dokładniej — krezka bydlęca.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Otrzewna i krezka bydlęca ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Służy jako organ otoczkowy z królestwa zwierzęcego przy preparacji koszyczków kwiatowych mniszka. Otrzewna (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) okrywa jamę brzuszną i wszystkie znajdujące się w niej narządy, jak również jamę miednicy. W jamie brzusznej i miednicy tworzy ona błonę graniczną bieguna przemiany materii we właściwym sensie. Również jama klatki piersiowej — centrum systemu rytmicznego z sercem i płucami — jest wyścielona przez &#039;&#039;peritoneum&#039;&#039;, mianowicie przez opłucną. Ta jednak jest przez przeponę (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;) ściśle oddzielona od otrzewnej. &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; jest skierowanym ku przestrzeni wewnętrznej ciała, wynicowanym narządem skórnym. Jego powierzchnię, zwróconą ku wnętrzu, tworzą komórki płaskie osadzone w błonie podstawnej. Ta przylega do tkanki łącznej i mięśniowej ścian osłon narządów i jam ciała. Gdy się ją oddziela, trzyma się w rękach przejrzystą, błyszczącą, błoniastą skórę. Jest ona przeniknięta delikatną siecią włókien nerwowych, skupiających się w poszczególnych zwojach i zbiegających się ostatecznie w wielkim centrum zwojowym splotu słonecznego (&#039;&#039;Plexus solaris&#039;&#039;), który u bydła leży pod kręgosłupem w obszarze granicznym {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od odcinka piersiowego i lędźwiowego kręgosłupa. Sploty te należą do wegetatywnego układu nerwowego, który dzieli się na *sympathicus* i polarny wobec niego *parasympathicus*. Ich regulacyjna wirksamkeit rozgrywa się głęboko w podświadomości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czysto anatomiczno-funkcjonalne rozpatrywanie otrzewnej wyjaśnia niewiele o jej głębszym znaczeniu. Stwierdza się silne unerwienie, błonkę wilgoci umożliwiającą ślizganie się narządów jamy brzusznej i miednicy, zwłaszcza splotu jelita cienkiego, oraz zdumiewająco wysoką zdolność resorpcji płynów ustrojowych; w powiązaniu z limfą i węzłami chłonnymi otrzewna dba — w sensie swoistego trawienia — o odtruwanie substancji obcych ciału. Ten ograniczony do bardziej zewnętrznych faktów sposób rozpatrywania poszerza się natychmiast, gdy zapytamy o znaczenie silnego unerwienia. Odpowiedź daje samo bauchfell. Jest ono narządem zmysłowym, który kieruje się ku temu, co w poszczególnych narządach tej przestrzeni wewnętrznej dokonuje się jako wysoce swoista czynność, i który równocześnie sumę tych czynności ogarnia nieświadomie jako całość i z tej całości koordynuje i wzajemnie dostosowuje czynności organów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak zewnętrzna skóra i osadzone w niej cztery środkowe zmysły — zmysł ciepła, wzroku, smaku i węchu — &amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: &#039;&#039;Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege&#039;&#039;; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: &#039;&#039;Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion&#039;&#039;, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie ein Fragment&#039;&#039;, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; pośredniczą w przekazywaniu świadomości dziennej zmysłowego obrazu rzeczywistości bytu, tak wewnętrzna skóra otrzewnej pośredniczy w objawieniu samej tej istotowej rzeczywistości; to ostatnie przede wszystkim w powiązaniu ze zmysłem życia. Ten oznajmia głucho o cielesnych stanach. Należy on obok zmysłu równowagi, zmysłu własnego ruchu i zmysłu dotyku do dolnych, do zmysłów woli.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dzięki bliskości woli ich czynność spoczywa w najgłębszej podświadomości, tej snu głębokiego; pozostaje w bezpośredniej relacji z duchową rzeczywistością bytu. Narząd zmysłowy otrzewnej nie postrzega zatem przedmiotowego naprzeciwko, lecz zanurza się w objawienia istoty, które wyrażają się w czynności narządów jam ciała. Tak czynność pęcherza jako narządu zagęszczania i wydalania jest inna niż czynność jelita cienkiego jako narządu wprowadzania soków trawiennych. Jeszcze inne są czynności wątroby, trzustki, śledziony itd. Otrzewna jest&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jednej strony jest ono wplecione w istotowe bycie i czynność (wirksamkeit, funkcję) każdego z poszczególnych narządów jamy brzusznej, z drugiej zaś pośredniczy równocześnie w przekazywaniu sumy tych czynności głównemu centrum zwojowemu splotu słonecznego. Można więc otrzewną wraz z mniejszymi węzłami zwojowymi i wielkim centrum zwojowym nazwać wewnętrznym niebem. Również inne, w sposób oczywisty intuicyjnie wybrane, oznaczenia zwojów jamy brzusznej, jak «zwój gwiaździsty» (*Ganglion stellatum*) oraz *Ganglion coeliacum* (*Coelum* = niebo), wskazują na pokrewieństwo z makrokosmosem. «Jama ciała jest niebem, kosmiczną enklawą».&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tu, w królestwie zwierzęcym, a szczególnie u przeżuwaczy i spośród nich przede wszystkim u bydła rogatego, ten związek z niebem osiąga swoje najwyższe ukształtowanie. W akcie przeżuwania krowa nie postrzega odbić zmysłowo danego świata zewnętrznego, lecz w postaci niosących siłę obrazów — objawienie tej istotowej rzeczywistości, która leży u podstaw tego świata. {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W obliczu związku otrzewnej z wielorakimi autonomicznymi czynnościami narządów jamy brzusznej, które owijają każdy z nich z osobna, rodzi się pytanie, który jej obszar wchodzi w rachubę przy preparacji. W swoim kursie dla rolników Rudolf Steiner wymienia krezę bydlęcą: «Żółte koszyczki kwiatowe mniszka lekarskiego zbiera się, pozostawia do lekkiego przywiędnięcia, ściska razem, zszywa w krezę bydlęcą».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na pytanie, co należy rozumieć przez krezę bydlęcą, pada odpowiedź: «Chodzi o otrzewną. O ile mi wiadomo, przez krezę rozumie się otrzewną».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Te stwierdzenia doprowadziły w praktyce po dzień dzisiejszy do wątpliwości: czy chodzi przede wszystkim o otrzewną, czy też specyficznie o krezę, która stanowi część otrzewnej? W pierwszym przypadku do preparacji nadaje się znacznie łatwiej i prościej wielka sieć (*Omentum majus*), w mniejszym stopniu — mała sieć (*Omentum minus*), łącząca w podwójnej blaszce wątrobę i żołądek. Wielka sieć, również podwójna blaszka otrzewnej, układa się niczym fartuch między brzuszną ścianę żołądka a splot jelitowy. Opada od żołądka aż ku dolnej stronie jamy brzusznej, tworzy tam wielką pętlę, obraca się z powrotem ku górze i okrywa jelita niczym grzejąca tarcza ochronna.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Inaczej ma się rzecz z krezą (*Mesenterium*). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przyczepiając się do ściany jamy brzusznej, bezpośrednio poniżej kręgosłupa, dźwiga ono cały splot jelitowy. Z obu stron jamy brzusznej jednowarstwowe peritoneum jamy brzusznej składa się w podwójną blaszkę surowiczą — krezę — w ten sposób, że jej strony zmysłowo-aktywne kierują się na zewnątrz, w stronę jamy brzusznej (rysunek 31). Podwójne blaszki surowicze rozdzielają się na jelicie cienkim (*Jejunum*) i omotują je jako pojedyncza blaszka. Krezka tworzy w ten sposób wieniec fałdów, który przez znaczną część jamy brzusznej podąża za ściśle przylegającymi do siebie pętlami jelita cienkiego. Między oboma blaszkami surowiczymi krezki leżą pęczki nerwowe (rozgałęziają się w obie blaszki i pozostają w związku z przebiegiem trawienia w jelicie cienkim), a ponadto naczynia krwionośne tętnicze i żylne (podtrzymują intensywne procesy życiowe w jelicie), naczynia chłonne (przyjmują przez błonę śluzową jelita [*Mucosa*] soki trawienne [*Chylus*]), węzły chłonne (działają odtruwająco) oraz wreszcie tkanka łączna i złogi tłuszczowe. Budowa krezki jako części otrzewnej konstytuuje się zatem w taki sposób, że jest ona równocześnie narządem zmysłowym i narządem czynności. Pośredniczy między trawieniem (*świat zewnętrzny*) a organizmem jako całością (*świat wewnętrzny*) — i odwrotnie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy ujmuje się ów związek z czynnością w polu widzenia, uwydatnia się różnica między krezką a sieciami (*Omentum majus* i *minus*). Pojęcie «otrzewna», które Rudolf Steiner wymienia w odpowiedzi na pytania podczas kursu w związku z krezką, oznacza coś ogólnego, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
niejako ideę wszechogarniającego narządu zmysłowego, który zanurza się w zmysłowy mrok przemiany materii i jest odjęty świadomości. Pojęcie «krezki», wymieniane w piątym wykładzie Kursu rolniczego, oznacza coś szczególnego — pole funkcyjne, na którym to, co ogólne, przekształca się w wysoce swoistą czynność: mianowicie w taką, która w swej pełnej postaci znajduje się wyłącznie w przewodzie pokarmowym. Jej wyjątkowość wynika z bliskiego związku z «zadatkiem Ja», omówionym w rozdziale «Bydło» (s. 146 i n.). Dyspozycja owego zadatku w bydle jest wyznaczona przez długą drogę intensywnej czynności trawiennej, której szczytem jest przeżuwanie. Wynik tego trawiącego odsłaniania substancji jest postrzegany przez surowicę otrzewnową krezki. Promieniuje ona jako siła astralna w głąb wnętrza ciała oraz do krwiobiegu, a ten unosi ją aż po biegun nerwowo-zmysłowy głowy i tkwiące na nim rogi, gdzie zostaje z powrotem spiętrzana. Na wyższym szczeblu wyzwala to na nowo impuls świadomości, którego wynik z kolei promieniuje z powrotem do jamy ciała i poprzez obie blaszki surowicze krezki udziela się zawartości jelita. Zawartość ta jest teraz przesiąknięta siłami, które z bieżącej aktywności życiowej bydła dotarły do jego nadzmysłowej rzeczywistości istotowej. Wraz z wydalaniem ten potencjał sił — «zadatek Ja» — dostaje się do świata zewnętrznego. Nadaje on nawozowi krowiemu jego wyjątkowo trwałą siłę nawozową. To dzianie się, wyłaniające się z wyższej istoty bydła, może uchodzić za kolejne wskazanie, że otrzewna stanowi coś «ogólnego», natomiast dwublaszkowe krezowe błony otrzewnej — coś szczególnego. To ostatnie spełnia w «wewnętrznym niebie», we wpuklionym kosmosie, zadanie rdzenne: pośredniczyć między trawieniem przeżuwacza a organizmem i z powrotem od organizmu ku układowi trawiennemu — który następnie staje się nawozem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To dzianie się, obejmujące całą istotę bydła, nie jest domeną ani sieci większej, ani mniejszej. Obie mają swoiste funkcje poza trawieniem i związanymi z nim krokami przemiany ku wyższemu oddziaływaniu sił. Obie wykazują wprawdzie podobną budowę anatomiczną z podwójną blaszką surowiczą i leżącymi pomiędzy nimi pęczkami nerwowymi, naczyniami krwionośnymi i chłonnymi, węzłami chłonnymi oraz tkanką łączną, przy czym ta ostatnia jest znacznie zredukowana. Charakterystyczna dla sieci większej jest siateczkowa dystrybucja wbudowanej tkanki tłuszczowej. Lecz cóż mówi to anatomiczne pokrewieństwo? Funkcja zmysłowa jest zasadniczo inna. Jest to funkcja, która — jak wolno przypuszczać — odnosi się do postrzegania i kierowania harmonijnym współdziałaniem {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organów jamy brzusznej, a przede wszystkim na czynność jelita cienkiego i grubego w odniesieniu do poprzedzającej ją aktywności żołądka i przedżołądków. To, co dzieje się w żwaczu, musi pozostawać w jednoczesnym odniesieniu wzajemnym do tego, co zachodzi w trawieniu jelitowym, i na odwrót. Ponadto sieć większa, zanurzona postrzegająco w gospodarce płynowej jamy brzusznej, reguluje ją przez wydzielanie i wchłanianie. Poza tym odpowiada za obronę przed substancjami obcymi dla organizmu. Ze względu na to wszystko oraz na swą wielką ruchliwość sieć większa bywa określana jako «wielka ścierka jamy brzusznej».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co przemawia za krezką bydlęcą jako organem otoczkowym dla koszyczków kwiatowych mniszka lekarskiego, daje się dostrzec w następującym: Jako wysoko rozwinięta roślina złożona mniszek ma moc przyciągania z kosmosu substancjalnej istoty kwasu krzemowego. Krezka bydlęca ma z kolei moc — dzięki swej skierowanej ku wewnątrz sennestätigkeit wobec substancjalnego działania trawienia jelita cienkiego — obdarzania jeszcze niematerialnego kwasu krzemowego pewnego rodzaju odczuwającą wewnętrznością. Aby ten potencjał, tkwiący jako wynik ewolucyjnego stawania się w kwiecie mniszka i w krezce bydlęcej, uczynić użytecznym dla wzrostu roślin, potrzeba znów preparacji, która wynika z poznania ducha przez człowieka i która w rytmie biegu czasów pokonuje granice między królestwami przyrody. Preparat z mniszka lekarskiego (preparat 506)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroki preparacji ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpowiedni termin zbioru — dotyczy to Europy Środkowej — to słoneczny dzień w kwietniu. Koszyczki kwiatowe otwierają się we wczesnych godzinach porannych, rozkwitają jeden po drugim od brzegu ku środkowi i rozkładają swe języczkowe kwiaty promieniście. Około godziny dziesiątej przed południem osiągają zazwyczaj takie stadium, że w centrum koszyczka pozostaje jeszcze skupisko stojących obok siebie kwiatów. W krótkim czasie mniej więcej godziny, zanim nastąpi pełny rozkwit, koszyczki muszą być zerwane z rurkowych łodyżek i rozłożone do suszenia lub obsuszone ciepłym powietrzem. Zrywania po południu, przy pełnym rozkwicie lub w zaawansowanym okresie kwitnienia należy unikać ze względu na niebezpieczeństwo przedwczesnego przejścia do tworzenia pappusu, czyli nasion. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W pierwszym kroku preparacji koszyczki kwiatowe — w zależności od stopnia wysuszenia — zwilża się lekko wyciągiem z liści mniszka lekarskiego, nieznacznie ściska, obleka ze wszystkich stron płatami krezki i związuje sznurkiem konopnym (bez tworzyw sztucznych) w niewielki pakunek. Jako «alternatywa» dla krezki stosuje się często, ze względu na łatwiejszą obsługę, sieć większą (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); jest ona szersza i z reguły mniej natłuszczona. Przyczepiona do żołądka, nie ma bezpośredniego połączenia z kłębowiskiem jelitowym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otoczenie błoną krezki prowadzi do pierwszego wynicowania procesu przyrody, a tym samym do pierwszego kroku emancypacji od niego: wypromieniowująca, skierowana ku kosmosowi gesta kwiatów mniszka jest teraz zwrócona ku wnętrzu, wypełniając przestrzeń wewnętrzną. Inaczej otrzewna, która niejako jako «sklepienie niebieskie» wyściełała jamę brzuszną, obejmując wszystkie narządy brzuszne, a zatem i artystycznie pętle jelita cienkiego, i pozostawała w zmysłowej relacji do ukrytej czynności trawienia — teraz jest zwrócona ku zewnętrzu. Opisana podwójna blaszka, czyli podwójna seroza krezki, rozwijają teraz w nowy sposób skierowaną zarówno na zewnątrz, jak i ku wnętrzu czynność zmysłową. Ku wnętrzu czynność ta jest skierowana — przez *surowicówkę* zwróconej ku wnętrzu blaszki — na dzianie się życia, które w koszyczkach kwiatowych mniszka lekarskiego osiągnęło ewolucyjny szczyt, podczas gdy *surowicówka* blaszki zwróconej na zewnątrz otwiera się na siły, które ze strony kosmosu i ziemi napromieniowyują z zewnątrz. W tym ujęciu jednolita funkcja zmysłowa krezki bydlęcej rozszczepia się w polarną podwójną funkcję. Nienaruszone pozostają strony łącznotkankowe obu blaszek; nadal przylegają do siebie i tworzą niejako ogniwo łączące między polarnymi sferami postrzegania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fizyczna i życiowa organizacja mniszka lekarskiego jest ewolucyjnie nastawiona na kształtowanie stosunku wzajemnego potasu i kwasu krzemowego, kulminującego w kwiecie. Z tym wiąże się pytanie, czy w owym ogniwie łączącym — niejako jako synteza tej nowej relacji wewnątrz–zewnątrz — stosunek ten nie może być utrzymywany w ruchu ponad granicą, którą ewolucja postawiła rozwojowi rośliny. Czy właśnie tu nie leży znaczenie krezki: że z jednej strony w swej jedności funkcjonalnej z trawieniem jelita cienkiego, a z drugiej strony ze względu na funkcję swej podwójnej blaszki w pierwszym kroku preparacji wprowadza w relację dwa polarne światy sił? Czy nie stwarzają się przez to dopiero w tym, co ziemskie, warunki dla tego, by jedyna w swoim rodzaju właściwość mniszka lekarskiego — «przyciąganie kwasu krzemowego z kosmosu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przekazana na drodze nawożenia na glebę i na życie roślin? Na te pytania odpowiedzieć będzie można jedynie z tego osobistego stosunku, jaki w działaniu i myśleniu buduje się do rzeczy i istot. Stawiają się one w obliczu praktyki stosowanej niekiedy w różnych miejscach, polegającej na wzajemnym oddzieleniu obu blaszek surowicówki — z reguły sieci większej — w ten sposób, że powstaje rodzaj kieszeni, do której wtykane są koszyczki kwiatowe, a otwarte końce następnie wszywane. Oznacza to, że otulina jest tylko jednowarstowa, to znaczy: dochodzi do działania otrzewnej jako czegoś ogólnego (wykładzina jamy brzusznej), a nie krezki jako czegoś szczególnego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Drugi krok preparacji zyskał w praktyce szersze zainteresowanie dopiero wtedy, gdy wraz z piątym wydaniem Kursu rolniczego (Dornach 1975) opublikowane zostały również notatki Rudolfa Steinera do wykładów kursowych. W notatkach tych zapisuje on w odniesieniu do preparatu z mniszka lekarskiego: «Zawiesić w krezce w powietrzu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; W piątym wykładzie kursu nie zostaje to wspomniane tymi słowami, lecz od razu odesłano do kroku trzeciego: «Trzeba go [koszyczki kwiatowe mniszka otulone krezką; przypis autora] poddać oczywiście działaniu ziemi, działaniu ziemi w czasie zimowym.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak też postępowano powszechnie w kolejnych dziesięcioleciach. Pozostawało jednak stale otwarte pytanie, czy znaczy to, że krok drugi odpada, albo jak rozumieć mające po tym nastąpić zdanie: «Chodzi teraz o to, by pozyskać otaczające siły w ten sposób, że traktuje się go tak samo jak inne.» Zagadkę rozwiązuje przytoczony wyżej cytat z notatek: «zawiesić w powietrzu». Interpretuje on «otaczające siły», które w ciągu lata działają w powietrzu i cieple ponad ziemią. Uwaga, że «traktuje się go tak samo jak inne», musi więc być rozumiana w tym samym sensie co w przypadku krwawnika, gdzie ekspozycja preparatu na siły letnie i zimowe została opisana szczegółowo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W drugim kroku preparacji dokonuje się 2. akt wynicowania, a wraz z nim równorzędny akt emancypacji od naturą danego biegu rzeczy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Rysunek 32]]). To, co przedtem należało do wewnętrznej istoty krowy, a co całe swe istnienie zawdzięczało właśnie jej służeniu — jest teraz organem świata zewnętrznego, w służbie sił, które wpadają z kosmicznego obwodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odwrotnie — kwiatki mniszka, które w świecie zewnętrznym zwracają się ku kosmosowi i jemu zawdzięczają swe istnienie, owinięte są teraz zwierzęcą powłoką organową, w której koncentrat sił kwiatków mniszka łączy się z siłami Makrokosmosu, przekazywanymi temu koncentratowi przez powłokę organu krezki bydlęcej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chodzi teraz o to, by zebrane w kwietniu koszyczki kwiatowe dostatecznie wysuszyć, owinąć je niezwłocznie płatami krezki krowy w średnim wieku, w miarę możliwości pochodzącej z własnego stada gospodarstwa, i zawieszony, kulisty pakunek, zabezpieczony przed ptakami, powiesić w powietrzu. Przez całe półrocze letnie, do okolic Michaeli, wisi tak nad ziemią, wystawiony na działanie sił Słońca i planet w cieple i powietrzu. Wchodzą one w oddziaływanie wzajemne z substancjami ziemskimi potasem i krzemionką, dźwigniętymi w kwiacie do stanu eterycznego. Na tym stopniu eteryczności — tak wolno przyjąć — może dopiero powstać ów «stosunek wzajemny potasu i krzemionki», na który wskazuje badanie duchowe, i który nadaje mniszkowi zdolność przyciągania, jako «posłańcowi niebios», kosmicznej krzemionki. Niechaj to będzie próba wskazania kontekstu powiązań, w myśl którego po pierwszym {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kroku musi z konieczności nastąpić drugi — mianowicie ekspozycja pakunku krezki na siły atmosferyczne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W trzecim kroku preparacji dokonuje się trzeci proces wynicowania i emancypacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Rysunek 32]], s. 423). To, co przez półrocze letnie było nad ziemią, w «brzuchu indywidualności rolniczej», wystawione na siły obwodowe kosmicznych planet, zostaje teraz narażone na działanie sił, które z obwodu gwiazd stałych poprzez ziemię działają w tym, co ziemisto-wodne. Podczas gdy latem przeważają siły astralne, promieniujące ze sfery Słońca i sfer planetarnych i odciskające się w substancji kwiatków mniszka za pośrednictwem zwierzęcych powłok organowych — tak zimą w ziemi działają przede wszystkim siły Ja, czynne z wyższego świata duchowego, i one to odciskają się w substancji kwiatowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postępowanie w trzecim kroku preparacji jest następujące: Po początku jesieni, w okolicach Michaeli, zdejmuje się kulisty pakunek i zakopuje w ziemi, na głębokości przejścia od próchniczej wierzchniej warstwy gleby do podglebia bogatszego w glinę i drobny piasek. Dół zostaje z powrotem zasypany i zabezpieczony przy powierzchni gruntu siatką drucianą przed psami i lisami. Dopóki nie rozwieje się zapach krezki, pomocna może być w tym celu także drewniana lub kamienna przykrywa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wiosną, w okolicach Wielkanocy, wydobywa się preparat — którego powłoka krezki jest z reguły silnie nadgniła — i przechowuje w glinianych naczyniach, ze wszystkich stron otulinych torfem pylastym. Z gotowym preparatem, którego koszyczki kwiatowe w znacznej mierze zachowały swą strukturę, powstała z kolei nowa substancjalność — albo raczej: nowy układ substancji, jako punkt odniesienia dla potencjału sił zupełnie nowego rodzaju. Był przez całą drogę swego powstawania, prowadzony duchem i ręką człowieka, utrzymywany w tym, co żywe — i swą skuteczność rozciąga w tym, co żywe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zastosowanie i skuteczność ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparat z mniszka lekarskiego jest, podobnie jak inne preparaty, nawozem sił. Działa tak jak one na «współbrzmienie tworzącego, kształtującego i formującego Słowa Światów»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to znaczy — w odniesieniu do preparatów — na siły życia, siły astralne czyli duszewne oraz kształtujące siły istotowe czyli Ja, przy czym te ostatnie przekazują roślinom z głębin ziemi siłę wyprostowania {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadawać.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tworzą, kształtują i formują żyzną glebę oraz rośliny owocujące jako to, co wgłębia się jako «przepona-środek» między «głową a brzuchem» rolniczej indywidualności. W jedyny w swoim rodzaju sposób dotyczy to preparatu z mniszka lekarskiego. Ile bogatych w powiązania warunków musi ze sobą współbrzmieć, by darzyć kwiat mniszka lekarskiego zdolnością swoistej siły zmysłowej, przyciągania krzemionki z kosmicznego obwodu? Jaki wspaniały kontekst powiązań musi panować w przemianie materii krowy, by z krezką stworzyć organ, który z jednej strony pozostaje w zmysłowym odniesieniu do nadchodzących z zewnątrz substancji strumienia pokarmowego, a z drugiej strony przekazuje wynik tego postrzegania astralnemu jestestwu krowy? Połączenie obu — kwiatu i krezki otrzewnowej — tworzy syntezę wyższego rodzaju, substancję nawozową, której działanie stanowi steigerung obu biegunowych jakości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Powstaje nowa kompozycja substancji w tym, co żywe — nawóz, który w jeszcze bardziej intymny sposób dba o to, by nadzmysłowo-astralna organizacja roślin kulturowych wyciskała swe piętno na ich organizacji eterycznej, a przez nią — na ich organizacji fizycznej. Rośliny stają się zdolniejsze do zmysłowego postrzegania, a przez to wrażliwsze na substancje, których potrzebują do swego wzrostu: «jeżeli roślina zostaje w ten sposób, w najsubtelniejszy sposób, przeniknięta krzemionką, przeżyta przez nią, wówczas jest tak, że staje się wrażliwa na wszystko i wszystko przyciąga».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dalej wywodzi się, że ten obwód w sposób oczywisty nie odnosi się jedynie do przestrzeni glebowej przenikniętej przez korzenie pojedynczej rośliny, lecz rozciąga się na sąsiednie pole, las i przylegającą łąkę.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; To początkowo zagadkowe stwierdzenie można przy dzisiejszym stanie wiedzy naukowej z powodzeniem tłumaczyć zjawiskiem symbiozy korzeni roślinnych z grzybami glebowymi (&#039;&#039;mikoryzą&#039;&#039;), których grzybnie — splot nitek komórkowych (&#039;&#039;hif&#039;&#039;) — łączą ze sobą systemy korzeniowe roślin na znacznych odległościach. Hyfy z jednej strony zaopatrują rośliny w wodę (drzewa leśne), przede wszystkim zaś w substancje mineralne, z drugiej zaś same korzystają z ich bilansu energetycznego. Zjawisko wzajemnie sprzyjającego współżycia (&#039;&#039;symbiozy&#039;&#039;) organizmów wyżej rozwiniętych z niższymi można z powodzeniem rozumieć w {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Weise verstehen, że tutaj panują przytłumione stopnie wrażliwości, jak na przykład u roślin motylkowych, u których zdolność wiązania azotu daje się znacznie zwiększyć przez nawozy organiczne. Można się spodziewać, że i tutaj preparat z mniszka lekarskiego wniesie istotny wkład. Ale czy wyczerpuje to — ta kontynuacja pewnego procesu przyrody — istotę i działanie tej substancjalnej nowości wyłonionej z badań duchowych? Odczuwanie oznacza w tym przypadku przecież to, że astraliczna organizacja, działająca na rośliny z zewnątrz, staje się w wyższym stopniu «rzeźbiarzem i kształtownikiem» sił eterycznych czy życiowych i utrzymuje je jako «siły twórcze» w ruchu. Wstępny etap ku temu dokonuje się w kwiecie mniszka lekarskiego. Obdarzony zostaje — dzięki swemu zakorzenionemu związkowi z ziemią (wznoszący się sok mleczny) i zarazem swemu zwróceniu się ku słońcu i otwarciu na nie — zdolnością przyciągania krzemionki z kosmosu. Przez opisaną preparację, dokonującą się w tym, co ziemskie, preparat z mniszka zostaje w końcu zdolny do tego, by za pośrednictwem nawozów organicznych przekazywać innym uprawianym roślinom zdolność przyciągania z otaczających gleb kulturowych substancji ziemskich, których potrzebują do zdrowego wzrostu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za pomocą konwencjonalnych pojęć teorii nauki taka wędrówka substancji jest nie do pomyślenia. Staje się bardziej zrozumiała, gdy uczymy się pojmować sam boden — organ-przeponę «rolniczej indywidualności» — jako kontekst życiowy przeniknięty przez siły astralne, w który korzeń wnika jakby jako narząd zmysłowy. Ten słabo jeszcze rozwinięty narząd zmysłowy można całkowicie stępić solami mineralnymi (por. rozdz. «Zastosowanie soli azotowych», s. 275 nn.), można też kształtować ten narząd zmysłowy ku coraz wyższej aktywności przez sumaryczne działanie wszystkich wymienionych preparatów. I o to właśnie chodzi. Każdy z nich wnosi pewien aspekt działania do rozwoju organizacji zmysłowej, a przez to do «wrażliwości» wobec substancji i sił: «Jeżeli opracuje się glebę w ten sposób […], wówczas roślina jest gotowa przyciągać rzeczy z szerokiego otoczenia».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparat z mniszka lekarskiego nawozi glebę siłami astralnymi. Czynią one bujnie tętniące życie gleby wirkungsmächtig w taki sposób, że sama gleba staje się roślinna. W tym środowisku wzmożonej żyzności gleby szukać należy zapewne odpowiedzi na pytanie: Jakiego rodzaju jest «wrażliwość» wzbudzona przez preparat z mniszka? Jest ona {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, która nie pochodzi z własnego, duszewnego wnętrza — takiego roślina nie posiada — lecz która ze sfery nadzmysłowej, poprzez układ substancji w roślinie, ma moc przyciągania ku sobie w ukierunkowany sposób substancji ziemskich. Jak jednak substancje te mogą się poruszać? Czy nie muszą najpierw zostać wprawione w ruch przez organizację życiową roślin rosnących na sąsiednich polach, na łąkach i w lesie? To znaczy: czy substancje ziemskie nie muszą najpierw zostać wyniesione z fizyko-materialnego stanu w stan siły kształtujących? To pytanie-zagadka pozostaje nierozwiązane!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stosowanie preparatu z mniszka lekarskiego odbywa się — razem z czterema poprzednio opisanymi preparatami — jako dodatek w rodzaju dawkowania homeopatycznego do kompostów, oborników, gnojówek i gnojowic. Miarą jest szczypnięcie trzema palcami na ok. 1 m² kompostownika ogrodowego, aż do 10–15 m² przy pryzmach obornikowych i kompostowych oraz przy głębokiej ściółce i nawozach płynnych. Preparację należy przeprowadzić bezpośrednio po usypaniu pryzmy, w przypadku nawozów płynnych — bezpośrednio po rozpoczęciu napełniania zbiornika. Zamiast zawieszania w woreczku z tkaniny, porcje preparatów można wyrobić z gliną w kulki i w tej formie dodawać do nawozów stałych i płynnych. Powtórzenia zalecane są po każdym przerzuceniu pryzmy lub po wymieszaniu i napowietrzeniu nawozów płynnych. Preparaty łagodzą procesy rozkładu, które natychmiast się wznawiają, a tym samym ograniczają nadmierne nagrzewanie się i ostrość zapachów. Azot i węgiel pozostają «osiadłe» w organicznych połączeniach. Preparat z mniszka lekarskiego jest ponadto składnikiem «preparatu zbiorczego» — intensywnie preparowanego koncentratu na bazie obornika bez ściółki. Przed codziennym wygnojowaniem posypuje się nim w niewielkich ilościach świeży obornik lub dozuje do miejsc legowiskowych w oborach wolnostanowiskowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak każdy z preparatów, tak i preparat z mniszka wzywa do obecnego duchem działania. Dopiero ono — rozumiane w kontekście całości gospodarstwa — budzi pytania, a wraz z nimi badawczą postawę. Otwiera się droga poznania, która czyste wykonawcze działanie ożywia w czyn artystyczny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozycja preparatu z kozłka lekarskiego ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako ostatni w korowodzie sześciu preparatów nawozowych występuje preparat z kozłka lekarskiego. Pod względem zastosowania i funkcji zajmuje on zaokrąglającą, szczególną pozycję. W zaledwie kilku słowach Rudolf Steiner charakteryzuje istotę i działanie tego preparatu w następujący sposób: «można więc, jeśli doda się do nawozu w {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bardzo subtelny sposób ten rozcieńczony sok z kwiatu kozłka lekarskiego, wywołać w nim to, co pobudzi go do właściwego zachowania się wobec tego, co nazywa się substancją fosforową».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Już w tym zdaniu jest zasygnalizowane, że sok wyciśnięty z kwiatu kozłka lekarskiego nie jest poddawany żadnym dalszym etapom preparacji, poza jednym zabiegiem, że przed użyciem należy rozcieńczyć pranalewkę ciepłą wodą. Zagadka, o co tu chodzi, musi zostać rozwikłana z jednej strony przez to, co zdradza postać kozłka lekarskiego (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;), a z drugiej strony przez to, co można uzyskać w formie poznania z badań duchowych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Obraz zjawiskowy waleriany ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Walerianę spotyka się w strefach granicznych i przejściowych terenów uprawnych, na glebach gliniastych i próchnicznych, najchętniej w miejscach bardziej wilgotnych, raczej zacienionych — przy obrzeżach lasów, na łąkach wilgotnych, w nadbrzeżnych pasach potoków i rzek oraz u podnóża skarp, gdzie z podglebia sączy się woda pod ciśnieniem. W dolinach górskich pojawia się do znacznych wysokości. Można ją również uprawiać ogrodowo. Podczas gdy mniszek lekarski — poza krótkim okresem kwitnienia — skrywa się między trawami i ziołami, waleriana wynosi się z początkowego stadium rozety w dostojnej postawie pionowej wysoko ponad swe otoczenie, zwieńczona biało lub bladoróżowo rozkwitającą wiechą pozorną. Składa się ona z gęsto skupionych, delikatnych, miniaturowych kwiatuszków, które zdają się rozpuszczać w intensywnie rozlewanym zapachu. Zasada łodygi dominuje całą roślinę. Przy wysokości wzrostu do dwóch metrów łodyga sięga zarówno w dół — w przestrzeń korzeniową, tworząc kłącza — jak i w górę — w przestrzeń powietrzną, rozlewając się w kwiatostanie. Ku górze i ku dołowi rozgałęzia się z jednej strony w delikatne szypułki kwiatowe, z drugiej — w grube kłącza. W łodydze przenikają się w jedyny w swoim rodzaju sposób to, co ziemskie, z działaniem powietrza i ciepła. Naprzemiennie krzyżowo rozwijają się nieparzysto pierzaste liście. W pierwszym roku po siewie metamorfoza liścia zaznaczona jest najwyraźniej. Z rozety liściowej wzwyż wznosi się szereg liści w coraz większych odstępach. Ogonek liściowy stopniowo się skraca, a w przejściu do kwiatostanu liście wreszcie cofają się zupełnie {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
den Stängel zurück. Im Następnym roku metamorfoza liści jest mniej wyraźna ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Rysunek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak samo wyraźnie, jak w kształcie liści, ujawnia się metamorfoza substancjalnego dziania się w przemianie substancji zapachowych od kłącza przez łodygę aż do kwiatu, której intensywność — mierzona rozlewanym zapachem — jest najsilniejsza w czasie przekwitania. Jak forma i barwa poprzez zmysł wzroku budzi odczucie, tak zmysł węchu otwiera odczuciu głębsze warstwy działania substancji. W tępszym odczuwaniu zapach prowadzi głębiej ku jakości sił, które jako astralne są czynne w tym, co żywe. U waleriany i pokrzywy pozostają one względem siebie w stosunku polarnym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obraz zjawiskowy pokrzywy wywołuje wrażenie, że w jej organizacji życiowej działa przede wszystkim eter chemiczny, czyli klangäther, oraz eter życia. Stają się one siłami kształtującymi poprzez wyższą elementaryczno-astralną duchowość i są przez nią zdolne sprawić szczególną budowę substancjalną tej rośliny leczniczej. Pokrzywa staje się obrazem tej skierowanej ku wnętrzu kompozycyjnej nadwyżkowej siły astralnej. Kształtuje ona z jednej strony ściśle aż po peryferie połączenia substancji — jak na przykład urticyna we włoskach parzących — z drugiej zaś strony pozostaje potencjał zatrzymanych sił astralnych, które na drodze preparacji posiadają zdolność ponownego wprowadzenia irdisch materialnych substancji w ruch, ożywienia ich i przemiany.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inaczej waleriana: Rozlewa ona na zewnątrz, w powietrze i ciepło, to, co pod wpływem astralnym ukształtowało się w jej procesach życiowych — w liściu, kłączu korzeniowym i łodydze — jako kompozycje substancji. U pokrzywy, ubogiej w zapach, siły kształtujące konfigurują substancje, nadając im zdolność noszenia «wspaniałego działania wewnętrznego». Pokrzywa zachowuje tę jakość sił za ochronnym wałem swej postaci, która na zewnątrz wydaje się zamknięta w sobie. Inaczej znowu waleriana: Rozlewa ona wszystko to, co jej organizacja astralna skomponowała w substancjach poprzez działanie sił kształtujących. Zjawisko pokrzywy w jej ujętej w obraz samoobronie i twardości wskazuje przede wszystkim na twórczą siłę eteru życia, zjawisko otwartej na otoczenie waleriany — na siłę eteru ciepła i eteru świetlnego. Waleriana jest dawcą ciepła i światła. Korzeń {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Korzeń ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Siewka waleriany wytwarza początkowo korzeń palowy, który wkrótce obumiera. Łodyga pozostaje z początku zahamowana i z niej rozwija się luźna rozeta liściowa. W glebie, w strefie przejścia do korzenia, rozgałęzia się ona w kilka krótkich, walcowatych *rizomów* — rodzaj wegetatywnego owocowania w obszarze korzeniowym — skąd korzenie sięgają pękami łukowato na zewnątrz i w głąb. Obejmują sferycznie przestrzeń wewnętrzną otwartą ku dołowi, rozdzielają się we włóknienie drobnych korzeni i przedstawiają w ten sposób typ «korzenia irdisch»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Ilustracja 33]]). Rizoomy wykazują — w nawiązaniu do wypełnionej powietrzem łodygi — wewnętrzne kanały. W strefie przejścia do lekko zgrubiałych pęków korzeniowych, zawierających również substancje zapachowe, tworzą się ku jesieni pąki wyrastające w nowe pędy. Do tej formy wegetatywnego rozmnażania dochodzi jeszcze wytwarzanie rozłogów, które przy swoich węzłach pędowych korzenią się na nowo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Najbardziej uderzającym zjawiskiem u waleriany jest silny, odurzający, ciężki jak ziemia zapach — wręcz smród — który jest zatrzymany w kłączu i wydziela się z niego przy uszkodzeniu. Analityka chemiczna wskazuje w grupach substancji — węglowodanów, białek, olejów, alkaloidów, żywic itp., jak też kwasów organicznych i substancji mineralnych — na rozległe spektrum połączeń, które całkowicie odpowiada różnorodności wskazań medycznych, na które preparaty z waleriany działają łagodząco i leczniczo. Jednakże Simonis podkreśla, że «uzyskane dotychczas wyniki, dostatecznie charakterystyczne dla istoty rośliny, są niewystarczająco przekonujące».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kłącze waleriany przypomina chemiczną kuchnię w obrębie tego, co żywe. Wszystko, co stwórcze życiowo, a co Paracelsus ujmuje w *Tria principia*, działa tu w najściślejszym współdziałaniu. W geisteswissenschaftlicher terminologii są to cztery rodzaje eteru — eter życia i eter chemiczny, eter świetlny i eter ciepła — ożywiające świat substancji nieorganicznych pod kierownictwem przede wszystkim eteru chemicznego i eteru życia jako budowniczych fizycznej organizacji roślin. Architektem zaś, który dostarcza planów budowy, jest astralorganizacja działająca z tego, co nadzmysłowe, w czasie i przestrzeni. Na pewnym przedstopniu — można powiedzieć: jeszcze nieoczyszczona — skupia się w korzeniu i *rizomie* pełnia kompozycji substancji, które następnie, w postępującej przemianie, kształtują fizyczno-zmysłową postać waleriany. Nawet element sulfuryczno-imponerable {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tworzącego w procesie kwitnienia eteru ciepła i eteru świetlnego zanurza się w sferę korzeni i dba w ciężarze ziemi procesu salowego o «lekkość» palnych olejków eterycznych, a wraz z nią o silne wydzielanie zapachu. W kłączu i sznurach korzeniowych skupia się wszystko, co waleriania ma do zaoferowania pod względem kompozycji substancji. Stąd to właśnie one znajdują zastosowanie w medycynie przy cierpieniach dotyczących przede wszystkim wegetatywnego układu nerwowego, przy zaburzeniach snu, nerwowych stanach pobudzenia i tym podobnych.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Łodyga ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Łodygę waleriany można w pełni słusznie traktować jako osobny człon tej rośliny (rycina 33). Podczas gdy mniszek lekarski nigdy nie opuszcza stadium rozety i rozkwita blisko ziemi jako koszyk pełen kwiatów na własnej szypułce kwiatowej, łodyga waleriany wystrzeluje wiosną ze swej luźnej rozety pionowo w górę. Jest to tak, jakby chciała ona jak najdalej od swojego korzenia unieść swój kwiatostan w sferę ciepła, światła i powietrza. {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Łodyga wyznacza gest tej rośliny: jako panujący członek łączy ziemskosprawne korzenie z kwiatostanem zwróconym ku kosmosowi; jak tamte rozgałęziają się ku dołowi, tak ten rozgałęzia się ku górze w drobne gałązki baldachu pozornego. Tkanka życiowa i podporowa łodygi otacza wypełnioną powietrzem rurę; od zewnątrz jest ona wielokrotnie żłobkowana. Ujawnia się w tym ponownie polarna podwójność astralicznego działania — od zewnątrz wciskającego siły wzrostu w formę, od wewnątrz przestrzeniokształtującego i, dzięki azotowi w zamkniętym powietrzu rurki łodygowej, porządkującego substancje w biegu czasu procesów życiowych, przetasowującego je i wywyższającego. Astralność, panując nad całą rośliną waleriany, uszlachetnia dzianie się substancji w wyprowadzaniu łodygi ku górze — od jednej pary liści do następnej. Również łodyga wydziela, już udoskonalona w sposób kwiatowy, typowy zapach olejku walerianowego, w którym aromaty różnych olejków eterycznych łączą się w jedność.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Można odczuć to jako zjawisko szczególnego rodzaju — jak skonstruowane są prądy soków rośliny byliny, takiej jak waleriania. Najpierw strumień asymilacyjny (*Phloem*) z rozety liściowej zasila wzrost *rizomów* i korzeni oraz ich kompozycje substancji, w których jest już obecna substancjalna budowa całej rośliny. Skoro tylko łodyga zaczyna strzelać ku górze, owe ukształtowane wstępnie substancje uchodzą w wznoszący się strumień *Xylemu* i są ponownie, w powietrzu, świetle i cieple, przez siły kształtujące metamorfozującej się strefy liściowej — dookreślane kompozycyjnie. Przez nie kształtuje się istotowy praobraz waleriany w łodydze, następstwie liści i kwiatostanie — w zewnętrzną zmysłową postać zjawiskową. Ciężar ziemski substancji w korzeniu przechodzi w liściach i kwiecie w «lekkość» i ulatnia się. Następstwo liści&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Następstwo liści ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako siewka waleriania przechodzi wszystkie stadia rośliny bylinowej. Pierwszy liść po skiełkowaniu ma długi ogonek z zaokrągloną, owalną blaszką. Kolejne liście wydłużają się, a blaszka zaczyna rozczłonkowywać się w nieparzyste, jeszcze zaokrąglone, na brzegu lekko ząbkowane listki pierzaste. W miarę wydłużania się ogonka listki pierzaste rozwijają się w formy coraz bardziej podłużne i zaostrzone. W tej fazie listki {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pierzaste ustawiają się pionowo i zbierają w wiązkowej rozecie. Wraz ze strzelaniem łodygi ku górze pary liści następują po sobie w krzyżowo-naprzeciwległym porządku w uderzająco dużych odstępach ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Rysunek 33]], s. 431). Listki pierzaste stają się coraz węższe, ostrzejsze i układają się parami. Ku jesieni liście skracają się, ulistnienie gęstnieje, obejmując łodygę. Wreszcie wraz z rozkwitaniem liście wciągają się w łodygę i tylko przylistki liścieniowe pozostają, aż i te znikają w pełni kwitnienia. Na podmokłych, zacienionych stanowiskach waleriania wykazuje tendencję do wybujałego wzrostu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak substancjalna różnorodność kory korzeniowej tworzy kontekst życiowy z rozetą liściową, tak następstwo liści pędu tworzy go z kwiatostanem. Przemiana form liści — wzwyż wzdłuż łodygi aż do kwiatu (metamorfoza liścia) — jest wyrażonym w obrazie wyrazem niewidzialnie zachodzących w żywym substancjalnych procesów budowania i przebudowywania. W emporwachseniu pęd przechodzi z obszaru Erdig-Wässrigen w obszar ciepła i prześwietlonego powietrza. Tu bezpośrednio i teraźniejszie promieniują siły słońca i sfer planetarnych. Dopiero tu duchowy praobraz waleriany odciska się obrazowo w swojej pełności w przetworzone wcześniej w korzeniu kłączowym dzianie się substancji. Jak w korzeniu kłączowym górę biorą siły działające w Erdig-Wässrigen, tak w wznoszącym się pędzie — siły światła i ciepła, pośredniczone przez powietrze. Czy to może być powodem, dla którego głuchy, przytłumiający świadomość zapach i cierpko-gorzki smak korzenia kłączowego w liściach niemal nie występuje, natomiast w mniej intensywnej formie pojawia się w łodydze? W korzeniu owe jakości zagęszczają się i koncentrują, w następstwie liści natomiast wprawiają się w ciągłą przemianę w ruch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myśląca naoczność przemiany form w następstwie liści rozjaśnia przytłumioność odczuwania zapachu i smaku. Dla myślenia forma liścia jest punktem zaczepienia, który najpierw stoi przed nami przedmiotowo dla siebie. Uwidacznia się jednak, że obserwowany właśnie liść swoim ukształtowaniem zakłada kształt liścia poprzedzającego i prowadzi go dalej. Przejście jednej formy w drugą tworzy człon łodygowy, w którym jedna forma znika i wyłania się następna. Istnieje zatem związek w przemianie form następstwa liści, który ukrywa się przed naocznym postrzeganiem. Kluczem do poznania tego ukrytego przejścia jest myśląca naoczność kształcąca się na przemianie form. Początkowo punktualnie stwierdzające myślenie wprawia się w ruch; wytwarza samotwórczo obrazy myślowe na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na podstawie niezawodnej naoczności. Te same siły kształtujące «stwarzającego, kształtującego i tworzącego Słowa Światów» działają w przyrodzie i tak samo na wyższym poziomie w człowieku. Kto próbuje myśląco wżyć się w te wsparte na fenomenach obrazy myślowe, ten wchodzi na drogę poznania, na której skryte w łodydze ogniwo łączące liść z liściem może odsłaniać się stopniowo jako «duchowe wiązadło». Jest to istotowy praobraz tego, co roślinne, który z głębin ziemi promieniuje wzdłuż osi Ziemia-Słońce i łączy się z eteryczno-astralnymi siłami kształtującymi napływającymi z kosmicznego obwodu. {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak oto wżywanie się w zasadę metamorfozy, która działa wszechobecnie w przyrodzie i która może stać się kluczem poznawczym właśnie do tego, co prowadzi ku postępującemu rozumieniu roślin preparatowych i ku zdolności ożywiania na drodze preparacji związku gleby i rośliny. Metamorfozy dokonują się w merkuriowym ogniwie pośredniczącym między dzianiem się substancji w korzeniu (biegun Sal, czyli ziemski) a tym w kwiecie (biegun Sulfur, czyli kosmiczny). Pod względem formy jest odwrotnie: kwiat zamiera w wysoko zróżnicowane formy swoich organów na skutek działania sił ziemskich. Korzeń natomiast wyrasta pod wpływem sił kosmicznych na końcówce korzenia i wykazuje — zwłaszcza w korzeniu palowym — formę bardziej jednorodną (por. też rozdz. «Kompozycja preparatu z krwawnika», s. 361 n.). Agens metamorfozy to merkuriowe «pomiędzy»; wżywać się w nie medytacyjnie-oglądowo to kształcić i ożywiać myślenie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kwiat ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przeciwieństwie do korzenia waleriany, którego wybitnie silna astralność wyraża się w kompozycji rozmaitych substancji — przede wszystkim olejków eterycznych, których głuchy, częściowo przykro pachnący zapach jest zatrzymywany przez korę korzeniową — kwiaty wydzielają ten zapach w udoskonalonej, oczyszczonej formie. Waleriana ma długi okres kwitnienia, sięgający od końca maja (z pełnią kwitnienia w czerwcu/lipcu) do września. Zaczyna się od naprzeciwległego rozgałęzienia pędu głównego przy najwyższych nasadach liściowych. Dwustronne rozgałęzienie powtarza się jeszcze kilkakrotnie, tak że pęd główny wyrasta ponad boczne gałązki. Dzięki temu kwiatostan przyjmuje kształt wypukły, aż do półkulistego. Przy podstawie bocznych gałązek wtulają się ostatnie zaostrzone, pierzaste liście właściwe następstwa liściowego. Naprzeciwległe rozgałęzienie pędu głównego i gałązek bocznych {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przebiega dalej, towarzyszą mu już tylko wąskie, zaostrzone podsadki. W kwiatostanie rozgałęzienie redukuje się do dwóch bocznych gałęzi. Pęd centralny zatrzymuje się na kończącej go pąku kwiatowym. Gałęzie boczne przerastają go i kończą się na drugiej kondygnacji znowu pąkiem kwiatowym, który z kolei przerastają dwie gałęzie boczne — i tak powtarza się ten przebieg na kondygnacji trzeciej. Poszczególne kwiatuszki — może ich być do 2000 — skupiają się i tworzą ściśle zbite razem wierzchotki złożone lub baldachogronka. Wszystkie procesy, jakie rozgrywają się w walerianie między biegunami Ziemi i Kosmosu w kolejno na siebie zbudowanej metamorfozie, dochodzą w kwiecie do kresu: z jednej strony rozszerzają się w zapachu w żywioł powietrza, z drugiej kondensują się ku tworzeniu nasienia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nasienie stoi wyprostowane w rozwidleniu gałęzi bocznych. Zalążnia jest dolna, dlatego liścienie mieszczą się na górnym końcu nasionka. Pozostają bezogonkowe i w miarę dojrzewania rozwijają swoje delikatne pierzaste listeczki skrzydełkowato w puch nasienny, który — podobnie jak u mniszka lekarskiego — niesie nasienie z wiatrem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojedynczy kwiatek jest niepozorny i swój bladoróżowy kolor ujawnia w pełni dopiero w kwiatostanie jako całości. W czasie gdy kwiaty na najwyższej kondygnacji wierzchotki rozwijają się, te na niższych więdną i przechodzą w stan owocowania. To wyjaśnia zadziwiająco długi czas kwitnienia. Kwiat wykazuje wyraźną asymetrię: pięć płatków kwiatowych nierównej wielkości, zrośniętych u podstawy w rurkę, oraz trzy pręciki. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; interpretuje ją jako «znak bardzo silnej indywidualizacji, wywołanej przez pierwiastek astralny głęboko ingerujący w roślinę». Wskazówka ta ma oparcie także w tym, że łodyga, czyli zasada pionowości, dominuje kształtowanie formy waleriany — to znamię, że duchowy praobraz tej rośliny, jej własna istota, uzmysławia się w pionowej osi Ziemia–Słońce. Ów stan rzeczy świadczy dalej o silnym związku waleriany ze światłem, a tak samo z ciepłem, widocznym w wysokiej zawartości substancji łatwopalnych. Ciepło jest prażywiotem i nośnikiem istoty we wszelkim bycie i stawaniu się.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kwiat waleriany jest przede wszystkim w stanie więdnięcia, a w pełni wysuszony — silnym źródłem zapachu. We wszystkich organach kwiatowych znajdują się nektarniki, zawierające substancje różnego rodzaju i różnej konsystencji. W postaci płynnej są to rozmaite cukry, które na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przy dnie kwiatowym w pobliżu słupka. Inne tkwią wplecione w tkanki słupka, znamienia i owocolistków, przede wszystkim jednak płatków kwiatowych. Ich substancje zapachowe sublimują ze stanu stało-ciekłego czy koloidalnego w stan gazowy. Są to olejki eteryczne, które ze strefy korzeniowej — już silnie zasiarzonej, lecz jeszcze związanej z ziemią — przeszły stopniowo przez kolejne kondygnacje blaszek liściowych, ażeby, prowadzone łodygą, rozprószyć się w łagodniejszym zapachu kwiatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silna astralność działająca przez cały proces kształtowania waleriany wykazuje pokrewieństwo natury z tą, która w zwierzęciu wiąże się z ciałem i uwewnętrznia jako duszność. Świadczy o tym między innymi ogromna siła przyciągania rozmaitych owadów latających, chrząszczy i innych. Można chyba ogólnie powiedzieć: rozpraszający się zapach kwiatowy jest najczystszą formą objawiania się istoty i działania sił kształtujących. W nich pierwiastek ziemsko-substancjalny uległ odmateriałowieniu w najwyższym stopniu. W toku procesu kwitnienia nie tylko się eteryzuje, lecz przenika astralną mocą w takiej mierze, że potrafi zarówno zwabiać z daleka różne gatunki zwierząt do ich źródeł pożywienia, jak i dotykać ludzkiej duszy głębiej niż to, co widzi oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Substancje kwiatowe to w przeważającej mierze wysoce złożone kompozycje węgla i wodoru. Tlen, który prowadzi ku temu, co ziemskie, niemal całkowicie ustępuje. Dlatego substancje te są wysoce łatwopalne i nie pozostawiają mierzalnego popiołu: węgiel przechodzi w stan gazowy jako dwutlenek węgla. Zjawisko palności wskazuje, że wodór jest nośnikiem żywiołu ciepła, względnie jego nadzmysłowego korelatu, eteru ciepła. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) zwraca uwagę na tę okoliczność: «Gdyby ochrzcić wodór stosownie do jego wewnętrznego charakteru, musiałby się nazywać ogniowodór.» Rudolf Steiner charakteryzuje wodór jako to, «co substancjalne, tak bliskie duchowemu z jednej strony, tak bliskie substancjalnemu z drugiej». «Niesie on z powrotem ku przestworzom wszechświata wszystko, co w jakikolwiek sposób jest ukształtowaną, ożywioną astralnością.» «Wodór właściwie wszystko rozpuszcza.» W pewnym wykładzie dla robotników Rudolf Steiner mówi o nadzmysłowej istocie wodoru: «Oczywiście, w chemii&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«wodą jest zupełnie inną substancją niż fosfor [...] Czym jest w istocie wodór, rozlany wszędzie w świecie? — Wodór, rozlany w obwodzie świata, jest światowym fosforem.» Gunter Gebhard zauważa przy tym: «Z dzisiejszej wiedzy i na podstawie fenomenów wodór wykazuje właściwie tylko związek z ciepłem. Fosfor natomiast ma swą główną relację ze światłem. Jeżeli spojrzymy na fosfor jako fizyczny wyraz eteru ciepła — który jest jednocześnie żywiołem ognia — to jest to dawne ciepło Saturna, niosące jeszcze w sobie światło. W ‹upadku› w materię pojawiają się dziś w tym, co ziemskie: fosfor i siarka.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozpuszczające — w wyższym sensie — zdolności wodoru zaznaczają się morfologicznie, gdy ku kwiatu ulistnienie znika niejako wciągane w łodygę, i fizjologicznie, gdy faza tworzenia białka zostaje wyparta przez fazę dewitalizacji, przez tworzenie bogatych w wodór węglowodanów — na przykład fruktozy, olejków eterycznych i tym podobnych. Zadziwiające jest teraz to, że waleriana z wielką intensywnością ujawnia tę fruktyfikującą tendencję siarki właśnie w jej biegunie przeciwnym, w korzeniu, i tam najsilniej. W korzeniu zapach pozostaje stłumiony w korze. Gdy się korzeń przetnie, roztacza on ostry, tępo-ziemisty zapach. W kwiecie natomiast, a zwłaszcza podczas więdnięcia, staje się on ulotny, pachnie kwiatowiej i owija bliższe otoczenie w chmurę woni. Mówiąc obrazowo: proces wodoru rozpuszcza wszelką określoność formową kompozycji substancji w chaos nierozróżnialności kosmosu, w prastary stan ciepła. Zdominowane zasadą łodygi, substancjalne dzianie się waleriany — zarówno w powstawaniu, jak i w rozpuszczaniu, z góry na dół i z powrotem — jest przesiąknięte silną astralnością. Ten stan rzeczy oraz szczególna relacja do ciepła może budzić rozumienie tego, dlaczego kwiat waleriany nie potrzebuje żadnej dalszej preparacji przez organ zwierzęcy ani żadnej ekspozycji na siły kosmosu i ziemi w biegu roku. Nie znalazłoby się też zapewne żadnego organu zwierzęcego odpowiedniego do natury tej rośliny. Istotna natura waleriany jest pod tym względem polarna wobec istotnej natury pokrzywy. Jak pokrzywa dzięki swemu «astralnemu działaniu wewnętrznemu» tworzy sama sobie otoczkę, wewnątrz której, drogą inkarnującego procesu wodoru, powstają nowe substancje, tak biegunowo działa ekskarynujący proces wodoru w kwiatach waleriany. Rozpuszcza on wszelkie kształtowanie w prastany ciepła, których własna istota całemu bytowi {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zarazem otoczką, i substancją. Waleriana wyraża «astralną działalność zewnętrzną», która w swym promieniowaniu na zewnątrz działa otoczkotworząco. Uzupełnia to Gunter Gebhard: «W pokrzywie czynne stają się siarka i żelazo. Obydwa mają jakość skupioną do środka. ‹Przepajająca rozumem› pokrzywa ujawnia odniesienie do mikrokosmicznego, jakość Ja rozumu. To, co ziemskie, wyraża się szczególnie mocno również w kłączach pokrzywy. W kwiecie waleriany proces substancjalny rozpuszcza się w kosmos; zdąża ku kosmicznemu światłu. Zupełnie tak samo są też zbudowane korzenie waleriany, które niczym światło — liniowo, długo bez rozgałęzień i niemal bez wtórnego wzrostu grubości — ‹napromieniowują się› w ziemię. W kwiecie działanie wodoru, w korzeniu jakość światła, która przejawia się w fosforze. W przeciwieństwie do pokrzywy, która pozostaje w związku z mikrokosmicznym Ja, waleriana ujawnia związek z makrokosmicznym Ja.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W medycynie używa się kłącza-korzeni waleriany; w kanonie pozostałych preparatów kompostowych są to natomiast kwiaty lub procesy pokrewne kwiatom, jak u pokrzywy i kory dębowej. W kwiecie roślina z jednej strony zamiera w formę, uzmysławia swój praobraz w kształcie, barwie i zapachu, z drugiej zaś — w procesie kwitnienia — ożywia się ziemski strumień substancji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kwiaty waleriany zbiera się w czerwcu/lipcu, gdy podbaldach osiągnie największą pełnię rozkwitu, i natychmiast rozkrusza odpowiednim urządzeniem (wilkiem). Przy tym z plazmy komórkowej i wakuol komórkowych wyciskają się soki komórkowe wraz z olejkami eterycznymi. Oddzielane są od pozostałego wytłoków w prasie do owoców. Do wytłoczyn dodaje się mniej więcej tyle wody, ile soku kwiatowego uzyskano w pierwszym przejściu. Zacier odstawia się na jeden dzień, a następnie prasuje ponownie. Przez dwukrotne wytłaczanie z 2 do 3 kg kwiatów uzyskuje się ok. 1 l soku tłoczonego. Napełnia się nim butelki i poddaje fermentacji mlekowej. Powstające przy tym gazy muszą móc uchodzić. Po ok. 6 tygodniach fermentacji butelki zamyka się korkami lub uszczelkami gumowymi. Zbyt duży dostęp tlenu prowadzi do błędnych fermentacji, przez które {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparat staje się bezużyteczny. Butelki przechowywane są w ciemnym, równomiernie ogrzewanym pomieszczeniu — w piwnicy preparatów. Sok pozostaje zdatny do użycia przez wiele lat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co do stosowania soku kwiatowego, Rudolf Steiner wskazuje, że należy go rozcieńczyć «bardzo silnie» w ciepłej wodzie.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Wskazówek, które badacz ducha podaje jako wytyczne do konkretnego działania, nie można brać dość dosłownie; obowiązują one słowo w słowo. Są to ujęte w formy idei wyniki nadzmysłowych badań duchowych i wskazówki, które rozświetlają drogę działania woli z wyprzedzeniem — ale nie zamykają jej w regułach. Trzeba zachować sobie wolność, by te formy idei wciąż na nowo myśleć w ich wielkich powiązaniach. I im bardziej się o to stara, tym swobodniej wykona się to, co ujęte w duchu, w praktyce w sposób zgodny z istotą rzeczy. Idee geisteswissenschaftliche uzasadniają nową sztukę eksperymentowania w praktyce; z niej wyrasta tak niezbędny «osobisty stosunek», który prowadzi drogę woli niesionej ideami głębiej w duchową rzeczywistość, niż potrafią to osiągnąć naukowo-technologiczne zdobycze, które dziś z zewnątrz kierują praktyką rolniczą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak indywidualnie i w jak najszerszym spektrum fakty geisteswissenschaftliche bywają w praktyce różnorako interpretowane — niekiedy dość przygodnie — pokazuje wielka ochota do eksperymentowania. Jest ona udokumentowana w zasługującym na uznanie dziele Stappunga&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; w praktyce ogólnoświatowej. Wyniki badań duchowych ujawniają swą prawdziwą wartość poznawczą dopiero w ćwiczącej praktyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Przed zastosowaniem ekstraktu z kwiatów waleriany chodzi o «silne rozcieńczenie» nalewki macierzystej. Osiąga się je, gdy do danej ilości letnio ciepłej wody nakrapla się tyle soku kwiatowego, że ciecz po pięciu do dziesięciu minutach mieszania pachnie walerianą i zdradza nieco brunatnej barwy soku. Punkt orientacyjny co do ilości nanoszonego preparatu wyznacza się — analogicznie do trzypałcowej szczypty preparatów stałych — następująco: 1 do 3 g = 1 do 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 do 8 l wody na ok. 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; materiału nawozowego. Ciecz spryskuje się po ułożeniu pryzm i miet albo — podzielona na porcje {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– od góry w otwory wypełniany. W przypadku nawozów płynnych (gnojówki, gnojowicy) rozcieńczoną ilość soku najlepiej domieszać podczas mieszania. Raz jeszcze należy podkreślić, że najlepszymi doradcami są myślące współprzeżywanie i własny eksperymentujący duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Związek waleriany z żywiołem ciepła i jego nadzmysłowym korelatem sił — eterem ciepła — znalazł zastosowanie w praktyce biologiczno-dynamicznej również poza jej funkcją jako preparatu nawozowego; tak przy niebezpieczeństwie późnych przymrozków w maju. Bezpośrednio przed ich nadejściem można przez bardzo drobne rozpylenie ekstraktu walerianowego — w rozcieńczeniu 1 ml na 1 l wody — rozciągnąć osłonę ciepła nad kwiatami drzew owocowych oraz nad zagrożonymi wschodami warzyw; zapobiega ona uszkodzeniom mrozowym do dwóch do trzech stopni poniżej zera.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zalecane jest ono również do ogólnego wzmacniania roślin w uprawie warzyw, w rozcieńczeniu 10 do 30 kropli preparatu z waleriany na 3 l wody. W uprawie winorośli preparat z waleriany zyskał szczególne uznanie.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Uwagi wstępne do kwestii wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekstrakt z kwiatów waleriany ma, gdy silnie rozcieńczony w ciepłej wodzie «w subtelny sposób dodawany do nawozu […] wywoływać w nim w szczególności to, co skłania go, by w odpowiedni sposób zachowywał się wobec tego, co nazywamy substancją fosforową».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; To tak zwięźle ujęte, zagadkowe stwierdzenie wskazuje — na końcu korowodu sześciu preparatów nawozowych, po przywołaniu siarki na początku przy krwawniku, rumianku i pokrzywie — teraz przy walerianie na substancję fosforową. Oba, siarka i fosfor, są sobie bardzo bliskie. Oba są niejako ucieleśnieniem światła i ciepła. A jednak są to dwie różne substancje. Stoją wprawdzie obok siebie po stronie kwasotwórców w układzie okresowym pierwiastków, lecz w tym, co organiczne, zachowują się całkowicie polarnie. Siarka w nieorganicznej przyrodzie występuje w różnorodnych siarczkach, solach metali kwasu siarkowego, a także jako elementarna siarka w złożach wulkanicznych. Jako taka zapala się w około 250°C i spalając się, daje dwutlenek siarki w niebieskawy płomień. Inaczej fosfor: jest on niezwykle reaktywny i dlatego {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nie występuje w stanie elementarnym. Darstellung elementarnego fosforu ujawnia zdumiewające zjawisko: jest on zależny od temperatury i dlatego znany w pięciu modyfikacjach swojej postaci. Jako pierwsza modyfikacja powstaje fosfor biały; jest on toksyczny, świeci w ciemności i zachowuje trwałość jedynie pod wodą. W kontakcie z powietrzem zapala się samoczynnie w 44°C i spala się jasnym, gorącym płomieniem do pięciotlenku fosforu (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). W warunkach beztlenowych i podwyższonej temperatury lub pod wpływem naświetlania powstaje druga modyfikacja — fosfor czerwony; jest on trwały, nie świeci i jest nietrujący. Do nich dołączają się trzy dalsze modyfikacje o zasadniczo różnych właściwościach: fosfor jasno-czerwony, czarny i czarny amorficzny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosforany znajdują się w skałach osadowych, przede wszystkim jednak w najdrobniejszym rozproszeniu w krystalicznych skałach prapierwotnych w postaci trudno rozpuszczalnego apatytu, fosforanu wapnia ze śladami fluoru i chloru. Większe złoża apatytu wydobywa się na Półwyspie Kolskim, w rejonie Kirowa. Apatyt wietrzeje pod wpływem kwasów i w ten sposób regeneruje gospodarkę fosforową gleb. W osadowych złożach, przede wszystkim Afryki Północnej, występują fosforyty. Są to nagromadzone kości zwierzęce z trzeciorzędu. Zmielone mogą być stosowane jako trudniej rozpuszczalny surowy lub miękki fosforan ziemny melioracyjnie na siedliskach ubogich w fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W profilu glebowym zawartość fosforu maleje od aktywnej metabolicznie, próchnicznej warstwy wierzchniej ku podglebiу. Już samo to zjawisko dowodzi, że straty wskutek wymywania są bardzo niewielkie — z reguły mniejsze niż 0,3 kg na hektar. Wielokrotnie wyższe są natomiast straty spowodowane erozją powierzchniową (denudacją).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trwałość fosforu, który przeszedł do roztworu wskutek wietrzenia minerałów i rozkładu materii organicznej (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, jest następstwem jego reaktywności. Wchodzi on w nowe połączenia — przede wszystkim z wapniem, tworząc wtórne fosforany wapnia; ponadto jest absorbowany przez wodorotlenki glinu i żelaza, które z kolei tworzą kompleksy z kwasami huminowymi i fulwowymi. W zawieszeniu występuje w koloidach glebowych oraz zaadsorbowany na minerałach ilastych i substancjach próchnicznych. Do 80% organicznych związków fosforu występuje w postaci fitynianów (soli wapniowych i magnezowych kwasu inozytoheksafosforowego); dalsze 5 do 10% znajduje się w kwasach nukleinowych jąder komórkowych roślin i mikroorganizmów.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uwagę zwraca fakt, że fosfor w najdrobniejszym rozproszeniu i w najściślejszym kompozycyjnym porządku przenika wszystkie królestwa przyrody, a tym samym i fizyczną organizację człowieka. Jeśli ograniczyć wzrok do jego fizyczno-materialnej postaci zjawiskowej, mało co odsłania się z jego istoty i jego funkcji w gospodarstwie natury. Inaczej rzecz się ma, gdy poszerzyć pole widzenia na królestwo roślinne i dalej ku górze. Tam fosfor — ueteryczniony w proces fosforowy — wkracza wszędzie tam w metamorfozy, gdzie panuje tendencja do dewitalizacji. Ta tendencja odsłania się oglądowi bezpośrednio w procesie kwitnienia roślin, który jest w swej istocie działaniem fosforu. Gdzie ta dewitalizacja osiąga swój punkt kulminacyjny — w więdnięciu kwiatu i w tworzeniu się nasion — działanie fosforu ujawnia się ze szczególną mocą.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dewitalizacja oznacza obumieranie i przechodzenie w czystą formę. Fosfor dokonuje tego fizjologicznie. W procesie dziedziczenia pośredniczy on jakości formy za pośrednictwem kwasów jądrowych. Również światło wbudowane w trakcie fotosyntezy w cukier gronowy i jego przekazywanie przez oddychanie komórkowe na proces kwasu fosforowego adenozynotrójfosforanu (ATP) wiąże światło całkowicie w trwałą formę korzenia, łodygi, liścia, kwiatu i owocu. Podobnie dewitalizują fosfolipidy *Myeliny* w mózgu i tworzą świadomość — albo fosfor apatytu tworzy trwałą formę kości.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W głębokim ukryciu w procesie wzrostu napotykamy też równie wiele punktowych stref dewitalizacji, ile komórek ma roślina. Są to zawierające fosfor jądra komórkowe. W postaci białka jądrowego, nukleotydów, mieszczą one chromosomy — pośredników strumienia dziedziczenia z pokolenia na pokolenie. Jądro komórkowe, otoczone błoną jądrową, reprezentuje wobec plazmy komórkowej biegun spokoju komórki. Na fundamencie fosforu panuje w nim wyższe zasada niż ta, która w roślinie, zwierzęciu i człowieku pomaga w kształtowaniu ich poszczególnego obrazu zjawiskowego. Jest to zasada, która w trwałej zarodkowości przenosi wszystkie osiągnięcia ewolucyjne z przeszłości w teraźniejszość i z tej ku przyszłości. Jest ona nadrzędna wobec tego przebiegu ewolucji; jest to wkraczające z wyższego nadzmysłowego obszaru duchowe jestestwo samej rośliny — to, co w ludzkiej świadomości rozświetla się jako istota Ja. Tak *Myelina* — są to fosfolipidy otulające włókna nerwowe w mózgu — stoi w najściślejszym związku z {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Świadomości (Ja) człowieka! Roślina jako czysto żywe jestestwo nie posiada wcielonego jestestwa duszno-własnego, dlatego też nie posiada układu nerwowego — który należy traktować jako ziemską podstawę ciała astralnego. Jednak patrząc na nukleus komórki roślinnej, rodzi się pytanie, czy nie można go uważać za ewolucyjny etap wstępny ku powstawaniu takiego. Kwasy jądrowe RNA i DNA wykazują wysoką zawartość fosforu w resztach kwasu fosforowego nukleotydów. Tak jak u zwierzęcia i człowieka układ nerwowy, rozgałęziając się subtelnie, rozciąga się w głąb żywej tkanki, tak w pojedynczej komórce poza jądrem komórkowym w plazmie komórkowej spotykamy organelle — takie jak rybosomy&amp;lt;ref&amp;gt;Rybosomy zbudowane są z rybosomowego RNA. Wywodzą się z jąderka w jądrze komórkowym i tworzą w plazmie organelle odpowiedzialne za tworzenie białka (kosmologicznie jąderko odpowiada Ziemi w mikrokosmosie komórki). Jądro komórkowe odpowiada sferze Księżyca, a błona komórkowa sferze Saturna. Mitochondria posiadają własne nagie DNA, mnożą się w swoim własnym rytmie i mają przede wszystkim zadanie oddychania komórkowego z żelazozawnymi cytochromami. Kosmologicznie mitochondria pozostają w związku z Marsem.&amp;lt;/ref&amp;gt; i mitochondria — które jako drobne uformowane twory ciał pozostają w związku z plazmą i jądrem. Mitochondria zawierają, podobnie jak jądro, chromosomalne struktury, co do których można przyjąć, że pełnią funkcje epigenetyczne. Oznacza to, że są one nosicielami i pośrednikami wdrukowań, które cytoplazma otrzymała z obecnych oddziaływań ziemskich, słonecznych i planetarnych, a także ze środków pielęgnacji, nawożenia i hodowli przez ducha i rękę człowieka. Są to nowo nabyte właściwości z obecnego bytu. Trzeba wyjść z założenia, że takie epigenetyczne wdrukowania dokonują się w każdym roku wegetacyjnym w roślinach. Aby zachować owoc tego «uobecnienia» ziemsko-kosmicznych oddziaływań w biegu roku — na przykład oddziaływań nawożenia preparatami — zaleca się własne rozmnażanie aż po hodowlę własnych odmian gospodarstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oś Ziemia-Słońce, w którą wbudowują się rośliny kwiatowe, przejawia się w łodydze, szypule, źdźble, pędzie, gałęzi i pniu. W tej wyprostowanej panoszy się, w odblaskowym promieniu duchowo-istotowym, ta sama siła, która na wyższym szczeblu żyje w człowieku jako działalność Ja w woli i rozświetla się w budzącym się samouświadomieniu. Fizycznym punktem oparcia dla urzeczywistnienia się sił Ja w człowieku — i na inny sposób w jestestwach przyrodniczych — jest fosfor, nie tylko jako taki, lecz zawsze wbudowany w odpowiednie kompozycje substancji, na przykład wymienionych nukleotydów jądra komórkowego. W odniesieniu do człowieka Rudolf Steiner wywodzi: «Jest to coś bardzo szczególnego, jak ludzkie Ja, gdy je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teraz jako duchowy, duszewny, organiczny, a zarazem mineralizujący w człowieku, jako pewien rodzaj — chciałoby się powiedzieć — nosiciela fosforu.» «Przefosforyzmowanie organizmu ludzkiego jest czynnością Ja.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak więc proces fosforu w jego najbardziej labilnej postaci, kwasu adenozynotrifosforowego (ATP), kieruje przede wszystkim przemianą materii węglowodanów, kwasami jądrowymi powiązanymi z nukleoproteínami, przemianą materii białek, a w postaci fosforydów — przemianą materii tłuszczów, by w końcu — w powiązaniu z zawierającym fosfor wapniem (apatytem) — zakończyć się w procesie mineralizacji tworzenia kości.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Są to każdorazowo różne związki fosforu, które impulsują czynność rodzajów eteru w stosunku do członów istoty: Ja żyje w eterze ciepła w odniesieniu do fosforu; za pośrednictwem eteru ciepła wdrukowuje się ono, na podstawie fosforanu sodu, w ciało astralne; przez fosforan magnezu i eter świetlny oraz fosforan potasu i eter chemiczny działa w ciele eterycznym i — na podstawie fosforanu wapnia i działania eteru życia — zastyga w stałą formę układu kostnego, «fizyczny obraz Ja-organizacji».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; W swym bezpośrednim odniesieniu do duchowego jądra istoty, do Ja, fosfor pomaga przezwyciężać jednostronności w procesach fizjologicznych i wyrównywać przeciwieństwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W centrum komórki skupia się proces fosforu w nukleotydach, nosicielach dziedziczności. Niosą one przeszłość, osiągnięcie ewolucji, w teraźniejszość. W tym dziele stworzenia zawiera się całe stawanie się z ducha i zarazem mieści ono coś zarodkowego, z czego stworzenie to odnawia się nieustannie w teraźniejszości i przyjmuje impulsy, które te siły zarodkowe niosą w najdalszą przyszłość ku nowemu stawaniu się. Te impulsy przyjmuje plazma komórki roślinnej w rytmie dobowym z wpadającego światła słonecznego, którego siły modyfikowane są przez działanie planet. Miejscem tego uobecnienia zarodkowości jest otaczająca jądro plazma komórkowa czyli protoplazma. Zawiera ona — w niej niejako pływające i w subtelnym rozproszeniu — wspomniane już organelle, rybosomy i mitochondria, a także zawierające magnez (nie fosfor) chloroplasty, w {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
w których przez chlorofil absorbowane jest światło i ożywiana irdische Stofflichkeit. Podstawową substancję protoplazmy tworzy cytoplazma: bezbarwna, przezroczysta, płynno-koloidalna, w znacznym stopniu jednorodna masa białkowa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma jest biegunem ruchu komórki. Płynie, rotuje wokół wakuol komórkowych — lub, w szczególnych przypadkach, krąży nawet wokół jądra komórkowego. Intensywność przepływu zależy od tlenu, nosiciela sił eterycznych. Jest ona wrażliwa na bodźce zewnętrzne; w zależności od pogody — przez pęcznienie i kurczenie się tkanek komórkowych — zapewnia na przykład zamykanie i otwieranie aparatów szparkowych, ruch kwiatostanów roślin z rodziny złożonych według biegu słońca itp. Ponadto reaguje na rodzaj nawożenia oraz na pielęgnującą rękę człowieka. Jak stempel odciska się w laku pieczętnym, tak wdzierające się z zewnątrz siły astralne wdrukują się w cytoplazmę komórki. W nauce botaniki przypisuje się plazmie komórkowej «zdolność odczuwania».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nie określa się jednak jej roślinnej swoistości, nie wyznacza się granicznego progu wobec zwierzęcego odczuwania. W jądrze komórkowym panuje fosfor i wyznacza jego ścisłe struktury. Związane z nim białko, nukleoproteina, nie zawiera — jak zasadniczo każde białko — fosforu. Białko jest związane z siarką; swą komponującą substancję ruchliwość zawdzięcza siarce, tak blisko spokrewnionej z fosforem, a przecież tak biegunowo różnej w swych właściwościach. Siarka zaś jest pośrednikiem między wpadającymi z obwodu kosmicznego siłami astralnymi a substancjami, które tworzą białko (C, O, N, H). Obydwoje — siarka i fosfor — powodują harmonizację członów istoty. Gdy na przykład ciało astralne, a wraz z nim Ja, zbyt głęboko wnika w organizację eteryczną i fizyczną, wtedy «siarka kształtuje bardziej ciało astralne, fosfor bardziej Ja» z tego związania.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obydwoje są Merkurymi między wyższymi światami ducha a ich ziemskim odwzorowaniem, między tym, co duchowo-zarodkowe, a tym, co kształtuje się w fizyczną postać zjawiskową, w dzieło. Obydwoje w najwyższym rozcieńczeniu pojawiają się we wszelkim żywym dzianiu się — jednolicie, a przecież w biegunowym sposobie działania — powtarzając przeszłość w teraźniejszości i otwierając ją na przyszłość. Obydwoje, w wysokim rozcieńczeniu, wplecione są w jądro (fosfor) i plazmę (siarka) komórki. Ich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ich-Wirksamkeit jest niejako przyrodniczo danym pierwowzorem prawdziwej homeopatii — skuteczności najmniejszych entytacji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O istocie wodoru w związku z fosforem i siarką można podsumowująco powiedzieć: wodór został scharakteryzowany jako reprezentant żywiołu ognia, względnie eteru ciepła. W wodorze ciepło i światło są jeszcze ze sobą splecione. Na drodze przez kolejne etapy ewolucji ku Ziemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; i materialnej kondensacji aż do «ziemisto-stałego» — ciepło zagęściło się w siarkę, a to, co świetliste, w fosfor. Siarka umożliwia razem z ciepłem ruchliwość i wzrost w substancjalnym — bez siarki nie ma przemiany materii — podczas gdy fosfor tworzy formy i na poziomie ludzkiego świadomości pozwala temu, co substancjalnie ukształtowane, stawać się w obrazie myślą. Światło jest w procesie duszewnym przeżywane jako myśl. Gdy ta wstępuje do świadomości, kształtuje się w języku w słowo, w gramatykę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Siarka i ciepło / ruch, fosfor i światło / forma — to odpowiadające sobie dominujące zależności. A jednak siarka, w swym promiennie żółtym płomieniu, ujawnia swą bliskość ze światłem, a fosfor, przez swą łatwą zapalność, swą bliskość z ciepłem. W tym, co żywe, siarka rządzi przemianą materii, fosfor zaś — poprzez kwasy jądrowe DNA i RNA — dziedziczeniem.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W kwiecie waleriany proces fosforowy udoskonalił się do tego stopnia, że — jak można zasadnie przyjąć — poprzez fosfonukleotydy rybosomów i mitochondriów plazmy jest obdarzony potencją duchowo-jaźniowej siły kształtującej, która z nadmiarowych sił tego, co duchowo-zarodkowe w ziemskim, otwiera nowe możliwości rozwojowe roślinnego stawania się.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skuteczność ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pewnością myli się ten, kto widzi w preparacie z waleriany organiczny nawóz fosforowy. Waleriana w popiele nie zawiera więcej fosforu niż inne rośliny. O tym, co decyduje o działaniu, rozstrzyga to, że w kwiecie waleriany skupia się koncentracja siły kształtujących, zdolna kształtować związki życiowe tak, że fosfor może pośredniczyć w siłach, które z świata czysto duchowego rośliny pomagają jej ku wyprostowaniu, ku organizmicznemu jesteswu własnemu; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lub słowami Rudolfa Steinera: że «sok kwiatu waleriany» pobudza gnój «do tego, by zachowywał się we właściwy sposób wobec tego, co nazywa się substancją fosforową».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; To pobudzenie jest konieczne wszędzie tam, gdzie organiczne materiały ulegają gnilnemu rozkładowi — a tak jest w przypadku każdego przygotowania nawozu. Przy autolitycznym rozpadzie i mikrobiologicznym rozkładzie gromadzących się roślinnych i zwierzęcych resztek rozpada się kompozycyjny porządek, któremu służyła substancja fosforowa. Powstały chaos substancji, pozbawionych ich nośności, zmierza teraz ku temu, by wypaść z życia i powrócić do stanu nieorganicznego. Ten proces śmierci przyroda łagodzi do pewnego stopnia sama, poprzez tworzenie stabilnych form humusu. Proces ten rozgrywa się w tym, co wilgotno-wodniste, i jest przede wszystkim rządzony przez siły księżycowe. W przypadku zwartego nagromadzenia organicznego materiału w pryzmatach nawozowych i kompostowych oraz w zbiornikach gnojówki i gnojowicy wymaga on wspomnianych działań sterujących przez rękę człowieka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Działanie preparatu z waleriany wykracza jednak poza to. Nie wyczerpuje się ono w tym, by uwolniony z połączeń organicznych fosfor niezwłocznie wbudowywać z powrotem w białka jądrowe mikroorganizmów, wiążąc go w ten sposób na czas do momentu pobrania przez rośliny uprawne. Mikrobiologiczne dzianie się rozgrywa się w tym, co wilgotno-wodniste, i w najmniejszym stopniu — początkowo — w tym, co ziemisto-stałe. To ostatnie staje się możliwe dopiero dzięki wyspecjalizowanej działalności zwierząt glebowych, prowadzonej przez ciało astralne. Działanie soku kwiatowego waleriany jawi się w tym kontekście jako ogólne, obejmujące i spajające wszystkie procesy cząstkowe — jako takie, które zamyka bujne dzianie się przemiany materii kopca nawozowego w zamkniętą w sobie całość. Pod wpływem tego preparatu kopiec nawozowy rozwija się w pewien rodzaj organizmu, w którym wnikające z obwodu siły astralne przenikają chaos rozkładu. Siły te tworzą astralną organizację kopca nawozowego, która — mocą tkwiących w niej sił wyższego, czysto duchowego Ja-Istoty — czyni z uwalniającego się ze wszystkich połączeń fosforu ponownie nośnika. Przez dodanie preparatu z waleriany dokonuje się swoiste ponowne obdarowanie fosforu, po tym jak w przejściu przez chaos rozkładu zrzucił on swą dawną rolę nośnika ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak rozumiany, preparat z waleriany użyźnia poprzez nawozy organiczne w najbardziej wewnętrzny sposób procesy życiowego kształtowania, które w poziomie rozciągają się powierzchniowo w organie-przeponie gleby i w liściach roślin, oraz w pionie — to, co jako duchowo-istotowe wyżyn i głębin wyraża się w sile łodygi roślin. Na tle tego krzyża światów szukać trzeba elementów oglądu, przez które znaleźć można potwierdzenie tego, co na drodze badania w obszarze ducha jest samo w sobie przekonujące. W sposób sobie właściwy dotyczy to każdego z opisanych preparatów.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dla wyników antropozoficznego badania duchowego muszą być dopiero — w ciągłym myśleniu i działaniu — tworzone fenomeny, przez które prawda tego, co w duchu poznane, sama siebie poręcza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Preparat ze skrzypu polnego ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nie należy on do rzędu preparatów kompostowych; stoi osobno i opisany jest przez Rudolfa Steinera w związku z odpieraniem chorób grzybowych w szóstym wykładzie.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do preparacji bierze się pod uwagę skrzyp polny (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Obok innych skrzypów reprezentuje on — wraz z widłakami i paprociami — do dziś praformy królestwa roślinnego. Formy poprzedzone, jak rodzaj Psilophyta, sięgają wstecz do końca syluru i początku dewonu, to znaczy mniej więcej do środka starożytności ziemskiej (&#039;&#039;Paleozoiku&#039;&#039;). Jest to czas «Lemurii», powtórzenia planetarnej przed-fazy «Starego Księżyca» w rozwoju Ziemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Te praformy są dziećmi wody, które zdobywają ląd. Bliskość do żywiołu wody ujawnia spośród bogactwa ówczesnej floty pokrewnych gatunków istniejący po dzień dzisiejszy rodzaj Equisetum. Wyraża się to zarówno w siedliskach jego preferowanego występowania, jak i w złożonym przebiegu kiełkowania. Skrzypa polnego spotyka się na stanowiskach gliniastych do ilastych z zastojem wody lub poziomami zastojowymi. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Forma zjawiskowa ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zewnętrzny obraz zjawiskowy zaskakuje w kręgu otaczającej flory. Łodyga wznosi się prosto jak świeca, podzielona na poszczególne elementy łodygi (&#039;&#039;internodía&#039;&#039;), które zachodzą na siebie jak pudełka jedno w drugie (Rycina 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okółkowo osadzone, nierozgałęzione boczne gałązki wykazują tę samą budowę. Odchylone lekko od poziomicy, kierują się ku górze. Łodyga i boczne gałązki są jednolicie zielone i przejmują funkcję {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
liści. Co zaskakuje, to właśnie brak liści, a tak samo brak kwiatów. W następstwie tego nie można też dostrzec żadnej metamorfozy formy — poza tym, że boczne gałązki są przy nasadzie łodygi krótsze, następnie rozkładają się szerzej, a ku wierzchołkowi pędu zwężają się piramidalnie. Rozwój liścia ogranicza się do podłużnych, ku górze zaostrzo­nych łuskowatych listków okrywowych, ciasno przylegających do nasady człon­ków łodygi. W ich sześciobocznym, skrzynkowym ułożeniu ujawnia się przenikające całą roślinę [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasada krzemu-kwarcu]] — tak samo w sześciobocznych tarczeczkach pokrywających worki pyłkowe kłosów zarodnionośnych. Cała roślina opanowana jest przez [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasadę łodygi]] — podczas gdy paprocie, które mają to samo czasowe pochodzenie, opanowane są przez [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasadę liścia]]. Widłaki zajmują pozycję pośrednią. To, co tak zdumiew­a, to sprzeczność, którą skrzyp sobą darlebt. Z jednej strony jest to jego bliskość do wilgotno-wodnego w głębi, z drugiej — jego mocno przesycona formą, skrzemionkowana postać, która ściśle wpisuje się w pionową [[Achse Erde-Sonne|oś Ziemia-Słońce]]. Skrzyp polny opanowuje tę sprzeczność.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kto szuka generatywnego bieguna tej rośliny, znajdzie go w niewielu okazach, oddzielonych od jej wegetatywnego członu, w postaci czerwono­brązowych, wrzecionowatych kłosów, osadzonych każdy na pędzie z ciasno ułożoną kolejnością członków łodygi; u ich nasady otoczone są wieńcem ciemnobrązowo-czarnych wierzchołków listków okrywowych. Kłosy dają obraz podobny do wystrzelujących z ciemności ziemi grzybów. To czyni skrzyp polny jedynym w swoim rodzaju w rodzinie skrzypów i dlatego też jego działanie przeciwko temu, co grzybiaste, jest zrozumiałe: oddzielając żywotny zarodnionośnik od sterylnego zielonego pędu, dystansuje się niejako od gestu grzyba. Inne skrzypy noszą kłos zarodnionośny na wierzchołku zielonej rośliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Zob. też: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Sfera ryzomowo-korzeniowa, wegetatywne i generatywne rozmnażanie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pionowy pęd wegetatywny kontynuuje się w takiej samej kolejności członków łodygi w głąb ziemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|Rycina 34]], s. 449). Gdy natrafi na poziom zastojowy wody — na przykład na granicy poziomu A (wierzchnia warstwa gleby) i bogatego w gliny poziomu B (podglebie) — lub na wody gruntowe, odgałęzia się pęd boczny, który rośnie poziomo dalej, podążając za granicą wody warstwowej. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pędy ryzomowe są napowietrzone. Z węzłów ryzomu, częściowo także z pierwotnych pędów pionowych, wyrastają pędy wtórne ku górze, ku światłu, zapewniając rozmnażanie wegetatywnego zasobu. Pionowe ryzomu przebijają ze znaczną dynamiką strefę zagęszczenia, by na głębiej położonej warstwie wodonośnej ponownie rozgałęzić się poziomo. Nawet z głębokości trzech do czterech metrów wysyłają stamtąd ku górze swe czarnobrązowe pędy ryzomowe ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|Rycina 34]], s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrzyp polny nie ma pierwotnych korzeni. Jego drobne, nitkowate, skierowane w głąb korzenie są pędowego pochodzenia; wyrastają z międzywęźli pędów ryzomowych. Pod koniec późnej jesieni na przyziemnych ryzomach poziomych tworzą się jajowate zgrubienia — źródła pokarmu dla wiosennych pędów, przede wszystkim dla pierwszych, wyrastających jako pierwsze płodnych czerwonobrązowych zarodnionośników. Każdy zarodnionośnik nosi w wrzecionowatym ułożeniu sześciokątne woreczki zarodnionośne. Po dojrzeniu zarodni płodny pęd szybko obumiera. Subtelnie pyłowe zarodniki roznosi wiatr i kiełkują, skoro tylko dostaną się w wilgotno-wodniste środowisko. Z kiełkujących zarodników wyłania się najpierw korzeniowata wierzchołkowa końcówka; następnie rozwija się zazieleniający, glonom podobny przedkiełek (&#039;&#039;Prothallium&#039;&#039;). «Do tego stadium skrzyp polny jest zieloną rośliną wodną.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Przedkiełki występują w dwóch rodzajach. Jeden rodzaj &#039;&#039;Prothallium&#039;&#039; tworzy okrągławe spermatydy, które za pomocą dwóch wici mogą swobodnie poruszać się w wodzie. Drugi rodzaj przedkiełka tworzy zawiązki jaj, zapładniane przez pływające spermatozoa. Po zapłodnieniu pęd skrzypu — rosnący pionowo ku górze i ku dołowi — opuszcza fazę wodną i łączy się z tym, co stałe w ziemi, i z siłami słońca. Obydwa — zarówno pędy płodne, jak i wegetatywne — rozwijają się z ryzomów wnikających w głębsze strefy gleby i zakorzenienych tam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadziemny pęd i proces krzemionkowy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sterylny pęd skrzypu polnego, pnący się ku górze w powietrze, ciepło i światło, jest przez i przez łodygą. Właściwych liści brak; jedynie szczątkowe twory liściowe w postaci niepozornych, zebranych w okółki, kołnierzowatych pochew ochronnych leżą u podstawy członów łodygowych. Żłobkowane człony łodygowe pędu centralnego i bogata rozgałęziatura w okółkowo ułożone gałęzie boczne wskazują, jeśli chodzi o pobieranie {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
światła słonecznego i oddawania pary wodnej — wystarczająco dużą powierzchnię. Jest ona tak ukształtowana, że zapewnia wysoki przepływ wody przez skrzypa. Jego bliski związek z żywiołem wody wyraża się również w tym, że wychwytuje on z wody płynącej ku górze naczyniami ksylemu krzemionkę, pochodzącą z wietrzenia mineralnego gleby. Jej nieorganiczna natura ożywia się w roślinie poprzez życiodajne działanie słońca. Można powiedzieć: woda, pośrednicząca w działaniu sił księżycowych, sprawia w tej roślinie — odsyłającej ku pradawnym epokom ewolucji roślinnej — że krzemionka staje się na nowo wrażliwa na obecne działanie słońca. Zostaje obdarzona siłami, które stwarzają harmonijne wyrównanie między tym, co pochodzi z księżycowego oddziaływania przeszłości, a tym, co należy do ziemsko-słonecznego teraźniejszości. Tym samym skrzyp stoi w polarnym przeciwieństwie do mniszka lekarskiego. Jeśli mniszek jako roślina z rodziny złożonych należy do najwyżej rozwiniętych roślin, to skrzyp należy do tych, które stoją u początku ewolucji roślin lądowych. W skrzypie krzemionka łączy minione etapy ewolucji z teraźniejszością, w mniszku — osiągnięcia ewolucji teraźniejszości z przyszłością.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces życiowy skrzypa jest zrodzonym z żywiołu wody, aktywnym metabolicznie procesem krzemionkowym. Porusza się od wewnątrz ku peryferiom żywych tkanek. Gdy woda odparowuje pod wpływem zewnętrznego ciepła, krzemionka wytrąca się i otacza całą łodygową roślinę płaszczem wodochłonnej, amorficznej krzemionki. Znajduje się ona w komórkach epidermy, a także osadzona między błonami tychże komórek. Przebiega wszystkie stany — od stanu roztworu przez plastyczny żel aż do stwardniałego, amorficznego, szklistego opalu — uwodnionego dwutlenku krzemu (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Gdy przepali się łodygowe ziele skrzypa, po zwęgleniu czarnego rusztowania węglowego pozostaje na końcu białe szkielet krzemionkowy. Ukazuje soczewkowate wybrzuszenia, które w stanie żywym kierują światło słoneczne na ułożony w rzędach chlorofil.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wysoka zawartość krzemionki — 70% w popiele — nadaje skrzypowi jego sztywny, promienisty wygląd. Czyni go szorstkim i kruchym. Krzemień «żyje» tak w skrzypie, «że zakopuje się weń jak w twierdzy».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Wytwarzanie i stosowanie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zielony pęd skrzypa polnego zbiera się w okolicach Nocy Świętojańskiej, w czasie jego największego wegetatywnego rozkwitu, w słoneczny dzień, a następnie suszy się, cienką warstwą rozłożony w przewiewnym cieniu&amp;lt;ref&amp;gt;Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckhard von Wistinghausen: &#039;&#039;Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Arbeitsheft Nr. 1, Stuttgart 1998, 96 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Co do dalszego postępowania Rudolf Steiner wyjaśnia: «że z &#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039; robi się rodzaj herbaty, dość mocno zaparzanej, którą się rozcieńcza, a następnie używa jako gnojówkę na te pola […] [, na których; uzupełnienie autora] chce się zwalczać śnieć i podobne choroby roślin».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stappung udokumentował na całym świecie wielorakie praktyki parzenia herbaty ze skrzypu, z uwzględnieniem czasu gotowania i następującej po nim fermentacji do gnojówki, jak również zimnej fermentacji świeżego ziela, czasu stosowania, ilości i częstotliwości, a także tego, czy preparat jedynie zapobiega, czy też wykazuje działanie przy ostrym porażeniu grzybowym.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z sumy doświadczeń z parzeniem wykształciła się następująca receptura: «W dziesięciu do dwudziestu litrach wody gotuje się słabo przez około godzinę 200 do 300 gramów suszonego ziela. Przy użyciu świeżego ziela — około 1,5 kg na tę samą ilość wody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckhard von Wistinghausen: &#039;&#039;Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Arbeitsheft Nr. 1, Stuttgart 1998, S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dłuższy czas gotowania jest niezbędny, by z jednej strony otworzyć silnie skrzemionkowaną obwodową tkankę komórkową, z drugiej zaś — by utrzymać ten proces w powszechnym prapierwiastku ciepła.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co do formy stosowania Rudolf Steiner używa pojęcia «gnojówka». Wskazuje ono na to, że herbata skrzypowa po fazie parzenia powinna zostać poddana fermentacji, dzięki której może zachodzić stopniowe rozkładanie trudniej rozkładalnych substancji organicznych. Poprzez powstawanie kwasów herbata przekształca się w gnojówkę, przez co staje się przez dłuższy czas trwała i użyteczna. Dopiero gdy przejdzie w gnicie i zacznie śmierdzieć (siarkowodór, H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;S), należy zrezygnować z dalszego stosowania. Również od gdzieniegdzie praktykowanej zimnej fermentacji świeżego materiału skrzypowego należy się powstrzymać. Przy dłuższych czasach fermentacji należy liczyć się z przedwczesnymi błędnymi fermentacjami oraz z niewystarczającym otwarciem amorficznej {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kieselsäure unvermeidlich. Wärmewirkung w procesie gotowania wydaje się mieć zasadnicze znaczenie dla uruchomienia działania krzemionki.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Czasy stosowania zależą od tego, czy herbaciana gnojówka ma być wylewana zapobiegawczo, czy w przypadku ostrym. Według wskazania Rudolfa Steinera chodzi przede wszystkim o środek profilaktyczny. Herbaciana gnojówka działa poprzez glebę i przy nadmiernie wilgotnych, utrzymujących się mokro warunkach zmniejsza presję grzybową na rośliny. Patrząc z tego punktu widzenia, zaleca się wylewać herbacką gnojówkę w miarę możliwości w rocznym rytmie na całą rolniczą i ogrodniczą powierzchnię użytkową w dawce 100 l/ha. Idealnie byłoby, gdyby działo się to trzy do czterech razy w roku: pod koniec zimy do wiosny (marzec), latem i jesienią do początku zimy (listopad). W każdym razie w ramach płodozmianu kultury szczególnie zagrożone przez grzyby — jak zboża i niektóre rośliny okopowe — powinny doznawać profilaktycznego traktowania. Bezpośrednie opryski na zasiewy w ostrym przypadku, często w połączeniu z gnojówką pokrzywową, mogą znacznie powstrzymać porażenie. Jest to środek zwalczający porażenie. Profilaktyczne traktowanie przez glebę sprawia, że przeciwdziała się zagrożeniom w zarodku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skuteczność preparatu ze skrzypu polnego ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stosowany zapobiegawczo, preparat ze skrzypu polnego rozwija swoje działanie poprzez glebę. Gdy gleba ta po być może już wilgotnej jesieni i mokrej łagodnej zimie wchodzi w wiosnę, cały przestrzeń ukorzeniona jest szczególnie silnie wystawiona na działanie promieniowania sił Księżyca — a zwłaszcza przy pełni i bliskim położeniu Księżyca (*Perygeum*). Są one przenoszone przez wodę i pobudzają w glebie księżycowe życie, spokrewnione z ową wodną żywością, w której niegdyś w praczasach rozwijały się niższe stopnie roślinnego i zwierzęcego życia. Z przesunięciem w czasie ta żywotność działa dziś w oceanach, a inaczej — w rzekach, jeziorach i stawach. To, bliskie jeszcze swym początkom, mało zróżnicowane życie pochodzi z epoki ziemskiej wczesnej i środkowej Lemurii — powtórzenia rozwoju «starego Księżyca», który poprzedził rozwój Ziemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicznie rzecz ujmując, są to epoki {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoiku* i *Paleozoiku*. W epoce dominacji sił Księżyca nie istniały jeszcze rośliny kwiatowe. Była to epoka roślin zarodnikowych, do których — obok wymienionych — należą też grzyby. W kształtującej się z pierwiastka wodnego glebie, Siły Księżyca i Słońca wchodzą w zmienne stany wzajemnych relacji. W następnym wieku *Kenozoiku*, czyli *Trzeciorzędu* (Atlantydy), siły Słońca uzyskują przewagę; rośliny kwiatowe rozwijają się ze swymi korzeniami palowymi. W *Neozoiku*, w ziemskiej epoce nowożytnej, gleby rozwijają się w próchniczne gleby mineralne, a pod ręką człowieka — w gleby kulturowe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy przy utrzymującej się wilgoci siły Księżyca przeważają, gleba kulturowa przesycona jest jednostronnie księżycową żywością. Pobudza to właśnie niższe życie roślinne i zwierzęce tych wcześniejszych etapów ewolucji, a tym samym w szczególny sposób — wzrost grzybów. Dotyczy to nie tylko gleby, lecz o jeden poziom wyżej również wnętrza i powierzchni nadziemnych organów roślin. To, co w mroku gleby ma swoje właściwe miejsce, bezprawnie stwarza sobie drugie podłoże w przestrzeni powietrznej nad ziemią; życie drobnoustrojów pasożytuje na żywych tkankach rośliny. Nawet obecne działanie Słońca może tylko w ograniczonej mierze powstrzymać to wybujałe obce życie. Trzeba poszukać rośliny, która zdolna jest skupić w sobie i przetworzyć tyle siły Słońca, by nieszkodliwą uczynić nadmiarowe życie Księżyca w pierwiastku wodnym — więcej: by w sensie syntezy potrafić stworzyć zdrowy stosunek między biegunowościami księżycowej astralności działającej z przeszłości a słoneczną astralnością wpromieniowującą z obecnego kosmosu. Tę zdolność posiada skrzyp polny jako wybitny przedstawiciel przejścia od rośliny zrodzonej z wody do rośliny zrodzonej z ziemi. Jako gnojówka herbacialna działa on w ten sposób, że odciąża ziemię od nadmiarowej siły Księżyca — że herbata ze skrzypu «odbiera wodzie jej pośredniczącą siłę i daje ziemi więcej ziemistości, tak by przez obecną wodę nie wchłaniała ona większego działania Księżyca».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.167.&amp;lt;/ref&amp;gt; To opisanie jednoznacznie wskazuje na profilaktyczne traktowanie gleb preparatem ze skrzypu polnego. Towarzyszenie biegowi pogody w biegu roku kształci świadomość, by działać w mądrej dalekowzroczności. Gdy profilaktyka dokonuje się regularnie z roku na rok, zapobiega się przypadkowi ostremu. Niemniej opisanych jest wiele doświadczeń, zwłaszcza {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z warzywnictwa, dotyczące ograniczania ostrego porażenia grzybowego i innych kalamitów przez gnojówkę herbacianu skrzypu.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Długoterminowe doświadczenia eksperymentalne dotyczące zapobiegawczego działania preparatu ze skrzypu nie istnieją. Próby ścisłe przekraczają granice wykonalności. Pewność skuteczności — i dotyczy to wszystkich wymienionych preparatów — stanowi myślowe przenikanie wyników badań geisteswissenschaftlichen oraz potwierdzające doświadczenie, którego uczy praktyka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego Pośredniego — przegląd ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nasuwa się pytanie, czy kolejność sześciu preparatów nawozowych, jaką Rudolf Steiner przedstawia w Kursie rolniczym, jest przypadkowa czy też wynikająca z wewnętrznej konieczności. Wszystko przemawia za tym, że obowiązuje to drugie, jeśli weźmie się pod uwagę zarówno szczególne właściwości materiałów wyjściowych do preparacji, jak i skuteczność samych preparatów w sukcesywnym budowaniu zwerchfell-gleby w ożywioną, uduchowioną duszą i duchem całość między kosmicznymi wyżynami a głębinami ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Szereg roślin preparatowych ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sześć roślin preparatowych charakteryzuje się tym, że między biegunowym siarko-kwiato-sulfurem a biegunowym solno-korzeniowym Salem panują swoiste kosmiczne i ziemskie stosunki substancjalne, przy czym znamienne jest, że pierwsze trzy rośliny preparatowe — krwawnik, rumianek i pokrzywa — tworzą grupę trójkową, i podobną trójkę tworzą kora dębowa, mniszek lekarski i waleriana ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Rysunek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pomiędzy nimi leży ukryta, a zarazem uprzedmiotowiona granica wzajemnego przejścia ku Środkowi, ku glebie. Obie trójnie tworzą polarność. Pierwsza reprezentuje biegun bardziej zasadowo-alkaliczny, biegun ziemski. Po tej stronie panuje siarka. W tym, co nieorganiczne, jest ona czynnikiem tworzącym kwasy; w tym, co organiczne, rozwija swą kosmiczną naturę, gdyż «przez siarkę duch wnika w to, co fizyczne w przyrodzie {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
wnika, siarka jest wręcz nosicielem tego, co duchowe».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dematerializuje ona niejako w procesach życiowych roślin ziemskie substancje zasad alkalicznych (K, Na) i ziem alkalicznych (Ca, Mg) oraz żelazo jako zasadowy metal ciężki. W kolejności pierwszej trójni to krwawnik swoją szczególną mocą siarki przetwarza alkaliczny metal — potas. Poszerzając ten proces, przy rumianku dochodzi metal ziem alkalicznych — wapń, i znowu to pokrzywa swoją mocą siarki, obok potasu i wapnia, przetwarza żelazo w żelazne promieniowania. Poprzez te ostatnie prowadzi ku ukrytemu Środkowi. Żelazo jest w przyrodzie, aż po człowieka, metalem inkarnacji; utwierdza ono w organizacji cielesnej {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
moce działania tego, co duchowo-istotowe. W człowieku żelazo skupia się we krwi, która krążąc łączy serce z obwodem ciała, z jego funkcjami. W strumieniu krwi zdążającym ku sercu i wracającym, przez serce «uśmierzonym», z powrotem w ciało — tam dusza duchowa człowieka przeżywa swoje bycie inkarnowanym w ciele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Serce rozważa i jednoczy to, co krew wchłonęła w cielesnych organach aż po obwód ciała. W sercu krew wpływająca i wypływająca znajduje eigenaktywną osłonę, która rytmicznie pulsując utrzymuje krew przy życiu. Drugim biegunem są nerki, które w inny, polarny sposób czynią krew znów zdolną do życia. Tworzą one przestrzeń, w którą krew jako strumień tętniczy wychodzi z układu naczyniowego i, wyrwana ze ziemsko-materialnych procesów substancjalnych, przez czynność nerek jest przeglądana, odświeżana, i gdzie między tym, co ziemsko-materialne, a tym, co kosmiczno-duchowe, tworzy się harmonijne wyrównanie. Dopiero po «sprawdzeniu przez serce i nerki» krew pozostaje zdolna do życia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inaczej ma się rzecz z wyższymi roślinami. Wyrastają one na każdemu właściwy sposób — co właśnie pokazują rośliny preparatowe — z żyznej gleby, z «Środka» między wyżynami a głębinami. Ten Środek jest jeszcze tylko zarodkowo zadany; w swoich funkcjach wobec krzemionki, wapnia, gliny i humusu nie działa on jeszcze samodzielnie z siebie; potrzebuje wychowania. Dotyczy to zwłaszcza funkcji gliny, która w swojej rytmice pór roku ma predyspozycję do swoistej funkcji sercowej, oraz tych funkcji humusu, który w swojej dynamice bliższy jest funkcji nerkowej. Środki służące temu wychowaniu stanowią prawdziwą sztukę uprawy ziemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spośród rozmaitych opisanych środków to nawożenie z ducha człowieka otwiera bramę ku przyszłości. To nawożące wychowanie odnosi się do ożywienia ziemskich substancji głębin. W jego służbie stoi pierwsza trójnia — krwawnik, rumianek, pokrzywa — która stopniowo doprowadza Środek, przeponę, do kolejnych stopni funkcjonalnej samodzielności. Te trzy zioła lecznicze mają moc, by w swoich procesach życiowych ziemskie substancje — potas i wapń — przemieniać w azot, to znaczy obdarzać je zdolnością bycia nosicielami sił astralnych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do pierwszej trójni zauważa Gunter Gebhard: «Siarka, jako żywioł, który bezpośrednio z żywiołu Ognia ‹runął› w żywioł Ziemi, jest substancją prowadzącą to, co duchowe, w to, co ziemskie; skrótowo ujmując: siarka jest istotą, która może materialnie zagęszczać ciepło, to znaczy tam, gdzie {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tego istnienia, pojawia się substancjalnie siarka. Tym samym trzy pierwsze preparaty są takimi, które sprzyjają inkarnowaniu czegoś duchowego (życia roślinnego). Przy krwawniku jest to potas, który nosi w sobie całe to, co płynne, który w szczególności nawiązuje relację do tego, co eteryczne (indywidualny ciało eteryczne): wapń z rumiankiem wciąga to, co astralne, w ciało fizyczne przeniknięte przez ciało eteryczne (ściąga to, co nadaje roślinie kształt, z kosmosu); i z pokrzywą wreszcie żelazo, które przy inkarnowaniu Ja u człowieka pozostaje w bliskiej relacji, a tu, wspomagane przez siarkę, prowadzi duchowy praobraz rośliny w fizyczną postać zjawiskową i utrzymuje «kontakt» z prarośliną w sferze poza kosmosem (to «przeniknięcie rozumem»). Dzięki trzem pierwszym preparatom gleba zostaje tak rozwinięta, że wszystkie cztery człony istoty związane z fizycznym pojawianiem się w tym, co ziemskie, zostają dla rośliny wspierane».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W drugiej trójni — dąb, mniszek, waleriana — mocniej zaakcentowana jest strona kosmiczna, kwaśna. Siarka nie jest tu już wprost wymieniana, choć właśnie ona należy do najsilniejszych twórców kwasów. Ta sprzeczność rozwiązuje się, gdy weźmie się pod uwagę, że w przypadku pierwszej trójni siarka wymieniana jest jako żywioł, który pośredniczy między tym, co duchowe, a tym, co fizyczno-żywe. W postaci kwasu siarkowego wypadła ona z tej funkcji i stała się ziemska. W drugiej trójni chodzi o kwaśne działanie, które opadło w to, co fizyczne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przypadku kory dębowej na pierwszym planie stoi wprawdzie wapń jako metal ziem alkalicznych. Miarodajną dla jego funkcji jest jednak struktura, w jakiej wapń w korze dębu występuje w postaci szczawianu wapnia. W przebiegu procesów życiowych dębu tworzy się on jako produkt procesu kwitnienia przedwcześnie wydzielonego w korę i dobiegłego końca. Szczawian wapnia otrzymuje swoją «strukturę» (formę) całościowo przez istotną naturę dębu, a w szczególności przez siarkowe działanie kwasu szczawiowego. Uzupełnia tu Gunter Gebhard: «Dąb, jako istota Marsa i żelaza, ma swą głębszą relację do Ja, do sfery za kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe prao tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie — tam też objawiają się badającemu nadzmysłowo. Wapń wchłania w siebie wszystko, co astralne; że forma jest w ogóle możliwa w tym, co fizyczne, ma swą podstawę w tym, co astralne, to zaś, jak forma się ukazuje, zasadza się w Ja (w idei), która działa przez to, co astralne. Szczawian wapnia dębu wchłania {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
że w to Makrokosmiczne wchłania w Mikrokosmos; i przez żelazną siłę dębu ustanawia związek z duchowym praobrazem. Gdy Mikro- i Makrokosmos pozostają w harmonii ze sobą, organizm jest zdrowy. Preparat z kory dębowej utrzymuje tę harmonię między tymi biegunami i w ten sposób profilaktycznie przez glebę wspiera zdrowie rośliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W korze/borce dębowej wapń ujmowany jest niejako z góry, od kosmicznego bieguna, który objawia się w przebiegu procesu kwasu szczawiowego. U mniszka lekarskiego proces ten ulega spotęgowaniu: przez kwitnięcie rozwinięte do najwyższej doskonałości wciąga «rozproszony drobno w kosmosie kwas krzemowy» i wprowadza go w relację z potasem ożywionym w soku mlecznym. I znów jest to działanie kwasu, przez które siły kosmosu z góry wpisują się w mniszka i przez niego w glebę. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Waleriana opanowuje we właściwy sobie sposób proces fosforowy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarne właściwości istotowe sześciu roślin preparatowych są więc w swym wspólnym działaniu predestynowane do tego, by stworzyć syntezę wszystko ogarniającą: kształtowanie preparatu stającej-się, słonecznej środkości między Wyżynami a Głębinami. Przez wewnętrzne umocnienie tej środkości gleba — przepona — może się rozwijać ku coraz większej własnej aktywności. Po stronie zasadowej trójnia złożona ze skrzypu krwawnikowego, rumianku i pokrzywy otwiera z dołu siły substancji dla przepony-gleby; po stronie kwasowej trójnia złożona z kory dębowej, mniszka lekarskiego i waleriany otwiera substancjalne siły z góry. Walerianie przysługuje przy tym pewna pozycja szczególna: za pośrednictwem nośności fosforu otwiera ona pozakosmiczną sferę ducha — świat praobrazów istotowych (Rysunek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard uzupełnia to następująco: «W swym chemicznym zachowaniu zasady (ługi) są substancjami, których charakter jest ‹lucyferyczny›, podczas gdy kwasy noszą w sobie coś z istoty ‹Ahrymanicznego›. Podobnie siarka jest obrazem istoty Lucyfera, a fosfor odwzorowuje siły Arymana. Pośrodku między tymi dwiema polarnymi mocami przeciwnymi stoi Chrystus jako reprezentant ludzkości, który — zachowując równowagę między tymi mocami istotowymi — wskazuje ludzkości drogi w przyszłość. W ‹Rolniczej Indywidualności› ta środkość jest ukształtowana jako Glebowa Przepona. Odtąd w ręce człowieka zostało złożone, by ten życiowy zalążek środkości rozwinąć.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Szereg zwierzęcych powłok narządowych ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Również te gliodują się w sposób konsekwentny w pierwszą trójnię, widzianą od bieguna metabolicznego zwierzęcia ku sercu, i w drugą trójnię, od przedniej strony zwierzęcia, bieguna zmysłowego, ku środkowi. W tym kontekście Rudolf Steiner charakteryzuje planetarne działanie w zwierzęciu w stosunku do Słońca ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Rysunek 36]], s. 462). Wychodzi on całkowicie od oglądu, od «formy i barwnej postaci, również ze względu na strukturę i konsystencję jego substancji, idąc od przodu ku tyłowi, a zatem od pyska ku sercu, gdzie działają Saturn, Jowisz, Mars, w sercu działanie Słońca, a za sercem, ku ogonowi, działania Wenus, Merkurego, Księżyca».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Wyższe zwierzę glioduje się więc w poziomie kręgosłupa w polarność działania planet nadsłonecznych w biegunie nerwowo-zmysłowym i podsłonecznych w biegunie przemiany materii. Oba są zorientowane z przeciwnych kierunków ku sercu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co do kolejności planet podsłonecznych — Księżyca, Merkurego i Wenus — Rudolf Steiner nawiązuje ze swego badania duchowego do dawnej mądrości misteriów. Tak samo rzecz się ma z charakterystyką ich makrokosmicznych sfer działania w pionowym ukierunkowaniu «Rolniczej Indywidualności». Tutaj następstwo od Ziemi w dół ku Głębinom to Mars, Jowisz, Saturn, a ku górze ku Wyżynom — Księżyc, Merkury, Wenus, Słońce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ta pradawna mądrość pielęgnowana w misteriach, w połączeniu z resztkami instynktywnego jasnowidzenia u ludzi, dobrzmiewała w światopoglądzie Ptolemeusza. W nim, jak i w dzisiaj panującym, wywodzącym się od Kopernika, odbija się rozwój świadomości ludzkości. W poatlantyckich epokach kulturowych prapersji i Praindu żyła w ludziach w resztkach pewna «świadomość niebieska». Wygasła ona i wraz z przebudzeniem do samoświadomości w teraźniejszości przeobraziła się w skierowaną na przedmioty świadomość ziemską. Ludzie tych wczesnych czasów przeżywali jeszcze sfery planetarne wypełnione czynami duchowych hierarchii, które obrały sobie planety za siedzibę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wraz z zanikaniem tego przeżycia — żyło ono w sposób obrazowy dalej w mitologiach — na początku trzeciego wieku kulturowego, w trzecim tysiącleciu, powstała astronomia Sumerów, Babilończyków i Egipcjan. W czwartym epoce kulturowej usamodzielniła się ona dalej i weszła w ptolemejski światopogląd {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ku górze. W nadchodzącym wieku dusza świadomości świat kurczy się do tego, co percypują zewnętrzne zmysły. Dla Kopernika i jego następców znikła świadomość planetarnej sfery wypełnionej istotami — i pozostała okrągła kula wypełniona materią, poruszająca się przez przestrzeń w obliczalnych sekwencjach ruchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Każdy z tych światopoglądów jest niejako chwilową migawką, tworem człowieka dotyczącym sposobu, w jaki przez wieki odnosił się do świata {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stoi. Każdy z nich jest sam w sobie uprawniony i słuszny. Dzisiejszy światopogląd, oparty na Koperniku, uwzględnia już tylko ilościowy aspekt cielesności, nie zaś jakościową, wesensdurchdrungene sferę oddziaływania — istotami przeniknięty świat sił. Kosmos jawi się dziś jako pozbawiony istoty i czynów.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed poświęcił wnikliwe studium polarnej trójni nawozowych preparatów i ich odniesieniu do oddziaływania planet oraz procesów życiowych w roślinie i zwierzęciu (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Opisuje on, jak w procesach życiowych roślin preparatowych każda z planet nadsłonecznych stoi w polarnym stosunku oddziaływania z jedną z podsłonecznych — Saturn z Księżycem, Jowisz z Merkurym, Mars z Wenus — przy czym Słońce stanowi każdorazowo ośrodek; jak siły tego polarycznego oddziaływania, wystawione przez osłony ze zwierzęcych organów na działanie zimowych i słonecznych sił, wchodzą w wzmożoną wzajemną grę i zostają zachowane; i jak z tego staje się zrozumiałe to, co Rudolf Steiner opisał jako orzeźwiające, ożywcze, uzdrawiające, strojące się wzajemnie w harmonię, uwrażliwiające procesy w glebie i roślinach.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Należy tu wskazać na fakt, że następstwo zwierzęcych organowych powłok jest zorientowane od peryferii ziemskiej i najdalszego kosmosu ku centrum ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Rycina 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nawiązując do powyższego cytatu o oddziaływaniu planet w organizmie zwierzęcia: oddziaływanie podsłonecznych planet — Księżyca, Merkurego i Wenus — skupia się na organach brzusznych, od tyłu ku sercu, a w tym na układzie nerkowym w najszerszym sensie. Nerka przyjmuje wnikające siły Wenus.&amp;lt;ref&amp;gt;Zob.: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ściśle z nimi powiązane jest działanie sił Merkurego, a w układzie nerkowo-pęcherzowym — Księżyca. Istota merkurialności przejawia się w silnie rytmicznie nacechowanych funkcjach narządów brzusznych. W nerce są to procesy wydalania i ponownego wchłaniania. Merkurialnie wydziela ona z tętniczego krwioobiegu mocz pierwotny, przegląda go, reguluje jego skład substancjalny i jako zharmonizowane, wyselekcjonowane odprowadza z powrotem do krwi.&amp;lt;ref&amp;gt;Zob.: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ów proces swoistego rodzaju oddychania płynami jednostronnieje w funkcji pęcherza w czysty akt wydalania substancji, które dla organizmu stały się bezużyteczne. Tu siły księżycowe modyfikują działanie Wenus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inaczej ma się rzecz z przyjętym pokarmem; jest on selekcjonowany w trawieniu jelitowym. To, co dla organizmu nie jest przyswajalne, wydalane jest w bardziej stałej konsystencji — i to organiczne dzianie się można również postrzegać jako wyraz działania Księżyca. To zaś, co jako płynne soki trawienne wchłaniane jest w chłonkę i krwiobieg, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
przejawia się w procesach, w których można przyjąć, że działanie Wenus jest modyfikowane przez działanie Merkurego. To, co w organach brzusznych człowieka i zwierzęcia rozgrywa się jako wenusowy proces nerkowy — modyfikowany przez Merkurego i Księżyc — odnajduje się ponownie w działaniu preparatu pokrzywowego. Tu, jak można powiedzieć, może w organizmie pokrzywy, w powiązaniu potasu, wapnia, wodoru i promieniowania żelaza, dokonywać się wspomniana w rozdziale „Zur Frage der Stoffumwandlung&amp;quot; (s. 384 nn.) przemiana substancji: astralizacja ożywionej substancjalności ku nowotworzeniu się azotu z życia rośliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeśli prześledzić szereg organów-osłonek, które — z jednym wyjątkiem — pozyskiwane są ze zwierząt domowych do preparacji, to na początku stoi pęcherz jelenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], s. 363). W pęcherzu dopełnia się proces nerkowy: koncentruje on to, co w nerce zostało wyselekcjonowane, i wydala na zewnątrz. W kulistej postaci pęcherza żywioł płynny jest uformowany na wzór pośrednika sił księżycowych. W procesie preparacji przyjmuje on słoneczność kwiatów krwawnika, w których ów ziemski pierwiastek soli potasowej sublimował się w to, co żywe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalej ku wnętrzu brzucha następuje jelito. Jego koniec — jelito grube — przetwarza mikrobiologicznie część jeszcze pozostałych resztek pokarmowych i wydala to, co nie nadaje się już do dalszego przetwarzania. Jest to również proces pozostający pod wpływem Księżyca. Początek jelita stanowi jelito cienkie — długa, ułożona w pętle rura o wewnątrz niemal nieograniczonej powierzchni. Tu działanie Wenus zapewnia selekcję substancji pokarmowych: wydalanie ku jelitu grubemu i wchłanianie soków trawiennych do układu chłonki i krwi. Wspierane jest ono i modyfikowane przez działanie Merkurego. Przejawia się ono w rytmicznych procesach ruchowych perystaltyki, kosmków jelitowych, aż po dynamikę wydzielin gruczołowych i strumieni substancji przenikających ściany jelita. Siły Merkurego stawiają się pośrednio między działaniem Księżyca i Wenus. Z jednej strony dostosowują się do zmieniających się warunków, z drugiej zaś — działanie Merkurego przekracza granice, które oddzielają wnętrze od zewnętrza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do jelita cienkiego wpychane są kwiaty rumianku. Ich słoneczność doprowadziła wapń i potas tego, co ziemskie, do stanu, który — rozszerzając odświeżające, ożywiające działanie preparatu z krwawnika — sprzyja zdrowemu wzrostowi. Należy to rozumieć zapewne w tym sensie, że duchowy praobraz roślin może w ziemskim odwzorowaniu w każdej fazie wzrostu wyrażać się w sposób niezafałszowany. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparat z pokrzywy, trzeci w tej trójcy, sięga w swym działaniu już blisko ku środkowi opanowanemu przez siły słoneczne — to znaczy ku ukrytej funkcji serca w glebie. Astralna «Innenwirkung»¹ pokrzywy jest tak przeniknięta rozumem/siłą Ja, że może obejść się bez zwierzęcej osłony organowej. Ona również potrafi przetwarzać ziemskie soliotwórcze potas i wapń w swych organicznych procesach, a ponadto przemieniać żelazo w dobroczynne promieniowanie żelaza. Zdaje się, że wyraża się w tym jednak pewna wirksamość Wenus. W połączeniu z krwawnikiem i rumiankiem sprawia ona, że sole ziemskie — potas i wapń — przemieniają się ku wyższym stopniom wirksamości, a dodatkowo przywołuje marsowy charakter żelaza do promieniującej wirksamości. Działanie Wenus, rozumiane od wewnątrz, tworzy w tym, co żywe, wolne przestrzenie dla nowych możliwości stawania się; wyrzeka się. Można powiedzieć, że nie żywi, lecz umożliwia żywienie. W tym sensie należy rozumieć żelazowe promieniowanie preparatu z pokrzywy. Działanie sfery Wenus nie wywołuje go samo z siebie, lecz umożliwia preparatowi z pokrzywy działać w ten sposób, że w glebie-przeponie reguluje gospodarkę żelaza do zbawiennej miary — takiej miary, jaka jest zachowywana również w układzie sercowo-naczyniowym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Zasadowa trójnia» czyni glebę zdolną do ziemskiego działania wobec sił słonecznych; otwiera siły ziemskie dla wzrostu roślin. Buduje od dołu fizyczne ciało przepony. Inaczej rzecz się ma z trójnią preparatu z kory dębowej, mniszka lekarskiego i waleriany. Za ich pośrednictwem dochodzi do głosu kosmiczne dzianie się substancji pozostające w relacji do sfer planet podsłonecznych.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obraz Eiche — jej mocna powściągliwość we wzroście, twardość jej drewna i tak dalej — nosi stempel działania Marsa. Rośnie powoli, wytrwale, tak jak i obieg Marsa wokół Słońca trwający prawie dwa lata (obieg syderyczny wynosi 687 dni) zajmuje więcej czasu niż obieg planet podsłonecznych — Wenus (225 dni) i Merkurego (88 dni). Również czaszka zwierzęcia domowego jest potężnym wyrazem formowym działania Marsa. Jama mózgowa wypełniona jest jednak substancją ukształtowaną przez siły księżycowe — mózgiem. W preparacji zastępuje go szczawian wapnia kory/borki, ustrukturyzowany przez siły Marsa z dębu. Te same siły, które ukształtowały czaszkę i które prześwietlały księżycową naturę mózgu, wyciskają się teraz w wapniu kory/borki dębowej. Jako preparat z kory dębowej działa on — w odróżnieniu od preparatu rumiankowego — zapobiegawczo przeciw infekcjom z zewnątrz. ¹ *Innenwirkung* — działanie wewnętrzne; termin pozostawiony w oryginale ze względu na specyficzne znaczenie techniczne. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do owijania kory dębowej czaszką zwierzęcia domowego nawiązuje pytanie: czy poza nią może w ogóle istnieć jeszcze jakaś inna osłona organowa, przez którą można by prowadzić dalej preparację kwiatów mniszka lekarskiego? Głowa w swych ściśle wyodrębnionych formach i skierowanej na zewnątrz organizacji zmysłowej nie ma kontynuacji — z wyjątkiem, przynajmniej częściowo, noszących poroże, nie zaś noszących rogi. Głowa stoi naprzeciw świata zmysłami. Kontynuacji działalności nerwowo-zmysłowej trzeba szukać na wyższym szczeblu. Znajduje ona swój wyjątkowy wyraz u przeżuwaczy: organizacja zmysłowa krowy zwraca się od głowy z powrotem, ponad sercem, i kontynuuje się — niejako na wyższym szczeblu — w zmysłowo-nadzmysłowej działalności otrzewnej ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Abbildung 35]], S. 457). Krowa zwraca się zmysłami głowy ku światu zewnętrznemu stosunkowo głucho, lecz swymi niższymi zmysłami — a zwłaszcza zmysłem życia otrzewnej — stosunkowo jasno ku swemu światu wewnętrznemu. Przez cofające siły rogów na głowie przenosi swe inteligentne jestestwo w powłokę cielesną. Działalność zmysłowa w głowie i ta w ciele pozostają we wzajemnym oddziaływaniu. Jeśli pierwsza czyni coś zmysłowo uświadomionym, to druga działa uskrzydlająco w sferze nadzmysłowej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak więc to krezkowa otrzewna, która w przebiegu trawienia bydlęcia postrzega siły działające z ducha. Ta działalność zmysłowa otrzewnej, skierowana w krowie ku temu, co substancjalne, ku wnętrzu — z owinięciem kwiatów mniszka lekarskiego kieruje się na zewnątrz ku «subtelnie rozproszonej krzemionce» w kosmicznym obwodzie. Należy chyba przyjąć, że chodzi tu o wyższy, eteryczny stan krzemionki. Otrzewnowa osłona przyciąga tę substancję krzemionkową zmysłowo-aktywnie i łączy ją z potasem mlecznego soku sublimowanym w kwiatach. Dzianie się substancji w mniszku lekarskim od dołu i osłonie otrzewnowej od góry wskazują na rozległe działanie Jowisza. Jak wszystkie planety są miejscami działania hierarchicznych istot,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jowiszu są nimi istoty mądrości. Na Jowiszu mądrość jest substancjalna.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kiedy uzmysłowimy sobie obraz zjawiskowy i procesy substancjalne mniszka lekarskiego (por. s. 406 i nast.), w tej wysoko rozwiniętej roślinie przejawia się pełne mądrości działanie Jowisza — od korzenia przez rozetę liściową, kwiat i jego {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
promieniącej żółcieni aż do bieli «dmuchawca». U roślin kwiatowych barwy żółta i biała przypisywane są działaniu Jowisza: «gdyż siła Jowisza, która wspiera kosmiczną siłę Słońca, wytwarza w kwiatach barwę białą i żółtą».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mądrość Jowisza, która w mniszku lekarskim odwzorowuje się na zewnątrz, zwraca się — ogarnięta wewnętrznym «niebem» otrzewnej — ku wnętrzu, ku pełnemu mądrości kształtowaniu i funkcjonowaniu narządów brzusznych. Preparat z mniszka lekarskiego stanowi syntezę tego działania Jowisza, które w ziemskości przybrało postać i funkcję. Moc sprawcza tej syntezy może być upatrywana w tym, dzięki czemu «roślina staje się wrażliwa na wszystko i wszystko ku sobie przyciąga».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Można zatem powiedzieć: preparat z mniszka lekarskiego przekazuje organicznemu nawozowi — poprzez kosmiczny krzemień — istotową substancję mądrości Jowisza, która w roślinach przejawia się jako stająca się siła odczuwania.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy teraz owiniemy silnie naznaczone działaniem Jowisza kwiaty mniszka lekarskiego błonami krezkowej otrzewnej, zdolność przyjmowania «drobno rozproszonej krzemionki» z kosmicznego obwodu pozostaje w ruchu. Poprzez preparat i nawozy organiczne owoc tej zdolności dociera do roślin, lecz działa teraz w odwrotnym kierunku; czyni rośliny «wrażliwymi» na substancje ziemi, których potrzebują do wzrostu. To, co zaznaczyło się już jako działanie preparatu z kory dębowej, pojawia się przy preparacie z mniszka lekarskiego na wyższym poziomie. Związek życiowy przepona–gleba–roślina zostaje niejako obdarzony duszą. Jak skuteczność pierwszej trójni preparatów otwiera ziemskie substancje i siły na korzeń–biegun rośliny, tak druga trójnia otwiera substancje i siły pozaziemskiego kosmosu na biegun kwiatowy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na najwyższym szczeblu wreszcie — tak można powiedzieć — preparat z waleriany pobudza poprzez nawozy organiczne i poprzez uwolniony w procesach rozkładu fosfor w taki sposób, że ten może na nowo stać się w żywym fizycznym nośnikiem tego, co duchowo-istotowe w ziemskości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z innych powodów niż w przypadku pokrzywy waleriana nie potrzebuje owinięcia przez organ zwierzęcy. Ma ona zdolność, by fosfor z dynamicznego, związanego z ziemią, żywego dziania się substancji w korzeniowych kłączach wyrafinować w pionowo ku górze strzelającym pędzie i w kwiecie doprowadzić do stanu czystej podatności na objawienia — {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
obdarzyć, które ze świata duchowych praobrazów jako siły w fosforze znajdują swego fizyczno-eterycznego nośnika.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Waleriana jest tak ukształtowana, że ma silny związek ze światłem i ciepłem. Kompozycje substancji, które w przebiegu wzrastania rośliny ukształtowały się pod działaniem Słońca oraz planet podsłonecznych i nadsłonecznych, rozpadają się w obumieraniu roślin. Przy każdym z procesów rozkładu wydziela się ciepło. Ostatecznie wszystko, co powstało z ducha, powraca do żywiołu ciepła — źródła wszelkiego bytu. Co powstało, znika fizycznie; zapisane jest jako duchowe osiągnięcie wewnętrznemu ciepłu, eterowi ciepła — niczym wspomnienie — w całym żywym systemie planetarnym.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tu dochodzi do głosu zasada Saturna; niczym kosmiczna pamięć jest ona strażnikiem przeszłości, wielkiego kontekstu ewolucyjnego między źródłem stawania się człowieka i Ziemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a byciem teraźniejszości. Zewnętrznie wyraża się to w tym, że sfera Saturna zamyka i otacza system słoneczny ze wszystkich stron jako otulina ciepła. Czyż nie stworzyła sobie zasada Saturna w walerianie odwzorowania? Gdziekolwiek stosuje się preparat z waleriany, tworzy on saturnową otulę ciepła, która wyznacza zewnętrze wobec wnętrza.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gdy spryska się preparatem z waleriany pryzmy obornikowe lub kompostowe, działa on na nie tak samo hüllenbildend jak wspomniane zwierzęce organy otoczkowe pozostałych preparatów. Można przyjąć, że nie tylko nadaje procesowi rozkładu ograniczającą osłonę, lecz w równej mierze promieniowaniom, które punktowo wychodzą z pozostałych substancji preparatów wniesionych do pryzmy, i w ten sposób zostają w niej zatrzymane. Otulina ciepła wytwarzana przez preparat z waleriany utkana jest z ciepła zewnętrznego (żywioł ciepła) i wewnętrznego (eter ciepła). Można ją pojmować jak organ, który przyjmuje napromieniowania z kosmosu gwiezdnego i w fosforze — wyłaniającym się z saturnowych procesów rozkładu — znajduje gotową do przyjęcia fizyczną nośność.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jak korowód preparatów otwiera w duchowej konsekwencji preparat z krwawnika, tak zamyka go preparat z waleriany. To spojrzenie może wzbudzić rozumienie, że kanon sześciu preparatów nawozowych stojących w służbie stającej się całości nie potrzebuje żadnego rozszerzenia ani uzupełnienia. Ten kanon jest {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak skomponowany, że tworzy harmonijne współbrzmienie. Całość jest środkiem między wyżynami a głębinami; jej stawanie się oznacza «ożywienie samego Erdig-Festen». Współbrzmienie «rozbrzmiewa» przez prowadzoną duchem pracę człowieka, przez bezwarunkową wolę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Każdy z sześciu preparatów nawozowych wnosi potencjał rozwojowy do kształtowania «Siódmego» — stającej się środkowej sfery, organu-przepony stojącego pod wpływem Słońca. Gleba dopiero umożliwia istnienie wszelkiego życia na Ziemi. W niej łączą się stojące pod panowaniem Słońca napromieniowania planet i gwiazd z wychodzącymi od dołu siłami głębin Ziemi. To wzajemne przenikanie-w-siebie jest osiągniętym-dziełem minionych epok Ziemi. Działa dalej we mądrościowym współdziałaniu królestw przyrody. Rozpoznanie tego nieskończenie bogatego-w-odniesienia dziedzictwa stanowi podstawę kształtowania gospodarstwa w rolnictwie biologiczno-dynamicznym.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tego poznania wyprowadza się zasada metodyczna, by teraz z ducha człowieka, dzieło zastane w danym miejscu (gospodarstwie) — wedle praw, jakie podaje fizycznie-stała przyroda i jakie są czynne w królestwie minerałów, roślin i zwierząt — przekształcać w prowadzoną duchem pracę. Z tego powstaje w małym, w sposób twórczy, to czym Ziemia jest w wielkim: zamknięty-w-sobie organizm. Ta zasada — by powtórzyć przeszłość w teraźniejszości z siły budzącej się dusza świadomości człowieka — jest pierwszym krokiem. Drugi krok otwiera bramę ku drodze rozwoju w przyszłość. Podejmuje na nowo zasadę metodyczną, która wypadła mu z rąk w chemiczno-technicznym rolnictwie, poprzez powtórzenie przeszłości. Ten drugi krok podnosi rolnictwo, użyźnione przez idee badań duchowych, na wyższy stopień. Stawia człowieka teraźniejszości przed ogromnym wyzwaniem — przed wyzwaniem wolnego, samookreślonego działania z wewnętrznego umocnienia dusza świadomości. Temu wyzwaniu napotyka każdy, kto usiłuje pielęgnować przebudzone-duchowo obcowanie z preparatami biologiczno-dynamicznymi. Przy ich przygotowaniu i stosowaniu koniec — to, co stało-się — staje się początkiem stawania się ku przyszłości. Końcem są produkty z królestwa minerałów, roślin i zwierząt, nadto działania aktualnie danych rytmów roku słonecznego, i wreszcie stany czterech żywiołów: Ziemi, Wody, Powietrza {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
i Ciepłem. Ten ewolucyjny koniec jest przez poznania badań duchowych wprowadzany w stosunki wzajemne wedle idei, których w przyrodzie, jaka się stała, nie można znaleźć, które dopiero w zastosowaniu stopniowo przybierają charakter praw. Te idee zapoczątkowują wynicowanie przeszłości w przyszłość. Stąd rodzi się pytanie, w jaki sposób fenomeny tego wynicowania są w ogóle uchwytne naukowo-przyrodniczo. Pojęcia, jakie się posiada, odnoszą się zawsze tylko do tego, co daje się mierzyć, liczyć i ważyć, do tego, co przeszłe, nie do tego, co staje się. Tutaj w poznaniu przyrody otwiera się przepastna szczelina między tym, co bezżyciowe, ilością, a jakościowymi zjawiskami ożywionej, uduchowionej duszą i «przeniknietej duchem» przyrody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wszystko, co jakościowe, darlebt się w polaryzacjach, tak jak w przeciwieństwach istoty i zjawiska, ducha i materii, światła i ciemności itd. Syntezy tych polarności nie można znaleźć w przedmiotowym oglądzie, lecz dokonuje się ona w myślącym i odczuwającym oglądzie, który nadaje woli kierunek. Synteza dokonuje się w wnętrzu, w poznaniu-ducha człowieka. To jest wielkie wyzwanie! Analityczny sposób myślenia, skierowany wyłącznie ku temu, co bezżyciowe, uchyla się od tego wyzwania. Brakuje mu pojęć, które nadają pojęciu jakości obiektywną, wartościującą treść. Pojęcia wartościujące obejmują czynnik «czasu»; wprawiają myślenie w ruch, czynią je obrazowym, a przez to możliwym do przeżycia. Tym samym wstępuje się na ścieżkę, na której moc myślenia może stać się pośredniczką między tym, co zmysłowo uchwytne, a tym, co zbadane bez zmysłów z ducha. Dopiero gdy się stara, by oba pola fenomenów — zmysłowe i duchowo-nadzmysłowe — mogły się wzajemnie oświetlać w potężnym myśleniu, może wartościujące sądzenie uzyskać obiektywną moc wypowiedzi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tej uwagi wstępnej wynika nieograniczona wielość możliwości do pewnego tworzenia sądów w ujmowaniu tego, co istotowe, co wyraża się w jakościach. W każdym poszczególnym przypadku ten sąd musi być indywidualnie wywalczony. To, co wywalczone jako indywidualna prawda, rychło wżyje się, przez wymianę i korektę, jako realnie skuteczne w powszechną kulturę duchową ludzkości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kanon sześciu preparatów nawozowych, dodawanych do świeżo na gospodarstwie pojawiających się materiałów organicznych, działa, wspierany przez wielorakie doświadczenia i wyniki eksperymentalne, postępując w czasie; działają one rozwojowo na żywy kontekst gleba–roślina. Można scharakteryzować trzy ewolucyjne, w siebie przechodzące kroki:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Preparaty nawozowe wdrukowują się, każdy w swoisty sposób działania swoich promieniowań, całościowo w poddane rozkładowi masy organiczne pryzm kompostowych i gnojowisk. Pośredniczą między mniej lub bardziej bezładnie wszerz rosnącym rozpadem a nadrzędną, organizującą zasadą. Kieruje ona złożone procesy rozkładu i budowy substancji na właściwe tory i pomaga pryzmie kompostowej lub gnojowej, w ramach rozwijającego się własnego życia, zamknąć się w organizmie. Doświadczenie uczy, że procesy rozkładu przebiegają harmoniczniej. Można to stwierdzić przede wszystkim po stosunkowo szybkiej przemianie żrącego zapachu w łagodny. Eksperymentalne badania porównawcze potwierdzają wyrównanie fizjologicznych i biologicznych przebiegów (na przykład temperatury, pojemności sorpcyjnej, obsady dżdżownicami) na stan zdrowej równowagi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Sonderdruck &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 29: S. 1–67, Dornach 1978.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf: &#039;&#039;Landbau, natur-und menschengemäß. Methoden und Praxen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1984, 270 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Działania preparatów nawozowych zostały, po odpowiednim czasie składowania pryzm nawozowych, całościowo w nie wchłonięte. Preparowane nawozy rozwinęły się do wszechmocy swojego działania w tym, co żywe, która wykracza poza ich czysto przyrodniczo uwarunkowany sposób działania. Przez ich zastosowanie na glebę porządkują i stabilizują one postępowo całokształt wszystkich procesów glebowych na wyższy poziom żyzności w zbieżności z rytmami roku słonecznego. Uderzające i eksperymentalnie wykazane jest to przy wielu parametrach, najbardziej przekonująco w zachowaniu porównawczo wyższego poziomu humusu przy jednoczesnej wyższej aktywności mikrobiologicznej, w pogłębieniu profilu glebowego wzbogaconego w humus&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., 1980.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Mäder et al.: &#039;&#039;Erkenntnisse aus 21 Jahren DOK-Versuch&#039;&#039;. FiBL Dossier: Bio fördert Bodenfruchtbarkeit und Artenvielfalt, Frick 2000, 16 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; oraz w obsadzie dżdżownicami i innymi zwierzętami glebowymi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jak oddziaływania sił preparatów biologiczno-dynamicznych nadają całościowo nawozom organicznym wyższy, nie tylko przyrodniczy stopień ożywienia, tak te nawozom — glebie, a przez glebę rosnącym roślinom.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W ostatecznej konsekwencji zadaniem preparatów nawozowych jest kosmiczno-ziemskie uwarunkowania wzrostu i tworzenia owoców w danym miejscu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W rytmy roku słonecznego — ku roślinom właśnie uprawianym — indywidualizować. Ich sposób działania zmierza ku temu, by stopień ożywienia gleby do tego, co żywe w roślinie, zbliżyć. Obydwie tworzą jako synteza środek polarnego działania sił ziemi i kosmosu. Całą przeważająca wagę nawożenia gleby przychodzi tu w pełni do głosu. Określa ona w postępującym rozwoju, jak rośliny kulturowe pionowo i poziomo z korzeniem, łodygą, liściem, kwiatem i owocem w tę trójnię wyżyn i głębin i wstającej środy się wcielają. Rośliny są ujmowane przez siłę organizacyjną, przez którą otwierają się na warunki wzrostu swego środowiska. {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osad tego wszystkiego wielokrotnie potwierdza się w praktycznych doświadczeniach i badaniach naukowych:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Roślina wykazuje tendencję, by zgodnie ze swą gatunkową dyspozycją rozwinąć się w sposób idealnotypowy.&lt;br /&gt;
* Korzeń otwiera się na głębszy wolumen glebowy, rozgałęzia się drobniej i równomierniej.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Wzrost pędu przechodzi wyraziściej stadia metamorfozy liścia i tym samym udoskonalenia budowy substancji.&lt;br /&gt;
* Procesy fizjologiczne w tworzeniu owoców spożywczych — czy to w obszarze korzeniowym, łodygowym, liściowym, kwiatowym czy nasiennym, jak też w owocach drzew owocowych — dochodzą w dojrzałości do spoczynku. Owoce spożywcze dojrzewają w pełni i dłużej zachowują świeżość.&lt;br /&gt;
* Kompozycje substancji strukturują się i uszlachetniają od podstawy ku kwiatu; dotyczy to przede wszystkim białek — np. stosunku czystego białka do białka surowego — olejków eterycznych itd.&lt;br /&gt;
* Budowanie plonu dąży, wyrównując skrajności, ku optimum plonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpośrednio dostępne dla postrzegania są: wyraziściejszy, właściwy danemu owocowi spożywczemu smak i zapach, niuansowanie w barwie, konsystencji, jak też wyższa strawność i dłuższa trwałość. Pouczające jest nadto często słyszane stwierdzenie klientów: «Potrzebujemy mniej, żeby się nasycić.» Wszystko to razem wzięte znamionuje poszerzoną wartość odżywczą, która uzdrawiająco oddziałuje na cielesny, duszewny i duchowy rozwój człowieka. W {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tym sensie nawożenie preparatami służy postępującemu rozwojowi Ziemi i człowieka. Nadaje rolniczo-ogrodniczej pracy nowy, wyższy sens. Jego stosowanie prowadzi realnie do nowej gesinnung pracy i badania, do nowego artystyzmu. Impuls do tego nawożenia nie wypływa z zewnętrznej pobudki ani tym bardziej z wypełniania norm, lecz z impulsu, który stał się sprawą serca. Im bardziej tak jest, tym wolniejsze i tym samym indywidualnie bardziej artystyczne staje się działanie jego stosowania. Znaczenie biologiczno-dynamicznych preparatów dla Ziemi i człowieka może ujawnić się jedynie drogą poznania ducha; to wyzwanie niejednemu wyda się zbyt wymagające. Jeśli jednak da się wciągnąć bezstronnie, wkrótce zauważy, że źródła wzywającego do czynu nie trzeba szukać na zewnątrz, w świecie, lecz w sposób czysty — w sobie samym. Wyniki (formy idei) badań duchowych są tym źródłem. Roztacza ono światło nad tym, czego człowiek dotykał jeszcze po omacku w ciemności. Wewnętrzna pewność zaś wzrasta stopniowo we wzajemnym myśleniu i czynieniu tych idei. Przy tym «nie chodzi o sukces chwili, lecz o bezwarunkową pracę».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Żaden niepowodzenie nie jest bowiem nigdy rozstrzygające dla prawdy impulsu duchowego, którego działanie zostało wewnętrznie przejrzane i pochwycone.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt &#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Temat rozumienia rolnictwa jako sztuki nie żyje w teraźniejszości. A przecież sztuka była od epoki wielkiego Zaratustry — inauguratora kultury praperskiej i założyciela Ackerbaus w V/VI tysiącleciu p.n.e. — głęboko immanentna rozwojowi rolnictwa. Dopiero w toku naukowo-materialistycznej epoki od połowy XIX wieku i jej wychowanka — agroindustrializmu XX i XXI wieku — każdy jeszcze pozostały element artystycznej gesinnung padł ofiarą naukowej-technologicznej ratio. W prehistorycznej wczesności praindustrialnych i praperskich wielkich kultur starożytnych religia, sztuka i to, co stało się później nauką, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kryło się jeszcze nierozłącznie w dumpf atawistyczno-jasnowidzącym przeżywaniu. Wielkie kultury starożytne stały, jak to przedstawiono na wstępie, pod prowadzeniem istoty misteriów, w której nauki mądrości z przeszłości były równie żywe jak przebudzające się świadomość dla prometejskich impulsów przyszłości. Z tego jeszcze całkowicie ku światu duchowemu zwróconego wszechogarniającego sakramentalizmu wyłoniła się sztuka sakralna, która w toku rozwoju świadomości ludzkości w każdej z następnych kultur poprzez metamorfozy stopniowo emancypowała się ku czystym tworom sztuki. Sztuka postępowo ustanawiała się jako samodzielny czynnik kultury obok religii. W tych epokach aż po nowożytność rolnictwo było kulturową podstawą, z której wyrastały twory sztuki. Całkowicie i bez reszty dotyczyło to początków sztuki sakralnej wraz z hodowlą zwierząt domowych i roślin kulturowych. Dalszymi krokami emancypacji były budowa egipskich piramid — zstępujących niejako ze świata duchowego i wynicowujących się w Irdischkeit — następnie sztuka grecka, która nadała boskości ludzką postać, a po chrześcijańska sztuka średniowiecza, z katedrami wznoszącymi się z dołu ku górze i pobożnie uwewnętrznionym spojrzeniem człowieka w rzeźbie i malarstwie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potężny krok emancypacji dokonał się od epoki nowożytności w rozwoju dążącej ku indywiduacji duszy świadomości, i — jako jej znamię — poprzez wyjście nauk przyrodniczych na plan pierwszy. Te emancypują się z religii i bliskiej jej jeszcze sztuki sakralnej. Pierwotna Jednia-Całość różnicuje się w trójnię: religia, sztuka i wreszcie nauka. Droga poznania naukowego przejęła prowadzenie; sztuka i religia nie miały już w niej miejsca. Stały się kulturowym ornamentem. W rolnictwie proces ten dokonywał się bardzo powoli i na końcu gwałtownie. Przy tym wyczerpały się w nim źródła moralnego działania. Pojęcia, które nauka wnosi z zewnątrz do rolnictwa w postaci technologii, są pojęciami możliwości-wykonania; są abstrakcyjne, zimne, martwe — a ślady, które po sobie zostawiają, to zdewastowana, ogołocona, wydana na pastwę brzydoty ziemia. Wraz z zanikaniem tradycji ludzie będą «nawozić pola nauką».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak jednak, jeśliby te pojęcia — o ile nie wywodzą się z teorii, lecz po prostu i bezstronnie odzwierciedlają dane zmysłowo fakty — mogły zostać rozgrzane i naładowane ciężarem przez to, że w duszy duchowej {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznającego do własnego życia? Byłoby to zadanie nowej, rzeczywistości odpowiadającej koncepcji nauki — gdyby ta rozszerzyła utarte, kwantyfikujące zasady na źródła sztuki, które leżą w tym, co geistowo-duszewne w człowieku. Źródła te są niczym innym jak tym, co duch, pobudzony przez zmysłowo postrzegane, wypowiada jako ideę do duszy. W przeżywaniu tej idei objawia się coś moralnego, w którym geistowe i zmysłowe doświadczenie zlewa się w jedność. To prarźródło moralnego działania musi sobie otworzyć człowiek dążący do wolności, to znaczy do wykształcenia duszy świadomości.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Drogę ku zjednoczeniu nauki i sztuki w wyższą całość — z siły dążącego do samopoznania Ja człowieka — torował Goethe w dożywotnim zmaganiu. Rudolf Steiner uczynił ją, jako drogę szkolenia duszy, dostępną każdemu człowiekowi, który chce nią kroczyć.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W przeżywaniu idei staje się myśl głowy myślą serca; żyje się w obrazie myślowym, który dalej rośnie i jest ofertą dla woli — by go w wolności chwycić i na zewnątrz stać się czynem. W tej woli czynu odżywa zamieszkały w idei duch jako ukierunkowana moralnie siła. W tym będzie trzeba szukać zadania nauki na przyszłość: żeby myśląca dusza stała się świadoma swego duchowego celu. Christian Morgenstern ujmuje to w słowach: «kto nie zna celu, nie może mieć drogi».&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Droga ku temu celowi jest artystyczna. Cel leży w przyszłości. Trzeba będzie rozwinąć naukę, która czyni dalekowzrocznymi ku przyszłości, która wskazuje człowiekowi geistowe cele ku twórczości artystycznej. Jeśli pozostaje tym celom wierny przez wszelkie opory, wyzwalają się moraliczne siły, przez które może stanąć z otwartą przyłbicą naprzeciwko istotowej mocy Zła, hamującej rozwój, i całe swe dążenie poświęcić istotowym mocom Dobra, postępowi ludzkości. Droga ku celowi jest sztuką wyłaniającą się z właściwie rozumianej, to znaczy wiernej fenomenom nauki. Gdy ograniczy się w nauce do myślenia w martwych, abstrakcyjnych pojęciach, powstają technologie, które mają wprawdzie swoje odniesione do teraźniejszości, jednak ograniczone do tego, co czysto fizyczno-zmysłowe {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znaczenie mają. Sztuka natomiast potrzebuje obrazów idei, które mogą żywo wypełniać duszę i w niej rosnąć. Gdy kształtuje się te przeżywane obrazy myślowe na zewnątrz, powstaje dzieło sztuki, które staje obok natury, lecz jej nie odwzorowuje, lecz w duchowym ujmowaniu i przeżywaniu idei praobazu, typusu lub istoty stara się go artystycznie odtworzyć w obrazie. Goethe szukał na podstawie fenomenów, które królestwo roślinne ukazuje oku, prafenomenu, który duchowo leży u podstaw wszystkich tworów roślinnych. Ujął go w idei «prarośliny» w sposób tak duchowo imaginatywnie konkretny, że mógł powiedzieć, iż «tym modelem [prarośliny; uwaga autora] i kluczem do niego można by wynajdować rośliny w nieskończoność, które muszą być konsekwentne, to znaczy: które, nawet jeśli nie istnieją, mogłyby istnieć — i nie są malarskimi ani poetyckimi cieniami i pozorami, lecz mają wewnętrzną prawdę i konieczność. To samo prawo będzie można rozciągnąć na całe to, co żywe.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klucz do tego, by «wynajdować w nieskończoność» z ducha prafenomenu i kształtować z tego, co wynalezione, dzieło sztuki, można — nawiązując do Goethego — odnaleźć w formach idei antropozoficznej nauki duchowej. Te formy idei są, tak widziane, same w sobie tworzywem sztuki z nadzmysłowego poznania. Mają tę szczególną właściwość, że w myśleniu się ożywiają, w czuciu stają się przeżyciem duszy i przez wolę przemieniają substancję. Powstające z tego dzieło sztuki nie staje już tylko obok natury — te ożywione idee mają moc, by rzeczywistość natury, w lustrze rozwoju duszy człowieka, artystycznie przekształcać. Tak zainspirowana wola wchodzi w wnętrze przyrody i zaczyna wprowadzać z powrotem w ruch zastygłe w przeliczalności dzieło. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym dzieje się to w trzech stopniach, wychodząc od sposobu bardziej jeszcze naturowo zdeterminowanego ku sposobowi wyłaniającemu się już tylko z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stopień: Twórczość artystyczna w sensie odrodzenia rzemiosła ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Niechaj stanie przed oczyma ducha czynność rzeźbiarza. Jego narzędziami, których używa, żeby w kamień wkuć obraz mającego powstać dzieła sztuki, są kamień, dłuto i młotek. Idea prowadząca do celu żyje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W nim. Nie inaczej jest u rolnika, na jakikolwiek cel kieruje właśnie swoje działanie. Gdy dąży do tego, by obrobić pole, potrzebuje pługa, kultywatora i brony, żeby przygotować zagonek siewny; podobnie ma się rzecz przy pielęgnacji upraw w odniesieniu do zgrzebła i motyki, a dalej przy zbiorach, gdzie chodzi o szybkie, pewne i oszczędzające glebę sprzątnięcie plonu. {{SE|477}} Obraz idei, który prowadzi rolnika do wszystkich tych czynności, żyje w nim, a pole, rośliny, pogoda itd. mówią mu, co należy zrobić — tak jak kamień mówi rzeźbiarzowi, jak i gdzie ma przyłożyć dłuto i jak silny ma być cios. Ponieważ jednak rolnik obcuje z ożywioną i uduchowioną przyrodą, a więc z czymś istotowym, co samo sobie nadaje formę i staje się dziełem sztuki, jest ona dla rolnika na poziomie rzemiosła wielką nauczycielką. Czego potrzebuje rolnik, to nauki o źródłach, z których jego nauczycielka czerpie i tworzy — czy to w uprawie roli i ogrodnictwie, w hodowli zwierząt i gospodarce łąkowo-pastwiskowej, w sadownictwie i hodowli lasu, i w kształtowaniu krajobrazu. Musi to być nauka o tym, co nieustannie staje się i umiera, która w sposób konieczny wyznacza cel rolnika. A jego sztuka polega wtedy na tym, by z przeżytej mądrości, z czuto-wiedzącą prawdą, przez swoją rzemieślniczą pracę tworzyć powiązane ze sobą związki, dzięki którym w całej różnorodności rośliny kulturowe, zwierzęta domowe i gleby kulturowe mogą się rozwijać w sposób idealnotypiczny. Sztuka rzemiosła stawia się w rolnictwie w jak najszerszej mierze w służbie natury. Jest to współzawodnictwo z tym, co natura jako wielka artystka swojego dzieła stworzenia wskazuje. Chodzi o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* przeżywać przepływanie pracy wewnętrzną radością, wypływającą z doświadczenia idei, i pozwalać, by czynności płynnie zazębiały się ze sobą;&lt;br /&gt;
* przenikać gospodarstwo aż do ostatniego zakątka świadomością;&lt;br /&gt;
* żeby we wszelkiej pracy żyła wrażliwa uważność, która rozpoznaje to, co nieporządne, brzydkie, nieudane, błędne — i pozwala, by to stało się pobudką do tym silniejszego kierowania zmysłu piękna i miłości do czynu na to, co służy urzeczywistnieniu celu duchowego;&lt;br /&gt;
* żeby wszystko i każda rzecz stała w harmonijnych proporcjach względem siebie, a blask piękna odbijał usposobienie ludzi, którzy tam pracują;&lt;br /&gt;
* nie dopuścić do tego, by rzemieślniczo-artystyczne tworzenie stało się pracą „odrabiania&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tego trzeba się nauczyć od nowa, od podstaw. Pod tym względem stoimy zupełnie na początku. Chodzi właśnie o to, żeby bez żadnych „ale&amp;quot;, z ogniem {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha wykuć miecz idei, tym mieczem przekopać ziemię i w cierpliwości oczekiwać owoców przemiany — tych, które dojrzewają we mnie, i tych, które dojrzewają w ziemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Por. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ta robocza gesinnung może być na nowo nabyta tylko indywidualnie, z duchowo-moralnego kształcenia. Każdy musi uczyć się być wzorem dla drugiego. Gdy to się zaczyna spełniać choćby w zalążku, tworzy się fundament ku owocnej współpracy — ku sztuce społecznej prawdziwego budowania wspólnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Stopień: twórcze kształtowanie artystyczne z całości w glieder ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tym stopniu natura jest już tylko w bardzo ograniczonym sensie mistrzynią. Czego naucza, to konteksty powiązań między rzeczami i istotami przyrody — na przykład koegzystencja kwiatów i owadów, stosunek między aktywnością dżdżownicy a żyznością gleby, tworzenie biotopów przez współżyjące ze sobą zwierzęta i rośliny i tak dalej. W tych splotach relacji panuje rozum, żyje niewidzialnie nadrzędna całość, która w świecie zmysłowym rozkłada się na sumę pojedynczych zjawisk. Ta całość nigdzie w przyrodzie nie ukazuje się zmysłowo, lecz tylko w człowieku, który nosi ową istotowo-całościową pełnię jako swoje Ja. Człowiek ma możliwość, na drodze postępującego samopoznania, poznać siebie jako istotę duchową — i tą zdolnością wniknąć poznawczo w nieujawnioną istotę całości, która w królestwie zwierząt, roślin i minerałów objawia się w pełnym mądrości bogactwie wzajemnych powiązań.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W odniesieniu do bogatego splotu relacji zdrowego gospodarstwa rolnego ta twórcza całość — wyprowadzona od człowieka — została ujęta jako organizm, jako ciało indywidualności rolniczej. Natura oddaje temu organizmowi, jako „co&amp;quot;, cały bogaty dar swego stworzenia pełnego wzajemnych odniesień; natomiast „jak&amp;quot; — jak to stworzenie skomponować w wyższą całość organizmu gospodarstwa — tego natura nie powie. To musi rozbłysnąć w człowieku intuicyjnie jako żywa idea. Synteza „co&amp;quot; i „jak&amp;quot; jest aktem artystycznym. Rozgrywa się on z jednej strony w wewnętrznym przeżyciu osobistego stosunku, jaki buduje się do rzeczy i istot całości gospodarstwa. Z drugiej strony akt artystyczny wyraża się w tym, jak — z idei ujętych duchem — indywidualność rolnicza, względnie jej ciało, organizm gospodarstwa, glieder się w organy oraz miarowe i rozumne wzajemne stosunki. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podziały organiczne na gospodarkę bydlęcą, pastwiskową, polową, ogrodową, sadowniczą, leśną i żywopłotową, wraz z ich wielorakimi podpodziałami, służą z jednej strony pożyteczności zaopatrzenia w żywność, z drugiej strony uszlachetniają krajobraz kulturowy; dbają o estetykę ludzkiej przestrzeni życiowej. Człowiek kształtuje rolnictwo cieleśnie-fizycznie i duszowo-duchowo na swój obraz. Może odnaleźć siebie samego w stworzonym przez siebie dziele sztuki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Również z tym drugim krokiem artystycznego tworzenia istnieje jeszcze wielka przepaść między ideą a rzeczywistością. Wciąż istnieje skłonność, by opierać się na wielkim wzorze natury i zadowalać się tym, że prowadzi się gospodarkę po prostu „bliską naturze&amp;quot; albo „biologiczną&amp;quot;. To przypomina kogoś, kto uważa się już za artystę, kopiując zmysłowo-przedmiotowe natury. Owszem, natura dostarcza narzędzia i daje wskazówki, jak stosować je zgodnie z jej prawami i rozumnie — lecz to, co ręka ludzka formuje z tego wedle idei organizmu, względnie indywidualności, wywiedzionych od człowieka, jest czymś nowym, jest dziełem sztuki, które przewyższa to, co dane przez naturę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To dzieło sztuki nie jest gotowe, lecz kształtuje się dalej we współbrzmieniu z rozwojem prawdziwego rozumienia ducha. Jeśli w dawniejszych czasach owo rozumienie było przybliżane sercu człowieka niejako z zewnątrz — przez instytucje religijne, kościoły i klasztory — jako treści wiary, to teraz i w przyszłości może być uchwycone od wewnątrz w uświadamianiu sobie rzeczywistości ducha i znajdować artystyczny wyraz na zewnątrz. To, czym niegdyś były kościół i klasztor, musi odtąd żyć w duszy jako niesiony przez Ja impuls duchowy, dążący ku górze. Sztuka nowo kształtującego się, z ducha ujętego rolnictwa nie emancypuje się od nauki. Przeciwnie — wyrośnie razem z nią w nową jedność. Sztuka ożywi nauki i przez to stanie się bardziej świadoma swego celu duchowego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Stopień: Twórczość artystyczna jako czysty akt stwórczy z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasadniczy rys istotowy biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi — również i właśnie w odniesieniu do praktykowania nowego artystycznego dostępu do rzeczy i istot przyrody — staje się uchwytny dopiero przez antropozoficzną naukę duchową, a szczególnie przez Kurs rolniczy Rudolfa Steinera. Tu natura i nauka zostają w całości postawione w służbę poznania ducha. Dotyczy to przede wszystkim kwestii nawożenia oraz wytwarzania i stosowania biologiczno-dynamicznych {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparaty. Swoje powstanie zawdzięczają one procesowi artystycznemu, który zapala się na przeżywaniu ideowych form antropozoficznej nauki duchowej. To, co w tym procesie wyjątkowo szczególne, polega na tym, że tu rozmieszczenie substancji, jakie w naturze się znajdują — a które, jak wykłada Rudolf Steiner, zbudowane są «w tym sensie, w jakim Chrystus je po kolei rozmieścił»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; — złożone jest teraz początkowo w ręce człowieka. Leży w jego wolności, by to rozmieszczenie przeprowadzić z tego właśnie samego źródła ducha. Choć początkowo są to jedynie wskazania badacza ducha, to jednak jest się tak naprowadzanym, że w owych celach można przeczuć, jak głęboko zapuszczają korzenie w podstawach ducha. Przeczuwanie celu duchowego wskazującego ku przyszłości może właśnie w artystycznym dokonaniu rozjaśnić się ku pewności ducha. Wymagane jest ku temu jednak, by przy każdym poszczególnym kroku, jaki czyni się w wytwarzaniu i stosowaniu, uwaga skierowana była zarazem na wielkie powiązania, w obrębie których dokonuje się zdarzenie preparatowe. Współprzeżywanie takich powiązań w tu i teraz ziemskich daności tworzy następującym po sobie krokom preparacji niejako osłonę. Tak na przykład, gdy skupia się myśl na krowie, której znaczenie w powiązaniu ze światami wzrasta ku niemu-rmiarzowi, jako dawczyni większości organowych osłon; lub na ziołach, których kwiaty zostają użyte; lub na porach roku i na miejscu, gdzie zostają zakopane, względnie wystawione na działanie żywiołów; lub wreszcie na słonecznym, planetarnym i gwiazdowym działaniu, które ze wszystkich stron zamyka dane zdarzenie. Cały obwód staje się ojcem chrzestnym każdemu poszczególnemu krokowi preparacji. Próba odczuwania tego w działaniu budzi nową sztukę, nowy rodzaj artystycznego tworzenia — nie taką, która jak rzeźba lub malowany obraz staje tylko obok natury, przewyższając ją z własnego praobrazowego przeżycia, ale pozostając pozorem — lecz artystyczne tworzenie, które zanurkuje w naturę i obudzi w niej nowe impulsy stawania się.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W sposób artystyczny powstaje w opisanych preparacjach połączenie substancji i ducha, które wskazuje drogę rozwoju od natury ku nadnaturze, podczas gdy rzekomo nawozowe sole wzięte z martwej natury otwierają wrota ku podaturze, ku wrogim życiu siłom podzmysłowego.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nawożenie w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi zmierza do tego, by naturalne działanie udostępnić siłom nadnatury. Można {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojęcia tej ostatniej, z perspektywy rolnictwa, można myśleć w jedności z ideą «indywidualności rolniczej». Tak jak ta «wypełnia swoje istotę», gdy jest «pojmowana» jako taka,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak wypełnia się indywidualność człowieka, Ja, substancją istotową w tej mierze, w jakiej mocą Ja uduchawia swoje człony istoty — ciało fizyczne, ciało eteryczne i astralne — to znaczy: wyzwala je z ich związania z naturą. Wypełnienie istoty Ja stanowi drogę rozwoju człowieka poprzez inkarnacje. Im bardziej żyjące w ciele Ja postępuje naprzód w świadomości swej duchowej natury, tym bardziej może ono, z nadmiaru siły swego jestestwa, rozszerzać się ponad pozaludzką naturę i — przemieniając ją — przez ukierunkowaną działalność «uczyć się pojmować» gospodarstwo rolne «jako pewnego rodzaju indywidualność». To pojmowanie jest prawdziwie inauguracją ku przyszłości: mianowicie zaszczepić ideę rozwoju, wychodząc od człowieka budzącego się teraz ku swemu wyższemu człowieczeństwu, w zaistniałym bycie natury. Oznacza ono zarazem — mocą wyższego Ja — wyrzeczenie się tego, czego chce dla siebie Ja związane z ciałem, egoistyczne. W ten sposób wskazana jest droga, jak chrześcijaństwo może na nowy sposób znowu zapuścić korzenie w pracy przy ziemi. Ta perspektywa przyszłości uzasadnia usposobienie duchowe, z którego rolnik może dawać naturze w miłości to, czego ona nie ma — dar, przez który działanie istot przyrody w danym miejscu może indywidualizować się ku wyższej całości.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
W tym sensie można patrzeć na preparaty i na nawozy organiczne, w których dochodzą do działania, jako na środki wychowawcze czy ewolucyjne, przez które gospodarstwo rolne może wypełniać się istotą i stawać się rzeczywistą indywidualnością. W niej indywidualizują się siły wyżyn i głębin w dzieło sztuki środka — w żyzną glebę.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To samo usposobienie duchowe, o którym tu mowa, pozwala człowiekowi rozpoznać istotę i znaczenie współpracy ze względu na twórczą budowę wspólnoty skierowaną ku przyszłości. Stający się organizm rolniczy jako ciało indywidualności rolniczej i organizm społeczny jako ciało wspólnoty ludzkiej czującej się zjednoczoną w istocie Chrystusa — to dwie połowy jednej i {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tej samej rzeczywistości. Dopiero to zjednoczenie tworzy całościowe dzieło sztuki. Zalążek czegoś takiego jest na każdym gospodarstwie na świecie, gdzie pracuje się z takiego usposobienia duchowego — jest rozpoznawalny i doświadczalny. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podziękowania ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co poruszało mnie z ukrytych głębin mego losu, przybrało kształt przez spotkanie z bardzo wieloma ludźmi. Wszyscy oni wnosili wkład po wkładzie, aby we mnie ukształtował się obraz świata, który z rozumienia przeszłości, w jej metamorfozach, wskazywał mi drogę ku przyszłości. Im wszystkim należy się podziękowanie. Niejeden spośród nich był mi drogowskazem, by odważnie przekroczyć poznawczą bramę antropozoficznej nauki o duchu i na tej drodze rozpoznać w zarysie nadmiar zadań, jakie przyszłość stawia przed człowiekiem Ziemi. To, że w ogóle mogłem chwycić się choćby zalążków takiego zadania przyszłości, zawdzięczam obejmującemu wszystko dziełu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalej należy się moja wdzięczność tym wszystkim, którzy pomogli mi stawiać moje początkowo jeszcze niepewne kroki ku takim celom przyszłości. Na polu rolniczym byli to Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na polu przyrodoznawczym Herbert Koepf, Jochen Bockemühl i Georg Maier, a na polu kształtowania życia społecznego Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler i Albert Fink. Długoletnim przyjacielem i doradcą był dla mnie Georg Glöckler, któremu zawdzięczam wiele spostrzeżeń dotyczących człowieka i świata. Na koniec niech zostanie podziękowany Gunter Gebhard za jego przepełnione zrozumieniem przejrzenie rękopisu i za uzupełniające propozycje. W tym samym sensie składam podziękowanie Hansowi-Christianowi Zehnterowi, który z subtelnym wyczuciem podjął się redakcji. Wielkie podziękowanie należy się współpracownicom Dottenfelderhofу, które z poświęceniem zajęły się maszynopisowym opracowaniem tekstu, jak również grafikom Ivanie Supan i Mathiasowi Buessowi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szczególnie wielkie podziękowanie należy się Lieselotcie Klett, mojej żonie, która przez dziesięciolecia współtworzyła to, o czym w tej książce mowa, która śledziła jej powstawanie miłościwie-krytycznym okiem i która uwalniała mi plecy na godziny spokoju w zawsze pracowitym życiu gospodarstwa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na samym końcu niech zostanie wypowiedziane wielkie podziękowanie Panu dr. Peterowi Schnellowi oraz Fundacji Software AG za finansowe wsparcie, dzięki któremu wydanie tej pracy w ogóle stało się możliwe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Życiorys Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] urodził się w 1933 roku w Tanganice, dzisiejszej Tanzanii, u podnóża Kilimandżaro. Lata szkolne spędził między innymi w szkole Schloss Salem, a po drugiej wojnie światowej w Szkole Waldorfskiej w Stuttgarcie, z roczną wymianą uczniowską w Anglii. Studia na Politechnice Stuttgarckiej zostały przedwcześnie przerwane wypadkiem. Podczas rocznego pobytu roboczego w północno-wschodniej Syrii postanowił zostać rolnikiem. Po odbyciu praktyki rolniczej nastąpiły studia agronomiczne na Uniwersytecie Stuttgart-Hohenheim i doktorat z gleboznawstwa. Kolejne cztery lata poświęcił badaniom w Instytucie Biologiczno-Dynamicznym na temat «Nawożenie a jakość żywności». Rok 1968 wyznaczył założenie [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|Wspólnoty Gospodarskiej Dottenfelderhof]] (pięć rodzin), a niedługo potem — Szkoły Rolniczej Dottenfelderhof. Po dwudziestu latach biologiczno-dynamicznej pracy budowlanej z żoną i pięciorgiem dzieci objął kierownictwo «Działu Rolniczego Sekcji Przyrodoznawczej w Goetheanum» w Dornach w Szwajcarii. Po czternastu latach tej działalności i kolejnych ośmiu latach jako wolny współpracownik przy przemianowanej tymczasem «Sekcji dla Rolnictwa» powrócił na Dottenfelderhof i ponownie podjął działalność dydaktyczną w tamtejszej Szkole Rolniczej. Równocześnie od 21 lat opiekuje się projektem wiejskim Juchowo w Polsce. Jest to próba stworzenia we wschodniej Europie rozsadnika, w którym «Bildung der Erde» — «kształtowanie Ziemi» (Novalis) — jawi się jako zadanie społeczne i w którym «kwestia społeczna» w kształtowaniu Ziemi znajdzie swoją odpowiedź.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Indeks rzeczowy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stan na 27 kwietnia 2026: Ten indeks rzeczowy nie jest częścią wydania drukowanego! Znajduje się w toku ciągłego opracowywania/uzupełniania/weryfikacji. Zapraszamy do [[MitTun bei biodyn.wiki|współdziałania]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ackerbau [[#45|uprawa roli]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Ackerschachtelhalm (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Ausspritzen [[#253|opryskiwanie]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** und Kiesel [[#253|i krzemień]]&lt;br /&gt;
* Ackerschachtelhalm (siehe Schachtelhalmpräparat) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrarindustrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Ätherisch-Astralisches im Komposthaufen [[#293|To, co eteryczno-astralne w pryzmie kompostowej]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** in der Pflanze [[#224|w roślinie]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Ätherisch-Lebendiges auf erhöhtem Niveau [[#116|To, co eteryczno-żywe na podwyższonym poziomie]]&lt;br /&gt;
* Ätherisch-Wucherndes [[#284|To, co eteryczno-bujne]]&lt;br /&gt;
* Ätherarmut im Baumwurzelgebiet [[#302|Ubóstwo eteryczne w strefie korzeni drzewa]]&lt;br /&gt;
* Ätherleib (Lebensorganisation) [[#41|Ciało eteryczne (organizacja życiowa)]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Ätzkalk im Komposthaufen (Brandkalk) [[#283|Wapno palone w pryzmie kompostowej]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Apfel [[#125|Jabłko]]&lt;br /&gt;
* Astralleib (Seelenorganisation) [[#44|Ciało astralne (organizacja duszna)]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralität&lt;br /&gt;
** Astralleib und Krankheit [[#99|Ciało astralne i choroba]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astralisches und Pflanze [[#111|To, co astralne, i roślina]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Astralreichtum im Baumkronengebiet [[#125|Bogactwo astralne w strefie korony drzewa]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralisierung der Luft [[#221|Astralizacja powietrza]]&lt;br /&gt;
* Atmosphäre [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosphäre (Luftumkreis) [[#102|Atmosfera (obwód powietrzny)]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Atmung&lt;br /&gt;
** des Menschen [[#91|człowieka]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** der Tiere [[#116|zwierząt]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** und Meditation [[#152|i medytacja]] (jako „przeniknięcie myślą&amp;quot; przy przeżuwaniu)&lt;br /&gt;
** und Stoffwechsel [[#91|i przemiana materii]]&lt;br /&gt;
** und Schmetterlingsblütler [[#241|i motylkowate]]&lt;br /&gt;
** Atmung (Luftatmungsphase im Kompost) [[#292|Oddychanie (faza oddychania powietrznego w kompoście)]]&lt;br /&gt;
* Aussaat / Aussaatzeit [[#214|Wysiew / czas wysiewu]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Nährkraft, Reproduktionskraft [[#230|siła odżywcza, siła reprodukcyjna]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Regen, Vollmond [[#244|deszcz, pełnia księżyca]]&lt;br /&gt;
** Mondphasen [[#244|fazy księżyca]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ausscheidung&lt;br /&gt;
** bei der Pflanze [[#217|u rośliny]]&lt;br /&gt;
** der Nahrungsstofflichkeit im Gehirn [[#89|substancji pokarmowej w mózgu]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Ausscheidungen (menschliche) [[#323|Wydaliny (ludzkie)]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Ausscheidungen (tierische) [[#133|Wydaliny (zwierzęce)]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Ausspritzen der flüssigen Präparate [[#356|Opryskiwanie płynnymi preparatami]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterien&lt;br /&gt;
** Im Boden und Mist [[#214|W glebie i oborniku]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Wirkung im Dünger [[#296|Działanie w nawozie]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterien (Darm- und Knöllchenbakterien) [[#241|Bakterie (jelitowe i brodawkowe)]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Baldrianblüten [[#434|Kwiaty waleriany]]&lt;br /&gt;
* Baldrianpräparat [[#427|Preparat z waleriany]]&lt;br /&gt;
* Bauchfell (Gekröse) [[#154|Otrzewna (krezka)]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Bauchfell (Gekröse des Rindes) [[#157|Otrzewna (krezka bydlęca)]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Bauer&lt;br /&gt;
** als Meditant [[#68|jako medytant]]&lt;br /&gt;
** und Wissenschaft [[#82|i nauka]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Bauer / Bauerntum [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Bauernphilosophie [[#43|Filozofia chłopska]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Regeln und ihre Weisheit [[#232|Reguły i ich mądrość]]&lt;br /&gt;
* Baum, Ansammler von Astralität [[#125|Drzewo, skupiacz astralności]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Bildungsschichten [[#302|Warstwy kształtowania]]&lt;br /&gt;
** im Gegensatz zur Krautpflanze [[#302|w przeciwieństwie do rośliny zielnej]]&lt;br /&gt;
* Baum (Obstbaum) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Baumkronengebiet und Baumwurzelgebiet [[#302|Strefa korony i strefa korzeni drzewa]]&lt;br /&gt;
* Betriebsgemeinschaft [[#162|Wspólnota gospodarcza]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Betriebsorganismus [[#34|Organizm gospodarstwa]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Bienen (Honigbiene) [[#123|Pszczoły (pszczoła miodna)]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Bildschaffende Methoden (Kupferchloridkristallisation) [[#317|Metody obrazotwórcze (krystalizacja chlorkiem miedzi)]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologisch-dynamische Präparate [[#289|Preparaty biologiczno-dynamiczne]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Blatt- und Blütenwärme für die Pflanze [[#224|Ciepło liścia i kwiatu dla rośliny]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Blütenfarbe - Planeten [[#224|Barwa kwiatu – planety]]&lt;br /&gt;
* Boden&lt;br /&gt;
** Kalkgehalt [[#211|Zawartość wapna]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Kieselgehalt [[#211|Zawartość krzemionki]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Tonbeigabe [[#210|Dodatek gliny]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** als Organ [[#95|jako organ]]&lt;br /&gt;
** Durchvernünftigung [[#333|Przepojenie rozumnością]]&lt;br /&gt;
** Eisengehalt und Enteisung [[#285|Zawartość żelaza i odżelazianie]]&lt;br /&gt;
** geologische Grundlage [[#205|Podłoże geologiczne]]&lt;br /&gt;
* Boden / Bodenbearbeitung [[#45|Gleba / uprawa roli]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Bodenfruchtbarkeit [[#29|Żyzność gleby]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Brennnessel (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Brennnesselpräparat [[#379|Preparat pokrzywowy]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Kamille) [[#339|Chamomilla off. (rumianek)]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos im Samen und in seinem Umkreis [[#290|Chaos w nasieniu i w jego obwodzie]]&lt;br /&gt;
* Chaos (im Kompostierungsprozess) [[#290|Chaos (w procesie kompostowania)]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemisch-Wirksames im Erdboden [[#263|To, co chemiczno-czynne, w glebie]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Dämpfungsprozeß [[#284|Proces tłumienia]]&lt;br /&gt;
* Dauerhumus [[#218|Humus trwały]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Dauerpflanzen [[#202|Rośliny trwałe]]&lt;br /&gt;
* Dreigliederung (des Menschen) [[#88|Trójczłonowość (człowieka)]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Duft [[#224|Zapach]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Dünger&lt;br /&gt;
** Behandlung [[#304|Postępowanie z nawozem]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** persönliches Verhältnis [[#287|osobisty stosunek]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Vernünftigwerden [[#333|nabywanie rozumności]]&lt;br /&gt;
** Präparate [[#326|preparaty]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Düngung [[#259|Nawożenie]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Düngungsfrage [[#259|Kwestia nawożenia]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Dunghaufen [[#307|Pryzma nawozowa]]&lt;br /&gt;
* Dungstätte [[#307|Miejsce składowania nawozu]]&lt;br /&gt;
* Durchseihen der Präparateflüssigkeit [[#351|Przecedzanie cieczy preparatowej]] (przy procesie mieszania i opryskiwaniu)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Edelwild [[#112|Zwierzyna szlachetna]]&lt;br /&gt;
* Edelwildblase (Hirschblase) [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Eiche, Eichenrinde [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Eichenrindepräparat [[#389|Preparat z kory dębowej]]&lt;br /&gt;
* Eichbaum und Marsperiode [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Eingraben der Präparate [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Einjährige Pflanze [[#44|Roślina jednoroczna]]&lt;br /&gt;
* Einsäuern (Silofütterung) [[#148|Kiszenie (żywienie kiszonką)]]&lt;br /&gt;
* Eisengehalt im Boden und Enteisenung [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Eisen, Strahlung der Brennnessel (erst in späteren Kapiteln im Buch ausgeführt)&lt;br /&gt;
* Eiweiß&lt;br /&gt;
** Molekularstruktur [[#265|Struktura molekularna białka]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** und Samenbildung [[#362|i tworzenie się nasion]]&lt;br /&gt;
** im tierischen und pflanzlichen Organismus [[#362|w organizmie zwierzęcym i roślinnym]]&lt;br /&gt;
* Elementarwesen [[#114|Istoty żywiołowe]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Elemente&lt;br /&gt;
** über und unter der Erde [[#93|nad i pod ziemią]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Qualitätsverhältnisse [[#103|stosunki jakościowe]]&lt;br /&gt;
* Elektrizität [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrische Futterkonservierung (nicht erwähnt)&lt;br /&gt;
* Embryonalleben [[#44|Życie embrionalne]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entitäten, Wirkung kleinster [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Ackerschachtelhalm) [[#253|Skrzyp polny]]&lt;br /&gt;
** Tee [[#253|Herbata ze skrzypu]]&lt;br /&gt;
* Erdboden als Organ [[#95|Gleba jako organ]]&lt;br /&gt;
* Erdpflanzengeruch und Baumgeruch (nicht erwähnt)&lt;br /&gt;
* Ernährung [[#36|Odżywianie]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Erzeugungsbedingungen (Industrie/Landwirtschaft) [[#30|Warunki wytwarzania (przemysł/rolnictwo)]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Esparsette&lt;br /&gt;
* Esel [[#137|Osioł]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Fäkalienverwendung [[#323|Stosowanie fekaliów]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Farben und Planeten [[#224|Barwy i planety]] &lt;br /&gt;
* Feldmaus [[#245|Mysz polna]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Feuer als Zerstörer der Fruchtbarkeit [[#245|Ogień jako niszczyciel żyzności]] &lt;br /&gt;
* Frostgare [[#208|Dojrzałość mrozowa gleby]] &lt;br /&gt;
* Frostwirkung [[#208|Działanie mrozu]] &lt;br /&gt;
* Fruchtfolge [[#235|Płodozmian]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Früchte&lt;br /&gt;
** Aroma und Planetenwirkung [[#224|Aromat i działanie planet]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Fütterung der Tiere [[#148|Żywienie zwierząt]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Futterkräuter&lt;br /&gt;
** Eigenschaften [[#249|Właściwości]]&lt;br /&gt;
* Fütterungsmethoden [[#136|Metody żywienia]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Gehirn (Kräfte und Stofflichkeit) [[#89|Mózg (siły i substancjalność)]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Geflügel (Hausgeflügel) [[#131|Drób (drób domowy)]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Geist und Stoff [[#268|Duch i substancja]]&lt;br /&gt;
* Geistesforschung [[#160|Badanie duchowe]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Gekröse vom Rind [[#154|Krezka bydlęca]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologische Grundlage des Bodens [[#205|Geologiczne podłoże gleby]]&lt;br /&gt;
* Gesteinsmehle [[#281|Mączka skalna]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Gestirnkonstellationen [[#207|Konstelacje gwiezdne]]&lt;br /&gt;
* Geweihbildung und Hornbildung [[#113|Tworzenie poroża i tworzenie rogów]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Gründüngung [[#231|Nawóz zielony]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Hackfrüchte [[#248|Rośliny okopowe]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Halmfrüchte [[#247|Rośliny zbożowe]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Handarbeit und ihre Bedeutung [[#108|Praca ręczna i jej znaczenie]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Haustiere [[#126|Zwierzęta domowe]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Hederichbekämpfung [[#247|Zwalczanie rzodkwi świrzepy]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Heilen der Pflanzennatur [[#250|Leczenie natury roślinnej]]&lt;br /&gt;
* Heilmittel [[#341|Środki lecznicze]]&lt;br /&gt;
* Heu, Bedeutung als Futter [[#67|Siano, znaczenie jako pasza]]&lt;br /&gt;
* Hornbildung [[#155|Tworzenie rogów]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Hornkieselpräparat [[#348|Preparat rogu krzemiennego]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Hornmistpräparat [[#344|Preparat z nawozu w rogu]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Hülsenfrüchte (Leguminosen) [[#241|Rośliny strączkowe (leguminozy)]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Humusbildung [[#221|Humus / tworzenie się próchnicy]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, Finsterniswirkung [[#225|Humus, działanie ciemności]]&lt;br /&gt;
* Humusbildung im Haushalt der Natur [[#223|Tworzenie się próchnicy w gospodarstwie natury]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Hund [[#140|Pies]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Ich-Anlage (Rind) [[#156|Zadatek Ja (bydło)]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Ich-Organisation [[#160|Organizacja Ja]]&lt;br /&gt;
* Ichorganisationskraft&lt;br /&gt;
** Jauche und Dung [[#156|Gnojówka i obornik]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Impfversuche bei Böden&lt;br /&gt;
* Individualität, landwirtschaftliche [[#88|Indywidualność rolnicza]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Industrie (Polarität zur Landwirtschaft) [[#27|Przemysł (polarność wobec rolnictwa)]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Insekten [[#122|Owady]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Insektenbekämpfung [[#250|Zwalczanie owadów]]&lt;br /&gt;
* Insekten und Pflanze [[#123|Owady i roślina]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Irdische Kräfte und Substanzen im Organismus [[#235|Siły i substancje ziemskie w organizmie]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Irdische Wirksamkeit in der Pflanze [[#225|Ziemskie działanie w roślinie]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Jahreszeiten [[#206|Pory roku]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Jauche [[#309|Gnojówka]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Kalk jako żądny [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Kalk jako uzdrowiciel&lt;br /&gt;
* Zawartość wapna w glebie [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Wapno w kompoście [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Typ wapniowy&lt;br /&gt;
** Kalk i krzemień&lt;br /&gt;
** Siła kształtująca, współdziałanie [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** i bliskie planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Działanie w roślinie [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Warstwa kambium w drzewie [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Rumianek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Preparat rumiankowy [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Proces rumianku w organizmie [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Ziemniak, spożycie ziemniaków [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kot [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Krzemień (kwarc) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Krzemień w glebie [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** i Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** i dalekie planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** i kalk [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** i działanie światła [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Mniszek lekarski [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Substancja krzemowa, krzemionka [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Preparat krzemowy w rogu krowim [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** i ciepło [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** i to, co korzeniowe [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Rozdrabnianie krzemienia [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Koniczyna [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Układ kostny zwierząt [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Gotowanie produktów żywnościowych&lt;br /&gt;
* Węgiel jako nosiciel naturalnych procesów kształtowania [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Pryzma kompostowa [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Przekopywanie [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** Do nawożenia łąk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostowanie / kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konserwowanie przez elektryczność&lt;br /&gt;
* Konserwowanie przez zakwaszanie [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Analiza kosmiczno-jakościowa [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmiczne oddziaływanie wspierane przez deszcz&lt;br /&gt;
* To, co kosmiczne w krzemienistym [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** w roślinie [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** i to, co ziemskie, glina jako pośrednik [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Siły żywe w nawozie [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Strumienie sił w tym, co organiczne [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Siła krystalizacji ziemi w zimie [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Krowa / bydło [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Róg krowi [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Wiek, wielkość, płeć [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Użycie końskiego obornika [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Czas użytkowania [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Preparat krzemowy [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Przechowywanie [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Czas użycia, rozprowadzanie, zakopywanie [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rolnictwo, indywidualność [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]]&lt;br /&gt;
* Larwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Siły żywe w nawozie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Rośliny motylkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako zbieracz azotu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tworzenie owoców [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
** i proces wdychania [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Siemię lniane [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Doświadczenie światło–cień [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Mniszek lekarski [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Preparat z mniszka lekarskiego [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Powietrze [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Lucerna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, okres Marsa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Maszyny w rolnictwie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Żywienie zwierząt rzeźnych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Medytacja [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** i oddychanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Zagadnienia medyczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Odchody ludzkie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Organizm ludzki i zwierzęcy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkury, planety bliskie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tworzenie mleka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Żywienie krów mlecznych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Obniżanie się jakości produktów [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Mineralne środki nawozowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Obornik (obornik stajenny) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Obornik]]&lt;br /&gt;
** Ożywianie gleby [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Powstawanie w organizmie zwierzęcym [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Mieszadło [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozsiewanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Obornik, preparaty dodatkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Marchew jako pasza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Księżyc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Ożywianie Ziemi w eteryczności [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** i siła reprodukcyjna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fazy Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Zbyt silne działanie Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Działanie Księżyca w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Działanie Księżyca w zwierzęciu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Działanie Księżyca a chwasty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Układ mięśniowy zwierzęcia [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Misterium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Pobieranie pokarmu przez zwierzę [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Siła odżywcza a czas wysiewu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Sekcja Przyrodoznawcza i Krąg Doświadczalny&lt;br /&gt;
* Branie i dawanie w przyrodzie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Nicienie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Nów Księżyca&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Sadownictwo / drzewo owocowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Drzewo owocowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Odmiany owoców, wytwarzanie&lt;br /&gt;
* Zasada organizmu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trawienie żwaczowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Pasożyty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobisty stosunek do nawozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Koń [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Przygotowanie pieprzu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Mysz polna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Owady [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Chwasty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Nawóz koński do rogów krowich&lt;br /&gt;
* Roślina, ziemska i kosmiczna wirksamkeit [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Roślina, siła reprodukcyjna i siła odżywcza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Pokarm roślinny&lt;br /&gt;
* Choroby roślin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profilaktyka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Natura rośliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Terminy sadzenia a obieg planet&lt;br /&gt;
* Śliwka&lt;br /&gt;
* Pług / orka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** dalekie a rośliny trwałe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** dalekie a krzemień [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** bliskie a rośliny jednoroczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** bliskie a wapno [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** obieg a terminy sadzenia&lt;br /&gt;
** działanie a aromat owoców [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Działanie planet a barwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Działanie planet w liściu i kwiecie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Działanie planet w zwierzęciu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Działanie planet w korzeniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetarne życie w związku z ziemskim [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Jakość produktów [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Kwarc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Preparat kwarcowy w rogu krowim [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Rozdrabnianie kwarcu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Perz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Eksploatacja gleby w rolnictwie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Filoksera&lt;br /&gt;
* Deszcz jako sprzyjający kosmicznym oddziaływaniom&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Dżdżownica]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Dżdżownica, dżdżownice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulacja lasu * Wartość pobudzająca i odżywcza substancji w glebie&lt;br /&gt;
* Siła reprodukcyjna a termin siewu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a siła odżywcza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** przy [[Unkraut|chwastach]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a zwalczanie szkodników&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytm]] / rytmiczny środek (gleba) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Żywność surowa&lt;br /&gt;
* Róża&lt;br /&gt;
* Proces mieszania (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Nicień buraczany [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Mieszanie, nawóz rogowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** z mieszadłem mechanicznym [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Rośliny zbożowe i rośliny motylkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sól]] w pożywieniu&lt;br /&gt;
* Sól do konserwowania&lt;br /&gt;
* Tworzenie się nasion, siła nasienna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, okres Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Siły Saturna a stan cieplny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Tlen jako nosiciel życia [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Zwalczanie szkodników [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** przez koncentrację&lt;br /&gt;
** z punktu widzenia moralnego&lt;br /&gt;
* Preparat ze skrzypu polnego [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Owca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Krwawnik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Preparat z krwawnika [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Siarka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** krwawnika [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako pośrednik między tym, co duchowe, a tym, co fizyczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Świnia (świnia domowa) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Świnia a żywienie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Trójczłonowość społeczna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Słonecznik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Działanie Słońca w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** w zwierzęciu&lt;br /&gt;
** różnicowane przez Zodiak&lt;br /&gt;
* Urządzenie do opryskiwania [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Obornik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Żywienie stajenno-oborowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Obornik składowany [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Astronomia i oddziaływania gwiezdne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Azot]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** znaczenie i wpływ [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** trwałość&lt;br /&gt;
** w pryzmie nawozowej [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** wrażliwość&lt;br /&gt;
** powstawanie w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Azot / sole azotowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Zawartość azotu w nawozie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Azot jako fizyczny nosiciel astralności [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Kolektor azotu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Przemiana materii, substancje i siły [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Krzewy i ssaki&lt;br /&gt;
* Zagęszczenie substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Przemiana substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Przemiana substancji w organizmie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Siły terrestryczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zwierzę]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Układ kostny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Wpływ Księżyca i Słońca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Układ mięśniowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Pobieranie pokarmu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organizm w swym członieniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** i roślina w obrębie rolnictwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Żywienie zwierząt [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zodiak [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Świat zwierzęcy (dzika fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Obornik głębokościółkowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Pomidor [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Działanie mrozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Uprawa&lt;br /&gt;
* [[Ton|Glina]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Dodatek w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Pośrednik między wapniem a krzemem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Pośrednik między tym, co kosmiczne, a tym, co terrestryczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Minerały ilaste [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Torf w glebie&lt;br /&gt;
* Torf ogrodniczy w pryzmie kompostowej [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Wysuszone krajanki buraczane&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Ponad i pod ziemią we wzajemnym oddziaływaniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Przetrzymanie przez lato (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Przetrzymanie przez zimę (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Przemiana pierwiastków [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Zwalczanie szkodników [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Chwast]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulacja chwastów (mechaniczna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Spalanie nasion chwastów (przyrządzanie pieprzu) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Nauczanie rolnicze [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (pokrzywa zwyczajna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (waleriana) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dieta wegetariańska&lt;br /&gt;
* Wenus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Wenus w Skorpionie&lt;br /&gt;
* Trawienie (bydło) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalanie w organizmie&lt;br /&gt;
* Zagęszczenie substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Rozcieńczenie (nawóz rogowy) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dziedziczność&lt;br /&gt;
* Ożywianie ziemi [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Urozumnianie nawozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Próby, wskazówki [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Powierzchnie doświadczalne, wielkość&lt;br /&gt;
* Rośliny doświadczalne (pszenica i esparceta) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Pokrewieństwo świata owadów i rośliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Gnicie (pieprz owadzi)&lt;br /&gt;
* Witalność w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptaki (świat ptaków) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Świat ptaków [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Hodowla ptaków i hodowla owadów&lt;br /&gt;
* Pełnia Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** i deszcz&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Las [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Ciepło [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** i krzemień&lt;br /&gt;
* Przemiana ciepła w organizmie (przeziębienie)&lt;br /&gt;
* Stan cieplny a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Woda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako roznosiciel sił księżycowych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** ponad i pod ziemią [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Wodór i jego działanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Zawartość wodoru w nawozie&lt;br /&gt;
* Cykoria podróżnik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Uprawa winorośli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pszenica (skłonność do tworzenia się nasion) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Przeżuwanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Nawożenie łąk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Zboże ozime [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Dżdżownice i świat larw w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Korzeń u drzewa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Formy korzeni jako wyraz działań kosmicznych i ziemskich [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Pokarm korzeniowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Wzrost korzeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ciepło korzeniowe dla roślin&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Hodowla roślin kulturowych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Hodowla roślin preparatowych&lt;br /&gt;
* Organ-przepona (gleba) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dwuczłonowość organizmu zwierzęcego&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uroczystość z okazji publikacji książki Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] 18 lipca 2021 roku na [[Dottenfelderhof]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ku czci Manfreda, 18 lipca 2021 roku, w ramach małej uroczystości, spotkali się niektórzy jego towarzysze drogi, którzy dziś należą również do najbardziej znanych postaci w ruchu [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|rolnictwa biologiczno-dynamicznego]]. Z radością i ulgą świętowano, że Manfred Klett ukończył i opublikował swoją nową książkę „&#039;&#039;&#039;Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst&#039;&#039;&#039;&amp;quot;.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Przejdź do wykładu]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|powrót do Manfreda Kletta ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Prezentacja książki „Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst&amp;quot; przez współwydawcę Ueliego Hurtera ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tutaj widoczny jest kierownik [[Sektion für Landwirtschaft|Sekcji Rolnictwa]] przy [[A:Goetheanum|Goetheanum]] w [[A:Dornach|Dornach]], [[Ueli Hurter]]. Ueli był również współwydawcą. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„A więc to, co przekazuje się w ręce &#039;&#039;&#039;młodego pokolenia&#039;&#039;&#039;, powinno być przekazane na poziomie co najmniej tak dobrym, a może nawet &#039;&#039;&#039;wyżej rozwiniętym&#039;&#039;&#039;, niż samemu się je przejęło od pokolenia poprzedniego. I że teraz gospodarczo, w sensie ekonomii przedsiębiorstwa, ale też ekonomii narodowej, jest to coś, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;wskazuje&#039;&#039;&#039;, że tutaj w istocie rzeczy leży coś, czego właściwie &#039;&#039;&#039;szuka cała gospodarka, mianowicie gospodarka regeneratywna.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jesteśmy dziś w ogólnej sytuacji z naszą planetą Ziemią, w której bezwzględnie i szybko, i w wielu miejscach potrzebujemy podejść i osadzeń zmierzających ku &#039;&#039;&#039;gospodarce&#039;&#039;&#039;, która nie jest tylko &#039;&#039;&#039;wyeksploatowana&#039;&#039;&#039;, która nie jest tylko &#039;&#039;&#039;obciążająca&#039;&#039;&#039;, która nie pozostawia po sobie jedynie &#039;&#039;&#039;negatywnego wpływu&#039;&#039;&#039;, lecz która jest &#039;&#039;&#039;regeneratywna&#039;&#039;&#039; — i rolnictwo &#039;&#039;&#039;oczywiście&#039;&#039;&#039; poprzez swoją &#039;&#039;&#039;bliskość do procesów życiowych&#039;&#039;&#039;, ale rozumiane jako rolnictwo &#039;&#039;&#039;biodynamiczne&#039;&#039;&#039;, może to pojąć. Jeśli to pojmie, może stać się &#039;&#039;&#039;dawcą impulsów&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspiratorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;dla całej gospodarki&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To jest wypracowane w tej książce i jest wezwaniem, aby &#039;&#039;&#039;przyszłe pokolenia&#039;&#039;&#039; wypracowywały to jeszcze wyraźniej, obchodziły się z tym i nie pozostawały tylko w kontekstach rolniczych, lecz &#039;&#039;&#039;wnosiły&#039;&#039;&#039; to do &#039;&#039;&#039;ogólnogospodarczego, ogólnospołecznego dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Przejdź do transkrybowanego wykładu]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|powrót do Manfreda Kletta ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Przypisy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28220</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/32/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&amp;diff=28220"/>
		<updated>2026-06-06T13:13:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Hier ist der angepasste Text:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
 [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28219</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28219"/>
		<updated>2026-06-06T13:10:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/31/cs&amp;diff=28218</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/31/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/31/cs&amp;diff=28218"/>
		<updated>2026-06-06T13:09:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28217</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28217"/>
		<updated>2026-06-06T13:09:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/30/cs&amp;diff=28216</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/30/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/30/cs&amp;diff=28216"/>
		<updated>2026-06-06T13:09:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28215</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28215"/>
		<updated>2026-06-06T13:09:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/29/cs&amp;diff=28214</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/29/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/29/cs&amp;diff=28214"/>
		<updated>2026-06-06T13:09:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28213</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28213"/>
		<updated>2026-06-06T13:09:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/28/cs&amp;diff=28212</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/28/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/28/cs&amp;diff=28212"/>
		<updated>2026-06-06T13:09:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28211</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28211"/>
		<updated>2026-06-06T13:09:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/27/cs&amp;diff=28210</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/27/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/27/cs&amp;diff=28210"/>
		<updated>2026-06-06T13:08:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28209</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28209"/>
		<updated>2026-06-06T13:08:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/26/cs&amp;diff=28208</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/26/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/26/cs&amp;diff=28208"/>
		<updated>2026-06-06T13:08:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28207</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28207"/>
		<updated>2026-06-06T13:08:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/25/cs&amp;diff=28206</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/25/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/25/cs&amp;diff=28206"/>
		<updated>2026-06-06T13:08:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/24/cs&amp;diff=28205</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/24/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/24/cs&amp;diff=28205"/>
		<updated>2026-06-06T13:08:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28204</id>
		<title>Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&amp;diff=28204"/>
		<updated>2026-06-06T13:07:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;languages /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{SE|4}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Gewidmet den Mitbegründern der &lt;br /&gt;
[[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne &lt;br /&gt;
eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
__NOTOC__{{SE|7}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unter Schmerzen hat unsere&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Muttererde sich verfestigt.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Unsere Mission ist es,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
sie wieder zu vergeistigen,&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
indem wir sie durch die&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kraft unserer Hände&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
umarbeiten zu einem&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
geisterfüllten Kunstwerk.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&amp;lt;/ref&amp;gt;&#039;&#039; &amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Inhaltsverzeichnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obsah ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životní organizace|Životní organizace 104]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Domácí prase|Prase domácí 134]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Skot|Skot 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]&lt;br /&gt;
*** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatou a jevem 160]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Erste Säule:|První pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Půda|Půda 205]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#V předjaří|V předjaří 213]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Na jaře|Na jaře 214]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]&lt;br /&gt;
* &#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]&lt;br /&gt;
__NOTOC__ {{SE|16}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright  2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;center/&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|17}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Geleitwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Předmluva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva&lt;br /&gt;
* sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství&lt;br /&gt;
* nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›&lt;br /&gt;
* v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech&lt;br /&gt;
* učebnici pro biodynamické zemědělce&lt;br /&gt;
* učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;***&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
***&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&amp;quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Ueli Hurter]] {{SE|21}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorwort&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Úvod ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.&lt;br /&gt;
# Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&amp;lt;ref&amp;gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.&lt;br /&gt;
# Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&amp;lt;ref&amp;gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, &#039;&#039;&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&#039;&#039;§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Dottenfelderhof]], podzim 2020 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manfred Klett {{SE|25}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erster_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|27}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Polarita průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&amp;lt;ref&amp;gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&amp;lt;/ref&amp;gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Kunst und Kunsterkens&#039;&#039;, GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&amp;lt;/ref&amp;gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&amp;lt;ref&amp;gt;Max Weber: &#039;&#039;Wirtschaft und Gesellschaft&#039;&#039;, Tübingen 1980, S. 834 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Nationalökomischer Kurs&#039;&#039;, GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&amp;lt;/ref&amp;gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|34}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&amp;lt;ref&amp;gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: &#039;&#039;Landwirtschaft und Industrie&#039;&#039;, Darmstadt 1957, S. 110/111.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)&#039;&#039;, Darmstadt 2013, 276 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|36}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.&lt;br /&gt;
* Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.&lt;br /&gt;
* Ideami vedená práce člověka.&lt;br /&gt;
* Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých &#039;&#039;Kernpunkten der sozialen Frage&#039;&#039; následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|38}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Frühzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pravěk ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989; Ders.: &#039;&#039;Aus der Akasha-Chronik&#039;&#039;, GA 11, Dornach 2018.&amp;lt;/ref&amp;gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urindische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Urindická kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přírodním růstu» gestaltovat.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&amp;lt;/ref&amp;gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_urpersische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Staropersská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Matthäus-Evangelium,&#039;&#039; GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&amp;lt;/ref&amp;gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 28f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&amp;lt;ref&amp;gt;Walther Hinz: &#039;&#039;Zarathustra&#039;&#039;, Stuttgart 1961, 271 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&amp;lt;ref&amp;gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: &#039;&#039;Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte&#039;&#039;, Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&amp;lt;ref&amp;gt;Karl Heyer: &#039;&#039;Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes&#039;&#039;, Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): &#039;&#039;Bedrohte Saat&#039;&#039;, Basel 2010, 328 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 68.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti &#039;&#039;neolitu&#039;&#039; přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Okultní dějiny&#039;&#039;, GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&amp;quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&amp;lt;ref&amp;gt;Emil Bock: &#039;&#039;Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I&#039;&#039;, Stuttgart 1951, s. 151.&amp;lt;/ref&amp;gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 160.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&amp;quot; v zahradních krajinách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_griechisch-römische_Kultur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řecko-římská kultura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Orient im Lichte des Okzidents&#039;&#039;, GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&amp;lt;/ref&amp;gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&amp;lt;ref&amp;gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,&#039;&#039;&lt;br /&gt;
GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&amp;quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&amp;quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Frank Teichmann:&#039;&#039;Der Mensch und sein Tempel: Griechenland&#039;&#039;, Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):&#039;&#039;Rudolf Steiner: Organisches Denken&#039;&#039;, Basel 2020, 256 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&amp;lt;ref&amp;gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&amp;lt;/ref&amp;gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Vor dem Tore der Theosophie&#039;&#039;, GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&#039;&#039;Die Theosophie des Rosenkreuzers&#039;&#039;. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&amp;lt;ref&amp;gt;Vergil:&#039;&#039;Sämtliche Werke&#039;&#039;, Heimeran 1975.&amp;lt;/ref&amp;gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kultura novověku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Johannes-Evangelium&#039;&#039;, GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&amp;lt;ref&amp;gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&amp;lt;/ref&amp;gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&amp;lt;ref&amp;gt;Will Richter (Hrsg.): &#039;&#039;Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica&#039;&#039;, 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium&#039;&#039;, GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: &#039;Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt&#039;, und sie mich dann fragen: &#039;Wie ist sein Name?&#039; – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: &#039;Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.&#039; Denn &#039;Herr&#039; (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&amp;lt;/ref&amp;gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Das Markus-Evangelium&#039;&#039;, GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Proměna principu organismu až do novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Punkt_und_Umkreis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Bod a periferie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-&#039;&#039;cytoplazma&#039;&#039; nebo &#039;&#039;embryoblast-trofoblast&#039;&#039; v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Princip organismu v novověku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&amp;lt;ref&amp;gt;Alfred W. Crosby: &#039;&#039;Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,&#039;&#039; Frankfurt, New York 1991, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst&#039;&#039;, GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 &#039;&#039;Fama Fraternitatis&#039;&#039; (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 &#039;&#039;Confessio&#039;&#039; a roku 1617 &#039;&#039;Všeobecná a generální reforma celého světa&#039;&#039;. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Aus: Wilhelm Abel: &#039;&#039;Geschichte der deutschen Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 265.&amp;lt;/ref&amp;gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 202.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&amp;quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&amp;quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Jesus zu Christus&#039;&#039;, GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: &#039;&#039;Die Boten des Geistes&#039;&#039;, Stuttgart 1967, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Valentin Andreae: &#039;&#039;Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben&#039;&#039;, Kassel 1614.&amp;lt;/ref&amp;gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém &#039;&#039;Wilhelmu Meisterovi&#039;&#039;, v &#039;&#039;Heřmanovi a Dorotě&#039;&#039; a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&amp;quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: &#039;&#039;Lebensgeschichte&#039;&#039;, München 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&amp;quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&amp;lt;ref&amp;gt;Edward John Russel, John August Voelker: &#039;&#039;Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station&#039;&#039;, Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; se potvrdilo, že „stará síla&amp;quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Justus von Liebig: &#039;&#039;Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie&#039;&#039;, Braunschweig 1840.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&amp;lt;ref&amp;gt;Asmus Petersen: &#039;&#039;Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis&#039;&#039;, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&amp;lt;/ref&amp;gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&amp;lt;ref&amp;gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&amp;lt;/ref&amp;gt; Totéž se stalo po&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&amp;quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&amp;quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&amp;quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&amp;quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&amp;quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&amp;quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&amp;lt;ref&amp;gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&amp;quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&amp;quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&amp;quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&amp;quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Thomas von Aquin: &#039;&#039;Summa Theologica&#039;&#039;, Questia 10, Proemium.&amp;lt;/ref&amp;gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke&#039;&#039;, «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_neuen_Keime&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Nové zárodky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,&lt;br /&gt;
* právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,&lt;br /&gt;
* hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis&#039;&#039;, GA 336, Basel 2019; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen&#039;&#039;, GA 332b, Dornach, Basel 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|&#039;&#039;Zemědělském kurzu&#039;&#039;]] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 43.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: &#039;&#039;Metamorphose: Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 332 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (&#039;&#039;šišinka mozková&#039;&#039;). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände&#039;&#039;, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 61.&amp;lt;/ref&amp;gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&amp;lt;ref&amp;gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&amp;lt;/ref&amp;gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
… a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&amp;quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&amp;quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&amp;quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 27, Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|101}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_physische_Organisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Fyzická organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Lebensorganisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životní organizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do &#039;&#039;kambia&#039;&#039;. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&amp;lt;/ref&amp;gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Wald:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Les: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&amp;lt;/ref&amp;gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|114}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Welt der Elementarwesen&#039;&#039;, ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Skupina bezobratlých červovitých&#039;&#039;&#039;, těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (&#039;&#039;Lumbricus terrestris&#039;&#039;):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
je».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;2. Skupina živočichů spojená s živlem vody&#039;&#039;&#039; — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti.  Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Apokalypse des Johannes&#039;&#039;, GA 104, Dornach 1985.&amp;lt;/ref&amp;gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Pták je … vlastně celý hlavou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu.  Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: &#039;&#039;Ornithologie&#039;&#039;, Stuttgart 1990, S. 269.&amp;lt;/ref&amp;gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst-Michael Kranich: &#039;&#039;Wesensbilder der Tiere&#039;&#039;. &#039;&#039;Einführung in goetheanistische Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: &#039;&#039;Die Welt der Vögel&#039;&#039;, herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: &#039;&#039;Die Welt der Tiere&#039;&#039;. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&amp;lt;ref&amp;gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&amp;quot;plíce nebo „skutečné&amp;quot; srdce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) &#039;&#039;Warum singen Vögel?&#039;&#039;, Zürich 2018, 240 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&amp;lt;ref&amp;gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», &#039;&#039;Der Obstbau&#039;&#039; Nr. 3–5, 1958.&amp;lt;/ref&amp;gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Bennecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2000, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;1. Z hlediska duchovně-bytostného:&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt&#039;&#039;, Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen&#039;&#039;, GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&amp;lt;/ref&amp;gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v &#039;&#039;terciéru&#039;&#039; (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Wer vom Ziel nichts weiß&#039;&#039;, Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&amp;quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
**4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Honigbiene&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Včela medonosná ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausgeflügel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí drůbež ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hausschwein&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Domácí prase ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
degeneruje v beztvářnou monokulturu&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: &#039;&#039;Schweineglück, Bibel der Schweine&#039;&#039;, Graz 2008, 392 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pferd_und_Esel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kůň a osel ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k &#039;chladnému prasečímu trusu&#039; &#039;horlivým&#039; hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Hund_und_Katze&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pes a kočka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 470 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci &#039;&#039;třetihor&#039;&#039; (Atlantidy) v &#039;&#039;pleistocénu&#039;&#039; (dobách ledových), ale především pak v &#039;&#039;neolitu&#039;&#039;, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 226.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, s. 348.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Schaf_und_Ziege&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ovce a koza ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;)&amp;lt;ref&amp;gt;Bernhard Grzimek: &#039;&#039;Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs&#039;&#039;, Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&amp;lt;/ref&amp;gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (&#039;&#039;pleistocén&#039;&#039;), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (&#039;&#039;holocén&#039;&#039;) ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&amp;lt;ref&amp;gt;Norbert Benecke: &#039;&#039;Der Mensch und seine Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 247.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|144}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&amp;quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&amp;quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Rind&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Skot ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herkunft_und_Mythos&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Původ a mýtus =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Postavení v hospodářském organismu =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Maulverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Ústní trávení =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v bachoru a přežvykování =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&amp;lt;ref&amp;gt;Anita Idel: &#039;&#039;Die Kuh ist kein Klimakiller&#039;&#039;, Marburg 2012, 210 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&amp;quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&amp;lt;/ref&amp;gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&amp;quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&amp;quot; proживá&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&amp;lt;/ref&amp;gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&amp;quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: &#039;&#039;Anatomie und Physiologie der Haustiere&#039;&#039;, Stuttgart 2018, 375 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, S. 201ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do kostních čepů a jejich okostice (&#039;&#039;Periost&#039;&#039;) i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Význam rohů a paznehtů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Stufen der höheren Erkenntnis&#039;&#039;, GA 12, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&amp;lt;/ref&amp;gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Überschussleistungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Přebytečné výkony ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Verzicht&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zřeknutí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kravský chov a organismus hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Italienische Reise&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|160}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&amp;lt;ref&amp;gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): &#039;&#039;Fragmente 1&#039;&#039;, Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1979.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|161}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
— avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Aspekty sociální problematiky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe Rudolf Steiner: &#039;&#039;Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis&#039;&#039;, GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &amp;lt;u&amp;gt;C&amp;lt;/u&amp;gt;ommunity-&amp;lt;u&amp;gt;S&amp;lt;/u&amp;gt;upported-&amp;lt;u&amp;gt;A&amp;lt;/u&amp;gt;griculture (CSA).&amp;lt;ref&amp;gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: &#039;&#039;Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities&#039;&#039;, Kimberton 1997, 312 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&amp;lt;ref&amp;gt;Tom Petherick: &#039;&#039;Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm&#039;&#039;, Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&amp;quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.&lt;br /&gt;
* aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.&lt;br /&gt;
* aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I&#039;&#039;, Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|172}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wahrspruchworte&#039;&#039;, GA 40, Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|174}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&amp;lt;ref&amp;gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&amp;lt;/ref&amp;gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: &#039;&#039;Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?&#039;&#039;, Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben&#039;&#039;, Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|177}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_geistige_Strebensziel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Duchovní cíl usilování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&amp;lt;ref&amp;gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24&#039;&#039;, GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Praxe spolupráce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Ranní pracovní porada ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Gemeinschaftsbildung&#039;&#039;, GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&amp;lt;/ref&amp;gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pracovní a správní konference ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;&lt;br /&gt;
* výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;&lt;br /&gt;
* ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;&lt;br /&gt;
* vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;&lt;br /&gt;
* chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;&lt;br /&gt;
* péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;&lt;br /&gt;
* péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;&lt;br /&gt;
* všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;&lt;br /&gt;
* utváření příjmů členů hospodářského společenství;&lt;br /&gt;
* personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;&lt;br /&gt;
* utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;&lt;br /&gt;
* vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;&lt;br /&gt;
* spolupráce s podniky zpracování a obchodu;&lt;br /&gt;
* péče o okruh lidí spojených se statkem;&lt;br /&gt;
* práce s veřejností;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Wilhelm Meisters Wanderjahre&#039;&#039;, Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&amp;lt;/ref&amp;gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&amp;lt;ref&amp;gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: &#039;&#039;Koberwitz 1924&#039;&#039;, Stuttgart 1974, S. 70.&amp;lt;/ref&amp;gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaft und soziale Frage&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Luzifer – Gnosis 1903–1908&#039;&#039;, GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&amp;lt;/ref&amp;gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): &#039;&#039;Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen&#039;&#039;, Stuttgart 1986, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&amp;lt;ref&amp;gt;Joh 8,32.&amp;lt;/ref&amp;gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Kernpunkte der sozialen Frage&#039;&#039;, GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: &#039;&#039;Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart&#039;&#039;, GA 332b, Dornach 2020.&amp;lt;/ref&amp;gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Wollen_in_Freiheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vůle ve svobodě ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): &#039;&#039;Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 11–56.&amp;lt;/ref&amp;gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&amp;lt;ref&amp;gt;J.W. Goethe: &#039;&#039;Faust, Zweiter Teil&#039;&#039;, Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Cítění v rovnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&amp;quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweiter_Teil&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Druhá část&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|203}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Erste_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;První pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Boden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Půda ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&amp;gt; hnědozem –&amp;gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&amp;gt; hnědé půdy –&amp;gt; podzoly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&amp;lt;/ref&amp;gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&amp;lt;ref&amp;gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto z „dálného kosmu&amp;quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bildung_der_Frostgare&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vznik frostgare&lt;br /&gt;
Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&amp;quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&amp;quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&amp;quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&amp;quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&amp;quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.&lt;br /&gt;
* Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.&lt;br /&gt;
* Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&amp;quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&amp;lt;/ref&amp;gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&amp;quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&amp;quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&amp;lt;/ref&amp;gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jarní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Vorfrühling&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== V předjaří ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&amp;lt;ref&amp;gt;Günter Trolldenier: &#039;&#039;Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur&#039;&#039;, Stuttgart 1982, 152 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|214}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Im_Frühjahr&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Na jaře ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Haeckel: &#039;&#039;Generelle Morphologie&#039;&#039;, Band II: &#039;&#039;Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen&#039;&#039;, 1866/1906.&amp;lt;/ref&amp;gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, 994 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&amp;lt;/ref&amp;gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1972, S. 499.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Letní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.&lt;br /&gt;
* Zachování kyprosti půdy.&lt;br /&gt;
* Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.&lt;br /&gt;
* Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.&lt;br /&gt;
* Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,&lt;br /&gt;
{{SE|223}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
který doporučuje Rudolf Steiner&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; k potlačení rozmnožování plevelů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,&lt;br /&gt;
* jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,&lt;br /&gt;
* intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,&lt;br /&gt;
* tma pro světloplaché půdní živočichy,&lt;br /&gt;
* dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (&#039;&#039;Lumbricidae&#039;&#039;) lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtbildung_und_Reifung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Tvorba plodů a zrání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, &#039;&#039;Atropa belladonna&#039;&#039;, může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (&#039;&#039;Xylem&#039;&#039;) proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;, Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samaras: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter&#039;&#039;, Dissertation, Gießen 1977.&amp;lt;/ref&amp;gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.&lt;br /&gt;
* Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.&lt;br /&gt;
* Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, 377 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems&#039;&#039;, 2014, S. 1–18.&amp;lt;/ref&amp;gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nářadí pro letní mulčování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Podzimní proces a zpracování půdy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zrání, proměna, umírání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten&#039;&#039;, GA 223, Dornach 1990.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zpracování půdy na podzim ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&amp;lt;ref&amp;gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Feuerlein: &#039;&#039;Geräte zur Bodenbearbeitung&#039;&#039;, Stuttgart 1971, S. 40.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zweite_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Druhý pilíř: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Marti: &#039;&#039;Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre&#039;&#039;, Stuttgart 2016, 60 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K systému střídání plodin ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a humusové hospodářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&amp;lt;ref&amp;gt;Gerhard Geisler: &#039;&#039;Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard von Boguslawski: &#039;&#039;Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion&#039;&#039;, Frankfurt 1981, S. 237 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 80.&amp;lt;/ref&amp;gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 71.&amp;lt;/ref&amp;gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Metoda spálení semen plevelů na popel ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&amp;gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek&lt;br /&gt;
{{SE|246}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.&lt;br /&gt;
* K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.&lt;br /&gt;
* Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Mechanická regulace plevelů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: &#039;&#039;Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Wien 1992, 367 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (&#039;&#039;Alopecurus myosuroides&#039;&#039;) a psárka polní (&#039;&#039;Apera spica venti&#039;&#039;), jakož i plevele jako rmen (&#039;&#039;Anthemis spec.&#039;&#039;), rozrazil (&#039;&#039;Veronica spec.&#039;&#039;) atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (&#039;&#039;Agrostemma githago&#039;&#039;), vlčí mák (&#039;&#039;Papaver rhoeas&#039;&#039;), svízel (&#039;&#039;Galium spec.&#039;&#039;), rdesno (&#039;&#039;Polygonum convolvolus&#039;&#039;) a pozdějí ptačinec prostřední (&#039;&#039;Stellaria media&#039;&#039;), pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga parviflora&#039;&#039;) a merlík (&#039;&#039;Atriplex patula&#039;&#039;), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (&#039;&#039;Avena fatua&#039;&#039;). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), ohnice (&#039;&#039;Raphanus&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a pěťour (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;) se přitom vyskytují méně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;) a pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík tupolistý (&#039;&#039;Rumex obtusifolius&#039;&#039;) v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (&#039;&#039;Beta vulgaris&#039;&#039;), zelí (&#039;&#039;Brassica&#039;&#039;) a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (&#039;&#039;Galinsoga&#039;&#039;), lebeda (&#039;&#039;Atriplex&#039;&#039;), merlík (&#039;&#039;Chenopodium&#039;&#039;) a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být&lt;br /&gt;
{{SE|249}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (&#039;&#039;Plantago lanceolata&#039;&#039;), bedrník (&#039;&#039;Pimpinella agna&#039;&#039;), čekanka (&#039;&#039;Cichorium lupulina&#039;&#039;), vojtěška žlutá (&#039;&#039;Medicago lupulina&#039;&#039;), štírovník (&#039;&#039;Lotus corniculatus&#039;&#039;) a komonice (&#039;&#039;Melilotus&#039;&#039; spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (&#039;&#039;Cirsium arvense&#039;&#039;) a šťovík kadeřavý (&#039;&#039;Rumex crispus&#039;&#039;). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (&#039;&#039;Agropyron repens&#039;&#039;), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Střídání plodin, choroby a škůdci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz např. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst&#039;&#039;, GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.&lt;br /&gt;
* Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).&lt;br /&gt;
* Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).&lt;br /&gt;
* Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.&lt;br /&gt;
* Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&amp;gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [&#039;&#039;Ditylenchus dipsaci&#039;&#039;]) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [&#039;&#039;Beta-Virus 4&#039;&#039;]), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (&#039;&#039;Phytophagus&#039;&#039;), řepná moucha (&#039;&#039;Pegomya hyoscyami&#039;&#039;), atómárka šedá (&#039;&#039;Atomaria linearis&#039;&#039;) a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny (&#039;&#039;Kruzifery&#039;&#039;), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (&#039;&#039;Sinapis alba&#039;&#039;), olejný ředkev (&#039;&#039;Raphanus sativus var. oleiformis&#039;&#039;) a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (&#039;&#039;Brassica napus&#039;&#039;) a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (&#039;&#039;Raphanus raphanistrum&#039;&#039;) je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy &#039;&#039;Phyllotreta&#039;&#039;), kapustová moucha (&#039;&#039;Chortophila brassicae&#039;&#039;), blýskáček řepkový (&#039;&#039;Meligethes aeneus&#039;&#039;) a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (&#039;&#039;Plasmodiophora brassicae&#039;&#039;), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (&#039;&#039;Trifolium&#039;&#039;) a vojtěška (&#039;&#039;Medicago&#039;&#039;) s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (&#039;&#039;Vicia faba&#039;&#039;), lupinou (&#039;&#039;Lupinus&#039;&#039;) a hrachem setým (&#039;&#039;Pisum sativum&#039;&#039;). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (&#039;&#039;Sithonia lineata&#039;&#039;), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (&#039;&#039;Sclerotinia trifolium&#039;&#039;). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (&#039;&#039;Beta vulgaris var. alba&#039;&#039;) jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (&#039;&#039;Daucus carota&#039;&#039;) a lnička setá (&#039;&#039;Linum usitatissimum&#039;&#039;) při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Rok&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
! &amp;lt;small&amp;gt;Osevní postup&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Meziplodina&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Hnojení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Humusová bilance&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
!&amp;lt;small&amp;gt;Podzimní orba&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;1&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;2&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Vojtěška – tráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice – ječmen&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;4&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: brambory, polní&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;zelenina, krmná řepa aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;6&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev jetele&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;7&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;100–200 dt kompostu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;8&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Jetelotráva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Tvorba trvalého humusu&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;9&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oz. pšenice –&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;10&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Žito&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Luskoviny aj.&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;11&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Okopaniny: jako pod 5&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;BL&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;pf&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;zčásti brukvovité&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;+~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;12&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
| &amp;lt;small&amp;gt;Oves, špalda,&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;rozmnožování osiva&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;H&amp;lt;/small&amp;gt; &lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;Podsev vojtěšky&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
||&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;~&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|| &amp;lt;small&amp;gt;-&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| colspan=&amp;quot;7&amp;quot; |&amp;lt;small&amp;gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dritte_Säule:&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Třetí pilíř:&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Düngung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě hnojení ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 20.&amp;lt;/ref&amp;gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce látky a sil ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA27, Dornach 1991, S. 20).&amp;lt;/ref&amp;gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (&#039;&#039;konečná entropie&#039;&#039;, tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opět přivádí.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&amp;lt;/ref&amp;gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften&#039;&#039;, Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&amp;lt;ref&amp;gt;Zitiert nach Jos Verhulst: &#039;&#039;Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik&#039;&#039;, Stuttgart 1994, S. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 17.&amp;lt;/ref&amp;gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 173.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart&#039;&#039;,2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): &#039;&#039;Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie&#039;&#039;, Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce ducha, bytosti a individuality ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&amp;lt;ref&amp;gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: &#039;&#039;Biblisches und Emblematisches Wörterbuch&#039;&#039; des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&amp;lt;/ref&amp;gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003, S. 50.&amp;lt;/ref&amp;gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflektionen&#039;&#039;, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Otázka hnojení a zemědělská individualita ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jde o hnojení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oživené rostlinné přírody,&lt;br /&gt;
# látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a&lt;br /&gt;
# látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Aplikace dusíkatých solí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern&#039;&#039;, Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(oxid dusný N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O) nebo elementární dusík (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&amp;lt;ref&amp;gt;Martin Hartmann et al. (2015): &#039;&#039;Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming&#039;&#039;, ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&amp;lt;/ref&amp;gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (&#039;&#039;hydroponika&#039;&#039;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (&#039;&#039;meristem&#039;&#039;), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (&#039;&#039;Calyptra&#039;&#039;). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (&#039;&#039;exudáty&#039;&#039;) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&amp;lt;ref&amp;gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: &#039;&#039;Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit&#039;&#039;, Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&amp;lt;ref&amp;gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken&#039;&#039;, GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného &#039;&#039;xylem&#039;&#039;ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 192.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&amp;lt;/ref&amp;gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.&lt;br /&gt;
# Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.&lt;br /&gt;
# Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití kamenných moučí ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &amp;gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&amp;lt;ref&amp;gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: &#039;&#039;Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau&#039;&#039;, Hamburg 2000, 144 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&amp;lt;small&amp;gt;3&amp;lt;/small&amp;gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&amp;lt;ref&amp;gt;Georg Wagner: &#039;&#039;Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte&#039;&#039;, Öhringen 1960, 694+208 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&amp;quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== O podstatě kompostování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&amp;quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|+&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
!&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Piliny&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|500 C:1 N&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Štěpka podle složení&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|250-400:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Pšeničná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|100:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Žitná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|65 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Ovesná sláma&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Listí dubů a buků&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|40-60:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Sláma luskovin&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-30:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Čerstvý chlévský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|20-25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kuchyňský odpad&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|25 :1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|50-20:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Kravský hnůj&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|14-16:1&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Zralý kompost&lt;br /&gt;
|=&lt;br /&gt;
|10-12:1&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&amp;lt;ref&amp;gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: &#039;&#039;Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch&#039;&#039;, Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: &#039;&#039;Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung&#039;&#039;, Stuttgart 1996, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou &#039;&#039;bentonitu&#039;&#039; (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl: &#039;&#039;Vom Leben des Komposthaufens&#039;&#039;, Dornach 1981, 67 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (&#039;&#039;Collembola&#039;&#039;), kteří po červu kompostovém (&#039;&#039;Eisenia foetida&#039;&#039;) odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Die_Wärmephase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. Tepelná fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
oxid uhličitý (CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele &#039;&#039;Collembola&#039;&#039;, přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;4._Die_Vererdungsphase&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 4. Fáze pozeměšťování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&amp;quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nadsmyslovém.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Grundelemente der Esoterik&#039;&#039;, GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&amp;quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz: &#039;&#039;Kompost im Garten&#039;&#039;, Stuttgart 1999, 127 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použití kompostu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&amp;quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&amp;lt;ref&amp;gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&amp;lt;/ref&amp;gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Tiefstallmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnůj z hlubokého stojení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&amp;lt;ref&amp;gt;KTBL: &#039;&#039;Faustzahlen für den ökologischen Landbau&#039;&#039;, Darmstadt 2015, 760 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stapelmist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hromadový hnůj ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Mistkompost&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojový kompost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Jauche&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kejda ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&amp;lt;ref&amp;gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: &#039;&#039;Biologische Landwirtschaft&#039;&#039;, Stuttgart 1980, 303 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&amp;quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&amp;quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&amp;quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Pokus světlo-stín ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení morfologickými nálezy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá větší půdní prostor;&lt;br /&gt;
* utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;&lt;br /&gt;
* kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).&lt;br /&gt;
* U ředkvičky plodní těleso — ztluštění &#039;&#039;hypokotýlu&#039;&#039; — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.&lt;br /&gt;
* Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.&lt;br /&gt;
* Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností &#039;&#039;kutikuly&#039;&#039; — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k &#039;&#039;hydromorfii&#039;&#039;, podobně jako stínové rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak jako u &#039;&#039;monokotylních&#039;&#039; (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u &#039;&#039;dikotylních&#039;&#039; kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metamorfóza listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wilhelm Troll: &#039;&#039;Allgemeine Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:&lt;br /&gt;
&#039;&#039;Die Pflanze&#039;&#039;, Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», &#039;&#039;Elemente der Naturwissenschaft&#039;&#039; Nr. 4: 7–23, 1966.&amp;lt;/ref&amp;gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.&lt;br /&gt;
* Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.&lt;br /&gt;
* Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k&lt;br /&gt;
{{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).&lt;br /&gt;
* Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení na základě analytických nálezů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&amp;quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);&lt;br /&gt;
* tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;&lt;br /&gt;
* tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,&lt;br /&gt;
{{SE|318}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.&lt;br /&gt;
* Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&amp;lt;ref&amp;gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&amp;lt;/ref&amp;gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&amp;lt;ref&amp;gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: &#039;&#039;Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin&#039;&#039;, Stuttgart 1957, 232 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti potravin v. Hahn,&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Vincenz von Hahn: &#039;&#039;Thesigraphie&#039;&#039;, Wiesbaden 1962, 244 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti rostlin Krüger,&amp;lt;ref&amp;gt;H. Krüger: &#039;&#039;Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen&#039;&#039;, Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&amp;lt;/ref&amp;gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&amp;lt;ref&amp;gt;Magda Enquist: &#039;&#039;Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung&#039;&#039;, Lebendige Erde 3, 1961.&amp;lt;/ref&amp;gt; Petterson&amp;lt;ref&amp;gt;Bo D. Petterson (1967): &#039;&#039;Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer&#039;&#039;, Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&amp;lt;/ref&amp;gt; a pro dnešní stav Doesburg.&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp;amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», &#039;&#039;Biological Agriculture &amp;amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems&#039;&#039;, DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
{{SE|321}}&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&amp;lt;ref&amp;gt;Ernst Klapp: &#039;&#039;Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus&#039;&#039;, Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: &#039;&#039;The World of the Soil&#039;&#039;, London 1957, 242 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,&lt;br /&gt;
* rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,&lt;br /&gt;
* prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.&lt;br /&gt;
{{SE|323}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Vylučování látkové výměny ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&amp;quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&amp;quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&amp;quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&amp;quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&amp;quot; působící bez vazby na tělo.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovní činnost v práci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Duchovněvědecká výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung&#039;&#039;, GA 9, Dornach 2003.&amp;lt;/ref&amp;gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|331}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden&#039;&#039;, GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|332}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|336}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanzen&#039;&#039;, in: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&amp;lt;/ref&amp;gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (&#039;&#039;epidermis&#039;&#039;), prokrvenou škáru (&#039;&#039;corium&#039;&#039;) a látkově-výměnně aktivní podkoží (&#039;&#039;subcutis&#039;&#039;). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&amp;lt;ref&amp;gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Maximen und Reflexionen&#039;&#039;, «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&amp;lt;/ref&amp;gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Menschenkunde&#039;&#039;, GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&amp;lt;/ref&amp;gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (&#039;&#039;Achillea millefolium&#039;&#039;), heřmánek (&#039;&#039;Matricaria recutita&#039;&#039;), kopřiva (&#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;), dubová kůra (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pampeliška (&#039;&#039;Taraxacum officinalis&#039;&#039;) a kozlík lékařský (&#039;&#039;Valeriana officinalis&#039;&#039;); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Die Metamorphose der Pflanze&#039;&#039;, Stuttgart 1985, S. 39.&amp;lt;/ref&amp;gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v &#039;&#039;xylému&#039;&#039; – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: &#039;&#039;Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen&#039;&#039;, GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&amp;lt;/ref&amp;gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&amp;lt;ref&amp;gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&amp;lt;/ref&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornmistpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rohomistový preparát ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht&#039;&#039;, GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|346}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace v rytmu roku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Hornkieselpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparát rohového křemene ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Rührvorgang&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Proces míchání ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* soustředěného silového potenciálu substance preparátu,&lt;br /&gt;
* aktuálně působících kosmických silových konstelací,&lt;br /&gt;
* individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&amp;lt;ref&amp;gt;Bernd Roßlenbroich: &#039;&#039;Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 163 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&amp;lt;ref&amp;gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch &#039;&#039;Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe&#039;&#039; Nr. 104, S. 63.&amp;lt;/ref&amp;gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&amp;lt;ref&amp;gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&amp;lt;/ref&amp;gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&amp;lt;ref&amp;gt;A. John Wilkes: &#039;&#039;Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers&#039;&#039;, Stuttgart 2008, 239 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&amp;lt;/ref&amp;gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|356}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wirksamkeit ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche&#039;&#039;, GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Ilias Samares: &#039;&#039;Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.&#039;&#039; Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Manfred Klett: &#039;&#039;Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung&#039;&#039;, Darmstadt 1968, 117 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes Klein: &#039;&#039;Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte&#039;&#039;. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft&#039;&#039;, Dornach 2007, S. 157 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== &#039;&#039;&#039;Kompostní nebo hnojivé preparáty&#039;&#039;&#039; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 153 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.&lt;br /&gt;
* «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu ze řebříčku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&amp;lt;/ref&amp;gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|362}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
des astralického těla».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&amp;lt;/ref&amp;gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Von Seelenrätseln&#039;&#039;, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&amp;lt;/ref&amp;gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&amp;lt;ref&amp;gt;Tamtéž, S. 127.&amp;lt;/ref&amp;gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&amp;lt;/ref&amp;gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Stufen_der_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stupně účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 59.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&amp;lt;/ref&amp;gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&amp;lt;/ref&amp;gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení heřmánkového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div class=&amp;quot;mw-translate-fuzzy&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&amp;lt;ref&amp;gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 130.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 129.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice kopřivového preparátu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131.&amp;lt;/ref&amp;gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu &#039;&#039;Urticales&#039;&#039;. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – &#039;&#039;urtizin&#039;&#039;. Ten obsahuje mimo jiné látky (&#039;&#039;histamin&#039;&#039;, &#039;&#039;serotonin&#039;&#039;, &#039;&#039;acetylcholin&#039;&#039;), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 320.&amp;lt;/ref&amp;gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (&#039;&#039;rhizomů&#039;&#039;) v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 131–132.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039; wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem &#039;&#039;Urtica dioica&#039;&#039;.»)&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|383}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== K otázce přeměny látek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&amp;quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&amp;quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&amp;lt;/ref&amp;gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 75.&amp;lt;/ref&amp;gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 76.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice přípravku z dubové kůry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Dub, jeho kůra a borka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (&#039;&#039;Quercus robur&#039;&#039;), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|391}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&amp;lt;ref&amp;gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: &#039;&#039;Učíme se rozumět stromům&#039;&#039;, Stuttgart 2018, s. 157.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství&#039;&#039;, GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&amp;lt;/ref&amp;gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, 154 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&amp;lt;/ref&amp;gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání &#039;&#039;Tria Prinzipia&#039;&#039; Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo &#039;&#039;xylému&#039;&#039;, jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&amp;quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&amp;quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (&#039;&#039;floém&#039;&#039;). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1952, 641 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&amp;lt;ref&amp;gt;Eduard Strasburger: &#039;&#039;Lehrbuch der Botanik&#039;&#039;, Stuttgart 1978, S. 422.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Haustierschädel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Lebka hospodářského zvířete ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&amp;lt;ref&amp;gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): &#039;&#039;Goetheanistische Naturwissenschaft&#039;&#039;, Band 3: &#039;&#039;&lt;br /&gt;
Zoologie&#039;&#039;, Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: &#039;&#039;Metamorphose – Kunstgriff der Evolution&#039;&#039;, Stuttgart 2002, S. 137 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&amp;lt;ref&amp;gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: &#039;&#039;Anatomie der Haustiere&#039;&#039;, Leipzig 1985, 368 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&amp;lt;/ref&amp;gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Preparace dubové kůry-borky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&amp;lt;/ref&amp;gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Obě metody se v praxi uplatňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&amp;lt;sub&amp;gt;3&amp;lt;/sub&amp;gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&amp;lt;/ref&amp;gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kompozice preparátu z pampelišky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 135.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
růst rostlin».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 136.&amp;lt;/ref&amp;gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz pampelišky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi &#039;&#039;Kompositen&#039;&#039; [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (&#039;&#039;Cardamine pratensis&#039;&#039;) pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&amp;quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&amp;lt;/ref&amp;gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&amp;quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Wurzel ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: &#039;&#039;Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen&#039;&#039;, Dornach 2005, S. 97.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v &#039;&#039;rhizomový kořen&#039;&#039;. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&amp;quot; astrálního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Spross_und_Blatt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výhonek a list ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve srovnání s „pólem soli&amp;quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Die Blüte ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&amp;quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Milchsaft&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Mléčná šťáva ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (&#039;&#039;Cichorium intybus&#039;&#039;), locika kompasová (&#039;&#039;Lactuca serriola&#039;&#039;), mléč rolní (&#039;&#039;Sonchus arvensis&#039;&#039;) a pryšcovité rostliny (&#039;&#039;Euphorbiaceae&#039;&#039;), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. &#039;&#039;inulin&#039;&#039;, polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1991, S. 280.&amp;lt;/ref&amp;gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 282.&amp;lt;/ref&amp;gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, 512 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&amp;quot;,&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Faust I,&#039;&#039; Vers 1939.&amp;lt;/ref&amp;gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&amp;quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&amp;quot;?&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&amp;quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&amp;quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 123–24.&amp;lt;/ref&amp;gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&amp;quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&amp;quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&amp;quot; proměnit v „novou látku&amp;quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (&#039;&#039;Serosa&#039;&#039;, &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039;) obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána &#039;&#039;Peritoneem&#039;&#039; — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (&#039;&#039;Diaphragma&#039;&#039;). &#039;&#039;Peritoneum&#039;&#039; je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (&#039;&#039;Plexus solare&#039;&#039;), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie&lt;br /&gt;
: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&amp;lt;/ref&amp;gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&amp;lt;ref&amp;gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&amp;lt;/ref&amp;gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&amp;quot; (&#039;&#039;Ganglion stellatum&#039;&#039;) a &#039;&#039;Ganglion coeliacum&#039;&#039; (&#039;&#039;Coelum&#039;&#039; = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&amp;lt;ref&amp;gt;Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;), méně pak malá předstěra (&#039;&#039;Omentum minus&#039;&#039;), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&amp;lt;ref&amp;gt;Ulrike Remer-Bielitz: &#039;&#039;Dokumentation zum Rindgekröse&#039;&#039;; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jinak je tomu s okružím (&#039;&#039;Mesenterium&#039;&#039;). {{SE|418}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (&#039;&#039;Jejunum&#039;&#039;) dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [&#039;&#039;Mucosa&#039;&#039;] trávicí šťávy [&#039;&#039;Chylus&#039;&#039;]), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039; a &#039;&#039;minus&#039;&#039;). Pojem „pobřišnice&amp;quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&amp;quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&amp;quot; probíranou v kapitole „Skot&amp;quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&amp;quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&amp;quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&amp;quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&amp;lt;ref&amp;gt;Johannes W. Rohen: &#039;&#039;Funktionelle Anatomie des Menschen&#039;&#039;, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Präparationsschritte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kroky preparace ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (&#039;&#039;Omentum majus&#039;&#039;); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze &#039;&#039;serosu&#039;&#039; dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco &#039;&#039;serosa&#039;&#039; ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&amp;lt;/ref&amp;gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Použití a účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes&#039;&#039;, GA 230, Dornach 1993.&amp;lt;/ref&amp;gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
verleihen.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Anthroposophische Leitsätze&#039;&#039;, GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (&#039;&#039;Mykorrhiza&#039;&#039;), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (&#039;&#039;Hyphen&#039;&#039;) — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (&#039;&#039;Symbiose&#039;&#039;) výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Složení přípravku z kozlíku ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zjevný obraz kozlíku ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wurzel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Kořen ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&amp;lt;/ref&amp;gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&amp;lt;ref&amp;gt;Werner Christian Simonis: &#039;&#039;Heilpflanzen und Mysterienpflanzen&#039;&#039;, Wiesbaden 1981, S. 696.&amp;lt;/ref&amp;gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v &#039;&#039;Tria principia&#039;&#039; Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a &#039;&#039;rhizomu&#039;&#039; plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 593.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Stängel&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Stonek ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (&#039;&#039;floém&#039;&#039;) z listové růžice napájí růst &#039;&#039;rhizomů&#039;&#039; a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu &#039;&#039;xylému&#039;&#039; a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blattfolge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Posloupnost listů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&amp;quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&amp;quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&amp;quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Blüte&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Květ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&amp;lt;ref&amp;gt;Erdmut-M. W. Hoerner: &#039;&#039;Die biologisch-dynamischen Präparate&#039;&#039;, Stuttgart 2019, S. 340.&amp;lt;/ref&amp;gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Hauschka: &#039;&#039;Substanzlehre&#039;&#039;, Frankfurt/Main 1966, S. 51.&amp;lt;/ref&amp;gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&amp;lt;/ref&amp;gt; V jedné přednášce pro dělníky&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen&#039;&#039;, GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&amp;lt;/ref&amp;gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Herstellung und Anwendung ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: &#039;&#039;Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung&#039;&#039;, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): &#039;&#039;Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele&#039;&#039;, Darmstadt, 364 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
– shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&amp;lt;ref&amp;gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: &#039;&#039;Das biologische Gartenbuch&#039;&#039;, Stuttgart 1994, 351 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&amp;lt;ref&amp;gt;Pierre Masson: &#039;&#039;Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch&#039;&#039;, Aarau 2015, 224 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O&amp;lt;sub&amp;gt;5&amp;lt;/sub&amp;gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stabilita fosforu (HPO&amp;lt;sub&amp;gt;4&amp;lt;/sub&amp;gt;)&amp;lt;sup&amp;gt;2–&amp;lt;/sup&amp;gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: &#039;&#039;Lehrbuch der Bodenkunde&#039;&#039;, Berlin 2018, 772 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|442}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&amp;lt;ref&amp;gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&amp;lt;/ref&amp;gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&amp;lt;ref&amp;gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: &#039;&#039;Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst&#039;&#039;, Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 395.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&amp;lt;ref&amp;gt;Hermann von Guttenberg: &#039;&#039;Lehrbuch der allgemeinen Botanik&#039;&#039;, Berlin 1955, s. 15.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie&#039;&#039;, GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Das_Schachtelhalmpräparat&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Přípravek z přesličky rolní ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (&#039;&#039;Equisetum arvense&#039;&#039;). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (&#039;&#039;paleozoikum&#039;&#039;). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Erscheinungsform&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Zevní podoba ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (&#039;&#039;internodií&#039;&#039;), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&amp;lt;ref&amp;gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): &#039;&#039;Biologisch-dynamischer Weinbau&#039;&#039;, Dornach 2020, S. 154 f.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&amp;lt;ref&amp;gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&amp;lt;/ref&amp;gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; + H&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S. 107.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|453}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Herstellung_und_Anwendung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Výroba a použití ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): &#039;&#039;Anthroposophische Pharmazie&#039;&#039;, Berlin 2016, 807 S.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Účinnost přípravku z přesličky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (&#039;&#039;perigeu&#039;&#039;). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&amp;lt;ref&amp;gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&amp;lt;/ref&amp;gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada preparátových rostlin ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&amp;lt;ref&amp;gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|461}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Řada živočišných orgánových obalů ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., S.44.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Elisabeth Vreede: &#039;&#039;Astronomie und Anthroposophie&#039;&#039;, Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: &#039;&#039;Kalender Ostern 1942–1943&#039;&#039;, Arlesheim; sowie dieselbe: &#039;&#039;Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930&#039;&#039;(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&amp;lt;ref&amp;gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: &#039;&#039;Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde&#039;&#039;, Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Lothar Vogel: &#039;&#039;Der dreigliedrige Mensch&#039;&#039;, Dornach 1979, S. 239.&amp;lt;/ref&amp;gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&amp;lt;ref&amp;gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): &#039;&#039;Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau&#039;&#039;, Dornach 1994.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
«Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt&#039;&#039;, GA 110, Dornach 1991; sowie: &#039;&#039;Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen&#039;&#039;, GA 136, Dornach 1996.&amp;lt;/ref&amp;gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&amp;lt;/ref&amp;gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&amp;lt;/ref&amp;gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge&#039;&#039;, GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&amp;lt;/ref&amp;gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Geheimwissenschaft im Umriss&#039;&#039;, GA 13, Dornach 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&amp;quot; přírody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&amp;quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.&lt;br /&gt;
* Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&amp;lt;ref&amp;gt;Uli Johannes König: &#039;&#039;Ergebnisse aus der Präparateforschung&#039;&#039;, Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.&lt;br /&gt;
* Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.&lt;br /&gt;
* Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.&lt;br /&gt;
* Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&amp;lt;ref&amp;gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&amp;quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&amp;lt;/ref&amp;gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt&#039;&#039;, GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&amp;lt;/ref&amp;gt; {{SE|473}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Die Philosophie der Freiheit&#039;&#039;, GA 4, Dornach 1995.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&amp;lt;ref&amp;gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: &#039;&#039;Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?&#039;&#039;, GA 10, Dornach 1992.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&amp;lt;ref&amp;gt;Christian Morgenstern: &#039;&#039;Werke und Briefe&#039;&#039;. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&amp;lt;/ref&amp;gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&amp;lt;ref&amp;gt;Johann Wolfgang von Goethe: &#039;&#039;Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften&#039;&#039;, hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: &#039;&#039;Kürschners Deutsche National-Litteratur&#039;&#039;, Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;&lt;br /&gt;
* statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;&lt;br /&gt;
* aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;&lt;br /&gt;
* aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;&lt;br /&gt;
* řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&amp;lt;ref&amp;gt;Vgl. Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs&#039;&#039;, GA 217, Dornach 1988.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&amp;quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&amp;quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&amp;quot; a „jak&amp;quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&amp;quot; či „biologicky&amp;quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&amp;lt;ref&amp;gt;Steiner Rudolf: &#039;&#039;Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit&#039;&#039;, GA 15, Dornach 1987, S. 66.&amp;lt;/ref&amp;gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&amp;lt;ref&amp;gt;Rudolf Steiner: &#039;&#039;Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft&#039;&#039;, GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&amp;lt;/ref&amp;gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Dank&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Poděkování ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett]] {{SE|484}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&amp;lt;center&amp;gt;&amp;lt;small&amp;gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;/center&amp;gt;]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Životopis Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.&lt;br /&gt;
{{SE|485}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Sachwortregister&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Věcný rejstřík ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{{GlossarNavigationArtikel|A}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|A}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
** a křemen [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]&lt;br /&gt;
* Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]&lt;br /&gt;
* Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]&lt;br /&gt;
* Étericky bující [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Jablko [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Astralita&lt;br /&gt;
** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]&lt;br /&gt;
** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Astralizace vzduchu [[#221|221]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]&lt;br /&gt;
* Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]&lt;br /&gt;
* Dýchání&lt;br /&gt;
** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]&lt;br /&gt;
** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)&lt;br /&gt;
** a látková výměna [[#91|91]]&lt;br /&gt;
** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]&lt;br /&gt;
* Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]&lt;br /&gt;
** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Déšť, úplněk [[#244|244]]&lt;br /&gt;
** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Vylučování&lt;br /&gt;
** u rostliny [[#217|217]]&lt;br /&gt;
** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]&lt;br /&gt;
* Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
* Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|B}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|B}}&lt;br /&gt;
* Bakterie&lt;br /&gt;
** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]&lt;br /&gt;
* Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Sedlák&lt;br /&gt;
** jako meditující [[#68|68]]&lt;br /&gt;
** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]&lt;br /&gt;
* Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]&lt;br /&gt;
* Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]&lt;br /&gt;
** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]&lt;br /&gt;
* Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** Vrstvy tvoření [[#302|302]]&lt;br /&gt;
** v protikladu k bylině [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]&lt;br /&gt;
* Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]&lt;br /&gt;
* Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
* Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]&lt;br /&gt;
* Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]&lt;br /&gt;
* Barva květu - planety [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Půda&lt;br /&gt;
** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]&lt;br /&gt;
** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
** geologický základ [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]&lt;br /&gt;
* Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]&lt;br /&gt;
* Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]&lt;br /&gt;
* Preparát z kopřivy [[#379|379]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|C}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|C}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]&lt;br /&gt;
* Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]&lt;br /&gt;
* Chemicky působící v půdě [[#263|263]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|D}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|D}}&lt;br /&gt;
* Proces tlumení [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]&lt;br /&gt;
* Trvalky [[#202|202]]&lt;br /&gt;
* Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]&lt;br /&gt;
* Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]&lt;br /&gt;
* Hnojivo&lt;br /&gt;
** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]&lt;br /&gt;
** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]&lt;br /&gt;
** Zrozumovění [[#333|333]]&lt;br /&gt;
** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]&lt;br /&gt;
* Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hnojiště [[#307|307]]&lt;br /&gt;
* Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== E ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|E}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|E}}&lt;br /&gt;
* Vysoká zvěř [[#112|112]]&lt;br /&gt;
* Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]&lt;br /&gt;
* Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Preparát z dubové kůry [[#389|389]]&lt;br /&gt;
* Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
* Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jednoletá rostlina [[#44|44]]&lt;br /&gt;
* Kysání (silážování) [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)&lt;br /&gt;
* Bílkovina&lt;br /&gt;
** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a tvorba semen [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]&lt;br /&gt;
* Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]&lt;br /&gt;
* Živly&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]&lt;br /&gt;
** Kvalitativní poměry [[#103|103]]&lt;br /&gt;
* Elektřina [[#264|264]]&lt;br /&gt;
* Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]&lt;br /&gt;
* Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]&lt;br /&gt;
** Čaj [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Půda jako orgán [[#95|95]]&lt;br /&gt;
* Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)&lt;br /&gt;
* Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]&lt;br /&gt;
* Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]&lt;br /&gt;
* Vičenec&lt;br /&gt;
* Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|F}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|F}}&lt;br /&gt;
* Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] &lt;br /&gt;
* Barvy a planety [[#224|224]] &lt;br /&gt;
* Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] &lt;br /&gt;
* Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] &lt;br /&gt;
* Mrazová kyprost [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Působení mrazu [[#208|208]] &lt;br /&gt;
* Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] &lt;br /&gt;
* Plody&lt;br /&gt;
** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] &lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] &lt;br /&gt;
* Pícniny&lt;br /&gt;
** Vlastnosti [[#249|249]]&lt;br /&gt;
* Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|G}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|G}}&lt;br /&gt;
* Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]&lt;br /&gt;
* Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]&lt;br /&gt;
* Duch a hmota [[#268|268]]&lt;br /&gt;
* Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]&lt;br /&gt;
* Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]&lt;br /&gt;
* Geologický základ půdy [[#205|205]]&lt;br /&gt;
* Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]&lt;br /&gt;
* Konstelace hvězd [[#207|207]]&lt;br /&gt;
* Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]&lt;br /&gt;
* Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|H}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|H}}&lt;br /&gt;
* Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]&lt;br /&gt;
* Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]&lt;br /&gt;
* Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]&lt;br /&gt;
* Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]&lt;br /&gt;
* Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Léčivé prostředky [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]&lt;br /&gt;
* Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
* Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]&lt;br /&gt;
* Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]&lt;br /&gt;
* Humus, působení temnoty [[#225|225]]&lt;br /&gt;
* Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]&lt;br /&gt;
* Pes [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|I}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|I}}&lt;br /&gt;
* Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Organizace Já [[#160|160]]&lt;br /&gt;
* Síla organizace Já&lt;br /&gt;
** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]&lt;br /&gt;
* Očkovací pokusy u půd&lt;br /&gt;
* Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]&lt;br /&gt;
* Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]&lt;br /&gt;
* Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]&lt;br /&gt;
* Potírání hmyzu [[#250|250]]&lt;br /&gt;
* Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]&lt;br /&gt;
* Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]&lt;br /&gt;
* Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|J}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|J}}&lt;br /&gt;
* Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]&lt;br /&gt;
* Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]&lt;br /&gt;
* Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|K}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|K}}&lt;br /&gt;
* Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]&lt;br /&gt;
* Vápenec jako léčitel&lt;br /&gt;
* Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]&lt;br /&gt;
* Vápenec v kompostu [[#284|284]]&lt;br /&gt;
* Vápencový typus&lt;br /&gt;
** Vápenec a křemen&lt;br /&gt;
** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]&lt;br /&gt;
** a blízké planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** Působení v rostlině [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]&lt;br /&gt;
* Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový preparát [[#372|372]]&lt;br /&gt;
* Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]&lt;br /&gt;
* Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]&lt;br /&gt;
* Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]&lt;br /&gt;
* Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]&lt;br /&gt;
* Křemen v půdě [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]&lt;br /&gt;
** a vzdálené planety [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a vápenec [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** a působení světla [[#225|225]]&lt;br /&gt;
** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]&lt;br /&gt;
* Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]&lt;br /&gt;
** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** a teplo [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** a kořenová podstata [[#357|357]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[#349|349]]&lt;br /&gt;
* Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]&lt;br /&gt;
* Kosterní systém zvířat [[#117|117]]&lt;br /&gt;
* Vaření potravin&lt;br /&gt;
* Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]&lt;br /&gt;
* Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]&lt;br /&gt;
** Přehazování [[#291|291]]&lt;br /&gt;
** k hnojení luk [[#299|299]]&lt;br /&gt;
* Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]&lt;br /&gt;
* Konzervace elektřinou&lt;br /&gt;
* Konzervace kysáním [[#148|148]]&lt;br /&gt;
* Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]&lt;br /&gt;
* Kosmické působení podporované deštěm&lt;br /&gt;
* Kosmické v křemičitém [[#211|211]]&lt;br /&gt;
** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]&lt;br /&gt;
** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]&lt;br /&gt;
* Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]&lt;br /&gt;
* Silové proudy v organickém [[#265|265]]&lt;br /&gt;
* Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]&lt;br /&gt;
* Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]&lt;br /&gt;
* Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]&lt;br /&gt;
** Použití koňského hnoje [[#307|307]]&lt;br /&gt;
** Doba použití [[#347|347]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát [[#348|348]]&lt;br /&gt;
** Skladování [[#349|349]]&lt;br /&gt;
** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|L}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] &lt;br /&gt;
* Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]&lt;br /&gt;
** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] &lt;br /&gt;
** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]&lt;br /&gt;
* Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]&lt;br /&gt;
* Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]&lt;br /&gt;
* Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
* Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|M}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|M}}&lt;br /&gt;
* Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]&lt;br /&gt;
* Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]&lt;br /&gt;
** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]&lt;br /&gt;
** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]&lt;br /&gt;
* Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *&lt;br /&gt;
* Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]&lt;br /&gt;
* Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]&lt;br /&gt;
* Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]&lt;br /&gt;
* Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* [[Mist|Hnůj]]&lt;br /&gt;
** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]&lt;br /&gt;
** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]&lt;br /&gt;
* Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
* Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
* [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|N}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|N}}&lt;br /&gt;
* Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
* Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek&lt;br /&gt;
* Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]&lt;br /&gt;
* Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Novoluní&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|O}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|O}}&lt;br /&gt;
* Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Ovocné odrůdy, produkce&lt;br /&gt;
* Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|P}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|P}}&lt;br /&gt;
* Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]&lt;br /&gt;
* Příprava &amp;quot;pepře&amp;quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]&lt;br /&gt;
** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Koňský hnůj pro kravské rohy&lt;br /&gt;
* Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]&lt;br /&gt;
* Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná strava&lt;br /&gt;
* Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
* Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]&lt;br /&gt;
* Doby sázení a oběh planet&lt;br /&gt;
* Švestka&lt;br /&gt;
* Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]&lt;br /&gt;
* Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Oběh a doby sázení&lt;br /&gt;
** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
* Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Q}}&lt;br /&gt;
* Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]&lt;br /&gt;
* Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|R}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|R}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]&lt;br /&gt;
* Mšička révokaz&lt;br /&gt;
* Déšť jako podporovatel kosmického působení&lt;br /&gt;
* [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]&lt;br /&gt;
* Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě&lt;br /&gt;
* Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]&lt;br /&gt;
** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a potírání škůdců&lt;br /&gt;
* [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]&lt;br /&gt;
* Syrová strava&lt;br /&gt;
* Červenka (nemoc)&lt;br /&gt;
* Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]&lt;br /&gt;
* Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]&lt;br /&gt;
* Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|S}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|S}}&lt;br /&gt;
* Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]&lt;br /&gt;
* [[Salz|Sůl]] v potravě&lt;br /&gt;
* Sůl ke konzervaci&lt;br /&gt;
* Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]&lt;br /&gt;
* Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]&lt;br /&gt;
* Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]&lt;br /&gt;
** koncentrací&lt;br /&gt;
** z morálního hlediska&lt;br /&gt;
* Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]&lt;br /&gt;
* Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]&lt;br /&gt;
* Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]&lt;br /&gt;
* Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]&lt;br /&gt;
* Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]&lt;br /&gt;
* Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]&lt;br /&gt;
* Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]&lt;br /&gt;
* Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]&lt;br /&gt;
** na zvířeti&lt;br /&gt;
** diferencované zvěrokruhem&lt;br /&gt;
* Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]&lt;br /&gt;
* Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]&lt;br /&gt;
* Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]&lt;br /&gt;
** Stálost&lt;br /&gt;
** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Citlivost&lt;br /&gt;
** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]&lt;br /&gt;
* Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
* Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]&lt;br /&gt;
* Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]&lt;br /&gt;
* Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]&lt;br /&gt;
* Keře a savci&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]&lt;br /&gt;
* Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|T}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|T}}&lt;br /&gt;
* Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
* [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]&lt;br /&gt;
** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]&lt;br /&gt;
** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]&lt;br /&gt;
** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]&lt;br /&gt;
** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]&lt;br /&gt;
** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]&lt;br /&gt;
* Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]&lt;br /&gt;
* Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]&lt;br /&gt;
* Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]&lt;br /&gt;
* Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]&lt;br /&gt;
* Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]&lt;br /&gt;
** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** Pěstování&lt;br /&gt;
* [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]&lt;br /&gt;
** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]&lt;br /&gt;
* Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]&lt;br /&gt;
* Rašelina v půdě&lt;br /&gt;
* Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]&lt;br /&gt;
* Sušené řízky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|U}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|U}}&lt;br /&gt;
* Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]&lt;br /&gt;
* Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]&lt;br /&gt;
* Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]&lt;br /&gt;
* Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]&lt;br /&gt;
* Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]&lt;br /&gt;
* [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]&lt;br /&gt;
* Popelení semen plevele (příprava &amp;quot;pepře&amp;quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
* Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]&lt;br /&gt;
* Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|V}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|V}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]&lt;br /&gt;
* Vegetariánská strava&lt;br /&gt;
* Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]&lt;br /&gt;
* Venuše ve Štíru&lt;br /&gt;
* Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]&lt;br /&gt;
* Spalování v organismu&lt;br /&gt;
* Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]&lt;br /&gt;
* Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]&lt;br /&gt;
* Dědičnost&lt;br /&gt;
* Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]&lt;br /&gt;
* Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]&lt;br /&gt;
* Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]&lt;br /&gt;
* Pokusné plochy, velikost&lt;br /&gt;
* Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]&lt;br /&gt;
* Tlení (hmyzí &amp;quot;pepř&amp;quot;)&lt;br /&gt;
* Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]&lt;br /&gt;
* Chov ptáků a chov hmyzu&lt;br /&gt;
* Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]&lt;br /&gt;
** a déšť&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|W}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|W}}&lt;br /&gt;
* Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]&lt;br /&gt;
* Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]&lt;br /&gt;
** a křemen&lt;br /&gt;
* Přeměna tepla v organismu (nachlazení)&lt;br /&gt;
* Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]&lt;br /&gt;
* Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]&lt;br /&gt;
** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]&lt;br /&gt;
** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]&lt;br /&gt;
* Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]&lt;br /&gt;
* Obsah vodíku v hnojivu&lt;br /&gt;
* Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]&lt;br /&gt;
* Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]&lt;br /&gt;
* Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]&lt;br /&gt;
* Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]&lt;br /&gt;
* Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]&lt;br /&gt;
* Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]&lt;br /&gt;
* Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]&lt;br /&gt;
* Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]&lt;br /&gt;
* Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]&lt;br /&gt;
* Kořenové teplo pro rostliny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|X}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|X}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Y}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|Z}}&lt;br /&gt;
* Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]&lt;br /&gt;
* Šlechtění rostlin pro preparáty&lt;br /&gt;
* Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]&lt;br /&gt;
* Dvojčlennost živočišného organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}&lt;br /&gt;
&amp;lt;div style=&amp;quot;column-count: 2;&amp;quot;&amp;gt; &lt;br /&gt;
{{BS|0-9}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
----&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Filmbeiträge&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Filmové příspěvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „&#039;&#039;&#039;Od agrotechnologie k umění zemědělství&#039;&#039;&#039;&amp;quot; dokončil a vydal.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Buchvorstellung_&amp;amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&amp;quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;div lang=&amp;quot;de&amp;quot; dir=&amp;quot;ltr&amp;quot; class=&amp;quot;mw-content-ltr&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;/div&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Tedy to, co se předává do rukou &#039;&#039;&#039;mladé generaci&#039;&#039;&#039;, aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě &#039;&#039;&#039;dále rozvinuté úrovni&#039;&#039;&#039;, než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co &#039;&#039;&#039;autor&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;poukazuje&#039;&#039;&#039;, že zde v jádru leží něco, co vlastně &#039;&#039;&#039;celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k &#039;&#039;&#039;hospodářství&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;spotřebovávající&#039;&#039;&#039;, které není pouze &#039;&#039;&#039;zatěžující&#039;&#039;&#039;, které nezanechává pouze &#039;&#039;&#039;negativní dopad&#039;&#039;&#039;, nýbrž které je &#039;&#039;&#039;regenerativní&#039;&#039;&#039; – a zemědělství &#039;&#039;&#039;přirozeně&#039;&#039;&#039; díky své &#039;&#039;&#039;blízkosti k životním procesům&#039;&#039;&#039;, avšak pak &#039;&#039;&#039;pochopeno&#039;&#039;&#039; jako &#039;&#039;&#039;biodynamické&#039;&#039;&#039; zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát &#039;&#039;&#039;dárcem impulsu&#039;&#039;&#039;, &#039;&#039;&#039;inspirátorem&#039;&#039;&#039; &#039;&#039;&#039;pro celé hospodářství&#039;&#039;&#039;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby &#039;&#039;&#039;budoucí generace&#039;&#039;&#039; to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to &#039;&#039;&#039;vnášely&#039;&#039;&#039; do &#039;&#039;&#039;celohospodářského, celospoleč enského dialogu&#039;&#039;&#039;.&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]&#039;&#039;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span id=&amp;quot;Einzelnachweise&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/span&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jednotlivé zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Autor]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Betriebsorganismus]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenbearbeitung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Buch]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Düngung]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Landbaukunst]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Literatur]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Manfred Klett]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pionier]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Rudolf Steiner]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Zukunftsimpuls]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;{{Artikel unten}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/23/cs&amp;diff=28203</id>
		<title>Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/23/cs</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/23/cs&amp;diff=28203"/>
		<updated>2026-06-06T13:07:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Admin: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]&lt;br /&gt;
&#039;&#039;&#039;&amp;lt;big&amp;gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&amp;lt;/big&amp;gt;&#039;&#039;&#039;&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]&lt;br /&gt;
* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]&lt;br /&gt;
** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>
	</entry>
</feed>